Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. 6. 2015

Grim Manor

 

     První host

      10.

 

První myšlenka na počítač je ta, že to bude on, kdo ho bude obsluhovat. To zvládne, ale co například Idris? Narozený někdy rokem 1352, umí se ohánět mečem, ale počítač by takové zacházení nezvládl. Bertie nepřichází v úvahu. Musel by den co den měnit klávesnici. Meluzína Agáta je sice mladšího ročníku, ale netuší, zda by kabely její hvízdavost snesly.

„Já bych to zkusil,“ ozve se zničehonic.

Temple se otočí na liškodlaka, v tu chvíli zaječí Idris a Temple v poslední chvíli mine krávu s býkem, který to do ní pořádně šije. Jenom zírá, jak dva aktéři zvířecí milostné scény přestanou a rozejdou se. „Do prdele, kterému blbci, ty krávy patří?!“ zařve a zmáčkne klakson.

„To byl býk,“ podotkne snaživě Idris.

„Zmlkni, málem jsem nás zabil.“

„My jsme mrtví.“

Temple se podívá na Idrise. „Já ne,“ procedí mezi zuby. Má toho akorát.

„Já bych to vážně zkusil,“ zkusí to opět liškodlak. „Ty krabice mě vždy moc zajímaly, ale na zámku jsme je nepotřebovali.“

„Tak teď je budeme potřebovat. Bez toho to prostě nepůjde,“ povzdechne si. „Pojedeme, ať o nás nemají starosti.“

„Octavius naše vítězství už jistě oznámil.“

„Já vím, ale nemusím tu být léta.“ Vyjedou. Tentokrát si Temple dává větší pozor. Přemýšlí nad svou reakci. Mají pravdu, jsou mrtví, ale v tu chvílí je prostě bral jako živé. Má s nimi jednat jinak? Zadumá se, zda to dokáže, ale spíš ne. Za chvilku bude na Grim Manor a začne výslech, tedy nápady.

„Jsme tady.“

„Nechci nic říkat, ale jsem tu rád. Nedělá mi dobře tolik lidi,“ řekne Danny, promění se v lišku a zdrhá.

„Mám něco zařídit?“

„Jo, kávu nebo chcípnu a potom po jednom ke mně přicházejte, budu v altánku uprostřed toho jezírka. Krásné místo k sexu,“ vrhne hladový pohled na Idrise. Zpustl s ním, jak ho vidí, nedokáže na nic jiného myslet a dnešní noc byla skvělá.

„Jistě s mnoha očima.“

„Vadilo by ti to?“

Idris sedí dál v autě. Vadilo nebo ne, Nemůže se rozhodnout, až zjistí, že Temple je fuč. Sakra, to je pěkný sluha, když ztratí svého pána z dohledu. Začne ho hledat, když si vybaví, že mluvil o altánku. Je tam, Aamina sedí naproti němu a Temple upíjí kávu. Před sebou má talíř s koláči. Vzpomene si, jak mu po smrti chybělo, že nemůže nic jíst, teď je mu to jedno.

„Idrisi, Aamina bude jedním z hlavních hřebu programu, uvolila se nejen vařit, ale prý s pomocnicemi, ale dokonce vést program lektvárků. Viděl jsem její laboratoř. Úžasná. A dokonce je tu alchymista, ale zlato vyrobit neumí, škoda. Možná by mohl se zapojit s Aaminou, uvidíme. Ten zámek je málo zpustlý, ale to může být výhoda.“

„Lektvárek na impotenci, lásky, na vředy i bradavice,“ spustí Aamina.

„Hosté se musí se krapet bavit. Vaření s čarodějnicí bude ono,“ říká rozzářený Temple.

„Mohu vést ten kurs šermu.“

„Určitě. Moc děkuju, můžete jít, Idrisi, myslíš, že bys to zvládl bez hlavy?“

„Jistěže, ale nevím, zda by to každý zvládl.“

„Když ne, smůla, Ervine, posaď se. Co to máš?“

Ervin si odkašle a položí na stůl stoh papíru. „Napadlo mě no, že nemáte fotky, tak jsem nakreslil tohle.“ Temple si přitáhne k sobě papíry. S úžasem se zahledí na první obrázek. Sirény, vodník, liškodlak, dokonce Idris v brnění s hlavou pod paží.

„To je geniální. Máš pravdu. Naskenuju to a hodím to na internet. Bohužel nemohu vyfotit strašidla, ale máme obrázky některých z nich. Možná bys mohl udělat obrázky dotyčných s nějakým strašidlem, co myslíš? Za poplatek samozřejmě,“ už plánuje, jak získat další peníze.

„Když postojí pár minut, určitě,“ zamumlá rozpačitě Ervin. Prohrábne si hnědé vlasy. „Budu užitečný?“

Temple zamrká. „Ervine, pokud nebudete mi tu dělat bordel, nehodlám nikoho vyhodit do Káznice, ať je užitečný nebo ne. Ať nějak přispěje k chodu hotelu nebo ne.“

„Jste moc laskavý, pane.“ Chce si obrázky vzít.

„Nech je a nakreslí další. Chybí tu upír.“

Ervin přikývne. „Myslíte, že hrabě se toho taky zúčastní?“

„Uvidíme, ale koukám, že se tvoří fronta. Ty koláče jsou úžasné. Mňam.“

Idris se k Templovi nakloní. „Říkáš to jako dneska ráno.“

Temple zčervená. „Uch no, je to sladké jako ty. Danny?“

„Já nemohu to moc udělat, ale takto bych mohl být v recepci, ne?“ Najednou se změní a Temple hledí na napůl lišku napůl člověka. Na hlavě liščí uši, huňatý ocas. Paráda.

„Beru, vypadáš úžasně, ale jestli zvládneš počítač. Tady jsou snad všichni. Jen doufám, že to nebudou brát jako zábavu, ale jako práci. Je to na dlouho.“

„Nebál bych se,“ odpoví Idris.

„Jenom plaveme, pane.“ Temple se vykloní z altánku k sirénám. „Nic jiného neumíme. Nemůžeme být na souši.“

„Nevadí, právě naopak.“

Sirény se podívají po sobě. „My bychom mohli dát nějaké hodiny plavání.“

„Ale ne. Nezamilujete se mi do nich?“

Modrooká nakrčí nosík. „Nemyslím, pane. Oni špatně voní a neumí se ve vodě rychle pochybovat. Museli by nás chytit!“ vymrští se nad vodu, až se ukáže ocas. „Budou nás chytat?“

„Budou a nadšeně,“ přikývne Temple. Všechny tři sestry jsou krásné a každá je jiná. Jen bude někdo na to dohlížet a pány vyhazovat z bazénu, aby se mu tam nerozpustili. Uvidí, jak to bude v praxi.

„Já nemohu, ale mohu se motat kolem.“

„Lori? Ne, nemusíš, ale postarej se o vodu, budu strašně rád. A kdyby bylo hodně hostů, můžeš pomoci v jídelně nebo Aamině.“

Na tváři Lori, která byla stažená úzkostí, objeví se úsměv. Udělá pukrle a ztratí se.

„Zahanbujete mě. Všichni se snažíte být užiteční.“

„Je to náš domov, pochop to, Temple.“

„Možná začínám chápat. Octavius určitě bude chtít sloužit jako kůň. Přitom by nemusel. Bertie!“ zavolá, když ho zahlédne vyskakovat z řady duchů. Zezadu se vyřítí pes a se skřípotem se zastaví před stolem.

„Vaúúú!“

„Bertie,“ vypadá hrůzostrašně. „Žádné požáry?“ Bertie zavrtí hlavou. „Vypadá, že mi rozumí. Budeš si hrát trochu s lidmi? Nepokoušeš je?“

„Vaaaúú!“ štěkne a přetočí se na záda. Packy se míhají ve vzduchu.

„Hezky. Děkuji, Bertie.“ S každým probere, co by mohl dělat. K večeru je už vyčerpán, ale Aamina mu ve džbánku přinese vonící limonádu. Napije se. Cítí, jak z něho únava padá lépe než z kávy.

„Co to je?“

„Tohle? Limonáda s bylinkami a dala jsem tam i trochu koky.“

Temple málem vyprskne limonádu na stůl. „To je droga!“ zařve. Už vidí strážníka Fleminga a zasáhovku, jak plundrují zimní zahradu nebo kde to roste a on skončí ve skutečném vězení. Rozhodně nechá na počest strýčka původní jméno hotelu Abashiri.

„A? Je to rostlina, mám zde všechno možné. Pomáhá? Pomáhá, tak pijte.“ Tím uzavře případ Aamina a drogy.

„Zavřou mě,“ zaskučí, ale napije se. „Jedu do vesnice. Ahoj, Meluzíno! Jak to jde?“

„Moc komínu, moc lidi, Agáta se moc těší, až bude hvízdat!“ zahvízdá. Temple si přetře paže. Najednou je taková zima.

„Dobrá, děkuji. Napadlo mě, Julie!“

„Ano, pane? Rozhodl jste se to ploché prkno vyměnit za něco pahorkatějšího?“

„To zrovna ne, ale existují divý muži, jako tanečnicí?“

„No jistě, ale nemají tak velký úspěch jako my. Ženské mají daleko větší výdrž než chlapi, ale žádného neznám.“

„Nevadí, Dohlížitel bude znát. Jsem zvědavý, s čím přijde. Nebýt toho, že se vznáší nad zemi, klidně bych ho dal do obrazárny nebo knihovny, aby strašil. Jeho hlas je příšerný. Takový Darth Vader. Idrisi, nemusíš se mnou.“

„Někdo na vás musí dohlédnout.“

„No jasně chceš sbírat mrtvolu ze země.“

„I tak by se to dalo říct.“ Sice nemusí, ale zapne si pásy. Temple mu hned poprvé vysvětlil, že je to kvůli policii a pokutám.

„Příjemné pomyšlení, že moje mrtvola neshnije někde v příkopě. Nejsem cvok, že ne?“

Idris se na něj mrkne. „Ne, určitě ne.“

Temple se na svého miláčka zadívá skepticky. „Nezní to dobře. Hospoda. Nemusíš dovnitř.“

„Raději půjdu, nemusí být dobře naladění.“ Vejdou dovnitř. Hospoda je narvaná k prasknutí. Dokonce jsou tu i ženy. Temple zakleje.

„Dobrý den.“

Nezřetelný šumot pozdravu. „Dobrý den, pane McGregore.“

„Doufám, že je vše v pořádku?“ Posadí se na židli, zřejmě speciálně vyhrazenou pro něj.

„Ano, je vše v pořádku.“

Temple si povzdechne. „Já nekoušu, a pokud se něco stane, pokusím se o nápravu.“

„Jak něco bude, oznámíme vám to.“ Temple o tom pochybuje. Prostě mu nic neřeknou. Vše hezky nechat pod pokličkou, aby se to vydusilo. No snad časem se to změní. „Mohu vědět, proč jste s námi chtěl mluvit?“ Koukne se na velkého muže za majitelem panství. Vypadá jako ranař, co vás pošle do limbu jednou ránou.

„Aha. Sháním právníka za A. Taky otevírám hotel na plno. Bude krapet strašidelný.“ Někdo se zakucká a potom pod bouchnutím začne kašlat, aby vzápětí zmlkl. „Rád bych využil vašich služeb. Nechci najímat nikoho zvenčí.“

„Strašidelný?“ hlesne Burning. Kapesníkem si osuší čelo.

„No ano, a najal jsem pár herců, kteří tam budou strašit.“

V hospodě je ticho. Temple do nich vidí jak do studánky. Všichni si myslí, že je to blaf, že už tam straší.

„Já jsem právník,“ ozve se ze zadu. Do popředí se prodírá malá starší žena. „Pokud nebudu muset na panství, co potřebujete?“

„Smlouvy, které podepíší hosté.“ Žena si posune kulaté brýle na očích. „První je ta, že v případě předčasného odchodu z hotelu se nevrací poplatek. Musí to být neprůstřelné. Druhá, že v případě infarktu a úleku a podobných věcí, hotel nezažalují. Jste dobrá?“

„Jsem tu jen přechodně. Kdysi dávno jsem tu krátce bydlela, rodiče tu zůstali. Jsme přistěhovalci.“

„Jako já. Dobře, co nezvládnete, řeknete mi. Doktor tu je?“

„Já.“ Od stolu se zvedne korpulentní muž. „Na rovinu, nehodlám tam jet ani za zlaté prase v mé stodole.“

Temple přikývne. „Nemusíte, první pomoc zvládneme.“ Vzpomene si, jak líbal Idrise. Ten by oživil svým polibkem i mrtvého. Už se nemůže dočkat, až na něj v noci zase skočí a zajezdí si na koníčkovi, který rozhodně necválá. „Spíš za vámi budou jezdit.“

„V tom případě není to problém.“

„Děkuji moc, skutečně tu není nic, co bych měl vědět?“

„Ne, opravdu. Žádné nehody poslední dobou nebyly.“ Někdo něco zamumlá, ale nikdo ho nebere na zřetel. „Tak děkuji. To pivo je úžasné. Místní?“ Obyvatelé přikývnou. „Můžete dodat i na zámek?“

„Určitě, pane.“

„Ještě jednou děkuji. Za nedlouho bude mít hotel na internetu stránky, doufám, že se podíváte.“ Vstane. Cítí, že nejsou nepřátelští, ale přátelští taky ne.

„Pane McGregore?“

„Ano?“ To je ta právnička.

„Katherine Adams, bude to stačit pozítří?“

„Určitě. Stačí, když v určitou dobu zavoláte na zámek. Přijedu si pro ně a děkuji. Jsem rád, že jste se uvolila pro mě pracovat.“

„Není za co, kdyby došlo k nějakým potížím, zastupuji kancelář Adams, Bryan a syn.“

„Zvážím to.“ Venku se obrátí k Idrisovi. „Dopadlo to pěkně. Pojedeme.“ Posadí se do auta, vyrazí. „Myslím, že přejmenujeme pokoje z japonských jmen na známá vězení. Alcatraz, Monte Christo, z Francie Fort Boyard a jasně Bastila a Tower z Anglie. Amerika Sing Sing, elektrické křeslo vynecháme, z toho bych dostal infarkt i já. Každý si bude moci vybrat.“

„Změní se výzdoba?“

„Ne, kdepak. Lidé mají rádi luxus a vyspat se na zámku přímo ve středověké posteli, tomu neodolá nikdo. Já si nechám svůj samurajský pokoj. Líbí se ti tam?“ optá se zvědavě. „Jestli chceš, můžeš mít nějaký pokoj.“

„Ale já bydlím s tebou,“ řekne nechápavě. „Budu muset vyleštit brnění.“

„No jo to je fakt.“ Vlastně, když bydlí u něj, mohl by ho obtěžovat častěji. „Ou, koukám, že noční přízraky se probudily.“ Vystoupí z auta. Usměje se na hraběte. Jak tak kouká, tak i on podlehl tomu. „Pane hrabě, krásný večer. Betsy bude chtít, aby opět sprchlo.“

„Ovlivňujeme to. Samozřejmě, že je hezky.“

V tu chvíli Templovi spadne čelist. „Ovliv… po… časí?“ vykoktá.

„Nevěděl jste to? Ouvej, on spí, počkat… Probuďte medvídě!“

„Co se děje!“

„Dělejte! Kde usnul?!“ řve hrabě jak pominutý. Všichni začnou zmatkovat a hledat.

„Co se děje?!“ nechápe Temple. Někdo ho popadne za ruku a vleče ho za sebou, nakonec ho přehodí přes rameno a běží s ním. Další přízrak mu strčí do ruky pero. „Další smlouva?!“

„Nejspíš!“ ozve se známý hlas. Temple se uklidní. Je na Idrisových zádech a skvělé vidí na jeho pozadí. Mlaskne. Je nádherně vpracované.

„Dohlížitel!“ zvolá někdo.

„Zastavte ho!“

„Tak sakra, co se tu děje?!“ zavyje Temple. Ničemu nerozumí, ale jedno je mu jasné. „Někdo nepřišel pro podpis a je zřejmě tak důležitý, že ostatní panikaří. Nejspíš ten zahádný medvěd. „Nestavte se mu na odpor!“ zařve, když vidí, jak strašidla se šikují proti Dohlížiteli, kolem kterého se objeví příšerná smečka různého hmyzu. Bzukot začíná být nesnesitelný.

„Máme ho! Dolů!“

Idris změní směr. Temple se nechá nést. Chápe, proč je nesen, protože Idris je daleko rychlejší s náklem než on bez nákladu. Už jsou u zámku a bzukot rve uši, čím dál víc. Idris vpadne dovnitř.

„Kudy?!“

„Tam, povedu tě!“ objeví se průhledná postava v bílém středověkém nákladném šatě. I tvář je alabastrová. Jenom čepec se závojem je černý. „Bílá paní!“ zařve nadšeně Temple. „Nechcete strašit na ochozech?“ zařve.

„Ráda, jsem noční přízrak a děkuji za smlouvu.“

Musel být tím podepisováním pod obraz, když si ji nezapamatoval. Bílá paní schází po točitých schodech hloub a hloub. Za Templem zní bzukot a nezaměnitelný bublavý smích. Toho chlapa chce do knihovny. Bude se smát, až budou lidem vstávat chlupy na koulích. 

Dveře se rozrazí a on je hozen dovnitř. Idris se opře rukama o stehna a zrychleně dýchá.

„Smlouvu, podepište.“

„To je medvěd?“

„On spí, hodně dlouho.“

„Aha.“

„Je náš!“ Temple neví, proč ale popadne pergamen a načmárá popis.

„Tohle bylo po termínu,“ zasyčí zle Dohlížitel. Bílá paní se zoufale zadívá na Templeho.

„Nechcete pro mě pracovat? Jen ty ovády někam schovejte. Bylo by to v knihovně. Nemusíte se ukazovat, dokonce by to nebylo žádoucí, ale máte jedinečný hlas a co moje žádost o pronajmutí strašidel, prošel? Potřebuju jednu divoženku navíc a taky divého muže, nejlépe nějakého sexy,“ vychrlí na Dohlížitele. Ten na něj nechápavě zírá.

Idris s Bílou paní nic nechápe, ale usilovně lomcují s hnědou hmotou v rohu. Ta se začíná pomalu hýbat. Ozve se řev, že Templemu se postaví do pozoru vlasy. Ani hlazení je nepřiplácné k hlavě.

„Tak co? Mohu připravit smlouvu? Vážně jste úžasný a ten hlas, zamiloval…“

„Mám tu práci! Uhněte se.“

„Ano? Smlouva je podepsaná mou rukou, vlastní!“ zatřepe s pravačkou. Nechápe, co tu leží, ale zdá se, že to Bílá paní dobře ví.

„Pozdě,“ odpoví suše.

„Acha, ale vy jdete taky pozdě.“

Bílá paní zalapá po dechu, Idris ztuhne. Odporovat Dohlížiteli? Jistě je člověk, ale právě proto, že je jenom člověk, tak se má uhnout někomu tak mocnému.

„Co… Cože?“ Dohlížitelovy ruce se rozpojí. „Vy… Vy jste drzý! To vám neprominu!“

„Ach jo, podívejte se, jistě nechcete, aby vaší nadřízení,“ snad nějaké má, „se dozvěděli o vaší chybě. Ne? Já taky ne, tak uděláme dohodu. Vy odejdete a já si nechám tohle monstrům, co to je?“

„Medvěd,“ napoví Bílá paní, která opět se pokouší medvěda vzbudit.

„Medvěda tedy. Nikomu nepřekáží a co vy s medvědem v Káznici?“

Dohlížitel dobře ví, že udělal chybu, a kdyby se to dozvěděli ti nahoře, musel by skončit v jedné nebo v druhé sekci. Netouží být ani v pekle, ani v nebi. Snad… „Tak dobře. Musíte ho vzbudit do pěti minut. Pak je můj.“

„Snažte se!“ vyštěkne Temple směrem k Idrisovi a Bílé paní, pak se otočí k Dohlížiteli. „No a my projednáme tu mou žádost, co vy na to? Vůbec by vám to v práci nepřekáželo. Jednou za čas byste sem přišel, usadil se v knihovně a něco povídal, klidně můžete předčítat.“

„Předčítat?“ optá se bublavě Dohlížitel. Bystrým okem sleduje, jak se snaží probudit počasového medvěda, aby podepsal smlouvu. Tipuje, že se jim to nepodaří. Poslední svého druhu. Tedy na Zemi.

„Ano. Co vy na to?“

Dohlížitel stočí zrak na podivného majitele hotelu. „Mohl bych. Trochu volného času mám.“ Temple natáhne ruku k potřesení. Dohlížitel zavrtí hlavou nad nezkušeností člověka. „Jsem celý jedovatý, pokud tedy nechce zařvat v smrtelných křečích.“

Temple stáhne ruku co nejrychleji. „Super a co ten divý muž a divoženka? Šlo by to? Kdyby tam byla divoženka Lidia, bylo by to fajn.“

„Je to v jednání. Chápejte, je to dost neobvyklé, ale na zemi je ještě dost strašidel, kteří by sem rádi přišli.“

„Nebudu je hledat,“ řekne mrzutě. „Hej, máte to?“ Bílá paní nešťastně zavrtí hlavou. I Idris vypadá špatně. „Ok, máš někde brnění?“ Sotva to dořekne, Idris je ve svém středověkém brnění se štítem a mečem v ruce. „Ježíš, začni mlátit!“ navrhne nevěřícně Temple, když se Idris k ničemu nemá. Idris zvedne meč štít a praští.

„Víc, do prdele, jinak si už nevrzneš!“ zařve Temple.

Idris ztuhne, rozmáchne se místo, aby praštil do štítu, bouchne do své zbroje.

„Áááá!“ jenom zařve Temple a sekne sebou. Medvěd se pohne, ještě jednou, najednou se zvedne a zařve. Počasí se jakoby zastavilo. Obloha potemní, vítr zavyje, stromy se ohnou až k zemi. Lidé se přikrčí a v té chvíli počasí začne běsnit.

„Moje kytky! Moje kytky!“ křičí Betsy! Napřáhne ruce a ze země vylézají tenké úponky, které dělají kromě nejkřehčích květin baldachýn. „To mi někdo zaplatí!“

Bílá paní rychle popadne smlouvu, strčí ji pod pracky medvěda. Mávnutí pracky a smlouva je na cucky, které se pomalu snášejí na zem. Jak dopadnou, okamžitě se spojí. Vedle Templeho podpisu je obrovský škrábanec medvěda.

„Tedy, skvělé. Hodně štěstí při jeho uklidnění.“ Dohlížitel zmizí a s ním hmyzí hejno. Dovnitř vpadne hrabě. Ihned vynese Templeho z medvědova doupěte na povrch. Tam ho položí na lavičku. Aamina a naštvaná Betsy seběhnou dolů.

„Dobrá práce,“ ocení Idrisovu snahu hrabě. „Teď ho musíme uklidnit. Jak Samuel zemřel, úplně jsem na něj zapomněl.“

„No bodejť, chrněl si tu aspoň třicet let bez vyrušení. Teď ovšem je to děs. Když jsem vcházel do zámku, začaly kroupy velké jako fazole. Potluče to vše. Minule jsme ho pomaličku budili týden. Zázrak, že smlouvu podepsal.“

„To jo. Betsy, Aamino, svede něco?“

„Pokusíme se, ale ty oplechovaná boudo, padej.“

„Co?“ optá se nahluchlý Idris.

„Padej!“ zařve Betsy. Idris odpochoduje. Po cestě nechá zmizet poškozené brnění. Teď, aby ho nejen leštil, ale i napravoval. Posadí se vedle omdlelého Templeho. Pohladí ho po černých vlasech. Nerozumí tomu zvláštnímu člověku. Místo, aby se zbavil strašidel, ještě jim pomáhá a jeho dokonce miluje. Postaví se Dohlížiteli a dokonce mu navrhne smlouvu. Jak může být tak statečný? Je lepší než oni. Obyčejný učitel. Ne, opraví se, neobyčejný učitel. Je jejich a oni ho budou bránit do roztrhání těla.

„V pořádku?“

„Jo, myslím, že jak jsem bušil do brnění, bylo to na něho moc. Počasí se uklidňuje. To je počasový medvěd?“

„Poslední svého druhu,“ odtuší hrabě István. Posadí se na lavičku. „Neuvěřitelný co?“

Idris ví, že nemluví o medvědovi. „Ano, to je. Najal Dohlížitele jako strašidlo do knihovny. Má předčítat svým hlasem z knih.“

„Cože?!“ vykřikne hrabě a pak se rozesměje. „To by nikdo jiný nedokázal. A to jsem měl obavy, kdo zámek zdědí.“

„Ježíš, moje hlava. Hrabě, Idrisi? Hrozné počasí.“ Pomalu se posadí. Opírá se o Idrisovy nohy. „Co to bylo?“

„Zima? Nevnímáme to.“ Hrabě se zvedne, ztratí se a za chvilku se objeví s dekou. Ovine ho kolem Templeho. „To byl počasový medvěd. Tak se jim říká. Kdysi dávno bylo jich víc, ale všichni odešli do Káznice. Čím byli na zemi, nikdo neví. Prakticky celou dobu sní v nějaké díře. Víme jen, že když sní hezky, je stále pěkné počasí, ale při nočních můrách jsou plískanice. Když se vzbudí, není nadšený a proto tohle.“ Povzdechne si, protože začne sněžit.

„Snad to ve zprávách nebude.“

„Betsy a Aamina ho uklidňují.“

„Zatopím vám v krbu.“

„Dobře. Já si říkal, že je tu divné počasí. Pořád taky hezky. V noci krapet sprchne, přes den jako vymeteno. Snad už vím, proč se zde vesničané zdržují.“

„V zimě je správná zima.“

„Určitě příjemná zima se spoustou sněhu na koulovačku a stavění sněhuláku,“ pousměje se Temple. „Přidáte se k naší malé šarádě?“

Hrabě bloudí po zámku. Šlechtic a pracovat, svět se zbláznil, ale popravdě už tak neuvažuje. „Proč ne? Bude zábava.“

„Ve vašem případě dvojnásob. Vysvětlím vám to po cestě. Kých, ještě zmrznu. Ať se to Betsy s Aaminou podaří. Ještě musíme hodně toho připravit, ale věřím, že budeme mít úspěch. Důležité je jedno. Nikdo se nesmí dozvědět, že jste skuteční. Kdyby někdo moc dotíral, pošlete ho za mnou. Danny se nabídl, že bude pracovat v recepci, pak ještě dva aspoň. Ať tam není do rána do večera. Někoho, kdo je schopný se učit.“ Temple se zastaví, podívá se na hraběte, pak na Idrise. „Zvládneme to? Rád bych napsal knihu, ale hotel má přednost.“

Idris se podívá na hraběte. Dorozumí se pouhým pohledem. Kniha bude mít přednost. Dělá pro ně až moc na člověka. S ním nemají takový strach, že najednou budou bez střechy nad hlavou. „Zvládneme, pane a teď do postele.“

„No ano, postel. Jedině s tebou a taky horkou vanu a ohníček a… Hrabě, nesmějte se, je mi zima.“

„Já jen, že Idris moc teplý není,“ řekne hrabě s širokým úsměvem.

„Právě proto horká koupel. Kých. Zítra se do toho pustíme.“ Vezme Idrise za ruku a táhne ho směrem ke svým pokojům. Nehodlá už žádné strašidlo vyzpovídat, hodlá se důkladně pomilovat se svým rytířem. Nehodlá ho zanedbávat.

Hrabě zvedne hlavu, přestává sněžit, ale je tu dobrých pět centimetru sněhu. Betsy a Aamině se konečně podařilo zapůsobit na počasového medvěda. Popravdě je mu jedno jak, ale příště si na to musí dát pozor. Jenže to už bude jiný majitel. A druhý Temple to nebude. Škoda.

 

„Buch, buch!“ Temple se zvedne, zamžourá. Idris už je u dveří. Má podezření, že vůbec nespí, protože hlavu má stále na krku.

„Káva! Pane, máme problém. Na parkovišti je auto!“ vyhrkne Aamina.

„Do prdele, zatracení turisti! Vždyť to ještě nefunguje! Otevírá se za měsíc,“ kleje Temple. Aamině vezme z tácu kávu a napije se. Je naštvaný, protože musí být dole a k tomu neměl ranní sexík s Idrisem, což nesnáší. Není nic lepšího než ranní soulož s tím nejnádhernějším chlapem na světě. Seběhne dolů. Jen doufá, že je nenechali venku.

„Dobrý den.“ Kouká na manžele v středním věku. Vyhledá papíry, které dostal do právničky. „Přejete si?“

„Úžasné, pane McGregore. Viděli jsme vaše stránky a známí tu byli před dvěma roky. Byli krapet vyděšení, ale my máme rádi neobvyklé hotely. Letos jsme si řekli, že sem zajedeme, viď Leo.  Zbožňujeme strašidla. Catie a Leopold Dempsey.“ Temple koukne na Idrise v plechu s hlavou pod paží.

„Ach jistě, klidně tu můžete zůstat.“ Skvělý zkušební páreček. Otestuje na nich pár věcí. „Jenom podepište toto.“

„To je co?“ zeptá se podezřívavý muž.

„To je, že nebudete požadovat peníze, pokud se odhlásíte z hotelu dřív, než skončí pobyt a tohle, že nás nebudete žalovat, kdybyste dostali infarkt. Víte, naše strašidla jsou skutečná.“

Oba se na sebe podívají. Temple se usmívá, ale přemýšlí, co chce Idris dělat s tou hlavou. Najednou to podepíšou.

„Výborně a zájmový program máte?“ Už je na stránkách. Je zvědavý, co si vyberou.

„Přejeme příjemný pobyt v hotelu Abashiri.“ Idris položí svou hlavu vedle zvonku.

„Áááá!“ zařve žena a chytí se pultíku.

„To je náš bezhlavý rytíř. Vyučuje šerm. Prosím, Idrisi, dej si ji na krk a nestraš tu hosty.“

Muž i žena se dívají do rytířovy tváře, pak se zadívají na trup. Temple si říká, zda se obrátí a zdrhnou nebo zůstanou. Idris si ji vezme a položí na krk. Manželé na to zírají s otevřenou pusou.

„Sirény,“ najednou řekne muž.

„Upíra, o půlnoci, prosím,“ řekne žena, ale dál zírá na rytíře. Temple ví přesně, co se jí honí hlavou. Jak to udělali, že vypadá jak živá a mluví, přitom nebyla na krku.

Temple se stále usmívá. „Výborně zvolený program. Samozřejmě kdybyste měli zájem ještě o nějaký jiný, stačí si připlatit. Ještě malý dotaz. Chcete, aby vám upír vysál sto, dvě stě nebo tři sta mililitrů krve?“

 

Konec

Komentář

 
 

Portrét