Jdi na obsah Jdi na menu
 


6 část z cyklu Spirála smrti: Sibiř

23. 12. 2006

                                               Sibiř


   Budík. Nesnáším zvonění. Je otravný a vždy znamená, že mám nějakou povinnost. Kaiovi se nechce otevřít oči a vstát do rána, ale ví, že musí. Otevře oči a přetočí hlavu, kde většinou spí Raven. Ale tentokrát je tam  prázdno a místo něho pomačkaná červená růže. Včera se trochu poškorpili, ale tahle růže to vše vynahradila. Vezme ji do ruky. Přivoní k ní. Ještě voní po tom co včera dělal. Netušil, že Raven má tak velkou fantazii. Doslova ho vedle sebe cítil. Vstane z postele a nahý jde do koupelny. Musí se osprchovat. Včera byl tak vyčerpaný, že ani nebyl schopen do ní dojít.
  Vleze pod sprchu a nechá ji plnou sílou na sebe téci. To je nádherá. Musí konečně dodělat ten bazének. Když konečeně ví co v Ravenovi vězí tak ho tak snadno nepustí. Jak ho hladil a jeho chraptivý hlas v telefonu. Znechuceně se na sebe podívá. Stačí jen vzpomínka a už je opět vzrušen. Tak to nejde. Má před sebou hodně práce a pobíhat napůl vzrušen a s Ravenem po boku není zrovna ideální stav. Musím se ho zeptat na ty tabletky. Zavře sprchu a s ručníkem okolo boku vyjde do obývacího pokoje. Vezme telefon a vytočí číslo svého oblíbeného květinářství na šesté.
  „Palác květin, přejete si?“ Kai pozná známý hlas.
  „Katherine, to jsem já Kenn. Potřebuji něco zvláštního.“
  „Jé rádá Vás slyším. Co to bude tentokrát. Ta vaše poslední kytice má obrovský úspěch. Nevadí Vám to doufám“ řekne trochu úzkostlivě.
  „Ale kdepak. Potřebuji květiny,  červené růže, lilie vše co máte po ruce. Nechci nic rafinovaného jen aby toho bylo hodně. Co dvacet minut doručíte Nicole Ballard v nemocnici na páté kytici. Kdy přestanete to Vám zavolám. Můžete to zařidít?“
  „Jistě. Pro vás všechno a kdybyste cokoliv potřeboval tak se ozvěte i o půlnoci.“
  „Beru Vás za slovo. A jako obvykle, nějaké vášnivé vzkazy. Něco tam určitě máte ne.“
  „Samozřejmě. Uvidíte, vše bude k Vaší spokojenosti.“ Kai zavěsí. Ví, že se na Katherine může spoléhnout.
  „Ty jsi s tím nepřestal“ ozve se za ním chraptivý vzteklý hlas Ravena.
  „Ravene? Co ty tady? „ ozve se užaslý Kai.
  „Tohle!“ Přejde k němu chytne ho a shodí na pohovku. Ručník sklouzne z jeho těla a on je tam nahý. Raven se k němu přitiskne a skoro zoufale ho políbí.
 „Proč ty květiny? K čemu? Nestačila ti ta včera?“ Dožaduje se odpovědi.
 „Chci další tvoji květinu Ravene. A hned ti vysvětlím co s těmi květinami. A víš, že pro tebe bych vymyslel něco speciálního rafinovaného. Rozhodně ne záplavu květin. „ Raven svěsí hlavu a zamumlá.
  „Promiň.“
  „Podívej se na mně.“ Raven stočí dolu zrak a vidí jak je Kai vzrušen. „Stačila jen vzpomínka na tu růži. Takhle nemohu pracovat Ravene. „ Tentokrát Kai mu dá polibek. Raven opětuje a tiskne se k němu. Odtrhne se a začne si sundávat sako a rozepínat košili. Kai ho pobaveně pozoruje. Chytne ho za ruku a zavrtí hlavou.
  „Nechceš?“ V ravenově hlase se ozve úžas. „Máme ještě chvilku času než odjedeme.“
  „Nemáme. Právě to ti chci vysvětlit. Včera nás Nicole prokoukla a já chci ji odstranit.“
  „Zabít? Proč Kai? Ale klidně to udělám“ řekne Raven a chce si zapnout košili.
  „Nech ji tak. Líbí se mi to tak. Ne nechci ji zabít, ale delikátně odklidit do Danielovy postele tak aby neměla nápady přemýšlet o něčem jiném.“
  „Aha. Tak proto ty květiny. Vyděsil jsi mně, Kai.“ Raven se postaví a stojí nad nahým Kaiem. „Chytrý plán. Ještě dobře, že jsi mi tehdy Daniela zabránil zabít. Tak Nicole ho miluje. Aspoň to není taková potovora jako jeho bývalá. Budou se k sobě hodit. Musíme stihnout to dnes odpoledne. To bude fuška. Nakonec budeme dělat dohazovče. Stejně, myslíš, že nemáme ani chvilku čas. Jen chvilku“ Raven si mlsně prohlíží Kaiovo tělo.
  „Ne nemáme, Ravene a neprohlížej si mně tak. Doufám, že máš ještě nějaké ty prášky?“
  „Prášky? Aha ty. No něco mám, ale ne u sebe a ty bys první pomoc asi potřeboval hned.“ Kai se na něho podívá se směsi zoufalství a znechucení. Ten mu tady tak chyběl. Zvedne se a beze slova odejde do ložnice obléct se. Za sebou slyší Ravenův smích. Jeho rozladěnost se prohloubí. Dostal mně, pomyslí si to svoji hrou. Jak na to vůbec přišel? Raději to ani nechce vědět stačí mu, že odteď může čekat takové telefonáty častěji. Co to bude asi příště? Oblékne se a jde do obýváku. Raven nikde. Kam asi zmizel? Najednou uslyší nějaký hluk v kuchyni. Už zase. To bude: Nemáš tohle Kai a chybí ti tohle a jak tak můžeš žít a nestravuješ se dostatečně. Mimoděk zasténá.
  „Kai, chybí ti tady rajčata!“ Kai zasténá. Přesně. Co to bude příště. Je to maniak do vaření. Na druhé straně copak mi udělá dobrého.
  „Vůbec nic tam nemáš. Jak se můžeš tak stravovat. Aby tě pořád někdo hlídal.“ Raven nese něco na tácu a Kai se jde usadit. „Aspoň máš vajíčka. A po cestě jsem ti koupil rohlíčky. Měl jsem tušení, že doma nic nemáš.“ Raven je zamračený a Kai poslouchá provinile i pobaveně jeho výčitky. Položí tác a on vidí lehkou omeletu se zeleninou a k tomu rohlíčky. V duchu zasténá. Absolutně nebere na Ravena ohledy a pouští se do jídla. Po chvilce cítí vůni kávy. Takovou jakou umí jen Raven. Raven mu to donese a posadí se na proti. Dívá se jak Kai jí. Po skvělé nadýchané omeletě si vezme kávu a pohodlně se opře. Oba dva se měří.
  „Nic jsem s ní neměl.“
  „Já taky ne.“ Oba dva se měří dál. Popíjejí kávu.
  „Co to bude příště?“ nevydrží Kai.
  „Nech se překvapit.“ Raven se napije kávy. Dostal jsem ho. Jenže Kai ho má taky v hrsti. Takže je to vzájemný. Kai dopije kávu a dá šálek na stůl.
  „Dnes jsi nějak protivný, Ravene. Nechceš mi nic říct.„
  „Ty taky, Kai. Ty květiny byly děsivé. To by nebylo překvapení. Chceš tady dál tak sedět nebo jdeme pracovat?“ Raven odloží šálek na stůl a podívá se na ně jak tam vedle sebe stojí. Tolik významu. I Kai se na ně dívá.
  „Měla by tam být už čtvrtá kytice. Nejdřív asi nastoupím já a potom ty. Musíme vzbudit v Danielovi pocity, že chce Nicole chránit, že chce ji jenom pro sebe. Co myslíš?“
  „Jo to by mohlo vyjít. Rozhodně Daniel k ní něco cítí. Možná se bojí.“
  „Taky bych se bál, kdybys sis objednal mou vraždu. Tak jdeme na to. Jsi tady svým autem?“ Raven kývne a oba se zvednou. Razí na lov. Podívají si do oči a vidí potěšení z práce z toho, že jsou na akci a z toho že tentokrát uvidí jak pracuje ten druhý. Moc takových přiležitosti neměli. Vždy to byly jen okrajové věci a teď nejdřív Nicole s Danielem a potom Sibiř. Dvě jiné práce, ale pro ně je to skoro jako svátek a k tomu ještě blízkost toho druhého. Kai pečlivě zavře dveře. Neví kdy se tady vrátí. Jestli se vůbec vrátí. Podívá se na Ravena, který ho čeká u auta. Dvířka otevřená a on je o ně opřen. Slunce s větrem si hrají s jeho dlouhými vlasy. Miluje jeho úsměv, miluje ho celého. Řekne mu to někdy? Raven se usmívá. Kai k němu vykročí. Raven se usadí na místo řidiče a čeká až se Kai usadí taky.
  „Co tak válečný pokřik? “ nadhodí.
  „Pokřik? Ravene to myslíš vážně? „
  „Nemyslím. Drž se“ a vystartuje až pneumatiky zaskučí. Kai se začne usmívat. Co mu chybí. Nic. Má všechno a Ravena po boku. Nic se nemůže stát. Přece ho musí chránit ne. Zvedne ruku a pohladí ho po ruce. Jemné důvěrné gesto. Raven se podívá na jeho ruku. Všechno z něho spadne. Všechny obavy i úzkosti. Miluje Kaie. Proč vlastně mu to ještě neřekl? A musí to říkat? Oba dva mlčí až do nemocnice. Zaparkuji a vidí jak z auta je vyložena další kytice.
  „Tedy Katherine se fakt překonala“ když vidí velkou kytici červených a růžových řůži.
  „Kai musíš mně dát adresu toho květinářství.“ Raven jen zírá na tu nádheru.
  „Ravene pro tebe cokoliv. Pokud to bude pro mně.“ Raven se na něho podívá.
  „Moc si o sobě myslíš a teď padej, ať Nicole nečeká.“ Tentokrát Kai se smíchem vystoupí z auta. Panebože jsou tak oba strašně na toho druhého žárlivý, že to je až neskutečné. Jde do nemocnice a v duchu si plánuje jak to naaranžovat. Vejde dovnitř a zarazí ho přeplněna hala. Všude postávají sestřičky a i doktoři se zastavují . U recepce stojí obrovská kytice a o něčem se dohaduje. Kai přijde ke kytici a opře se o pult recepce. Usměje se. Sestra zvedne oři a rozzáří se. To je přece ten muž ze čtvrtého co byl v kómatu. Drcne kolegyni do boku. Ta se přestane dohadovat s poslíčkem. Obě na něho zírají u vytrženi.
  „Nevíte kde najdu Nicole?“ Obě zpozorní a jejich hlavy se otočí ke kytici a potom zpět ke Kaiovi. Ten s úsměvem přikývne. Obě vydechnou s očima navrh hlavy. Tak teď konečně vědí od koho jsou ty kytice.
  „Zahrada.“ a mávne někam rukou. Kai přikývne.
  „Dovolíte. To je myslím moje kytice.“ Poslíček chce zaprotestovat, ale Kai mu rezolutně sebere růže a jde do zahrady. Ví kde je , protože tam strávil pěkné chvile s Nicole. Nebýt Ravena, kdo ví. Jde s obrovskou kytici růží k Nicole do zahrady.
  „Zdravím Nicole. Jak se máš“ řekne svým nejsvůdnějším hlasem a vykoukne z pod kytice.
  „Kai?! To je od tebe. Já nemyslela, že mi opravdu...nemusel sis dělat škodu“ nakloní se ke Kaiovi.
  „Víš, že pro mně je to maličkost. A teď nech nás pracovat.“
  „Nás?“
  „Jistě. Nachystali jsme s Ravenem totální frontální útok všech sil, kterému Daniel neodolá. Kde je? Doufám, že v práci. Aspoň jsem si to ověřil, že by měl být.“ Chytne ji za ruku a políbí ji do dlaně.
  „Je v práci.“ Špitne samými rozpaky.
  „Ahoj Kai. Jak se to daří? Jsou zranění vpořádku?“ ozve se za ním hlas Daniela. Nezní moc dobře. Kai se k němu se širokým úsměvem otočí. Vrazí mu kytku a Nicole k sobě přitáhne. Mnohem těsněji, než by se slušelo. Nicole zbledne a potom zrudne, ale přivine se k němu. Daniel se dívá jak kaiova ruka objímá Nicole. Zaskřípá zuby. Vždyť ví, že si jen tak hraje.
  „Danieli, jsem rád, že tě vidím. Jistě zranění jsou vpořádku. Přišel jsem za Nicole. Včera jsme byli na večeři a dobře jsme se bavili.“ Kai zvedne její ruku a dá opět do dlaně polibek. Daniel mimoděk sevře pevněji květiny. ten parchant, že jsem ho nenechal na tom operačním stole. „Měl by sis taky občas někam vyrazit a nejenom tady sedět a pracovat. Máš tady kolem sebe tolik sestřiček a tak krásných jen se podívej na Nicole. Mohu?“ ta kývne aniž by věděla o co se jedna.
  
  Kai se pomalu sklání k jejím rtům. Daniel pustí květiny, které se mu rozsypou u nohou a jen hypnotizovaně zírá. Nicole je bledá, ale úplně v zajetí jeho šedých oči. „Jen malý polibek. Nic víc“ šeptá ji a Daniel a Nicole poslouchají tomu svůdnému hlasu. Tak sakra kde je Raven! Přitáhne si  ji k sobě těsněji a už skoro ji políbí, když je odhozen.
  „Tak to ne Kenne! Něco jsme si slíbíli ne. Vynecháme z toho Nicole. Víš jak se mi líbíš. Buď já nebo nikdo.“ Stojí nad nimi rozzuřený Ravena dívá se na Kaie jak leží na zemi. Ten se ušklíbne. Měl být hercem.
  „Takže ty mi tady svádíš Kenna, ty malá čarodějnice, ale já ti ukážu.“ Chytne ji pod krk a klidně ji začne škrtit. V tu chvílí vybuchne Daniel. On má přece Nicole rád. Nedovolí jim dvěma, aby ji tak ubližovali. Kopne Ravena do holeně a potom chytne za ruce. Všichni kolem nich pobíhají a nevědí jak do hádky zasáhnout..
  „Chase dost! Už jsem ti říkal, že tě nemiluji.“ Dívá se jak Raven po něm otočí hlavu. Daniel v tu chvílí odtrhne jednu jeho ruku.
  „Ty se do toho nepleť. To je mezi mnou, Chasem a Nicole. Vypadni Danieli jestli nechceš skončit pod drnem. Nebudu ti zachraňovat krk podruhé.“ Daniel neuvažuje a snaží se ochránit Nicole.
  „Nech Daniela na pokoji, Chase. Jestli mu ubližíš tak ..“ a zachroptí. Daniel zůstane v šoku. Ona řekla...myslí si to správně, že by ji nebyl tak lhostejný? Možná ho má ráda.
  „Chase nech toho!“ a jeho ruce jsou odtrženy od Nicolina krku. Stojí proti sobě a doslova se do sebe vpijejí. „Nechci tě. Rozumíš! Nebo to mám říct jinak? A pokud vím včera jsi strávil s Loreen. Tak tady nevyváděj a neříkej jak mně miluješ.“ Všichni začínají pobaveně poslouchat hádku. Jak to vlastně je? ptají se. Jsou spolu milenci a kdo s kým vlastně chodí? Začínají vznikat skupinky, které se dohadují o vzniklé situaci. K tomu ty růže? Daniel zatím chytí Nicole do náručí, která se tam zhroutila. Kai se na ně podívá. Tak teď jen to dokončit. Přejde k Nicole a klekne si k ni.
  „Nicole mám tě moc rád a chtěl bych, aby sis mně vzala. „ Nejbližší skupinka skoro zcepení. Jen vyheknou. Slyšeli dobře. Ten krásný bohatý muž chce, aby si ho vzala.
  „Dvě ku jedný, že řekne ano.“ Řekne šeptem jeden hlas.
  „Nesázím se, ale řekne Ne a dá přednost doktoru Wilcoxovi.“
  „Kenne vypadni. Ty ji nemáš co nabídnout. jestli chceš, abych ti ještě někdy zachránil krk tak vypadni a nevracej se. Nicole, miluji tě. Prosím zkusíš to se mnou?“ každý kdo není přioután k lůžku je buď v zahradě nebo se dívá z oken dveří. Takovou zábavu už dlouho nezažili.
  „Danieli nevyhrožuj mně. Jen jsem nabídl Nicole co ji mohu dát. Což je víc než jsi nabídl ty ji.“ Ten se na něho vztekle podívá. Ví, že Kai má pravdu. Zmetek odplivne si v duchu. Oba se podívají na Nicole. Na ni záleží.
  „Miluji tě, Danieli“ a políbí ho. Kai se zašklebí, konečně. Zvedne se z pokleku a opráší si kalhoty.
  „Doktore Danieli Wilcoxi, sestro Nicole Ballard, ke mně. Okamžitě. „ Ti se otočí k řediteli nemocnice. V hlavě se jim začne rojit co říct na obhajobu dnešního dne.
  „Danieli!“ zavolá Kai. Usmívá se.
  „Co je?“ Když k němu přijde.
  „Užij si to s Nicole. Víš není jako tvoje bývala. Prověřili jsme si to.“Usmívá se samolibě jak to dobře zařidíl.
  „Takže to vše byla šárada? To snad ne. Teď jdeme na kobereček k řediteli a ty kytky. Měl jsem to vytušit. Nejraději bych tě zabil, ale jen“ a vrazí mu jednu do břicha. Kai se předkloní jak není na to připraven. Daniel spokojeně odchází. Vezme Nicole za ruku. Stejně mu bude muset příště poděkovat.
  „To máš za to, že se pleteš lidem do života.“
  „My se jim pleteme dost často do života. Raději půjdeme. Nějak moc jsme přitáhli pozornost k sobě.“
  „Stejně si zapamatuji jen Nicole a Daniela.“
  „Jsi skvělý herec Ravene.“ To už mu říká na chodbě.
  „Tak skvělý myslíš.“ Raven se odtáhne a rozhlédne. Chytne Kaie za ruku a zatáhne ho na toalety.
  „To je za ten skoro polibek“ a praští ho stejně jako Daniel. Kai jen hekne a předkloní se.
  „Za co!“ řekne ublíženě.
  „Za to, že jsi mi neřekl co chceš dělat. S tímhle jsem nepočítal. Příště mi musíš říct jestli chceš někoho líbat nebo někomu vlézt do postele. I když tu postel bych omezil jen na tu moji. Málem jsem ji zabil, Kai. Víš co. Musíme koupit si ty prášky. Už vím proč jsme nikdy na ničem spolu nedělali. Nemůžem si dovolit být rozptylování.“
  „To máš pravdu takže jdeme do lékárny. Jak jsem s tebou tak jen myslím na tebe. Doufám, že tady to nikdo neslyšel.“ Oba dva se rozeběhnou zkontrolovat toalety. V pořádku. Oddechnou si. Uvědomí si jak je to pro ně nebezpečné, když jsou spolu a k tomu na akci. Takhle z nich budou mrtvoly. Tuhé mrtvoly. Oba vyjdou z toalet a klidně jdou chodbami. Všichni je pozorují. Jsou milenci nebo ne se spekuluje.  Kai vytočí číslo Paláce květin.
  „Katherine?“
  „Ano!“
  „Prosím odvolejte ty květiny. A děkuji moc. „ Zaklapne mobil. „Lékárna. Kdo půjde?“ Když vidí odmítavý pohled Ravena tak otevře dveře. Po chvilce celý zrudlý vypadne. Raven nadzvedne obočí.
  „Nabídla se mi, že mi od toho malého problému pomůže “ vyprskne. Raven chvilku to přežvykuje než mu to dojde a potom se rozesměje. Kai se na něho kysele dívá.
  „Potřebujeme je. Rozumíš.“ Raven přikývne, že ano. „Příště jdeš ty. Oba dva nasednou do auta a jedou objíždět lékárny. Po čtyřech pokusech jsou už nervózní. Nikde jim to nechtějí prodat, že je to na přepis a bůhvíco.
  „Kai musíme najít lékárnu, kde prodává muž.“ Kai se rozzáří. Ano to je přesně ono. Po chvilce hledání ji najdou. Raven vystoupí a za chvilku se vrátí.
  „Jedeme do nemocnice.“
  „Co se stalo?“ Kai je zvědavý.
  „Nebudeš se smát, Kai.“ Ten přikývne. Raven pevněji sevře volant. „On..“ ehm“ se mi nabídl, že by mi večer u skleničky pomohl s tím problémem „ Kai přikývne. Potom mu zacukají koutky u úst. Vidí to jak Raven stojí u pultu a ptá se na prášky potlačující žádost. Sexy Raven a proti němu nějaký lékárník. Vyprskne. Z ničeho nic se začne nekontrolovatelně smát. Raven se na něho znechuceně podívá. Takhle se plní sliby, pomyslí si. Rychle skoro vztekle se řítí k nemocnici se smějícím se Kaiem. Zabrzdí až zůstane na asfaltu pruh. Oba dva vystoupí. Raven zachmuřený a Kai naopak s úsměvem ve tváři. Jdou jako bouřkový mrak se sluncem za Danielem do jeho kanceláře. Raven bez zaklepání do ni vtrhne, když se zarazí a do něho vrazí Kai. Rychle se mu podívá přes rameno. Hvízdne. Na pohovce leží Nicole s rozepnutou uniformou a u ni klečí Daniel. Rychle se zvedne a Nicole si přitáhne k sobě uniformu. Oba dva ještě zahlédnou roztomilé bleděmodré prádlo. Kai  vycouvá a Raven za sebou zavře.
  „Má dobrý vkus co se týče prádla.“ Zkusmo se podívá na Ravena.
  „Odmítám!“ Brzdí Kaie a jeho představy.
  „Když já mám rád hezké prádlo.“ Raven v duchu zaúpí.
  „Já taky jenže ne na sobě Kaii. Je ti to doufám jasné.“ Kai si ho prohlédne jako by mu už zkoušel míry.
  „Ani nápad.“ Cedí mezi zuby.
  „Dobře, dobře, ale modrá by ti slušela.“ Raven už se chystá vybouchnout, když se otevřou dveře a v nich se objeví doktor Daniel.
  „Neřekneme jaké má prádlo jestli nám něco obstaráš.“ Kai ho zarazí v letu. Oba doslova vidí jak Daniel  vypouští páru.
  „Tak to ne. Žádné jedy nebo drogy vám nebudu dodávat.“
  „Kdo by chtěl takové pitomosti, že Kai. Doma mám toho dost. Na to máme svoje dodavatele.“ Kai přikývne. Doktor Daniel bezmocně zavře oči. Jedy, drogy co ještě tak doma asi mají.
  „My potřebujeme malou věc, kterou bohužel nám nikde nechtějí prodat a nevíme proč.“
  „Ty prášky co jste mi přinesl, když jsem tady ležel. Víte ty na potlačení.“ Dodá Raven. Daniel nechápavě vytřeští oči. Raven ho chytne kolem ramen.
  „Jedeme na delší pracovní cestu a budeme společně pracovat. Jak bych řekl není moc žádoucí, abychom se přilíš rozptylovali.“ Raven mu drtí rameno svými prsty. Usmívá se, ale v očích má krystalky ledu. Daniel se chvěje. Kai ho obdivně pozoruje. Už se těší na vzájemnou spolupráci. „Byli bychom velmi, ale velmi neradi kdyby se to rozšířílo. Umíte mlčet doktore, ne.“ Daniel bezmocně přikývne. „Takže??“
  „Hned jsem tady.“ Vyvlékne se a rozhodným krokem si rázuje chodbou pryč.
  „Myslíš, že bude mlčet?“
  „Na stoprocent, Kai. Na stoprocent.“ otočí se k němu. Modré krystalky se pod šedým pohledem rozplývají. Oba dva tam čekají na doktora Daniela, který za chvilku přisupí.
  „Nesnáším Vás. Oba dva. Příště si najdete jiného idiota na shánění těch prášků. Už přesně vidím jak po nemocnici poletí fáma, že doktor Daniel, i když má holku potřebuje prášky. Uděláte ze mně nymfomana.“
  „To zas nemusí být tak špatné ne. Lepší než být impotentní nebo pod drnem, že Kai“ pronese zamyšleně Raven. Daniel zrudne. Vrazí jim je do ruky.
  „A ještě něco.“
  „Ano, doktore Danieli?“ Ptají se podezřívavě. Ten baziliščí úsměv nevěstí nic dobrého.
  „Pro normálního člověka po delším užívání může se projevit lehká impotence, ale vy dva nejste určitě normální. Takže si tu pracovní cestu užijte!“ Daniel v duchu si mně ruce a klidně odchází. Nechává oba dva v mírném šoku na chodbě.
  „Kaii??“
 „Použijeme je jen až budeme na Sibiři. Dostal nás. Jsem naštvaný. Tak krásný plán a on nakonec ještě nevyjde. „
  „To přece nevadí, Kai. Musíme jít. Za tři hodinky nám letí letadlo. „
  „Nesnáším letadla, ale je taky pravda, že lítám sám. Díky němu zažijeme toho tolik poprvé.“ Oba dva vyrazí z nemocnice pryč. U auta se ještě jednou ohlédnou na budovu. Uvidí ji ještě někdy? Raven mlčky řídí šílenou dopravou k letišti. Skoro nemluví. Oba dva vědí jak bude probíhat cesta. Vědí vše až na jedno. Na ně dva. Oni dva jsou tou největší neznámou v této rovnici. Jsou spolu už tři roky a přece nevědí jak ten druhý bude reagovat ve vypjaté situaci. Oba nastupuji na mezikontinetální let do Ruska. Kai suvereně pozdraví ruštinou, Raven anglicky.
  „Chtěl bych mít tvoje nadání na jazyky.“Když se usazuji v první třídě vedle sebe.
  „K čemu. Máš mně. A jinak se vsadím, že si poradíš.“ Kai si otevře noviny a začne číst. Samozřejmě v ruštině. Raven vezme New York Times v angličtině. Brzy začnou rolovat a Kai zbledne. Raven mu vezme svoji ruku do své. Kai poděkuje. Tak to je jiné cestování než obvyklé.
  „Mohl bys mně doprovázet na každé cestě.“ Raven se usměje.
  „Nebude ti vadit, když si zdřímnu?“
  „Ani ne. Taky půjdu spát. Ta noc byla vyčerpavající. Ani nevím proč. Až bude jídlo tak tě vzbudím“ a ponoří se do novin. Raven vezme polštář, který mu nachystala letuška a za chvilku spí. Kai odloží noviny a dívá se na jeho uvolněnou tvář. Je tak krásný, když spí. Po chvilce vezme noviny a začte se do nich. Chce si co nejvíc připomenout ruštinu. Letuška po obou pokukuje a přemýšlí, který se ji víc líbí. Jsou tak odlišný, když začne Raven ze spánku sténat. Kai okamžitě odloží noviny. Zase ta jeho černá noční můra z Jadranu. Zatřese jim , ale Raven nic. Obyčejně ho probudí polibkem, ale tady to nemůže udělat. Takže zatřese jim víc. Kruci zbývá jediná metoda. Napřáhne se rukou a přitom zavírá oči. Ne to nesnese, ale letuška už se na ně divně kouká. Napřahuje se, otevře oči , když Raven najednou se předkloní a lapá po dechu.
  „Kai!“ sotva slyšitelně zachroptí. Kai si ho přitáhne a začne utěšovat. Pohledem přivolá letušku. Naznačí rty.
  „Vodu!“ ta kývne a rychlým krokem odkráči.
  „Stejný sen, Ravene?“Ten jen přikývne a vyvine se mu z náruče. Podívá se ven okénkem na modrou oblohu.
  „Kdy se ho zbavím. Kdy?“
  „Já nevím jestli se toho dá zbavit. U mně je to Brusel. Možná znamená něco nedokončeného. Jako u mně. Děkuji „ vezme vodu a podá ji Ravenovi. Ten se napije.
  „ To je v pořádku. Jen stará noční můra na mučení, popáleniny a znásilnění. Přežil a utekl jim do špinavé temné uličky z které jsem ho vyhrabal. Ležel tam celý den v odpadcích.“ Řekne na vysvětlenou letušce a mně málem kvůli němu zabili. Ta vytřeští oči. Dělá si legraci nebo co.
   „Nevšimejte si ho slečno“ promluví Raven“ obyčejná autonehoda.“ Ta se usměje nejistým úsměvem a odejde.
   „Jsem ti jen na přítěž.“
  „Tak nemluv. Ještě jednou od tebe to uslyším tak ..“ Kai se úplně rovzteklí. „Jdu se uklidnit než řeknu nějakou blbost, kterou budu litovat.“ Kai vyrazí jako vánice a jde dozadu. Musím se rozptýlit. Raven se za ním dívá. Vždyť je to pravda si říká, ale nakonec se sebere a jde za ním. Letuška ho nasměřuje do kuchyňky zatažené závěsem. Raven odhrne závěs a uvidí jak Tam Kai pije čaj. Spustí závěs a obejme ho.
  „Už to nikdy neříkej, Ravene. Nikdy slyšíš. Myslíš, že jsem ti tehdy zachránil život, ale ve skutečnosti jsem tehdy byl velmi blízko vše ukončit. Nebýt tehdy tebe tak nevím. Možná proto mě instinkty vedly k tobě. Rozumíš. Nebyl, nejsi a nebudeš nikdy přítěži rozumíš tomu“ divoce šeptá. Otočí a políbí ho. „Chci tě a teď pojď. Půjdeme si sednout jak spořádání občané.“ Raven mlčky odtáhne závěsy a jde před Kaiem do první třídy. Oba dva se posadí na své místa. Tolik máme problému, pomyslí si Kai, ale nikdy bych to nemněnil. Raven uvažuje co právě Kai řekl. Pořád jenom myslí na sebe. Přece Kai má taky svoje noční můry a problémy. Jsou přece partneři a to ve všech ohledech. Právě tim, že to řekl tak Kaiovi nepomohl. Potřebuje vedle sebe mít vlastně koho? přemýšlí. Milence? Nepotřebuje ho. Partnera v práci? Taky ne. Přítele? To snad ano.
  „Nepřemýšlej o tom, Ravene.“
  „Čteš mi myšlenky?“ zavrčí.
  „Nečtu, ale znám tě dost dobře, abych věděl čím se teď zabýváš. Už jsi přišel na odpověď?“ Raven zavrtí hlavou.
  „Jsem pitomý. Nejsem tak chytrý jako ty Kai. Nikdy jsem nic nevystudoval. Nevím proč zrovna já jsem tvým partnerem.“
  “Mohl bych ti říct tisíce věci, pro které jsi se mnou, ale jen se zeptám. Proč já jsem s tebou? Odpověz si a budeš mít odpověď na svoji otázku.“  Raven na něho zírá. Přece ví proč je sním. On ho milu...nedomyslí. To je jeho odpověď. Kai se na něho dívá a pomalu přikývne hlavou.
  „Tak jsi na to přišel. Ani já jsem si nebyl jistý tím. Myslím, že víc není třeba nebo ano?“
  „Ne, myslím, že není potřeba.“ Raven pochopí a Kai se ujistí. Nejraději by ho teď políbíl a potom se sním dlouho miloval. Taky si vybrali vhodné prostředí k vyznání lásky. Raven se k němu nakloní a něco zašeptá. Kai přikývne.
  „Můžeme dostat šampaňské?“
  „Je mi líto. Bezpečnostní důvody. Jedině víno.“
  „Tak to necháme na jindy. Až se vrátíme tak „ a usměje se úsměvem plný slibů. Kai mu nenápadně  položí ruku na jeho a pohladí. Konečně je vše v pořádku. Už žádné trápení nebude. Oba dva se nají a přiťuknou si aspoň tím vínem a vzpomínají na večeři v klubu Spiral. Potichu si vyprávějí o tom co bude v Rusku. Jen běžné věci. Kai zničeho nic zívne.
  „Jdu spát. Měl bys taky. Kdo ví kdy budeme mít spánek.“Zhasne si světlo a natřese si polštář. Opře si hlavu a s myšlenkou na Ravena a jeho úsměv plný slibů  usíná. Raven se na něho dívá s tejně jako předtím na něho Kai. Miluje ho a on ho taky. Jsou svoji. Zavře oči a se šťastným úsměvem usíná. Nic nevnímají až najednou někdo je budí. Kai zavrčí a po něm Raven. Nakonec neochotně otevřou oči a první co udělají tak se automaticky podívají vedle sebe. Je tady oddechnou si a dívají si do očí. Posadí se. Letadlo je osvětleno a oni ví, že idyla skončila. Lov pokračuje.
  Vystoupí na letišti a podívají se na sebe. Takhle moc nezapadnou. Na letišti pronajímají auto a odjíždí. Musí až na pobřeží. Do doků, kde mají své věci od Shadow. První prolomí mlčení Raven.
  „Kai, bojím se že ty věci nebudou v pořádku.“
  „To nevadí. Znám jednoho vysokého ruského vojáka, který za úplatu sežene cokoliv, ale myslím, že to bude v pořádku. Nerad bych ho kontaktoval, ale pokud nám nic nezbyde jiného“ otočí se k Ravenovi. „Nepůjdeš tam se mnou a není to kvůli mně, ale spíš kvůli tobě, ano.“ Raven se na něho zvědavě podívá. „Nevím jak by na tebe reagoval. Může dobře, ale taky by nás mohl postavit ke zdi.“
  „Dobře. Věřím ti.“ Kai se zaraduje. Věří mu to pro něho hodně znamená. Mlčky jedou do města..... kde je čekají zbraně. Před vstupem do doků se na sebe podívají nadechnou se jako tonoucí a vyrazí.
  „Začíná to Ravene“ řekne tiše Kai.
  „Ne jen pokračuje. Lov pokračuje, Kai. Lov na nás. Ten kdo to zařídil nás zná a nějakým způsobem jsme všichni společně spojeni. Myslím, že je hodně v minulosti. Jen dovědět se jakým. Jsou to útoky na tebe nebo na mně? Musíme to dostat ze Shadow až se vypořádáme s Chrisem Brownem. Nenávidím ho, Kai. Vytáhl nás z teplé postele sem do bohem zapomenutých končin. Řeknu ti nebude umírat tak ..“
  „Jsme tady, Ravene.“ Ten přikývne a jeho tvář se změní v obličej bez emocí. Stejně jako kaiova. Nic v nich nikdo nepřečte. Podívají se na sebe. Tak takhle vypadá Mylady a Kardinal. Dva zabijáci bez skurpulí, bez svědomí.
  „Půjdu tam sám, R...“ nedořekne, když ho Raven přeruší.
  „Půjdeme tam oba, Kai. Je to past a on určitě jim řekl kdo jsme.“ Kai chce něco namítnout, ale potom si vzpomene na slova v letadle. Beze slova vykročí. Před skladištěm jsou dva svalnatí chlapi s kabáty a čepicemi.
  „Jdeme od Shadow“ řekne rusky Kai. Oba se podívají a potom otevřou dveře. Kai s Ravenem porozumí. Zřejmě budou bojovat. Horší je, že nemají zbraně a ty uvnitř no...
  „Zdrastvujtě, Kardinal a Mylady „ a tí oslovením si sobě a ostatním nevědomky podepsal ortel smrti.
  „Máme tady mít nějaké vybavení“ řekne plochým bez citů hlasem Kai. „Nejdřív chceme vidět v jakém stavu jsou ty věci. Kai s Ravenem pečlivě prohlíží skladiště. Jejich mozky vyhodnocuji to co vidí. Raven se nenápadně přesune zatímco Kai jde k věcem.
  „Nevěříte nám? „řekne ukřivděným hlasem vůdce skupiny.
  „Důvěřuj, ale prověřuj. Znáte to. Na zbraních záleží život a já k nim mám obvzlášť vřelý vztah.“ Chlapík přikývne. Odhrne plachtu a ukáže zbraně. Kai si je netečně prohlíží. Zkušeným okem vidí kvalitu, ale taky drobné manipulace. Vidí jen je ten kdo už něco takového dělal. Vezme jednu zbraň a nese ji ukázat Ravenovi.
  „Sniper vlevo“ naznačí ústy. Kai přikývne. Podívá se mu do očí. Raven sklopí víčka. Ano je můj. Kai to pochopí.
  „Ty zbraně a věci jsou poškozeny Anatoliji Ivanoviči. „Chlapík prudce zamrká překvapením. Nepředstavil se a stejně ho Kai zná.
  „Tak vy mně znáte. Víte je mi líto, ale ty zbraně ani nejsou pro Vás.“ Kai to vezme jako fakt. Raven se přesune trochu víc k bednám. Má starost o Kaie jak to zvládne. Je uprostřed davu. I když, ach on stím počítá. Chytré, obdivně si zamumlá. Shýbne se a upravuje tkaničku u boty. Jedním uchem poslouchá rozhovor. „Opravdu nerad o tak dobré zakázníky přicházím, ale..“ Kai nadzdvihne obočí „musím Vás zabít. Nic ve zlém“ zvedne ruce do obranného gesta. Ostatní jako na povel vyrazí po Kaiovi a Ravenovi. Raven zatím vytáhl nůž, který prošel kontrolou. Jo titan je titan a přesným pohybem ho hází na snipera. Ten sotva stačil přiložit oko k pušce, když se mu zaryje do boku nůž. Kupodivu zachroptí a jeho tělem projedou křeče. V poslední vteřině si ještě uvědomí, že byl otráven. Ale to už se Raven věnuje ostatním. Nerozptyluje se Kaiem. Ví, že on to zvládne. Ten zatím perfektním chvatem před sebou staví jako zbraň jednoho z chlapů a už se mu do těla zarývá kulka. Na sekundu se zamyslí co je stím sniperem, ale hned ho pustí z hlavy. Odhazuje toho chlápka a bere si jeho zbraň. Nemá odvahu vzít nějakou zbraň ze stolů. Možná jsou dobré, ale za střelivo ruku do ohně nedá. A on musí přežít. Oba musí přežít. Jedním výstřelem likviduje dalšího a utíká za bedny. Musí být v pohybu, jak ustrne tak je konec.
  Raven mezitím sbírá taky pistoli a likviduje dalšího. Sakra kolik jich tady ještě je? Tedy cení si jich. Je to tady jak malá armáda. Začíná přestřelka. Oba si začínají uvědomovat, že se dostali do ofenzívy. Musí zaútočit. Raven vyběhne ven a Kai začne střílet. Je to dobrý, další je z kola ven, pomyslí si Kai. Ještě čtyři jestli počítá dobře a ještě Anatolij. Další, když uslyší zachroptění. Likvidace holýma rukama. Raven se činí zatím co on si tu dřepí. Ušklíbne se. Vyrazí a skoro ho lízne kulka. Kličkuje a zapadne za bednu. Vyrazí opět a a z rukávu vytáhuje lanko. Je ze speciálního vlákna. Pružné, ale pevné. Za chvilku se omotává kolem krku jednoho z nich. Zbývají dva a mimoděk se podívá kde je Raven. Chvilka nepozornosti a na rameno mu dopadá kus dřeva. Kai hekne, ale otočí se a zastaví další ránu. Pochopil proč se napoprvé netrefil. Málo místa a tak mohl jen na krk a netrefil. Poděkoval svému andělu strážnému a podkopl mu nohy. Chlap sletěl a shodil jednu bednu. Z bedny se vysypaly nože, meče a bodobné věci. Zahlédl párek hvězdic. Napodobenina zabručí, dokud ten chlap nevezme nůž a ten se nezabodne kousek od něho. Popadne první věc na kterou narazí  a dost nešikovně ji vbodne do břicha toh chlapa. Rychle se odkulí a dívá se jak krvácí. Raven zatím poslouchá jedním uchem boj a chystá ne na toho mrňavého, který se tam skrývá. Dobře, ale není zase až tak dobře. Anatolij zpanikaří a vyběhne. Ten malý vykřikne a Kai Anatolijovi prostřelí nohu. Ten klopýtne a leží na zemi. Snaží se odplazit pryč, ale nejde to. Raven zatím se plíženám dostává ke střelci chybí mu poslední stopa, když uslyší zachroptění a Kaie jak ho zabijí. Oba vstanou a podívají se kolem sebe. Všude mrtvoly. Vlastně ne. Jeden zbývá. Jdou k němu, který vyje bolestí.
  „Prosím ne, ne. Jen jsem dělal svoji práci. Ušetřete mně a já vám vše řeknu.“Oba dva si k němu kleknou.
  „Tak do toho.“ Anatolij začíná ze sebe sypat jak ho Shadow požádal o službu a jak potom přišel ten blonďák a jak jim přikazál je zabít, a že Shadow si to přál taky. „Nerozumím tomu, proč chce Vás zabít. Dva z jeho nejlepších klientů. Asi jste mu šlápli na kuří oko. Hele vy něco víte, že jo.“
  „Víme Anatoliji, ale bojím se, že se to nedovíš. Víš kdo jsme, rozumíš.“ Ten s děsem v očích se dívá co to Raven dělá. “Máš to Ravene? “
  “Jistě.“ Anatolij pochopí, že je konec. Sáhne po do kapsy odkud vytáhne revolver. Kai, který nad ním stojí mu ji vykopne.  Najednou začnou vybuchovat předměty a vše hořet.
  „Neee nenechávejte mně tady“ a snaží se odplazit. Kai se otočí, vytáhne zbraň a zastřelí ho. Dívá se jak střela se mu noří do těla. Zmačkne ještě jednou a jde ke dveřím. Tam už ho čeká Raven.
  Oba odcházejí a za ním je vidět hořící budova s křičícima lidma.
  „Takže musíme se spolehnout na toho majora. „
  „Ano nic jiného nezbývá. Hezký oheň Ravene. Nemám rád oheň, ale taky ho svedu udělat, když je potřeba.  Ano musíme mu zavolat.“ Oba nasednou a jednou z doků pryč. Po chvilce narazí na telefonní budku. Kai vytočí číslo.
  „Dobrý den plukovníku Sergeji Vladimiroviči Stachove. Vzpomínáte si ještě na jméno Kardinal.“ Na druhé straně je ticho.
  „Co potřebuješ?“
  „Pár drobnosti.“
  „Dobře za hodinu na strážnici. Řekni, že jdeš za mnou, ano a řekni jméno ty víš koho.“
  „Jistě. „ Kai zavěsí sluchátko a chilku na něj civí. Opět je zde minulost.
  „Kai je ti něco?“ Kai zavrtí hlavou. Nasedne a Raven řídí podle jeho instrukcí. Dojedou na strážnici kde jsou dva vojáci ze samopaly.
  „Jedu za Sergejem Vladimirovičem Stachovem, Sašeňka.“ Dodá. Oba vojáci se vypnou do pozoru.
  „Jeďte rovně a potom po 200 metrech doleva. Nikde neodbočujete“ upozorní je voják. Kai přikývne. Ti by je zabili mžikem oka. Jedou pomalu jak jim to nařídila stráž.
 „Ravene zůstaň dole.“ Ten přikývne, ale vystoupí za auta a opře se o ně. Kai zatím namíří do budovy. Dole sedí voják, který jen zvedne hlavu a ukáže na schody. Kai vystoupí do prvního patra, zaklepe a uslyší Dále! Vejde dovnitř.
  „Dobrý den...“
  „Kdo je to, Kardinale? Ten , který stojí u auta s kterým jsi přijel.“ Kai k němu přistoupí.
  „To je můj partner. Potřebujeme pár věci.“ Sakra Ravene proč jsi nezůstal v autě. Ale je pozdě. Cítí to.
  „Zavolej ho. Okamžitě jestli chceš ty věci. „ Kai otevře okno a zavolá.
  „Chase pojď nahoru!“ Raven se podívá nahoru. Sergej zalapá podechu, chytne se za krk a začne se dusit. Kai se na něho dívá. Sergej se otočí. Modré oči, plavé krátké zastřižené vlasy, pravidelný obličej sem tam s nějakou vráskou. Štíhla postava s vojenským držením . Na sobě má uniformu plukovníka ruské armády. S napětím čeká. Dveře se otevřou a v nich Raven. Sergej jde k němu jak náměsíčný a opakuje.
  „Sašeňka, Sašeňka jsi to ty. Ne to není možné. Jsi mu tak podobný.“ Vztáhne k němu ruku a pohladí po tváři. „Neboj se. Já vím proč jsi ho nechal dole. Je mu tak podobný. Dostanete všechno co potřebujete. Nikdo mi nezabije znovu mého Sašeňku.“ Sergej to říká měkkce s láskyplným tónem. Raven nerozumí ani jednomu slovu.
  „Za ten nepořádek v docích můžete Vy?“ ale neodtrhává zrak od tváře Ravena. Vezme ho a posadí na židli. Kai ho očima varuje ať je v klidu.
  „Promiň nám to, ale několik lidi by nás chtělo vidět mrtvé a“ zírá jak Sergej plete Ravenovi malý copánek začínající na skrání, pokračuje přes ucho a jde dolu.
  „Omlouvám se za to, ale tolik se mu podobáš. Taky rád takhle nosil vlasy. Měl je jen o několik centimetrů delší. Byl jsem mu otcem i matkou. Miloval jsem ho. Ty doky zlikviduji. Tolik moci ještě mám.“ Podívá se na něho. Potom přejde k telefonu a někomu začne diktovat věci, které mu mají přinést. Raven rozezná jen slovo kalašnikov, mauser a jinak nic.
  „Saša neboli Sašeňka, Alexandr byl jeho mladší bratr. Měl ho moc rád. Jejich rodiče zahynuli a oni oba vstoupili do armády. Saša zahynul na ponorce za dost divných okolností. Sergej tehdy zjistil, těžce zjistil kdo to udělal. Najal mně, abych ho zabil. Udělal jsem to. Já jsem vyvázal, ale Sergej skončil v tomhle zapadákově. Ale asi mu to nevadí.“
  „Kdo to byl? Ten kdo ho dal zabít.“
  „Teď už to je jedno. O mrtvých jen to dobré.“ Sergej poslouchá jejich rozhovor. Neuvěřitelné jak je mu podobný. Jistě jsou tu malé rozdíly, ale jinak...ach Sašo, chybíš mi.
  „Sergeji můžeš nám pořidít i nějaké oblečení? A tohle, že bychom si tady nechali. Něco máme, ale znáš to. Něco do tajgy.“ Ten přikývne a opět volá. Diktuje co mají přinést. Za chvilku už klepou první vojáci a v místnosti se začínají shromažďovat věci. Kai s Ravenem se na to dívají s křečovitým úsměvem. Raven si chce dát za ucho vlasy, ale narazí na copánek. Po chvilce vypadnou a přichází další voják s oblečením. Oba se začnou převlékat. Letní válenky, kalhoty, trička, svetr a přes to lehký nepromokavý vaťák. Kai přistoupí k Sergejovi. Raven vybírá zbraně. Jsou dobré.
  „Co za to chceš Sergeji?“
  „Nic. Jen ho doveď zpět. Rozumíš. Jestli mu někdo zkřiví vlásek na hlavě. Vím, že jsi dobrý. Prošli jsme tajgou spolu, ale je on dobrý? Proč ho bereš sebou?“
  „On je Mylady“ řekne suše a čeká na Sergejovu reakci. Dívá se jak mu ve tváří střídají pocity.
  „Tak to chápu. Jestli je to „ a něco pronese španělsky k Ravenovi. Ten mu perfektní španělštinou odpoví. „Tak vy dva dohromady. Kardinal a Mylady. Dva nájemní vrazi spolu. Zajímavé Kardinale. Ale i přes to víš co chci. Až přijdete tak si všichni zajdeme do ruských lázní. Tak myslím, že můžete vyrazit.“ Sergej ho obejme a tříkrát ho políbí na tvář. Raven, který ten zvyk nezná ztuhne. Už chce vylítnout, když k němu přistoupí a zopakuje. „Měl jsem to udělat na začátku, ale byl jsem z tebe v šoku. Nos to tak a dotkne se copánku. Tak sbohem Kardinale, Mylady. Doufám, že brzy se uvidíme tady u mně. Ach ještě něco. Mylady pro tebe“ a hodí mu klíčky. „Jsou od džípu. Tím autem co máte se daleko nedostanete.“ Raven je zachytí.
  „Nejsem si jistý, že bude celý až přijedeme.“ V hlase mu zní jistota.
  „Nevadí a už jeďte. Šťastný lov.“
 „Ještě jednou díky Sergeji.“ Ale ten už stojí u okna a dívá se ven jak pochoduji tam vojáci. Kai s Ravenem vyjdou ven a nasednou do džípu, který jim věnoval Sergej.
  „Na nic se nezeptáš?“ po chvilce ce ozve Kai.
  „A je na co se zeptat.“ Kai se usměje. Jedou podle kaiových instrukcí.
  „Ten bastard nás sleduje, Kai.“ Kai přikývne.
  „Já vím. Sice ho nevidím, ale cítím doslova jeho oči v zátylku. Bastard. Doufám, že si myslí, že utíkáme. Jestli ne máme problém. Tak před námi je poslední civilizovaná zástavka. Potom už je tajga a ta tvoje útulná dača s pěknými dívkami.“ Raven se křivě usměje.
  „Nemusíš mně to připomínat. Stejně co bych asi s nima teď zmohl.“ Oba si totiž vzali prášky od Daniela. V malém městečku natankuji a vezmou si dva kanystry s palivem. Všechno domlouvá Kai a díky tomu je všechno lehčí.
  „Najíme se?“ Kai váhá a analyzuje jestli si to mohou dovolit.
  „Ne. Utíkáme. Jen koupíme a po cestě se najíme.“ Jdou dovnitř do krámku a kupuji chleba a hlavně pirožky se zelím a s masem. Nasednou do auta a Kai si jídlo položí na nohy. Vezme jeden a dá kousnout Ravenovi. Duhou půlku sní on.
  „Kai musíš mně připomenout ať se tady stavíme na zpáteční cestě.“ Kai vezme další kousek a dá mu ho k ústum. Raven kousne další kousek.
  „Proč Ravene?“ nechápe to.
  „R..ecept.“ Řekne s plnou pusou. „Až přijedem do New Yorku udělám je.“ Kai zakroutí hlavou. Raven a vaření. Ale jsou fakt moc dobré. „Jsou chuťově trochu jinné než ty posledně a já chci vědět tu ingrediencí. nemohu rozeznat přísadu.“ Kai raději mu zavře pusu dalším pirohem. Oba dva takhle střídavě krmí. jedou nejvyšší rychlosti až se dostanou na kraj tajgy k dače. Dača už není co bývala, ale pořád ucházející. Uklidi nepotřebné věci do sklepa a vezmou jen to nejnutnější. Rezervní oblečení, lehounký spacák co jim vnutil Sergej, jídlo doslova pro kosmonauty, zbraně a střelivo a pár dalších možná zbytečnosti. Raven si bere svůj nůž s jedem , který vytáhl ze Snipera a speciální skříňku s léky a jedy. Ještě jednou projdou a prohlédnou svoji výzbroj. Vše je v pořádku a tak vyrazí do tajgy.
  „Jen utíkejte,“ ale na mně nemáte vy městští panáci. Jste zvykli střílet ve městě, ale nebyli jste cvičeni pro boj v přírodě. Myslíte, že mně tím zmatete, ne ne ne. Tady bude váš konec. Co je mi do toho, že jste zabili ty lidi ve skladu, ale tady to je moje území, já jsem tady pánem. Má na sobě to nejnutnější. Jen zbraně a víc nic. Je cvičený tak, aby přežil za každých podmínek jen s nožem v ruce a on je teď vybaven doslova královsky. Chase, bratříčku, Michelle sestřičko dojdete klidu a já pro vás ty parchanty zabiju. Vyrazí po jejich stopách a tebe plukovníku taky zabiji.
  „Kai nemáme toho moc? Budeme brzy unaveni.“
  „Ne nebudeme a spoustu toho si zítra uložíme u medvěda. Pamatuješ.“
  „Jasně to byl ten bručoun co nám..“ a vzpomíná, když byl tady naposledy s Kaiem. Rozhodli se ulovit si medvěda. Povolení měli tak co. Bude pečínka a hezký kožíšek před krb. Dokonce věděli přesně kdo bude jejich trofeji. Každé ráno je budil jak procházel kolem srubu. Takže vzali si věci a vyrazili. Nalehko. Do oběda budeme ho mít na stole sliboval Raven. Uvařím něco tak dobrého, že budeš na to ještě rok vzpomínat. Jenže medvěd to asi  vytušil a protáhl je vším možným. Hustou tajgou, navedl na vlky a potom skončili i v bažinách. Vylezli z nich promodrali rozklepani a jen si tahali potom pijavice u ohníčku. Nadávali jak newyorští dlaždiči. Slibili si ho že ho dostanou. Druhý den vyrazili. A opět stejná situace až náhodou narazili na jeho brloh. Doslova do něho spadli a nad sebou uviděli medvěda. Ten v klidu odešel. Později se dověděli, že to je maskot místních a nikdo ho ještě nedostal. Jeden místní dokonce důvěrně prohlásil, že na něho jezdí až smetánka z Moskvy. Ale našeho Kolju nikdo nedostane. Načež si všichni v hospodě přiťukli na jeho zdraví.
  „Protáhneme Chrise stejnou trasou jak náš medvěd. Aspoň se pobaví stejně jako my tehdy.“
  „Jo pamatuješ Ravene na ty vlčí brlohy?“
  „Dobře pamatuji, ale nevím jak jsme se tehdy z toho dostali. Doufám, že tam ještě budou.“ K poledni se dostali k vlčím brlohům. Udělali to stejně jako medvěd. Šli tak daleko jak to šlo a potom přešli po takovém úzkém stromku. Nechápou dodnes jak čtyřista kilový medvěd to mohl projít. Oba se usměji, když z dálky slyší  vlčí jekot. Chrání si své mladé a vlčice jsou jak vztekle. Uslyší pár výstřelů a zesmutní, ale potom slyší vítězoslavné uspokojení v hlasech vlků. Stejné jako před léty.
  Tak na to mně nedostanete hošánkové a pečlivě prohlíží si půdu. Vlčí stopy a hodně, čerstvé, vlčí pach čertsvý a skoro vrazí do vrčící bestie. Před ním je pět vrčicích vlčic. Vytahuje zbraň, ale to už se mu do lokte zakusuje jedna z nich. Couva a vidí jak se za ním blíží vlčice. Žluté oči jim doslova hoří hněvem. Chris o něco zakopne a svalí se na zem. Popadne to a chce to zabít. Vlčí štěně. Bere je před sebou a utíká. Dostali mně, ale já je dostanu. Ví, že nemůže vlče zabít. To by ho jinak uštvali. Po pěti minutáchje odhazuje. Slyší vlčí vytí. Utře si čelo. Bastardi.
  Zatím se Kai a Raven dostali hodně daleko. Před seboiu uvidí stádo jelenu. Raven vytahuje něco ze své skříňky. Postříká je a klidně jde doprostřed stáda. Jeleni jsou v klidu, když jeden samec zatroubí. Raven chvilku poslouchá a potom něco vyndá. Přiloží k ústům a vydá zvuk. Vezme Kaie za rukáv a klidně projde stádem. Vůdce, majestátní jelen, zvedne hlavu  a větří. Divný pach, ale nic škodlivého. Projdou a stádo likviduje jejich stopy.
   „Bude mu to trvat než projde“ zašeptá Raven v křoví. “Za chvilku je tady a my projdem rychle nazpět. Rychle, ale klidně.“
  „Odkud to umíš a proč jsi to nepoužil při poslední dovolené tady? “ Kai zašeptá. Raven se na něho podívá.
  „Nebylo to potřeba Kai. Jeden čas jsem strávil s indiánem Jelení pírko. Někdo mně hledal a já potřeboval úkryt. Hodně mně toho naučil. A teď ticho.“ Oba mlčí a čekají. Raven vytáhne dalekohled a pozoruje stíny v jejich stopách. Má ho a vidí jak si pečlivě prohlíží půdu. Stopy končí zašlapané jeleny. Stádo je klidné. Ještě nezvětřili jeho pach.
  Myslíte si, že mně dostanete na stejnou past jak s vlky? To se mýlíte, vy buzící. Nic jiného neumíte? Nenávisti se skoro zalyká, ale má to pod kontrolou. V ústech žvýká nějakou tyčinku. Jak se ale dostali přes to stádo. Budu muset obejit celé stádo a hledat stopy. Vyrazí a Kai s Ravenem taky. Raven vydá výstražný zvuk a stádo se semkne. Vůdčí jelen s mohutnou korunou se rozhlíží a pobíhá po kraji stáda. Kdo to vydal ten zvuk? Kai s Ravenem se těžce prodírají přes semknuté stádo. Za chvilku jsou opravdu načichli jejich pachem. Kai se zašklebí nad ním. Není to zrovna kolínská, kterou rád používá. Po chvilce se dostanou tam odkud vyšli. Pokopaní a s modřinami, ale vpořádku. Poslouchají, ale nikdo nikde. Raven vydá zvuk, že nebezpečí pominulo a stádo se pomalu rozchází. Oba se schovají do stínů a Raven pozoruje stádo. Tam je na samém kraji stáda. Najednou se krutě usměje. Užij si to. Jak je, ale splašit. Něco ho napadne a vytáhne další ampulku. Přesune se tak, aby byl po větru. Kai ho udiveně pozoruje. Odendá závěr a najednou oba ucítí puch. Kai nadzdvihne obočí. Jelen zatroubí a stádo se začíná stahovat tam kde je Chris. Dál od toho pachu, ale tady je cítí vlk. Jelen neuvažuje a skloní své paroží. Jde po tom vlků, který je tady cítí. Chris s dosud vlčím pachem na sobě se zvedne a rychle se stahuje do tajgy. Raven uzamkne ampulku a schová ji.
  „Je to něco jako pach vlků. A vlci jsou přirození nepřátele jelenů. Chris musel načichnout vlčím pachem. Ale stejně se ho nezbavíme. Jdeme.“ Vytáhne dvě tuby a jednu dá Kaiovi. Oba smutně se na to podívají a potom se zašklebí. Není to jídlo zrovna podle jejich gusta, ale začnou ji vysávat. Oba se začervenají, když jim to něco připomene. Blíží se večer a oni ví, že se Chris nezastaví ani na noc. Dojdou k bažinám a zblednou, když si vzpomenou na pijavice. Bohužel tehdy nepřišli jak to ten pitomý medvěd provedl takže musí přes ní. Všechno je v nepromokavém igelitu takže to bude dobré. Vědí jen, že musí přes tu bažinu. Jiná cesta není. S odporem se ponoří do té břečky.
  „Kai.“
  „Ano Ravene.“
  „Jestli někdy navrhnu sibiř zabij mně ano.“
  „Jak si přeješ. Neboj nebude tě to bolet.“ Raven se zašklebí. Jdou vedle sebe a Kai je naviguje. Diví se jak si mohl tehdy tu cestu zapamatovat. Zničeho nic se otočí a zadívá se na kousek trsu trávy. Přejde k němu, spíš doplave a odhrne ho. Zašklebí se. Tak tudy se ten pitomý medvěd dostal na souš. Pokyne rukou Ravenovi. Ten k němu doplave a podívá se co tam Kai našel. Vyškrábou se na tu polopevnou zemi a jen tam tak klečí. Chvilku se posadí do té břečky a odpočívají. Raven opět vyndá tuby s jídlem a nabídne Kaiovi. Ten ho vezme a mlčky to srkají. Zvednou se a vyrazí skoro neviditelnou cestou. Oddechnou si když dorazí na pevnou zem. Po hodině bloudění najdou konečně to doupě. Všechno ze sebe svléknou a začínají ve světle baterky sundávat pijavice docela už nacucané. Oba se u toho odporem šklebí a vzpomínají na ty první. Oblečení s nepotřebnými věcmi hodí do doupěte a zamaskují. To doupě najde se jen náhodou anebo se musí o něm vědět.
  Nakonec se oblečou do suchého a s minimální výzbroji pokračují dál. Chris zatím dojde k bažinám. Ví, že museli jít tudy a diví se proč jdou tudy. Bažiny nejsou nic přijemného. Začíná pomalu měnit názor, ale nechce si přiznat, že jsou stejně dobří jako on a má takový pocit, že to tady znají, že nejsou tu náhodně. Nakonec se ponoří do bažiny a jde jako buldozer vpřed. Kaie a Ravena zdrželo převlékání, ale vědí jak je důležité být zdravý a v suchu.
  „Kai.“
  „Ano.“ Zvuk se rozléhá tmou.
  „Tady to skončíme. Teď už ví, že je to past. Možná si to nechce přiznat, ale tady to skončíme.“ Kai přikývne. Bude to nebezpečné. Čekají. Jedna hodina po půlnoci. Dvě hodiny a pořád nic. Noc protínají noční zvuky zvířat. Někde zakváká žíába, ale jinak je ticho. Oba dva loví ušima zvuky. Šplouchnutí. Zvednou hlavu. Zdálo se jim to. Opět. Teď už jsou na nohách. Připraví si zbraně. Maximálně se soustředí na bažinu. Není tady jiná cesta než ta kterou přišel kdysi medvěd a tu kterou použili oni. Jsou připraveni. Mají ho zajmout nebo zabít. Bude něco vědět o tom kdo ho řídí? Ne. Asi ne. Dohodli se už předem a stejně ty samé myšlenky jim probíhají hlavou. Ano je to on. Čekají. srpek měsíce vykoukl zrovna z mraku, jako by chtěl jim ukázat přívětivou tvář. Čekat. To umí. Jsou oba dva velmi trpělivý. Čekat až vyleze z bažiny.  Kolikrát tak čekali? Spousta, ale prvně  čekají spolu. Napětí dá se krájet. Trpělivost jim říká mozek. Nedýchají a čekají. Ano už je to tady,  když slyší čvachnutí. Napřáhnou zbraně. Musí to být hned. Proti nim nestojí nezkušený nováček. Mají před sebou žoldnéře a to se speciálním výcikem.
  Tři výstřely a ticho. Nic není slyšet. Kvák. Zvuk žáby. Koncert kvákaní jak výstřely je probudily. Tři postavy ve tmě. Dvě stojí. Třetí chrotpí na zemi. Vytahuje zbraň a střílí. Drápy. Dvě nadávky. Mevěd. A porcuje Chrise. Raven se s Kaiem stahují. Slyší ještě jeden výstřel a potom nic. Co teď? Rychle vytahuji věci z díry a pospíchají pryč. Po chvilce se Kai zastaví.
  „Musíme se vrátit.“
  „Proč. Je mrtvý.“
  „Jako Michelle, Ravene?“ Raven se zarazí. Tehdy to parádně spackal.
  „Máš pravdu. Tehdy jsem to zvoral. Kdybych se přesvědčil jako obvykle tak jsi nebyl postřelen. Nestalo by se z toho nic.“
  „No tak úplně k ničemu to nebylo, ale teď jdeme se přesvědčit.“ Oba vykročí váhávě nazpět. Pomalu se přibližují ke stanovišti kde se odehrálo menší drama. Stejně jak se pomalu blíží k místu doupěte tak se probouzí ráno a denní zvířata. Z lesa se zdvihá lehká mlha a Kai a Ravenem snaží se ulovit i ten nejmenší zvuk. Ale je ticho. Přejdou k brodišti bažiny a zahlédnou ruku. Je urvana, ale tělo nikde. Raven se sehne a zkoumá stopy. Potom se vydá hlouběji do lesa. Jde velmi pomalu a pečlivě sleduje stopy. Po deseti minutách narazí na tělo v maskáčích. Rány jsou čerstvé. Zvednou hlavu. Blond vlasy a vyhaslé modré oči bez života. Chris Brown. Zkoumají rány. Dvě střely. Žádná z nich nebyla smrtelná. Zabil ho medvěd Kolja. Podívají se na sebe. Kai přistoupí k Ravenovi a políbí. Začnou se líbat. Ze zoufalství, z pocitu úlevy, že to je za nimi a oni přežili.
  „Půjdeme ne. Tady jsme skončili a zbytek nás čeká v New Yorku.“
  „Ano Shadow. Ten zmetek. Zabiju ho Kai. Ohrozil tě. Nechtěl mi nic říct.“ Raven mu skoro nemůže přijít na jméno.
  „Ale nejdřív, Ravene...“ a přejede mu prstem po tváří sklouzne na krk a potom mu zajede níž. Raven se zachvěje.
  „Ano Kai?“ a snaží se ignorovat pocit vzrušení.
  „Využijeme nabídky Sergeje a jeho ruské lázně. Bude se ti to líbít. Doufám, že bude soukromá“ to už mu říká do rtů. Raven zavře oči a vychutnává si kaiův polibek. Po chvilce se odtrhnou a podívají se na sebe. Teď se musí dostat k dači  a potom do přístavu. Opět dva dny na cestě. Druhou noc si ustelou při ohni blízko sebe a leží si v náručí.
  „Doufám, že Daniel si dělal legrací a ty prášky brzy přestanou působit.“
  „Taky doufám Ravene.“ Raven nemůže odolat a dá svoje ruce pod Kaiovo tričko. Nakonec usnou. Raven se ráno probudí s Kaiovým polibkem na rtech. Oba dva ještě ten den dorazí k dači, kde si udělají normální jídlo. Po jídle nahaží věci do auta a prohlédnou ho. Je vpořádku a tak vyrazí. Cestou se nic nestane až na zavřenou čerpací stanici u které musí přespat a zastávku v pekařství kde Kai za pobavení ostatních ženských mu tlumočí recept. Raven si to zapisuje přesně jak to má být.
  „Zeptej se ještě na to kolik to vaří a potom peče a podobně. Taky ty přísady do masa a zelí. Musí to být přesné Kai.“ Kai vzdychne, ale překládá. To už se seběhla dobrá půlka městečka před těmi divnými cizinci.
  „Tak a je to. Teď jen si je koupíme na cestu a ty mně můžeš zase krmit.“ Kai kupuje pirožky. Po cestě Ravena  krmí. Ten je jimi nadšen a když nasytí svůj hlad začne přemýšlet o jiném hladu, který se probouzí v jeho nitru. Vezme si kousek a olizne Kaiovi prsty.
  „Myslím, že přestávájí fungovat. Mám na tebe chuť.“
  „Tak to je dobře, protože u mně přestaly fungovat už ráno.“
 „Tak to abych sebou hodil, že.“ Raven dupnul na pedál a džíp se žene přes všechny nerovnosti stále padesátkou. „Ehmm Kai co jsou to vlastně ty lázně zač?“
  „No je to vlastně místnost s horkými kamny a tam se na ně lije vodu až se vytváří pára. Máš v ruce něco jako věchýtek trávy a tím se občas švihneš, aby se ti otevřely póry kůže. No a až toho máš dost tak skočíš do ledové vody.“
  „Nemohli bychom tu ledovou vodu vynechat?“
 „Ani nápad. Bude se ti to líbít.“ Kai se usměje s mnohoznačným úsměvem. Raven se na něho podezřívavě podívá. Líbit? Studená voda? Ani nápad.
   Konečně dorazí do přístavu. Vojáci na bráně jsou stejní a tak zvednou sluchátko a bez ptaní rovnou volají plukovníka Sergeje Vladimiroviče Stachova. Voják se postaví do pozoru a pustí je dál. Kai s Ravenem jedou jako minule. Zastaví před budovou a vejdou dovnitř. Slyší někoho hulákat. Opatrně otevřou dveře  a Kai nakoukne dovnitř. To jen Sergej řve na někoho do telefonu a zřejmě se to týká lázní. Oba dva tam vejdou a Sergejovi při pohledu na Ravena rozzáří tvář. Položí telefon, spíš třískne a jde k nim. V půlce cesty se zarazí.
  „Smrdíte. Kde jste se toulali. Kanály?“
  „Jen menší bažina. Jinak vše je dobré. Ani to necítíme. Ty lázně...“ řekne nadějně.
 „Jedeme“ a tlačí je před sebou. Všichni nasednou do džípu. Kai s Ravenem dost rozpačitě. Nepočítali se společnosti Sergeje. Jenže jim tolik pomohl. Nakonec se zastavují před velkým domem a jsou pozváni dovnitř. Nějaký muž je doprovází do lázní a ukazuje jim parní místnost, bazén se studenou vodou a potom obyčejný bazének. Kai s Ravenem jdou pod sprchu a potom s ručníkem kolem boku do lázní kde je čeká už Sergej. Usadí se naproti sobě a začnou se potit. Oba sedí naproti sobě a pozoruji se. Občas se švihnou takovou měkkým březovým košťatkem. Kai se nakloní a jemně jim švihne po Ravenovi. Úplně zapomene, že tam nejsou sami. Raven mu to oplatí. Pochopí co měl Kai na mysli. Sergej zatím pozoruje jizvy Mylady a oba jak si hrajou a nemohou ze sebe spustit zrak. Doslova se očima hltají a kdyby tady nebyl.... Vzpomíná jak naposled jim majitel nabídl společnost. Oba si vybrali dívky, ale teď  když je vidí jak k sobě se chovají a jejich něžné pohledy tak asi jsou milenci. V tom případě je tady zbytečný. Určitě chtějí být sami a on se jim určitě do plánu ohavně vecpal.
  „Kardinale myslím si, že jsi posledně dal přednost dívkám. Nevšiml jsem si, že tě přitahuji chlapci, i když je pravda, že jemu se málokdo vyrovná.“ Kai zrudne a Raven se na něho udiveně podívá. „Dost neobvyklé spojení Vás dvou“ pokračuje. „Ale určitě chcete být o samotě. Řeknu, že pod trestem smrti sem nikdo nesmí.“
  „Díky „ zachuchlá Kai. Sergej se zvedne a otevře dveře.
  „Vychutnejte si to tady.“ Raven zvedne obočí nad tím rychlým odchodem. Kai, sotva se dovřou dveře už se k Ravenovi přesune, bere jeho hlavu do dlani a dává mu polibek. Raven mu to oplatí a začne jeho zpocené tělo přejíždět rukama. Oba se rychle vzruší ještě víc. Kai stáhne Ravena na zem a potom vezme metličku do ruky. Švihne jim přes záda a potom místo políbi. Raven vyjekne. Říkal přece Kaiovi, že to nesnáší. Už to chce říct, když si to rozmyslí. Kai to přece ví a když ucítí, jeho rty na zádech tak přestane myslet úplně a jen vnímá jeho horké rty na zádech. Prohne se v zádech jako kočka. Kai potěšeně vnímá jeho odezvy. Dívá se jak se prohýbá a na jeho tělo. Přejede mu rukou od shora dolu a níž až sklouzne na hýždě. Skloní a začne ho hladit a líbat. Raven otočí hlavu co to dělá.
  „Achh“ skoro zavyje když ucítí jeho rty v rýze hýždí. Cítí jak sklouzáva níž, až se zastaví před jeho otvorem. Mimoděk se vypne ještě víc a tak dovolí, aby měl lepší přístup. V duchu opět zaskučí rozkoší, když ucítí jeho jazyk. To je nádherá si říká. Obě těla jsou pokrytá kapičkama páry které jim stekají po tělech. Kai se odtrhne a zasune do Ravena prst. Pomalu a hlouběji.  Dívá se jak pod ním se Raven chvěje rozkoší a chtíčem. Chce  pokračovat, když zjistí, že těžce dýchá.
  „Ravene jdeme“ řekne a rukou hladí jeho těle. Raven něco nesouhlasně zavrčí. Kai se k němu skloní a jemně ho políbí za ucho. Raven to má rád. Sklouzne níž a políbí krk. Raven automaticky odhrne vlasy a odhalí svůj krk. Kai ho zvedne a řekne mu do očí zastřených touhou.
 „Půjdeme, ano“ skoro jako dítěti, ale podle jeho vzrušení už není dítě. Kai zaúpí. Chci ho a je jedno kde a jak, ale tady tady to fakt nejde. Zvedne se a otevře dveře. Do místnosti začne proudit studený vzduch a Raven se probere. Podívá se na místnost plnou páry a do starostlivých očí Kaie. Obejme ho. Oba se zvednou a přejdou k bazénku studené vody. Raven se ošklíbne, ale to už letí nepřipraven do vody. Jen hekne jak mu studená vody zchladí nejen pokožku, ale i jeho vzrušení. A to mu bylo tak dobře, ale to už vedle něho plave Kai. Připlave k němu a obejme ho. Nohy mu ovine kolem pasu a celým tělem se k němu přitiskne.
  „Není to skvělé.“ Oči mu září touhou. Raven ho obejme.
  „Je, ale začíná mi být zima. „
  „To vidím, ty zmrzlíku. A jak vidím ani já tě nerozehřeji. Pojď“ a vyrazí ke schůdkám. Raven pozoruje jeho nahou postavu jak tam stojí bez ostychu a dívá se na něho. Rychle vyrazí a Kai otevře dveře do jiné místnosti. Je tam teplo a uprostřed je malý bazenék. Raven se dívá jak Kai do něho vchází. Polkne. Je krásný, když se dívá na jeho tělo poseté kapkami vody. Kai se opře o okraj bazénku a nenasytným úsměvem mu povídá.
  „Budu čekat ještě dlouho?“ Raven přistoupí k němu a sedne si na okraj bazénku. Chce sklouznout dolu, když ho Kai zarazí. Přesune se k němu a stoupne si mezi jeho nohy. Raven se přisune trochu blíž a opře se rukama o podlahu. Kai vezme jeho úd do rukou a dívá se jak pod jeho pohyby prsty mohutní. Skloní hlavu a špičkou jazyka ho olízne. Špička jazyka se dotýká jeho špičky. Jen si s ni hraje a olizuje. Raven se na něho chvilku dívá a potom si lehne.
  Vzdychne, když Kai ho začne po celé délce lízat. Po té studené vodě jsou jeho teplá ústa rájem a skoro vzlykne, když Kai se do něho odtrhne. Ale Kai jen si ho vezme celého do úst a a začne pohybovat svými rty po celé jeho délce. Hraje si sním a líbí se mu to jak svými pohyby rozvášní Ravena. Jak sténá a zatíná ruce. Raven cítí, že už dojde k vrcholu, ale není schopen nic udělat jen vnímat Kaiovy ústa, jazyk na svém údu. I Kai cítí jak Raven se přestal dávno ovládat a jak se blíží k vyvrcholení. Chce to ještě prodloužit. Olízne jeho špičku jazykem a a rukou mu jede na horu. Raven se zvedne a dívá na jeho ruku. Posadí se na kraj a dívá jak Kai se  snaží dosáhnout svými rty kam se dá a rukou jak laská jeho pokožku. Raven sklouzne do vody a přitiskne se ke Kaiovi. Teď je to on kdo mu ovine nohy kolem těla. Oba se s napětím dívají na rty. Přiblíží se k nim a jen se lehouce dotýkají. Raven chce víc a Kai jako by utíkal.  Raven něco zamručí a konečně chytne jeho rty. Polibek se prohloubí a oba vnímají kolem sebe vodu, rty a mezi těly jejich údy jak se o sebe třou.
  „Prosím“ zašeptá Raven a Kai si ho opře o stěnu bazénku a klidným pohybem vstoupí do Ravena. Dívá se mu do oči a vidí jak se mu zorničky rozšíří rozkoší. Za chvilku je přivře a  ví, že si to jen chce vychutnat a on taky. Zasténá. Je to nádherné být uvnitř něho. Jak ho svírá a on se začne v něm pohybovat. Přiráží dlouhými pohyby a skoro pokaždé z něho vyklouzne a opět se zasune jak nehloub to dokáže. Raven mu zatíná ruce do zad a sténá. Už je tak blízko uvolnění a cítí jak stříká, ale Kai se v něm ještě pohybuje. Položí mu hlavu na rameno a začne ho líbat na krk a potom na rty.
  „Nádherá. Líbí se jak jsi ve mně. Chybělo mně to celý týden. Ležet tak blízko tebe a nemít tě. Kaii“ zasténá a zpozoruje, že jeho úd opět tvrdne a mohutní. Chce to jinak a odstrčí Kaie. Vyhoupne se z bazénku ven. Kai zasténá, když je přerušen. Raven vyjde ven a klesne na zem. Podívá se na něho co Kai na tu zvoucí pózu. Kai se dívá jak Raven klečí na čtyřech a prohýbá se v zádech. Dívá se na jeho hýždě před sebou a vyhoupne se taky. Raven se pod jeho pohledem začervená. Kai ho pohladí po zádech. Sevře jeho boky a vstoupí do něho aniž by se čimkoliv zatěžoval. Raven se dívá jak Kai se v něm pohybuje, ale potom skloní hlavu a nic nevnímá než jeho pohyby, jeho tělo. Sténá do rukou a prohýbá se pod ním. Kai přiraží rychleji a rychleji. Najednou přetočí Ravena na záda a vyvrcholí na jeho tělo. Vidí jak je vzrušený a rozhodne se proč ne.
  „Chceš to nebo mám si trochu hrát.“ Raven dokonale pochopí.
  „Hrát“ řekne svým chraptivým hlasem. Dívá se jak Kai opět ho vezme do úst. „Miluji to“ vyhrkne a rukou sjede níž do vlasů Kaie. Roztáhne a zvedne kolena. Kai sjede rukou dolu tam kde do něho vstoupil. Dráždí ho až Raven vzlyká slasti. Je to tak hříšně krásné chce říct, ale z jeho úst vychází jen chraptivé sténání. Druhou ruku si položí na bradavku a zvyšuje si ještě víc rozkoš. Kai ještě chvilku si sním hraje a Raven vyvrcholí rovnou do kaiových úst. Kai všechno spolyká. Zvedne se a položí se vedle Ravena. Hladí ho po těle. Jemně jako když někoho hladíte peříčkem. Raven má rád, když ho po milování hladí a on mu rád vyhoví. Najednou se Raven zvedne a jde do bazénku. Kai se na něho se zalíbením dívá. Vstane a jde  za ním. Oba dva  ve vodě se dotýkají a laskají rukama, ústy, celým tělem.
  „Je ten tvůj bazének doma dodělaný, Kaii?“
  „Měl by být hotový.“ Kai sedí na kraji bazenu a nohy má ve vodě. Dívá se na nahé tělo Ravena.
  „To je dobře.“ Raven si lehne na záda a nechává se unášet vodu. „Nesnáším bažiny“ řekne najednou. Kai mlčí. „Musíme jet domů?“ doplave k němu a zvedne hlavu. Dívají si do oči. Doma. Další práce a hlavně je čeká Shadow.
  „Musíme. Na jaře to bude pět let co se známe. A v zimě dva roky co jsme milenci. Nelituješ toho někdy, Ravene?“
  “Litovat. Ne. Jednou budu asi litovat spoustu věci, ale to, že jsme se seznámili, že spolu chodíme toho litovat nebudu nikdy.“ 
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

perfect

(Tigie, 17. 4. 2007 14:22)

Ti dva si vážně užívají života plnými doušky: střílení, bažiny, vlci a medvědi, ruské lázně...

Připomínka

(Raven, 31. 12. 2006 22:44)

Líbí se mi to. Pravdou je,že člověk nema při tomto povolani příliš přátel. Ovšem je také pravdou,že konfortu si z důvodů utajení také zrova neužívají. Lepší je být nenápadný. V každém případě Ti chci poděkovat, u toho příběhu se krásně sní. Raven

Day of the Jackal

(Bea, 30. 12. 2006 14:45)

Napsal to Frederick Forsyth a je to klenot mezi thrillery! :-)) Něco úžasného... určitě si to přečti:-)
Ovšem jinak Sibiř se povedla, stejně jako všechno ostatní. Velice mě zajímá jak to s nimi nakonec dopadne:-)

komentář:-)

(Raven, 27. 12. 2006 13:58)

Ahoj, tak Ti musím říct, že se mi to dost líbí. Některé věci mi tam sice trošku nesedí, ale jinak, ano je vidět, že to máš dobře promyšlené:-) jen tak dál.:-)
btw. četla jsi Den pro Šakala?