Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 6. 2014

 

Alcatraz
 
10.
 
Milan sedí u počítače. Zuřivě hledá, potom zajásá.
„Brácha zase jsi našel nějakou sprosťárnu?“
„Ticho ségra. No fuj! Co to máš za blevajzs na tváři? A co tu děláš? Nemáš být na nějakém tom mole?“
„Nemám. Mám přestávku a tohle je okurková pleťová maska. X Factor? Bráško, ty máš nějaký talent? Tak to by pro mě byla novinka.“
„Sklapni. Já ne. Jirka.“
„Cože?! Děláš si prdel? Jako tam předvede opravu auta?“
Milan zakroutí hlavou. „Ségra jsi pitomá! Bude tam zpívat.“
Ta se na něj podívá a potom propukne v smích. „No, hodně štěstí.“ Odejde. Tak dobře se už nepobavila dlouhé roky. Milan se dívá na podmínky, potom si dokonce pustí jeden díl. Teď jen je otázkou, jak tam Jirku dostat. Má na to měsíc. Když ho v klubu slyšel, bylo to jako by na něj spadla pavlač. Málem, že nehledal kostí po podlaze. Jistě vzal to tak, že má koníček, ale dál se o něj nestaral.
Mezi myšlenkami na Jirku zapne hru Guild wars 2. Asi tak před měsícem si oba dva ji koupili. Teď hrají spolu v guildě THOR. Oba dva jsou na nejvyšší úrovni. Poté, co nevěděli, co dál, se rozhodli, že udělají si legendary zbraň. Když se na to podívali, málem je ranila mrtvice. Tohle nevypadalo, že by to měli do měsíce udělané. Tedy pokud nechtějí si ji koupit. Dvě hodiny zvažovali, zda ano nebo ne. On hraje za bojovníka, takže meč. Už se rozhodl pro temný meč, zatímco Jirka, který hraje necromancera si pořídí hůl. Ať tak nebo tak, je to děsné. Rozhodně to tu hru prodlouží na hodně dlouhou dobu. Mezi tím Jirka vášnivý plošinář, zjistil, že jsou tam jumpy, tak ho teď tam vláčí, neuznávajíc, že jeho charr prostě skákat moc neumí. No o tom, co vyvádějí ve hře, by se dalo mluvit hodiny a stejně by se skončilo na začátku.
„Konečně jsi tady.“
„Ahoj, co máme na programu?“
„Mám ti připomenout ten Arah?“
„No jo, konec story. Mě se tak nechce!“ zavřeští skoro. „Co jít do nějakého dungu nebo zkusit PvP a namlátit nějakému chudákovi?“
„Z PvP materiálu legendary neuděláš. Zapomeň na to. Nějakého bosse. Tequilu? Potřebuji precursor.“
„Cha cha já ho mám. Hele, co za měsíc si zajet do Prahy?“ začne. Na Jirku se musí oklikou.
„Co tam?“ Žije tam Eda. Při jeho smůle by ho někde potkal. „Nechce se mi tam.“
„No, tak, udělej mi radost.“
„Nemáš být u své holky?“
„Nemám. Pracuje.“
„Ach jo. Co tam chceš?“ optá se. Oba dva stojí na pobřeží a čekají mezi ostatními hráči, až Tequila, jak ho přezdili, vyplave na povrch. Pak se do něj pustí a budou doufat, že ta tolik potřebná věcička z něj vypadne. Zatím měl úspěch Milan. Jistě mohl by si ho koupit za zlatý, ale kde to vzít a nekrást! Někdy pochybuje a říká si, zda nemá ty prachy vyvalit za tu zbraň, ale nakonec zvítězí chuť to dokončit.
Milan chvilku zírá na monitor. „Já ne. Ty.“ Možná je lepší jít na věc rovnou. „X factor.“ To už přepne do šeptání, aby ostatní hráči nemohli sledovat jejich rozhovor.
Jirku zamrazí. Každý pitomec snad ví, co je to X factor. „Co je to?“
„Jirko, nech toho. Moc dobře víš, co to je! Mám k tobě zajít?“
„Ne, musíme ho dostat.“
„Tak mlč.“ Chvilku přežvykuje. Hustota hráčů houstne. Odhaduje jich už na třicet. To by mohli dát. Ovšem záleží na kvalitě hráčů a na dalších věcech. „Za měsíc jedeme do Prahy. Jo vyber si, co budeš zpívat.“ Ticho. Začátek eventu.
„Jirko?“ Nic. Postava nornky Aidy se ani nehne. Což o to je sexy, tak jako Jirka ne. „Začalo to!“ Škoda, že nemůže postavu popadnout a zatřást ji. „Chce to něco zajímavého. To zpívání.“
„Ne.“
„Jo!“
„Ne!“
„Sakra, říkám, že tam pojedeš a bude to!“ oba dva stojí proti sobě a nehnou se.
„Já říkám nepojedu!“
„Do prdele, jsme mrtví!“
„Za to můžeš ty!“ zaječí Jirka a přenese se do nedalekého portálu. Přestane se bavit a jde na Tequilu. Bojuje a riskuje až moc. Milan je z něho grogy. Přemýšlí, jak ho tam dostane.
„Jestli tam pojedeš, dostaneš precursor.“
„Sakra, jsem mrtvý!“ Zatímco se přenese do portálu a potom plave, přemýšlí. Precursor člověk může získat třemi způsoby. Buď padne, nebo ho získáš v Mystic forge a to tam nacpeš hromadu peněz s nejistým výsledkem nebo si ho můžeš koupit za zlaťáky. Jenže jít za to na trh s kůží? Ne, nikam nepůjde.
„Za to já nemohu!“ zjistí, že mu napsal. „Pospěš si, vypadá to, že ho dáme.“
„Jdu!“ postaví se a začne ho řezat na dálku. Vlny. Skok. Chybí mu už tři. Má to! Začne se usmívat, protože právě získal bodíky. Ještě najít ten legendární poklad a ještě něco a bude mít ho kompletní.
„Padl! Jó!“ zakřičí nadšeně Milan. „Co jsi dostal?“
„Pár rarek… No ne, hezká ne?“ obdivuji dýku. „Nechám si ji.“
„Hm, máš dneska kliku.“
„Jo to proto, že dvakrát jsem byl tuhý.“ Usmívá se, probírá věci, které dostal. Hezký pocit. Skoro tak úžasný jako když stál u klavíru a zalévala ho vlna potlesku. Přestane se usmívat.
„Jirko! Jirko! Co je?! Hele, nebudu ti zachraňovat krk a jejich… Máš smůlu.“ Začne ho léčit, když vedle něj něco vybuchne. Složí se na mrtvou nornku. No, kozy má fakt velké, řekne si při bližším zkoumání. Zůstává tak. Čeká, až se Jirka vzpamatuje. O čem asi tam přemýšlí?
Jirkovi momentálně je fuk, že jeho Aida, to jméno se mu líbí, je mrtvá. X factor. Co by z toho měl? Nechá být obrazovku a jde k šuplíku. Otevře ho. Váhá. X Factor. Lidé tam přicházejí, aby předvedli, že mají talent. Jenže on žádný nemá. Nebo snad má? Co má dělat? Mimoděk se probírá skladbami. Je jich tolik. Ty jsou jeho vlastní, které si pořídil na netu a různě. Co se rozešel s Edou, nesáhl ani na noty, ani se neučil jazyky. Jeden z lektorů mu řekl, že má přirozené nadání, ale co si vzpomíná, tak na škole nijak excelentních výsledků nedosahoval. Pravda, vždy měl z jazyku jedničku, ale rodiče to nijak nebrali vážně a na střední se na to vykašlal úplně. Popravdě ho ani nijak nebavili. Nechápe, proč svět nemůže mluvit česky.
Nemám to zabalit? Pomyslí si Milan, když najednou Aida zmizí. Hurá, Jirka se vzpamatoval. Teď kde je? Tamhle.
„Jirko?“
„Co je?“
„Tak co ta Praha?“
„Nikam nejedu. Co kdybychom šli dung?“
Milan zírá. Ještě chvilku má čas. „Dobrá. Jdeme. Budeš tlumočit.“
„Opět? Nauč se už anglicky.“
„Hele, nebýt tebe, nikdy si tu hru nekoupím, tak mlč. Prý lehká angličtina!“
„Pacholku… je lehká.“
„Není! Trpěl jsem u story!“
„Tvoje chyba,“ posmívá se mu Jirka, ale tváří se vážně. Potlesk. Ten nádherný pocit, když tam stojíš a díváš se do tváří obecenstva, ale i vlastní. Ten, že jsi to dokázal. Jako tady, ve hře… Jen to cítíš víc. Stokrát víc.
 
„Ahoj, Co ta Praha?“ začne další den Milan. Usmívá se do široka.
„Nic. Nikam nejedu. Máme čas na Tequilu?“
„Před časem padl.“
„Ach jo. Něco jiného? Možná nějaký event? Víš ta legendary...“
„Precursor za Prahu.“
„Sklapni.“
 
„Ahoj. Co ta Praha. Termín se blíží. Je to za týden,“ začíná jako vždy Milan rejpavě. Už neví, jak dál. Vyzkoušel všechno. Ani ten precursor, ani čtyřlístek s ním nehnul. „Koupím ti legendary!“ Je jeho strážným andělem. Musí ho tam dostat. Za minulý měsíc toho pochopil hodně, i to, že Jirka by rád zpíval. Vlastně bez zpěvu živoří. Když ho viděl v klubu, rozjasnil se. Byl někým jiným. Jako by vyrostl o deset centimetru. Ostýchavý Jirka zmizel a nahradil ho klidný sebevědomý chlap. Chce ho tak vidět opět. Chce, aby ho slyšelo více lidi. Pořád se mu v hlavě přemílá, jak nemohl vědět, že umí tak zpívat.
„Nikam nejedu a legendárku si strč někam. Udělám si ji sám.“
„Snad spolu, ne?“
„Jo. Jdeme hrát. Tequilu.“
„Už zase?!“
„Jo. Nemám ten precursor.“
„Hele, dám ti ho. Za Prahu.“
„Neotravuj. Je tu.“
Milan si povzdechne. Nedostane ho tam. Je to nemožné.
„Stále nic, brácho? Hm, jé ta je hezká!“ zaječí mu u ucha. „Natoč ji, abych lépe viděla! Hele, co to je?“ vyptává se dychtivě, zatímco si prohlíží drobnou postavu v šatech jak pro princeznu. Musí uznat, že opravdu tak vypadá. Jako sněhová princezna.
„Mesesmerka, sylvari. Hry tě nezajímají nebo jo?“
„No jo, ne vlastně. Vypadá hezky. Pustíš mě k tomu?“
„Až ho zabijeme.“ Dneska nemá šanci. „Nedotáhnu ho tam,“ zavrčí při myšlence na Jirku.
„Nabídni víc, pokud ti na tom tolik záleží. Hele, mohu se k vám potom přidat?“
Milan sebou trhne. Hrát se ségrou? To je jak hrát s harpyjí, která neví, že umí lítat. Budou ji muset všechno učit. Hm… Je to ségra. „Jo.“
„Jdu si ji koupit. Udělám si tu hezkou princeznu.“ Odejde. Milan si povzdechne. Může doufat v jedno. Že ji velmi, ale velmi rychle přestane bavit.
„Máme ho!“ zaječí skoro udýchaně. Ještě 30 sekund a neudolali by ho. Spokojeně se dívá na odměnu. Není to špatné, ovšem mohlo být lépe. Spokojeně se rozvaluje v křesle.
„Pojedu.“
„Jojo… Cože?!“ málem, že nevmáčkne tvář do obrazovky.
„Jo, pojedu.“
„Výborně.“ Uklidní se. „Pojedu. Budu ti dělat doprovod. Potřebuješ strážného anděla.“ Pozve ségru a řekne to i Jirkovým rodičům. Konečně. Neví, zda euforický pocit je větší z poražení Tequily nebo z toho, že Jirka souhlasil. „Ségra, Jirka souhlasil!“
„Cože? Jo to je fajn. Snad zítra dojde. Jo a ví, co bude zpívat? Nechci nic říkat, ale je to týden. Tak dobrý není ani Paganini.“
„To byl houslista, ségra. Botticelli nebo Placido Domingo, Pavarotti a další.“
„No tédy! Brácha, ty ses připravoval? Nebo tě tak vzdělala ta tvá?“
„Sklapni. Jdu za ním. Musím kout železo, dokud je žhavé, jenže…“
Ségra pokrčí rameny, jde k počítači a vytáhne kabel ze zásuvky. Ušklíbne se zkamenělému Milanově výrazu. Tohle chtěla udělat už pěknou řádku let. Konečně měla tu možnost. „Tak už můžeš jít.“
„Ty… Ty...“
„Krávo!“ dodá klidně. „Mazej.“
Milan se mračí, ale vystartuje tak, jak je. Doběhne k němu domu a mohutně zvoní. Chvilku má pocit, že ho tam zarazí, ale nakonec se ozve kecafonek.
„Otevři, vole!“
„Milane?“
„Ne, sněhulák v červnu, blbe. Jdu dovnitř.“
Jirka se rozmýšlí, zda ho pustit nebo ne. Nakonec otevře.
„Co budeš zpívat?!“ vyprskne na něj udýchaný Milan.
„To jako letíš sem kvůli tomu?“ zavře dveře.
„Jo. Co to bude?“
„Con te partiro.“
„Ty to už máš připraveno?“ Chytí ho pod krkem. „Jak dlouho už to zkoušíš?“
„Co mě pustit?“
„Až mi to řekneš!“ vyprskne vztekle.
„Od začátku a pusť můj krk nebo nebudu zpívat.“
Milan okamžitě stáhne ruce. „Ty parchante!“
Jirka pokrčí rameny. Rozhodl se třetí nebo čtvrtou noc, co do něho ryl? Vstal v noci a začal probírat se netem. Jakmile tohle slyšel, rozhodl se. Je to ono. Píseň o touze. Něco jak Alcatraz.
„Zazpívej mi to,“ požádá tiše Milan. Posadí se a čeká.
„Jo a až budou…“
„Jirko, dělej.“
Jirka se postaví, nadechne se a začne zpívat. Milan si jen slabě povzdechne. Úžasné. Nemůže uvěřit, že jeho kamarád má tak úžasný talent.
„Ještě potřebuji to vylepšit.“
„A to jde?“ podiví se Milan. Jirku to potěší. 
 
Za týden stojí v Praze. Přechází sem a tam a opakuje v hlavě slova partu. Milan ho sleduje. „Posaď se nebo se z tebe zblázním. Nechceš se napít, najíst? Cokoliv?“
„Ne.“ Posadí se vedle něj. „Víš, že jsem gay?“
Milan se zadívá na plechovku koly. „Jo vím.“
„Jak dlouho?“ optá se, čímž jim oběma připomene noc, kdy k němu Milan vletěl a málem ho neuškrtil.
„Asi rok. Víš, v klubu. Alcatraz,“ souká ze sebe. „Byl jsi tam s vysokým černovlasým klukem. Choval se k tobě dost majetnický. Popravdě to byla jeden z večerů, kdy jsem tam neusínal. Přítelkyně tam ráda chodí. Smaží se mě zkulturnit,“ odfrkne si. Co chlap kvůli ženské nevytrpí.
„Majetnický?“
Milan se ušklíbne. „Jo. Byl schopen vyškrábat oči jen proto, že by se na tebe dotyčný podíval. No, hádám dle tvého výrazu, že ti to nějak uniklo. Nemám takové typy rád.“
Jirka se zamyslí. Co mu ještě uniklo? „Netušil jsem to.“
„No jo. Osobně jsem už imunní.“
Sedí vedle sebe tak, že by nikdo nehádal, že tam jsou na konkurz X Factoru.
„Co, když nepostoupím?“
Milan vytřeští oči. Jirka a nepoustoupit? V tom případě by tam nemohl nikdo postoupit.
„Co potom?“ dožaduje se odpovědí Jirka. Najednou se nad ním objeví pořadatel.
„Tak jdu a drž mi prsty.“
„Počkej!“ zařve Milan, ale Jirka už je v prachu.
„To byl Jirka? “ ozve se vedle něho.
„Hele, to jsi ty! Cos mu to udělal?“
„Já? On jde zpívat?“ Eda nemůže tomu uvěřit. Když ho zahlédl, myslel, že to jen vidina, někdo, kdo je Jirkovi podobný. Vždyť by nikdy sem nevylezl. Potom, ale vstal a on v šoku zjistil, že je to opravdu Jirka. Krapet pohublý, ale je to on. Rozeběhl se, ale pak mu došlo, že…
„Neuslyším ho!“ zařve a hrne se pódiu, kde má místo. Tohle si nechce ujít ani náhodou.
„No jo, to je fakt,“ zabručí Milan. Mohl sice tvrdit, že je jeho přítel, ale k čertu, to by mu ta jeho dala. Jde do hlediště. Zadívá se na místo, kde by měli sedět Jirkovi rodiče. Neví, zda… Vašek? Co ten tu dělá? Vypadá to, že doprovází Jirkovy rodiče a netváří se nijak nadšeně. No je to jedno. Aspoň si Jirku poslechne. Hlavně, že tu jsou Jirkovy rodiče.
„Bože, vypadá strašně,“ zabručí, když ho sleduje v džínech, košili a pulovru. No snad ho budou brát jako druhou Susan Boyle. Jestli ne, osobně porotcům vymlátí zuby. Všechny. Jirka má talent. Bože, kuňká jak žába. Jestli tak bude zpívat, bude to pohroma.
Jirka zatím s bušícím srdcem jde na pódium. Postaví se na X a rozhlíží se kolem sebe. Tak takové to je stát na hledišti? Dívat se do neznámých tváří? Tak sem ho dostala dáma. Díky její tvrdohlavosti skončil před tisícovkou diváků. Opravdu nesnáší je. Je i džentlmeny. Kdyby ji tehdy odmítl. Kdyby nepodlehl jejich vlivu, nebyl by tady. Chtěl by být, jako jsou ony. Chtěl by…
„Jméno?“ Smích diváků, protože porotce se ptá už podruhé.
„Promiňte, Jirka Vesecký.“
„Zde uvádíte, že pracujete jako automechanik.“
„Ano.“ Ošije se, když zaslechne vlnu šumotu. Co je na tom špatného?
„A pocházíte z… to zde neuvádíte.“
„Z města.“ Obecenstvo se směje. Jenže Jirka nechce, aby prostě věděli, kde žije. Není to jedno? Podle něj je. Porotci se po sobě podívají. Je jim už jasné, jak to asi dopadne.
„Dobrá a budete zpívat.“
„Ano.“
„Tak můžete.“
Jirka se dívá do tváří porotců. V tuhle chvílí by nejraději utekl. Obrátí se k východu.
„Ne, neutíkej! No tak!“ prosí ho imaginárně Milan. „Jen hezky zazpívej jako mě a Aidě.“ Když ji viděl, chechtal se.
„Je to tady,“ pomyslí si zoufale. Nejsem připravený. Neumím to, nemám talent… Krákoráš… promítne se mu v sekundách celý život.
„Prosím znovu?“ požádá, když mine hudbu.
Porotci přikývnou. Podle toho, jak drží mikrofon, tak zřejmě ho nikdy nedržel.
„Nadechněte se,“ poradí mu jeden z nich.
„Už to bude dobrý. Zvládnu to.“ Diváci zařvou smíchy. Jirka sebou trhne. Potom konečně zaslechne první tóny. Hlídá ten svůj, ale v hlavě má v mysli věty o milované osobě, která je daleko. Měl se tehdy zeptat Edy, co to znamenalo. Až tohle skončí, optá se ho. Tahle píseň je pro něj, protože ho nikdy nepřestal milovat. Otevře ústa a hala se ponoří do ticha. V očích porotců i diváků se objeví šok.
Milan zajásá. Eda jen vydechne. Nevěděl, že tohle umí. Spokojeně se rozhlédne kolem sebe. Nadšení. Zahlédne i Jirkovy rodiče. Jirkova maminka si utírá obličej, ovšem Vašek, který sedí vedle nich je tuhý jak kostka ledu. Dobře mu tak, té zmiji jedovaté. Trvá to ještě pár minut, až se konečně zvedne první, druhý a začnou tleskat.
 
…Když jsi daleko,
sním o tom, co je na obzoru
a schází mi slova
Ale přesto vím,
že jsi se mnou
Ty, můj měsíc, jsi tu se mnou
mé slunce, jsi tu se mnou
se mnou, se mnou, se mnou…
 
Porotci se uvelebí. Tohle je hlas, který může získat první místo, to bez debat. Najednou hudba umlkne. Hala se na chvilku ponoří překvapením do ticha, potom začne tleskat ještě víc. Jirka se rozhlédne po hledišti. Tak takové je to stát v divadle a slyšet potlesk? Ukloní se.
„Děkuji, jsem rád, že se to líbilo,“ řekne jednoduše.
Milan málem, že nespadne pod židli. On je fakt ťunťa. Ti holomci by měli poděkovat, že jim zazpíval, ne obráceně. Jenže Jirku holt těžko změníš. Hala se konečně uklidní. Všem je jasné, že tohle je možný vítěz soutěže.
Jirka se otočí, chce odejít. Na tohle opravdu není zvyklý.
„Hej, počkejte! Výrok!“
„Ach, omlouvám se, zapomněl jsem.“ Smích, ale nadšený. Je mu to jedno, protože to má za sebou.
„Takže, no co se dá tady říct?“ Porotce se podívá na zbývající tři. Usmívají se a kývají hlavou. Tady se nedá nic říct. „Čtyřikrát ano!“
„Hurá!“
 Jirka se ukloní. „Děkuji.“ Dojatý odchází. Tam už na něj čeká Milan a vedle něj Eda.
„Jirko!“ uslyší dvojí výkřik, ale jen Eda se mu vrhne kolem krku. „Byl jsi úžasný,“ zašeptá mu do ucha a potom. „Miluji tě, medvídku.“
„Tohle jsem měl říct já.“
Jirka neví, co má dělat. Medvídku, tolik se mu po tom oslovení stýskalo. „Já…“
„Počkejte, rozhovor,“ zarazí je pořadatelé. Jirka se usměje, potom uvidí rodiče. Zastaví se a dívá se na ně. Jak to, že tu jsou? Zadívá se na Milana toho Háda. Culí se jako neviňátko, ale kdo jiný by to spáchal? Za jeho rodiči jde vysoká plavovláska.  
„No, Jirko, tak teď jen projít koly a máš to v kapse. Jsi jasný favorit,“ řekne Milanova sestra.
„Cože?“
„Ježíš, brácha, on je fakt vůl.“
„Tati, mami…“
„Vy jste jeho rodiče?“
Milanova ségra se ušklíbne. „Jdeme. Je ve spárech médii. Z toho je nevysekáme.“ Blýskne se úsměvem, pozici modelky. Vsadí se, že se v objektivu ukáže. Dívají se, jak Jirka s rodiči je odváděn.
„Tak co teď?“
„Počkáme,“ rozhodne Eda, když si vzpomene. „Do háje! Já tu doprovázím kamarádku. Musím jít.“ Zmizí jako duch. Sourozenci se na sebe podívají, povzdechnou si a posadí se.
„Tak a teď mi můžeš ještě jednou vysvětlit Guild wars 2,“ prohlásí nekompromisně.
Milan zasténá a tak je rád, když se k nim později přidá Eda. Jenže toho to zaujme taky a zakrátko vysvětluje dvěma novicům, co je to on line hra.
 
„Hele, myslíte, že se jim to líbilo?“ ozve se nad nimi Jirka. Je rád, že tu jsou. Jeho hlas zní nejistě, ale hlavně je to vidět v očích.
Všichni tři na něj vytřeští oči.
„Možná jsem mohl zazpívat něco jiného. Nevím. Rodičům se to líbilo. Jsem rád. A vám?“
„Ty vole! Jako vážně? Jirko, oni ti tleskali.“
„No jo, ale i tak, možná já nevím…“
Eda si povzdechne. Právě se dostal do dalšího kola, ale víra v sebe to je něco jiného. Musí ji získat, musí se naučit věřit svému talentu. Pomůže mu s pomoci babičky, s pomocí přátel. Pomaličku uvěří sám sobě, ale dá to práce. Možná že se to dokonce i nepovede, ale stojí za to.
„Chtěl bych, aby se jim to líbilo,“ řekne tiše, ale pevně Jirka.
Edu zamrazí a pochopí jedno. Nikdy si neuvěří a stále se bude ptát, zda se to líbilo. Je to, jako by byl zavřený v Alcatrazu.
„Líbí se,“ řekne pevně. „Nedaleko je restaurace. Oslavíme to se šampaňským“
Jirka se na ně zadívá a pak si vzpomene na minulost. „Nedaleko prodávají zmrzlinu. Chtěl bych ji sníst s vámi.“
„Jdeme na zmrzku. Sice budu muset držet dietu, ale dneska to oslavíme.“ Spolu vyrazí ven. Jsou nadšení, usmívají se. Eda je přitisknutý k Jirkovi. Už ho nikdy nepustí. Nebýt babičky, tak ho uhání, ale on mu řekla, že musí tomu dát čas. Málem si obrousil zuby, jak skřípal, ale poslechl ji. Před týdnem se rozhodl, že v létě si přestanou hrát na schovávanou. Plánoval, jak ho získá nazpět. Po tomhle snad už léto stráví jinak. Spolu.
V cukrárně si dají velké zmrzliny.
Najednou Eda se k němu nakloní a prstem mu setře zmrzlinu z brady.
„Tss, zamilovaní, zamilovaní!“
„Ségra, zmlkni.“
„No co, mohu to snad říct, ne?“ brání se Milanova ségra s jiskřivým úsměvem, který nutí všechny chlapy, aby ji obdivovali. „A někdo to musí říct. Vím, stvoříme guildu. Jen nevím, jak se bude jmenovat. Bude malá, bude pro nás,“ plánuje nadšeně. Milan úpí. Tohle je katastrofa.
Jirka líže zmrzlinu a dívá se střídavě na každého z nich. Jeho první letošní zmrzlina. Není důležitá, jaká je, ale s kým ji jíte. Tuhle zmrzlinu si bude pamatovat do konce života. Vezme Edovu ruku a sevře ji. Miluje ho. Jistě musí si spoustu věci vyjasnit a nejen s ním, ale s rodiči, s Dámou, ale snad konečně přestanu žít v tom vakuu s Aidou a jejím potměšilým pohledem. A možná jednou zazpívá Vaškovi. Jednou…
 
Konec

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

přečteno a děkuji

(Irad, 6. 9. 2015 22:37)

Trochu zvláštní, ale líbí se mi. Bohužel zbytečně takhle zakomplexovaných lidiček je strašně moc. A o to horší, když na tom má vinu vlastní rodina.
Kéž by bylo takových Edů více!

Děkuji za tento cyklus.

Cyklus

(Vlarisa, 30. 10. 2014 18:20)

Další příběh co mi bylo potěšením ho cist :-) a navic happening, ty mam rada :3 ale nečekala jsem zvrat v předchozím a posledním dilu. Ani ve snu by me nenapadlo že půjde do faktoru a jak to hezky na kámoše usil :-D
Dekuji za práci

ooOoo

(Nade, 19. 6. 2014 16:38)

Zase další krásný příběh. Ten závěr s X Faktorem mě potěšil. První vystoupení Susan B. jsem si pouštěla mnohokrát, bylo to prostě úžasné.
Díky za pěknou povídku.

po dlouhe dobe....

(tess, 15. 6. 2014 23:14)

Uz je to doba ;-) Horne so toho za tu dobu pridala. Koukam, ze mam opravdu co dohanet. Sem rada, ze sem se konecne dostala k tomu se opet podivat na tvoje stranky. Co se tyka tehle povidky. Je krasna. Tak jako zbytek. Libi se mi jak se Jirka postupne dostava z vlivu svych rodicu. A taky toho previta bratrance. Jak se ten hajzlik jmenuje so nepamatuju, ale vim, ze sem ho nemela rada od zacatku. A taky se mi libilo, ze se k tomu vystoupeni na verejnosti nakonec rozhoupal sam. Tak nejak to ma ve vysledku vetsi vahu. Krasna povidka. Dekuju za prijemne privitani zpet.

po dlouhe dobe....

(tess, 15. 6. 2014 23:13)

Uz je to doba ;-) Horne so toho za tu dobu pridala. Koukam, ze mam opravdu co dohanet. Sem rada, ze sem se konecne dostala k tomu se opet podivat na tvoje stranky. Co se tyka tehle povidky. Je krasna. Tak jako zbytek. Libi se mi jak se Jirka postupne dostava z vlivu svych rodicu. A taky toho previta bratrance. Jak se ten hajzlik jmenuje so nepamatuju, ale vim, ze sem ho nemela rada od zacatku. A taky se mi libilo, ze se k tomu vystoupeni na verejnosti nakonec rozhoupal sam. Tak nejak to ma ve vysledku vetsi vahu. Krasna povidka. Dekuju za prijemne privitani zpet.

???

(Ja, 2. 6. 2014 9:22)

Zdravím Amater, nejprve chci poděkovat za Tvoje psaní. Obdivuji Tvoji fantazii a neustále sem nakukuji, jestli nepřibylo něco nového.
Mám raději povídky z reálného světa než fantasy. Proto jsem byla nadšená, když se objevila povídka Alcatraz. Prvních 9 dílů bylo skvělých, poslední mě zklamal.
Zdá se mi hodně násilně ukončená, podle mě by snesla ještě minimálně jeden díl - jak píše IQY. Pochybuju, že by někdo v reálu reagoval podobným způsobem jako Jirka a Eda. Bez jakéhokoli vysvětlení je najednou po několika měsících odloučení a mlčení všechno v pořádku?
I ten skok od jednoho vystoupení v malém klubu k X faktoru mi připadá trošku přitažený za vlasy. A ten popis onlinovky tam vůbec nemusel být, maximálně krátká zmínka.
A ještě malá připomínka ke stylistice. Je to asi jen můj problém, ale já bych volila občas jiný slovosled. Ve větách občas chybí podmět a hůř hledám smysl sdělení. Občas na mě text působí jako psaný cizincem. Nicméně to k Tobě patří a já si zvykla.
Tímto komentářem se Tě nechci ani v nejmenším dotknout. Jsem vděčná, že mám co číst. Tím spíš, že sama jsem schopná spáchat tak maximálně obchodní dopis.
Přeju Ti hodně štěstí a hodně fantazie do dalšího psaní. J.

Re: ???

(Amater, 2. 6. 2014 17:12)

Děkuji, jsem ráda, že se ti tu mě líbí. K stylistice, já jsem opravdu cizinka a pochybuji, že někdy v životě pochopím český slovosled, který neexistuje.
Co se týče poslední kapitoly, jak jsem psala, příběh není o vztahu mezi Edou a Jirkou, ale o něčem úplně jiném. No, prostě se mi to krapet nepovedlo.

Ještě jednou děkuji za komentář.

Re: Re: ???

(IQY, 3. 6. 2014 8:41)

vážne si cudzinka? valím kukadlá! ok, vidím tam zopár drobností a nezrovnalostí, ale to som skôr pripisovala nepozornosti a rýchlemu písaniu a človek keď si po sebe číta text už 20x nevidí napísané, len to čo chce vidieť :) poznám to na sebe:)

čeština ti v tom prípade ide výborne... teda, môžem mať osobnú otázku, dve, Amater?
ako dlho sa venuješ češtine a kedy si s ňou začala?
a môžem vedieť aký je tvoj materinský jazyk? samozrejme nemusíš odpovedať, pochopím to, ale ak áno, ďakujem za Tvoju ochotu vopred :))

Re: Re: Re: ???

(Amater, 5. 6. 2014 10:13)

IQY: Takže čeština - asi od 8 let se už učím, což je dlouho, ale nikdy jsem nepochopila čárky nad slovy a slovosled. Prostě čeština šla mimo mě. Jinak mateřský jazyk je polština, ale neumím ji natolik, abych v něm psala. Prostě ani rak ani ryba, neboli důkladně neumím žádný jazyk a najít korektora je nemožné. každý mi zdrhá. Ale snažím se to naučit jak nejlépe umím. Jsem moc ráda, že se ti u mě líbí. Vůle hvězd tak brzy nebude, ale věřím, že se vám o bude líbit. Je i na mě hodně propracovaná. Ještě jednou děkuji za komentáře a snad brzy sem opět něco přibude.

Re: Re: Re: Re: ???

(IQY, 6. 6. 2014 8:42)

he-he, díky, Ty Rybko-Rak :)

tak egoisticky sem prsknem... fajn, že si netrúfaš písať v poľštine, aspoň si Ťa ušetríme len pre češtinu, tej rozumiem :), češtinou som napájaná od narodenia, leje sa mi cez uši, veľa v nej čítam a mám ju rada, po poľsky fakt neviem, hoci som Slovenka a asi by som sa mala orientovať aj v nej :)

ok, na Hviezdy si počkáme a čo Ranč? čaká nás cesta do San Francisca, Robin a Drew + banka + Charlotta, Zacka čaká pokrový turnaj asi na Mississippi, Matt s Tornádom chce ísť na Modrú vlajku, tiež sľúbil Zackovi ukázať jeho rodný dom v Memphise, chce sa dozvedieť všetko o mladosti Docka H., dovolenka Matt + Zack, svadba Mary + Simply a pod.

píšeš, či len sumíruješ v hlávke?? :)

mám rada Ranč a darí sa Ti v ňom, je už dlhý ako telenovela, či "krávonovela", ale nič si neubrala na kvalite zápletky a postupné dobýjanie Zacka Mattom je dokonalé :))

teším sa na pokračko :)

!!

(NanaTatsumi, 3. 6. 2014 13:33)

Bože ja tak neskutočne milujem tvoje poviedky že to ani popísať slovami nejde! To je Božie nádherné úplne dokonalé! Až začneš vydávať knihy nebude kus ktorý nebudem mať doma!!! [verí že to bude čoskoro!]

psychika je sviňa

(sisi/ctenar, 2. 6. 2014 22:50)

život si najde cestu... :) a je dobře že u některých to dopadne dobře, alespoň v pohádkách .)

neeeeee

(alanise1, 2. 6. 2014 22:23)

úplně jsem si tuhle povídku zamilovala a už konec??? ještě se nechci loučit prosííííííííííím

??

(IQY, 1. 6. 2014 22:23)

popravde, som rozpačitá z konca, akoby si si náhle rozmyslela ukončiť poviedku a násilne zhustila vyústenie do troch odstavcov :/

skôr by som prijala podstatne viac priestoru pre Eda, jeho boj o návrat Medvídka, alebo dajaké hádky s Vaškom, ako polovičku textu rozťahaného s počítačovou hrou :/

škoda, toto je prvá poviedka, kde som sa dostala do rozpakov s Tvojim nadaním písať... a prvých 9 dielov bolo krásne vypointovaných

no, nie je každý deň nedeľa, aj keď dnes vlastne je :)

ale, teším sa na Tvoje ďalšie cykly a určite ma tu nájdeš :)

Re: ??

(Amater, 2. 6. 2014 0:59)

To je mi líto, ale tahle povídka nebyla o dobývání toho druhého a vzhledem k povaze Jirky hm, ani by to nešlo. Ale jak tak koukám záměr mi moc nevyšel, snad příště. I tak děkuji, že ke mně chodíš.

Re: Re: ??

(IQY, 2. 6. 2014 8:33)

:))))
jasné, že k Tebe rada a často chodím!!
máš tu pre mňa dokonalé kúsky... keď sa tak zasním... Honza, Pert, Juliana, Zack, Mat, Robin, Drew, Beau, Yvo, Chev, Shane, Darius, Níja atď. to sú len náhodné typy :))

trpezlivo čakám na Cyklus Vůle hvězd, pokračovanie Ranča :))

som náročná? som! pretože u Teba si to môžem dovoliť
a preto, prosím, píš ďalej a teš naše túlavé hladné duše, čo lačnejú po náročných poviedkach, výborne tebou spracovaných :))

Re: Re: Re: ??

(IQY, 2. 6. 2014 10:12)

sorry, zmrvila som Petrovi meno, sorry :/

Petr

Nádhera <3

(Widlicka, 1. 6. 2014 20:56)

Nádhera <3 jsem ráda, že konečně se dali dohromady, a také, že ho Milan dokopal, aby zazpíval ;-) jen mě zarazilo, že to byl X factor, že bude zpívat zrovna tam, to bylo překvapení ;-) spíše jsem čekala, že si ho odchytí ta holka, se kterou zpíval v Alkatrazu, a že ho ukecá, ať s ním zpívá ;-P

...

(katka , 1. 6. 2014 20:39)

moc mě mrzí že už je konec skvělý příběh děkuji

 

Portrét