4. 10. 2013
Harnohův sen
1.
Ghaane Gorgone
2553 rok dekády Erie, planeta Khlays
Obloha září modrofialovými mraky, které dávají znát, že den končí a nastupuje tma. Menší měsíc už je dávno na obloze, ale velký, jeho dvojče, má pomalu vyjít. Postava oděná v upnutém světlomodrém overalu spěchá ulicemi k domovu. Má už po práci a dnes slaví velký úspěch. Konečně dostali povolení k vývoji nového motoru, i když je tím trochu znechucen, protože i když vyvinou nový motor, stejně nemají tak odolné materiály na lodi, které by to vydržely. Je zvědavý, co na to jeho bratr Gorgone řekne. Přesto je to pokrok, že mu dovolili vůbec nějaký vývoj.
Ještě park a je doma. Kolem malého parčíku plného zeleně a květin, které si rostou, jak chtějí, jsou postaveny stejné domy. Vzpomíná si, jak se sem přestěhovali. Nebýt bratra, stále bydlí na malé planetce jménem Odestra. Teď jsou na hlavní planetě Khlays. Tím se mu splnil sen studovat na té nejlepší univerzitě. Bratr nebyl moc spokojený, že si vybral obor vojenský výzkum. Dlouho ho přemlouval, ale on je mu vděčný, co pro ně udělal, ale hlavně chce, aby vyhráli a skončili tuhle válku, i když chápe, že tím pádem, pak nejspíš přijde o práci nebo bude vymýšlet pitomosti.
Přeskočí kousek trávníku a strne. Jeho dům je osvětlený, což by neměl být, protože se vrací hodně pozdě. Rozeběhne se k němu. Vejde dovnitř a zastaví se. Otec a matka sedí na pohovce, ruce v klíně a tváří se jako by někdo zemřel. Se zlým tušením k nim přistoupí. Odkašle se. Jediné co ho napadá je, že…
„Bratr?“
„Je mrtvý.“
Harnoho zavrtí po krátké chvíli hlavou. „To není možné! Byl nejvyšším velitelem. Jejich lodě nejdou do bitvy!“ zakřičí, až mu přeskočí hlas. Jeho obdivovaný bratr je mrtvý? To není možné! Není!
Muž v černé barvě důstojníků se ozve. „Může za to jeho zástupce velitele. Z neznámých důvodu ho ponechal v době průletu hyperprostorem zemřít. Samozřejmě z těla se už nedalo nic poznat.“
„Co je to za hloupost? Ghaa je naprosto svému veliteli oddán a bratr si nikdy na něj nestěžoval! Je to nemožné. Zemřel by raději sám, než by nechal zemřít svého velitele! Co je za tím?!“ zaútočí na cizího důstojníka.
Důstojník se zamračí, matka propukne v pláč. „Myslím, že nějaký vědec sotva ví, jak to na lodi chodí. Rozhodně je mrtvý už jenom proto, že nesplnil svůj úkol.“
Harnoho ustoupí. „Takže proto.“ Žádná smrt, ale sebevražda. „Nesplnil úkol“ je jasný příkaz… „Chápu.“ Podívá se na zdrcené rodiče. „Omlouvám se, ale mohl byste nás ponechat o samotě?“
„Jistě.“
Harnoho je rád, že zmizel. Jak krásně to zaoblili. Shodit to na ghaa je obvyklý postup, protože, co s velitelem, který je oddaný bývalému vrchnímu veliteli? Kdysi se na to ptal svého bratra, zda by odešel. Bez váhání řekl, že ano, že musí. Pak nějak podivně dodal, že jedině, co je špatné, že s ním odchází jeho ghaa. Nijak to nechápal, ale pak našel velmi vzácnou knihu a tam si to zjistil. Ty vojenské manýry nemá rád.
„Půjdu nahoru.“
„Jistě. Jen běž.“ Nahoře ve svém pokoji plném výkresů se posadí. Dívá se na trojrozměrný obraz velitelské lodě, kde byl Gorgone. Kdyby byly dokonalejší, kdyby měli větší palebnou sílu, kdyby… Pak by nemusel zemřít, protože by snadno vyhráli.
Pak očima sklouzne na výkres nového motoru. Gorgone se vždy zajímal o nové vědecké postupy a jeho nápady nikdy nezavrhoval, ale ani on nemohl prosadit, co se bude vyvíjet a co ne. Vzpomíná si, jak vybavil všechny lodě dokonalejší lékařskou výbavou a udělal z ní nejbezpečnější místo. Tehdy sklízel posměch a dalo mu hodně práce, aby to prosadil. Bojoval o to tři roky, ale dosáhl toho. Teď už na tuhle zprávu neřekne nic. Otočí židli a zadívá se na jeho fotografii. I když je ghaane, je stále pro něj velkým vzorem. Podle něj jeho smrt byla zbytečná a přitom před třemi dny zaslechl na velitelství, že je to nejlepší velitel, jakého kdy měli. Pak proč?
„Harnoho.“
„Ano, otče?“
„Jsi v pořádku?“
Už chce přikývnout, že ano, ale pak si to rozmyslí. „Ne, nejsem. Jsem vzteklý. Kdyby mi neházeli klacky pod nohy, mohl mít lepší motory, lepší vybavení a mohl tu bitvu vyhrát. Nemuselo se to stát!“
Otec se zatváří zmateně. „Nechápu, co s tím má společného jeho smrt.“
Harnoho se věcně optá. „Tati, musíme odtud pryč?“
Otec zavrtí hlavou. „Ne. Gorgone se o to postaral.“
„Jako by to tušil.“ Nebo předpokládal, že jednou prohraje a dopadne na něj nemilost vrchního velitelství? Je pravdou, že o všem rozhoduje ghaane, ale nad ním jsou Spoluvládci, kteří mají taky jisté pravomoci. Bratr mu to nikdy zcela přesně nevysvětlil. Ale prohrál už víc bitev a nic se nestalo, tak proč zrovna teď?
„Harnoho, co chceš dělat?“
„Já?“ Neví to. Co má udělat? Nejraději by toho, kdo vydal rozkaz k jeho sebevraždě, zabil, ale to jediné nemůže, protože pokud někdo vydal takový rozkaz, pak to byl nejvyšší vládce. Jen on mohl něco takového přikázat. Potom pevně se zadívá svému otci do očí. „Tati, postavím tu nejlepší loď, jakou dokážu. Už žádný ghaane neprohraje válku a nebude muset ukončit svůj život, jen proto, že mají lepší zbraně. Nebylo to v taktice, ale tím, že vše je zastaralé!“ Praští do stolu.
Otec mu položí ruku na rameno. „Dobře.“
„Opravdu?“
„Jistě. Postav tu nejlepší loď na světě. Vždyť máš kolem sebe tolik schopných eradanů. Ta válka se vleče tak dlouho, že si nepamatuji, kdy byly zprávy bez nějaké novinky o nějakém boji v dalekém sektoru.“
Harnoho přikývne. Otec ho nechá o samotě a jde utěšit matku, která vzlyká a potom se rozpláče. Harnoho mezitím vstane a přemýšlí jak na to. Nejdřív zajde za přáteli. Musí jim říct o bratrově smrti, potom je přesvědčit, aby za ním stáli a pomohli mu postavit loď. Tohle bude sice těžké, protože kdo by chtěl vynalézat pro armádu? Špatně placené a nikdo se na ně moc dobře nedívá. Po tomto přijde ta nejtěžší část. Musí někoho, netuší koho, přesvědčit, aby mu dal prostředky k postavení lodě. Ne, postaví rovnou dvě lodě.
Lehne si oblečený na postel a dělá si seznam, koho oslovit. Z přátel to bude Zarden. Sice bude se kroutit, ale jeho znalosti metalurgie jsou výtečné. Pak to bude Eryncas. O které dobře ví, že ve volných chvílích se šťourá ve zbraních. Přes počítače zajistí Chandra. Tohle nebude problém, tedy doufá. No a potom ještě Ardura. Ten by mohl pomoct s hyperskokem. Sice je starý, ale nikdo lépe nezná tu problematiku. Jakmile přesvědčí tyhle, ostatní se přidají.
Teď velitelství. Rozhodně zajde za Aliem Lungem, kterého požádá o audienci u dvora. Potřebuje jednoho z vládců, který by ho podpořil. Sice netuší, kdo by to měl být, ale snad nejsou tam všichni, kdo chtěli bratrovu smrt.
K ránu usne vyčerpán přemýšlením, koho musí oslovit. Když se probudí, nejdřív jen zírá do stropu a přemýšlí, kde je, potom si uvědomí krutou pravdu. Jeho bratr nežije. Když se přihlásil do armády, celá rodina věděla, že jednoho dne mohou dostat oznámení, že padl. Když stále šplhal vzhůru, jejich strach opadal. Zcela se vytratil, když byl jmenován vrchním velitelem vesmírné flotily a později všech vojsk, přestože jejich hlavní síla spočívá právě ve vesmírné flotile. Se zaťatými zuby vstane. Jde se umýt, potom posnídá jídlo, které mu tu zanechala matka. Chvilku má pocit, že žvýká piliny, když si uvědomí, že je to kvůli bratrovi. Nakonec jídlo uklidí s myšlenkou, že si ho dá večer.
Ještě než vyjde z domu, zapíše si jednotlivá jména do poznámkového diáře na ruce. Venku nasedne do vozítka, kterému zadá první jméno. Zarden. Po hodině dojede na kraj města, kde má svůj dům. Ví moc dobře, že je doma, proto zazvoní. Čeká, až se dveře otevřou a on bude moci vejít dovnitř.
„Zardene?“ houkne, protože není jistý, kde momentálně se nachází.
„Dole!“ uslyší v odpověď.
Seběhne schody a začne před sebou mávat rukou, jak nevidí pro dým. „Co tu pácháš?“ dostane ze sebe.
Zarden, vysoký muž v stříbřité kombinéze, která ho chrání před jakýmkoliv úrazem, se usměje. „Vítej, ale malý pokus. Co potřebuješ? Jdeme ven.“ Odloží materiál, který zkoumal do připravené nádoby, kterou uzavře a schová do boxu. Rukou si sčeše vlasy z jemného skoro průsvitného obličeje. Oči září radostí. „Co tě sem nese, u Jediného? Jsem rád, že tě vidím, ale neměl jsi být náhodu u svých milovaných motorů? A gratuluji.“
Harnoho se zastaví. „Gorgone je mrtvý.“
„Cože?!“ vykřikne v šoku Zarden. „To není možné, vždyť přece byl na nejvyšším místě. Jeho loď… Omlouvám se. Jak se to stalo?“
„Nemohu to říct, ale v bitvě to nebylo. Mám k tobě žádost.“
Zarden poodstoupí. Harnohův tón se mu nelíbí. Jsou sice přátelé a krátce byli i milenci, ale… „Co po mně chceš?“
„Včera jsem dostal povolení sestrojit lepší motor.“
„Ano vím.“ Proč mu jenom neodpověděl? Co skrývá? A co on má s tím společného? Nelíbí se mi to. K tomu smrt bratra, kterého Harnoho obdivoval. Pravda, měl proč, ale neměl by ho s rodinou oplakávat?
„Chci postavit novou loď. Celou a chci k tomu nejlepšího mistra v metalurgii. Tím jsi ty.“
Zarden ustoupí. Armáda? Nemá rád armádu. Vypadá to jako by válku protahovali naschvál a není jediný, kdo si to myslí. Jenom žere prostředky, které by mohly být vydány na něco jiného. Měl tušit, proč tu. Pomsta?
Harnoho rázuje sem a tam. „Měl jsem ho velmi rád. Kdyby měl lepší vybavení, motory, zbraně, pak by nemusel zemřít. Nemusel by už žádný eradan zemřít! Chápeš to, Zardene? Chci tě požádat o pomoc. Chci, abys vedl tým, který vylepší loď na maximum. Nemáš už dost té prokleté války? Jak dlouho trvá?“ Moc dobře ví o jeho postoji k armádě a nesčetněkrát o tom s bratrem diskutovali.
„Chceš pomstit bratra?“
Harnoho ví, že pomsta se ve společnosti netoleruje. „Ano i ne, ale chci jedno. Nechci, aby už žádný velitel zemřel jen kvůli tomu, že má horší loď než ti cizáci! Rozumíš?! Jen kvůli tomu zemřel! Jen proto, že máme zastaralé zbraně, motory dosluhují a nemluvím o hyperskoku, kdy stále se ještě musíme chránit. Ne, Zardene, chci něco jiného. Myslím, že si uvědomuješ, že ti co na to mají, mají na svých vozidlech lepší materiály než armáda na lodích. Včetně tebe!“ píchne ho do hrudi. „Tam umírají naši lidé!“
Zarden se začervená, protože materiály na jeho vozidle jsou opravdu lepší, než co mají lodě.
„Prosím.“
„Víš, jak se…“
„Můj bratr Gorgone, kterého jsi obdivoval i ty, vím to moc dobře, zemřel. Šel do armády kvůli nám, abychom nemuseli žít na planetce, která by se mohla stát terčem útoku. “
Zarden ví, že Harnoho má pravdu. Oni opravdu je chránili, ale za tu cenu, že bude dělat výzkum pro armádu? Zrovna získal prestižní místo ve společnosti vyrábějící auta. Jestli se někdo dozví, co udělal, bude mimo. Na druhou stranu, ty možnosti, které by získal a taky to, že by zachránil spoustu životů, možná stojí za to. Taky, ale je tu rodina. Chtěl by mít víc na rozmýšlenou, ale tu nedostane. Zírá na Harnoha, který čeká na odpověď.
„Koho ještě máš?“
„Jsi první, za kým jsem šel.“
Zarden tuší, kdo je asi na jeho seznamu. Ovšem taky je otázka, zda vůbec dostane povolení postavit loď. Něco jiného je motor, něco jiného je bitevní loď. Vlastně, když slíbí, že pomůže a někdo odmítne nebo mu to nepovolí, tak… No, nechce ztratit Harnohovo přátelství. Udělá to takto. „Podívej se, jestli přesvědčíš ostatní, potom půjdu.“
Harnoho ho objeme. „Díky moc. Nevíš, jak jsem rád, že tě budu mít v týmu. Musím běžet za dalšími. Díky moc. U jediného, spravil jsi mi náladu.“ Zarden se zlou předtuchou, že si právě uvázal na krk kámen, se za ním dívá. Potom potřese hlavou. Hloupost, nepovede se mu to. Společnost je proti armádě.
Spokojený Harnoho jede za Eryncas. Je to zvláštní žena, která jako by ani nebyla ženou, ale vyzná se perfektně ve zbraních. Zaparkuje u jejího domu, odkud uslyší střelbu. Buď cvičí, nebo zkouší novou zbraň. Její hlavní zaměstnání je doprovod eradanů po planetách ne příliš bezpečných. Neboli snaží se jim zachránit krk před bizarními zvířaty.
„Dozadu!“ zazní hlas u dveří. Vejde dovnitř a snaží se klidně a normálně jít. Moc dobře ví, že její dům je sama past, i když nechápe proč. „Vítej, Harnoho. Tvého bratra je mi velmi líto. Neznala jsem ho, ale byl správný.“
„Jak to víš?“ Ženin oblek se promění ve volný a z přilby se stane černý proužek na krku. Odloží zbraň a jde k němu.
„Včera se to povídalo na jednom večírku. Budoucí klienti.“
„Aha. Chci tě o něco požádat.“
„Ne,“ ihned ho odmítne nevrle.
„Proč ne? Počkej,“ zadrží její další slova, když mu svitne, že zřejmě mluví o něčem jiném. „Chci, abys vedla tým, který má vytvořit nové zbraně na vesmírné lodě.“
Eryncas se zastaví. „Nedostaneš povolení.“
„A když ano?“
Eryncas se zazubí. „Myslela jsem, že chceš po mně, abych zabila toho chlápka, který vydal příkaz tvému bratrovi. Jsem ráda, že jsi tu pro něco jiného. Sice nechápu, proč to děláš, ale dobrá, půjdu s tebou a pak nudím se. Nebýt mé rodiny, stejně bych vyráběla zbraně. Mám pár skvělých nápadů. Víš co, pojď se na to podívat. Ostatní ti neutečou, věř mi. Budeš mít s nimi problémy. Ne, každý je nadšený sloužit v armádě, ať jako voják nebo v jejich výzkumu. Lidi je nemají rádi.“
„A co ty?“
„Soudím lidi, ne zaměstnání. Měl bys to vědět, maličký,“ cvrkne ho do nosu. V útulné místnosti nalije po skleničce a posadí ho k velké stěně, která se rozzáří. Ohromený Harnoho se dívá na palebné zbraně právě pro vesmírné lodě. Menší pro menší, ale i osobní. Nikdy neviděl takové kvanta zbraní a k tomu na jednom místě. Jenom mít tyhle náčrtky by znamenalo obrovskou pomoc nemluvě o instalaci. Polkne. Tohle není koníček, jak mu jednou říkala.
„Půjde se mnou Zarden.“
Smích. Eryncas složí půvabně své tělo do křesla naproti němu. „Ten půjde jedině, když půjdou ostatní. Vsadím se, že ti kývl jenom proto, aby se tě zbavil, a za druhé si myslí, že to nezvládneš. Zvládneš to? Proč to vlastně chceš?“
„Mnoho důvodu, ale nechci, aby už nějaký velitel musel zemřít jen proto, že nevyhrál válku a pak chci konec.“
„Špatné důvody, ale beru to. Se mnou si můžeš být jistý. Zůstanu tu měsíc. Do té doby získej povolení. Mimochodem, gratuluji k vývoji motoru.“
Harnoho se ušklíbne. „Víš dobře, že je to k ničemu. Bez odolnějších materiálů, bez zbraní a dalších věcí, je to k ničemu. V konečné fázi se to využije na soukromé nebo stíhací lodě do závodů.“
Eryncas pokrčí rameny. „Ale už to je pokrok, že je můžeš vyvíjet.“
„Spíš jsem je unavil a chtěli se mě zbavit.“ Kysele se ušklíbne, protože si vybaví, že ho čeká další kolo ukecávání všech možných úředníků, kteří ho budou posílat kamkoliv, jen aby ho nemuseli poslouchat…
Eryncas se na něj s obavami zadívá. Nakloní se k němu. „Harnoho, poslouchej mě. Jestli uvidíš, že je to na hraně, ustup. Nepřemlouvej je dál. Zkus to později. Netoužím se dozvědět, že bratr ghaana Gorgoneho dostal stejný příkaz. Nesouhlasím s tím, ale oni vládnou.“
„Chápu.“
„Dobrá. Koho máš dál na seznamu?“ optá se zvědavě.
„Chandra, počítače telekomunikace a potom Ardura. Učil mě. Nikde se víc hyperskoků nevyužívá než právě na bitevních lodích.“
„Dobrý výběr. Tihle se mnou ti přitáhnou ten zbytek. Jestli se ti to povede, získáš nejlepší vědce. Chceš postavit novou loď?“
„Ano. Vítězící, neporazitelnou loď s nejlepšími zbraněmi. Chtěl jsem ten motor pro bratra, ale ten už… Děkuji ti.“
„No, ještě neděkuj, maličký. Tohle je teorie. Musíme to vše uvést do praxe a to nebude hračka.“
„Vím a děkuji ti. Máme hodně času.“
Eryncas se za ním smutně zadívá. Hodně času? Kdo ví. Ovšem není to jednoduché.
Harnoho spěchá za svým učitelem. Zatím to docela jde lehce, ale největší překážka bude v byrokracii a hlavně neochotě měnit staré dobré věci. Proč něco vynalézat, když tohle funguje perfektně? Tupci. Musí to dokázat. Po tváři mu sklouzne slza, která se vpije do límce obleku a potom další. Utře si je, překontroluje v zrcátku. Teď nepotřebuje smutnit po bratrovi, teď potřebuje tu novou loď, i když bratr ji těžko uvidí, ale možná o ní bude vědět. Nedávno se o tom bavili. On seděl doma, nadšeně mu ukazoval, na co myslí a on mu se smíchem odpovídal. To bylo těsně před bitvou. Bratr mu naznačil, že se pro ně to dobře nevyvíjí, ale určitě netušil, že to skončí tak špatně.
Zastaví se před krásným domem s velkou zahradou, čímž dává najevo, že patří k bohatým váženým lidem. Chce už jít ke dveřím, když se ozve.
„Nastup a vjeď na pozemek.“
„Dobře.“ Vleze do auta, nasměruje ho čelem ke dveřím, když ucítí, že se hne. Projede otevřenou bránou a auto samo zastaví. Jednou se ho musí optat, jak dokáže jeho auto ovládat. Přitom je uděláno tak, že nikdo ho nemůže ovládnout.
„Jsem v atriu, pojď dál.“
„Vejde dovnitř do místnosti, které vévodí nádherný strom, kolem něhož se rozprostírá dům. Starší muž, s vlasy prokvétajícím bílými pramínky, mu ukáže na židli vedle sebe. „Je mi líto tvého bratra. Osobně si myslím, že dotyčná osoba bude toho žalovat. Gorgone byl nejlepším velitelem za poslední tři dekády.“
„Děkuji za pochvalu. Bratr by byl potě…“
„Nebyl. Dělal, co musel. Co děláš u starce, jako jsem já? Potřebuješ něco? Protože utěšit zřejmě ne.“ Dotkne se stolku. Malý pojízdný robot přiveze nápoje. Harnoho si jeden vezme, druhý Ardur.
„Ardure, chci po tobě něco.“
„Co to bude?“
„Chci loď. Novou, kterou už nikdo neporazí, ale naopak, která je porazí.“
„Klidně jim říkej eradani.“
Harnoho se zhrozí, kdežto Ardur se ušklíbne. „No ano. Jsou stejní jako my. Jsou eradani. Neučil ses to ve škole nebo jsi zrovna při látce spal? Je škoda, že se ta válka vede. Kdybychom spojili síly…“ odmlčí se.
„Bratr jim tak říkal.“
Ardur se usměje, pohladí krajse po hebké sněhobílé srsti, který si přišel pro pohlazení. Štíhlé prsty se automaticky probírají v jeho hebké srsti. „Často jsme spolu o tom mluvili. Víš, že někteří slouží v naší armádě a někteří naši v jejich? Nezdá se ti to zajímavé?“
Harnoho se zamračí. Proč mu říká všeobecné věci? Jistěže to ví. Všichni vědí o těchto dohodách, ale taky všichni vědí, že mohou být kdykoliv porušeny. Ardur si ho zvědavě prohlíží. Jeho jeden z nejlepších žáků, ale vypadá to, že moc velký přehled nemá nebo nechce jako ostatní eradani? Kdo ví.
„No, víme to. Je to všeobecně známé. Nevidím na tom nic špatného. Jsou v armádě, ne tady.“
Ardur potěšeně přikývne. „No ano, jsou jenom v armádě, ale povídej, co chceš po starci, jako jsem já.“
„Nejsi stařec. Jen možná o pár let starší než já. Proč asi jsem tady?“
„Chceš můj mozek.“
A tělo taky, ale neodváží se. Má před ním strach. „Ano. Chci tvé znalostí hyperskoků.“
„Ten už nelze vylepšit.“
„To ne, ale kolem toho lze hodně věci vylepšit. Například to, abychom přitom nemuseli používat ochranné boxy se skafandry a podpůrné léky. Vím moc dobře, že by to šlo. Ať materiály nebo zmenšením gravitace, musí to jít. I samotnou gravitaci by šlo vylepšit. Jsi v tom odborník. Kde jinde by tvé umění našlo větší uplatnění?“
Ardur na něj se dívá. „Máš pravdu, hodně věcí jde, ale k čemu to je? Nebojuje se, když vyjdeš z hyperprostoru.“
„Právě, ale kdyby to šlo, nebylo by to pro nepřítele velké překvapení? Místo toho, aby se vzpamatovávali, mohli by ihned zaútočit. Při přechodu je loď nejslabší, chci to vyeliminovat. Bratr si na to stěžoval. Neměl rád skoky.“
„To neměl. U Jediného, jsi přesvědčivý. Už jsi byl za někým nebo jsem prvním?“
„Ne. Chci ještě zajít za Chandrem, ale pokud ty půjdeš, půjdou ostatní.“
„Dobře, půjdu s tebou, ale nechci, abys byl zklamaný, když to nepůjde.“
„I kdybych měl po zbytek svého života jen prosit, tak budu. Tu loď postavím. Cítím, že ji potřebujeme.“ Zamračí se.
Ardur se zamračí. Ten jeho tón… „Bratr něco řekl?“
„Ano. Nejsem si jistý, ale poslední dobou projevoval o mé výzkumy neobvyklý zájem, coř dřív nedělal. Dříve to nebylo takové. Smál se, že tím nic nezměním, ale nechával mě. Poslední léta ovšem vždy když volal, neopomněl se optat, co jsem nového vymyslel. Měl jsem pocit, že ho něco tísní, nebo něco jako by se mi bál říct. Dokonce mám pocit, že měl prsty v tom souhlasu s motorem.“ Pokrčí rameny, potom zatřese hlavou, jako by chtěl se zbavit tísně. „Děkuji ti, že jsi s mým návrhem souhlasil.“ Rozhlédne se kolem sebe.
„Je to jenom dům. Mám ho rád, ale neopustím ho navždy.“
Harnoho se usměje. Ardur na něj přemýšlivě zadívá. Je stejně krásný jako jeho bratr Gorgone, i když ještě není tak vyzrálý, ale je vidět, že je to jeho bratr už tou jeho tvrdohlavosti. Vyprovodí ho k autu. Když projede vraty, vejde do jednoho z pokoje, kde se posadí do židle, která se objeví, aniž by musel něco říkat. Okamžitě je spojen s mužem, který po něm udiveně vzhlédne, ale potom se mu rozjasní tvář.
„Ardure, miláčku, stalo se něco? Viděli jsme se před pár hodinami.“
„Lamine, proč jsi mi neřekl, že Gorgone je po smrti?“ optá se tiše. Zkoumavě pozoruje tváře svého dlouholetého přítele a taky tu, která patří Spoluvládci. Jako vždy je na její tváři úsměv, i když je otázka nepříjemná.
„Když jsem s tebou, zapomínám na vše kromě tebe. Zapomněl jsem.“
Nezapomněl jako vždy. On si nemůže dovolit zapomínat, jen prostě to nechtěl říct. „Uděláš pro mě maličkost?“ usměje se.
„Jistě, co potřebuješ. Jsi nádherný, Ardure.“
„Děkuji, ale ty taky. Chci, abys pomohl Harnohovi, bratru Gorgoneho s jeho záležitosti.“
„Ta je?“
Ardur se pomalu usměje. „Nová loď.“ Usměje se ještě víc, protože konečně projevil emoci. Nechuť. Jeho odpověď už předem ví, ale taky dobře ví, že mezi nimi bude konec.
Harnoho vesele si pobrukujíc jede k Chandrovi. Nemůže uvěřit, že mu Ardur pomůže. Je jedním z nejvýznamnějších vědců eradanů, načež se zachmuří. Jejich debata byla opravdu trochu zvláštní, ale musí se soustředit na úkol. Jakmile získá Chandra, bude muset získat povolení a prostředky. Á, vypadá to, že je doma. Měl zavolat už dřív, ale nějak ho to nenapadlo. Je stále pryč. Postaví se, dotkne se čtverce poblíž dveří.
„Pojď dál,“ ozve se líný, skoro unylý hlas. Vejde dovnitř. Zastaví se, čeká, protože ví, že Chandra to má tak rád.
„Copak potřebuješ, Harnoho? Už jsi jedl? Právě mi dovezli jídlo. Pojď.“ Vede ho do kuchyně, kde je už připraveno jídlo pro dva. „Tak co potřebuješ?“
„Proč si myslíš, že něco potřebuju?“
„Protože se tu stavuješ jen tehdy, když něco chceš. Přemýšlel jsi o mé nabídce?“
Harnoho se zavrtí. Popravdě na to zapomněl a neví, co teď odpovědět. „Víš, nemám moc teď náladu. Bratr mi zemřel, takže jsem o tom nepřemýšlel,“ řekne popravdě.
Chandra strne, potom se uvolní. „Jako vždy upřímný, ale chápu to. Měl jsi ho rád ze všech sourozenců nejvíc, že?“
„Ano, proto bych se tě rád na něco optal.“
„Na co?“ optá se bezstarostně. Nabere si ještě jednu porci. S nadšením se dívá na překrásnou Harnohovou tvář. Usiluje o něj už delší dobu a rád by s ním byl. Jen nějak prolomit jeho neochotu.
„Chtěl bych, tedy, chci postavit tu nejlepší vesmírnou bitevní loď. Sháním lidi a chci, abys byl mezi nimi. Mezi týmem, který předčí nepřátelé, tím, že dodáme naší armádě novou loď s novými technologiemi.“
Chandra se opře o židli, která se jeho pohybu ihned přizpůsobí.
„Mám už pár jmen, ale jsi, co se týče komunikace, nejlepší. Chci tu válku ukončit.“
„Místo bratra?“
Harnoho potěšeně přikývne. „Ano. Věřím, že dokonalejšími systémy, zbraněmi, motory a dalšími věcmi, je porazíme. Půjdeš do toho?“
Chandra se opět pustí do jídla. „Ne.“
Harnoho se zarazí, nechá jídlo jídlem. „Proč?“
„Prostě ne. Je to armáda a to nemá žádnou budoucnost a pak nikdo je nemá rád. Prostě ne.“
Harnoho přikývne. První odmítnutí. Cítí hořkost porážky, ale připomene si, že za chvilku bude odmítán stejným způsobem. Musí se to naučit přijmout, jinak se zblázní. „Dobře.“
Vypadá to, že ho to sebralo, pomyslí si Chandra, ale jít do armády, i když je to jenom výzkum? To je zahrabat se a už nikdy nezískat dobré místo. K tomu armáda mizerně platí a člověk musí neustále bojovat proti všem jen, aby získal dotace na výzkum. Nemá toho zapotřebí. Ovšem… „Popřemýšlíš o mé nabídce?“
Harnoho udiveně zvedne hlavu. „Jistě, ale teď budu mít hodně práce, omlouvám se, že to nebude dnes.“
„V pořádku a kdy bude Gorgoneho pohřeb?“
„Jen Uctění jeho jména, nic víc. Armáda si to vzala na starost. Promiň, musím zavolat rodičům.“ Zvedne se, poodejde. Tak Chandra nechce, no najde si někoho jiného. Dotkne se přístroje na ruce, propojí své myšlenky s přístrojem a vyvolá si rodiče.
„Ano, Harnoho?“
„Chci se optat, kdy bude Uctění jména?“
„Zítra.“
„Ještě něco, ten voják, co u mě včera byl, kde ho najdu? Oh, vím, promiňte. Za hodinku přijedu.“
„Budeme tě čekat.“
Harnoho se obrátí. „Musím jít, ale dám brzy vědět.“ Nemá náladu navazovat nový vztah. S ním jediným na sto procent počítal a on nakonec jako jediný zklamal. Venku sedí v autě, obličej uvolněný, ale ramena poklesla. Teď pojede k rodičům. Ne, nejdřív zajede za tím vojákem. Místo dobře zná, protože tam častokrát byl. Tichým hlasem zadá adresu. Vyjedou za město a jedou k dobře ukrytému komplexu. Před bránou zastaví. Vnímá šikovně oplocený pozemek. Je vpuštěn dovnitř. Na obrazovce auta se objeví tvář.
„Prosím, jeď podle instrukci. Velitel tě očekává.“
„Děkuji.“ Podle instrukci zaparkuje před nízkou budovou. Vejde dovnitř. Kolem jsou černé armádní uniformy. Občas se mihne jiná, ale jenom zřídka. Na límci jsou hodnostní označení a na rukávech odznaky, že se jedná o úředníky. Jenom ti, co jsou ve vesmíru, nemají žádné značení, ale odlišují se uniformami a nenápadným značením na límci. Vejde dovnitř.
„Dobrý den, posaď se.“ Ukáže na židli a sám si usedne do své. „Tvého bratra, našeho ghaaneho, je mi velmi líto. Byl skvělým velitelem, kterého měl každý v úctě.“
„Jak se to stalo a mohl bych mluvit s Tatianem?“ Dost často ho viděl, když nemohl mluvit s bratrem a spojili ho s ním. Podle něj by to byl vhodný partner pro Gorgoneho, ale jak zjistil, bratr měl svůj vlastní vkus.
„Je ve vyšetřovací vazbě, aby se přesně zjistilo, co se stalo.“
„Dostal příkaz.“
„O tom nic nevím,“ odmítne. „Jeho tělo skončilo podle nařízení armády ve vesmíru. Tak si i on přál.“
„Chápu. Děkuji.“ Celá situace je zvláštní. Potřeboval by se na to optat Tatianeho. Teď zajde za Aliem Lungem. Snad mu pomůže jako mnohokrát předtím. Vstane a jde chodbou k známým dveřím. Sice ho nečeká, ale mohl by mít čas. Přiblíží se a čeká. Dobře ví, že Aliem dostane upozornění. Najednou se dveře otevřou. Vejde dovnitř a jako vždy ho okamžitě upoutá velký barevný keř. Jednou se optal na jméno keře, ale nikdy nedostal odpověď. Musí být z jiné planety, protože tohle je první keř, který kvete různorodě. Jiné květy, jiné barvy. Jako by chtěl přesvědčit, že v sobě skrývá veškeré tajemství květiny.
„Harnoho je mi tvého bratra líto. Kdy bude Uctění jména? Rád bych přišel.“
Harnoho se otočí k vysokému muži s rudými vlasy, čímž prozrazuje, že zřejmě jeho předkem byl někdo z eradanů z povrchu. Svou otázkou mu prozradil, že měl k bratrovi až moc blízko. Bývalý milenec? Je to možné. „Zítra.“
„Přijdu a co potřebuješ? Schválení jsi už dostal.“ Pokyne mu k židli, která se objevila, jakmile vešel.
Harnoho přijme jeho nabídku. Opět ho upoutá keř. Je opravdu těžko se do něj odtrhnout. „Chtěl bych abys mi poradil. Chci udělat něco pro svého bratra.“
„Povídej,“ pobídne ho a posadí se taky. Za ním je velké okno, kterým je vidět na stromy. Jako by nebyli ve vojenském prostoru. Možná je to halucinace, pomyslí si Harnoho.
„Rád bych postavil novou loď. Od začátku do konce. Všechno nové, všechno vylepšené.“
Alieme strnule naslouchá. Nová loď. Sen všech vojáků. Nereálný sen, dodá si sám pro sebe. Cítí, jak ten mladík před ním nadšením doslova hoří.
„Už mi pomoc slíbilo pár mých přátel.“
Tohle Aliemea zaujme. „Kdo?“
„Ardur,“ vytasí se největším jménem. „Eryncas a taky Zardene. Přibudou další.“
Aliemea je překvapený. Tohle jsou známá jména. Nejspíš by je nikdy neoslovili a nikdy by je nepřiměli ke spolupráci.
„Už žádní mrtví, už žádná prohra.“
„To nebude snadné. Omlouvám se, tohle je jen sen, který se nikdy nesplní. Žádáme stále o nové lodě, ale nedostáváme je. Musíme si vystačit s těmi, co máme. I tak dalo velké úsilí, aby ti povolili motor. Nová loď s novými materiály novými vynálezy. Je pravda, že v docích Brasil stavíme náhradní loď za zničenou Idrinie, ale staví se podle starých plánů.“
„Tak co kdybych se ujal téhle lodě? Mohu ji vylepšit. Nový motor a další věci. Zbraně s lepším dostřelem, vyšší kapacitou a nové zbraně.“
Alieme zavrtí hlavou. „Nepůjde to.“
Harnoho se opře. „Kdo mi dá povolení?“
Alieme pocítí obdiv k Harnohovi. Je tvrdohlavý, ale pokusí se mu vysvětlit, že tohle je nemožné. „Naším vládcem je vždy jeden z vládnoucí rodiny na dvouleté období. Ostatní z rodiny jsou v tu dobu jeho Spoluvládci, kteří rozhodují o jednotlivých resortech. Ovšem hlavní slovo má Vládce. V současnosti je jim Syrien Ariem Eredan. Buď musíš přesvědčit jeho a on to přikáže ostatním nebo musíš přesvědčit zbytek. To znamená osm z deseti vládců jednotlivých resortů. Jedině tolik souhlasných hlasů by mohlo přehlasovat zamítavou odpověď Vládce.“
Harnoho zírá. Tohle netušil. „Nikomu se to ještě nepovedlo,“ odhadne.
„Ne. Můžeš přesvědčit tak čtyři, maximálně pět Spoluvládců. Víc ne.“
Harnoho zírá na nádherný les. Je to jen dokonalý mistrovský obraz, usoudí mimochodem. Jako ta úžasná květina. V očích se mu odhodlaně zablýskne a podívá se zpříma do oči Aliemeovi. „Udělám to. Děkuji moc za pomoc.“
Nic jsem neudělal, chce říct, ale mladík je pryč. Alieme si podepře hlavu. Je úžasný s tím jeho odhodláním. Bohužel šest ze Spoluvládců není armádě vůbec nakloněno. Je to jako chtít obnovit Eradan, jejich domovskou planetu. Zvládnou ledacos, ale tohle je mimo jejich možnosti. „Hodně štěstí, Harnoho,“ popřeje mu a pustí se do čtení nepotěšujících zpráv z bojiště.
Ghaane Gorgone - Harnohův sen - 2.
