Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podzemní tajnosti III. - 2.

19. 5. 2016
 

Podzemní tajnosti III.

2.

Lidé na astroportu zvedají hlavu a omráčeně se dívají na skupinku tak dokonalých tváří a těl, že to snad bude někdo velmi významný. V popředí jdou dva stříbrovlasí muži a za nimi zlatavý mladík. I nosiči jsou prostě dokonalí. S otevřenými ústy na ně zírají, dokud nezmizí za přepážkami.

„Konečně na lodi. Kapitáne, ihned vystartujeme.“

„Kam letíme, pane Terre?“

„Na Amoi. Nikdo tam nevystoupí.“

„Ano, pane. Dám vědět posádce.“

„Výborně. Budu ve svých kajutách.“ Vyrazí za nimi. Kapitán se zvědavě podívá na stříbrovlasého muže. Určitě to bude jeden z elity na Amoi. Za ta léta co panu Terrovi slouží, poznal dobře kastovní systém na Amoi. Žádná jiná planeta ho nemá tak vyhraněný. Taky moc dobře ví, že pan Terr nechtěl jet na Amoi. Takže kvůli němu, ale je to jedno. Má důležitější věci na starosti. Pravda, loď řídí počítač, ale i teď prostě lodě bez posádek se neobejdou.

„Tohle bude tvoje kajuta.“

„Pěkně zařízená, se vším pohodlím.“

„Mám rád pěkné věci. Chceš být při startu? Olivere, běž se svléknout.“ Oliver odejde. „Nesnáším tady oblečení. Snad ti to nebude vadit?“

„Proč? Je to tvůj pet, ne můj. Hned po odletu se na to vrhnu. Musím zjistit další věci.“

Michael přikývne. „Jenom ho moc nepoškoď.“

„Jistěže.“ Je to Michaelův majetek a i když je postarší, stále ještě má svou cenu.

„Pane?“ Ve dveřích stojí nahý Oliver. Jaxon, i když ho už viděl, ocení jeho souměrnou postavu, perfektní tvář a husté vlasy vyčesané nahoru. V tu samou chvíli se ozve.

„Za pět minut, pane, vzlétáme. Chcete být u toho?“

„Jistěže. Olivere!“ Oliver zmizí a za chvilku se objeví jen s kouskem látky kolem genitálii.

„Půjdu taky.“ Zařadí se vedle Michaela. Je zvědavý na to, proč chce u toho být. Posadí se do křesla, které mu uvolní kapitán. Pobaveně sleduje, jak si pet lehá pod Michaelovy nohy. Ovšem neméně zábavné je sledovat jeho posádku, která má problémy se soustředěním a to se vsadí, že takhle je to pokaždé. Dokonce i kapitán se občas koukne na Olivera.

Michael, aniž si to uvědomuje, hladí nahé tělo. Oliver slastně přivírá oči. Tohle miluje. „Mám strašně rád přistávání a odlet. Jak planeta je velká, potom menší, až zmizí. Občas se dívám, když prolétáme kolem něčeho zajímavého, jinak je vesmír nuda.“

„Máš pravdu, vypadá to úžasně,“ přikývne Jaxon. Takhle planetu ještě neviděl, přizná se. Má to něco do sebe. Nakonec kolem nic není. Michael vezme řetízek, sundá nohu. I Jaxon se zvedne. Společně odcházejí.

„Jednou se z toho zblázním,“ prohodí technik v rohu.

„Tak se nezblázní a makej, platí tě slušně.“

„Kapitáne, tohle není normální. Nedá se s tím něco udělat?“ ozve se opět technik.

„Wili, myslím, že potřebuješ změnu prostředí. Ať tě vystřídá Jay,“ řekne chladně kapitán. Má pravdu, ale copak to může přiznat? Jednou si dovolil o tom před panem Terrem zmínit. Vícekrát to neudělal. Rozhlédne se po ostatních. „Pokud chcete na téhle lodi sloužit, tak budete hluší, slepí, je to jasné?“

„Ano, pane.“ Dívají se, jak Wili nasupeně odchází a kapitán si pomyslí, že až budou doma, musí posádku probrat a vyměnit. Nerad to dělá, ale netouží po vzpouře na Bounty.

 

„Olivere, svlékni se.“ Oliver rychle ze sebe shodí hadřík se třpytivými šňůrkami. Je pravdou, že na Amoi před ostatními nosil toho víc, než zde, ale to je pánova záležitost. On určuje jeho oblečení. „Bolí tě ještě?“ Sáhne mu na úd, potěžká varlata. Vypadá to dobře, když je zkoumá.

„Ne, pane. Tedy méně,“ přizná, když prsty mu ho sevřou a on vyjekne.

„Výborně. Můžeš se udělat?“

„Nezkoušel jsem to.“ Podívá se na Michaela. Co má dělat?“

„Udělej vše, co ti Jaxon nařídí.“ Posadí se do křesla. Raději na Jaxona dohlédne a pak je sám zvědavý, zda narostlý úd bude funkční nebo ne. Rád by věděl, co v tom Ceresu, sakra, dělají. Takové technologie.

„Ano, pane.“ Začne se hladit, přejíždět ho, tak jak ho učili. Za chvilku se dostaví frustrace, protože obvyklý prožitek nepřichází. Ani náznak toho, že by se chtěl zvednout. Jaxon jeho úsilí pozorně sleduje. Odfrkne si.

„Přitvrď. Copak tě nejvíc vzrušuje?“

„Já…“ Vybaví si, jak do něj pan Michael proniká. Odezva tu je, ale pouze v těle, ale nezvedá se. Pustí ho. Je to poprvé, co se nezvedl, tedy když pomine naprosté vyčerpání.

„Pod drogami celý den nemůže být.“

„Já to vím!“ vyjede Jaxon frustrovaně. „Opět nic, ale… Předkloň se. Opři se o stůl.“ Poručí mu. Oliver to udělá. Pevně sevře hrany stolu.

Jaxon si navleče rukavice.

„Co chceš dělat?“ zeptá se Michael a napůl vstane ze židle. Jaxon mlčí, ale zničehonic vyrazí a skoro celou ruku vrazí do Oliverova konečníku. Ten zařve bolestí a potom se mu před očima zatmí a on vyvrcholí. Jaxon vytáhne prsty.

„Skvělé!“ Přejde dopředu k Oliverovi. Absolutně si nevšímá, že je poraněný. Sáhne na úd se zbytky semene. „Funguje.“

„Nemusel jsi ho natrhnout,“ zamumlá Michael, ale i on má radost. „Ovšem nemíním mu do zadku pořád něco vrážet.“

„Já vím,“ řekne podrážděně Jaxon. „Jen jsem potřeboval vědět, zda se uvnitř tvoří semeno. Nešlo to zjistit, a když je tak neschopný, že se nedokáže uspokojit, co jiného jsem měl dělat? Myslím, že mu prsten můžeš nandat.“

Michael ho vytáhne a natáhne na penis. Oliver se zaraduje, i když je mu na druhou stranu hnusně po tom vpádu prstů. Ovšem může být rád, že na to nevzal něco horšího. Natrhnutí se vyléčí. Stojí u stolu a přemýšlí, jak ještě dlouho a budou to zkoušet ještě jednou? Najednou ucítí prudkou bolest, ale výstřik díky prstenu nenastane.

Jaxon mu potěžká nalitá varlata. „Zkus se udělat?“

Oliver doslova musí odtrhnout prsty od stolu, který při bolestí silně sevřel. Začne si ho honit. Používá všechny fígly, které se za ta léta naučil. Je mu trochu trapně, jak ho soustředěně pozorují. V duchu nadává, že to prostě nejde. Tolikrát to dělal před svými pány, učiteli i jen tak. Udělal se kdykoliv dostal rozkaz a najednou je to fuč.

„Nemohu!“ vykřikne frustrovaně. „Nejde mi to!“ rozbrečí se. „Omlouvám se.“ Rychle si utře oči.

„Dobrý, prsten i funkce penisu je zachována. Je možné, že je to něco v mozku?“ napadne Michaela. „Moc se v tom nevyznám, ale možná tam je něco zablokovaného.“

„No, je to možné. Prozkoumám to. Použiju tvůj počítač.“ Odejde do další místnosti.

Michael s Oliverem osamí. „Ohni se.“ Oliver to udělá. Ucítí jemné doteky na oblinách zadku. Zkoumá mě, dívá se na poranění. „Máš to natržené, ale krev už neteče. Pojď.“ Vede ho do ložnice. „Lehni si.“ Oliver si lehne. Je mu blaze, když ucítí na konečníku prsty, které vtírají do jeho rány mast. Trochu to bolí, ale… Udiví ho, že cítí vzrušení, dokonce i jako by se mu chtěl postavit. Najednou jsou prsty pryč.

„Spí.“

„Ano, pane.“ Michael se dívá na ladnou křivku zad, na dokonalé nohy a zadek. Pocítí vzrušení. Mohl by si ho vzít, ale ve vedlejší místnosti je Jaxon a pak je poraněný. Udělá to, až bude rána zahojená. Jde k počítači.

„Tak co?“ posadí se vedle Jaxona.

„Nic. S mozkem to nesouvisí.“

„Proč?“

„Výcvik to vymezil. Nebyl jsem si jistý, ale část mozku, která by tuto funkci mohla zapnout je prostě ovlivněná. Musí to být v něčem jiném.“

„Dobře, nech ho pro dnešek být.“

„Moc na něho bereš ohledy, Michaeli.“

„Možná, ale chci ho funkčního. Je tak akorát. Dost poslu–“

„Dost poslušný? Měl by být výhradně poslušný. Neposlušní peti se dávají vyměnit nebo předělat nebo poslat znovu do výcviku. Můžeme též požádat Raoula o vymazání mozku.“

Michael se usměje. „Jednou to poznáš sám. Prostě mě baví.“

Jaxon to chvíli přemílá. Je to stejné jako s Iasonem nebo s Raoulem? „Přestala tě poslušnost bavit?“

„Tak nějak. Jenže netoužím po někom, koho budu trestat den co den. Tak jednou týdně malá neposlušnost mě dokonce i vzruší a pak je krásný, i když starší. Asi si ho ještě chvilku nechám, tedy pokud ho spravíš.“

Jaxon zavrtí hlavou. „Jsi divný.“ Co si dobře vzpomíná, tak přesně tohle dělal. Dokonce neváhal peta za neposlušnost zabit. Peněz na to má dost, ale jeho pověst v tomto směru nebyla zrovna dobrá i mezi nimi.

„Jdu si lehnout.“

„K němu?“ Michael neodpoví a vyjde z místnosti. Jaxon odpověď pochopí. Takže ano. Spát s petem, to už opravdu zavání… Čím vlastně? Vzpourou? Jedině proti pravidlům Amoi. Jenže Michael na Amoi nežije, takže vlastně, co dělá mimo planetu, nikdo nic nezjistí.

Zabubnuje prsty o desku. V hlavě se mu líhne nápad. Pak přesune zrak na monitor. Musí zjistit, co mu je. Potom bude mít vyřešeno všechno. Prostě se musí udělat, musí dokázat se sám vzrušit. Bez drog, bez pomůcky v zadku, bez nějaké pomoci. A on to dokáže. Udělá nemožné!

Michael si lehne do postele. Netuší, kdy začal se svým petem spát, ale je to příjemné. Jako obvykle po chvilce ucítí Oliverovo tělo skoro na sobě. Poprvé ho shodil, myslel, že to dělá naschvál, ale později se ujistil, že skutečně spí. Povědomá reakce těla na teplo? Možná. Krapet ho odstrčí, ale jeho blízkost je mu skutečně příjemná. Přemýšlí nad Jaxonovými slovy. Opravdu se stal divným? Má pravdu, že tohle nedělal. Vždy spal sám.

„Zatracený Jaxon.“ Jenže bez něho Oliver nebude zdravý. Mohl by si ho nechat jedině jako nábytek. Bude muset jeho poučky strpět.

 

„Hned po snídani začneme s testy.“

„Dobře, ale odpoledne začneme s tebou.“

Jaxon zvedne od snídaně hlavu. „Jak to myslíš?“

„Oliver ti řekne a upraví tě na peta.“

Jaxon přikývne. To zvládne. Hned po snídani napojí Olivera na různé přístroje. Michael sedí a pozoruje ho. Podle toho co si brumlá, vypadá spokojeně i nespokojeně. „Co mu to dáváš?“

„Neboj se. Jaxone, chceš ho mít funkčního nebo ne?“

„Funkčního.“

„Tak zmlkni a nech mě pracovat.“ Po poledni se narovná. Má to, jenže co s tím? Tohle se nikomu nebude líbit. I když Iasonovi nejspíš ano.

„Stalo se něco?“

„Dobrá zpráva.“

„Jaká?“ I Oliver nadzvedne hlavu a zadívá se na oba dva stříbrovlasé muže.

„Že jeho úd je naprosto funkční. Akorát potřebuje čas na regeneraci a netuším ani jak, ani kolik času.“

„Jak nevíš jak?“ vyhrkne rozčileně Michael.

„Prostě netuším, ale časem to přijde samo, což je potěšující, nicméně to není ono, co bych chtěl. Pro dnešek dost.“ Odpoutá Olivera z lehátka. Ten dá nohy k sobě. Jak je měl celý den roztažené, tak začaly krapet tuhnout. Kvůli sobě i kvůli Michaelovi vydržel všechno a nebylo toho zrovna málo. Má toho po krk.

„Dobrá. Najíme se a jdeme na tvou přeměnu.“

„Dobře, hlad mám.“ Nají se a potom je Oliver odvede do malé místnůstky s jednou židli a několika zrcadly. Na stěnách visí různé věci, v rohu stojí kufr. Odsune dveře jedné stěny. Vykoukne tam oblečení.

„Kde jsi to vzal?“ optá se Michael, když vytáhne mále nic. Jen šňůrky na klín a tohle je síťované triko. „Proč to nenosíš? Zkus si to!“ Hodí mu obě dvě věci. Nahý Michael natáhne na sebe triko a potom šňůrky. Úd trčí ven ze šňůrek a do zadku se pro změnu vrývají.

„Příkaz. V ložnici mám být nahý a ven je určeno oblečení.“

„Ach tak. Hm, nejspíš to změním. Každé ráno mě překvapíš v něčem jiném.“ Sáhne po něčem lehkém. Bílý průsvitný materiál. Kalhoty. V tom by mohl vypadat parádně.

„Ano, pane.“ Je tomu docela rád a už se těší, jak bude vymýšlet, aby se předvedl v tom nebo onom. Nahne se, vystrčí zadek v šňůrkách. Michael natáhne prst a snaží se pod jednu dostat. Je fakt těsná. Musí ho to bolet. „Tady, pro vás.“ Podá pár věcí Jaxonovi. „Mělo by vám to být.“ Čeká, až to vezmou a opět skloní hlavu ke skříni. Je potěšen, že se ho jeho pán dotkl a všiml si jeho snahy mít co nejlepší šatník.

Jaxon to vezme, rozloží. Jasně, viděl to, ale mít to na sobě?

„Je to dost zahalující, ale bude se to vyžadovat, tohle by mohlo být na obyčejné nošení.“ Podá mu upnuté třpytivé triko a kalhoty.

„Nebudu–“

„Ale ano, tedy pokud nechceš se prozradit,“ utne jeho námitku Michael.

„Bylo by dobré, abychom v soukromých komnatách byli sladění. Totiž aby jeden nebyl úplně odhalený, druhý ne, přestože jsem učitel.“

Michael se rozesměje. „Neříkej, že cítíš něco jako stud,“ řekne pobaveně.

Stud. Ten cítil asi tak první týden. Potom mu to rychle vymlátili z hlavy. „Jsi tu jen pro potěšení. Sexuální hračka. Děláš, co tvůj pán chceš. Vše. On rozkazuje, ty nejsi ničím,“ cituje pár pouček, které má vepsané do hlavy i těla.

„Fajn.“ Obleče se do prvního.

„Jste krásný, pane Jaxone. Omlouvám se, ale na žebříčku petů byste byl hodně vysoko. Ovšem vlasy. Nemůžete je mít stříbrné. Jakou chcete barvu? Blond nejde.“

„Ach tak, pak, co modré?“

„K vašim modrým očím? Zanikne to. Mohl bych dát černou, ale dva stejné pety, bych nedoporučoval. Co temně zlatou? Ano to by vypadalo efektně.“

„Dobrá, a půjde to smýt?“

„Och jistě. Musíme být schopni změnit barvu vzhled v několika minutách,“ ujistí ho. Vytáhne kufr. Oba stříbrovlasí muži se nahnou nad kufr. Zírají, co tam všechno je. Flakonky, mastičky tubičky a kelímky a různé krabičky.

„Mám to. Stalo se něco?“ optá se úzkostně.

„Tohle je?“

„Základní výbava. Má ho každý pet. Tedy záleží, na kterém místě je v řebříčku a taky komu patří. Ti nejlepší mají to nejlepší a Katze mi donesl tenhle. Jsem mu vděčný, jelikož svůj původní jsem musel nechat u pana Phoibose.“

„Koupím ti jiný. Nebudeš používat už použitelný. Existuje něco lepšího?“

„Samozřejmě, já děkuju. Bude to odvážné mít zlatou, ale bude vám slušet.“

„Slušet,“ zasténá Jaxon, ale nedá se nic dělat. Jednou to vymyslel, tak musí trpět. „Dej se do toho.“ Michael pobaveně pozoruje Jaxonově proměně. Neuvěřitelné, pomyslí si, když před ním stojí vysoký muž v zlatých vlasech, které teď Oliver obratně splétá. Pár úprav. Vůně.

„Hotovo.“

„Vypadám jinak,“ řekne pochmurně Jaxon.

„To je účel. Na Amoi, musíte chodit za svým pánem, musíte mít prsten, musíte ho ve všem poslechnout a pokud uděláte něco špatného, potom zůstanete potrestán.“ Jaxon zachmuřeně stojí a poslouchá ta drzá slova. „Nejlépe bude, když budete mlčet,“ dokončí přednášku Oliver. „Když tak doporučuji si oblečení vyzkoušet už teď a zvyknout si. Není to snadno, i na prsten.“

„Neboj se, nespářím tě s nikým.“

„To bych ti radil, jinak si mě nepřej.“

Oliver polkne. Zbývá poslední a nemá odvahu. Přešlápne.

„Ještě něco?“

Oliver sebere celou svou odvahu, asi tak jako když se podíval na obrazovku při přistání. „Sex.“ Oba dva muži na něj se dívají. „Sex,“ polkne celý nervózní. Dívají se na něj tak divně. „Musí být připraven kdykoliv k sexu, i na veřejnosti.“

Jaxon otevře ústa, potom je zavře. „K tomu snad nedojde?“

Oliver se nešťastně podívá na svého pána. „Pokud někdo přijde vás navštívit, bude očekávat, že my dva…“ Oh, jak to říct.

„My dva co?“ v Jaxonově hlase zní výhrůžka.

„Že my dva spolu to budeme dělat pro pobavení hostů. Dřív jsem to dělal sám, ale jsme dva.“ Konečně to má za sebou.

„To je pravda. Nu což, Olivere, zauč Jaxona. Do ložnice.“

Oliver polkne. Měl to vědět. Nijak se mu do toho nechce. „Pane…“

„Měl bych mít nějaké jméno?“

„Nemusíte, ale záleží to na pánovi. Jax, to bude dobré.“ Nejistě se podívá na Jaxona.

„Co mi zbývá. Jdeme na to!“ Oliverovi sklapne. Jde do ložnice. Vůbec netuší jak na to. Ve výcviku byl vždy s někým zkušeným a později prostě každý věděl, co dělat.

 Jaxon se mračí, pak se mu rozjasní tvář. Má to a bude to aspoň pro teď daleko přijatelnější. „Michaeli, myslím, že bys mohl Olivera zastoupit.“

Michael vytřeští oči. „Co… Cože? Já?“

Jaxon si ho prohlíží. „Protentokrát. Je to pro všechny přijatelnější, než abych spal s petem. To zvládneš, ne? Nebo sis myslel, že já a on…?“

Michael pomyslí, že přesně si to myslel.

 Oliver se dívá na jednoho potom na druhého. Jak to dopadne? Popravdě i on by byl radši, ale na druhou stranu dívat se, jak spolu to dělají? Budou to muka.

„Tak dobrá. Olivere, když tak budeš nás řídit. Promiň, ale netuším, jak se to dělá pro ty, kteří se na to dívají.“

„Ano, pane,“ řekne lahodným hlasem. Ustoupí ke zdi. Mlčky se dívá, jak se svlékají. Jsou tak perfektní, oba dva, ale pana Michaela má radši. „Celé to má jeden výsledek. Osoba, která vás pozoruje, musí mít hezký výhled na páření, na vás obličej.“

Jaxon se opovržlivě podívá na Olivera. Ať už zmlkne. Přistoupí k Michaelovi a pohladí ho.

Oliverovi to přijde tak podivné, ale potom si řekne, copak oni to nedělají každou minutu? Že se ukájí a ukazují, aniž by cokoliv cítili? Nic neříká, i když by je rád usměrnil. Hladí se, dotýkají se. Zdá se, že nepotřebují nějaké větší instrukce. Je na ně hezký pohled. Michael zvrátí hlavu, když ho Jaxon vezme do úst.

„Ne do pusy ne!“ zabrzdí ho.

Michael zamrká. Oba se rozpojí a Michael stříká na Jaxonovo tělo.

„Dovnitř ne.“

„Ale–“

„Dovnitř ne, ani při análním styku. Jedině, že by šlo o spáření a oni vám řekli.“

„Chápu.“ Michael se jemně mračí. Sám se už několikrát takhle do Olivera vylil. Lehne si na břicho.

„Ten styk musí být vidět, samozřejmě pokud nejde o kratochvíli, ale to vždy víte.“

Jaxon se ujistí. „Takže spojení musí být viděno?“

„Ano. Později projdu různé akce v Eosu a ujistím se, že nic nebude hrozit, ale vždy jsou situace, kdy to nejde.“ Pozoruje, jak se Jaxon tyčí nad zády Michaela. Chtěl bych takhle být, proniknout, uvědomí si a všechno se v něm zadrhne. Podívá se dolů. Vzrušil se. Usměje se. Možná bude fungovat, možná se nestane nefunkčním nábytkem v nějaké domácnosti.

„Lepší je na čtyřech, když klečíte.“ Michael otočí hlavu k svému petu. Zamrká, protože uvidí, jak je vzrušený. Usměje se a zvedne se. Vystrčí zadek. Poočku sleduje peta. Vypadá ho, že ho to vzrušuje. „A pomalu. Rychlost není rozhodně žádaná, pokud vám to přímo nepřikážou. Také je lepší to dělat pomalu, protože takhle nebudete muset mít několik orgasmů za krátkou dobu. To je přesné, trochu nohy od sebe. Ano,“ řekne pochvalně, i když nerad. Zdá se, že to mají v krvi.

Jaxon se ponoří do Michaelova těla. Líbí se mi to, přizná si. Rozhodně je to zajímavé, když se povytáhne. Jak to říkal ten pet? Pomalu? Klidně by to mohl takhle dělat hodiny, ale už po pěti minutách, kdy mu na čele vyvstává pot, pozná, že se mýlí. Vytáhne ho, jak si v posledním okamžiku připomene, že to nemá dělat. Stříká na dokonalá záda.

„Tohle je únavné,“ shrne svůj poznatek.

„Mě to povídej, už jsem si myslel, že déle to nevydržím.“ Lepší je být opačně, tohle bylo tak krátké, což na druhé straně je dobře.

Oliver mlčí, protože oni musí takhle zůstávat i hodiny, ale nebyl to špatný výkon. Nejlepší na tom je, že se vzrušil. „Pojď sem. Podívej se.“

Jaxon zaměří zrak na Olivera. V duchu zajásá. „Výborně, vystříkal ses?“

„Nešlo to, ale věřím, že to půjde. Chce to jen trochu času,“ zažadoní.

„V pořádku.“

„Pane, jestli mohu ještě, chtělo by to pana Jaxona připravit na průnik.“

„Och, musím?“

Oliver pokrčí rameny. „Netuším, co nás tam bude čekat, ale pro vás by bylo dobré, kdybyste byl připravený na všechno.“

Jaxon zvažuje. „Zítra. Pozítří máme přistávat?“

„Ano.“

„Dobrá, jdu k počítači.“ Michael a Oliver osamí.

„Tak tebe vzrušilo, jak do mě Jaxon pronikal?“

„Já… Ano, pane.“ Chtěl by být na jeho místě.

Michael chvilku přemýšlí. Pro jednou… „Až se půjde spát, dovolím ti, pokud se ti zvedne…,“ vstane z postele a udělá krok směrem k sprše, „do mě vystříknout. Tak by ses měl snažit.“

Oliver zalapá po dechu. On… Do toho nádherného těla? Vzít si ho, tak jak si ho bral, kdokoliv chtěl? Polkne, když si uvědomí jedno. Musí se mu zvednout. Jenže jak? Nenávistně a smutně se podívá na penis. Taková šance a je nefunkční.

Michael se osprchuje. Cítí dozvuky vpádu do svého těla. Nebylo to příjemné, ale to by nemělo být. Popravdě ho vzrušil pohled na svého peta, který tam stál, pozoroval je a hnětl si úd. Ta jeho nabídka, neměl to dělat, ale pokud se mu tím obnoví funkce, tak to udělá. Vyjde ze sprchy v modrém oděvu. Vypadá sklesle.

„Zůstaneš tu.“

„Ano, pane,“ řekne poslušně Oliver. Pohledem hltá postavu svého pána, jeho vlasy, obličej a v mysli má tělo na čtyřech. Chce být na Jaxonově místě. Aspoň jednou.

„A Olivere, žádné drogy, žádné pomůcky. Pokud to zjistím, prodám tě.“

Oliver zrudne. Popravdě právě na to myslel. „Ano, pane.“

 

Michael se rozloučí před ložnici s Jaxonem a vejde do své. Oliver je v posteli, nahý tak jak má být. Uvidí, zda se to povede nebo ne. Pokud se mu zvedne, dovolí mu to, jestliže ne, vezme si ho dneska on.

„Takže?“

Oliver v duchu úpí. „Nic, pane.“

„V pořádku.“ Nakloní se k němu, vezme ho za bradu a políbí na rty. Druhou rukou mu sundá z údu prsten a odloží ho.  Oliver je štěstím bez sebe. Nezlobí se a k tomu taková odměna. Ruka mu putuje po nahém těle. Oliver vzdychá. Uvědomí si, že ani nemusí to předstírat, že ho to vzrušuje. Michael hlídá každé jeho hnutí. Najednou mu dělá dobře, že je to on, který může za tenhle výraz. Jedním pohybem ho otočí.

Oliver nemůže věřit svému štěstí. Tohle je daleko lepší, než co ho mohlo potkat. Vyšpulí zadek. Michael zaváhá, jak si vybaví petova slova o průniku. Pak to odežene a pronikne do něj. Oliver se prohne, jak v první chvíli se ozve bolest.

„Bolelo to?“

„Trochu, nic důležitého, jsem šťastný,“ řekne.

Michael na víc nečeká a začne do něj zajíždět. Vzpomene si, jak se usmíval, když v něm byl Jaxon, na jeho slova, že to dokáže dělat hodiny. To přesně si myslel i on, pak zjistil, že to prostě dlouho bez cviku nejde. Zajímalo by ho, jak dlouho vydrží Iason tohle dělat Rikimu.

„Do mě, prosím!“ Nosit jeho semeno, bude nejšťastnějším petem na světě. Skloní hlavu, zadívá se mezi nohy a otevře doširoka oči. Je vzrušený a plně. Najednou ucítí cukání a pevné sevření rukou kolem boku. Bude mít modřiny, které musí zamaskovat.

Michael z něj vyjde. Lehne si vedle něj. „Otoč se.“

Oliver poslušně se otočí. Michael se zadívá na penis. Je vzrušený. Nemusel by, ale… „Tak do toho, Olivere.“

„Cože?! Já, ne, to není nutné, to nejde!“ Brání se o sto šest, ale všechno se v něm chvěje touhou být v Michaelovi. Najednou mu Michael přiloží rty ke svým. „Udělej to, nebo chceš potrestat?“

Oliver polkne. Potrestat? Ne, nechce, vždyť… Ale jak? Pohlédne na záda na břicho a vybaví se mu Jaxon, který si bral jeho pána, jako Michael si vzal jeho. Povzdechne si a políbí ho na záda. Jednou rukou si hladí penis, aby neochabl.

Rty putuje dolu k rýze. Olízne svalnaté obliny, jazykem jede dolů po rýze ke konečníku. Zaváhá, ale potom o něj začne hýčkat.

Michael pozorně sleduje, co jeho pet dělá. Zajímavé. Takhle to snad ještě neviděl. Takhle laskat, ale popravdě dělá mu to dobře. Takže takhle asi se to dělá nebo jinak? Vypne se, když ucítí daleko větší tlak, ale úd to ještě není. Nejspíš prsty, podle tvrdosti. Jsou hbité a jemně ho roztahuji a pronikají do něj. Už to u Olivera viděl, jak si prsty strkal do otvoru. A je to vzrušující.

„Rozmyslel sis to?“

„Ne, pane, já jen, nechci, aby vás to bolelo. Omlouvám se, netuším, co mám dělat.“

„Nevíš?“ optá se ohromeně.

„Nikdy jsem to nedělal, tedy ne v případě, že by šlo o páření,“ řekne kostrbatě. „Omlouvám se.“

„Dobrá.“ Zajímalo by ho, jak dlouho ho ještě chce laskat. Zdá se mu to zbytečné protahování, ale pro jednou mu to povolí. Pak ucítí tělo a tlak, jak se do něj dobývá. Oliver se snaží, aby to šlo pomalu, aby ho nic nebolelo, když zničehonic je uvnitř. V šoku se dívá na stříbrné vlasy. Je v něm. Ztuhne, když pochopí tuhle nemožnou situaci. Na Amoi by se to nikdy nestalo a nejspíš by se nestalo, kdyby nebylo jeho kastrace.

„Olivere?“

„Pane?“

„Je ti něco?“

„Já… Nic.“ Musí to dokončit. Začne se v něm pohybovat. Pomalu, zadržujíc svou vlastní rozkoš. Moc dobře ví, že i takový průnik přináší slast. Pocítí, že bude. Zajásá, že je funkční. Nebude nábytkem, neprodá ho! Vytáhne ho a vystříkne mimo tělo. Michael se přetočí. Podívá se na vzrušený penis.

„Olivere.“

„Pane?“ klečí a dívá se na sebe. Dokázal to. Ne, to jeho pán dokázal, že je opět funkční. „Jsem funkční, já děkuju,“ zajíkne se při pohledu na stojící pánův úd. Žádat ještě o to, aby směl hýčkat jeho penis, by bylo moc, ale dnešní noc je neobvyklá a pochybuje, že se bude kdy opakovat.

„Tak dělej!“ pobídne ho Michael. Je zvědavý, co udělá.

„Já… Mohu?“

„Olivere, začínáš být neposlušný, když něco řeknu, pak to máš udělat, aniž by ses se mnou dohadoval. Můžeš čekat trest!“ Oliver rychle skloní hlavu a vezme úd do svých úst. Michael slastně zamrká. I tohle je poprvé, co mu to dělá a zřejmě si to nechá dělat častěji, samozřejmě za odměnu. Když cítí, že vyvrcholí, přitáhne si k sobě jeho hlavu a nechá ho vše spolykat. Oliver si olízne rty.

„Děkuju, pane.“

„Vstaň.“ Jde ke skříni a vytáhne kombinézu. „Až do rána!“ Dívá se, jak se do ní souká. Oliver nešťastně si ji zapne až ke krku. Dojde ke zdi, kde se předkloní. Michael mu naloží náramky. V tu chvíli začne kombinéza pracovat. Oliver vzdychne.

„Chci v klidu spát.“ Moc dobře ví, co upnutá kombinéza udělá a jak bude působit. „Příště, když něco řeknu, uděláš to bez odmluvy a až to uděláš, poděkuješ mi, je to jasné!“

Oliver při prvním orgasmu vyjekne. Semeno se v kombinéze rozlije. „Ano, pane.“ Uspokojený Michael si lehne. Ještě před usnutím se zadívá na vypnuté tělo pod dalším orgasmem. Zívne a usne. Oliver stojí, ruce křečovitě svírá náramky a snaží se, aby nevydal žádný zvuk.

 

„Přistáváme, pane Terre.“

„Výborně.“ Pohlédne na planetu. Není tak kouzelná jako Edden, ale to málokterá. Sundá nohu z Oliverova těla. Sáhne pro řetízek.

Kapitán se snaží nedat najevo, že ho mladík zajímá, ale je to snad poprvé, co ho vidí oblečeného, i když jestli se to dá nazvat oblečením. Krátké těsné věci s pruhy na horní polovině těla. Rozhodně tohle vyvolalo méně napětí, než ten kousek hadříku kolem genitálii. Měkce dosednou. Dveře se syčivě zavřou.

Kapitán se nahne. „Nikdo na Amoi nevystoupí. Všichni zůstanou uvnitř lodě.“ Posádka udiveně zvedne hlavu. Už se těšili do místních barů na rozkošné pety a najednou nic. Ovšem protivit se rozkazu není dobré.

„Obojek, pane, nebo žádný.“

Michael se zadívá do Jaxonových oči. „Pro tentokrát nic. Olivere…“

„Já vím, pane.“ Jde poslušně za ním, vedle něj Jaxon v stejném oblečení jako on, akorát v černém, které kontrastuje s jeho bledým tělem a medovým vlasem. Nemůže si zvyknout, že vedle něj jde další pet, vlastně jeden z Elity.

„Vítej na Amoi, Michaeli.“

„Phoibosi, zdravím.“

„Co tu děláš takhle brzy, a koukám, pořídil si nového peta? Už tě omrzel?“

„Je starý a tamten nemá dostatečný výcvik. Až ho zaučí, prodám ho na některé rozvojové planetě.“

„Ach tak. No a proč tu jsi? Nemám pro tebe náklad vhodných pet. Jsi tu moc brzo.“

Michael horečnatě přemýšlí a pak na to přijde. „Stavil jsem se na Eddenu a představ si co se mi tam nestalo. Unesli mi peta. Nemohl jsem nechat tuhle urážku bez povšimnutí a tak jsem ten hotel koupil.“ Phoibos se usměje. Perfektní, jak se pomstit. Jistě, tady by to nebylo potřeba, ale ne všechny planety mají stejné zákony. „Ovšem potřebuji nějaké vedoucí pracovníky, to víš, řady po mém nákupu hotelu značně prořídly, a tak jsem si řekl, že některé si odtud dovezu. Šlo by to?“

„Jde ti o nábytek? Jistě to by šlo. Vím, jak na jiných planetách jsou málo spolehliví. Nedivím se ti.“

„Pak mě chápeš.“

„Jistěže. Zítra už budeš mít várku připravenou. Katze!“ zavolá na muže, který stojí nedaleko a upřeně zírá na Michaelův doprovod. Dva peti? Neobvyklé a k tomu ten jeden je opravdu perfektní. Za ta léta má na to oko.

Jaxon upře zrak směrem, kterým Phoibos hledí. Tak to bude on. Ten, který Iason požadoval.

„Ano, pane Phoibosi?“ Sakra, koho mi ten pet připomíná? Katze poprvé v životě si je nejistý. „Přejete si?“

„Ano, připrav mi na zítra nějaký nábytek zde pro Michaela.“

„Ano, pane.“ Odběhne k přistavenému prostředku. Není tak luxusní jako má Elita nebo někteří peti, ale je dostatečné, aby upozornily na výjimečné postavení majitele.

Jaxon ho pozoruje, dokud neodjede. Takže on bude průbním vzorkem. Je už starší, řekl by možná jen o trochu víc než Riki a vykleštěný je už velmi dlouho.

„Bohužel musím něco připravit v Eosu, ale řidič tě tam doveze.“

„Díky, Phoibosi.“ Nastoupí do vozu. Oliver si lehne na zem. Jaxon málem se posadí, když si uvědomí, kde je jeho místo.

„Lehni si na sedadlo a udělej se, Jaxi,“ řekne Michael. Moc dobře ví, že o tom, co tu dělal, Phoibos dostane hlášení. Jaxon se na něj nevrle podívá, ale začne se hladit.

Oliver zamumlá z podlahy. „Vzdychej.“ Podívá se na pána, ale ten mlčí. Snad udělal dobře. Jaxon začne vzdychat.

Michael zatím vyťukává spojení s Raoulem. Není tam. Místo něho se ozve… Pet? Jak je to možné? Ten nemá co sahat na komunikaci? To není tam někdo, kdo se stará o domácnost? Je v šoku.

„Pane Terre, mám vyřídit, že by vás pan Raoul rád viděl za dvě hodiny i s vašimi mazlíčky.“

„Já… Jistě.“ Zavěsí, stále v šoku, že mu to zvedl Raoulův mazlíček.

Randy se posadí a zadívá se ven z nejvyšší věže Paláce. Mohl by dělat, co chce, ale nechce. Stýská se mu po tom mizerovi a k tomu tu bude mít návštěvu. Zase se bude muset předvádět. Nenávidí to, ale vybral si to dobrovolně, takže naříkání není na místě.

„Za dvě hodiny budu přijatý u Raoula. Koukejte se dát dohromady. Ještě nejsi? Přitvrď! Olivere, pomoz mu.“ Jen ať si vychutná, jaké to je, když má orgasmus. „Ať neudělá bordel. Samé potíže,“ zabručí, ale pozoruje ty dva. Pocítí nechuť, že mu Oliver ho kouří.

„Pane, jsme tu.“

„Bylo na čase.“ Vyjde ven. Jen Elita si může dovolit své vlastní řidiče. Jde a za ním poslušně Jax, který v duchu zuří a Oliver. Vejdou dovnitř a vyjedou do pokojů, kde jsou ubytování.

„Hodina. Něco se sebou udělejte.“

„Ano, pane. Mohl bych vám připomenout ten kufr?“ Oliver se odváží se připomenout svou potřebu.

„Ach ano, málem bych zapomněl. Jděte.“

„Michaeli, mám zájem o Katze, lze ho dostat?“

„Toho? Vzpomínám si na něj. On snad je všude. Uvidím, co se dá dělat.“ Posadí se k počítači. Oliver vezme Jaxe za ruku a vede ho do ložnice. Vytáhne oblečení. Mračí se. Tohle je návštěva nejmocnějšího z Elity. Musí vypadat skutečně reprezentativně. Zaváhá, ale potom vytáhne kusy oděvu, které jsou až vespod. Většinou tu chodí v těsných oblečkách, které věrně kopírují dokonalé křivky těl, jenže co tohle krapet změnit? Vždy miloval oblékání. 

„Tohle se nenosí,“ projeví znalost Jaxon.

„Vím, ale tím, že to budeme mít na sobě, upoutáme pozornost. O to jde. Ne, aby mluvili o příčině, proč tu pán je a jde k nejvyššímu z Elity, ale o nás. Musíme odvést pozornost.“

„Dobrá.“ Oliver vytáhne kalhoty s nohavicemi do gumičky. Potom kazajku a botky. Tmavomodré s odleskem podá Jaxonovi, sobě vybere žluté s odleskem zlata. „Zatoč se.“

Jaxon poslušně se zatočí.

Oliver tleskne. „Krásná postava, prostě nádhera.“ Vybere dva zlaté obojky s řetízky. Jeden mu podá. Chvilku má pocit, že ho tím obojkem udeří, ale nakonec si ho naloží na štíhlý krk.

„Olivere, Jaxi!“

Oba vyjdou. Michael vytřeští oči, pak si prohlédne jejich poloprůsvitné modely. „To…“

 „Odvedení pozornosti. Za chvilku se nebude mluvit o ničem jiném, než o tom, co jsme měli na sobě. Po tom, kam jdete, ani neštěkne pet.“

„Dobře. Jestli nemáš pravdu, tak tu kombinézu budeš mít na sobě celý týden.“ Oliverovi se udělá zle a roztřese se. „Jdeme.“ Vezme řetízky do ruky. Vyjde ven. V duchu si říká, že Oliver zase měl pravdu. První pohledy a pak zírají jen na to, koho si vede. Snad se to povede. Dojde až k pokojům Raoula. Dveře se otevřou a v nich stojí černovlasý pet. I on vypadá v šoku, když sjede pohledem jeho dva pety.

„Prosím, pojďte dál.“ Pozve je. On sám má na sobě jen krátké šortky.

„Michaeli, Jaxone. Pěkný obleček, Jaxone. Musíš mi poreferovat, jak to jde a proč jsi přijel.“

„Vítej.“ Randy je v šoku, když vidí, jak Jaxon vytrhne tomu druhému řetízek a odepne si ho. Olivera už zná. Podívají se po sobě. Vůbec netuší, co mají dělat. Oba sedí, zatímco Elita se posadí na divan.

„Potřebuji nějaký nábytek. Michael mluvil pravdu. Bohužel ví všechno. Viděl Rikiho.“

Randy vyjekne a všichni jsou v šoku, protože černovlasý pet skočí Raoulovi kolem krku a líbá ho. „Proč jsi mi to neřekl? Kde jsou? Jak?“ doráží na Raoula.

„Randy jdi s Oliverem do ložnice. Mazej!“ Tichý výhrůžný hlas Randyho vzpamatuje. Popadne Olivera za ruku a odtáhne.

„Je prostě divoký a spontánní. Stále ještě netuší, jak se má chovat. Je bez výcviku. Jinak je to bratr Rikiho. Udělal jsem rozbory a geneticky se to shoduje, i když mám pochybnosti, že Iason a Riki to ví.“

Michael vstane a nalije tři skleničky a kašle na to, že je tu jenom hostem. Rozdá je. „Myslím, že tohle budeme potřebovat a co se to tu děje? Jak to že je naživu? A podle toho jak běháme kolem jeho peta, stále vládne.“

„Iason může být vyhoštěn, ale stále je vládcem Elity. I přes Jupitera.“ Raoul se odmlčí. Byl taky v šoku, když se dozvěděl, že žijí. Nějakým záhadným způsobem Jupiter je zachránil. Iasona dal dohromady, ale když zjistil, že stále tíhne k tomu petovi, chtěl provést výmaz jeho mozku. Nechal to na něm. Jenže on Jupitera oklamal. Oba dva. Iason předstíral, že je jako dřív a Jupiter tomu uvěřil.

 Riki tehdy byl v kómatu v Ceresu. Uložený do sarkofágu hibernoval. Někdy si říká proč? Proč Jupiter neodpojil Rikiho životní funkce? Co tím sledoval? Když se to Iason dozvěděl, udělal vše, aby ho získal nazpět. Ten den, kdy ho zachránil, nasedl na loď a odletěl na Edden. Před časem ho zkontaktoval. I když byl mimo, stále měl informace, kvůli kterým ho nešlo odmítnout a tak Jaxon se vypravil za ním. Iasonův požadavek je šokoval. Navrátit jeho petovi penis. Jaxon tvrdil, že to není možné, ale nakonec pýcha vědce ho donutila to zkusit. Zdá se, že výsledky byly víc než úspěšné.

„Jupiter ho nějakým způsobem zachránil a taky Rikiho.“

„Cože?!“

„Přesně. Moje reakce byla stejná. Později jsem se pokusil zjistit, kdo způsobil tenhle incident.“

Michael upije Vuiton. „Nechci nic říkat, ale dobře víme, jak se trestá neposlušnost.“

„Jsem pánem mysli, zapomínáte?“

Jaxon s Michaelem se po sobě podívají. Všichni vědí o nezvyklé náklonnosti těch dvou. Oni dva byli ve skutečnosti ti nejvyšší. Je logické, že po Iasonově smrti převzal jeho post.

„Když zjistil, že Riki žije, sebral ho a utekl. Podruhé by už Jupiter nebyl laskavý,“ povzdechne si nad tím.

Jeho hosté mlčky přikývnou. I tak je zázrak, že ho zachránil poprvé, ale on jediný mohl mluvit s Jupiterem přímo, zatímco ostatní ne.

„Rád bych dostal Katze. Šlo by to?“

„Katze? Proč? Och jistě. Iason?“

„Chtěl ho, i když netuším proč. Bylo by zde daleko víc vhodných kandidátů,“ řekne na rovinu Michael. Mluví svobodně, a jelikož je Raoul nezadržel, potom je tu čisto.

„Měli byste co nejdřív odjet.“

„Zítra.“

Raoul přimhouří oči. „Pokusím se to uspíšit, ale Phoibos se mi nezdá.“

„Nic neví.“

„Dobře. Budu rád, až tohle bude za námi.“

„Nápodobně,“ řekne pochmurně Jaxon. „I tak mám s tím spoustu práce, ale dokázal jsem to!“ řekne pyšně. „Myslel jsem, že je to nemožné, ale podařilo se.“

„Dobře, dneska bude zábava, zúčastníte se jí?“

Michael přimhouří oči. „Jakápak?“

„Netuším, pořádá ji Gideon. Jsem pozvaný a bohužel jsem musel přijmout. Pozvánka platí i pro pety.“

„Jedině, že dostaneme pozvánky, přece jen nejsem na nejvyšších postech.“

„Jistě.“ Raoul si uvědomí, že má pravdu. Sice patří mezi ně, ale nejsou elitou Tanagury. I tak vědí víc, než ostatní. Michaela pro jeho zvláštní vztah se svým petem a možnosti volného pohybu a Jaxona prostě potřebovali. Je skvělý vědec a výborný biolog, ale i tak dlouho zvažoval, zda má ho do toho zatáhnout. Iason za něj rozhodl. Teď je otázkou, zda budou mlčet, i když je možné, že ano, protože kdyby to zjistil Jupiter… Odnesl by to i on. 

„Dobře, uvidíme se, když tak večer, ale dozvěděl jsem, že má nějakého nového peta. Prý všechny převálcuje.“ Raoul spočine na Jaxovi. I kdyby byl sebenádhernější, Jaxona by nepřekonal.

„Mohu se optat, co Jupiter na tvého peta?“ zeptá se zničehonic Michael. „Co víme, pak u Iasona s tím nesouhlasil.“

„Jak to víte?!“ vyjede ostře Raoul. Tohle se nemělo roznést!

„Vypráví se to a pak je to proti pravidlům.“

„Ano, byl. Tohle je moje věc. Randy!“

„Ano, pane?“

„Přiveď Olivera.“

Michael pochopí, že audience je u konce. Neměl se ptát na Raoulova peta, ale podle reakce, musel zřejmě nějak usmlouvat jeho existenci. Je hezoučký a mladý, usoudí při pohledu na Randyho tělo.

„Pane?“

„Jdeme.“ Vezme oba dva konce řetízků. Vede je ke svým pokojům. Tam se usadí. Jaxon, chce se posadit, když je zaražený Oliverovou rukou, rozpřáhne se a uhodí ho. Oliver se chytí za tvář.

„Přestaň!“ zasyčí Michael a praští Jaxona, který zaskučí. „Olivere, co se děje?“

„Nábytek, možná někdo odposlouchává, Elita,“ zamumlá. „Omlouvám se.“

Michael zvažuje, ale je to možné, když se ozve zaklepání. „Dále!“ Dovnitř vejde modrovlasá dívka s podnosem v ruce.

„Pane, právě to donesli.“ S úklonou podá dopis na tácku.

„Pozvánka,“ mimoděk zamumlá Oliver.

Michael ji vezme. „Můžeš jít.“ Dívka pozpátku odejde a tiše zavře dveře. Pak si uvědomí tu zvláštnost. „Dívka?“

„Geneticky vyšlechtěná,“ zamumlá Jaxon. „Poznáš to podle oči. V žádném případě pářit se nemůže.“

„Tvůj výsledek?“

„Jistě,“ řekne pyšně, když si uvědomí, že by mohli být odposlouchávání.

Michael otevře dopis. Pozvánka, ale to tu vědí všichni. Jak Raoul řekl, je od Gideona Lagata. Neformální večírek v přítomnosti petů. Podá ho Oliverovi. „Co si o tom myslíš?“

„Pan Gideon má nového peta. Bude se snažit všechny přesvědčit, že je nejlepší, nejhezčí, nejšikovnější.“

„To není dobré,“ řekne Michael a posadí se. Oliver si lehne k jeho nohám. Michael se na něj zadívá a položí na něj nohy.  Pohledem naznačí, aby Jaxon si sedl vedle něj. Ten se posadí na zem. V duchu zuří nad svou pozici. Je to ponižující, ale na nic lepšího, jak se sem dostat, nepřišel.

Michael dál zvažuje svou pozici. Mohl by odmítnout, že má hodně práce. Oliver má pravdu a Gideon bude chtít předvést svého peta a ostatní taky. Přehlídka, možná i nějaké páření, netuší, jaký program bude. Kdyby šlo jen o Olivera, neváhal by, ovšem má Jaxona a ten by zuřil. Mohl by něco provést nečekaného. Jistě, mohl by se vymluvit, že není zaučený, ale byla by to ostuda.

„Pane, někdo volá.“

„Ach jistě.“ Phoibos. Ten mu tu chyběl.

„Zřídil jsem ti pozvánku ke Gideonovi. Dá se tam navázat nové kontakty. Takže buď tam. Měl by sis ho nechat jako rohožku. Na nic jiného se už stejně nehodil.“

„Phoibosi, je mi líto, ale není ještě zaučený.“

Phoibos se ušklíbne. Právě o to mu jde. Minule ho převálcoval. Tentokrát zařídí, že odejde s pořádnou ostudou. Nesnáší prohry a na tomhle poli, s nezaučeným petem, musí zákonitě prohrát. „To vůbec nevadí. Prostě přijdeš.“

Michael přikývne. Mimoděk zatlačí nohou do podlahy, jak je vzteklý. Oliver to snáší, rád, že se ho dotýká, i když jen botami. „Budu tam.“

„Výborně, Gideon tě bude očekávat.“ Obraz se vypne.

Komentář
 
 

Portrét