Shounen - ai povídky

                                             Bitva u Hastingsu

  Hudba přilíš hlasitě vyřvává, ale tak to chtěla. Nesnáší tyhle páchnoucí lokály, ale má pravdu, že jsou tady anonymní. Tedy on je. Ona je ona. Byla by nápadná kdekoliv. Uslyší ticho i v té hlasité hudbě. Otočí se ke dveřím. To je ona. Její postava je slabě osvícená pouliční lampou. Zavře dveře a ticho se opět rozproudí. Mohl by ji říkat pravým jménem, ale Hyena ji sedne přiléhavěji. Otočí se zpět k barmanovi.

  „Dvakrát whisky!“ poručí. Ví co má ráda. Pije dost, ale nikdy ji neviděl opilou. Zajímalo by ho co chce tentokrát. Barman nalije levnou whisky a přišoupne ji k němu. Kdysi se chytil do její pasti sexu, rozkoše a dalších věcí. Nakonec musel toho nechat, ale ona zůstala s nim jako zastara a když něco chce, tak musí jít. Není rád, ale něco ho nutí ji stále obdivovat. Je tak krásná.

  „Zlatoušku tak rád tě vidím“ doslová zavrká. Je ji zhnusen a zároveň okouzlen. Cítí jak opět podlehá jejímu vlivu. Zvedne sklenku a vypije ji. „Moc piješ“ ozve se u jeho ucha. Zachvěje se jak ucítí její drobné kousnutí. Tělo reaguje jak zastara. Snaží se nepodlehnout, ale bude to probíhat jako obvykle. Ví to a ví i to, že pro ni udělá vše.

  „Potřebuji tvoje schopnosti. Potřebuji tě jako nikdy.“Tiskne se k němu jak liána. Vnímá její horké tělo přitisknuté k němu. Sevře pevněji skleničku. Ona tady diktuje podmínky, ale bez něho se neobejde. Je vdaná a přitom si dělá co chce.

  „Co to bude tentokrát?“

  „Jen někoho zabít. Nic víc. Taková maličkost. Uděláš to pro mně. Pro svoji malou holčičku.“ Vezme mu ruku a položí ji na své stehno. Mimoděk ji posouvá výš a výš dokud ho nezastaví.

  „Víš, že zadarmo nedělám!“

  „Copak ti nestačím, ale tentokrát třista tisíc. Mohla bych si vybírat, ale já chci tebe.“ Položí mu ruku na stehno a zmáčkne ho, až se mu do svalu zaryjou nehty. Vzruší se a ví, že ona to ví.

  „Dobře. Kdo to má být?“

  „Já věděla, že pro svoji kočičku to uděláš. Tady je fotka.“Otevře obálku. Vysoký muž s delšími černými vlasy. Jde parkem a na sobě má volný kabát. Usmívá se jako by něco čekal, na něco se těšil.

  „Copak ti udělal? Nepodlehl tvému šarmu?“ Stáhne rty do úzké čárky. Poznal, že se trefil, ale kvůli tomu by ho nezabíjela. Zničila by ho jinak. Takže je to velmi mocný muž.

  „Řekněme, že nebýt jeho mohla bych už být miliardářkou. Překáží mi, parchant. Chci ho vidět mrtvého, rozumíš!“ I když ji zná, tak stejně se lekne jejího divokého, nenávistného hlasu a výrazu v očích. Ale jako vždy udělá oco ho požádá. Otočí se a přečte si jméno na zadní straně fotografie. Schová si fotografii. Zabije ho. Ucítí její rty na svém krku, její těžký parfém, který na něm ulpí velmi dlouho. Jak na oblečení tak na těle. Zajímalo by jestli ví, že ví kdo ona je a jestli všichni znají její druhé já, které ji nutí vyhlédavat noční rozkoše volně na ulicích. Viděl její fotografie. Vypadá na nich tak decentně nevinně a zatím je bez zábran.

  „Půjdeme ne“ zašeptá a horký dech ho zašimrá na tváři. Zachvěje se předtuchou toho co mu poskytne. Ještě žádná žena na něho tak nezapůsobila. Hodí na pult bankovku. Obejme ji a oba vyjdou ven na ulici. Je horko a ona se o něho otírá jak mrouskající kočka. Rozhlédne se a zavleče ji do temné uličky. Ví co chce a teď zrovna je to bezhlavý sex na veřejnosti. Ráda to dělá a nevadí ji, když to někdo vidí. Kolikrát takhle skončili s někým cizím v levném hotýlku. Opře si ji o zeď a bez rozpaků do ni vstoupí. Zašeptá.

  „Zabiji ho pro tebe. Udělám vše co chceš. Bude mrtvý.“ Černovláska se rozesměje šťastným smíchem. Konečně bude mít vše.

   „No tak Cheve, řekl jsem žádné svádění“ zamumlá rozespalý Shane. Vedle něho stojí s jídlem Chev a tváří se šťastně. Rád poslouchá jeho hlas a po probuzení je ještě sladší než obyvkle. Je vzrušený a vůbec mu to nevadí. Začíná mi docházet trpělivost, když vidí jeho polonahé tělo. Pyžama schoval a tak po marném shánění  musel Shane spát nahý. Což Chevovi vadilo i nevadilo. Celou noc vůbec nespal a jeho sny byly tak divoké, že ráno si říkal, jestli to byl sen nebo ne.

  „Co jsem slibil to jsem slibil. Jen ti nesu snídaní.“

  „Tak sem s ní. Řeknu ti jsem hladový jako vlk.“Zakousne se do sladkého croisantu a zarazí se. Jak ví, že má rád sladké nebo to jen tak uhodl? No nic to nevadí. Je to, ale příjemné být tak rozmazlovaný. Chev ho pozoruje jak jí v jeho posteli. Ideální. Celá ta situace je ideální. Doslova si ji hýčká.

  „Můžeme se ještě prospat nebo někam vyrazit na procházku a pak si zajít na oběd a po něm bychom vyrazili na ten slibovaný výlet. Já bych navrhoval moře. V tomhle ročním období je tam kouzelně. Tedy pokud se na to cítíš.“ Shane se zamyslí. Moře,  výlet. Má rád moře ne to není pravda miluje je. Jeho vůní, křik racků, procházky po pláži.

  Mám vyhráno, pomyslí si Chev, když vidí jeho zasněný pohled. Pojedeme k moři. I on má rád moře a jeho nezkrotnost. Přemýšlí kam by mohli vyrazit. Jen tak jako obyčejní turisté. Možná by mohl vzít foťák. Ale Shane se asi nerad  fotí. Sice nechápe proč, ale ...

  „Jo moře. To bude přesně ono. Už dlouho jsem nebyl u moře. A na nějaký výlet. Nepamatuji se. A jsem tak velkorysý, že ti dovolím vybrat místo kde mně chceš vzít. Jen musí být klidné.“ Chev se zašklebí. Určitě se mu nechce nic vybírat. A pak si vzpomene na to jak byl jednou na školním výletě. Tehdy se zajímal o něco jiného než o slavnou historii Velké Británie. Spíš ho zajímala sukeň Elisse než pašeracké jeskyně, ale se Shanem by to mohlo být jiné. Zábavné. Jistě slíbil, že nebude svádět, ale různé věcí se dá dělat různě. Zatím netuší, ale...

  „Shane co takhle Hastings. Je léto. Je tam zábava a ty přímořské restaurace...objednáme si krevety.“ Shane zčervená, když si vzpomene na to napětí mezi nimi při jejich setkání v restaurací. Oba se dívají na sebe a zapomínají dýchat.

  „Proč ne. Nikdy jsem tam nebyl“ řekne trochu lehkomyslně.

  „Tak rozhodnuto. Jdu objednat pokoje. Zatím to dojez.“ Zvedne se a má chuť ho políbít. Ovládne se a raději rychle zmizí. Musí zavolat kam vlastně? Internet. Tak na rychlo je to moc narychlo. Snad něco sežene. Ponoří se do stránek a za chvilku má číslo na hotýlek U krále Viléma. To se bude Shanovi líbít. Jen doufá, že ty fotky nelžou. Útulný malý hotýlek nedaleko Hastingsu, krásné pláže a útesy.

  „Dobrý den, chtěl bych zamluvit na týden dva pokoje na jméno...Cože nemáte dva pokoje. Připlatím. Potřebuji...jeden pokoj. Ne jsme dva. Aha.“ Shane bude zuřit, bude vzteklý, ale ta jedna noc se snad překousne.

  „Dobře tak beru to na jméno Chev Varenne. Ano děkuji.“ Kruci. Jestli tohle přežije tak už přežije všechno, ale nic mu neřekne. Když budou na místě tak  mu toho moc nezbude a smíří se s tím. Na veřejnosti snad scénu neudělá. Tedy doufá a teď bude muset zabalit.

  Po hodince balení je už Shane zneklidněný, když vidí zavazdlo a menší tašku. Nic neříká, ale když vidí co všechno si bere, tak neví. Nakonec se rozhodne se před ním o tom zminít.

 „Cheve, víš nechci se ti do toho míchat...“

  „Můžeš se míchat do čehokoliv. Co je?“ otočí se k němu s tak spokojeným úsměvem, jako by neměl záda v nepořádku a nemusel se mazat znecitlivující a hojivou masti.

  „Víš na jeden den není toho moc?“

  „Myslíš? Já vždy tak cestuji.“ Neřekne přece mu, že to je zavazadlo na týden. Doufá, že když už ho tam dostane, tak zůstanou tam delší dobu. Vidí jak se Shane zakaboní. Odejde si zabalit ještě pár maličkosti a nechá ho v ložnici o samotě. Ten vstane a vezme si na sebe oblečení ještě z Kazachstánu. Bude vypadat divně vedle elegantního Cheva. Musí zajet domu pro nějaké věci. Na jeden den. Ale co on ví o tom jak cestujou bohatí lidé. Možná pro ně je normální si brát tolik věcí. V novinách  a v bulváru je přece každou chvilku zmínka o výstřelcích horních deseti tisíc. Tedy Chev se ještě nijak neprojevil, ale kdo ví jaké má neřesti. Ustele a přejde do obývacího pokoje. Už jednou tady byl, ale to provedl jen inspekcí  a nic víc. Teď se dívá jaké to je ve skutečnost. Velká předsíň, obývací pokoj, velká koupelna, pokoj pro hosty, ložnice, pracovna, a kuchyň. Vše sladěno krásně do hnědých, krémových barev. A všude znak přepychu. Když si vzpomene na svůj byt, tak se otřese. Ne, že by, ale je fakt ..nech toho Shane. Víš, že na víc nemáš, tak přestaň a stejně k čemu by ti byl krásný velký útulný byt.

  „Už ses oblekl, tak vyrazíme k tobě. Musíš si zabalit věci a pak vyrazíme na oběd. Kam bys chtěl zajít. A co tak procházka?“

  „Ne promiň, ale necítím se, ale jestli by ti to nevadilo, tak rád bych zašel do České hospody.“

  „Kam? To neznám. A vaří tam dobře? Ale půjdu za tebou kamkoliv.“ Dodá s jemným úsměvem.

  „Dost specifické jídla, ale neboj budou mít tam i něco pro tebe. Byl jsem tam jednou a chtěl jsem tam ještě někdy zajít, ale není čas. A jídlo je z jedné malé středoevropské zemičky. Byl jsem tam s jedním úkolem a zachutnalo mi. Hlavně sladké. To mají fantastické.“

  „Tak dobře a naskoč. Ochutnám něco jiného. Odsamtud jsou ty Palačinky?“ Shane se zazubí jak to vyslovil pečlivě.

  „No ano. Řeknu ti přísně důvěrné tajemství“ nakloní se k jeho uchu a Chev si vzdychne. „Mám hrozně rád sladké.“ Odsune se a připne si pásy. Pohodlné velké auto. Netuší, že Chev má několik aut, na každou přiležitost jiné a v tomhle, že vlastně jede poprvé. Klidně řídí a Shane, kdyby nevěděl, že je Foxem...skoro na to zapomněl. Během všech těch události se to nějak ztratilo, zapomnělo, ale někde v koutku mysli je to usazeno. Zamračí se. Byl by rád, kdyby na tuhle druhou stránku jeho osobnosti nikdy nepřišel. Mohli by být spolu a ne přemýšlet o budoucnosti, bát se a samozřejmě ho chránit a přitom ho lovit. Neví jak z toho ven. Nevidí východisko.

  „O čem přemýšlíš, Shane? Jestli o tom, že jedem..“

  „Ne, jen“ Proč to říká tak vážně? Co mu je? Mimoděk mu položí ruku na jeho. Vzpomene is jak byla horká.

  „Vše bude dobré. Všechno se vyřeší, uvidíš. Jak bylo u rodiny?“ Shane po něm střelí pohledem. Taky všechno ví. Kdo jen mu to z agentury donáší?

  „V pořádku. Jako obvykle. Sestra Samantha má maličkou. Heather se jmenuje. Je rozkošná. Má modré oči, ale snad se to změní.“ Ani neví proč mu to říká. „Matka pochází z Irska a otec jak víš je zvěrolékář a nesnáší Skoty a gaye.“Dodá trochu jedovatě. Koukne se co na to Chev.

  „To je mi líto. Moje sestra Charlotte čeká taky. Dvojčata prý by to měla být.“ Shane zaznamená v jeho hlas pýchu.“Vzala si jednoho amerického troubu. Kromě vzhledu nechápu co na něm vidí. A matka no nevím jak bude reagovat. Nejspíš si řekne o další peníze, ale nemyslím, že ji to bude vadit, že s tebou budu chodit.“ Nebude vadit? To je zvláštní. A co otec chce se zeptat, ale nemusí. „Otec zemřel. Dávno.“ Tady je něco v nepořádku si řekne Shane, když zaznamená nepatrné trhnutí ramen.

  Za nedlouho zastaví před jeho domem. Shane chce jít sám, ale nakonec Chev neodmlouvavě a urputně si prosadí, že půjde s ním. Shane je rád, že ho má sebou. Vytáhne batoh a vzpomene si na eleagntní zavazadlo Cheva. No co je. On nikdy nebude Chevem. Nenarodil se stříbrnou lžičkou v puse. A takový kufr je pro něho nepraktický.Otevře šatník a na důležitém místě zahlédne oblek, který už měl dávno vrátit. Povzdechne si. Musí to odložit. Nemá sílu tam jet a po Chevovi to nemůže chtít. Převleče se a vůbec mu nevadí, že ho Chev ode dveří pozoruje. Viděl už ho tolikrát nahého, že tohle je proti tom nic.  Potřebuje trochu vykrmit. Je jak šelma. Zahlédne jizvu na rameni a zajímalo by ho odkud je, který zmetek mu ji udělal. Doufá, že je mrtvý. Stiskne ruce. Nejraději by ho zabil. Hodně pomalu. Vydechne a Shane se po něm otočí.

  „Shane nemyslíš, že toho máš nějak málo?“

  „Jedeme na jeden den. Já nepotřebuji toho tolik víš.“ Zastaví se s pyžamem v ruce. Chev chce tam zůstat déle. Je opravdu na dně, že na to přišel tak pozdě. Chev není rozmazlené bohaté dítko. Jedná jeho polovina je Fox. Shane, ty nízkorozpočtovej imbecile, jsi jim tak zblblý, že tě oblafl. Otočí se k němu. Jak tak klidně tam stojí. Vypadá, to že ho nic nedokáže rozhodit. Tak na to přišel, dojde mu a jeho úsměv se ještě víc rozšíří.

  „Potřebuješ dovolenou a já taky. Podívej se na sebe a podívej se na mně. Jsou z nás  trosky. Oba dva. Nezvládneme nic. Chci si tam odpočinout. Celý týden . S TEBOU!“ řekne důrazně. Má pravdu. Vypadáme jako dva nemocniční oběšenci. Chev záda a já sotva se trochu vzpamatuji už zas lítám v něčem jiném. Jsem tak unavený, že ani se nedokážu zlobit, hádat nic. Naprosto vyhaslý. Přejde k němu a obejme ho kolem krku.

  „Díky!“ a je mu divně jak se k němu tiskne a to poděkování. Chev je zmatený. Co to dělá? Čekal tornádo a zatím ho tady dobrovolně objímá. Tak to se musí využít dokud je ..obejme ho. První objetí. Nádhera, zasténá.

  „Ale nepočítej s tím, že to tak bude pořád, Foxi?“ Odtáhne se a vytáhne další věcí. Balí se na týden. Foxi. Proč mu tak řekl?

  „Proč mi tak říkáš?“

  „Protože jim jsi, Cheve o to  tady jde. Jsi nájemný vrah ať chceš nebo ne a já jsem agent, který tě má chytit. To, že je příměří ještě neznamená, že na to zapomenu.“

 „Ani bych nechtěl, abys zapomněl.“ Řekne tiše Cheve. Je to tak. Je to jeho druhé já a je rád, že Shane o něm ví. A je rád, že se ho nebojí. On to vyřeší a pak nebude jim nic stát v cestě. Neví jak, ale musí najít cestu a zatím se budou spolu hádat, milovat a honit a jistě na to by málem zapomněl pátrat.

  „Shane máš rád hry?“

  „Ne moc ne. Proč se ptáš?“

  „Jen, že tohle je jedná velká hra. Ne spíš hon. Nezdá se ti?“

  „Kdyby nešlo o naše životy možná.“

  „Nemyslím to celé, ale já a ty. Jak kolem sebe kroužíme...“ všimne si polekaného pohledu. Jak? Ne to není možné. Copak myslí stejně? I on si všiml toho. Shane zpanikaří.

  „Kam jedeme?“ Něco mu vadí, ale co je to? Shane vezme batoh. Je zadýchaný, ale nechce ukazovat slabost před Chevem. Dá si ho přes rameno a ve dveřích se rozoučí s bytem. Má takový divný pocit. Jeho domov i nedomov. Zvykl si a přece tady pobývá tak málo. Buď je na cestách nebo je v Paláci ve svém neútulném kamrlíku.

  Hodí batoh vedle kufru Cheva a jen se usměje nad kontrastem jich dvou.

  „Tak mně naviguj Ó Šahrázado!“ zacituje Chev vesele. Je tak spokojený i přes ten hovor. Mnoho věcí se vyjasnilo.

  „Nejsem Šahrázada Ó Sultáne. Doprava na hlavní.“ Shane ho navádí a za chvilku parkuji před restauraci.

  „Shane vypadá to, že je tam plno.“

  „Zapomněl jsem, promiň. Najdeme něco jiného.“

  „Jdeme. Teď uvidíš v akci ne Foxe, ale hraběte Chevaliera la Varenne.“ Chytne ho za ruku. Jen, aby mně nikdo nepoznal. Ale zpravidla navštěvuje jiné podniky.

  „Je plno pánové“ řekne váhavě číšník. Něco se mu na těch dvou nezdá. Chev se usměje.

  „Ale pro nás dva místo bude.“ Shane vidí jak se mu rozšíři oči. Ultimátní rozkaz. Žádná prosba, ale jistota, že jeho přání bude splněno. Číšník přikývne jak ho v Chevově hlase něco nutí poslechnout.

  „Jistě. Jestli Vám nevadí, že budete trochu mimo, tak prosím pojďte dál.“ Obejde dva páry, které čekají a ti prohodí něco o protekcí. Shane slyšel ten tón, ale nechápe jak mohl dostat místo.

  „No jo. Dobře jsi jednička Cheve a co si dáš?“ Chev se dívá do jíelníčku. Vůbec neví co jsou to za jídla. Má pocit, že dneska zůstane hladový.  „Já si dám... podívej mají svíčkovou. Tak a je rozhodnuto. Co je ti?“

  „Víš ty jídla...“ dostává ze sebe těžce „..jsou taková divná. Nevíš jestli nemají tady něco normálního?“ Shane se tiše rozesměje.

  „Jak přežíváš mimo území Anglie, Cheve? Nebo si vozíš sebou všude kuchyň? Ne vím krmíš se Mac Donaldem.“

  „No dovol. To bych nikdy nevzal do úst.“ Sice nemluví pravdu, ale Shane nemusí vědět vše. „Dám  si asi jen salát. Vypadá normálně.“

  „No ta ochutnej guláš. Mají ho prvotřídní. S knedlíky.“

  „Knedlíky?“ ptá s nešťastně.

  „Jistě to je něco jako chleba. Mouka, voda, droždí...jsou moc dobré uvidíš.“

  „Ne díky. Dám si raději brambory.“ Objednají si jídlo u číšníka a Shane si dá pivo. Možná mu pomůže neví. Chev si dá jen sodovku. Rád by se napil, ale řídí a má pocit, že Shane je v tomhle nekompromisní.

  Okouzleně se  na něho dívá. Stále jako bych ho viděl poprvé. Přitahuje mně. Je to stejné a nezmění se to. Je rád, že jede s ním na ten výlet. Možná se budou poprvé milovat. Nebo stačilo by jen mu držet ho v náručí líbat jeho rty. Stává se z tebe romantik Cheve.

  Jaké to tam bude? Ale, když se rozhodl se stát milencem Cheva tak najednou je rád. Jaké to bude. Má rád jeho náruč a rty, když ho líbá. Vůbec mu nevadí jeho dotyky. Dokonce jeho tělo je začíná vyžadovat. Nevadilo mu, když se dneska díval jak se převléká nebo jak ho koupe. Musím si přiznat, že jeho péče, zájem je tak ... nikdy by si nepřiznal, že mu to chybí, že chce aby ho líbal dotýkal. Jistě, ale co pak? Zná fyzickou stránku, ale jaké to bude? Je ponořený do myšlenek.

   Co si myslí? Musím o něm vše vědět, ale vše. Říká, že bude vše v pořádku, ale bude opravdu? Zachvěje se, když si vzpomene jak ho přivedl k vrcholu. Jaké bude jejich první milování? Uskuteční se to teď? Oba jsou zranění a on ještě se nedostal z nemocí a šéf říkal, že má jen si zapínat televizi. Nic neříkal o sexu. Kruci jak mu to jednou přišlo na mysl tak to dotírá stále častěji. V myšlenkách převrací jaké to bude, jak ...neví nic. Má pocit, že ...

  „Je ti něco? Není ti špatně?“

  „Ale ne. Jen jsem se zamyslel. Moc se těším na ten výlet.“ Chev pozná, že ho něco trápí, ale neví co.

  „Něco tě trápí a nejsou to naše hry na honěnou, Shane. Klidně můžeš se mmnou mluvit...a děkujeme moc.“ Chev se zvědavě dívá na  to co Shanovi přinesli. Omáčka s něčím bílým. Opatrně se dotkne svého masa a ochutná. Dobré. Klidně ji a dívá se na Shana. Vypadá to zajímavě. Zkusí to.

  „Shane dej mi ochutnat. Vypadá to velice zajímavě.“

  „Ani náhodou, ale „ zachyti číšníka a požádá ho o dva knedlíky. Ten chápavě přikývne. Je spoustu hostů, kteří je pak chtějí domu anebo dodatečně ochutnat. Za chvilku nese na talířku dva kousky.

  „Zajímvá chuť. Ale samotné se to nedá jist.“

  „Je to příloha.“ Oba chvilku mlčky jedí.

  „Tak co tě trápí“ zavede Chev znovu řeč na předešlou rozmluvu.

  „Nic opravdu.“ Chev s  zamyslí co tak Shana může trápit a pak se usměje a nakloní se.

  „Přemýšlíš jaké to bude poprvé mít se mnou sex?“  Shane zrovna má v puse knedlík a začne se dusit. Rozhlédne se jestli to nikdo neslyšel. Takhle mluvit na veřejnosti. Polkne .

  „Jistěže ne.“

  „Takže jsi už někdy ...“

  „Pss“ zasyčí nervózně Shane. Mám pravdu zajásá Chev. Myslí na to a jak jednou začne na to myslet.

  Je spokojený jako kocour co právě slízl smetanu. Důstojně odpoví.“Neměl.“

  „Vidíš já kdybych byl na tvém místě tak měl. Víš, že si o tom můžeš ...“

  „Ani náhoodu. Moc si o sobě myslíš Cheve.“

  „Bude se ti to líbit. Vím to.“ Ta jeho sebejistota. Kdyby jen ji tak mohl, jenže nemůže. Napije se. Mohl bych mu to vylit na hlavu a trochu ho zchladit. Jenže vše co udělal se mu líbilo. V tom je velký problém. Za tu dobu si nějak zvykl, že raději bude spát s Chevem než s krokodýlem.  „A neříkej, že bys raději spal s krokodýlem. Vezmi si krokodýl je větší než já, studenější, drsnější než já a má velkou tlamu plnou ostrých zubů což já nemám. A za druhé mám hezčí osobnost narozdíl od nich. A za třetí není s nimi taková zábava jako se mnou. Takže vidíš jaký jsem pro tebe vhodný partner.“ Hezky se umí červenat. Shane sedí u projevu prkenně a má chuť mu nevylít vodu, ale rovnou to pivo a pak odejít. Chev se samolibě culí. Ještě chvilku tak ještě jeden hřebíček. „A jestli chceš tak ti to můžu dnes večer vysvětlit nebo ještě lépe co takhle názorně předvést.“ Oči mu svítí.

  „Žádné svádění“ připomené mu bezmocně. Cítí se jak treska v sítí rybáře. Mrská sebou kolem sebe a přitom nemá cestu k úniku.

  „To není svádění, Shane. Byl jsi v tom kamrlíku už přilíš dlouho, že ani nevíš jak vypadá svádění. Tedy Bond měl jiný styl. Ten věděl jak na to.“

  „Bond měl rád ženské. Pochybuji, že tady takhle rozmlouval se svým nepřítelem o sexu.“ Dostal to zpropadené slovo z hrdla. Jenže asi moc hlasitě, když ucítí pozorné pohledy ostatních hosti. Chev se nepokrytě směje. Zuří a vypadá tak nádherně. Je rozkošný. Prostě ho miluje.

  „Vypadáš rozkošně, Shane, když zuříš. Půjdeme?“ otáže se jako by nic.  Raději nechce přemýšlet o tom jak bude zuřit v tom hotelu kam jedou. Zvednou se a vyjdou ven. Sluníčko. Londýn jim předvádí svoji příjemnou tvář.

  „Nenávidím tě Shane a ty taky zemřeš. Chce tě vidět mrtvého a já chci, abys ty byl mrtvý.“ Ruce muže svírají pevně volant. Sleduje je už od rána. Byl překvapen, když uviděl Shana, ale byl rád. Zabiji dvě mouchy jednou ránou. Musím jinak to nejde. Jeho holčička bude šťastná a on taky.

  „Shane jak víš o mojim kamrlíku?“ zastaví se. Teprve teď mu došlo co řekl. Chev horečnatě hledá východisko.

  „Robin!“ napadne ho. Oddechne si. „Popsal mi jak jsi chtěl vyhodit ty květiny.“

  „Já ještě jsem ti nepoděkoval, ale jsou nádhrené.“

  „Moje vlastní skleníky. Úplně nová odrůda. Až budou další pošlu ti je.“

  „Ale...“

  „Shane rád ti dělám radost, tak mně nech být. Stejně ti je pošlu.“ Shane bezmocně přikývne. Dojde k autu a opře se o ně. Je mu nějak slabo. Hodně slabo.

  „Cheve!“ dostane ze sebe.

  „Co je?“ dostne ze sebe polekaně, když uvidí opět tu mrtvolnou tvář. Oběhne auto a otevře dvířka. Pomůže mu dovnitř.

  „Bojím se, že nebudu dobrý společníkem na cestách. Chce se mi šíleně spát. Asi doz...“ a spí. Chev mu sáhne na čelo. Není horké ani chladné. Opravdu spí, když pozoruje jeho mělký dech. Připoutá ho a vyjede na jih Anglie. Nevšimne si za nimi auta.

  Když se dostanou z Londýna, zastaví na odpočívadle a sklopí sedadlo do rovné polohy. Popravdě tohle auto si koupil jen kvůli tomuhe. Vytáhne deku a Shana přikryje. Odhrne mu  z čela vlasy. Skloní  a políbí ho. Je jak andílek. Je tak neví co, ale ví, že je pro něho vším. Udělá pro něho cokoliv, ale chce to čas. Nesmí spěchat. Nesmíš, Cheve. Jede a pozoruje jeho tvář, to jak vedle něho leží, loví jeho dech. Vytáhne CD z přihrádky a tiše ji pustí. Shane se zavrtí, ale spí dál. Nemůže odolat a musí ho pozorovat. Nejraději by zastavil a jen se díval jak spí. Ale musí dál. Je mu to líto, že nemůže jen tak zastavit a dívat se. Možná na chvilku, ale pak to zamítne. Trochu mu dělá starosti, jak najednou usnul, ale možná jsou to dozvuky nemocí.

  Neví proč zrovna on. Proč zrovna on ho přitahuje. Shane to stále odmítá, ale on už dávno to přijal. Nechápe tomu po tom co se mu tam stalo. Přebíhal od jedne ženě k druhé a nakonec si jeho srdce, srdce copak nějaké má? najde si agenta MI5. K smíchu je celá situace. Otočil se. Vzbudil se nebo ne? Chtěl by vědět kdo jsou ti na fotografiich v jeho bytě. Musí se přiznat, že žárlí na každou z nich. I na tu malou. Žárlí na každého koho měl rád. Dokonce i na agenturu. Nejraději by ho chtěl pro sebe. Jen pro sebe. Nechce se o něho s nikým dělit. Ví, že to není možné, ale musí znát jeho minulost nebo nebude mít klid. Kdo ho naučil tančit? Cítí k ni ještě něco? Kdo je ta holčička? Co se tam stalo a proč je tak obezřetný. Má pocit, že i když ho dostane do své postele, ne bude se sním milovat tak největší bitva ho teprve čeká. Je už tak trochu unavený tím vším, ale musí vše vyřešit. I za něho. Věří, ví, že je pro něho ten pravý. Nemůže být jinak. Natáhne ruku a jen na něho položí. Vychutnává si ten dotyk, ale chce víc. Chce ho svírat v náručí, chce jeho život. Ví, že bude muset zaplatit a je ochoten to zaplatit.

  Sjede z hlavní silnice. Ještě chvilku a budou tam. Tady ho čeká další menší bitva, ale jemu to nevadí. Nevadí mu bitvy, jen nesmí prohrát. Nesmí prohrát svůj život. Musí být sním. Už jsem nevěřil, že někoho najdu. Že najdu správného partnera na život, i když jsem si ho představoval v jiné formě. Něžnější, zakulacenější a ne tak zatvrzelé slupce a ještě k tomu někoho s tak dobrodružnou povahou. Nebo možná se pletu. On to co dělá je taky jak to nazvat. Vášní ne to už dávno ne. Nutnosti. Bude muset najít východisko jak jejich životy skloubit. Možná už má nápad...uslyší zasténat. Zastaví na kraji silnice. Něco zlého se mu zdá. Raději ho vzbudí. Stejně už jsou tady. Ten týden musí využít, aby ho lépe poznal. Zjistil co má rád. Drobnosti, které potřebuje vědět, jestli spolu mají žít. Mám ho vzbudit polibkem nebo jen zatřást. Polibek. Možná dnes. Tak touží po jeho polibcích. Ne ukradených, ale aby ho líbal stejně jako on.

  „Shane!“ zašeptá a dotkne se jeho ramene. „Už jsme tady!“ možná by mohl mu ukrást jeden jen jediný. Jen se dotknout.

  „Cheve?“ ozve se rozespalý hlas. Chev se zachvěje jak jim projede touha. Doslova se musí držet, aby ho k sobě nepřitáhl. Je nemocný, nemocný opakuje.

  „Už tady budeme. A něco se ti špatného zdálo.“ Shane přemýšlí v jaké to je divné poloze. Začíná kolem sebe šmátrat. Chev nejdřív přemýšlí co to dělá.

  „Takhle“ a zmáčkne páčku, když mu to dojde. Sedadlo se narovná do původního stavu. Shane se zašklebí.

  „To víš já mám své volvo a to je normální auto ne nějaký takový výstřelek. A zrovna je ještě u automechanika.“

  „Jestli chceš mohu ti ho půjčit.“

  „Ne díky. Byl bych nápadný jako vrána na sněhu. Je mi moc dobře. Už se těším. Miluji moře.“ Spokojeně přimhouří oči. Chev je rád, že ho napadl ten výlet. Nastartuje a přemýšlí jak to dopadne v hotelu. Nechce si to přiznat, ale má obavy.

  Zajede na parkoviště. Vystoupí. Uff to jsem rád, že fotografie nelhaly. Malý hotýlek s terasou a výhledem na moře. Kam to jde?

  Shane vykročí k moří. Fouká lehká bríza a opírá se mu do tváře. Má rád vítr ve tváří a nese k němu charakteristickou vůni moře. Vidí jak hraje různými barvami. Je docela klidné a jen malé vlnky čeří jeho hladinu. Křik. Podívá se nahoru. Racci a vzdálené útesy. Vzpomene si, že se tady dost v minulosti pašovalo. Otočí se s čistou radosti na Cheva. Neví jak mu vyjádřit poděkování radost. Ví, že chce jediné. Přistoupí k němu a obejme ho, políbí ho. Přislíb? Neví. Jen je rád, že je tady a že je s Chevem.Je rád, že ho zachránil. Začíná si uvědomovat, že hraje v jeho důležitou roli. Možná větší než Rosie, Anry nebo dokonce Suzie. Budou tady týden. Chtěl by o něm vědět víc. Neměl, ale chce. Spokojeně se na něho dívá.

  „Půjdeme ne.“ Chev se od něho otočí a dotkne se rtů. První jeho polibek. Tak nevinný, malý, ale polibek. Má radost.

  „Shane!“ ještě za ním křikne. Přece jen si není jistý jestli by neudělal scénu na veřejnosti.

  „Tak pojď!“ Chevovi nezbyde nic jiného než jít za ním. Přistoupí k recepci. Vzhlédne od něho mladý muž asi tak dvacetiletý.

  „Přejete si?“

  „Mám tady rezervaci na jméno Chev Varenne.“ Ten se usměje.

  „Vítejte v U krále Viléma. Za dvě hodiny se bude podávat večeře, ale dole v Hastingsu jsou restaurace pokud jste náročnější.“ Sklouzne po Chevově oblečení.

 „Ano, chceme si vyjet. Můžete nám nějakou doporučit?“

 „Hmm nejlepší je asi ano ,U kraba a raka. Majitel je trochu podivín, ale udělá vám tu nejlepší rybu v jižní Anglii. A tady je klíč přejeme Vám krásný pobyt pane Varenne.“ Shane vnímá jeho zvědavý pohled a nechápe proč.

  „Cheve klíč.“ Ten se k němu ztuhle obrátí. Tak si přece jen všiml. Začíná mít pocit žížaly na háčku. Recepční zpozorní. Tady něco nehraje. Opře se o pult a vytáhne noviny. To bude zajímavé.

  „Cheve?“ Shane nechápe proč mu nechce dát klíč od jeho pokoje.

  „Shane víš. Je léto a hotel jsem sháněl..nechceš jít nahoru já ti to vysvětlím.“

  „Ne nechci a vysvětlí mi to hned.“ Bortí se mi to vše a to jen kvůli klíči. Musí mu to říct. Recepční odloží noviny. Bude bude zábava si skoro prozpěvuje. Chev se dívá po nějakém klidném koutku v hale, ale nic takového nevidí. Ještě dobře, že jsou tady sami. Odvážně se nadechne. Má pocit, že mu chybí nejen kyslík, ale že se rovnou topí.

   „Máme jeden pokoj.“ Dostane ze sebe zoufale. Shane se dívá do jeho olivových  oči. Je v nich strach a úzkost.

  „Jeden pokoj? Jak to myslíš?“

  „Nic jiného nebylo. Zítra se uvolní druhý. No tak Shane, nedělej scény.“

  „Cheve jelikož mně neznáš tak ti odpouštím“ Chev si oddechne.“ Já nikdy nedělám scény.“ To skoro zařve. Chev se mimoděk přikrčí. Copak tohle není scéna? „Nikdy. Odjíždím. „ Sebere si batoh  a Chev ho chce zadržet.  Tak tohle neředpokládal ani na okamžik.

  „Počkej jak se chceš dostat do Londýna. No tak přece jedna noc..už jsme spolu byli v jedne posteli.“ Shane se zastaví.

  „To bylo u tebe doma“ zavrčí. Chev si skoro poskočí radosti. Chytne ho za ruku, když dovnitř vletí nějaká žena v středním věku, dost rozcuchaná a za ní muž. Odstrčí Shana a ten skoro upadne. Chev zavrčí a chce ji něco říct, když zaslechne.

  „Odhlašuejme se a hned. Připravte účet.“

  „No tak Barbara klid. Uvidíš bude to dobrý. Běž zabalit a já to tady vyřídím.“

  „Děkuji Johne. Nevím...“ má slzy na krajíčku a vyběhne po  schodech nahoru.

  „Nemoc v rodině. Je mi to líto. Je tady tak krásně a ten klid. Jistěže zaplatíme celou taxu.“ Recepční něco soustrastně zamumlá.

  „Jestli bude volný pokoj zůstaneš?“ Shane se zamysli. Vlastně proč ne. Přikývne a Chev odběhne. Nenápadně naznačí recepčnímu, že by sním chtěl mluvit. Ten k němu přiběhne zatímco muž vyplňuje papíry.

  „Ten pokoj, šlo by ho získat?“

  „No oni jsou to dva pokoje navzájem propojeny. Je to pro manžele s dětmi. Společná koupelna.“ Hodí okem po tom druhém muži. Vypadá nemocně a ještě k tomu no dost drsně narozdíl od toho elegantního muže. Chev se rozjasní. Nic lepšího si nemohl přát.

  „Tak ten jeden pokoj zrušte a vezmeme si ty dva.“ Recepční opět se podívá na toho druhého. No snad to ty pokoje přežijou.

  „Ale nestihneme je tak narychlo připravit.“

  „Zajdeme si na procházku a pak zajedeme dolu do té restaurace.  Jen se asi vrátíme dost pozdě. Necháme tady ty kufry a dáte je do pokojů, ano. Nechceme se nimi vláčet.“

  „ Jistě. To nevadí. Zazvoňte. On tady někdo bude.“ Chev si v duchu zamne ruce. Spojovací dveře. Nádhera.

  „Tak máme dva pokoje, ale bude to trvat než je připraví tak jsem si řekl, že si vyrazíme na pláž a pak na večeři. Nebo pokud jsi unavený můžeme jen si někam zajet a sednout.“

  „Ne je to přesně co chci. Mám rád ryby a co ty?“ Kufr s batohem jsou uloženy za recepci a oni vyjdou ven.

  „Ryby jsou moje krevní skupina. A co se projít. Není ti...“

  „Ne ten spánek mně osvěžil. Raději pojď nebo budeme tady ještě dlouho stát?“ Chev vykročí a sním i Shane. 

   Shane mlčí. Chev si povzdechne. „Ještě se zlobíš kvůli tomu ubytování?“

  „Ani ne. Máš takové věci ve zvyku. Co takhle jednou opravdu to vše vynechat to to...“

  „Ani to neumíš říct“ řekne mu u ucha Chevův hluboký hlas. Shanem projde vzrušení, ale nedá nic znát.

  „Náhodou umím. S V Á D Ě N Í“ hláskuje. Chev tiše hvizdne.

  „No ne my umíme mluvit a víme i takové věci. Ale nezlob se už. Chci se s tebou  projít po pláži. Jen  se procházet nebo jsi myslel něco jiného? Rád ti splním všechny tvoje nejdivočejší fantazie“ dodá a přistoupí těsně k němu. Shane si povzdechne. Tady moc udělat nemůže. Svůdník zůstane svůdníkem a on ho nepředělá i kdyby se rozkrájel.

  Je vítr, ale hezky slunečno. Dlouhé stébla přímořské trávy se ohýbají ve vzduchu. Scházejí klikatou cestičkou dolu na pobřeží. Jdou k útesům, které je přitahuji. Cítí stále silněji vůni moře. Je osvěžující. Sůl s charakteristickou vůni moře. Rostliny ryby vše  tvoří nezapomenutelnou vůní. A k tomu vítr. Shane nastaví větru tvář a nechá si cuchat vlasy hladit tvář. Má pocit, že vše teprve z něho teď spadlo. Jako by se znovu narodil. Uvědomuje si svoji nicotnost vedle té masy vody. Vedle toho nezkroceného živlu.

  „Díky moc, je tady nádherně!“ ale to ho už Chev vleče dolu po oblázcích k moři.

  „Počkej kam jdeš!“ křičí Shane, ale jde za ním. Před nimi se objeví průhod mezi skálami na druhou pláž. Projdou jim a jdou po klouzajicích kameních dál. Shane vezme oblázek a hodí ji daleko do moře. Zavýskne. Tak dobře se necítíl už snad sto let. Pořád má pocit, že je v akci, že nemůže nic stihnout. Chev přimhouří oči a dívá se jak se raduje jako malý kuk. Vezme kamínek a hodí ho daleko. Dívají se jak končí ve vlnách šedivého skoro olověného moře. Vlny s bílými čepičkami mizí a zas se objevují. Občas se objeví velká vlna a pak vše  ztichne, ale  i ona se rozplyne, aby dala vzniknout další vlně. 

   Chev chytne Shana za ruku a vykročí. Shane se zastaví a dívá se na jejich spojené ruce. Chev přemýšlí co udělá, ale Shane ji jen sevře a udělá krok za ním. Jdou vedle sebe a mlčí. Poslouchají hukot nezkroceného moře a vítr, který se do nich opírá. Je rád, že je tady a nemusí nic řešit, o ničem přemýšlet. Chev mu dal dárek  a ni neví jak to potřeboval. Chce to říct otočí se k němu, ale Chev zavrtí hlavou, jakoby věděl co chce říct. Stáhne si bundu dá ji na oblázky a sedne si. Shane se na nho dívá a nakonec si sedne vedle něho. Chev se dívá před sebe a přemýšlí jestlli se má zeptat. Vezme do své jeho ruku a pozoruje pozorně jeho črty. Mazlí se sni a Shane jen přivře oči. Dneska nic nechce. Nepřemýšlet o tom proč by neměl jejich vztah pokračovat.

  „To lechtá“ zašeptá a není si jistý jestli to přes vítr slyšel. Sevře dlaň a uvězní jeho ruku ve své. Zabolí ho. Moc by chtěl ho tak držet, ale je tady tolik věci, které slíbil...Pustí ji a má pocit ztráty. Jako by pustil něco velmi cenného. Něco co už se nevrátí. Zamračí se. Není zvyklý moc rozebírat svoje pocity a Chev...povzdechne si. Chce toho po něm najednou moc. Kdyby jen nebyl Foxem. Ale je. Odežene to z hlavy. Slibíl si, že dneska nebude myslet na to, kým je on kým je Chev. Budou jen dvěma lidma, kteří se setkali a jsou k sobě připoutaní. Jen jednou zas po mnoha letech se jen chce bavit. Tentokrát povinnost zůstala doma. A svádění..hmm přece ne vždy musí to být Chev.

  Položí si mu hlavu na rameno. Chev zalapá tiše po dechu nad tím důvěrným dotykem. Chce snad...ale ne. To ne. Moc by si přál ho aspoň polibít, ale slibíl, že dnes nebude žádné svádění. Ale když se kněmu tak tiskne. Jeho odhodlání polevuje. Možná bych mohl jen a ruka se mu pomalu šine kolem jeho pasu. Shane se zamračí. Kruci to musí dělat tak pomalu? Vzrušuje ho víc než zrovna by potřeboval. Vzpomene si na letadlo. Kolik je to dní? Měsíc a vzpomene si i na to jak moc on bude odhodlaný a jak on dlouho se dokáže bránit. Vypadá to, s nim bledě. Konečně ta ruka je namístě a on se může uvolnit. Sedí dál a dívají se jak se stíny prodlužují a jak vychází bledý svit měsíce. I vítr se utišil a Antlantik najednou vypadá jak naleštěné zrcadlo jen s malinkými vlnkami, které občas rozčeří tu klidnou hladinu.

  „Pojedeme na tu večeři do Hastingsu? Mám hlad“ přizná se váhavě Chev. „Dali bychom si něco dobrého k jídlu, šli si prohlédnout historické centrum...prostě se jen bavit. Shane zvedne hlavu a chvilku přemýšlí.

  „Bavit se Cheve? Já snad už to ani neumím.“ Ani neví kdy byl naposled na dovolené, kdy naposled byl na nějaké večeři, kdy naposled někoho držel. A to vše mu přinesl Chev a nabízí mu to na stříbrném podnose a on se musí rozhodnout jestli to vezme nebo ne. Jestli si vybere jeho a sebe nebo sebe a povinnost. Ale teď ještě rozhodnutí nemusí dělat. Teď ne. Až potom nastane bitva.

  „Naučím tě!“ nabízí horlivě Chev.

  „To ano. Ty mně naučíš spoustu věci, že?“

  „Jenom co si budeš přát.“ dodá tak lascívním tónem, že Shane zrudne. Vyskočí na nohy a oklepe svoji bundu.

  „Tak na co čekáme pane učiteli. Jsem zvědav co mi ukážete.“ Rozeběhne se nahoru klikatou cestou nazpátek. Chev se široce usměje. Jen počkej Shane ty na ten večer jen tak nezapomeneš. A taky, že ano. Dojeli na pobřeží a našli pracně restauraci U kraba  a raka. Majitel byl nerudný, ale jídlo výtečné. Povídají si o ničem a přitom se dívají na moře a na sebe. Povídají si o svých rodinách  o tom co mají rádi a co poslouchají. Jen vynechávají svoji práci a svoje touhy, které se v nich sváří.

  Vyšli z restaurace a Shane se opřel do Cheva. Usmívá se a je rozzjářený si pomyslí Chev. Dneska byl to pěkný den i přes některé okamžiky. Chev se zasměje. Chev se nadechne jak ho tem smích vzruší. Představí si je dva v jeho velké posteli a smích Shana. Ještě ho nikdy neslyšel se smát a jeho lehce chraptivý hlas v něm vzbuzuje takovou touhu. Kdyby neslíbil a kdyby nebyl Shane tak unavený tak by ..usměje se. Ví přesně co chce.

  „Jsi opilý Shane „ řekne naschvál přísným hlasem ale oči se mu směji.

  „Jen trošku a stejně za to můžeš ty.“

  „Proč já? Já nepil jako ty. Jsem naprosto střízlivý.“

  „Opravdu?“ Podiví se Shane, ale směje se. Chev je tak rád, že se směje. Jdou už tišším Hastingsem. Kolem nich projíždějí auta, taxíky, běžný noční život. Míjí je další noční výletnici. Shane se ho drží a najednou je ticho. Chev se na něho podívá, proč je najednou tak ticho. Překvapí ho jeho vážný obličej.

  „Díky moc. Takhle jsem nikdy nebyl...já si to ani nepamatuji. Bylo to pro mně..“

  „Mlč jen jsem chtěl být sobecký a mít tě pro sebe.“ Shane mlčí. Neví co na to říct. Oba  jdou do sebe zavěšeni a nevšímají si pohledu ostatních nočních chodců. Zvon kostela. Chev se zastaví a počítá. Půlnoc.

  „Víš kolik je hodin Shane?“ zeptá se napjatě.

  „Jistě půlnoc. A proč se vůbec ptáš?“ řekne nechápavě Shane.

  „Proč se tak hloupě ptáš? „ řekne něžně Chev. „Je půlnoc a den skončil a já slibil tě nesvádět do půlnoci a teď chci..“

 „Co chceš?“ řekne pro změnu napjatě Shane.

  „Polibek“ vydechne Chev a přitáhne si ho k sobě blíž. Shane zpanikaří, ale najednou se mu nechce jít, chce, aby ho polibil. Pootevře rty a čeká. Chev se zarazí nad tím, že Shane nic nedělá. Najednou neví co chtěl a vytrhne ho až věta.

  „Tak políbíš mně nebo ne? “ Shane se sám sobě diví co to chce. „Jestli ne tak jdeme dál“ a vytrhne se mu z náruče.“

  „Tak to ne, když to sám chceš!“ udělý krok, sevře mu paži, přitáhne si ho do náruče a začne ho líbat. Nejdřív divoce, chce se jen nasytit jeho chutě, jeho touhy a Shane tak trochu pod vlivem alkoholu mu odpovídá se stejným zápalem. Po chvilce zmírní a donutí ho otevřít rty a vklouzne dovnitř. Obejme ho víc a tiskne se k němu.

  „Chtěl bych se s tebu až se vrátím milovat“ zašeptá mu do ucha Chev. Oba se chvěji touhou a Shane má chuť přikývnout. Nechat se unést dnem a na vše zapomenout. Ale to právě nejde. Vymaní se mu z náruče. Pohladí ho po tváří a zavrtí hlavou. Chev pochopí a zesmutní, ale pak se vzpamatuje.

  „Já si počkám. Jak dlouho budeš chtít a pojď mám pocit, že nám postel udělá dobře. I když víš kdybys byl v ní ty...“ a trošku hvízdne. Tiše a toužebně.

  „Raději s krokodýlem „ a tak mu připomene to první setkání.

  „A fakt mám moc hezký zadek?“ Shane se nakloní a podívá se.

  „No myslím, že jsem to tehdy neřekl správně.“ Klidně se do něho zavěsí jako by nic. Ticho. Chev mlčí. Shane udělá krok, ale Chev drží. Otočí se na něho a vidí jeho dotčený výraz. Skoro by řekl dětinský. Povzdechne si.

  „Nebudu říkat chlapovi, že má moc pěkné ...pozadí.“ Chev se usměje a udělá krok k Shanovi. Dojdou k autu. Shane se zastaví.

  „Cheve.“ Ten k němu se otočí. „Já asi nezvládnu...“

  „Co je ti?“ zneklidněně řekne Chev.

  „Asi jsem ještě najednou se mi chce spát.“Opře se o kapotu. Chev rychle otevře dvířka a Shane se usadí.

  „Promiň jen ti přidělávám samé starosti.“

  „Zachránil jsi mi život. Víš měl jsem tam zemřít, ale ten velitel říkal, že nejdřív si se mnou chce pohrát.“ Shane zpozorní. „Kdybys nepřišel tak rychle, tak...“ sevře volant. „Pojedeme. Čeká nás tam teplá postel.“ Budeme spát dlouho. Nenechám tě v tom Shane. Ne...spí.“ Shane se opře a zavře oči. Poslouchá ho a za chvilku spí uklidněný jeho přítomnosti. Chev tiše jede noci. Zaparkuje, zazvoní u dveří hotelu a přejde k autu.

  „Stalo se něco?“ ozve se ženský hlas, když vidí Cheva s Shanem v náručí.

  „Ne jen je hodně nemocný. Proto jsem ho sem přivezl. Snad mu mořský vzduch udělá dobře. Děkujeme. Ještě můžete mně pomoci s dveřmi?“ Ta přikývne.

  „Je nějaký bledý?“

  „To ta nemoc. Musím někomu nutně zavolat.“ Starostlivě a něžně se na něho dívá. Sevře ho v náručí. Musí být v pořádku. Musí. Položí ho na postel a poděkuje ji. Ani si nevšiml jak vypadá takovu má starost o Shana. Zavře za sebou dveře a přejde do svého pokoje. Vytočí číslo šéfa Shana.

  „U telefonu hrabě Chevalier la Varrenne a roztrhnu Vás jako hada jestli mi nedáte k telefonu Kobru! Shane má problémy a nezajímá mně jak to je tajné!“