Shounen - ai povídky

Návrat do New Yorku

Těžké olověné mračna visí nad oceánem a vítr se prohání skalisky a nepříjemně hvízdá. I racci se krčí na útesech před zlobou počasí, které jako by se rozhodlo schovat svojí vlídnou tvář a ukázat kdo je skutečným pánem na zemi. Listnaté stromy přes noc ztratily svoji svěžest a přihlásil se podzim se svou nádhernou paletou odstínů hnědých, žlutých a červených barev. Jen jehličnany zůstavají stejné a odolávají podzimní proměně. Vítr si hraje s listmi servanými ze stromu jako se svou hračkou. Vlny se opírají do útesů, které jim vzdorují s chladnosti danými sobě jako tisíc let před tím.

Jen v domě na pobřeží je ticho a klid, a kam nepronikne hvízdavý zvuk větru. Nic se nedotkne dvou postav, které vedle sebe spí. Neslyší vítr ani dmoucí moře. Klidně spí v náručí toho druhého, jako každý den od doby, kdy dům ožil jejich přítomnosti.

Zzzzzzzzz.

Prásk. Budík letí do kouta kde žalostně kvikne na protest.

„Kai vstávej“ řekne rozespalým chraptivým hlasem Raven.

„Vždyť je neděle nech mně spát nik...“ nedořekne a zívne na celé kolo. Raven sedí s pokrývkou shrnutou k pasu a s rukou před ústy, zívá na celé kolo.

„Nesnáším vstávat brzy“ zamumlá a odhodí pokrývku. Kai rychle schová nohu pod pokrývku do tepla, kterou Raven mimoděk odhalí. „Brrr je nějaká zima. Tak vstávej Kai nebo tě mám polít studenou vodou?“

„Co takhle spíš polibek princi“ zavrní Kai. Tichounký smích.

„Ve sprše princezno“ uslyší Kai u ucha a zašimrá ho teplý Ravenův dech. Ten umí člověka vzbudit, ale při představě společné ranní sprchy, odhodí pokrývku a otřese se chladem. Zdá se, že podzim se konečně plně probudil, si řekne v duchu, když odhrne záclonu z okna a vyhlédne ven. Svírá záclonu a dívá se na hnusné počasí. Zívne a pak se vydá rozklepaný za Ravenem. Otevře dveře a vyvalí se na něho pára.

Přejde k umyvadlu a začne si čistit zuby. Raven se už asi myl, když se mrkne na druhý zubní kartáček a opět zívne i přesto, že ho chlad v ložnici probral. Zlenivěli oba dva. Dojde na toalety a pak hned do sprchy za svým princem. Otevře dveře a vklouzne k Ravenovi pod vodu. Přitiskne si ho k sobě.

„To ti trvalo. Myslel jsem, že se tu rozmočím.“

„Hmm“ zamručí Kai. „Tak kdepak je ten polibek?“ Sprcha ho trochu vzpamatovala, ale víc to úžasné nádherné tělo Ravena a jeho smyslný chraptivý hlas. Raven se k němu otočí a přimhouří modré oči barvy hořců.

„Princezna chce polibek? A co za to princ dostane?“ řekne laškovně. Kai svraští obočí jak chvilku přemýšlí. Upírá na něho přemýšlivý šedý pohled.

„Království princezny?“ Raven zavrtí hlavou.

„Ne.“

„Tak co by to mohlo být?“ předstírá, že opět přemýšlí. „Co takhle princeznu?“

„Beru!“ a vrhne se mu kolem krku. „To je za tisíce polibků“ šeptá mu do rtů a vklouzne mu do úst. Líbají se a hladí rukama po pokožce. Raven se odtrhne od jeho úst a zamilovaně pozoruje jeho tvář. Klekne si před něj a nejdřív si ho jen tak prohlíži. Kai skloní hlavu a pozoruje jeho mokré vlasy a jak si ho prohliží. Tak upřeně. Božíčku i ten pohled ho vzrušuje k nepříčetnosti a představa jak ho bere do úst a romazluje ho, je prostě hříšná. Zasténá, když ucítí jak se dotkne jeho hloupků a pak prstem jen obkrouží žalud a pak jede dolů k varlatům. Nádhera a zavře oči, když ho vezme do úst. Rukama vklouzne do jeho vlasů a nechá se hýčkat horkou vodou, jazykem  a teplými rty Ravena. Zasténá rozkoši.

Vykřikne jak vyvrcholí a uvolní se.  Zvedne Ravena a políbí ho a pak si on klekne před něj. Je vzrušený a jemu to dělá dobře, že on může za jeho stav. Olízne si rty a ucítí vodu na jazyku. Ruku položí na ohanbí a nechá ji tam roztaženou. Nechce aby se hned udělal, ale chce ho trošičku potrápit. Je vyholený a on klouže po hladké pokožce, po vnitřních stranách stehen.

Raven tiše zaúpí pod jeho dotyky. Miluje jeho laskání a zvlášť na stehnech. Stiskne ruku mezi nohy. Kai se tiše zasměje a pak skloní k němu hlavu. Raven přitáhne jeho hlavu víc do klína a dává najevo co jediné chce.

„Udělej mi to“ zachraptí. Kai ho vezme do úst a rukama podebere varlata a jemně stiskne. Rytmickým pohyb si ho zasouvá do úst a na konci vždy obkrouží žalud. Nakonec jen saje jeho špičku penisu. Raven se opírá o kachličky a neví jestli chce aby Kai přestal nebo pokračoval. Je to tak nádherné.

Kai poslouchá mezi šuměním vody jeho sténání a zrychlí tempo, polkne trochu a pak se dívá jak vyvrcholí do ruky. Dívá se do spokojené tváře Ravena. Zvedne se a políbí na rty.

„Jsem nejak lenivý“ přizná necochotně Raven.

„Já taky. Nejraději bych tě teď umyl, osušil a pak zanesl do postele. V takovém počasí všichni rozumní lidé tráví v posteli.“

„Pravda. Jenže musíme odjet.“ Oba cítí jak na něho dolehl včerejší den. Střelba a pak dvě záhadné organizace.

„Ale nejdřív se umyjeme. Jen umyjeme.“ Vezme šampón a nanese na ruku. Chce mrknout na Ravena, ale přes vodu se mu to přilíš nedaří. Ten si sedne a Kai mu nanese na vlasy šampón. Začne mu mnout pokožku a mýt vlasy dlouhými štíhlými prsty. Raven sedí a nechá ho, aby o něho pečoval. Miluje to snad víc než milování. Zbožňuje, když o něho pečuje a on mu to může pak vrátit. Tohle mu celou dobu chybělo co žil před Kaiem. A teď má toho vrchovatou míru. Může být klidně čím chce. Může zuřit i plakat, hádat a být tichý. S Kaiem nemusí být perefektní.

„Tak a teď ty“ a podá mu lahvičku šampónu. Raven ji vezme a nalije ho trošičku do jeho vlasů. Začne je mnout až se vytváří hustá pěna. Kai cítí jeho ruce a tělo za sebou a zavře oči. Nechává se hýčkat. Tohle nejvíc postrádá, když nejsou spolu a pak jeho přítomnost. Někoho s kým může být on. Mluvit o všem co ho trápí. Nemusí předstírat, že není člověk a on se tak rád nechá hýčkat a rozmazlovat a miluje, když může o někoho pečovat a dát mu květiny aniž by věděl jak dotyčná by reagovala. Kolikrát se stalo, že přinesl květiny a ona chtěla náramek. Jenže s Ravenem je to jiné.

S ním prostě nemusí být dokonalý a když něco zkazí tak ví, že ho Raven neopustí. S ním je prostě Kai a on jen doufá, že i tohle cítí Raven.

„Hotovo. Opláchnout a kondicioner a pak ta nejlepší část na mytí.“ Ano přesne tak i on si to myslí.

Rychle si umyjou vasy a nanesou kondicioner. Vezmou dvě houby a pečlivě nanesou na něj sprchový gel. Stojí roti sobě jako dva protivnící. Kai zavře vodu.

„Teď!“ vykřikne Kai a hodí po něm houbu. Raven mu to platí a oba ji chytnou. Zazubí se a začnou toho druhého mýt. Sprchou se rozlehne smích a občas i nevybírává slova na adresu toho druhého.

„Hotovo!“ řeknou oba najednou a postaví se zpět do pozic. Podívají se na sebe jak jsou obalení pěnou od shora dolů. Kai se zamračí a přibliží obličej blíž k Ravenovi.

„Zvedni ruku!“ řekne zamračeně. Ten zvedne a zazubí se. Vyhrál. Poskočí a samolibě se dívá jak Kai mu houbou umývá podpaží.

„Jsem vítěz dnešního klání“ a směje se od ucha k uchu. Kai po něm hodí houbu. Raven se pořád usmívá, když pustí vodu a šumění sprchy překryje kaiovo mrzuté zabručení. Oba se opláchnou a pak vyjdou ze sprchy. Utřou se hebkými ručníky a vezmou teplé župany. Raven světlé modrý a Kai černý jako noc.

Raven si vzpomene jak skuhral, když si nakonec vybral opět černou a to mu dohazoval tamvě zelený, tmavomodrý. Ví, že nemá světlé barvy rád jako on, ale taky jen černá a černá. Aspoň, že ten saténový je tmavomodrý. Sice se na něj díval dost divně, když mu ho dal, ale vzal na milost. Teď tady zůstane dokud se nevrátí.

Raven sejde do kuchyně připravit snídani a Kai se jde obléci už na cestu. Stojí před šatníkem a s lítosti se dívá na oblečení pro všední den co tady nosil. Nakonec vezme košili s jemným proužkem, vytáhne svetr, trenýrky, ponožky a pohodlnější kalhoty na cestu.

„Vypadáš nádherně“ uslyší a vzápětí ucítí polibek na krk. Otočí se přitáhne si Ravena k dlouhému polibku.

„Ty taky“ řekne udýchaně. Raven se mu vymaní z náruče a pohodí župan na postel. Zatočí se dokola.

„Pokušiteli.“ Kai si dopne košili a dívá se jak se Raven obléká. Je až škoda, když jeho tělo mizí pod oblečení. Hnědé světlejší manžestrové kalhoty košile a tmavohnědý svetr. Vypadá jako model. Oba stojí proti sobě as dívají se na sebe.

„Raději pojď nebo se rozbrečím“ řekne Raven a popadne župan. Kai přikývne. I on cítí podezřelou vláhu v očích. Zuřivě si je utře, ale je mu to tak líto, že musí odjet. Sejde za Ravenem dolu do kuchyně. Nejdou ven, kde zuří vítr a sedne si za pohodlný stůl s včerejšimi květinama. Budou je muset vyhodit, smutně si pomyslí Kai. Miluje květiny a včera je naložil do auta a odveze je do New Yorku.

Oba sedí a tiše jedí snídaní. Je perfektní jako vždy a přece jim každé sousto hořkne.

„Proč nemohou nechat nás na pokoji!?“ vybuchne konečně Kai to, co v sobě celou dobu dusil. „Řekni proč? Nikoho neotravujeme tak proč zrovna my dva. Copak chceme tolik?“

„Jen v klidu být spolu“ dořekne tiše Raven.

„Ano“ přitaká Kai. Podívá se na Ravena, který nepřítomně v ruce drobí chleba. „Chci být s tebou a dívat se na tebe a nikoho nepotřebuji víc.“

„Milovat se a hádat a pak usmiřovat a dívat se ráno do tvé tváře trochu rozmrzelé, že tě budím.“

„Nechci nikam letět bez tebe a spát taky ne. Chci si pochutnat na tvém jídle a klidně ztloustnout.“

„A já zas se dívat jak si na tom pochutnávaš a vymýšlet nové jídla pro tebe.“ Odmlčí se. „Chceme toho moc.“

„Ano. Asi ano, ale když nemohu všechno tak aspoň něco.“ Raven se usměje.

„Kai připadám si jako v hrobce.“ Kai se a něho pozorně zadívá.

„No možná trochu a víš co uděláme?“

„Ne co?“

„To ti řeknu až ty parchanty vyřidíme co si dovolili rušit náš klid, ale jedno vím. Už nemůže být všechno stejné jako předtím. Až to skončí musíme si zařidít životy jinak, protože být nějaké dva měsíce bez tvého jídla se mi nechce.“

„Bez jídla, jo“ zaprská Raven a pak se usměje. „Vlastně proč ne. Mně by zas chyběly tvoje kytky.“

„Takže já jsem kytka?“ výhružně řekne Kai.

„Jo bodlák střihnutý s kaktusem. Prostě neodolatelná kombinace.“

„Ufff a ty jsi jako nejlepší dortík, který kdy uděláš.“ Oba si skládají poklony. K čemu říkat, že se milujou, když to stejně ten druhý ví. Snídaně je dojedená a oni se zvednou. Kai vylije vodu a květiny postaví do prázdné vázy. Pohladí je.

„Promiňte“ jim řekne tiše. Raven nic neřekne a jde k posledním zavazadlům. Oba je nesou k svým autům do garáže. „Bude se mi po něm stýskat“ řekne Raven a plácne po kapotě Broučka jak mu říká.

„Mně zas ne. Někdy jsem měl pocit, že moje kosti jsou všude kolem mně a ne ve mně.“ Raven se zasměje a dává kufry a tašky do porsche. Pohladí stříbrný lak a dívá se jak Kai to udělá u svého černého maserati. Možná jsou blázni, když jezdí v něčem takovém, ale milujou oba rychlou jízdu a něco takového vlastnit byl jejich klukovský sen. Splnil se jim a dnes si na dálnici to zasviští, samozřejmě nenápadně. Přece jen musí si dávat pozor před chlupatými.

„Máš všechno?“

„Asi ano, ale přece jen se podívám jestli jsem na něco nezapomněl“ odpoví Kai.

„Půjdu s tebou, Kai.“ Oba zavřou auta a jdou k domu. Vítr kolem nich křičí a trhá jim slova od úst. Profukuje oblečením, ale oni jdou k domu, který se jim stál útočištěm a rájem ve světě, který není zrovna nádherný. Stojí před ním a dívají se na něho.

Vzpomínají jak ho uviděli poprvé. Jak se pohádali a nakonec i porvali. Jak mu Kai vtiskl do ruky zvláštní klíč a jak ho provázel domem ještě nepoznamenaným jejich přítomnosti.

Kolikrát stáli na verandě a sledovali východ slunce, pozorovali měsíc a hvězdy tak jasné oproti městu, kde nejsou vidět. Vejdou dovnitř. Z každého místa na ně dýchají vzpomínky tak čerstvé. Zde jedli a na pohovce tolikrát se milovali něžně i vášnivě, nebo se dívali na nějaký film s popcornem v ruce, jak se patří.

V tělocvičně cvičili a na žíněnce bojovali proti sobě. Doopravdy i tak aby si neubližili a na střlenici stříleli do terčů. Povídali si i mlčeli a když chtěli zalezli do svých pokojíčků a trucovali. Pak vyšli a bylo všechno v pořdáku. Kolikrát se dohadovali co ten den dělat.

Naposled vstoupí do ložnice a oba usednou vedle sebe. Každou noc spali vedle sebe a milovali se na ni. Smáli se a dívali se jeden na druhém a teď je minulost dostihla a oni musí své útočiště opustit.

Drží se za ruce a mlčí. Kai vytáhne z kaspy klíče. Jeden vloží do ruky Ravena. Ten ho sevře v dlani a vážně pohlédne na Kaie. Ten se dívá na něho.

„Půjdeme. Miluji ten dům a nic se mu nestane.“ Oba vyjdou ven a rozhlednou se po okolí. Zephyr už včera odvezli do blízkého přístavu a ukotvili ho. Teď v zátoce mezi skalisky je prázdno a pusto. I racci se schovali, jako by vytušili jejich náladu.

„Vrátím se tu. S tebou nebo vůbec ne.“ Vloží klíč do kapsy a jdou spolu s Ravenem k autům.

„Ano. Jiné cesty není“ odpoví Raven. Je jim smutno, ale překonají to.

„Ravene máš mrkev?“

„Jasně a cukr taky.“ Kai se usměje. Pojedou za Divokou a Romanci. Za jejich miláčky na farmu Tří stromy a k jejich maitelce Fanny. Oba prosviští serpentinami k městečku Pinie rock aniž narazí na hlídkujícího šerifa. Zajedou na farmu a zastaví.

„Chase a Kenne! Páni to jsou fára“ vyhrkne majitelka ranče fanny. Kai s Ravenem už jsou zvykli na to, že řeční a řeční. „Už jsem si říkala kdo poctil takovou díru svou návštěvou. Porsche, božíčku musíte si vydělavat a proč jste tady? Pokud vím říkali jste...“

„Dost“ vyhrkne Raven a směje se.

„Já vím. Když se rozpovídám nejsem k udržení, ale to je proto, že není s kým si tady důkladně pokecat a omlouvám se už zase.“ Začervená se a z rukou stáhne rukavice. Je v kovbojském a usmívá se. Není už nejmladší, ale pořád vypadá k světu.

„Musíme odjet pryč a nevíme kdy se vrátíme. Postárate se o ně prosím.“

„To nemusíte říkat. Víte bude se jim po vás stýskat. Zvykli si na vás a Divoká doslova se zamilovala do Chaseho.“ Ten se usmívá a vytáhne z kapsy mrkev a cukr. „Tak běžte se rozloučit. Budu muset jít, ale doufám, že vás uvidím brzy.“

„Taky doufáme“ řeknou Kai s Ravenem a zamiří k ohradě kde stojí dvě apalooske klisny a dívají se směrem k moři. „Divoká! Romance!“ zakřičí oba. Snad to zaslechnou. Obě k nim otočí své ušlechtilé hlavy a vyrazí k nim. Divoká vyhodí zadnima a přiběhne k nim. Kai pohaldí Romanci a nabídne ji na ruce pamlsky, které vzal Raven z kuchyně. Romance se dotkne jeho ruky a sní všechno do posledního drobečku. Zafuní a Kai ji obejme kolem krku. Ani netušil jak si ji zamiloval a ty projížďky s ní byly nádherné.

Raven hladí Divokou po hřívě a něco ji povídá, ale Divoká si všímá jen natažené ruky s mrkví a cukrem. Sní je a pak se nechá hladit. I Raven ji obejme a přitiskne se k její hřívě.

„Bude se mi po nich stýskat a to hodně.“

„Mně taky. Ani jsem netušil jak jsem si na ni zvykl. Nesnáším to. Nenávidím!“ řekne prudce Kai.

„Co?“ nechápe Raven.

„Loučení. Rozchody s lidmi se vším na co jsem si zvykl.“

„To nikdo, ale musíme odejít a přece neloučíme se s nima navždy“ řekne optimisticky Raven.

„Máš pravdu jako vždy. Děkuji.“ Pohladí  ho po ruce a pak políbí do dlaně. Je jeho druhé já. Oba dojdou do autíček a nasednou. První vyjede Raven a pak Kai. Jedou klidně nádhernou krajinou a vracejí se do New Yorku, kde nevědí co je čeká. V poledne se zastaví v restauraci při silnici. Objednají si jako všichni ostatní steak a pečené brambory, k tomu vodu a nakonec kávu.

Dívají se ven na parkoviště a na svá auta. Občas se někdo u nich zastaví a obdivuje je.

„Víš Kai jsem rád, že se máme kam vrátit. Zvykl jsem si na dům, ale taky se těším do svého bytu.“ Zamíchá kávu a napije se.

„Já taky. Podivné. Myslím, že to zvládneme. Jak asi dům přežil?“ Přidá si smetanu a upije. Zaškaredí se. No není to Ravenova káva na kterou je zvyklý a která mu rozjasní obličej. Od té doby co potkal Ravena je zhýčkaný jeho kuchyni a při pomyšlení, že by se bez mi měl obejít, v něm vyvolává hrůzostrašné představy smrti hladem. Zašklebí se.

„Na co myslíš?“ optá se Raven Kaie a koutkem oka sleduje páreček puberťáků, kteří se nakláněji do okýnek a dívají se na jeho milované autíčko. Jestli mu něco udělají neudrží se, ale i Kaiovo maseratti je objektem zájmu.

„Když pominu ty dva zelenáče venku tak na tvoji kuchyň a smrt hladem.“ Raven si přestane všímat auta a vytřeští na Kaie oči.

„Nepřemýšlíš snad o smrti, že ne“ řekne úzkostně. Kai se zasměje hlubokým smyslným hlasem.

„Kdepak jen jsem uvažoval nad tím jak jsem se rychle na tobě stal závislým.“

„Odlehčilo se mi Kaii. Umíš, ale člověka vystrašit. Já zas, jak jsi se zasmál, víš, bylo to první co jsem tehdy slyšel. Na Balkáně a říkal jsem si, že nikdy nic tak čarovného nepotkám jako tvůj smích. Úplně mně okouzlil a nemohl bych tě zabít. Ne někoho s takovým hlasem. Od včerejšího dne nějak vzpomínám. Ty ne?“

„Hodně. Na dům, na první setkání a na to co bylo před tebou. Až přijedu musím něco nutně zařidít. A sakra!“ zakleje tiše Kai.

„Co je?“

„Nic. Jen jsem si vzpomněl, že jsi mi zabil zprosdtředkovatele práce. Rozhodně bude lepší dál vystupovat jako Kardinal a Mylady. Co s tím? Tak narychlo nikoho neseženu. Ne někoho spolehlivého – trochu.“ Oba se zadumají a pozorují parkoviště, když se Ravenova tvář rozjasní. Bouchne do stolu. Kai se zvědavě podívá co je.

„Mám geniální nápad“ samolibě prohlásí Raven a oči se mu rozzáří škodolibými jiskřičkami.

„Tak povídej génie co jsi vymyslel.“ Zažertuje a doufá, že ti mladíci se rychle odklidi od jeho překrásného autíčka.

„Já jsem svého nezabil.“

„Áaaaaa“ pronese nechápavě Kai.

„Půjčím ti ho. Budeme mít společného. Je spolehlivý a určitě nebude to nikomu vykládat.“

„Zešílel jsi.“

„Kdepak naopak bude to dokonale a ty budeš mít po starostech.“ Zamne si rukama a nenápadně přivolá obsluhu. Přistoupí k nim servírka s velkým výstřihem a ještě kratší sukénkou. Sejde je pohledem.

„Je zadaný“ vyhrkne okamžitě Kai, aby předešel dalším lačným pohledům servírky a vytáhne peněženku. Položí bankovku a dívá se jak ji odnáší. Za chvilku položí zbytek a čeká. Kai s povzdechem sebere bankovky a drobné tam nechá. Oba se zvednou a jdou k autům. Raven přistoupí k porsche a sleduje s úsměvem jak Kai s blesky v očích jde k maseratti.

„Zajímá vás auto?“

„No jo. Je fajnové a kolik stálo a jaký má motor...“

„Je nádherné a rád bych odjel“ řekne tichým hlasem. Oba na něho pozorně pohlednou.

„Fajn šéfe. Stačilo se zminit.“ Kai čeká a pak zaslechne slovo mafie. To musí říct Ravenovi. Zavře dveře a jde k němu.

„Ravene jak by mi slušela role Kmotra?“

„Tobě? Ani náhodou a proč se ptáš?“

„Ale jen ti mladici si myslí, že jsem z mafie.“ Raven odfrkne.

„Blbosti. Mám jim říct pravdu?“

„Kdepak jedeme.“ Dojde k autu a pohodlně se usadí za volant. Za chvilku oba už vjíždějí na dálnici směr New York.

Řídi vedle sebe a občas na sebe se s úsměvem podívají. Těsně před New Yorkem se zastaví na odpočívadle.

„Jedu do domu a ty do bytu. Nevím jak to bude dál, ale zkontaktujeme Loreen, Black Jack a Daniela Wilcoxe. Možná je budeme potřebovat. Nerad se spoléhám na někoho cizího, ale moc na výběr nebudeme mít.  Takže já obvolám Black Jacka, Daniela Wilcoxe a pak někoho kdo má rád anonymitu. Ty Loreen a nesváděj ji a pak svého zprostředkovatele práce. Jen snad si nenašel jiné zaměstnání.“

„Tak podá výpověď“ řekne trochu cynicky Raven. Kai přikývne a pak si ho k sobě přitáhne.

„Už teď se mi stýská.“ Nevšímají si ostatních lidi na odpočívadle.

„Mně taky.“ Vymaní se mu z náruče a zadívá se směrem kterým je dům na pobřeží. Nasedne beze slova do auta a oba vyrazí na poslední kus trasy. Povzdechnou si, když plynule zaplují do provozu hektického města. Obklopí je zvuky, lidi a nadávající řidiči. Jsou zpět doma. I když nevědí, kde vlastně jsou doma.

Po chvilí se rozdělí a oba jedou k sobě domu. Kai už chce zaparkovat, když si to rozmyslí a otočí auto do centra. Za chvilku zaprkuje před známým obchodem. Vejde dovnitř a pozdraví. Od pultu vzhlédne prodavačka a její tvář se rozzáří. Položí květiny a otočí se křičic „Katherine!“

Kai s úsměvem se dívá na obchod, který si zamiloval a vdechuje vůní květin. Pak přejde k pultu. Muž kupující květiny se otočí od pultu a zadívá se na toho kdo vyvolal takový rozruh. Závistivě přejede štíhlou vypracovanou postavu muže a drahé oblečení. Mimoděk zatáhne břicho.

„Kenne, vítám tě. Tak dlouho jsem tě neviděla.“

„Katherine“ vezme ji ruku a naznačí polibek. Prodavačka jen vzdychne a muž se zamračí.

„Slečno ty květiny“ řekne netrpělivě. Ta zabalí květiny do průsvitného obalu a dívá se jak Katherine jde s tím nádherným chlapem dozadu. Vrazí kytku do ruky čekajícího a převezme peníze. Do obchodu vejdou další dvě zákaznice a prohlížejí si květiny v květinačích. Přispěchá jim na pomoc.

„Tak co to bude?“ optá se s úsměvem Katherine. Na ruce se ji leskne prsten s kamenem a prostý zlatý kroužek.

„Gratuluji.“

„Děkuji a víte, že se rozhoupal jen kvůli vám dvěma?“

„Nám? Neříkejte.“

„No ano. Řekl, že v obchodě je přilíš mnoho pokušení a před měsícem jsme si řekli ano, ale tak co to bude pro Chaseho? Mám tady karmínové kaly. Podívejte se.“

„Máte vkus. Dobře vezmu si je a k tomu se budou hodit aqua růže s něčím stříbrným a zasaďte je do širokých zelených listů. Ty kaly ať obtáčejí růže. Karmín a něžná růžová se stříbrným to bude přesné a nějaké něžné stříbrné větévky. Ne moc.“ Katherine přikyvuje. Kenn prostě má dokonalý vkus a jeho kytice se skvělé prodávají. Odloží  několik karmínových kal a Kai se dívá jak šikovně je váže dohromady. „Ty růže ať jsou různě vysoké. Ano přesně tak, spokojeně přikývne v duchu, když většina růži je zkrácená a dána dole a tři nejhezčí polorozvité růže různě jdou nahoru. Vezme kaly a začne jimi růže ovíjet. Položí na stůl a vytáhne stříbrné proutí a pár malých bodláčku. Kai opět přikývne a Katherine soustředěně je zasadí do tmavozelených listů. Stonky pevně ováže a povzdechne si. Nádhera.

„Mašli?“

„Ne to by bylo moc.“

„Zas jste stvořil něco krásného a na obvyklou adresu ano.“

„Hned teď, prosím.“ Přivoní si ke kytici. Růže tak jemně voní a jsou tak křehké. „Kolik za ní?“

„Nic. Jsem ráda, že jsi se vrátil.“ Kai přikývne.

„Děkuji Katherine.“ Vyjde i s Katherine do obchodu. Ta podá prodavačce kytici a ta vykulí oči prohližejíc si tu nádheru. I obě ženy, které jsou u fíkusu, se upřeně zahledí na růžovokarmínovou krásu. Prodavačka zabalí květiny do celofánu. Kai zatím načmárá kartičku. Chvilku váha a pak jen napíše Ravenovi. Vloží ji mezi květiny a už vidí jak jde si pro ni muž s bagetou v ruce a bere ji do ruky s lístečkem, kam má ji odvézt.

„Ještě jednou děkuji a brzy nashledanou.“ Obě se za nim dívají jak odchází. Zvonek cinkne a on je pryč. 

„Je prostě...“

„.. nádherný“ dořekne Katherine a s úsměvem se přivitá se zákaznicemi. Nejsou tak šarmantní jako Kenn, ale klient je klient.

Hotovo a teprve teď, když poslal Ravenovi květiny je spokojený. S tichým vnitřním pobrukováním nasedne do auta a odjede do domu. Zaparkuje v garáži a potom vyjde nahoru. Vynese kufry a potom květiny, které dá na různá místa v domě. V obývacím pokoji odhrne závěs z okna a chvilku pozoruje řeku. Je šedá a olověná, ale ten výhled, který má ničím nerušený, je božský. Zapne telefon a potom obejde dům. Všechno je v pořádku a elektronické zařízení, které mu dodal Harry funguje perfektně.

V kuchyni otevře lednici a ihned zavře a přemýšlí, že bude muset zavolat donáškovou službu a pak si vzpomene na koš s jídlem od Ravena. Seběhne pro něj a odhrne obrousek. Oči se mu rozzáří nadšením. Dnes rozhodně ještě hlady umírat nebude. Potom sejde pro kufry a začne vybalovat. Oblečení, věcí, které dovezl nebo nasbíral na pláží.

U postele na noční stolek postaví jednoduchou sošku, kterou mu vyřezal Raven . Hned mu je lépe, když k sošce položí misku s mušličkami. Vzpomíná si jak je sbíral do kapsy a Raven mu pomáhal vybírat ty nejhezčí.

Připomínají mu dům kde byl tolik šťastný a zas budeů si urputně v duchu dodá. Podívá se oknem ven jak  je temno a tísice malých světýlek na druhém břehu a některé na řece. Vezme koš s jídlem, když zazvoní telefon.

Raven! S výkřikem vezme telefon.

„Ano?“

„Kaii?“ Raven pocítí jak jim proběhne vzrušení. Sedne si na gauč a hledí na tisíce drobných světýlek, za kterými se skrývají lidi s různými osudy. A někde tam daleko je i Kai. „Našel jsi koš nebo jsi někam volal?“

„Nevolal a ještě vdovcem nebudeš“ řekne žertovně. „Zrovna jsem se s chystal to sníst sám“ naznačí, že by bylo krásné kdyby přijel.

„Hmm děkuji za květiny. Je to nádherá.“ Raven vstane a stoupne si před velké okno. Hledí na osvětlené ulice, které vytvářejí obrovskou křižovatku pocitů.

„Červenám se. Jsme rád, že se ti líbí. Volal jsi někam?“

„Ještě ne. Vybaloval jsem a jen žasl kolik věci mi přibylo ač jsem to trochu tušil.“ Otočí se a dívá se na brázek, který pro něho nakreslil Kai. Nic světoborného, ale je tam jejich dům a kus lesa a on si ho víc považuje než nějakého Picassa.

„Mně povídej u mně je to stejné. Zrovna jsem dal do mističky mušličky co jsme spolu sbírali na pláži. Pamatuješ?“ Oba se odmlčí a uvažuji nač myslí ten druhý. „Dobrou noc?“

„Opravdu?“ a smích a ticho. Kai položí sluchátko. Je spokojený a Raven se za chvilku přiřití s vlkem v zádech, aby udělal jídlo. Klidně se vsadí o cokoliv a on zatím přichystá koupel a převleče se. Nechá  koš s jídlem na lince a jde se podívat na bazének, který už dávno po výbuchu bomby opravili. To bylo tehdy opravdu drsné překvapení. Nechá pomalu napouštět vodu a přidá jasmínovou vůní.

Vyjde ven zkontroluje komoru pro zbraně a další věci, které potřebuje ke své práci. Všechno perfektně přestalo jeho nepřítomnost. Podívá se na místo, kde většinou ležela krabička s léky. Už není. Ale nemohli se pořád spoléhat na ty léky. Přejde k šatníku a otevře ho. Přemýšlí co si vzít a pak si vezme pulovr, který mu koupil Raven a který moc nenosí, protože je světlejší a domácí kalhoty. Chvilku přemýšlí nad spodním prádlem, ale pak si je raději vezme.

„Pojď dál.“

„Jak to děláš“ řekne ukřivděným tónem Raven. Přejde k němu a políbí ho.

„Můj známý. V tom domě se nehne ani lžička, abych to nevěděl. Krásně voníš“ zašeptá a pomůže mu z bundy. „Proč jsi tady,“ dělá nevědomého, ale celé tělo má jak v horečce.

„Mohu odejít zlatíčko.“

„Nejsem zlatíčko, krasavče a pojď už mám hlad jak vlk.“

„Tak proč se ptáš proč jsem tu?“ Kai se zarazí ze zvednutou nohu uprostřed kroku. Něco na Ravenovi je jinší. Prohlédne si ho od shora dolu a pak nazpět. Nějak moc se culí takže co to bude. A pak si všimne účesu. On si svoje nádherné vlasy vyčesal!

„Vla..vlasy“ vykoktá a připadá si jako idiot.

„Sluší mi?“ a zatočí se dokola. Kai neví co říct. Je překvapený.

„Sluší a moc a mohu ti je později  rozvázat?“ a tělem mu projede touha, když si představí jak mu stahuje gumičku nebo co to má a do hebkých vlasů zaboří ruce.

„Uvidíme. Tak co tady máme“ odněkud na lince se vzal ještě druhý koš s jídlem a nějaké sáčky. „Běž pryč víš jak nerad máámm...“

„Prosíííím“ zavrčí Kai a něžně ho kousne do krku. Raven si povzdechne a prstem mu ukáže na stoličku v rohu kuchyně. Kai si tam poslušně sedne a pozoruje jak jeho partner kouzlí v kuchyni. Kolem pasu si uváže zástěru, kterou mu koupil Kai po tom co se jednou ušpinil a pomyslí si jak v tom sexy vypadá. Raději se zvedne a donese si telefon. Může vyřidít aspoň jeden hovor. Najde číslo.

„Harry zdravím tě.“

„Kardinale nemáš být mrtvý, tuhý jako podešev a nemají si na tobě pochutnávat ryby?“ Ozve se aniž by se nějak představovali. Raven se k němu zvědavě otočí.

„Kdepak starochu, přece víš, že jsem nezničitelný. Sice jsem se chystal na důchod s jednou roztomilou nymfou tedy nymfákem, ale znáš to.“

„Jasně. Hele mám tady pro tebe kupu věci, které ti pošlu s návodem hned zítra ráno. Něco do domu a mám jednu věcičku na sledování, úplně to žeru a pak ještě do počítače pár programku o které neměli zájem ti emzáci pitomý. Taky nerozeznají kvalitu od šuntů, pitomci“ si uleví hals v telefonu a odloží šroubováček. Vezme lupu a mrkne na desku. Uchechtne se.

„Co nebere armáda, beru já. Máš pravdu jsou to vymydlení emzáci.“

„Díky poklade“ a otočí se na vozíčku od stolu. Sáhne pro další destičku  a položí si ji na kolena. Ještě neví co to bude, ale to ej mu jedno. Rukou si prohrábne vousy a posune brýličky na unavených očích. Je rád, že je Kardinal zpět. Stýskalo se mu po jeho uznání. „Jaká byla dovolená, a co že ses vracel?“

„Byla vynikající. Plná slunce a no víš čeho...“

„Nejsem starý ani pitomý. Neříkej, že s tím blonďákem ještě táhneš. Máš si najít nějakou kočku.“

„Táhnu dědouši a jsem rád, že tě slyším, ale proč volám. Zřejmě nám mně jde po krku a potřebuji pomoci. Každou jaká je potřebná.“ Neptá se jak ví o Ravenovi. Kdyby mohl chodit tak by řekl, že má tady jeho kamery a kdo ví jestli nemá.

„Počítej se mnou. Hodně nebezpečné?“

„Vypadá to tak. Nějaké super tajné organizace...“ v telefonu se ozve nadšený hvízdot...“... a znáš to, je to jako ve filmu. Jedná tě chce zabít a druhá naopak ti zachraňuje kůži. Hezky to voní“ podotkne k Ravenovi. Ten po něm šlehne pohledem, ale pozorně poslouchá hovor.

„To mi děláš nachvál. Určitě nejsi v restauraci a on umí vařit?“

„Nebudu říkat jak.“

„Tak toho se drž. Moje stará to neuměla a moje jídlo se rovná... víš nemohl bys něco malého na zub mi poslat?“

„Uvidím Harry. Opatruj se.“ Zaslechne zaklení a pak „Ty organizace a mohu vědět víc?“

„Je mi to líto Harry, ale nevím o nic víc než ty.“

„Škoda. Miluji špiónažní a tajemné filmy o záhadných věcech. Tak nic až budeš něco potřebovat tak se přihlas a zítra čekej ty věci. Pošlu je kurýrem.“ Kai ještě zaslechne nějaké mručení a odloží telefon.

„To byl Harry. Prý se tě mám držet, když umíš vařit a pomůže. Posílá nějaké věcičky i s návodem. Co myslíš mám se tě držet?“ Raven pokrčí rameny.

„To je ten s tou elektronikou?“

„Ano. Kdysi dávno jsem dostal zakázku ho zabit. Málem jsem to udělal, když jeho věcičky mně málem dostaly. Nakonec jsem to neudělal a zabil jsem klienta. No jo někdy není dobré oběť zabít. Vyplatilo se mi to a od té doby spolu děláme. Je na vozíčku takže se  nepohybuje a tak se na stará kolena vrhnul na vše co pípa a vydává nelidské zvuky. A jde mu to lépe než těm mladým klukům. Mám ho rád.“ Odloží telefon a dívá se jak Raven bravurně zachází s nožem. Dívá se jak kousek zeleniny si vloží do úst a neodpovídá. Jen podle ztuhlých ramen se zdá, že se něco děje.

„Takže doufám, že mně máš taky rád!“ Kai se uhne jak se mu před očima objeví nůž ne zrovna malé velikosti.

„Ravene ten nůž. Jistě, že ano. Copak bych tady jinak byl tak oblečený?“ a natáhne před sebe pulovr. Raven podezřívavě si ho prohlédne a pak se začne smát. Vezme kousek mrkve a nese ke rtům. Přitom si mu sedne na stehna.

„Má rád králíček mrkvičku?“

„No raději má tohle“ a políbí ho. Raven mu dopoví a pak vstane se slovy. „Musím dodělat to jídlo. Milovat se na hladový žaludek je tak nepříjemné.“

„Neřekl bych, že ti to někdy vadilo“ a vyťukává další telefonní číslo.

„Black Jacku. Jak se máš starý papaláši?“

„Mizerně“ zařve do telefonu Black Jack. Odfrkne. „Od jisté doby se mi nic nedaří a vůbec co chceš?“

„Jen ti oznámit, že jsem zpět.“

„Ty jsi byl někde pryč? A co mně je potom. Až budeš potřebovat něco zařidít kvůli výbušninám zavolej. Takové blbosti“ zavrčí a přeruší. Raven se začne smát a nakrájenou zeleninu obaluje v těstíčku. Jednotlivé kousky odkládá a zároveň hlídá rozpálený tuk.

„Máš napuštěný bazének?“

„Jistěže ano“ odpoví dotčeně Kai a s údivem hledí na telefon. Ještě nezažil, aby Black Jack byl vůči němu tak příkrý.

„Skvělé. Aspoň zvládáš něco“ popíchne ho a ukazuje na telefon. Kai se zaškaredí. Chce se už nadechnout, když zazvoní telefon.

„Ano.“

„Nechceš pro mně něco udělat?“

„A co by to mělo být, Black Jacku“naznačí jméno Ravenovi, který přeruší namáčení zeleniny do těstíčka. Většinou on něco chce po Jackovi a ne obráceně.

„Nemůžeš někoho prosím tě odstranit?“ Kardinal údivem otevře ústa. Tak to se mu ještě nestalo.

„A kdo by to jako měl být?“

„Vím, že nejsi zrovna levný aspoň se to povídá, ale máš u mně jednu službu grátis.“ Kai se rozesměje až mu začnou téci slzy. „Dobře dvě“ zavrčí Jack do telefonu.

„V pohodě a povídej.“

„Dobře. Víš, že peníze světem vládnou a ty policajti dostali někoho nového do své party. Nevím kdo to je, ale jednoduše jde po mně jako štika po lišce. Ne počkej jako rybář po štice. Je to jedno. Jednoduše odkliď ho někam. Prý ohrožuji bezpečnost okolí a podobné nesmysly...“

„Oni u tebe něco našli?“

„Jo“ odpoví zkroušeně. „Nic moc, ale začali tvrdit, že je to nebezpečné a nemohu už mít nic doma. Každou chílí mi hrozí, že o své miláčky přijdu a co s počnu. Prosím tě buď té dobroty. Přece mi nemohou vzít moje drahoušky, že ne.“

„Obávám se Black Jacku, že mohou“ necitelně odpoví Kai. Co ho to napadlo? Léta si na to dává pozor, aby byl o krok před nimi a nechytli ho a teď z ničeho nic je v pasti. Povzdechne si. Jeho služby byly vždy výborné a umí taky mlčet.

„Neeee!“ vydá vysoký naříkavý zvuk Jack. „Tři služby grátis. Nemohu ani pořádně spát.“

„Tak dobře podívám se co mohu udělat, ale budeš stejně muset být opatrný.“

„Jistě Kardinale. Jsi poklad. Naprosté zlatíčko. Mám jednu nádhernou výbušninu o mohutné explozi a přitom stabilní. Je to novinka z Koreje...“

„Dobře. Až něco budu chtít ozvu se.“

„Nevím co říct. Víš moje zlatíčka....“ Kai si podepře bradu a celou svoji bytosti vnímá jak Raven se ladně pohybuje kuchyni. Něco občas zamručí do telefonu a přikyvuje. Na Ravenovi v kuchyni je něco nádherného, přitažlivého, rozkošného. Zbožňuje, když se může dívat jak vaří. Možná by mohl položit telefon na stůl a jednoduše k němu přistoupi, rozvázat zástěru, pohladit mu zadeček a pak se s nim pomilovat. Vzruší se, když pomyslí, jak ho hladí a pak do něho vstupuje.

„Ať tě to ani nenapadne Kai“ řekne Raven. „Potom.“

„Takže dvě službičky“ mu dojde k uchu a dojde mu, že Black Jack se konečně vyzpovídal. Dělat někomu vrbu je tak obtížné.

„Nemělo to být tři?“ Ticho.“

„Jsi zmetek Kardinale. Dobře tři.“vyštěkne a zavěsí. Kai zavrtí hlavu. Jack a peníze.

„Proč ne? Na chvilku jen tě políbít.“

„Rozptyluješ mně a pak nechci žádnou rychlovku opřený o linku. Ne že by se mi to nelíbílo, ale pak nebudu k ničemu.“ Kai seskočí ze židličky a přistoupí k němu. Vlepí mu na krk polibek.

„To už nikdy neříkej a vzrušuješ mně. Nevím jak spolu budeme pracovat. Nemám obstarat zas ty prášky?“ Raven zvažuje.

„Víš měli bychom se naučit ovládat. Nemáme doktora vždy po ruce a může se stát cokoliv. Takže ne.“

„Máš pravdu jako vždy. Už je to hotové?“

„Za chvilku.“ Začne vytahovat talíře a pokládat lahůdky na ně. Zeleninu do vějíře, chlebíčky do kruhu se salátem uprostřed. „Můžeš to odnést“ a podá mu dva talíře. Kai je poslušně vezme a nese k bazénku. Otevře dveře a vyvalí se pára. A jeje asi to přepískl s tou vodou. Bazének je plný a všude je pára. Nechá otevřené dveře a talíře dá dovnitř. Otočí studenou vodou naplno a začne vypouštět vodu. Klečí a dívá se jak voda pomalu mizí, když ucítí na zátylku vášnivý polibek. Otočí se a uvidí polosvlečeného Ravena a talířemi v rukou a džbánem. Vstane a vezme mu talíř a přitom mu vtiskne polibek na rty. Rozloží talíře na jednu stránku bazénku a pak se začne svlékat. Raven zatím odejde pro další chuťovky.

„Ty ses už svlékl. Jsi ošklivý“ řekne s úsměvem a položí dvě skleničky, talířek a telefon. Kai zastaví odtékající vodu a vklouzne do bazénku. Ponoří se do ni a trochou vody postříká Ravena. Ten si rychle sundá oblečení a vklouzne za Kaiem. Obejmou se a chvilku se líbají, když Kaiovi zakručí žaludek. Oba na sebe s úsměvem pohlednou a přejdou k jídlu. Raven si k sobě přisune telefon.

„Tak mně napadlo, že bychom mohli už začít zkoušet teď jak se dokážeme ovládat.“

„Těžko, ale pokusím se“ odpoví Kai a sleduje jak zpaměti vytačí číslo.

„Loreen zlatíčko jak se daří?“

„Damiene!“ vykřikne až si Raven odtáhne telefon od ucha. „Proboha kde jsi byl? Šeptalo se, že jsi mimo, že dokonce mrtvý, ale já tvrdila, že je to blbost.“

„No jsem zpět. Zdravotní dovolená, přece jsi mi dělala papíry.“

„To ano a taky tvému příteli. Neboj držela jsem jazyk za zuby. Takže jsi se vrátil. Jsem ráda a potřebuješ něco?“

„Zatím ne, ale víš co ty počítačový maniaku?“

„Hele neříkej mi tak!“ Loreen si hodí nohy nahoru a pozoruje obrazovku počítače. Za brýlemi se ji lesknou úchvatné zelené oči. V koutku úst má tyčinku a žmoulá ji.

„Dobře broučku lepší?“ uslyší zachihňaní. „Na policii se objevil u pyrotechniků někdo nový. Můžeš mi zjisti kdo? Oddělení New Yorku.“

„Jasně drahoušku. Máš samé vzrušující věcí. To bude snadné i ne lehké. Chceš zavolat ještě dnes nebo až zítra.“

„Zítra stačí dnes hodlám jíst a spát.“

„Sám? Řekni, že ano nebo moje srdce půjde osamělou poutí a bude ronit krvavé slzy smutkem nad tím jak nejpřitažlivější muž New Yorku je zadaný.“

„Určitě vedle mně nebudou spát nádherné křivky ženy.“

„Chjooo tak to jsi mi toho hodně řekl. Ne nechci nic vědět a jen chci o tobě fantazírovat jak jednou přijedeš a odvezeš mně od počítačů.“

„No do prince mám daleko.“

„Já vím a nedávno jsem se seznámila s někým zajímavým po netu. Výborná věc. Jen no bojím se, ale to nic. Pusu a dobrou noc a sladké sny srdíčko.“ Raven se usmívá a pozoruje jak Kai se věnuje jídlu naprosto, ale naprosto nevychutnávajíc si ho. Spíš to do sebe hází jak hladový horník svačinu. Povzdechne si, a to se s tím tolik nadřel.

„Díky“ zamumlá s plnou pusou Kai a sáhne po zelenině. Chvilku přemýšlí co se v těstíčku skrývá a pak ukousne. Paprika. Raven zavrtí hlavou, ale ve skutečnosti je nesmírně rád, že mu to chutná. Kai se po něm podívá.

„Mááchlad“ zabručí s plnou pusou a otočí se k dalším pochoutkám. Raven vytočí číslo svého zprostředkovatele. Nejtěžší rozhovor si nechal na konec. Jen doufá, že nezměnil číslo. Zvoní, ale nikdo nezvedá, zamračí se a už chce položit telefon a věnovat se taky jídlu a pak Kaiovi a jejich společné touze. Zdrženlivost ať jde k čertu!

„Nech mi něco taky“ řekne, když vzdáleně uslyší.

„Ravene?“ Ihned si přiloží telefon k uchu. Naznačí ticho.

„Ano?“

„Jste to vy? Nebo ne?“

„Arzenik?“

„Šedý prášek. Božíčku tak přece jen není z vás mrtvola.“

„Kdepak živá. Už jsem měl strach, že jste moje číslo zlikvidoval.“

„Kdepak neodvážil bych se a stejně jak jsem za naší spolupráci zjistil ne vždy všechny věci vypadají stejně. Takže proč mi voláte?“

„Máte nějakou práci?“

„No jistě. V této době není snadné uživit rodinu a čím jsou děti starší tím jsou jak to říct náročnější. Kdy jsou ty doby, že jim stačilo jídlo, pití a spánek. Zlaté časy. Teď jsou to MP4, DVD přehrávače, počítače. Notebooky a komponenty do počítače a výlety do zámoří... hrůza. Proč se vlastně ptáte?“

„Tak v té firmě podáte výpověď na hodinu. Řekněte jim, že máte lukrativnější práci.“

„Moc na výběr předpokládám nemám, ale zas na druhou stranu platíte lépe než oni. Tak jo. Obnovím kancelář.“ Raven slyší povzdech a pak nějaký druhý hlas. „To je moje paní. Nemluvte.“ Slyší jak se někdo hrabe z postele a pak dveře, ticho a „ můžete mluvit.“

„Výborně. Obnovte kontakty a hned zítra. Mám ještě jednu věc a nemusím říkat na čem jsme se dojednali.“

„Jistě nejsem sebevrah a mám rád život.“ Raven přikývne. Proto si ho vybral a vezme z prstů Kaie, kterého přestalo bavit jídlo, kousek mrkve.

„Dostanete přidáno, když bude dělat tu samou práci ještě pro někoho jiného.“ Ticho a Raven se sumívá, když vidí jak k němu doslova pluje vzduchem malý chlebíček.

„Za Kaie“ zašeptá ten uličník a on kousne. „Za Ravena“ a sní zbytek a dívá se jak zkoumá poloprázdné talíře.

„Kdo je to a mám na výběr?“

„Ne“ s potěšením řekne Raven.

„Neměl jsem vaší lukrativní nabídku přijímat, ale mám rád děti. Dobře kdo je ten druhý?“

„Kardinal.“ Dusné ticho a pak kašel. Raven mrkne na Kardinala. Copak je tak hrůzostrašný?

„Nechci nic říkat, ale pracovat pro dva nejlepší nájemné vrahy bude náročné.“

„Odměna tomu bude odpovídat. Odděl práci pro něho a pro mně a nemusím říkat, že jestli tohle někdo zjisti tak děti zůstanou siroty.“

„Nemusíte mi to opakovat. Božínku. Kardinal a Mylady. Neskutečné. To se mi zdá.“ Raven by přisahal, že zaslechl úctu i nevíru. „Mohu se zeptat pracujete spolu?“

„Spolu pracovat? Zítra dostaneš podklady a materiály.“ Zavěsí sluchátko a kousne do chlebíčku za porsche načež musí kousnout za maserati. Za chvilku na řadu přijde Romance a Divoká. Kai ho krmí a Raven klidně se nechá krmit. Měl by ještě zavolat doktorovi Wilcoxovi, ale nechá to na zítra.

„Tak je to zařízeno. Zítra mu pošli podklady.“

„Perfektní. Víš stejně mám pocit, že to nevydržím a budu se tebou milovat.“

„Máš pravdu. Tady to opravdu nejde jinak.“ Odhodí telefon do kouta a přitáhne si k sobě Kaie s krevetkou v prstech. Ten mu ji podá k rtům Raven a ten se jen olízne jak mu chutnala.  Horoucně Kaie políbí.

Po dlouhé chvílí kdy si dokazovali jak jim ta krátká doba, kterou se neviděli připadala jako věčnost. Raven leží v Kaiově náručí a přemýšlí o tom všem co se od včerejšího dne stalo.

„Myslel jsem, že tě zkontaktuji ještě dnes.“

„Jsem rád, že to neudělali a možná je to jen tak, víš. Možná neexistujou žádné organizace s podivnými lidmi a podivnějšími přístroji.“ Raven se mu vymaní z náruče.

„Možná by bylo lepší, kdybych .. já ani nevím. Od toho střílení se všechno zhroutilo. Nemám to rád.“

„Myslíš, že já ano? Nejraději bych teď ležel v naší útulné vaně v domečeku a hýčkal tě a takhle se musíme dohadovat kdo co a jak. Samé neznámé. Měli bychom využít toho, že je klid, protože mám pocit, že potom to nebude ptocházka růžovou zahradou.“ Kai se opírá rukama o okraj bazénku a dívá se na Ravena. Je rozkošný. Raven začervená, jako by četl mu myšlenky. „Pořád okrajově musím o všem tom přemýšlet. O otci, jestli měli pravdu, o té organizaci o všem. Mám z toho chaos v hlavě a nemohu to vypnout. Jedině, když mně držíš tak na chvilku zapomenu na to všechno.“ Raven k němu přijde a obejme.

„Takhle?“

„Ano, přesně takhle. Jen mně chvilku drž.“

„Ty mně taky Kai.“