Shounen - ai povídky

Sedm nocí

Středa

„Dnes má být hudba a nějaký taneček,“ prohodí k sobě. Nejdřív se, ale rozhlédne, jestli není na blízku Vašík. Za tu knihu by ho nejraději přetrhl. „Začnu senilnět a mluvit sám k sobě.“ Nadhodí si brašnu a pohlédne ven. Možná by přece jen mohl na ten týden si vzít volno. Dělá to kde kdo, tak proč ne jednou on?

Mohl by se vyspat. Nechápe, kde Míša bere tu energii. Možná ji z něho vysává. Zbývá ještě čtvrtek, pátek a sobota. V neděli končí. Zajímalo by ho, co přichystal na ty zbývající dny, protože na sto procent něco má za lubem.

„Tak jak pokračuješ? Auuu a za co?“ zafňuká Vašík.

„Za tu knihu, mizero. Byla ti aspoň k něčemu?“ ironicky se optá.

„Tu použiji až v neděli,“ uculí se Vašík. Oči mu září a tak popadne Martina kolem ramen a přitiskne si ho k sobě. „Netušil bys jak je to erotické. Udělal jsem se jenom z těch obrázků a představa, že mi to dělá těma svýma velkýma rukama Hastings, mně úplně rozparádila.“

„Nemělo to být naopak?“ snaží se vyvléci z jeho objetí. „Pusť mě!“

„Ale pánové, takhle na veřejnosti,“ pobavený hlas Hastingse je dokonale zmrazí. Martin k němu zvedne oči. Antarktida je příliš teplá vedle jeho mrazivého pohledu.

„Jen mě učil kroky k tanečním!“ začne jako o překot vysvětlovat.

„Taneční. Jdete tancovat?“

„Ano. S Michalem Vedrou!“ odpoví pyšně. „Chci ho překvapit a požádal jsem Vašíka, aby mi ukázal kroky.“

„Uprostřed třídy, kde má za deset minut začít hodina.“

„No právě proto!“ vystřelí svůj trumf. „Máme hodinu společně a nebudeme tohle dělat na chodbě.“

„To je pravda, na chodbě se to nedělá. No když jsi takovým proslulým tanečníkem, tak si o víkendu vyjedeme do nějakého klubu. Ano.“ Plavně jako šelma, která vyhrála, odejde ze třídy.

„Idiote! Já neumím tančit a on to ví!“

„Dobře ti tak! To je za tu knihu a objetí. Příště si rozmyslíš, koho objímáš.“ Třída se naplní ostatními studenty v lépe nebo horší rozpoložené náladě.

Martin se zvedne, přehluší své svědomí, že do školy se hodí každý den a chce odejít.

„Kampak?“

„Domu, pane profesore. Je mi zle!“

„No poslední dobou nevypadáte zrovna nejlépe. Chcete nějaký doprovod?“

„Ne děkuji. Zvládnu to sám.“

„Tak běžte, člověče. Vypadáte jako po týdenním flámu.“

To budu vypadat za několik dní, pomyslí si a vyplouží se z univerzity. Dojde k zastávce trolejbusu a čeká. Mohl by už jet. Nasedne a přemýšlí, jak to se má naučit. Ne, že by byl úplné dřevo, ale expert taky není a určitě se Míšovi jedná o něco exibiconistického. Jako vrtění hýžděmi a předváděním se. Nesnáší to. Jen tak tak se naučil hladit před Míšou a z ničeho nic po něm chce takovou věc.

Vplouží se do pokoje očekávajíc už Míšu, ale ten nikde oddechne si. Tak mohl by si něco nazkoušet a pak si vzpomene na internet a slavnou stránku youtube. Ano zajde tam. Otevře notebook a za chvilku serfuje po videích. Všechno dost náročné a tyče nebo pódia a to on tu nemá. Tohle by mohlo být ono. Nechá to puštěné a k tomu docela dobrá melodie. Mrkne se do koho, kdo je pod tím podepsán. Nějaký SexSpirit77. Bože ty přezdívky.

Vezme křeslo a postaví je doprostřed pokoje. To světlo je příliš silné. Vyběhne z domu a jde rovnou do malého krámku s dárkovými předměty. O tohle by se měl starat pán a ne otrok, pomyslí si zuřivě, když kupuje sadu pěti svíček.

Donese je domu a položí do kuchyně. Pustí si tu hudbu a pokusí se vytvořit tu sexy ladnou uměleckou produkci, na kterou se díval.

Okolo šesté se jde sprchovat. Vejde s ručníkem na hlavě do pokoje, když ho překvapí osvětlení.

„Výborný nápad otroku. Tady si to oblékni.“ Martin s ústy dokořán chytí tašku.

„Míšo!“ ten se otočí s předstíraným hněvem.

„Pane a dělej! Chci tě v tom vidět!“ Martin sleduje, jak si přitáhne křesílko dost daleko od toho jeho uprostřed pokoje. Do ruky vezme skleničku s nějakým nápojem.

Martin zapadne do koupelny a otevře tašku. Zavře ji a pak opatrně otevře. Kde tohle sebral? Vytáhne černé latexové tričko a pak jen snad gumičky. Tanga. Jednou to vyzkoušel a od té doby už nikdy. Míša je nosí dost často, hlavně v létě k džínům a on to sotva spolkl, ale jemu na chuť nepřišly. Sáhne dovnitř, jestli tam ještě něco není.

„Zapomněl sis džíny. Hezké ne? Tričko jsem si půjčil, ale tohle jsem koupil a jsou tvoje.“

Martin má chuť to po něm hodit. Dveře se zavřou a on osamí. Navlékne si to méně nebezpečné – tričko. Kruci, vždyť to má výstřih k bradavkám! Snaží se je povytáhnout, ale po chvilce se smíří s tím, že to jeho pokusům odolá.

Míša se zatím usmívá a těší se na představení. Výhra, kterou vyhrál, stojí za to. Konečně si plní některé sny, které si vysnil, a v hlavní roli s Martínkem jsou prostě úžasné. Už jen proto, že ho má moc rád. Zhasne světlo a svíčky rozestaví tak, aby osvětlovaly křeslo Martina a ne jeho.

Martin zatím vezme to takové nic a provleče šňůrkami nohy. Upraví si na bocích a pak si uvědomí, jak se mu nepříjemně zařezávají do půlek. Pak se mrkne dopředu. Síťovina a už i přes to, že nemá rád tanga, jsou napnuty. Kde to vyhrabal?

Navleče si džíny a vzpomene si, jak to nosí Míša. Povytáhne si šňůrky na bocích a na hýždích. Prohlédne se. Je to divné a už je chce mít dole.

„Už jsi, otroku?!“

Otroku, otroku. Já ti dám, ty mizero! Vyjde ven z koupelny.

„Otoč se!“

Martin se poslušně otočí.

„Nádhera. Tušil jsem, že ti to bude slušet.“ Míša neodolá a přejde k němu se skleničkou v ruce. Přejede tričko a pomazlí se s bradavkami a pak sklouzne níž a zachytí šňůrku. Martin zasykne, jak se mu to zařízne ještě víc.

„Tak začni!“ Martin přejde ke stolu, kde je notebook a zapne tři písničky, doufajíc, že to stačí. Pomalou, svižnější a potom pomalou.

„Ano pane!“ Sedne si na židli s roztaženýma nohama a rozvalený jako král. Nesnáším to! Začne hudba a on si rukama sklouzne po stehnech až nahoru a chytí se za rozkrok. V tom světle je to jiné a ten Míšův pohled.

I když zřetelně nevidí Míšu, cítí jeho upřený pohled zkoumající každý pohyb, který udělá. Přejede nahoru a sevře si ruku mezi nohy. Druhou si hladí hruď v tričku zcela obnaženou. Cítí, jak se vzrušuje ani ne tak tím laskáním, jako spíš tím neviditelným dozorem Míši.

Vstane, přidrží se židličky a spustí se do dřepu s roztaženými nohami, vstane a zopakuje to, pak se otočí a opět to stejné. Prohne se jako kočka a rukou se pohladí po hýždích, zatímco hlavu má nasměrovanou k svému neviditelnému návštěvníku.

Míša zapomene na džus a překvapeně sleduje, jak se předvádí. Tak to by do něho neřekl nikdy v životě.

Martin si zatím stoupne za židličku a zopakuje to stejné, trochu se otírajíc o židličku. Pohybuje se kolem ní a snaží se pohyby ukázat boky, hýždě nebo předek. Opře si nohu o židli a začne se pohupovat do taktu temperamentní kubánské hudby bokami. Sem a tam a do toho napodobuje pohyby při milování. Ruce má založené za hlavou a vrtí se. Připadal by si pitomě, kdyby nebylo takové ticho a občas lehký povzdech. 

Zaslechne sotva slyšitelné tření a napne ještě víc sluch. Šustot oděvů. Míša se svléká. Něco v něm zajásá. Takže to dělá dobře. Uvolní se ještě víc. Opět si sedne na židli a nohy natáhne před sebe. Jako by měl, neviditelného milence se začne pohybovat nahoru a dolu a pak prudce si rozepne zip, až zvuk přeruší ticho, které vládlo.

„Pěkná hudba.“

„Děkuji ti, pane, za schválení mého výběru,“ řekne udýchaně. Ještě dobře, že je dlouhá. Klekne si na židli a doufá, že nespadne. Začne vrtět zadečkem, až se objevuje pokožka. Pak ucítí ruku, jak mu zajede na holé hýždě. Zavrtí se pod ní a pokračuje jako by se nechumelilo.

„Jsou ti dobré?“

„Jsou výborné!“ zaskřípe zuby. Škrtí mně, všude mě svírají! Je to k nevydržení!

„To jsem rád. Moc se mi líbí. Vypadáš v nich sexy!“

Martin najednou zjišťuje, že přece jen nejsou tak nepohodlné, ale nosit je nebude. Ruka zmizí a on se postaví k boku židle. Prohne se a rukou vklouzne do kalhot. Opět napodobuje pohyby při sexu a nakonec se postaví před židli a začne přešlapovat a vrtět opět bokami. Ruce má položeny na bocích a pomalu stahuje kalhoty. Otočí se, vyšpulí zadeček na Míšu a rychle se vysvlékne z kalhot. Frajersky jimi zatočí a odhodí směrem k Míšovi.

Znechucené zabrumlání mu potvrdí, že se trefil.

Písnička skončí a on čeká na další.

„Nesundávej si je, jen si s nimi hraj, otroku.“

„Jak si pán přeje!“ Síťovina je napnutá k prasknutí. Sedne si na židli a začne dělat to co předtím. Cítí se divně jen v tom tričku a tangách. Vstane a začne se vrtět na židli, když zaslechne kroky a pak hladící ruku.

„Moc jsi mě dnes potěšil.“ Martin přestane se vrtět a dychtivě čeká, co bude dál.  Martin, který se už předtím svlékl, k němu přistoupí a začne ho hladit. Bože ten ho vzrušil, ani ne tak tím co předváděl, ale spíš tím, že to bylo určeno pro něho. Zajede pod šňůrku a zatáhne. Martin sykne.

„Bolí?“

„Trochu.“

Míša přestane a pak odsune šňůrku z rýhy a začne ji laskat jazykem. „Lepší?!“ zašeptá.

„Pane, děkuji.“ Neví, co říct, ale když ucítí jazyk, který ho dráždí a prst uvnitř jak se v něm pohybuje, už aby to bylo. Křečovitě se drží židle a modlí se, aby nespadla a pak tlak a on se prohne, jak do něho Míša vklouzne a přirazí. Zavře oči a jen poslouchá dech svého pána, ušklíbne se přitom. V tuto chvíli on je opravdu jeho pán a tím jak do něho proniká, zvyšuje rozkoš.

„Sedni si!“

Martin sleze, uvědomivší si jak má otlačené kolena a sedne si.

„Pohraj si s ním. Máš mé svolení!“ Roztáhne mu nohy a klekne si mezi ně. Sám se pomalým tempem hladí. Martin trochu ztuhne. Když jsem dělal takové blbiny, tak tohle není nic a položí si ruku na napnutá tanga. Zasykne a sevře ho pevněji a pak ho vyprostí. Úlevou si vzdychne.

Míša natáhne ruku a zajede ke šňůrce. Začne ji stahovat a povolovat. Martin, jako by věděl, co chce Míša, sesune se a roztáhne ještě víc nohy.

„Výborně otroku,“ zamumlá Míša a zajede níž, až k otvoru. „Líbí se ti to?“

„Moc, pane!“ dodá a zasténá pod svým trochu drsným zaházením.

„Vstaň!“ Martin vstane a Míša se posadí na židli. „Tak si sedni,“ dovolí mu. Martin si sedne a jak už je roztažený z předchozího průniku, dosedne. „Jen seď.“ Míša ho obejme a prsty zajede na zadek. Začne ho dráždit kolem otvoru a kousek pronikne dovnitř. Martin skloní hlavu, jak je to nepříjemné a pak to přestane.

„Tak mně uspokoj otroku!“ Martin se na něm začne pohybovat. Míša neodolá a zatahá za bradavku, která se otírá o latex. Je to perfektní. Když to tričko viděl, rozhodl si je půjčit. Sedí a dívá se do obličeje Martina. Donutí ho přestat se pohybovat a začne ho líbat.

„Vadí ti to?“

„Pane!“ Prst na rtech ho umlčí. „Já nevím. Trochu ano a pak ty a jsem vzrušený. Sám nevím.“

„Mně se to moc líbí. Víš, když jsem byl mladší, vysnil jsem si to.“

„Takže ti plním sny.“

„Ano.“

„Kolik jsi jich měl!?“ a začne se raději pohybovat. Sesedne, vezme ho do ruky a přejíždí.

„Hodně!“ odpoví sténající Míša a pak vykřikne úlevou. Prsty se pohladí po nohou a pak se pustí.

Martin ho políbí. „Pak jsem pro tento týden tvoje hračka. Splň si, co chceš.“

„Abys nelitoval otroku.“

„Pokud to, pane, bude mezi námi…“ nechá odeznít a lehne si před něj. Míša se usadí rovně a hledí jak se Martin před ním uspokojuje. Když vystříkne, lehne si a nic nedělá. Míša vstane a dojde pro ručník. Otře Martina i sebe.

„Můžeme přestat.“

Martin otevře oči. „Pane, já držím slovo.“

Míša se zasměje a natáhne mu tanga. „Tak dobře a co mi otrok ukáže teď?“ zálibně spočine na bradavce, která se vzápětí ocitne v ústech a ruka v klíně. Zatáhne za šňůrky a Martin zasykne a sám neví, jestli bolestí nebo vzrušením.

Konec středy, pokračování ve čtvrtek 
Čtvrtek