Shounen - ai povídky

                                                   Granada 

  Chev se zastaví a srdnatě zaklepe na dveře.

   „Dále!“

   „Dobrý den, Andreo. Je šéf v kanceláři?“ Podá ji růži a nakloní se k ni se svůdným úsměvem. Ta si vzdychne.

  „Nevím co říct. Stejně to už máte zjištěné tak běžte.“ Dá si ji do vázy k ostatním květinám. Chev si uhladí oblek a zaklepe. Vejde aniž čeká na pozvání.

  „Dobrý den, přeji pane. Je krásně, ne?“

  „Chevaliere jestli Vy nepotřebujte brýle. Je zamračeno a hnusně. Co zas chcete?“

  „Tak ošklivě“ usmívá se a přejde k němu. Posadí se a šéf se zadívá na jeho dokonalý oblek, a jak štěstím doslova září. Jak se zdá i po tom roce jim to se Shanem klape. Jistě  několikrát jejich hádky proběhly agenturou jak hurikán, ale stále se k sobě vracejí.

  „Tak to vyklopte. Mám na práci důležitější věci než zrovna vás dva. Čert mi byl vás dvou dlužen. Od té doby co děláte v agentuře tak špatně spím.“

  „Mohu vám poradit jednoho moc šikovného dok...“

  „Ja vím, že ano a sklapněte laskavě nebo vás vynesu v zubech. Mohl byste se něco naučit od Shana. Pořád si říkám jestli tehdy ta dohoda s vámi nebyla scestná. Takže co to má být tentokrát?“

  „Dovolená.“

  „Ne.“

  „No tak šéfe zrovna jsme se oba vrátili z Bogoty a víte jak krásně jsme to tam vyřešili. Potřebujeme odpočinek. Nutně!“ Skoro vykřikne. Šéf se zahledí na zdravím kypícího Chevaliera. Andrea se otočí ke dveřím a obrátí oči v sloup. Je to pokaždé stejné a dal se věnuje svým už i tak dokonalým nehtům.

  „Cheve opravdu potřebujete toho doktora víc vy než já. Špatně slyšíte. Co je nesrozumitelného na slově NE?“ Chev se podívá na strop, vstane a pak přejde k velkému akváriu. Šéf se na něho podezřívavě zadívá.

  „Jak se tak dívám, poslední přírůstek se tady úspěšně zabydlel.“ Otočí se k šéfovi. Ten se rozzáří. Konečně nějaká rozumná řeč.

  „To ano. Taková nádherná ryba. Všichni mi ji závidí a chtějí taky takovou.“ Začne popisovat vše okolo té ryby a jak poslal i článek do časopisu Exotické rybičky samozřejmě s uvedením od koho ta ryba je. Chev se jemně usmívá a pečlivě poslouchá.

  „Víte náhodou jeden známý má stejnou rybu jenže v růžové s červenou a modrou barvou. Je opravdu skvostná a je první svého druhu. Myslím, že ta dovolená a ta ryba  by se krásně zde vyjímali co vy na to?“ Šéf polkne. Moc touží mít další rybičku a kdyby se začali rozmnožovat. Ten Chevalier je ale hádě. Dobře ví co na něho platí. Chev se sebejistě usmívá jak cítí dovolenou na stole Andrey.  Šéf by mu nejraději řekl ne, ale když ta rybička je tak kouzelná... vzdychne si a pak zapne interkom.

  „Andreo, dovolenou pro ty dva.“ Vypne ho. „Ta ryba tady bude do večera. Budete na příjmu jinak dostanete dovolenou v kanále a tentokrát to nemyslím jako žert. Budete tam hnít dokud si to nerozmyslím. A padejte nebo ještě budu mit špatné trávení nejen špatné noci.“ Chev se zazubí a vypadne.

  „Kam to bude tentokrát? Scheylly, Kanárské ostrovy, nebo Havaii?“ otáže se Andrea a podává mu kus papíru s dovolenkou.

  „Týden? No mohl dát víc. A Španělsko. Moře, hudba, krevetky...“ zasní se.

  „Tak to se máte a jděte než si to rozmyslí.“ Chev vypadne a přemýšlí jak vytáhnout Shana z toho kumbálu a přemluvit ho k dovolené. Nejhorší teprve přichází. Cestou do suterénu vytáhne mobil a vytočí číslo Maxe.

  „Maxi poslouchej. Jestli to neuděláš přesně jak ti řeknu, tak si hledej práci jinde. Do večera v agentuře musí být ta ryba co jsme o ni mluvili posledně. Musí být ano, jinak... však víš a s Aiko pak nepočítej.“ Usměje se na jednu ze sekretářek a pozdraví Thomase, který jen zabručí něco s plnou pusou obložené bagety.  Chev dostane chuť na krevety a jistě na Shana taky. Poslouchá odpověď a vypne mobil. Nadechne se a vstoupí do kamrlíku Shana. Přistoupí k němu a dá mu ruce na očí. Nohou šikovně zavře dveře.

  „Cheve no tak musím to dopsat. Když jsi mi to včera nedovolil... nic nevidím.“ Chev ho pustí. Shane je skloněný k počítačí a serfuje trojmo hlášení o Bogotě.

  „Máš mít větší kancelář. Tady se nic nedá dělat“ postěžuje mu do ucha.

  „Jsem spokojený a jak to myslíš nedá nic dělat? Je tak akorát pro jednoho a já prostoru moc nepotřebuji. Ty Cheve co jsi zas vymyslel?“

  „Pro jednoho akorát, ale ne  pro dva. Však víš“ obejme ho zezadu a ruce sklouznou dopředu. Shane vytočí nahoru oči. Už zase.

  „Vždycky říkám, že na nic jiného nemyslíš. Nechám si svůj kamrlík. Bude to lepší. Jinak nikdy nic neudělám. A vezmi ty ruce z mého klína. Cheve co jsi zas provedl?“

  „Na to myslím jen s tebou. Šíleně mně vzrušuješ a co jsem provedl... no víš šéf na tom tak trval jako poděkování  za naší skvělou práci, že nám dal týden dovolené!“ vypálí jedním dechem. Shane přestane psát a otočí  židli. Chev si sedne na jeho stehna a upravuje mu límeček košile.

  „Fajn. Ta práce se nám opravdu povedla. Takže čím jsi ho zase uplatil?“

  „Shane já a úplatky? Jak tě to mohlo napadnout? Za koho mne máš?“

  „Za někoho kdo jde přes mrtvoly když něco chce. Takže co to bylo? Buď mi to řekneš nebo si to zjistím. A nepojedu na tu dovolenou.“

  „Víš opravdu.... jen šéfovi chyběla malá rybička a já znám někoho a není to úplatek. Jen mne požádal abych ji sehnal a já jsem mu chtěl poděkovat, že nám dal dovolenou.“

  „Vůbec ses nezměnil a slez z mých nohou. Jsi těžký. Fajn kam jedeme?“ Otočí se zpět a začne ťukat do klávesnice. Chev si v duchu zamne rukama. To šlo jedná báseň.

  „Do Španělska. Mám tam rozkošnou vilu a řekl jsem si proč platit drahé hotely, když tam budeme spokojenější. Víš jak nerad utrácím peníze.“ Chev a skrblík. To dřív on se stane šéfem agentury než Chev hamounem. Ještě by za mne chtěl platit „A letadlo vezmu svoje soukromé. Přece víš jak to minule dopadlo, když jsme letěli.“ Shane si povzdychne. To ví přesně. Chev se choval jako dítě. Rozmazlené dítě a on jen se schovával za vším možným, jak mu bylo hanba před letuškama. Terorizoval je po celou dobu letu. Zpáteční cestu už raději absolvovali jeho letadlem. Když něco chce je jako dítě. Jenže dospělé s moci a absolutně bez svědomí.

  „Tak mně to nech dopsat ano. Bez toho odjet nemohu.“ Začne ťukat do klávesnice a v duchu se těší na dovolenou. Má rád tu zemi i přes ty jeho úkoly tam a ty noci u moře... Chev se na něho dívá jak pracuje. Je to divné. Tentokrát ani moc neprotestoval.

  „Půjdu ti zabalit, ano.“

  „Jistě.“ Přikývne, když zaslechne jak otevírá dveře a pak si vzpomene. „Cheve nechci vidět nic nového, jasně nebo to poletí přes palubu. A kotví tam Lady bird nebo je v Hastingsu?“

  „Je v Hastingsu,ale mohu...“

  „Ne nech ji tam. Patří spíš sem myslím.“

  „Ale mám tam svoji jachtu. Je sice trochu přivelká, ale...“

  „Cheve prosím tě řekni raději, že je obrovská a ne jen trochu přivelká. Už jsem ji viděl.“ Chev schlípné. Má pravdu. Ta jachta je velká. Jenže je rodinná a nemůže se ji zbavit.

  „Ale je moc krásná“ podotkne snaživě Shane. Chev už několikrát lákal Shana k její návštěvě a nikdy se mu to nepovedlo.

  „Raději bez ni“ řekne s úsměvem Shane a otočí se zpět ke klávesnici. Chybí mu už tak dvě stránky a bude to mít. Stejně Cheva nepředělá. Ucítí jeho vůní a polibek na tvář. Co taky s nim má dělat? Nic a ponoří se do psaní. Po hodině usilovného psaní  a nadávek vytiskne stránky a narovná si záda. Sebere listy, vypne počítač a rozhlédne se po kamrlíku. Je tak jak vše má být. Podívá se na fotografie, které konečně našel odvahu vytáhnout z hloubi tajné skrýše a vystavit je. Suzie, Arnie a jednoho dne se záhadně objevila fotografie Chevaliera la Varenna v rámečku, usmívajícího se tím svým jemným ironickým úsměvem. V první chvíli ji chtěl hodit do koše, ale pak ji nechal na místě. Zavře dveře a vyrazí k šéfovi.

  Andrea je na místě a když si vzpomene jak před rokem ji kvůli hádce s Chevem vyrušil v tom nejlepším se šéfem, vždy se červená, když ji vidí. Ta jen pokyne rukou směrem ke dvěřím.

  „Hlášení.“

  „Shane měl bys udělat něco se Chevem. Je čím dál horší a mám pocit, že on tady to řídí a ne já. Ale má moc dobré kontakty. Ach jo hlášení. Mělo být tady ráno, stejně jako Chevaliera.“ Shane se zakření. Jak to dělá? Vždyť v noci byl pořád s ním a to ví přesně... a ještě stihne dát hlášení jako první, vydupat tedy uplatit šéfa  o dovolenou, zajít k němu postěžovat si na jeho kamrlík a zabalit věci.

  „Já no on je už takový...“ koktá. Šéf se na něho znechuceně podívá. V práci vede Shane, ale jakmile dojde na zbytek věcí je ve vleku Cheva.

  „Padejte a ještě něco, zůstaňte na příjmu.“ Shane přikývne a raději vypadne nebo uslyší ještě něco horšího. V kanceláři Andrey se srazí s poslíčkem, který před sebou nese znechuceně malé akvárko s rybou. Moc pěkná ryba mu bleskne hlavou. Šéf bude mít radost a Chev to ani nepocítí. Tedy jeho peněženka to nepocítí. Zajímalo by ho, kterého chovatele o ni okradl. Chvilku čeká a pak Andrea a on uslyší nadšený výkřik. Poslíček vypadne s očima jak dva talíře, bez akvária a rychle zmizí.

  „Tak dnes bude hodně zaujatý. Myslím, že si zajdu k tomu novému kadeřníkovi“ prohodí Andrea k Shanovi. Zvedne svoje sexy tělo z židle a s jemným směvem a pohupujícíma bokama odpluje. Shane se za ni dívá. Každý by se spletl, ale  právě ona dělá šéfovi venku ochranku, má mozek ostrý jako břitva a k tomu vypadá jak bohyně. Ach jo a já se musím spokojit s Chevem. Ten to slyšet tak mi udělá důkladnou přednášku jaký je pro mne ideální partner.

  Jde po chodbě, zastaví se u Aiko a pozdraví ji. Už dávno se nezlobí, že to byla ona, kdo donášel Chevovi a teď jen oba pozorují jak se vyvijí její vztah mezi Maxem Sydow tajemníkem Cheva a ji. Má ji rád a vždy ví co se týče jeho dříve než on. A je to stejně jako vždy.

  „Hezkou dovolenou ve Španělsku.“ Zašklebí se. Měl by naznačit Chevovi, že taky nemusí všechno hned vyžvanit. Rád by někdy něco věděl jako první. Vyjde ven a jen si povzdechne když uvidí limuzínu a pohledy ostatních v oknech. Vzpomene si jak to dopadlo poprvé, když ji jel. Ještě teď je z toho celý nesvůj. A ta okružní jízda, aby mu Chev vynahradil to první fiasko... jde k ní a otevře dvířka.

  „Co tak jednou přijet něčím méně nápadným?“

  „Méně nápadným?“ Chev se posune a Shane se usadí vedle něho. Nemá rád nápadné věci. „Tak dobře mám nový Lotus. Je opravdu nenapádný. Jen kvůli tobě jsem si ho pořidil v tmavomodré.“ Je to naprosto zbytečné mu vysvětlovat co je nápadné a co ne.   Přijme mlčky skleničku se šampaňským. Je hříšný a dekadentní a rozmazlený... je prostě Chev a on ho miluje. Povzdechne si..

  „Co je ti?“ zeptá se opatrně Chev. Je nějaký divný. Shane se na něho podívá.

  „Nic. No tak dobře.“ Kapituluje pod upřeným pohledem Cheva. „To celé tady i po tom roce, je tak prostě si nemohu na to zvyknout.“ Chev odloží skleničku.

  „Nemohu zato, že jsem se narodil bohatý a víš jsem tomu rád. Jinak bych se nemohl o tebe tak postarat a mlč a užívej si. Jsi tak opravdu tvrdohlavý. Snad jsme si to vysvětlili už minule. A vůbec jsi mne nepolíbil“ obrátí najednou. Shane se nakloní. Ne má pravdu, když ho líbá. Musí ho přijmout takového jako je. Chev to taky udělal. Chev mu začne svlékat košili. Shane se váhávě odtáhne. Chev se zklamaně posadí. Má pravdu. Teď na to není vhodná chvíle. Za chvilku už jsou na letišti a oba usednou do letadla. Aspoň to letadlo přijal plně. Však je v něm skoro častěji než doma. Vzpomene si na Kazachstán a na cestu z Kolumbie a na další a další cesty. Dovolená, práce... vždy je po ruce.

  K večeru přistávájí v Granadě, vezmou taxika a Chev mu nadiktuje adresu.

  „Jedeme k pobřeží nedaleko Motril. Jachta kotví teď v Almeria. Uvidíš vilka se ti bude  líbit. Není velká a budeme tam sami dva. Široko daleko není další vila. O to se otec postaral. Měl rád soukromí.“

  „Málokdy se o něm zmiňuješ.“

  „Zemřel v té době co jsem byl v Thajsku. Moc jsme si nerozuměli, ale když jsem se odsamtud dostal chyběl mi. A vidíš už jsme tady.“ Vjedou na úzkou cestu vedoucí k vile. Chev tentokrát nepřeháněl. Opravdu není velká a vůkol není nic. Zaplatí a dívají se jak odjíždí. Chev otevře dveře. Shane uvítá chládek uvnitř domu.

  „Musíme dojít nakoupit. Nemáme tady nic a ani auto. Nebo jestli si pamatuji nedaleko je městečko. Najíme se tam. Nevím jak vaří, ale mám hlad. Je mi líto...“

  „Ne. Je to dokonale. Čekal jsem něco jiného ne tak ... moc se mi tu líbí. Pojedeme sem častěji?“ Chev se rozzáří. Konečně.

  „Jak často budeš chtít. Jinak je moderně vybavena. Má světlo, tekoucí vodu, všechno. Pojď ukážu ti náš pokoj.“

  „Náš pokoj?“ Chev se rozesměje a vleče ho za sebou. Velký pokoj s velkou posteli a balkónem k moři. Oba se tam postaví a vnímají vůní a hukot moře. Slanost a vůní vzduchu. Chev obejme Shana a políbí ho zezadu na krk. Ten se k němu přitiskne apak se otočí a Chev ho políbí na rty. Shane se rozesměje, když uslyší jak mu zakručí v žaludku.

  „Je mi líto Cheve, ale v tomhle stavu se asi na nic moc nezmůžu. Tedy pokud tobě to nevadí.“ Směje se a Chev rád poslouchá jeho chraptivý hlas.

  „Zajdeme na večeři. Převleč se. V tomhle bys ses tady uvařil zaživa.“ Shane se špatnou předtuchou otevře kufr. Vypadá normálně. Jeho obvyklé věci. Potom co začali spolu chodit musel dost rozšiřít svůj šatník. Chev ho rád tahal na všechny možné akce a on se snažil z nich co nejčastěji zmizet a to velmi rychle. Na ty lidi si prostě nemůže zvyknout. Jsou tak ... tak nemá proto slov. Moc bohatí, moc sebejisti. Většinou skončí u baru nebo stolu s jídlem. Přece jen nechce, aby se Chev kvůli němu cítil trapně. Moc toho nekoupil, ale něco musel. Prohlédne si věci. Chev zase nakupoval. Vypadá to jako jeho, ale on letní věci ve svém šatníku neměl. Tentokrát se ani moc nezlobí. V džínách by se při třicetipěti supních v noci uvařil.

  „Sluší ti to, Shane. Nejraději bych nikam nešel.“

  „Účtenky doufám máš?“

  „Jistěže mám. Co si o mně myslíš. Jen jsem si říkal, že moc neznáš tady jaká jsou vedra...“

  „Ne jsem rád.“ Chev se zarazí a sáhne mu na čelo.

  „Nevzal sis zase něco od Kobry? Nebo nejsou to dozvuky nemoci?“

  „Cheve nic mi není. A proč se ptáš?“

  „No nějak rychle jsi souhlasil s dovolenou“ to už mu povídá na cestě k městečku. „Pak jsi nic nenamítal proti limuzíně.. tedy slabě namítal a uá vůbec nic proti oblečení a jen jsi chtěl účtenky.“ Shane si povzdechne. Chev ma pravdu. Vždycky se urputněji bránil jenže...

  „Nepřemýšlej. Jsem tady rád, těším se na jídlo a na noc, prostě si asi začínám zvykat. Ber to takhle, ano.“ Chev ho chytne za ruku. Konečně snad jednu dovolenou stráví v pohodě a nechá ho, aby se o něho staral aniž by musel svést předtím pořádnou bitvu. Ne, že by nebyl rád, ale ztrácí se tím spousta času. Možná je na čase ho představit rodině. Oficiálně. Uff asi ne. Možná později. Dojdou do městečka a zeptají se na restauraci. Jsou nasměrování na jednu u pobřeží.

  Sednou si a objednaj večeři. Chev se zamysí a objedná i za Shana bílé Martini s olivou. Popijejí a studují jídelníček. Shane zvedne hlavu.

  „Dal bych si rajčatový salát pro dva.“ Chev přikývne: Má rád rajčata.

  „Lubinu v soli?“

  „Jistě rybu já moc rád. K pití víno bílé de la casa.“

  „Perfektní. Macedonia se zmrzlinou si dám já a ty jako obvykle dort Brouvni? nebo chceš něco jiného?“

  „Ne dobrý výběr a nakonec kávu.“ Chev přivolá číšníka a nadiktuje mu objednávku. Složí jídelní lístky a zadívají se na sebe. Tohle je snad az přilíš dokonalé.

  „Jsem plný, Cheve. Moc dobré jídlo. Chutnalo mi a tobě?“

  „Taky, ale stejně mám hlad.“ Jdou temnou noci a Shane jen matně tuší jeho slabý úsměv.

  „Hlad? Vždyť sis dal to co já a pojď dolů. Chci jít po pláži. Slyšíš hudbu? Někdo hraje.“

  „Mám hlad, ale po něčem jiném.“ Sejdou dolů na pláž a sundají si boty. Shane slastně zaúpí, když se jeho nohy zaboří do ještě teplého písku. „Kastaněty a kytara.“ Po chvilce slyší zpěv. Jdou po pláži a vzdalují se od městečka. Hudba je slyšet tišeji a tišeji. Oba vnímají jen hukot moře a jemné šplouchání vlnek rozrážejících se o písek. Chev drží Shana za ruku a jdou mlčky. Zničeho nic ho zadrží a obejme. Začne ho líbat a Shane mu vášnivě odpoví. Chev Shanovi stahuje košili a odhodí na zem. Shane si sedne na písek a dívá se ve svitu hvězd jak Chev si pomalu vše sundává. Stejně jako před rokem ho přitahuje. Shane se natáhne na písek a čeká až si k němu lehne. Ale Chev se na něho dívá a jen se dívá. Ví co chce, ale snaží se to protáhnout. Shane otevře oči a podívá se na jeho postavu rýsující se na pozadí moře.

  „Cheve? Proč?“ Chev si k němu klekne a položí mu ruku na rty.

  „Mlč a jen vnímej. Není tady nádherně? Je tady krásně, ale stejně nejvíc mne přitahuješ a vzrušuješ ty. Stejně jako předtím a budeš navždy. Nenechám tě odejít s tím počítej“ řekne šeptem a položí mu ruku na jeho hrudník. Tolikrát se ho tak dotýkal a pořád něco nového objevuje. Každé jeho zasténání, každý polibek je pro něho jak první. Skloní se a políbí ho na rty. Shane má pocit, že mu krade polibky, ale je šťastný

  Chev prohloubí ho a přitom se tiskne k jeho tělu. Zasměje se. Proč je ještě oblečený? Rychle z něho všechno stáhne a každý kousek odhaleného těla nezapomene pohladit, dotknout se. Poslouchá jeho i svůj zrychlený dech. Přitiskne se k němu úžeji a vnímá jeho i svoje  rozpalené tělo. Ještě chvilku ho líbá a mazlí se snim. Ne nebude spěchat. Není proč a nikdo tady není. Jen moře, písek, hvězdy a oni. Sklouzává rty níž a níž až nakonec vezme jeho penis do úst. Olízne po celé délce, vsaje jeho žalud. Poslouchá shanovo sténání a výkřiky slasti. Cítí jeho ruce ve svých vlasech. Je šťastný. V tu chvíli nechce nic jiného než se Shanem milovat. Roztáhne mu nohy a vklíní se mezi ně. Opatrně do něho vstupuje a dívá se do jeho očí. Shane ho obejme nohama kolem boku a udělá malý pohyb dopředu. Zasykne, ale konečně je v něm celý, tak jak to má rád. Zadrží ho a přejíždí mu po zádech. Líbá jeho krk a drží ho pevně ve svém náručí.

  Chev se zvedne a skoro z něho vzklouzne. Opět se zasune co nejhlouběji. Pomalu se v něm pohybuje a dívá se do tváře Shana staženého rozkoší. O tomhle snil od začátku. Pro tohle by byl schopen všeho. Zrychlí pohyby, uslyší jeho výkřik, který se rozbije o hukot moře a cíti jak se Shane uvolní a jeho tělo pod jeho zvláční. Tentokrát je první, když ucíti mezi  těly jeho semeno. Ještě chvilku se pohybuje, cíti jeho ruce na svých zádech jak ho pevně svírá. Ještě chvilku a vykřikne do noci. Shane si ho k sobě přitáhne a cíti jak se Chevovo tělo uvolňuje a malátní. Chev na něho klesne a políbí ho. Chtěl aby ta chvilka uvolnění, ta chvilka vyvrcholení trvala věčně. Drobnými polibky ho líbá po tváři a jemně hladí kam dosáhne. Nakonec z něho vyklouzne a svalí se vedle na písek. Obejme ho.

  „Mám všude písek a pocitm, že je i tam kde bych si ho nepřál“ řekne střízlivě Shane. Chev se rozesměje.

  „Ještě chvilku a půjdeme se vykoupat. Rád tě držím v náručí a ještě raději se s tebou miluji.“ Leží vedle sebe a poslouchají šumění moře. V dálce už dávno hudba utichla. Mají pocit, že jsou v celém vesmíru sami.

  „Chtěl bych aby to trvalo věčně“ zašeptá zasněně Chev.

  „A co?“

  „Chvíle. Jsi tak pragmaticky. Co tak trochu romantiky?“ Chev mu vtiskne na nos polibek a usmívá se.

  „Přes romantiku jsi tady ty. Jdu se vykoupat a co ty? Domu s tím pískem nedojdu ani náhodou.“ Chev se posadí na písek. Má pravdu je všude, ale stálo to za to. Pozoruje jeho postavu, jak jde k moři a přemýšlí jestli bude trvat na plavkách nebo ne. Nějak je zapomněl koupit a hlavně přibalit. Vstane a rozeběhne se k němu. Skočí a povalí ho do vody. Shane sebou plácne do vody a začne prskat jak to nečekal, ale pak nabere vodu do dlaní a začne na něho stříkat. Chvilku si hrají jak malé děti a pak se ponoří do vody. I když je noc stejně je vedro k zalknutí. Těší se na společné koupání, opalování... zastaví se. Shane, on s olejíčkem na rukou a jak mu natírá záda a jistě předek...

  „Cheve! Už zase sníš? Opravdu měl bys s tím jít k doktorovi.“ Chev se podívá dolu na sebe a na své vzrušení. Ano měl by s tím něco udělat. Zatřepe hlavou a obejme Shana. Shane ucítí jeho vzrušení.

  „Až doma ano.“ Chev se na něho smutně podívá štěněčím pohledem plným touhy. Shane klesne před něho a pohladí ho rukou po stehnech až k jeho vzrušení.. cítí kolem sebe vodu a jak do nich narážejí drobné vlnky. Na jazyku cítí slanost. Chev zasténá. Tak to je dokonalý závěr a když ucítí jak ho Shane vtáhne do úst a jak je v něm celý už nic nevnímá. Jen jeho rty, jazyk a ruce. Za chvilku vykřikne, i když se snaží to prodloužit. Shane vstane a políbí ho.

  „Tak a teď můžeme už jít domu?“

  „Jistě. Tak se neflákej a jdeme.“ Vyběhne ven z moře a sebere všechny věci. Hodí mu košili. Shane se na ni dívá. Proč si ji má brát, když stejně je ještě mokrý.

  „Obleč se. Nechci, aby tě někdo viděl nahého. Nikdo  tady není, ale co když...“

  „Cheve přeháníš to.“

  „Obleč si to.“

  „A co ty?“

  „Já? Jak co já? Já půjdu normálně.“ Shane si povzdechne. Je hrozný. Jak vůbec s ním mohu být? Začne se soukat do košile a když vidí jeho spokojený výraz ve tváři. Sundá ji a hodí do moře.

  „Sorry, ale je mokrá. Přece nechceš, abych se nastydl.“ Rozkročí se. Chev si povzdechne a podá mu svoji. Čeká. Shane ji vezme a hodí do moře. Chev se zamračí.

  „Nevím kdo je tady vlastně dítě.“

  „Ja ne.“ Jde do moře a vyloví  košile. Vyždíme je. „Vezmi zbytek věci a jdeme. Chci být brzy v posteli.“

  „V posteli?“ Doběhne ho Chev.

  „Ano v posteli. To je takové...“

  „Jistěže vím jak postel vypadá. Se mnou?“ Shane si povzdychne.

  „Ne s krokodýlem.“ Chev se rozesměje a přidá do kroku. Už se těší na postel.

 „Vyhoď Shane ten mobil. Nesnáším je.“ Shane něco zabručí a přetočí se ke stolečku. Rozsvítí a vezme mobil do rukou.

  „Cheve musím do agentury. Chtějí jen mne. Musím jet. Klidně můžeš zůstat tady.“

  „Jedu s tebou. A šéfovi příště vecpu piraňu. Tohle mi dělat.“ Zívne si a nenávistně se podívá na mobil.