Jdi na obsah Jdi na menu
 


5 část z cyklu Spirála smrti: Kai a Raven

22. 12. 2006

                                                        Kai a Raven

     „Musíme ho odklidit“ řekne Raven Kaiovi, když ho přestane líbat. Ten přikývne a pomůže mu na nohy.
    „Ale nejdřív mi ukaž svoje zranění.“
    „Kai tady na ulici? To jsi ještě nikdy nechtěl“ řekne s úsměvem, ale stahuje  si sako. Rukáv trička je roztržen a je opravdu vidět, že kulka pouze lízla ruku a je tam krvavý šrám.
    „Musí se to ošetřit“ řekne zamračeně Kai,“ ale máš pravdu nejdřív ta mrtvola. A co kdybych chtěl?“ Oba se sehnou k mrtvému tělu. Raven ho prohledá, ale nenajde nic, kromě kousku papíru s adresou Kaiova domu. Oba se zachmuří. Od řeky pořád je slyšet řev motorů vodních skútru. Vezmou tělo a chodí ho do řeky. Z dálky se na ně dívá postava a zatíná ruce do pěsti. Já je dostanu bratře. Oko za oko zub za zub, jak praví bible. Trpělivě čeká, až oba muži vejdou do domu.
    „Tak to máme za sebou. Už jsem přestal počítat kolik jich tady skončilo. Tak jdeme ošetřit to zranění a já udělám sushi, nebo nemáš na ně, na mně chuť. Když to budeš chtít...“ a obejme ho.
   „Ravene už se moc těším na to jídlo“ a záměrně nevezme v úvahu jeho narážku. Raven se zasměje a vykročí k domu.
    „Počkej!“ zavolá tiše Kai a Raven ztuhne v polovině pohybu.
    „Co je, Kai?“
    „Co bys ty udělal, kdyby se ti vražda nepovedla a chtěl se za každou cenu pomstít a věděl kde oběť bydlí? Mám špatné tušení.“ Kai se dívá na temný dům.
    „Položil trh..ty myslíš, že tvůj dům je zaminovaný? A včera jsem tady spal klidněji než u sebe. Kdyby se rozhodl to odpálit“ zakroutí hlavou. „Asi bych to nepřežil. Jedeme ke mně. Sice se ke mně dostal, ale zařízení a hlavně poznámky nechal u mně. Takže než mi vybereš nový systém tak tam budeme v bezpečí. Myslíš, že nás pozoruje?“ Stojí spolu blízko sebe a šeptají. Hlasy zanikají v řevu od řeky.
   „Myslím, že ano. Nejsou to žádní hlupáci. Pojedeme k tobě a ráno se rozhodneme co s tím a všechno mi řekneš co se stalo, když jsem byl v kómatu. Předstírej slabost“ ještě dořekne. Raven přikývne a najednou se opře o Kaie. „Ravene je to horší než se zdálo. Zavezu tě do nemocnice“ řekne hlasitě. Podepře Ravena, skoro ho vleče a přistoupí k autu. Dá ho na sedadlo spolujezdce a sám vklouzne za volant. Za chvilku už se auto rozjede a po deseti minutách ví, že je nikdo nesleduje. Vzdálená postava vzteky skřípe zuby. Nemá blízko auto, aby je sledovala. Má vyhodit ten dům? Ale ne. On si počká na ně dva. Dům za nic nemůže. Otočí se a jde k svému autu.
   „Už můžeš přestat simulovat“ a Raven se napřímí.
   „Kai nelíbí se mi ta celá situace. Už delší dobu mám pocit , že někdo nás opravdu chce zabít. Víš nemyslím, nějakého konkurenta nebo klienta. V tom je něco víc, nenávist a taková zarputilá touha nás vidět mrtvé. Přilíš mnoho citů se v tom angažuje...Chtěl jsem ti to říct, když jsi přijel, ale nebyl čas. Co si myslíš?“
   „Souhlasím. “Řekne zamyšleně Kai. „Mám stejný pocit asi tak šest měsíců. Ale víš co nechci tentokrát si s tím lámat hlavu. Až zítra. Dnes chci se svým přítelem povečeřet a být sním. Necháme to na zítra , ano?“ Raven přikývne, když porsche zaparkuje před ravenovým bytem. Oba vystoupí a vejdou do domu. Vyjedou do horního patra. Vše vypadá vpořádku a otevírají ravenův byt. Raven si okamžitě  stahuje sako a tričko. Jde do koupelny, kde má vybavení pro první pomoc. Za ním jde Kai. Bere od něho lékárničku až přilíš dobře vybavenou na tak malou domácnost a ošetřuje ravenovo rameno. Antiseptikum, antibiotikum a potom přiložit lehkou náplast. Kai si všímá nové jizvy a nemůže odtrhnout oči od modřin na krku. Opatrně se jich dotkne a tázavě zvedne hlavu.
    „Později.“ Raven si vezme na sebe tričko a políbí Kaie. „Odborná práce.“ a zakroutí ramenem, jestli mu to nepřekáží. „Nejdřív skoč pro nákup, potom pusť něco co by nám oběma vyhovovalo a já jdu vařit.“ Kai přikývne a jde dolu pro nákup.  Raven ho pozoruje s úsměvem. Co by si bez něho počal? Je šťastný, že tehdy je ta nešťastná situace na Jadranu dala dohromady. Kdyby se nevrátil...možná to bylo tak napsané ve hvězdách. Otočí se a vejde do kuchyně. Na rozdíl od kaiovy kuchyně je perfektně vybavena a dobře zásobena. Ale v nákupu jsou některé speciální potraviny.
   „Už jsem tady“řekne Kai a položí nákup na pracovní stůl. Otočí se a jde do obývacího pokoje.
   Co asi tak pustit? Raven nemá rád klasiku, nemusí ji a já zase staré francouzské šansony taky ne . Klekne si k přehrávači a začne se hrabat v CD. Najednou vyhrabe CD s obrázkem Louise Armstronga. Vzpomene si na jeho hlas. Tak to je přesně ono. Ten hlas mu připomíná Ravena , jen je o něco hlubší. Za chvilku se bytem rozlehne trubka a jeho chraptivý hluboký hlas. Kai poslouchá se zavřenýma očima  a najednou ucítí jak se vzrušil.
   „Armstrong. Tak toho mohu“ řekne si pro sebe Raven a seká na drobno zeleninu. Někoho ucítí za sebou, ale ví, že to je Kai. Ani se neotočí a řekne. „Za chvilku to bude.“
   „To ano. To bude“ a Kai ho zezadu obejme a políbí na krk. Raven odloží nůž. Cítí jeho tělo na svém a cítí, že je vzrušené. Kai zatím vklouzne svýma rukama pod jeho tričko a začne ho hladit. „Nemohu čekat“ řekne vzrušeným hlasem. Raven přikývne a položí své ruce na desku. I jeho dech se zrychlí, když mu dojde co chce Kai udělat. Ten mu zatím  rozepne kalhoty a vklouzne do nich. Hladí ho, ale spíš ho zajímá jeho vzrušení, jeho napjaté kalhoty. Rozepne si je a i ravenovy jsou dole. Pohladí ho, rozhlédne se zoufale po kuchyni, když si všimne, že Raven mu něco mlčky podává. Kai si smočí prsty a potře ho. Potom do něho vklouzne. Raven zasykne. Je to trochu narychlo a on není úplně připraven,ale nevadí mu to. Není vzrušen jako Kai, ale je mu dobře, že ho Kai  v tu chvílí potřebuje, že jsou spolu. Už dávno zeleninu odsunul stranou a je opřen horní polovinou těla o desku. Kai se ze zadu k němu tiskne a vychutnává si jeho tělo. Tak to mu celou dobu chybělo co byli od sebe pryč. Trochu zrychlí a nakonec posledním pohybem přirazí a spokojeně vykřikne do ravenových vlasů. Oddechuje  a teprve teď si uvědomí, že Raven není vzrušen,  že to není oboustranné. Tiskne se k němu a vychutnává si svůj pocit uvolnění a klidné tělo Ravena. Klidné tělo? Vklouzne rukou dopředu a pozná, že Raven není vzrušen. Zděsí se toho. Nikdy to neudělal. Ani ženě natož Ravenovi.
   „Promiň. Je mi líto“ řekne a vystoupí z něho. Vezme utěrku, namočí ji, otře Ravena potom sebe. Ten je stále v stejné pozici, jako když se sním Kai miloval. Zneklidní ho. Políbí ho na záda a zopakuje. „Promiň je mi to moc líto“ a strne, když na něho Raven vyjede.
  „Vypadni. Jestli je ti to líto, tak vypadni. Jestli to ještě jednou uslyším, potom co sis mně vzal tak vypadni a nevracej se. Omlouvat se mi za to, že jsi se mnou miloval? že jsi mně chtěl. Vypadni!“ zdůrazni. Jeho hlas zní tiše , ale je slyšet v něm vztek a zuřivost. Kaiovi dojde, že někde udělal chybu a tak odejde z kuchyně. Raven poslouchá, jestli neuslyší klapnout dveře, ale neslyší. Zapne si kalhoty, urovná si tričko. Opře se rukama o linku a přemýšlí proč tolik vyjel na Kaie. Možná je trochu frustrován, že Kai mohl a on ne. Hlavně, že neodešel. Povzdechne si a dál dokončuje večeři. Vykoukne ze dveří kuchyně a zavolá.
   „Kai připrav stůl, ano. Už je to hotové.“ Ještě udělá poslední úpravy a začne nosit na stůl do obývacího pokoje. Tam je vše připraveno v japonském stylu. Jen ta láhev vína a růže ve váze se moc nehodí. Kai sedí zaraženě u stolu. Raven nejdřív přinese polévku z sojových bobu, zeleniny a tofu. Oba jedí mlčky a Kai se dívá spíš oknem ven než na Ravena. Ten je taky zachmuřený. Otevře pusu, ale zavře ji. Vezme misky a jde pro další chod. Nese upravený  talíř s rolky z losose , tuňáka a vařenýma houbičkama. Vše ozdobeno zeleninou. Položí na stůl a potom přinese další podnos s malými miskami , na kterých jsou chuťovky a omáčky. Potom tiše odejde a přinese další talíř s ještě propracovanějšíma rolkama. Ty už nejsou plněné jen jednoduše, ale je to malé umělecké dílo. Kaiovi i přes pochmurnou atmosféru se rozjasní tvář.
    Natáhne ruku s jídelními hůlkami před sebe a najednou si uvědomí, že se to musí vyjasnit. Nemůže takhle jíst. Ani tu polévku si nevychutnal a to byla tak dobrá.  To jak se  na něho Raven rozzlobil. Položí vedle sebe hůlky a nadechne se. Raven se na něho překvapeně podívá.
   „Proč..“
   „Kai nech toho. V té kuchyni jsi řekl toho až moc. Nech mně to strávit. Řekl jsi mi tam, že lituješ toho, že jsi se mnou pomiloval“ řekne a stočí oči k oknu. Nechce, aby Kai viděl jak se ho to dotklo. Kai se zděsí. On to přece takhle nemyslel. On nelituje toho, že se s Ravenem miloval.
   „Ravene, já nelituji toho, že jsem se s tebou miloval. Mně se to moc líbilo. Ani nevíš jak.“ Raven zvedne hlavu. Že by si špatně rozuměli?
   „Tak proč jsi to řekl? Proč Kaii? Bylo to trochu tvrdé, ne. Mně se to líbilo. Chtěl jsem to. Chtěl jsem tě cítit  v sobě. Myslíš, že kdybych to nechtěl, tak se neubráním, že neřeknu ne. A jak bys mně chtěl přemoci?“ sype ze sebe Raven.
   „Nebyl jsi vůbec vzrušen. Nikdy jsem si nemyslel, že budu tak sobecký. Vždy jsem...“ a tady se zarazí. Jak říct Ravenovi, že se vždy postaral jak o svoje uspokojení tak o partnerčino a Ravenovo. Raven pochopí.
   „Kai já jak ti to říct.“ A tak mu líčí jak si vyžádal u doktora Wilcoxe prášky, aby potlačil touhu po Kaiovi. “Ztratil jsi paměť a sváděl jsi Nicole. Nevěděl jsem co dělat. Jaksi ty prášky ještě působí. Já jsem si neuvědomil, že pro tebe to bude divné. Já víš, mně to vůbec nevadilo. Byl jsem šťastný, že jsi mě chtěl a to, že jsem si to neužil to zas není tak zcela pravda. Nebylo to fyzicky uspokojení, ale cítil jsem se tak dobře. Příště to bude v pořádku. Dnes v noci jestli budeš chtít tak ... a neomlouvej se mi potom, ano. Já budu spokojený. Prosím, přijmi to tak ano. „ Neřekl mu co chce v noci a proč to říká, ale Kai to pochopil. Bude se s ním dnes milovat, až si budou ležet v náručí.
  “Co myslíš jak chutná toto“ a vezme do hůlek jeden menší kousek rolky. Raven se usměje. Jako by z nich vše spadlo a začínají se bavit.  Baví se o všem možném, ale hlavně o tom co se stalo, když byl v kómatu. Je už hodně po půlnoci, když se zvednou od stolu a Kai jde do koupelny. Raven jde uklidit nádobí. Je spokojený, že se vše vyjasnilo. Ponoří ruce s talířem do vody a zasní se. To milování bylo tak zvláštní, ale uspokojivé.
   “Vystydne ti voda“ zašeptá za ním hlas a Raven se vzpamatuje. “Budu na tebe čekat dlouho? nebo mám jít rovnou spát“ pronese lehce Kai.
   “Jen ten talíř a hned jsem u tebe.“ Raven dokončí mytí talíře a spěchá do koupelny. Všimne si, že kaiův župan je pryč. Rychle se osprchuje a ještě s  ručníkem jde do ložnice. Po cestě si utírá tělo. Vejde do ložnice a zůstane stát ve dveřích. Dívá se na postel a na Kaie jak tam leží. Že by už spal? Už šest měsíců nebyli spolu. Ani si nevolali a teď konečně jsou spolu a on nemůže. Hodí ručník na křeslo a přistoupí k posteli. Na jeho straně svítí lampička. Vklouzne do chladivých pokrývek a ostře vnímá každý pocit způsobený saténovým povlečením. Pomalu se přesune ke Kaiovi a vklouzne do jeho náruče. Zavrtí se a stulí se. Konečně jdou spát.
   „Ale já nespím“ uslyší u svého ucha kaiův hlas. Raven se k němu otočí s otázkou v očích. Kai zavrtí hlavou. „Počkám si až si to vychutnáš se mnou.“ Raven se chtě nechtě usměje.
    „Chci vidět jak to vydržíš?“ řekne se rty blízko kaiových. V očích mu zablýskne a začne ho líbat se vší vášní a rafinovanosti jaké je schopen. Po chvilce cítí jak je Kai vzrušen. „Dobrou noc a sladké sny“ řekne a otočí se k němu zády. Na rtech mu hraje malý úsměv. Vypadá jako anděl, ale je to démon pomysli si Kai plně vzrušen. Co teď? V tomto stavu není schopen usnout. Leží na zádech, dívá se do stropu a snaží se počítat ovečky. Kdo to vymyslel?, když dopočítal se tři sta a stále je vzhůru. Že bych šel do koupelny a tam mohu se udělat rukou. Nebo, a stočí hlavu k Ravenovi, bych mohl využít jeho nabídky. Poslouchá jeho dech a zjišťuje, že na rozdíl od něho je v hlubokém spánku. Milovat se s Ravenem ve spánku? Neudělal to od toho večírku co se na něm opili a skončili u něho doma. Čert to vem! Sám se mi nabídnul.
   Přisune se k němu ještě blíž a začne ho hladit po jeho nahém těle. Jenže to nevydrží dlouho a začne svým údem tlačit do jeho těla. Pomalu,aby ho nevzbudil.
   „Kai já nespím“ upozorní ho do ticha pokoje Raven.
   „Tak to je dobře. Aspoň nemusím být ticho.“ Plně zatlačí a vnikne do něho. Nadechne se, když cítí jak jeho úd je sevřen v ravenově těle. Je mu tak dobře a začne hladit Ravena. Začne se v něm pohybovat. Nemůže to vydržet a zasténá do tmy. Je mu tak dobře. Vzrušení stoupá a on už jen chce, aby to dokončil. Změní polohu a odhodí pokrývky. Raven zvedne jednu nohu trochu výš, aby Kai měl lepší přístup. Kai je nad ním a proniká do něho rychle a hluboko jak jen může.  Zatíná svoje prsty do ravenova těla. Zítra bude mít modřiny, ale to je Kaiovi v tu chvíli jedno. Nakonec poslední výpad a Kai vylévá se do jeho těla. Je spokojen a konečně snad usne. Jen škoda, že si Raven to taky tak neužil jako on. Otevírá ústa..
   „Raději mlč. Už jsi spokojený Kaii?“ Ten z něho vyklouzne, nahý vstane z lůžka a ve tmě najde ručník odhozený Ravenem. Vezme ho, očistí sebe, nakonec zaváhá, skloní se k němu a slíže svoje semeno z jeho těla. Ručník hodí na zem a sebere pokrývku. Oba je přikryje. Raven celou dobu mlčí. Něco mu chybí. Kai se k němu skloní a políbí ho na rty.
  „Ano jsem dokonale spokojený a ukojen. Trochu víc a můžeš mi jít na pohřeb. To jsi chtěl slyšet?“ řekne laškovně. Raven zrudne.
  „Tak jsem to nemyslel a ty to víš. Jen..“ Kai mu přitiskne prst na rty.
  „Jdeme raději spát.“ a vezme ho do náruče. Raven něco zamručí a zavrtá se ke Kaiovi blíž. Oba dva usnou jako by je do vody hodil s čistým svědomím, spánkem bez můr a úsměvem na rtech.
  Ráno se probudí Kai s příjemnou vůní po celém bytě. Začichá a zamumlá „Ravene“, ale ten vedle něho není. Protáhne se, a sáhne po mobilu, když do dveří vejde Raven s tácem a na něm je ta příjemná vůně. Vidí kávu a francouzské rohlíčky. Natřese si polštář a opře se o něj. Raven mu tác položí na nohy a sám si sedne vedle něho na postel. Župan se mu vyhrne a odhalí jeho nohy. Kai se mlsně podívá po rozevřeném županu, ale potom zvítězí telefon. Musí někoho zajistit, aby zlikvidoval ty bomby.
   „Mám pro tebe práci“ řekne do telefonu chlápkovi, který je na tolik šílený, že spí s trhavinou pod polštářem. Říká, že to je bezpečné, ale Kai raději s ním vše vyřizuje po telefonu.
   „Rušíš mně při snídani, Kardinale“ řekne nevrle Jack. Všichni mu říkají Black Jack. Nikdo neví proč. Karty nehraje a celou svou lásku věnuje trhavinám a jejich použití.
    „Takže tě nezajímá slušná suma na tvém kontu za kterou by sis mohl dovolit pár kilogramu Tetrylu navíc.“ Black Jack oficiálním jménem Jack Trayen zpozorní.
    „Kolik?“ zeptá se s plnou pusou. Kai se podívá na čekající francouzské rohlíčky. Raven s úsměvem se dívá na to jak telefonuje. Nakonec odstaví tác a odhrne mu pokrývku z těla. Kai pochopí, že s telefonátem si musí pospišít.
    „Řekněme 50 000 dolarů “ a dívá se jak Raven se k němu sklonil. Natáhne ruku a chce ho odstrčit.
    „100!“ Jack pochopí, že to je důležité. Raven zaúpí.
    „Tak jo. Máš je mít vydřiduchu“ a se zrychleným dechem mu diktuje adresu domu.
    „Hele Kenne, ty běháš nebo co?“ řekne do telefonu Jack a zakousne se do topinky.
    „Promiň, ale musím končit“ a vypne mobil. Ruka s mobilem mu klesne a druhá je v ravenových vlasech. Ten se zvedne od jeho vzrušeného údu.
    „Tak a teď jídlo“  vezme tác a dá ho zpět na jeho nohy. Zašklebí se. Kai se cítí mizerně a uvažuje, že si bude muset dát studenou sprchu.
    „To je pro dva“ řekne Raven a vezme si jeden rohlíček. Potom ho zpět položí, když vidí jeho zklamaný výraz. „Dělám si legrací.“ Najednou zvážní. „Musíme si promluvit o celé situaci.“ Kai s plnou pusou kývne a polkne sousto.
  „Až dojím.“ Raven si vzdychne a dívá se jak Kai jí. Jak někdo kdo má rád jídlo dovede si zachovat tak štíhlou postavu?  „Tak jo dojedl jsem. Řeknu ti jíst u tebe, tak pořád je ze mně tlustý chlap.“ Odsune snídaní na volný kus postele a zvedne se. „Počkej na mně v obývacím pokoji.“ Kai jde do koupelny a umývá se. Raven mně moc rozmazluje. Nakonec  vyjde z koupelny a vidí jak Raven  pročítá noviny.
  „Je to tam? „
  „Není. Stejně jako u Michellina těla. Myslíš, že ho vylovil?“
  „Kdo ví?“ posadí se naproti Ravenovi. „Takže někdo chce nás zabít. Máme dvě možnosti. Za prvé zůstaneme v New Yorku a pokusíme ho dostat tady, nebo odjedeme někam a pokusíme ho znejistit a vytočit.“
  „Ty myslíš jako, aby získal falešnou sebejistotu, že je vše po jeho. Jo to by mohlo vyjít. Je to žoldák. Ti se nejlépe cítí v prostředí, které znají, kde je cvičili. Město plné lidi to není ono. Mají spíš rádi volnost. Co si tak udělat výlet do přírody, Kai.“ Ten přikývne.
   „Jenže kam?“
   „Kolumbie! Džungle, pro něho ideální prostředí. Není tam moc lidi.“
   „Ne! Zapomínáš, že stále máme dloužek u kolumbijského kartelu. A Don Basco by naše kůže nejraději viděl přibité na stěně svého domu. Potom co jsme mu nechtěně zlikvidovali půlku plantáže, továrnu, zásilku a k tomu jeho oblíbeného strážce a psa tak na nás vyhlásil odměnu. Vkročíme tam a jsme mrtví. A k tomu pamatuješ na toho člověka co ho honili zuřivěji než zrádce. Byl kvůli tomu vzteklejší než, že jsme mu nadělali tolik škody. Nevím kdo to byl, ale potom mně volal můj informátor, že tam nemám lézt tak nejméně padesát let, nebo až do té doby než bude nahrazen. Takže to padá.“
   „Kai, kdo byl ten muž. Zjistil jsi to vůbec někdy?“
   „Jo někdo kdo si říkal-á Nemesis. Ale to je vedlejší. Nemůžeme tam.“
   „Co Afrika?“ navrhne dál Raven.
   „V žádném případě. Posledně, když jsi to navrhl na naší dovolenou tak jsi se tam málem oženil s jednou místní černou krasavici. Měl jsem co dělat, abych vše vysvětlil.“
   “A tebe to málem potkalo na Novém Zélandu“ zavrčí Raven.
   “Grónsko!“
   “Lední medvědi. Málem jsem tam skončil zmrzlý, ne!“ kategoricky odmítne Raven. „Irsko!“
   „Zbláznil ses nebo co. Ani Irsko, ani Španělsko, Izrael taky ne. Tam mám to rozházený s Mosadem už nějakou dobu.“
   „Kai cos jim provedl?“
   „Maličkost. Ještě dobře, že to tolik nehořelo a svedl jsem to tehdy na někoho jiného, ale raději Mosad vynecháme. „Česká republika?“
   „Je mi líto, ale tam zase pro změnu nemohu já. A poslední dobou je střediskem všech špionážních služeb, které znám a no, řekněme raději tu republiku vynecháme. Co Asie. Myslím Japonsko. Čínu vynecháme. Tam bychom byli nápadní.“
   „Jo a v Japonsku ne, že ne“ řekne ironicky Kai. Raven chvilku přemýšlí.
   „Mám to. Nevím proč jsme si na to nevzpomněli dřív. Byla to jediná dovolená, kterou jsme strávili spolu a nemuseli řešit nějaké divné situace. A ty místní krásky nebyly taky špatný. Pamatuješ na Natašu a jak se jmenovala ta druhá. No ano Katjuša. A Kolja to byla věc“ zasní se.
   „Tak to vyklop, nebo ti já něco vyklopím na hlavu. Já ti dám místní krásky a Kolju. Ten nás dostal“ Kai se mračí.
   „Sibiř. Pamatuješ na tu útulnou daču.“
   „Sibiř. Ano to slovo mám rád. A je tam teď léto. Tak fajn uděláme si pracovní výlet na Sibiř.“
   „Možná bychom si to potom mohli prodloužit, až zlikvidujeme toho Chrise Browna. Co ty na to.“
   “Proč ne. Stejně potřebujeme nějakou dobu na to, abychom si vše zase uspořádali. Pojedeme zítra. Zavolej té své krasavici od počítačů. Ať nám dodá informace. A dneska večer mám rande.“
   „Ty tam chceš jít?“ zeptá se udiveně Raven.
   „Proč ne. Je moc milá a já moc rád vyrazím někam mezi lidi.“ řekne s úsměvem Kai a je zvědavý jak bude Raven reagovat.
   “Chceš říct, že já s tebou nechodím mezi lidi?“ Raven se zvedne a s klidem sáhne po telefonu. Nechá zvonit telefon a upřeně se dívá Kaiovi do očí.
   „Loreen miláčku, nechtěla bys dnes vyrazit na večeři? V devět před tvým bytem?“ Loreen u počítače pustila z pusy tyčinku a zírá na tapetu co v něm má.
   „Večeře? Rozuměla jsem dobře? Stalo se něco, Dami? Proč najednou?“
   „Jen jsem si říkal, že bys mi tam mohla přinést výsledky, a povečeřeli bychom spolu a trochu spolu  za filtrovali ...“Raven je opřen pohovku, když Kai se zamračí a přistoupí k němu. Klekne si před něho a Raven se zájmem se podívá na jeho hlavu. Stejně to nebude fungovat. Ale asi jo a nechtěně zasténá.
   „Jenom zafiltrovat víc nic? Je ti něco? Máš nějak divný hlas. Ráda si vyrazím s tebou. Teda to abych si zašla někam na sebe něco koupit. „ v hlase se ji ozývá lehká panika.
   „Víc nic. Promiň, pokud nechceš..“ a přivře svoje modré oči. Ať už toho nechá, nemůže se soustředit.
   „Ne ne...už letím ven“ a Loreen zvedne svoji postavu, položí telefon a vyrazí ven. Tak konečně toho neznámého se sexy hlasem uvidí. Damien, Dami. Krásné jméno. Dole nasedne do kabrioletu a vyrazí do ulic něco na sebe sehnat.
    Raven zatím pustí zaplý telefon na zem a položí ruce na kaiovou hlavu. Ten se v duchu usměje, i když má plno práce. Ještě chvilku a zvedne se.
   „Nezapomeň na té večeři s kým spíš“ a políbí ho. Raven nevěřícně zasténá a potom Kaie povalí na zem.
   „Tak to ne. Dokončí to?“
   „Tak jako ráno Ty?“ řekne posměšně. Raven zrudne a zvedne se.
   „Máš pravdu. Jdu se sprchovat.“ Kai na zemi se dívá za ním a potom si sedne. Rozesměje se. Ach Ravene. Zvedne se a zamračí. Po cestě si stáhne župan a vejde do koupelny. Uvidí Ravena ve sprše.
   „Tak mohu se přidat nebo ne?“ Raven se prudce otočí a dívá se do kaiových šedých oči. Přikývne a nastaví sprchu na teplou. Kai vejde za ním a zavře skleněné dveře. Obejme Ravena o oba se políbí.
    Sprcha jemně šumí a Kai s Ravenem jsou k sobě přitisknutí. Raven se otočí pro sprchový gel a houbu na poličce. Kai se potěšeně usměje. Na houbu nanese gel a promne houbičku. Raven se na to dívá a otočí se k němu zády. Kai vezme houbu plnou pěny a začne ho spíš než mýt hladit, až vytváří bohatou pěnu na jeho těle. Raven se rukama opírá o studené kachličky stěny a ostře vnímá jejich chlad, kaiovy ruce a smlsnou bohatost pěny. Zasténá a trochu se rozkročí. Kai houbou zajede mu mezi nohy a potěšeně vnímá jak Raven sténá. Otočí ho k sobě a začne ho umývat zepředu. Přejíždí po celém těle houbou. Raven se zatím zády tiskne k studené stěně a ostře vnímá všechny kontrasty. Modré oči upírá na Kaie, který před ním poklekl a dívá se na jeho ruce plné pěny. Svýma rukama vjede do jeho mokrých vlasů. Kai pustí houbu a vezme jeho úd do svých rukou. Hladí ho a dívá se do ravenových očí zastřených touhou. On sám je vzrušený a nejraději by si vzal Ravena tak jako včera v kuchyni. Tolik se mu to líbilo a zasténá. Raven zrychleně až skoro sípavě oddechuje a je soustředěný jen na Kaie. Ten ho konečně  vezme do úst a Raven potěšeně vnímá jeho rty, jazyk a ruku jak po něm jezdí a snaží se ho vzrušit ještě víc. Nejraději by si lehl a tak se sesune podél stěny a sedí na podlaze sprchy s nohama od sebe. Kai se okamžitě přizpůsobí. Ještě chvilku ho líže a potom si na něho sedne. Raven pochopí co chce udělat.
   „Kai nemusíš. Víš, že mně to nevadí.“
   „Za ten včerejšek.“ a hned si uvědomí co zase řekl. Raven ho chce odstrčit.
   „Tak to ne. Nemusíš mi něco vracet“ zasyčí vztekle.
   „Jenže já to chci. Rozumíš a je ...“  vezme ho do ruky a opatrně si ho zasouvá dovnitř svého těla. Ravenovi zajiskří v očích. V této pozici nejsou moc často, tedy Kai ne, ale jemu se to tak líbí cítit se v něm. Snaží se ovládnout a nedonutit Kaie ihned k milování. Musí si zvyknout. Kai se opře o jeho hrudník a začne ho líbat. Bolest pomalu ustupuje a Kai zkouší jestli ustoupila úplně. Soustřeďuje se na pohyby a na rytmus. Ravenovi se to moc nelíbí. Zatne svoje ruce do jeho stehen a přiměje ho podívat se na něho. Dívají se na sebe a Kai přikývne. Oba jsou vzrušení. Raven položí svoji ruku na kaiův úd a chce se sním mazlit, ale Kai to nechce a odstrčí jeho ruku. Stále nic nedělá a ovládá situaci. Jenže Ravenovi se nechce čekat. Zablýskne se mu v očích a obejme ho. Pomalu sjede po zádech níž na jeho zadek a začne ho dráždit v místě, kde jsou spojení. Ví, že to Kaie vzruší tak , že zapomene na jakékoliv soustředění. Kaiovi se zaleskne v očích.
   „Ty..“ vyrazí ze sebe a začne se na Ravenovi pochybovat. Naprosto se neovládá jako tehdy v kuchyni. Snaží se ukojit aspoň částečně sebe, ale hlavně Ravena. Ten ho přestane dráždit a jen ho pevně drží za boky. Pomáhá  mu se nadzvedávat a pohybovat rychleji a hlouběji. Oba sípou v extázi, kterou jim milování přináší. Nic nevnímají ani vodu, která na ně dopadá, ani nepohodlí sprchového koutu. Vnímají jen svoje těla, která jsou spojena. Raven najednou vykřikne úlevou, jak je spokojen a ochabne, ale Kai se stále na něm pohybuje. Z ničeho nic se zvedne a otevře dveře. Vytáhne Ravena ven a donutí ho klesnout na podlahu. Sebere něco měkkého a dá mu je pod tělo. Dlouhým pohybem mu přejede záda až jeho ruka zůstane na jeho zadku. Chvilku ho dráždí prsty a pak jedním pohybem vstoupí do něho. Raven se zakousne bolestí i rozkoší do něčeho měkkého a mimoděk pozná kaiův župan. Kai se v něm pohybuje a snaží se ukojit teď sebe. Mohutně přiráží a jeho ruce svírají boky Ravena. Jejich mokrá těla se svíjejí na podlaze koupelny v milostné křeči. Kai se nemůže nabažit ravenova těla a rozkoše, které mu poskytuje. Už to skoro , skoro to má a vítězoslavně vykřikne. V jeho hlase zní uspokojení. Tělo zmalátní jak je ukojeno a Kai se přitiskne k ravenovým zádům. Políbí ho na krk a vystoupí z něho. Dívá se jak jeho semeno vytéká z jeho těla. Dotkne se ho a rozetře po ravenově těle.
   „Musíme si to někdy zopakovat“ ozve se Raven. „Líbilo se mi to“ a vnímá kaiovu ruku na svém zadku a na stehnech. „Hlaď mně ještě chvilku.“ Kai mu to splní a hladí ho jemně po celém těle. Občas mu přejede záda drsněji a poslouchá jak Raven si brouká. Asi o tom neví.
   „Tak vstávej lenochu, musím se osprchovat“ a plácne ho hravě přes jeho pozadí. Raven něco nevrle zabručí, ale nakonec z podlahy vstane. Přistoupí ke Kaiovi a políbí ho. Oba znova vstoupí do sprchy a tentokrát se jenom umyji. Potom se usuší a jdou do obývacího pokoje.
   „Co myslíš, je už můj dům odminovaný nebo ne?“
   „Podle toho jak je moc dobrý. On tě zná pod jménem Kardinal?“ Kai kývne hlavou.
   „Jo jeden z malá u kterého jsem si jistý, že mi nestoupne na krk, až budu na dně!“ řekne trochu s hořkým úsměvem. „Měli bychom se připravit na cestu. Budeme toho hodně potřebovat. Zavolej Shadow a objednej u něho zbraně na Sibiř. Potom tu svoji Loreen a řekni si o ty informace. Ó já zapomněl, že ti je dodá osobně“ řekne jedovatě, ale s úsměvem.
   „Nebuď takový. Víš, že jsem tě v duchu mlátil vším možném za Nicole. Ty raději vymyslí jak se tam dostaneme. Nesmí dostat podezření, že je to past. Musí to vypadat jako útěk. Jo a zavolej Shadow ty. Víš měl jsem s ním menší komplikace a nezapomeň mu poslat adresu toho dodavatele koberců co ho znáš ze Sýrie.“
   „Ravene ty sis to rozházel se Shadow? Víš jakou má moc.“
   „Proto chci, abys zavolal ty. Na tebe není doslova nakrknutý, jako na mně“ řekne Raven. „A co je to zmetek, který zabijí stejně lehce jako jí ty svoje večeře. Jak tam seděl a věděl, že mně má v hrsti a to jen kvůli tobě. Smál se mi do obličeje. Kruci..“ a otočí se k oknu.
   „Dobře zavolám mu já. Tak on ví kdo nám jde po krku a neřekne to. „
   „Jo ví to moc dobře. Možná ti to řekne, ale myslím, že se spíš dobře baví jak si s tím poradíme.“
   „Hmm možná. Možná nastal čas trochu si zahrát menší hru.“ Oči mu ztvrdly a ztratil se z nich veškerý život. Nic neříkající chladné oči ocele.
   „Shadow, jak se vede? Něco potřebuji. Maličkost.“ Z hlasu se mu vytratil veškerý život a i Shadow to na druhém konci cítí. Má pocit, že na druhém konci není Kardinal, ale přízrak s šedýma očima. Ale on se ničeho nebojí. Na něho nemá nějaký bezvýznamný zabiják.
   „Jistě jsi můj nejoblíbenější zákazník. Co potřebuješ?“ sedí na pohovce a sleduje seriál v televizi o bílých žralocích. Jeho oblíbené zvířata.
    „Trochu zbraní. Dvě automatické pistole, pušky, nože a další vybavení do přírody“, které mu diktuje. Raven se na něho tiše dívá a přemýšlí co má v úmyslu.
    „Ano hned ti to nadiktuji. Dok B Vladivostok. Ano to bude perfektní. „ K čemu potřebuji takové vybavení v Rusku? ptá se sám sebe Shadow.
   „A Shadow, pamatuješ na Brusel...“ zeptá se tichým bezvýrazným hlasem Kai. Na druhé straně je ticho a Raven, který ke Kaiovi přistoupí zaslechne váhavé „Ano.“
   „Byl bych velmi nerad, aby se to rozneslo co jsi tehdy tam dělal.“ Shadow se zalyká nenávisti k tomu hlasu, který může jednou jedinou větou zničit vše co vybudoval. A to jen kvůli zparchantělému zmetkovi, který tady byl. Měl ho zabít už dávno. On Shadow je vydíraný a nemůže s tím nic udělat.
  „Co chceš?“
  „Informace Shadow. To co jsi neřekl někomu, kdo byl nedávno u tebe. Byl bych velmi, ale velmi nerad, kdybych to musel použít. Víš myslím, že bys žil tak půl hodiny. Možná pár minut déle. Stačí jeden telefonát a Brusel znovu ožije.“Říká to klidným hlasem, jako by si objednával večeři. A zatím vydírá jednoho z nejmocnějšího mužů podsvětí. Položí sluchátko.
   Na druhém konci sedí bezmocně postava a nemůže uvěřit, že někdo zná jeho nejpřísnější utajované tajemství. Brusel a ty tři vraždy...Zakleje. Bude to muset říct, nebo a krutě se usměje. Možná nebude muset. Zvedne telefon a objedná si dálkový telefon do Texasu.
   „Ano?“
   „Vím, kde budou ..“ Vše líčí tomu hlasu o nájemných vrazích Kardinal a Mylady.
   „Kai co se stalo v Bruselu?“ Kai se k němu pootočí.
   „Past je nachystaná. Doufám, že ti nebude vadit Shadow zabít, že ne Ravene.“ Přejde k němu a pohladí ho po tváří. “Neměl ti vyhrožovat. Nemyslíš, že už je přilíš dlouho v čele obchodu se zbraněmi?“
  „Co jsi vymyslel, Kai? Když jsi v této náladě tak se tě i bojím. Ne vůbec mi nebude vadit, že ho zabiji.“ Kai se k němu otočí teď už bez úsměvu.
   „Brusel“ začne“ jedna z nejčernějších mých vzpomínek. Dělal jsem zrovna pro yakuzu. Jeden ze šéfu tam byl se svoji rodinou. Měl jsem ho zároveň zabít. Jedna z mých oběti. Jenže ten den. Byl krásný den a my jsme nic nečekali. Absolutně nic. Já jsem byl pryč, když jsem se vrátil a našel jsem jeho ženu a dvě dcerky...Víš nic takového jsem nikdy neviděl. Všude byla krev. Šéf zešílel a já byl odvolán. Jen dodnes mám před očima ty dvě maličká těla na koberci.“
   „Shadow. Jak to víš?“
   “Protože jsem ho viděl, Kai. Byl mladší než teď. Vypadal jinak, ale byl to on.“
   „A nezabránil jsi mu v tom?“ Raven kroutí hlavou.
   „Viděl jsem ho až po té vraždě a poznal ho až tady v New Yorku po mnoha letech. Myslím, že nastal jeho konec. Teď zrovna volá tomu kdo nás chce zabít.“
   „Takže to je ta tvoje past “řekne tiše a vezme mu telefon z ruky. Každý z nich má svoje přízraky. Nemusí to být tvář oběti nebo jeho oči. Stačí dvě dětská tělíčka na koberci nebo jen jedno políbení. V místnosti je ticho. Raven i Kai jsou ponořeni do myšlenek.
   „Ale dnes máme rande, ne?“ poněkud nuceně se usměje Raven. Kai zvedne hlavu a přistoupí k Ravenovi, který sedí. Klekne si k němu a položí mu hlavu do klína.
  „Díky!“ zašeptá. Oba dva tam sedí a Raven ho zamyšleně víská ve vlasech. Nikdy neví, kdy bude on potřebovat Kaie v stejné chvilce. Kdy jeho dožene nějaký přízrak z jeho minulosti.
   „Kai, jestli nezvedneš tu hlavu z mého klína, tak dneska svedu Loreen..“ Nic. Žádná odezva. Kruci co tak vymyslet, aby zvedl tu hlavu z mého klína, ne že by mně to vadilo, ale...a uslyší tlumený smích. Najednou Kai zvedne hlavu a Raven s údivem zjišťuje, že se naplno směje.
   „Svést..Lo..Loreen. Ravene já nemohu. Svést..“ a slzy mu tečou po tváři jak se směje.
   „Tak ty si myslíš, že to nesvedu nebo co? Ještě nepatřím do starého železa. Uvidíš, že to dokážu!“ Zvedne se z pohovky a odkráčí do ložnice. „Prý to nesvedu. Já mu dám. Tak za to se bude škvařit v pekle.“
  „Tak to jsem asi zase přepískl. Od toho kómatu jsem jak připitomělý. Říkám věci, které bych nikdy neřekl. Co udělám, jestli domu přijde s její vůni na svém těle? Co budu dělat? Mám se tvářit jen tak nebo jak. Kai zatne ruce do pohovky a přemýšlí.  Nakonec se zvedne. Zvládnu to, ale u srdce ho to bolí. Jde se stejně jako Raven obléknout.
   „Zavolám jak je na tom odminování domu.“Raven přikývne, stojí uprostřed obývacího pokoje s mobilem v ruce.
  „Kaii..“
  „Ano.“ Řekne Kai jak nejklidněji to svede.
  „Co je s tebou? Nikdy jsi se tak nechoval? Stalo se něco?“ Kai se otočí k němu. Potom si sedne.
  „Já nevím. Jako bych to nebyl já. Musím se vzpamatovat. Jde nám o život a já bych byl nerad kdybych tě ztratil, víš. Až to vše skončí s Chrisem i se Shadow a jestli vše půjde v pořádku tak...“
  „Kaii ty mně neztratíš a vše půjde normálně. Až to vše skončí tak zalezeme do tvého domu a nevylezeme nejméně  týden.“ Raven se nakloní k němu.“Ještě jsme nestihli vyzkoušet ten tvůj nový bazének“pošeptá do ucha a kousne ho. Kai se vzruší a najednou jako by z něho vše spadlo.
  „Máš pravdu. Co si tak  udělat rande v starém dobrém klubu. Asi mně sebrala ta vzpomínka na Brusel.“
  „Tak jo klub Spiral. Dobře vaří a tančí se tam .“ Kai miluje tanec a dlouho si nezatančil. Zkoušel to naučit Ravena, ale tomu klasika moc neříkala. Vše jim funguje, ale tanec ne. Jasně občas si zajdou do normálního klubu na tanec, ale stejně se nic nevyrovná klasickému. Tango s Ravenem dopadlo katastrofálně. Některé věci prostě nejdou. Raven se dívá na starého dobrého Kaie. Ten k němu přistoupí a dá mu na rty polibek.
  „Budu v pořádku. Nedělej si starost. To ta vzpomínka na Brusel mně rozhodila a předtím to kóma. „Raven přikývne.
  „Moc se těším na dnešní večer a Kaii...já nepatřím do starého železa.“
  „Myslím, že já taky ne. „ V očích jim to jiskří vzrušením. Zase jednou si zahrajou hru. Ravenovi spadne kámen ze srdce. Kai je v pořádku. Ten mezitím vytočí číslo Black Jack.
  „Kardinale ty parchante, co je to za dům?! Těch 100 tisíc je málo! Je tady tolik výbušnin, že by to vyhodilo celý Manhattan! Nechci o tobě slyšet nejméně týden“ Kai si odtáhne mobil od ucha a poslouchá řev Jacka. Raven se usmívá a ťuká si mobilem o bradu. Je zvědavý jak to dopadne. Kai se rozpačitě nad tím usmívá. Na chvilku utichne hlas.
  „Jacku jak jsi na tom?“ odváží se zeptat Kai a pro jistotu odtáhne telefon od ucha.
  „Jak jsem na tom? Ty se ptáš, jak jsem na tom? Kai nevím čí je to dům, ale víš co končím.“ Kai se zarazí.
  „No tak Jacku. Nikdo to tak dobře nezvládne jako ty. Jsi jednička v oboru. Nejlepší z nejlepších. Plně se na tebe spoléhám„ lichotí mu. Raven nemůže smíchy.
  “ Zrovna zneškodňují poslední bombu. Nevím proč to pro tebe vždy udělám. Asi mám pro tebe slabost nebo pro tvé peníze. Jo výbušninu zabavují jako doplatek k té 100. Tak a je to. Pojď k tatínkovi..“ Kai víc neslyší. Telefon je němý. Raven se rozesměje naplno. Kai pokrčí rameny.
  „Je divný, ale nejlepší. Pojedu domu. Musím se obléknout a udělat dojem.“ Raven kývne.
  „Odvezu tě a potom musím někam zajít.“ Kai zvedne tázavě obočí. „To je tajemství.“ Raven se usmívá. Kai k němu přistoupí.
  „Ravene prosím, víš jak ...“
  „Vím a neřeknu. Musíš si počkat.“ Kai si vzdychne. Nedostane to z něho a celou dobu bude napjatý.
  „Tak jak chceš.“ řekne škrobeně.
  „Líbíš se mi, když jsi rozzlobený.“ Konečně cítí, že je vše vpořádku. Nadšeně obejme Kaie. Ten se z jeho objetí naštvaně vykroutí a Raven se rozesměje. Kai zvedne hlavu. Neslyšel tak dlouho Ravena se smát a poslouchá jeho hlas. Pramínky rozkoše mu přejíždějí tělem z toho hlasu. Trochu se uvolní.
  „Tak jdeme, ne.“ Otevře dveře a čeká na Ravena. Dívá se jak jeho postava rýsuje na pozadí okna. Raven spěšně přejde k němu. Spolu sjedou výtahem dolu a rovnou k porsche.
  „Neměli bychom se teď ničeho bát. Myslím, že se připravuje na Sibiř.“ Kai přikývne. Je už dost pozdě. Nějak se to dost protáhlo. Oba mlčí. Potom začnou rozebírat plány na Sibiř. Raven zaveze Kaie před jeho dům a odfrčí něco přichystat. Kai se za ním dívá a potom na dům. Už nikdy nebude tak bezpečný jak dosud. Pokaždé si vzpomene na bomby. Na druhou stranu jednou umřeme všichni. Vejde dovnitř kde je vše v pořádku. Jako obvykle si pustí CD s klasikou. Copak to Raven chystá za překvapení, ale jak ho zná taky nemusí nic chystat. To už mu jednou udělal, ale stalo to potom za to. No nic musí se připravit na odjezd. Nachystat si věci na odlet a připravit na Sibiř.
   Ale co je teď pro ně dva momentálně důležité je to rande. Musí udělat dojem nejen na Nicole, ale na Ravena především. Nesmí pomyslet na Loreen ani náhodou. V očích mu bojovně zajiskří. Oba dva se připravují na schůzky, které dlouho neměli.
  Devět hodin večer před klubem Spiral vystupuje Kai s Nicole z maserati. Nicole ví, že je bohatý, ale auto a výběr klubu ji překvapil. Vypadá nádherně, pomysli si Kai. Krátké úpletové šaty jantarové barvy ji sluší a jsou krásně vidět její pěkné nohy. Jemné zlaté doplňky jdou skvělé k jejímu jemnému obličeji a vlasy ji jen září. Nebýt Ravena tak by se určitě pokusil o víc než o večeři a tanec. Trochu s nostalgii si vzpomene na všechny ženy, které prošly jeho životem. Některé si už ani nepamatuje, ale Sophie, Adriana nebo ta poslední co se ní rozešel Barbara. Moc pěkná univerzitní profesorka. Jen byla trochu víc zvědavá než se slušelo a po ní už byl jen Raven. To je ale hezké. Já tady vzpomínám na staré časy, zatímco bych se ji věnovat.
  Hodí klíče čekajícímu mladíkovi, který aspoň takhle zaparkuje auto svých snů. Nabídne Nicole rámě a ta se začervená. Nepamatuje si, že by ji někdo někdy nabídl rámě. Zavěsí se do něho a spolu vykročí ke klubu. Vrátný otevře dveře a oni vejdou.
   „Dobrý večer pane Jakobitzi. Dlouho jsme Vás tady neviděli. Jsme rádi, že jste nás opět navštívil. Mohu Vás uvést na vaše obvyklé místo?“ přivítá je muž s vystupováním anglického komorníka. Nicole má oči navrch hlavy.
  „Samozřejmě“ řekne Kai. Nicole se trochu křečovitě chytne jeho ruky.
  „To bude vpořádku. Je to jako každá jiná restaurace.“ Oba dva jdou za metre k oblíbenému stolu Kaie a Ravena. Jsme tady první, trochu škodolibě  si pomyslí Kai.
  „Kenne, všichni se dívají.“
  „To se ti jen zdá. Dívají se na tebe jak jsi krásná. Nevšímej si jich.“ Metre jim odsune židle a oni se usadí.
  „Bude Vás obsluhovat Alaric. Můžete se na něho plně spolehnout.“ Číšník se s úsměvem ukloní a metre odejde. Odněkud vytáhne vinný lístek a podá ho otevřený Kaiovi. Ten ho uchopí a číšník poodstoupí.
   „Jsem nervózní. Je to tady tak noblesní“ zašeptá Nicole Kaiovi.
   „Nemusíš být nervózní. Uvolní se a užívej si to. Sluší ti „ řekne jako by nic a zahledí se na ni obdivným pohledem. Kai zvedne hlavu od lístku a číšník k němu přistoupí.
   „Vybral jste si...“ a odmlčí se.
   „Marqués de Murieta červené.“
   „Skvělý výběr pane.“ a tichým krokem odejde. Po chvilce se vrátí s láhvi v rukou. Ukáže vinětu a začne rituál otevírání láhve. Nicole se dívá na to jak hypnotizovaná. Číšník nalije do skleničky a dá ochutnat Kaiovi. Ten pokyne a číšník přesune sklenici k Nicole. Ta opatrně ochutná. Přikývne. Je tak nervózní, že nic nepozná. Číšník nalije do obou sklenic víno a po odejde.
   „Tak na dnešní večer!“ a lehce si s Nicole při ťuknou. Dobré víno a vychutnává si slunce a vůní černého rybízu, sametovou chuť jednoho z nejlepších vín. Dívá se na Nicole. Ta se začervená.
  „Chceš vybrat jídlo ty nebo já?“ zeptá se.
  „Raději vyber ty. Já bych ještě objednala něco nepoživatelného.“
  „Tak to tady se stát nemůže. Tak dobře.“ vezme do ruky odněkud jídelní lístek a ponoří se do něho. Nicole se na něho dívá. Je tak neví, jak to říct, prostě měla by být ráda, že může sedět tady v luxusní restauraci s atraktivním mužem a zatím je to spíš naopak. Je celá nervózní a neví co dělat. Kai zvedne oči od lístku a podívá se na ni.
  „Můžeme jít někam jinam“ řekne tiše. Nicole zavrtí hlavou. Trochu upije vína,´.
  „Ne. Myslím, že už se mi nikdy nepoštěstí být v tak luxusní restauraci.“ Najednou se uvolní a její tvář rozzáří nádherný úsměv.
  „Takže“ a obrátí se na číšníka „Carpato de atún con salmo rejo-plátky tuňáka v omáčce, Ensalda de brotes  con queso de cavra - salát s kozím sýrem. Soo mio -je to nejlepší maso a pro oba zmrzlinu Macedonia.“ Zaklapne lístek a dá ho číšníkovi.
  „To vše nesmíme!“ řekne s hrůzou Nicole.
  „Ani nepoznáš, že jsi něco snědla. Ony ty porce jdou na chuť a ne na jídlo.“
   Zatímco Kai vybíral jídlo na dnešní večer, před klubem zastavilo porsche a z něho vystoupil Kai s Loreen. Stejně jako Kai hází klíčky mladíkovi a jde dovnitř. Metre se usměje.
  „Dobrý den, pane Wildlife. Dlouho jsme Vás tady neviděli. Jsme rádi, že jste nás opět navštívil. Mohu Vás uvést na vaše obvyklé místo?“ přivítá je muž s vystupováním anglického komorníka. Loreen zvedne obočí nad přivítáním. Jenže Metre v tu chvílí si uvědomí, že to místo už je obsazené. A teď neví co dál. To se mu ještě nestalo. Co si pamatuje oba muži byli vždy spolu a teď najednou jsou tady s ženami.
  “Víte Váš přítel už ..“řekne trochu nervózně.
  “Já vím. Usaďte nás na nějaké pěkné místo.“ Chytne Loreen kolem pasu a celý září.  Skloní se k ní a pošeptá. „Jsi nádherná.“ a má pravdu. Krátké černé šaty od Chanel podtrhuji její štíhlou postavu s pěknými ňadry a dlouhýma nohama. Červenohnědé vlasy má stočeny do nedbalého uzlu sepnuté stříbrnými jehlicemi. Pravidelná tvář s plnými rty a brýlemi na nose za kterýma jsou vidět dva páry pěkných zelených oči. Když je Raven uviděl, málem se v nich utopil. Loreen to bere jako dobrodružství a Raven je její rytíř. Jsou usazeni nedaleko Kaie a on se jen po nich ohlédne. Za chvilku začíná stejný rituál objednávky vína a jídla jako u Kaie a Nicole. Raven vše vybírá se samozřejmosti kuchaře.
  „Tak víno červené Faust I., Zelenina Wok, Papardele -to je italská pasta s omáčkou z hub, cibulka zelená ehm Entre cot -nejlepší hovězí s bramborama z pece a nejlepší nakonec Šampaňské s jahodama. „ Číšník s objednávkou neslyšně odejde.
   „Spokojená?“ Loreen nakloní na stranu hlavu.
  „Hmm chybí tomu maličkost a je to dokonalé. Je to nádherná. Vždycky jsem byla zvědavá, jak vlastně vypadáš. Jistě znala jsem tvůj hlas, ale skutečnost předčí moje sny.“ Raven zamrká nad tou poklonou. Už ani si nepamatuje, kdy mu někdy nějakou složil.
  „Kenne, není tamto tvůj přítel z nemocnice?“ Kai natočí hlavu a zjistí, že Raven sedí nedaleko nich s pěknou ženou, která jen na něm visí. Najednou má pocit, že stojí za Ravenem. Je napjatý a ví, že Raven taky. Oba, i když sedí zády k sobě, tak uvědomuji se navzájem.
  „Ano je. Měli jsme asi stejný nápad. A víš vrátila se mi paměť. “ Nicole posmutní.
  „Tak to mně už nebudeš potřebovat, mám pravdu, že?“
  „Nicole, ne to není tak zcela pravda. Jenže ty mně nemiluješ, mám pravdu pro změnu já?“ zeptá se otázkou. Nicole odvrátí hlavu.
  „Ano, máš pravdu. Jenže on si mně ani nevšimne!“ Nicole sevře příbor v ruce. Tak jsi Ravene zase dopadl lépe než já. Teď, abych tady utěšoval plačící ženu zatímco ty si budeš užívat.  
   „Mohu vědět kdo to je? Zůstane to mez námi a zatím budu se snažit ze všech sil ti ho vy nahradit. Vím, že nejsem pánem tvého srdce, ale copak nejsem pohledný, bohatý a vzdělaný.“ Efektně se chytí za srdce a zazubí se na Nicole. Ta vyprskne smíchy.
  „Tak jo. Je to doktor Wilcox. Moc se mi líbí, ale zatím moje snahy...“ a začervená se jako růže. „Určitě ještě miluje svoji ženu.“ dodá. Tak to sotva, když si vzpomene na jeho ženu a jak ji decentně odstranil. A ty nemáš ani páru jak někoho získat.
  „No možná bych věděl. Víš posledně se mi zdálo, že tě má moc rád. On je to takový nesmělý patron co se týče žen. Víš co to chce? To chce, aby na někoho začal žárlit.“
  „Žárlit? Ale já nechci, aby začal žárlit.“
  „Nicole věř mi. Potřebuje vidět nějakého konkurenta. Musí mít pocit ohrožení. Takhle je jistý a nerozhoupe se ani za milion let.“ Kai ji vysvětluje složitou psychologii muže na lovu ženy. Nicole jen vrtí hlavou a občas vybuchne smíchy. Raven ostře vnímá jak se Kai baví  a jak se k té malé ... nechce být neurvalý . Já mu ukážu! a rozvine svůj nejlepší šarm svůdce.
  „Kdybych nevěděla, že jsme tady pracovně, a že někoho máš tak se zamiluji do tebe na první pohled. Zatím si, ale mohu představovat všechny necudnosti, které ve mně probouzíš.“ Raven se usměje vezme ji za ruku a vtiskne do dlaně dlouhý polibek. Loreen ho pobavena pozoruje. Je tak krásný až to bolí a jeho chování probouzí v ní to smyslné druhé já. Už tak dlouho s nikým nebyla. Možná by si dal říct. Za pokus nic nedám.
  Raven vidí polibek a nejraději by ji hezky vykuchal tupým kuchyňským nožem. Nicole ho zamyšleně pozoruje.
  „Není to moc lichotivé k ženě, když dáváš přednost mužům.“ Kai se zakucká a vytřeští na klidnou Nicole oči. Ta se usměje. „Tak jsem to uhodla. Je to tvůj přítel Chase. Mám pravdu. Myslela jsem si to už v nemocnici, ale nebyla jsem si jistá. Řekla bych, že mezi vámi je nějaká taková spřízněnost. Nevím jak to popsat. Opětuje tvoje city? Vsadím se, že ano! Jste nádherný pár.“ Kaiovi došla slova a jen na ni zírá. „Promiň. Já neměla jsem se do toho plést. Je to můj zlozvyk. Jsem nenapravitelná romantička“ a její tváře znachoví.
  „Copak asi ji řekl, že se tak červená?“ zamumlá Raven.
  „No tak to jsem netušil, ale víš co romantičko pomohu ti s doktorem. Uvidíš, že dokonce týdne ne-li dřív ti padne k nohám“ a do postele taky a budeme tě mít z krku, ale to už neřekne.
  „Vážně. To by byla nádhera.“ To už oba jí dezert. „Za chvilku tu začnou hrát. Tančíte?“
  „No jedině pokud to bude něco pomalého a nenáročného.“ Kai si vzdychne. Zase tanec nebude a to se tak těšil. No co se dá dělat.
  „Hudba. Tančíte, Dami?“ zeptá se Loreen, když slyší hudbu. Raven zavrtí hlavou.
  „Bohužel, jsem na to co se tady tančí levý. Moc mi to nejde, ale něco pomalého mohu zkusit.“Loreen vzdychne. Po jídle se přesunou vedle do salónku odkud je slyšet hudba. Jdou vedle sebe a naprosto se ignoruji. Nicole se zasměje.
  „Pohádali jste se?“ ptá se v náručí Kaie.
  „Prosím? Kdo? Jako já s Chasem? Ne vůbec ne. Jsme jen dobří přátele“ snaží se přesvědčit Nicole.
  „Když to říkáte. Tančíte moc dobře. Nejsem pro vás vhodná partnerka, ale tamta rusovláska s tvým přítelem je velmi dobrá tanečnice na rozdíl od vašeho přítele Chase!“ řekne trochu jedovatě.
  „Jedovatost? To je Loreen. Jeho přítelkyně.“ Nicole se zarazí.
  „Tak vy ji znáte? Půjdeme si sednout?“ Kai přikývne a odvede ji ke stolku. Za chvilku po nich si sedne i Raven s Loreen. Sedí blízko sebe a je cítit doslova elektrické napětí mezi nimi dvěma. Kai se zvedne, když uslyší tango.
  „Mohu prosit, slečno“ ale dívá se na Ravena. Ten pokrčí rameny. Loreen se zvedne a oba jdou na parket. Kaiem proběhne vzrušení z toho jak drží Loreen v náručí, z hudby a z potěšení tance. Začínají tančit. Za chvilku se vylidni parket a všichni se dívají na jejich provedení tanga. Smyslného a erotického tance.
  „Tančí profesionálně?“ otočí se na Chase Nicole.
  „Co? Ne netančí, ale má rád tanec a hudbu“ a skoro zařve, když vidí jeho ruku na noze Loreen. „Musím vám poděkovat za Kenna. Je zdravý a vpořádku a to díky Vám Nicole. Dneska Vám to sluší.“ Raven se ji snaží věnovat a nemyslet na tango.
  „Máš výbornou tanečnici.“ Raven kývne. Večer se pomalu chýlí ke konci. Ještě par krát si zatančí, ale Kai s Loreen už více ne.
  „Musím už jít. Zítra pracuji“ nakloní se ke Kaiovi Nicole. Ten přikývne a zvedne se. Stroze se rozloučí s Ravenem a Loreen. Vypadá to, že ještě tady zůstanou. Raven vezme skleničku a při ťukne si s Kaiem. Ten se zamračí. Odchází a poslední co vidí, je jak Raven se sklání k Loreen, vytahuje ji jehlice z vlasu a něco šeptá. On to udělá. Najednou to ví. On se s ní vyspí. Zamrazí ho. Ta hra se jim nějak vymkla z ruky. Odveze Nicole do jejího bytu a projíždí ulicemi plné žen na jednu noc. Zastaví před jednou a stáhne okénko. K vozu se nakloní pěkná blond žena s velkým výstřihem a hodně nalíčena.
  „Nemohu to udělat. Sakra. Nejde to. Doprdele!“ zakleje sprostě. Žena se na něho dívá. Tomu bych dala i zadarmo si říká.
  „Tak co zlato. Budeme tady stát dlouho? Mám nedaleko útulný byteček.“ Povytáhne si ještě výstřih, až ji skoro vyjede ze šatů celé prsa. Kai se na ni podívá.
  „Je mi líto, ale dneska ne.“ Zařadí, odlepí se od chodníku a jede do svého bytu. Žena se za ním dívá, sprostě zakleje a začne vyhlížet dalšího zákazníka.
  Kai dojede domů a otevře dveře. Bezmyšlenkovitě zapne přehrávač a potom ho vypne. Mohl bych se opít napadne ho, ale potom to zavrhne. Cestou do ložnice si rozepne knoflíčky u košile a strne. Na polštáři leží dlouhá červená růže. Přistoupí k ni, vezme ji do ruky a přivoní.
  „Ravene“ zašeptá. Nikdo jiný ji sem nemohl dát než Raven. Proto se zdržel a přišel pozdě do klubu. Jenže co Loreen? Dívá se na růži. Telefon Devátá. Rychle vytáhne mobil.
  „Kai?“ ozve se chraptivý hlas.
  „Ravene. Děkuji ti. Ta je nádherná.“ V telefonu je ticho. „Ravene stalo se něco?“ V kaiově hlase se ozve starost o Ravena. Odloží růži.
  „Ne nic mi není. Jen..“
  „Jen? Co Ravene.“
  „Já nevím jak to říct. Nevím...“ Raven se samými rozpaky odmlčí. V telefonu je slyšet jeho dech.
  „Ravene. Řekni to..“ řekne úzkostně Kai. „Hned jsem u tebe!“
  „Neee!“ a opět ticho.
  „Kai kde jsi?“
  „Doma, kde bych jinde byl. „
  „To je dobře a v které místnosti?“
  „V ložnici. Ravene co je ti? Jsi nějaký divný.“
  „Já..“ Raven se odmlčí a potom řekne. „Svlékni se a popisuj mi to.“ Skoro je slyšet to napětí v telefonu. Kai nadzvihne zamyšleně obočí. Raven nikdy nic takového nechtěl. Raven zatím křečovitě drží telefon a přemýšlí jestli se splní jeho sen.
   „Mám rozepnuté knoflíčky a pomalu si stahuji košili.“ V telefonu je slyšet šustění a Raven si oddechne, aby hned se vzrušil. „Už mám staženou košili. Teď si rozepínám kalhoty „ Kai překvapivě zjišťuje, že je vzrušen a začíná ho to bavit. V telefonu je slyšet vzrušení obou mužů. „Mám je dole a ..“
  „Nestahuj si je. Dej si na něho ruku a jemně masíruj. Myslí si, že je to moje ruka. Lehni si na postel.“ Kai zamrká. Tak to začíná vypadat dost zajímavě.
  „Jedině, když ty taky. „
  „Ne. Je to moje fantazie, Kai.“ Raven stojí nahý před zrcadlem a má zavřené oči. Představuje si jak teď asi vypadá Kai.
   „Už ležím. Ruku mám položenou..“ a Kai se samými rozpaky zarazí. Jak říct, že přesně plní Ravenovy pokyny. V telefonu je slyšet chraptivý smích, který v Kaiovi vyvolá drobné záchvěvy očekávání.
  „Máš zavřené oči?“
  „Ne. Hned to udělám.“
  „Je to moje ruka Kai. Hladím tě já. Pamatuj si to. A zavři oči.“ Kai stejně jako Raven je vzrušen. Zavírá oči a představuje si jak ho hladí Raven. Jak mu  šeptá do ucha. Polkne. „Už to cítíš. Cítíš mně, Kai“ opakuje v telefonu chraptivý hlas. Kai pokračuje ve hře.
  „Ano“ jen vydechne.
  „Ano a teď si sundej i ten zbytek, až nic nebudeš mít na sobě. Polož telefon vedle sebe a neotevírej oči. Stojím vedle tebe a dívám se na tebe. Jsi krásný, jak jsi vzrušený, líbíš se mi.“ Raven pořád stojí na stejném místě. V duchu vidí jak Kai si vše sundává až  nemá nic na sobě. „Už jsi nahý? Už jsi vzrušený. Lehni si a vezmi růži. Je tak krásná tak smyslná. Červená barva. Červená jako rozbouřena, krev, vášeň. Vezmi ji a pohlaď se ji. Velmi opatrně. Je křehká. Ne neotevírej oči. Já tě hladím tou růži. Cítíš můj dech, moje oči na sobě. Nic neděláš. Jen se ji hlaď.“ Kai vezme růži, přivoní k ni a potom začne jemně přejíždět svoje vzrušené tělo. Vedle něho je Raven a dívá se na něho. Vzrušeně oddechuje jak cítí dotyk sametových plátků růže.
  „Já, Ravene já to nevydržím. Přijeď, prosím“ zašeptá do telefonu.
  „Ne, pokračuj. „Kai ho poslechne. Raven poslouchá jak Kai vzrušeně sténá. Vzrušuje ho představa Kaie. jak se hladí růži. „Roztáhni nohy. Ano to je přesně ono. Vezmi růži a dotýkej se stehen. Jen stehen Kai. Jako bych to byl já. Jemně tě hladím. Jako motýlek“ Raven šeptá a Kai z toho hlasu může zešílet. Křečovitě drží u ucha telefon, nechce propást ani jediný ravenův příkaz. Růži pomalu nechá a začne si hladit vnitřní stranu stehen.
  „Ravene“ zasténá. Cítí jako místo růže ho hladí on. Raven . Skoro cítí jeho dech. „Proč mi to děláš?  Proč tady nejsi? „ sípavě ze sebe vyráží. Je plně vzrušen a chce se dotknout údu růži.
  „Ne Kai ještě ne. Ještě chviličku. Cítíš to vzrušení, tepot krve, teplo, bolestivou rozkoš. Jsou to moje ruce, jsem to já kdo to dělá. Jak se cítíš, řekni mi to? Řekni Kai!“
  „Cítím se dobře, ne to není ono. Je to jako , nevím Ravene proč mně mučíš otázkami na které nedokážu odpovědět.“ Kai otevře oči. V ložnici je tma. „Bolí to Ravene. Bolí to? Jsi spokojený.“
   „Ano. Odlož růži a zavři oči Kai. Nechci abys viděl. Jsem vedle tebe Kai, řekni kde jsem?“
   „Jsi tady. Cítím tvoje ruce na svém těle. Chci to skončit, chci se uvolnit. Dovol mi to. „
   „Dobře. Odlož růži a telefon dej vedle sebe. Hladím tě po celém těle. Jsou to moje ruce ne tvoje, které to dělají. Ano vezmi do ruky jednu ze svých rozkošných bradavek. Zatáhni, ano to je přesně ono. Chvilku si s nimi hraj.“ Raven má oči do široká otevřené a vnímá jen Kaie. Vidí jak leží na své posteli, jak se svíjí rozkoši, kterou si působí a poslouchá jeho hlas. Kai má zavřené oči a touží jen po jediném. Dotknout se.
  „Tak a teď přestaň. Pomalu sjeď svými rukama na stehna. Ne ještě se sebe nedotýkej. Ach ano teď už můžeš. Už se dotýkáš? Ne tak divoce, pomalu. Vychutnej si to, jak se tě dotýkám, jak ti ho hladím, svírám ve svých teplých rukách. Je tak plný, tak živý, líbí se mi, jak mi v prstech tepe, pulzuje, Kai. Řekni něco. Ne neříkej. Chci jen slyšet tvoje sténání, tvoje zvuky, jaké vydáváš, když se se mnou miluješ. Zbožňuji tvoje ústa na svém těle, tvoje ruce na svém těle. Je to u tebe stejné? Máš rád moje ústa, moje ruce na svém těle? Cítím jak se blížíš vrcholu a já přestanu, abych za chvilku začal znova, ale ty nepřestávej, Kai. Pokračuj dál a dál až vyvrcholíš. Hlaď si ho, přejížděj rukou v různých rytmech, ne v stejném rytmu. Dlouhém a plynulém. Jsem to já Kai, kdo to dělá, moje ruce na tvém těle. Ano sklouzni jednou rukou níž. Vím, že to máš rád. Rád tě tam dráždím, až se přestaneš ovládat. „
   Kai poslouchá už nevidoucíma očima ten hlas a  jen se snaží  ukojit. Dráždí se jak by to udělal Raven a za zavřenýma očima ho vidí jak se sním miluje v různých pozicích, jak si ho bere,  slyší jeho sténání, jak vychutnává jeho tělo. Vykřikne a cítí jak na jeho tělo stříká jeho semeno. Vyčerpaně leží na posteli, oddechuje a stočí hlavu k telefonu.
   „Ochutnej se Kai. Je to stejné jako u mně, nebo to má odlišnou chuť. Co myslíš Kai?“ Raven se ptá na věci, na které by se nikdy nezeptal.
  „Nevím mně připadá stejně. A tobě Ravene, jak to chutná tobě? „ odváží se i Kai.
  „Jinak. Jak se ti to líbilo Kai? Já jsem silně vzrušen. Chtěl bych tě tady mít. Chtěl bych, abys sis mně vzal jak budeš chtít. Vidím tě jak tam ležíš na posteli s roztaženýma nohama a na sobě máš svoje semeno. Ukojený a spokojený. Stejně jako já tady. Víš jak já tady vypadám? Ne myslím, že ne. Zavři na chvilku oči Kai. Jen ještě na okamžik a vstup do moje ložnice. Vidíš to velké zrcadlo. Rád se se mnou miluješ před ním. Sedím tady před ním v křeslu, mám roztažené nohy a na sobě svoje semeno. Ochutnávám je stejně jako ty svoje. Chtěl jsem se udržet, ale nedokázal jsem to. Cítil jsem to co ty. Nakonec jsem křičel v duchu s tebou rozkoši. Sedím tady a dívám se na sebe a představuji si tebe. Líbilo se mi to Kai. Moc se mi to líbilo.“ Kai zrudne pod těmi slovy. Raven ho vylíčil přesně.
  „Mně taky Ravene. Já, zopakuješ mi někdy to svoje překvapení? Jsem ukojen, unaven a teď se mi chce spát. Zachumlat se do pokrývky a spát. Dovedeš mně vyčerpat i po telefonu. Chci tě Ravene. A Ravene tvoje růže je mi líto, ale moc z ní nezbylo. Chci jinou, další růži.“
  „Dobrou noc Kai.“ Raven se zvedne a v zrcadle vidí dokonale uspokojeného muže. 
  „Dobrou noc Ravene.“ Raven ještě slyší zívnutí a pak ticho. Usměje se. Konečně má všechno.
  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mňam, mňam, mňam

(Widli, 5. 6. 2010 23:11)

Holka, ty se mi zdáš. Napsat něco tak úžasného, kde bereš tolik fantazie... ;)

=))

(E..., 21. 6. 2007 12:12)

no téda! *tlesk* *tlesk*