Jdi na obsah Jdi na menu
 


7 část z cyklu Spirála smrti: Past v ráji

28. 1. 2007

                                  Past v ráji


     „Tak jsme zpět“ řekne Kai a zamyšleně se dívá na deštivý New York. Za chvilku přejde podzim a opět bude zima. Oba přeběhnou k autu a vklouznou do ravenova porsche. Dívají se jak déšť klouže po předním sklu.
  „Kam teď?“
  „Domů. Ještě dobře že nemám žádná živá zvířata.“ Raven váhá. Kai se k němu otočí.
  „Co je Ravene? Proč nejedeš?“ Raven mlčí a ruce má položeny na volantu. Civí dopředu před sebe a několikrát polkne.
  „Kai...“¨
  „Ano.“
  „Já bude to stejné jako do teď?“ Kai mlčí a přemítá. Neuvažoval o tom cokoliv změnit.
  „Chceš něco změnit? Pokud ano tak řekni. Já neuvažoval jsem o tom. Sice něco , ale to je vedlejší.“ Raven stále se dívá před sebe. Najednou zařadí a vyjede.
  „Ne myslím, že ne a vůbec kdybych s tebou bydlel, tak jak ti mohu volat?“
  „Jednoduše budeš v druhé místnosti. A vůbec chci si s tebou o všem promluvit, ale až po Shadow.“ Oba zmlknou a zamračí se. Shadow. Muž s temnou minulosti. Muž stojící v čele černého trhu se zbraněmi. Muž bez skurpulí. Muž, který je jedním z nejsilnějších vládců podsvětí. Muž, který má sílu, peníze moc a informace. Muž který zabije malé dítě. Muž, který je chce zabít a který o nich skoro vše ví. Jednoduše nepřítel, který se nesmí podcenit a oni musí pokud ho chtějí zabít chodit kolem něho, jak po minovém poli a sami zůstat naživu.
Mlčí a přemítají o tom všem. Raven řídí jistě a klidně.
  “Zvládneme to. Musíme“ řekne skoro divoce.
  “Ano musíme a velmi opatrně. Myslím, že trochu vyčkáme. Tady nevím jakou strategii použít. Mám tušení, že až to přijde tak to bude rychle. Do té doby musíme zůstat naživu. Budeme neustále v pohybu. Neuvidíme se, ale já chci zůstat naživu. Chci s tebou ještě nějakou dobu zůstat. Mít tě v náručí. Jednou to přijde, ale nechci teď. Je ještě brzy, Ravene. Vyhodíš mně u mého domu, ano. Musím toho spoustu dodělat co jsem byl pryč.  A obávám se, že naši zprostředkovatele mají pro nás hodně práce. Mít tak pár klidných dní. Nepřemýšlet o nebezpečí. Chci být s tebou a nebát se.“ Kai vytáhne mobil a s nechuti ho zapne.
  „To je naší práci. Tak jsi tady. Dej mi zprávu do schránky a..“ melodie Devátá.
  „Ravene začínám tu melodii nenávidět“ ale zapne hovor a mobil přiloží k uchu. Raven slyší jen pár slov, ale nic podstatného nezachytí. Sklapne telefon a smutně se podívá na Ravena.
  „Doufal jsem, že strávíme spolu večer, ale musím do práce. Letím do Kanady.“
  „Do Kanady? Co tam? Nepamatuji, že bych kdy měl nějakou práci v Kanadě. „
  „Já také ne.“
  „Bojím se jestli to nebude mít něco společného s Yakuzou.“
  „Proč myslíš?“
  „Něco jsem zaslechl o schůzce, ale nevím nic určitého. Kai a nemůžeš tu práci odložit. Prostě nebrat. Vím, že o peníze tady nejde tak proč? Rád zabíjíš nebo proč? Nemůžeš bez toho být?“ Kai se trochu začervená.
  „Ne o to nejde, ale víš, že máme výročí...“ leze to z něho jak z chlupaté deky.
  „AAA já to vím, že máme výročí v lednu. Je to co jsme dva roky spolu a teď na podzim pět let od našeho setkání. Které máš namysli?“
  „To podzimní. Jenže nestíhám to překvapení. Já a vůbec nevyslýchej mně. Prostě potřebuji trochu peněz. „
  „Mohu ti...“
  „Tak to ne Ravene. To má být překvapení. Tak už to skoro víš. Proč ze mně všechno vytáhneš. Už od našeho setkání.“ Kai je mrzutý, že z něho Raven zase něco vytáhl. Raven zaparkuje před kaiovým domem a otočí se ke Kaiovi.
  „Kai otoč se ke mně a neignoruj mně, ano. Nechovej se jako malé dítě. Naopak jsem rád, že chceš to slavit až na jaře tak aspoň nebudu muset kvůli tomu tvému dárečku nikoho zabít.“ Kai se i hned otočí.
  „Dáreček a pro mně. Od tebe? Kde a co? Prosím řekni mi to.“ Raven pozoruje jeho rozzářeny oči. Tolik miluje překvapení.
  „Neřeknu a budeš si muset počkat na jaro. Trochu opožděně, ale i já měl problémy to sehnat. Zatím ti musí stačit.“
  „Co stačit?“ Dožaduje se odpovědi.
  „Přece toto.“ Vezme mu hlavu do dlaní a políbí ho. „Budu ti muset stačit já.“ Kai mu odpoví na polibek. Tisknou se k sobě blíž jen co malý prostor vozu dovolí. „Tak co stačím nebo ne.“
  „Já nevím Ravene“ Kai předstírá váhání. „Možná bych si mohl pořídit nějakého plyšáčka do postele. „
  „Kaii!“ řekne přísným tónem Raven.
  „Dobře. Stačíš mi. Jak bys mi nemohl nestačit. „ Kai se na něho dívá rozzářenýma očima. Jsou tak jiné než normálně. Jsou jen pro Ravena. Jen pro něho. Raven se na něho dívá svým modrým pohledem. Tolik ho miluje. Kai se skloní k jeho rtům a políbí ho. Líbá je něžně a hraje si s nimi. Tentokrát Raven neodpovídá a nechá Kaie, aby si hrál. Po nekonečné dlouhé chvilce, kdy už si myslí, že jeho rty shoří a on nevydrží jeho laskání jsou kaiovy rty pryč a on má pocit ztráty. Kai si položí hlavu na jeho rameno.
   “Bojím se té cesty. Mám pocit, že vím o koho se jedná. Občas pro ně dělám a v tom případě..“ Raven tiše poslouchá. Cítí jeho hlavu na svém rameni. Je mu tak dobře že ho má tak blízko sebe.
  „Chceš, abych jel s tebou?“
  „Ne. Nikdo z nich nesmí vědět, že existuješ. Budeme se muset omezit jen na schránku.“ Raven to nechápe.
  „Proč?“
  „Mohli by tě využít a já nechci, aby padl do jejich pasti. Rozumíš. Můžou skoro vše. A já jsem jen někdo nedůležitý. Postradatelný v jejich hře. Pokud udělám dobře práci oni mně nechají jít a nebudou dál mně sledovat. Rozhodně to dám vědět. „Obejme ho kole krku. „Bojím se. Poprvé v životě se bojím.“
  „Já vím Kai. Taky se bojím. Nemluv už. Budeme tady jen tak chvilku sedět a pozorovat řeku. Není krásná?“
  „Je špinavá, Ravene.“
  „Vůbec nejsi romantik.“
  „Já a romantik. Co chceš od nájemného vraha?“ Raven s Kaiem se uvolnili a usmívají se. Kai vezme ruku Ravena a políbí na hřbet ruky. Ale oba cítí, že pod tím vším zůstala trochu té úzkosti o toho druhého. Sedí v autu a dívají se na řeku.
  „Musím..“
  „Já vím. Napiš a buď... ne zapomeň na to. Udělej co je třeba. Chci ti dát dárek k výročí. „
  „Dárek. Moc dárků jsem nedostal, ale od tebe dárek. „ s těmi slovy vystoupí z auta. Raven a dárek. Možná další fantazie a cítí jak se jeho útroby sevřou touhou. Bez ohlédnutí jde dál. Za chvilku uslyší jak se auto  odlepí a odjíždí. V duchu skoro zavyje. Už teď mu chybí, ale pokud vyjde jeho plán, tak může jít na odpočinek.
   Raven jede tiše ulicemi a přemýšlí o tom co řekl Kai. Takže částečně pracuje pro někoho kdo je velmi mocný, ale pokud ví už několikrát využil svoje umění proti nim. Je zmatený, ale přijme rozhodnutí Kaie. Copak asi připravuje, že potřebuje tak velký dárek? I on má pro něho něco vybraného. Bude to dlouhé a pracné získaní, ale snad se to podaří. Mobil. Kai? Ne jen zprostředkovatel.
  „Mám pro tebe práci. Někdo chce zabít jednoho ruského zbohatlíka bez skurpulí. Vlezl mu do zelí a on je teď naštvaný. Důležité je, že ten klient je napojený na Louvre a tamější sbírky a sběratele. Je dost vlivný. Budeš muset jet do Ruska. Takže jak se rozhodneš. Mohu zkusit sehnat informace o někom jiném, ale...“
  „Ne to je perfektní. Vezmu to, ale tentokrát platbu si chci vyřidít sám.“ Druhý hlas zmlkne. Spíš je šokován.
  „Mylady ty mně už nepotřebuješ?“
  „Ale ne jsem s tebou spokojen. Je to trochu osobní anebo možná bys mohl to vyřidít za mně.“
  „Vyřídím vše k tvé spokojenosti. Takže jaká platba.“
  „Chci aby zkontaktoval francouzské sběratele a získal pro mně jednu....“ zbytek zanikne v řevu sanitky.
  „Dost neobvyklé, ale pokusím se. Ne já nezklamu tě Mylady.“
  „Výborně.“ Raven zavěsí sluchátko. Je spokojen. Tak přece jen získá ten dárek pro Kaie. Určitě se mu bude líbit. Podívá se na hodinky. Teď už je určitě na letišti do Kanady anebo možná jede svým maserati. Zamračí se. Yakuza je dost nebezpečná organizace jestli je to ona, kdo chce Kaie. Jsem zvědavý jestli náhodou nechce použít minulost Shadow jako páky.
  Mobil. Melodie. Nic. Pořád zvoní a nikdo nezvedá.
  „Dariusi kde jsi. Tak pojď sem“ ozve se nevrlý hlas starého muže na vozíčku. Pokojem k němu přejde mladý muž štíhlé postavy s hnědými krátkými vlasy a podivnými žlutými očima.
  „Přejete si , pane?“
  „Chris Brown se neozývá.  Spoj mně se Shadow a hned. Tak na co čekáš!“ a vztekle bouchne holí o podlahu. Darius přejde k notesu a vyhledá kontakt na Shadow. Vytočí číslo a podá ho muži na vozíčku.
  „Zmiz!“ houkne a mračí se. Darius tiše odejde, ale zastaví se za dveřmi, zkříží si ruce na prsou a poslouchá. Tak Kai a Raven přežili. To je dobře. Moc dobře. Ale on věděl, že toto je nemůže ohrozit. Horší bude Shadow. To je nebezpečný nepřítel.
  „Tak náš plán v Rusku nevyšel. Musím ho dostat a myslím, že ty taky ho chceš zlikvidovat. Jede do Kanady a nevím s kým se setká. Možná Yakuza . Kdo je ten další za tebou?“Darius se nadechne. Snad konečně uslyší to jméno kvůli, kterému je tady.
 „Cože Yakuza? Tak to je vážné. To jsem nevěděl. Budeme museli být opatrní. Kdo druhý jaký druhý? Nevím o ničem. Shadow do některých věcí bys ses neměl plést. Až budeš něco vědět tak se ozvi.“ Muž vypne telefon a sprostě zakleje v nějakém jazyce.
  Tak to je dobře. Na nějaký čas tě Kai Yakuza ochrání, ale ne navždy. Co budeš dělat? Muž tichým krokem pantera přejde do kuchyně. Připravuje hlasitě čaj.
  Zvonění. Vytrvalé zvonění. Raven zamžourá do rána a hodí polštář přes celou ložnici. Nakonec ho nerad zvedne.
  „Souhlasí.“
  „Cože? Tak rychle“ Raven se probere.
  „Jo zatlačil jsem trochu a zřejmě chce ho opravdu vidět mrtvého. Dost se kroutil, ale nakonec souhlasil, že to pro tebe získá. Jen říkal, že takovou rošádu jako ty už nerozpoutal nikdo přes dvacet let.
  „Rošádu? Jakou rošádu. Můžeš mluvit anglicky. Právě jsi mně vzbudil.“
  „Aha. No on má něco kdo chce někdo jiný a ten další má něco co chce další až nakonec to co chceš skončí v jeho rukou a on ti to dá.“
  „Tak dobře. Jsi dokonalý, díky.“ Ten druhý se usměje. „ Tak mně pošli materiály a já se  přichystám do Ruska. Víš jak poslední dobou začínám nesnášet Rusko? Nevíš.....“ Druhý muž trpělivě vyslechne jeho samomluvu. Ťuká tužkou o stůl a snaží se nezívat. Ale zaměstnavatel je zaměstnavatel a dobrého je tak těžko sehnat. A kdo to je? Tak to ho přestalo zajímat po prvních třech jejich společných prací. Nakonec zjistí, že u ucha má sluchátko a v něm jen pískavý tón.
  Raven zatím sedí v posteli a nejraději by tak prolenošil celé odpoledne. Vytočí číslo a zajistí si let do Ruska na večer. Po chvilce lenošení a zírání do zdi se zvedne a přejde do koupelny a potom do kuchyně na kávu. Vyjde ven do blízkého pekařství kde ho dobře znají a kupuje francouzské rohlíčky. U vstupu potká poslíčka od kterého přebere si zásilku poté co se prokáže průkazem. Taky by se mohl naučit už posílat všechno faxem a ne po kurýrovi. Vyjde na horu v ruce sáček s rohlíčky a podpaží obálku s papíry oběti.
   „Hmmm . Hmmmm“ začíná to být nějak dlouhé. Prohlíží si papíry s oběti. Muž už dost starší.  Trochu připomíná toho majora ze Sibiře Sergeje. A ano býval generálem v ruské armádě proto ta podobnost a teď a „Sakra!“ zakleje. Ruská mafie. Tak ten dárek bude hodně vydřený, Kai pomysli si. Prohlíží dál shromážděny informace a k tomu jí a pije kávu. Nakonec materiály odloží a přemýšlí o tom všem. Zvedne mobil a zavolá svého zprostředkovatele.
  „Vše zajistí.“
  „Jako obvykle?“
  „Ano.“ Už jsou na sebe zvykli a vědí přesně jak ten druhý pracuje. Raven je docela rád, že ho tehdy našel.
  „Bude to nebezpečné. Hodně štěstí.“ Raven zavěsí telefon a jde se obléct. Najednou svěsí ramena. Tak se mu nikam nechce. Nějak zlenivěl. Napřímí a nahází věci do kufříku. Zakleje. Přece mu není ani třicet. Nějak ho to dostává. Vezme kufřík a sjede dolu. Nasedne opět do porsche a vyrazí k letišti. Celou dobu zívá jak je ještě utahaný z minulého letu. Odbavení si skoro nepamatuje. Vzbudí se někde nad Atlantikem a zmateně se rozhlíží. Nakonec si uvědomí kde je a poprosí letušku o sklenici něco studeného. Ta se usměje a je ráda, že konečně vidí někoho ucházejícího a ne jako obvykle mrzuté obchodníky. Ten je zajímavý a přemýšlí co chce v Rusku. Mají tam dlouhý oddech a možná by si dal říct na příjemné zpestření toho jeho pobytu.
  Po nekonečně dlouhém letu a hlavně nudném se letadlo posadilo na moskevské letiště. Nechává se odvézt do Hotelu Moskevskaja gviazda. Už tady jednou byl a pokaždé, když si na to vzpomene není moc šťastný. Ani si nevybalí, jen si sundá oblečení a jde spát. Usíná a vzbudí se až večer druhý den. Protře si oči a jde do koupelny. Je čas začít pracovat na dárku pro Kaie. Už se těší na jeho rozzářeny oči až to uvidí.
  Zvedne telefon a zavolá si obsluhu s večeři. Zatím než přivezou by mohl napsat vzkaz pro Kaie.Vytáhne notebook a zapojí ho. Zakleje. Nefunguje. No jo Moskva. Jednou, když potřebuje, aby něco fungovalo tak nefunguje. Zkusí to později anebo by mohl zkusit místní počítače. Vyjde ven a sjede do haly. Nějaký tam viděl, když přijížděl. U počítače zaváhá. Jak jsou vůbec moc bezpečné. Odloží myš a vyjede nahoru, kde se srazí s poslíčkem. Jídlo a uvědomí si, že už nejedl dva dny.
  Potom sejde do večerní Moskvy. Bezcílně se loudá a přemýšlí jak to moc bude nebezpečné. Dívá se na noční Moskvu a vnímá proudy, které ji tečou. Je ještě horší než tehdy. Otočí se zpět do hotelu. Vyjede nahoru a opět zkusí zapnout notebook. Musí konečně napsat ten vzkaz. Funguje zajásá.
Jsem v  Moskvě. Jak to jde?
   Jen krátká zpráva. Žádný podpis, žádné jméno. Ráno vstane a opět vyjde do studeného dne. Přeběhne k hotelu a vyjede do svého apartmá. Musí zjistit vše o dotyčném. Začne  studovat materiály opět. Pořád neví jak se k němu dostat. Auto je opanceřované, podle fotek jeho vila je pevnost. Tam se nedostane ani myš. Poslední dobou má kolem sebe nejméně pět strážců. Když někam jde tak jen tam kam není dosažitelný. Zvedne poslední stránku s jeho programem.
  Ráno vila, potom fitcentrum poslední dobou doma, masáž taky doma. Nechá si zvát nějakou dívku. Pořád stejnou. Loreen se fakt snažila napadne ho. Oběd doma nebo u někoho z jeho obchodních partneru. Poslední dobou nikdy ne na veřejnosti. Odpoledne obchodní schůzky. Doma. Za poslední týden ani jedna venku. Večeře doma anebo venku ve velmi přísně střeženém objektu. Fotky. Nic tam to nejde. Večer dům madam Boujevalis. Jistě je to jen přezdívka, zdání. Zkoumá co to je. Dům aha. V takovém byl naposled před Kaiem, pak už neměl potřebu. Kruci není tady ani jedna skulina. Je tak zabezpečen, že by člověk řekl, že tuší co ho čeká. A možná ano, napadne ho.
  Zvedne mobil. Nechává ho dost dlouho zvonit.
  „Děje se něco?“
  „Jo zeptej se našeho klienta, jestli náhodou už ho nezkoušeli zabít a fofrem. Je zabezpečený důkladněji než Fort Knox. Jak potom mám dělat. Klidně ho vzbuď.“
  „Jasně. Za hodinku zavolám“, ale to už má tušení, že opět mluví do prázdna. Nesnáší to jak mu zavěsí ještě předtím, než domluví. Raven zatím okusuje tužku a zírá na fotky a na program. Nemá ho pro nejbližší dny, ale jestli je to tak jak myslí tak stejně by mu to bylo k ničemu.
  Proč vlastně takový mocný člověk musí hodit k madam Boujevalis. Nedává to smysl. Mohl by si ji snadno odvézt domu. Čte ještě jednou. Hmm manželka. Tak to je je jiné, ale i tak to nedává smysl. Sexuální orientace? Moc toho není. Samozřejmě ten dům nabízí vše. Možná kvůli něčemu speciálnímu. Možná bych na něho mohl přes sex. Jenže tam stejně nemůže použít zbraně. Zbývají jedy. Má tady svou skříňku. Jak oni vždy skočí na to, že jsou to léky. Takže použít jed. Bude to trochu nebezpečné. Hodně nebezpečné. Mobil.
  „Ano? Zjistil jsi něco?“
  „Jo. Ty jsi poslední jejich možnost. Zkoušeli to celkem pětkrát. Dokonce prý i někoho uvnitř podplatili. Víc mi nechtěl říct.“
  „To stačí. Aspoň přiznal barvu. Díky.“ Tak takhle to je. No nic zvládne to. Musí jít na to dost starým způsobem a to přes sex. Do háje to je děsný, ale vybírat si nemůže je to jediná skulina, přes kterou na něho může. Jenže jak s k němu dostat? To nepůjde tak lehce. Chce set tam dostat jako zákazník a ne druhým způsobem. Přejde ke své skříňce léků. To půjde, ale jak se tam dostat. Kdyby tady byl Kai ten by si věděl rady. Snad zítra něco vymyslí. Jde do koupelny a potom do postele.
  Takže tentokrát zbraně nebude potřebovat. Buď bude to ručně nebo přes látky. Ještě dobře, že to je v Moskvě a ne na nějakém zapadákově jako na Sibiři. Myšlenky se mu stočí k Sibiři. Ta lázeň  byla skvěla. Plukovník to by mohlo být ono a zvedne se.
  Sáhne po mobilu a záváha. Není zvyklý pracovat  nebo žádat někoho o pomoc, ale jestli chce to překvapení tak bude muset to překousnout. Vytočí číslo.
  „Plukovník Sergej Vladimirovič Stachov?“
  „Kdo volá? „
  „Vzpomínáte na Kardinála s Mylady?“
  „Mylady?“
  „Ano?“
  „Jak se máte, ale nevoláte mně jen, protože chcete vědět jak se mám. Mám pravdu. Co potřebuješ.“ Přejde v důvěrný tón.
  „Volám z Moskvy a potřebuji se dostat k madam Boujevalis. Máte ještě nějaké kontakty tady?“ Na telefonu je dlouhá odmlka.
  „Jedu tam. Zítra jsem u tebe. Kde bydlíš a pod jakým jménem.  Vím co chceš říct, ale k ni nepomůže ani doporučení. To už se zkoušelo a já se náhodou s ní znám. Stejně musím do Moskvy tak si udělám menší výlet  a Mylady nezkoušej se k ni dostat jinak, rozumíš. To není Evropa.“ Raven se dívá do sluchátka a vůbec nic nechápe. Jen ví, že zítra se tady objeví plukovník. Zakleje. Má to vůbec cenu? Ale potom si vzpomene na rozzářeny oči Kaie a vzdá to.
  „Jdu spát“ řekne a lehne si. Spí beze spánku. Ráno se ozve bušení na dveře. Raven přes sebe přehodí župan a otevře.
  „Tak jsem to stihl. .. a promiň, zřejmě jsem tě probudil. Víš, že je poledne?“ Otočí se k němu s úsměvem.
  „Jak jsi mně našel, Sergeji? Neřekl jsem ti nic?“
  „Sice mně odklidili na Sibiř, ale tak úplně mrtvý nejsem. I dnes se vedou záznamy kdo, kde, kdy. Rovnou jsem tě vymazal. Ber to jako bonus. Tak ty potřebuješ se seznámit s Natašou. Nebudu se ptát proč. Stejně mi nic neřekneš. Objednám nějakou snídani spíš oběd. Nebo si vyjdeme?“ Raven tam stojí a jen na něho zírá. Je jeho živočišnosti úplně převálcován.
  „Vyjdeme si. Jen se někam podívám.“ Vytáhne notebook a něco do něho zapojí. Kai mu řekl, že tam je přístupový kód pro počítač. Za chvilku je na internetu.
   Opět Rusko? Co tam proboha děláš? Tady jde vše podle plánu, ale nějak to protahujou.
   Pracuji. Menší potíže. Nic co bych nezvládl. Nevím kdy se vrátím. Jak moc mohu věřit starému známému ze Sibiře?
   Zaklapne notebook a vyndá tu věcičku. Dívá se na Sergeje.
  „Říkej mně Chase. Nebudu ti muset asi vysvětlovat různé věci, že ne.“
  „Ne nemusíš a oblékni se. Vezmu tě do restaurace, kde by ses měl objevit, pokud se chceš k ní dostat.“ Raven ho mlčky pozoruje a přemýšlí na kolik mu má věřit. Dnes večer bude mít odpověď. Teď záleží na Kaiovi, jestli bude žít nebo ne. „Pokud se chceš mračit tak na Natašu zapomeň, ano.“ Raven přikývne. Přejde do koupelny a za chvilku je oblečen.
  „Jsem tady na chvilku a na někoho tady čekám. Chci se trochu pobavit a poznat noční život. Jméno Chase Wildlife. Bude to stačit?“ Sergej zavrtí hlavou.
  „Ne nestačí. Pro ni ne. Musíme si vymyslet pohádku, proč. A já možná vím. Před dvěma lety jsem byl Evropě na dovolené. Zachránil jsi mi život a já ti to teď chci oplatit tím, že tě provedu nočním způsobem života. Tak půjdeme. Vypadáš dobře.“ Raven přikývne. Jde se na to.
  Dole stojí vůz se řidičem. Sergej pokrčí rameny a se samozřejmostí nasedne do auta. Raven za nim.
  „Do Maxima!“ řekne řidiči. „Jak se má?“
  „Dobře. Hodně práce, ale jinak moc dobře. Co vy Sergeji?“
  „Jen Sergej. Normálně. Málo práce. Trochu se nudím. A už budeme tady. Jestli se ji nebudeš líbit...uvidíme. „ Raven přikývne. Když to nepůjde takhle najde jiný způsob.
  „Sergeji Vladimiroviči, dlouho jsme se neviděli. Jak se máte? Nechcete se sem vrátit?“ Raven slyší ze všech stran. To je tak oblíbený nebo proč? Všichni si ho prohlížejí a přesně vidí co si myslí. Cizinec? Proč Sergej má sebou toho cizince? Obchod nebo něco jiného?
  „Natašo!“ Raven zpozorní. Tak kvůli ni sem přišel. Zvedne oči a vykouzlí svůj nejlepší sexy úsměv. Musí se tam dostat. Je krásná a zajímavá. Blondýnka možná trochu fádní, ale rozhodně zajímavá a to je to co asi na ni je nejpřitažlivějšího. A kočičí oči.
  „Sergeji!“ osloví ho důvěrně. Ten ji obejme a políbí na tváře. „Kdy pak k nám zajdete. Paulině se po Vás stýská. „ usmívá se,ale takovým vypočítavým úsměvem. Ravenovi připomíná jeho jednu bývalou přítelkyni. „Kohopak to sebou máte? Je rozkošný.“ Raven se skloní k její ruce a políbí ji. Drží ji trochu déle. Cítí, že skoro má vyhráno.
  „Netušil jsem, že Sergej zná takovou krásu. Sergeji představíš nás? Zlobím se na tebe.“ Sergej se na něho usměje.
  „Nataša, Chase z Ameriky. Zachránil mi život v Evropě.“ Nataša spolkne informaci jako malinu. Se zájmem se na něho podívá.
  „Tak další nebezpečný a rozkošný muž. Vy dva ke mně musíte zajít jinak se Nataša bude zlobit. Sergeji Paulina bude moc ráda, a pro Vás jistě někoho najdeme.“ Přistoupí těsně k němu.
  „Jestli nepřijdete tak budu se moc a moc zlobit.“ S těmi slovy odkráčí k jednomu stolu u kterého sedí tři muži. S úsměvem se vítají. Sergej zatím vede Ravena ke stolu. Občas se u nějakého déle zdrží, prohodí pár slov.
  „Mamba černá je bezpečnější“ řekne Raven.
  „Ano. Hodně nebezpečná. Nedostala by se tam kde je kdyby byla anděl.“ Raven vyprskne.
  „Anděl temnoty.“ Vybírá si jídlo a s potěšením zjišťuje, že tady mají pirohy, které si oblibíl na Sibiři.
  „To jsme všichni ne.“ Raven zvedne hlavu.
  „Ne jako ona. Připomíná mi někoho z dřívejška. Najíme se. Jsi hodně oblíbený Sergeji.“
  „Hmm. Mám informace a přístup k nim. „ Raven se zamyslí. Něco mi tady nehraje. I když je náš přítel? tak proč to vše dělá. Nudí se anebo proč? Musí si dávat pozor, hodně velký pozor. „Kdy tam chceš jít?“
  „Zítra. Dnes ne. Necháme ji trochu vychladnout, podusit. Stavíme se tam jako by náhodou.“ Víc se už o tom nebaví. Jen o politické situaci a o všem možném. Sergej po obědě provede Ravena po Moskvě a ten nakoupí drobnosti do bytu a něco pro Ravena. Kdyby nebylo té vraždy...povzdechne si.
  „Tak zítra večer“ řekne Raven.
  „Nechceš si vyjet do Treťjakovské galerie? Mám tam známého..“ Sergej je zvědavý co udělá.
  „Ne, ale rád bych potom.“ Neřekne kdy potom, ale Sergeji je to jasné.
  „Dobře.“
  V hotelovém pokoji si sedne k notebooku. Kai mu nejspíš neodepíše, ale přesto. Zapne ho a hned jde do schránky Spirála. Usměje se, když si vzpomene, jak ji zakládal.
Můžeš mu věřit, ale přesto dej pozor.  Dávej pozor na galerii.
  Víc nic. Raven neví co si má myslet o tom posledním vzkazu, ale i tak je rád. Tak mám ho poslechnout nebo ne? ještě chvilku je na počítači a ještě jednou pročítá složku. Opravdu neví kudy se k němu dostat. Zítra zkusí jestli je ten program pravdivý, ale doposud nezklamal. A teď musím ...přejde ke skříňce se svými léky. To bude chtít dvě věci. Drogy a nějaký rychlý jed. Má rád přírodní jedy. Takže droga houba lysohlávka. Budou mít moc pěkné vize a ani si nevšimnou, že není vše tak jak má být a potom blín červený v koncentraci vyšší než je normálně přípustné. Mohl by použít tetrodoxin z chobotnic. Rozhoduje se mezi oběma. Nakonec se rozhodne pro oboje. Odloží to a jde spát. Před spaním myslí na Kaie a jeho podivný druhý vzkaz.
  Ráno vyrazí do ulic ve vaťáku a ušance s holínkami sledovat program, který mu dodal zprostředkovatel. K večeru unavený pořád jen čekáním zjišťuje, že přece jen program nelhal. Takže do hotelu a připravit se. V devět večer už je připravený. Podívá se na sebe kritickým zrakem. Není to špatné. Za chvilku uslyší klepání a opatrně otevře. I v dnešní době v Moskvě mizí lidi. Sergej.
  Otevře a vyjde ven. Sergej se na Ravena pátravě podívá. Ten pokrčí rameny. Jedou opět stejným autem a oba mlčí. Dojedou před pěknou vilku. Je slyšet smích, hudba. Nedaleko zaparkuji. Oba vystoupí.
  „Až tam budeme tak dělej si co chceš. Mohu použít když tak tvoje auto?“ zeptá se Raven.
  „Jistě. Natašo! To je milé překvapení. Nejsi ráda, že nás vidíš. Včera jsme nemohli to víš schůzka.“
  „No zrovna jdete v nevhodnou chvílí, ale jestli...“ je vidět že váhá.
  „No tak Natašo. Slíbila jsi a tady Chase zanedlouho odjíždí. Slyšel o tobě tolik a tak se těšil.“ Ta se podívá na Ravena.
  „Tak dobře pojďte, ale Buďte prosím nenápadní.“
  „Nenápadní? Co se děje Natašo? To tady nikdy nebylo normální.“
  „Je tady...“ a zašeptá jméno. Sergej se podívá na Ravena. Snad nechce...ne to je šílenství a zbraně nejsou tady povoleny. Je zmatený. Ne určitě možná někdo jiný. Jestli jo je šílenec. Oba vstoupí dovnitř.
  „Sergejiiiii!!“ vykřikne krásná rusovláska a běží k němu.
  „Paulino rád tě vidím.“ S omluvným úsměvem se otočí k Ravenovi. Paulina ho už táhne někam pryč a štěbetá.
  „Tak a co s Vámi. Něco mi říká, že s tebou to nebude jednoduché.“ Zavěsí se do něho a vede k baru. Barman ihned nalije pro ně po skleničce šampaňského. Raven upije. Nataša přemýšlí.
  „Už to mám.“ Něco zašeptá barmanovi. Ten odejde. „Víte dneska se nemohu vám věnovat, ale myslím, že budete s mými službami spokojený. Víte, že jste až moc pěkný.“ Koutkem oka zaregistruje barmana a za nim dvě postavy. Otočí se. Dva ehmm a má co dělat, aby nezrudnul, chlapci tak ve věku 17 let. Dvojčata. otočí se k Nataše.
  „To je tak poznat?“ a rozhodne se ji překvapit. „Mohl bych spíš děvče a chlapce“ řekne s rošťackým úsměvem. Ta překvapeně zamrká. Už dlouho se ji nestalo, aby ji někdo tak překvapil. Byla si jeho orientaci tak jistá. Rozesmála se.
  „Dobře, ale mohu vás poprosit. Vemte si ty dva a přidám vám k tomu dívku.“ Raven zamrká. Proč mu ty dva tak usilovně strká.
  „Máte o mně vysoké míněni.“
  „Myslím, že oprávněně. Světlo můžeš se přidat k chlapcům“ řekne k dívce, která prochází kolem nich. Ta si stoupne k chlapcům. Raven se na to dívá poněkud křečovitým úsměvem. Sakra do čeho to zase vlezl. Tuší, že to není náhodou. „Tak já musím jít. Za chvilku přijde důležitý klient a musím ho přivítat. Odvedou Vás do pokoje. Nezklamte mně, že ne.“ Zvedne se z barové židličky a odejde. Raven se dívá za ní. Umí se pochybovat. Potom jeho zrak se stočí k těm třem. Kaii to je moc. Zrovna tebe bych tady teď potřeboval. Přemýšlí, jestli bude stačit ty droga. 
  „ Tak jdeme. Ty jsi Světla a vy?“ Ty dva se na sebe podívají. „Doneste  šampaňské nahoru.“
  „Už tam je.“ Odpoví.
  „Takže.“ Oba dva zarytě mlčí. Raven si povzdechne a vykročí.
  „Tam ne. Tamhle.“ Vykročí a on za ním. Cítí za sebou pohledy toho druhého a té dívky. Otevře dveře do pokoje. Tak to je opravdu luxusní. Všichni tři k němu přistoupí a začínají ho svlékat. Raven zavře oči. Už tak dlouho nebyl v takovém domě, že zapomněl jak to v něm chodí.
  „Dost“ a všichni tři ztuhnou. Takže nejdřív je omámit.
  „Proč Vás dva chtěla madam schovat? Nejsem až tak pitomý.“ Ví, že stejně z nich nic nedostane, ale musí je nějak zabavit, než opravdu s nimi skončí v posteli. Přejde k šampaňskému. Odpověď žádná. Nalije tři skleničky a do nich nenápadně dá drogu. „Napijte se.“ Ví, že musí poslechnout, každý příkaz, který jim dá. Všichni tři se poslušně napiji.
  „Na dnešní večer! A do dna!“ všichni tři vypiji a potom ho opět začnou svlékat. Jenže droga už začala působit. Raven zatleská svému výrobci maniakovi do rostlin. Opět perfektně působí. Dostrká je do postele. Ať si to užiji. Zítra si moc toho nebudou pamatovat. Tedy jeho ne, ale ...řev. Neslyší co a kdo to řve, když někdo rozrazí dveře a vejde dovnitř. Raven vyskočí z postele a postaví se do tváře své oběti a pochopí v jednom jediném okamžiku, že on je taky oběti Nataši. Dívá se jak ten dotyčný zamrká, když vidí ty dva v posteli a jeho před sebou.
  „Toho si beru!“se samozřejmostí, že všechno patří tady jemu. Chytne Ravena, který je polosvlečený za ruku. Raven má co dělat, aby se neotřásl hnusem.
  „Ale to je zákazník, klient. Nepatří k mým zaměstnancům. No tak Pavle Pavlovičí dejte si říct. Mám tady stejně krásné chlapce.“
  „Ne chci jeho. Dvojčata někdy jindy. Stráž.“Raven je v klidu a dívá se zmateně na Natašu. Dělá, že vůbec nic nechápe.
  „Natašo! Můžeš říct ať mně pustí.“
  „Nejde to zlato. To přežiješ. Neboj dostaneš náhradu.“ Raven se v duchu usměje. Všechno se to nějak ulehčilo. Měl trochu výčitky, že dárek pro Kaie bude krvavý, ale takhle. Začne se bránit, ale strážci ho drží pevně a vlečou pryč. Koutkem oka zahlédne jak Nataše ten člověk něco dává. Tak jsem byl koupen a vzpomene si jak dostal Kai podobnou nabídku. Jenže je teď je jiná situace. Za chvilku skončí v sousedním pokoji. Tře si zápěstí.
  „Budeš hodný chlapec a moc nic se ti nestane. Myslím, že si rozumíme.“ Raven se rozhlédne po pokoji a na stolečku uvidí jezdecký bičík. Prase pomysli si. Zvedne se a nalije si skleničku. Nenápadně do ni hodí jed z blínu. Chce se napít, když je mu vytržena sklenička z ruky a on dostává facku. Potom ještě jednu. Vzteky mu zasvítí rudě v očích, ale skryje to a jen se chytne za tvář. Poslední kdo ho uhodil tak to bylo na Jadranu. A ti jsou mrtví. Natašo to ti tedy nedaruji.
  „To je moje. Tobě tady nic nepatří“ a vypije to. Raven čeká kdy  začnou působit. Zatím ho vezme a přirazí ke zdi. Chytne ho pod bradu a zvedne mu hlavu. Ty prsty bolí. Dívá se do očí. Proč to nepůsobí a potom si vzpomene, že jsou zabalené. Kruci zakleje. S tím moc nepočítal. Skloní k němu hlavu a chce ho políbit. Raven se značným úsilím stočí hlavu a ty odporné rty skončí na jeho krku. Musím se pořádně umýt napadne ho, když ucítí, jak tělo které se k němu tiskne zachvěje. Chvála bohu působí to. Měl použít přece jen jed mamby nebo kurare. S krutým úsměvem se dívá jak tělo ochabuje . Tak a teď vymyslet něco jak zůstat naživu. Rozhlédne se po pokoji. U postele vidí pouta. To by mohla být jeho jízdenka na svobodu. Vezme tělo a odtáhne na postel. Sundá si košili a ztlumí světla. Košili trochu roztrhne. Ohmatá si čelist dobrý bude modřina. „Prase jedno!“ zamumlá. Tak teď pod ním nějakou chvilku vydržet. Na postel pohodí bičík. Hmm snad jsem na nic nezapomněl. Zapne si pouta na jedné ruce a druhou nechá volnou. Přetočí na sebe svou oběť.
  „Pomoc!“ a je zvědavý jestli někdo zareaguje. „Perfektní“, když dveře zůstanou zavřeny. Takže teď trochu hluku. Hlasitě zasténá. Moc mi to nejde přizná se.
  „Auuu, přestaňte!“ a šklebí se. Tak ještě asi deset minut. Déle to nevydržím. Po deseti minutách zmlkne. Strážci za dveřmi jen pokrčí rameny. Je to jako vždycky.
  „Hej, váš šéf. Něco se mu stalo!“ zařve. Otevřou se ty dveře. Asi ne. Dobře vycvičené opice. Zamumlá netušící, že za porušení se zabiji. Tak jo jdeme na to. Snaží se uvolnit z toho pouta. Klíčky jsou z dosahu. Kroutí rukou a kouše si rty bolestí. Ucítí krev. Olízne si je. Hmm to je dobré. Nakonec si vykroutí ruku a dívá se jak je odřena. Krev. Trochu si ji rozmaže na tělo a na tvář. Čelist pořád bolí. Dívá se na tělo. Dobrý, když vidí že ještě žije, ale tak dvě minuty a je po něm. Asi ten upravený výtažek použije častěji. Rozepne si kalhoty a dojde ke dveřím. Velká scéna výstup jedna. Otevře a opře se o rám dveří.
  „Váš šéf! To jste...“ ale už nedomluví. hezky se sveze po stěně a dívá se jak jeden ze strážců ho oživuje. Jeden někam vyběhl a třetí k němu přijde.
  „Co jsi mu udělal ty americké hovado !“ a praští ho. A ještě jednou. Kruci žebro, když ucítí kopnutí. Schoulí se do klubíčka zády ke stěně. Ruce si dá na hlavu.  Klid, si říká Raven.
  „Dost! Co se tady děje! Nechte ho! Copak nevidíte, že byl připoután“ řekne Nataša a sevře jeho poraněnou ruku dvěma prsty. Ravenovi se zatmí oči bolestí.
  „Připoutal mně a pak.. no najednou se zhroutil. Volal jsem ty jeho pohůnky, ale nikdo nepřišel.“ Scéna dvě. Mamba černá na scéně. Musí ji přesvědčit. Nataša se k němu skloní a chytne ho za tvář.
 „Auu. To bolí“ sykne. Nataša se podívá na jeho tělo. Moc toho není vidět. Pustí ho.
 „Jak mu je?“
 „Nevíme, ale vypadá to na srdce.“
 „Do nemocnice!“ křikne, když najednou tělo ohabne a zvláční.
 „Spíš pohřební ústav“ prohodí jeden  a schytá od Nataši facku jak hrom. Skloní se k němu a zkontroluje tep. Mrtev. Vzteky se ji zúží zornice. Musí pryč. Pro její dům není dobré, když se tady  najde mrtvola, ale Ravena už nezajímá co bude dělat. Vezme si svoji košili, zapne se a vyjde z místnosti. Šouravým krokem odejde z toho domu. Ví jak vypadá, ale má to za sebou a snad ho nikdo nebude podezřívat. Nasedne do sergejova auta a odjede do hotelu.  Recepční se dívá dost divně, ale mlčí. Ví, jak je Moskva nebezpečná a zřejmě i ten američan to poznal. Když zmizí v duchu se zašklebí.
  „To bolí!“ zaskučí Raven a vytahuje lékárničku skutečnou. Uloží druhý jed do přihrádky. Chybí mu tady Kai, aby to pofoukal. Tak a má dárek pro Kaie. Ohmatá si čelist. Aspoň, že není zlomena a žebro jen naražené. Už dlouho nebyl tak zmlácen. Ten strážce měl docela páru. Zívne. Ještě si ošetří zápěstí a jde spát.
  Ráno zapne televizi a jako hlavní zpráva je o úmrtí jednoho z obchodníku, pilířů ruské ekonomiky. Jde do koupelny a zděsí se jak vypadá. Rychle pod sprchu. Zápěstí štípe, ale jde to. Musí si to opět převázat. Vyjde z koupelny s ručníkem kolem krku a ucítí povědomou vůní.
  „Sergeji, kde jsi?“
  „Jak jsi to poznal?“ a jeho ruce ho obejmou. „Včera jsi vypadl docela brzy.“
  „Vůně. Jo, Nataša mně prodala. Mohl jsi mi to říct.“Strpí jeho objetí a přemýšlí proč.
  „Nevěděl jsem. Zřejmě co jsme se neviděli tak vylepšila svoje metody. Jako cizinec bys moc se toho nedovolal. Udělal jsi co jsi měl?“ Jeho ruka sklouzne dolu, když ji Raven zastaví.
  „Zapomínáš ke komu patřím.“
  „Nic by nezjistil. Já bych mu to neřekl. A ty taky ne. Tak proč si trochu neužít. Copak mu patříš jako hračka?“
  „Patřit mu. Ano myslím, že by se to dalo i tak nazvat. Proč to děláš?“ vyvine se mu z objetí. Sergej se zadívá na jeho jizvy.
  „Někdo tě pořádně mučil. To vím. Proč to dělám? Dostal jsem za to zaplaceno a mám podat hlášení. Nic víc. Tak co pojedeme do galerie?“ Raven je zmaten. Kdo mu zaplatil a za co? „Ne jsem grogy. Včera si mně ti strážci trochu podali víc, než bylo nutné. Nemám na galerii náladu, i když bych rád. myslím, že odjedu jak nejrychleji budu moci. Sergej mlčí a dívá se jak Raven se obléká.
  “Promiň mi to, ale musel jsem . Odvezu tě na letiště. Máš letenku nebo chceš  ji zařidít?“
  „Ne mám. Chci být už doma.“ Sergej přikývne.
  „Odjíždím trochu dřív. Moskva začíná být moc nebezpečná“ prohodí k recepčnímu. Ten se zadívá na ravenův obličej. To jo vzdychne si v duchu. Dokonce i pro našince. Oba nastoupí do auta a Sergej ho odveze na letiště.
  „Měl bys přijet k nám. Provedu tě po našem nočním životě. Jen ten dům asi vynecháme.“Sergej si oddechne.
  „Myslel jsem , že se zlobíš.“
  „Ne. Jednou mi to řekneš nebo Kardinalovi“ zašeptá s úsměvem a přejde k odbavovací kontrole. Sergej se za nim zmateně dívá. Proč by to měl říkat Kardinalovi?
  Brzy budu doma Kai. Za měsíc jsou Vánoce a Silvestra. Chtěl bych je strávit s tebou. Aspoň jednou. Jak ti to asi šlo v Kanadě? Usmívá se na těšící se na setkání.
Mám práci v L.A.
Musím do Německa.
  A tak to šlo den za dnem. Oba pracuji a nemají na sebe čas. Doma vždy nacházejí dárky z cest a vzpomínají na sebe. Přešla zima a oni se viděli jen jednou. Dali si polibek a zase se rozloučili. Kai i Raven toho pomalu mají dost. Když to začalo řekli si, že budou raději stále v pohybu a budou si dávat zprávy přes počítač, ale nepočítali s tím, že se jim začne stýskat. Být v pohybu, aby Shadow na ně nemohl.
Stýská se mi.
Mně taky. Jsi v pořádku.
Ano. Takhle dál to nejde.
Souhlasím. Já chci oslavit to výročí.
Já taky, i kdyby mně to stálo život.
Kdy a kde.
Před Velikonocemi. Žádná práce.
Souhlasím. Těším se. Už máš ten dárek?
Ano. A ty? Jsem zvědavý.
Ano. Brzy se uvidíme.
   Oba zaklapnou notebooky a jdou spát. Pozítří se uvidíme. Ravene, ani nevíš jak jsi mi chyběl. Odejde do své kuchyně a udělá si večeři. Přejde k velkému oknu a dívá se na řeku. Pozítří. A potom spolu budou týden. Jen oni dva. Musím nakoupit a kytky ...přemýšlí jak mu udělat radost a potom si vzpomene na bazének. Je dokončený a on ho udělal tak, aby jim dvěma vyhovoval maximálně. To chce růže plátky růži.
  Druhý den zařizuje vše co má. Koupí dobré víno a šampaňské. Nakoupí potraviny. Nebude vařit to nechá na Ravenovi. Určitě si to nenechá ujít. Zasní se. Copak řekne na jeho dárek a co chce mu asi tak dát? Všechno přinese domu a začne uklízet, když mu k večeru dojde krabice. Tvář se mu rozjasní. Jeho přítel mu zase poslal novou hračku. Nechá puštěný vysavač a jde si číst co to mu poslal. Hmm to je dobré a jde to instalovat ke dveřím. Potom vezme mobil a nahraje software, který mu dodal. Jen jak ho vyzkoušet. Zítra to zkusí na Ravenovi. Spokojeně se prohlédne svoji práci a uslyší řev vysavače. Zakleje. Úplně na to zapomněl. V domě nemá koberce až na jeden před oknem u pohovky. Dodělá ho a potom se jde vykoupat. Lebedí si a potom se vztyčí. Mám u bazénku vše? Vyskočí z vany a málem uklouzne. Jde dolu k bazénku. Přejede pohledem jestli má tam všechno. Hmm dobrý. Vrátí se zpět do vany, leží a sní o zítřku.
  Ráno mu doručí květiny. Červené růže. Začne je oškubavat. Zašklebí se. Možná to bude dramatické a ten úklid, ale... přestane škubat růže , tak moc se těší a prostě chce, aby to bylo jiné než obvyklé. Podívá se na hodinky. Ještě dvě hodinky a bude tady. Ještě chvilku. Šampaňské se hladí a přemýšlí na co ještě zapomněl. Přejde k oknu a posadí se na pohovku. Vstane a jde ke dveřím a potom opět se posadí na pohovku. Vezme knihu a po deseti minutách čtení stejné stránky ji odloží. Zapne televizi a opět ji vypne.
  „Jsem nervózní, jako bychom měli být spolu poprvé“ řekne nahlas do tichého domu. Sevře mobil. Dívá se na displej jako by za všechno mohl on. Dívá se jak minuty pomalu utíkají. Takhle dál nejde. Hodina mučivého čekání přešla. Ještě hodina. Jdu to připravit. Vezme ty oškubané růže a vyznačí cestu od hlavních dveří k bazénku. Je to šílené co dělá, ale tak to má být. Z lednice vezme šampaňské, dvě skleničky a chladicí box. Ještě něco? Ne, už vím a nadává si. Svíčky. Hmm špatné, když vidí jen obyčejné. Na druhou stranu je to lepší. Chce cítit jenom jeho a ne tyto vůně. Rozestaví je a zapálí. Podívá se na mobil - výborně. To pěkně uběhlo. Svlékne se a vklouzne do bazénku. Hmm horká. Přesně jak to oba mají rádi. Opře se a dívá se na dveře, kterými má vejít Raven. Přivře oči. Jeho kroky jak jde po vyznačené cestě. Začervená. Co si pomyslí? Většinou je tady romantik Raven. A potom ho tady uvidí. Pomalu se svlékne a on se bude dívat. Polkne. Přejde k němu a políbí ho a potom vklouzne k němu do bazénku.
  Krátké pípání. Mobil. Raven je tady. Vezme ho do ruky, aby se podíval na displej. Dvě osoby. Dvě...ale to není možné. Rychlé vstane z bazénku. Ne Raven by nikoho nepřivedl. Co teď? I úplnému pitomci dojde co znamenají růže. Nechce pomyslet na variantu, že Raven byl donucen někoho přivést. Zatřese hlavou. Co teď? Rozhlédne se. Musí být v půlce cestě. Nemá tady žádné zbraně. Ale je tady horko, pára. Pustí úplně horkou vodu. Nemusí ho vidět. Kdyby zpoza dveří ne to ne. jestli dostal Ravena tak to není amatér. U dveří je to jediná možnost. Přiklekne si těsně k stěně u dveří a čeká. je tam pára a zakrývá jeho obrysy.  Doufám, že je Raven v pořádku. Zbraň to je priorita.
  „Myslím, že jsi kecal o zabezpečení, ale co kdyby. Stejně se nedožiješ večera!“ uslyší. Oddechne si. Je v pořádku. Raven mlčí a jde po cestě s růžemi. Je mu to tak líto, jenže prostě byla to jeho chyba. Přijel dnes ráno a byl unaven. Doma se převlekl a spěchal za Kaiem. Těšil se jak ho uvidí a zapomněl na opatrnost. když doslova ho před barákem dostal ten otrapa. Vrazil mu pistoli do lopatek a on musel otevřít dveře. Ani nemůže varovat Kaie. A neví jak se z toho dostat.
  „Růže,“kopne. „Proboha...“ když uvidí místnost s párou. Popostrčí ho.
  „Kenne jsi tam?“
  „Chase pojď dál. Jak se ti líbí moje překvapení?“ ozve se tlumený hlas. Raven zpozorní. Kde proboha je? Před nimi určitě ne. Vkročí do místnosti. Oba obejme pára. Chyba. Kai vystartuje z pokleku a Raven okamžitě jde k zemi. Vyšlo to, když slyší kulku se zarýt někde do zdi. Vyrazí mu zbraň a zlomí ruku. Úder na játra a po předklonu ještě jeden.
  „Dost! Kai!“ Kai se zastaví.
  „Chtěl tě zabít. Promiň neovládl jsem se. Měl jsem strach. Svážu ho. Nemáš něco?“ Raven zavrtí hlavou a potom si vzpomene. Vytáhne tenký silon. Dobrý ocení to Kai a sváže toho chlápka. Přistoupí k Ravenovi a začne ho líbat.
  „Tak...jsem...se těšil“ vyráží ze sebe a tiskne se k němu. Raven mu to oplácí, když zaslechnou zasténání. Dívají se jak se probouzí.
  „Chcípněte!“, když uslyší pípnutí. Zblednou. Bomba? Vrhnou se do bazénku. Uslyší jen vzdálený hluk. Jsou v bazénku a drží. Za chvilku vyběhnou.
  „Skoro jsem se uvařil“ řekne Kai a podívá se na svoji pokožku.. Potom se podívají na zbytek bazénku. „To už bylo moc. Živá bomba. Shadow to přehání.“
  „Myslím, že neměl na výběr. A on se neodpálil řekl bych, ale to by spíš nám řekne Black Jack. Zavoláš ho?“
  „Jo zavolám. Ještě dobře, že včera jsem nainstaloval tu novou hračku od mého přítele. Ravene, bál jsem se o tebe děsně.“
  „Já taky. Promiň mi to, ale byl jsem tak unaven, ne pro to není omluva. Těšil jsem se na tebe. Zavolej mu.“ Kai mu zavolá.
  „Za deset minut je tady. Lidská bomba ho moc zajímala.“
  „Kai.“
  „Ano.“
  „Měl by ses obléct.“ Kai se na sebe podívá. Trochu masti a z dnešního večera asi nebude nic. "Pomoz mi !"a jde se přehrabovat ve zbytcích přísad do koupele. Podá mast.
  „Maž!“ přikáže a Raven maže. Kai občas zasykne. Za chvilku je namazaný. Vytáhne špinavý župan, když se ozve zvonek. Kai vyjde nahoru. Podívá se kdo to je a otevře dveře.
   „Vypadáš hrozně.“ Potom si všimne růži. Nad zdvihne obočí. „Tak kde to máte?“
   „Dole u bazénku.“
   „Hádám, že jsi v něm skončil.“
  „Jo. skončil.“ Black Jack přikývne a jde dolu. Kai se nenápadně rozhlédne, ale Raven nikde. Kde asi je?
  „Hmm...nooo...dobrý...tedy šikovné...“ si pro sebe mručí. Kai tam stojí a čeká.
  „Tak co!“ vyhrkne netrpělivě.
  „Neměl šanci. Každou hodinu musel zmáčknout tady toto“ a podává nějakou zčernalou věc. „Jestli to neudělal tak bum. „Musel ji mít hodně dlouho. Jen nevím proč se ji nezbavil. Byla by to hračka. jedině, že ten dotyčný kdo to řídil ho měl dokonale v hrsti.“
  „Nevíš jak dlouho?“
  „Zkusím to zjistit. Hmm jo to ...ne...kruci..Nevím přesně, ale nejméně týden.“
  „Díky moc. Platbu dostaneš jako obvykle. Jak se máš?“
  „Dobře a musím pospíchat. To víš nejsi jediný a někdo chce moc pěkný bomby. Tak se měj. Jo nechceš mně ukázat tu holku? Takhle se snažit. Musí být kus.“
  „Má teprve přijít.“
  „Aha. tak to nic.“ Black Jack vypadne.
  „Holku? Slyšel jsem dobře? Myslíš, že tak vypadám?“
  „Ne. Je to dobře. To nám dovolená pěkně začala. Aaa jídlo. Víš Ravene kromě toho, že si rozumíme v posteli jsi ještě moc dobrý kuchař. Co víc bych chtěl. Ach tak se mi stýskalo po tom jídle.“
  „Po jídle?!“ Kai se zarazí.
  „Víc po tobě. Jen, že...“
  „Kai raději si to nech pro sebe.“ Kai se začervená a raději se pustí do jídla. Raven se na něho dívá. Někdy je jak slon v porcelánu, když má něco říct.
  „Nedáš si taky? „
  „Ne. Rád pozoruji jak jíš. Vůbec tě rád pozoruji.“ Kai se zarazí.
  „Stalo se něco, Ravene?“ Raven zavrtí hlavou a odejde do kuchyně. Maniak. Co to bude? Káva. Konečně po staletích dobrá káva. Odsune jídlo. Káva má přednost.
  „Odjedeme ke mně do bytu.“Položí mu kávu na stůl. Vraždil by pro ni.
  „Jasně jen co si zabalím.“
  „Zabalit? Vše máš u mně.“ Raven je zmatený.
  „Ten velikonoční týden strávíme někde jinde než v New Yorku, takže musím si pár věcí zabalit.“
  „To je ten dárek?“ Raven vstane. „Zabalím ti to než to dopiješ. Ušetříme čas.“ Dodá na vysvětlenou a jde ke Kaiovu šatníku. „Mám vzít pyžamo?“ zakřičí.
  „Víš, že když jsem s tebou, tak spím nahý. Jedině, že bys nechtěl už nic se mnou mít“ ozve se za klečícím Ravenem hlas. Raven zasune zásuvku. Kai se usměje. „Zabaleno?“
  „Jo.“ Raven klečí stále u zásuvky a zírá na ni.
  „Ravene?“
  „Promiň. Zamyslel jsem se. Pojedeme ne?“ Kai přikývne už oblečený. Vejde do obýváku a dopije kávu. Potom sehne se k růžím. Vezme plátek růže do ruky. Až se vrátí tak budou zvadlé, suché. Posmutní.
  „Překvapil jsi mně tím. Nečekal jsem to. Je to tak hezké. Děkuji ti“ Raven ho zezadu obejme. Oba se dívají na podlahu s růžemi.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=)))

(E..., 21. 6. 2007 19:16)

supér!!! jdu zjistit, jak to zkončí... doufam, že to bude happy end=D

great

(Tigie, 18. 4. 2007 14:26)

Teda kdyby toho chlápka nezlikvidovala bomba, udělala bych to já! Takhle jim zničit setkání...