Jdi na obsah Jdi na menu
 


7 část z cyklu Spirála života : Sirény

4. 7. 2008

7.

 

Sirény

 

"Mám plátno na obvazy a to je tak všechno. Chvilku počkej zkusím najít vodu."

"Nikam nechoď," ozve se slabý hlas Kaie. "Chytí tě. Něco se pohnulo. Cítím to. Zůstaň." Neřekne prosím. Je tak unavený a zůstat tady sám nechce. Bojí se něčeho podivného co se hnulo v podzemí.

"Dobře." Sune se k němu po kolenou a začne ho svlékat. Snaží se ovládnout svoji touhu po tom se ho dotknout. Pohladit. Jak by moc chtěl se ho dotýkat jako zastara, ale to právo ztratil ani neví kdy. V minulosti nebo včera, kdy ho vydal? Neví. Hadrem se snaží otřít špínu.

"Spí." Kai se zasměje a pak se rozkašle.

"Bolí to. Chtěli vědět kde je Knihovna. Neřekl jsem jim to, protože to sám nevím. Chtěl jsem jim to říct." Raven přikývne. Zná metody mistra Raymonda. A od té doby co se neviděli musel je vylepšit.  Je i tak zázrak, že vůbec je schopen mluvit a hýbat se, ale je pravda, že bez mluvení  by jim byl k ničemu. "Dostaneme se odtud."

"Jistěže ano. Jsem Kardinal a ty Mylady. Není to pitomé jméno?"

"Kdepak a buď něžnější k mrzákovi."

"Jelikož mluvíš až moc tak zas takový nejsi a nejraději bych tě všude políbil a polaskal," zabručí Raven toužebně i vztekle co to udělali s jeho tělem a jak ho zřídili. Neměl je tak snadno zabit. Takové mučení tísici rožhavenými jehličkami by bylo to pravé.

Kai nadzvedne hlavu a prohlédne se. Raven mluví z cesty. Vypadá hrozně. Strašně. Jak se může líbit Ravenovi v tomhle stavu? Chtěl by vědět všechno o minulosti Ravena. Dřív nechtěl vědět, ale po tom co se stalo, změnil názor. Otázkou je jestli mu to řekne a jestli bude chtít mu to říct.

"Ravene co to mělo vůbec znamenat?" Raven ztuhne a mlčí. Jak mu má všechno vysvětlit. Neche vidět v šedých očích Kaie odsouzení nebo ještě hůř znechucení. I tak spolu nebudou moci být. Kdo by uvěřil podruhé zrádci? Jedině blázen a Kai jim není. K tomu jsou  tu ještě Knihovníci a ti Kaie když ho mají nepustí.

Má mu všechno říct, nebo mlčet? Neví jak dál. Ošetří ho a bude mlčet.

"Ravene," jemně se mu připomene Kai.

"Co je?"

"Nic jen jako bys mi mohl tu celou situaci vysvětlit? Víš udělal bych jiný plán nebo tak podobně. Stačilo se zmínit. nebo jsi to všechno hrál a i ted jen pokračuješ ve hře a doufáš, že získaš informace o Knihovně?"

"Mám ji plné zuby. Nebýt ji nic by se z toho nestalo. Byli bychom ve svém domě a žili bychom klidně. Ne nehraji si."

"Myslím, že dlužíš mi vysvětelní," jemně mu naznačí. Bolí ho nejen tělo, ale to i co provedl.

"Nic nedl...máš pravdu dlužím." Obvaže mu ránu a zkontroluje průstřel. Obleče ho a pohladí po tváří. "Nevím kde začít. Možná a nepřerušuj mně. Budeš mně nenávidět."

"Nebudu," snaží se ho Kai uklidnit.

"Budeš, protože já se nenávidím co jsem před léty udělal. Nemohu to snést a nevím.. raději ti to řeknu." Kai natáhne ruku a dotkne se ho. Raven si vedle něho lehne a shoulí se k němu. Vnímá bolavý dech Kaie.  

"Nechci, abys mně nenáviděl, ale oba dobře víme, že je konec. Možná, ani nevím co chci říct tím příběhem. Možná ho slyšet, ospravedlnit se nebo pán bůví co. Zabil jsem ho. Zabil jsem svého jediného přítele v tomto temnu. Jmenoval se Antonio a byl asi tak starý jako já." Raven se zasměje, ale jeho smích je nucený a neveselý. Kai ho obejme rukou. Chce ho nějak utěšit, podpořit a neví co si myslet. Kolik tváří má Raven a k tomu jeho minulost. Proč zabijel nějakého Antonia a důvod? Bojí se toho co se dozví a přitom to chce slyšet. Zvrácené? Neví jen ví, že to musí slyšet a rozhodnout se co dál.

 

"Antonio. Přišel sem nebo spíš byl přiveden jen o pár dní později než já. Co bylo předtím jsme už dávno zapomněli. Jistě Raymond a Joss. Vymazali nám všechno. Moje nové jméno se stalo Rafael a jeho Antonio. Přesněji řečeno Dvacet jedna Rafael a dvacet dva Antonio. Brzy jsem přišel na to kde jsem a co budu dělat. Začali jsme cvičit. Byli jsme nejlepší. Dokonce i mezi staršímí bojovníky. No ano Bojovníci Synů nebo Společenstva. Měli jsme se stát jejich děvečky pro všechno. Nevadilo nám to a cvičili jsme. Takashi střelba. Japonec, který rozumí zbraňím jako málokdo. Raymond mistr přes jedy, mučení. U něho jsem se naučil míchat jedy, používat a najít slabé body lidského těla. Mistr Joss manipulátor. U něho jsme se učili vše o lidské mysli a sami nevědomky jsme jim byli použiti. Jinak tomu nerozumím proč bych reagoval na ´Dvacet jedna Rafael´. Učitele boje pro blízko. Další nás učil jak zabít všude možně." Odmlčí se a přitiskne tvář ke Kaiovu teplu. Brzy budou muset vyrazit, ale v tuto chvílí říct tenhle příběh.

"Genevive nás učila počítačům, další jak se někam vloupat a další jak ukrást auta, jak jezdit. Celou dobu jsme byli zde. Od té chvíle co jsme sem přišli jsme neviděli světlo. Žili jsme výhradně společnosti. Nic jiného nás nevázalo. Společenstvo se stalo naším myšlením, duši a mistři našimi modlami. Skrývali jsme naše přátelství. Víš dokonce jsme měli i vychovatelku na sex. Museli jsme být nejlepší. Jako nějací supermani nebo co. Nevadilo nám to naopak." Kai se nadechne. Tohle je už trochu moc.

"Líbilo se ti to?"

"Sex?" Kai se v duchu zašklebí jak suše to zaznělo od Ravena. "Ano. Bylo to velmi pohodlné. Nic jsi nemusel. Nemusel jsi se trápit, přemýšlet co bude dál. Všechno za tebe bylo už dávno rozhodnuté. Záleželo jen na jediném."

"Na čem?"

"Na tvých schopnostech. To k čemu jsi měl předpoklady. Rhin nebyla dobrou bojovníci, ale to co svedla vykouzlit s počítačem to bylo něco užasného. Začala se připravovat na dráhu počítačového experta. Já zas víš čím jsem se stal. Hned za mnou byl mým jak přítelem tak rivalem Antnonio. Bojovali jsme spolu tak, že nám tekla krev a hned na to jsme se ošetřovali. Víš nebylo to tak hrozné. Tomu čím jsem dnes vděčím jim a mně to starosti nedělalo. Když jsme byli s Antoniem starší vzal nás do parády Raymond a do té místnosti. Poprvé jsme se oba pozvraceli. Dostali jsme trest, ale podruhé už ne ani popáté. Pamatovali jsme si trest. Antoniovi se to dokonce začalo libit. Mně zas jedy. No ano moje vášeň pro jedy. To mně naučil Raymond. Mistr nad mistry jak někomu ubližít, jak získat informace. Kde sháněl lidi na kterých jsme se učili nikdo neví. Vždy někdo byl po ruce na kom jsme se učili. Aplikace drog, učení bodů, které způsobují bolest, že si přeješ umřít a dalších věcí. Učení inkvizice, mučírny co je nejlepší v té které situaci. Naučil nás jak udržet mučeného dlouho na živu. Speciality východu i západu. Myslím, že pár věcí jsi zakusil."

"Mučení?"

"Hmm jo. Víš ono je to jako droga." Kai poslouchá Ravenův nádherný chraptivý hlas a nemůže pochopit co mu říká, ale něco mu říká, že ještě to hlavní neřekl. Že to odkladá jak nejdéle může a zároveň tím vyprávěním chce, aby si ho zošklivil a zároveň připravil. "Víš," pokračuje Raven, "mít toho druhého ve svých rukou. Rozhodovat o jeho životě a smrti je to opravdu tak silné. Antoniovi se to stalo drogou. Nic se tomu nevyrovná, říkal. Dokonce ani když někoho zabiješ. Můžeš si dělat s ním co chceš a jeho život máš ve svých dlaních. Svíráš ho a pak jedním pohybem ten život zničíš. Naučil nás to dokonale." Raven ho objímá a poslouchá jeho dech. Nadzvedne hlavu a podívá se do jeho nádherných šedých oči.

"Zabil jsem Antonia svého přítele v tom křesle v kterém jsi byl ty." Kai vytřeští oči. Ravenův hlas zní tak klidně tak... nemůže na to přijít. Bez pocitů, bez lítosti. Jako by se s tím smiříl, ale proč mu v tom připadě říká? Chce aby si ho zošklivil ještě víc? Chce aby ho zabil? Neví, ale snad jak to dopoví tak to bude vědět.

"Připoutal jsem ho stejně jako tebe a pak jsem ho mučil několik dnů a nakonec zabil. Byla to poslední zkouška Bojovníka a já ji prošel. Byl jsem rychlejší než Antonio a rychleji jsem se rozhodl. Rozhodl jsem se pro svět tam nahoře. Protože jen ti, kteří touto zkouškou projdou mohou jít tam nahoru. Dnes bych jednal stejně," bez milosti řekne. Ano i dnes by se rozhodl stejně jako tehdy.

"Protože jsou si jisti, že je budete poslouchat?"

"Ano. Mohou použít další věci a donutit mně a možná bych to udělal dobrovolně a zabil tě stejně jako Antonia. Všichni to věděli co jsem udělal. Pak se objevil Mylady. Tak mně pojmenoval Raymond. Mylady bez minulosti bez kouska svědomí. Nic mi nedělalo problémy, ale na Společenstvo jsem dokonale zapomněl. Vím, že některé zákazky byly od nich. Víc nevím. Kdykoliv vysloví Rafale dvacetjedna jsem jejich. Jsem pro tebe Kai nebezpečný."

"Tak co po mně chceš? Abych tě litoval?"

"Ne. Ve skutečnosti toho ani moc nelituji. Byl mým přítelem, ale i rivalem. Věděl jsem, že on by to udělal taky. Místo mně by na svět přibyl Antonio. Možná dokonce pod stejnou přezdívkou." Raven se dívá do jeho šokovaných oči a přece necítí v nich odpor. Oddechne si a pak se okřikne. Jejich budoucnost není možná. Ne po tom co doslova věnoval  Kopí, ne po tom co ho zradil a on  může to kdykoliv udělat znova.

"Nelíbí se mi to cele, Ravene vůbec ne, ale jedna moje část říkala, že přijdeš a dostaneš mně odtamtud. Nevím proč ti věřím." Přitáhne si ho k sobě. "Chyběl jsi mi. Moc. Nějak to uděláme. Budeme muset jít?"

"Ještě ne. Chvilku. Paradoxně Antonio tě zachránil." Když vidí tázavý pohled Kaie začne mluvit. "Když jsem procházel chodbami hledal jsem celou dobu Antonia. Nikdo mi neřekl, že je mrtvý a kdo za to může. Nevím proč a pak v noci jsem si vzpomněl. Vzpomněl jsem co jsem udělal v té místnosti kde jsi byl a vzpomněl jak jsem tebe tam přivazoval a najednou jsem si vzpomněl na každou minutu v katakombách a s tebou. Bylo to jako když se zvedne ranní mlha na Sibiři. Najednou jsem věděl a rozhodl se, že to nedovolím. Že  se tě pokusím zachránit. Uvidíme jak se mi to povede. "

"Je už snad konec ne."

"Já bych řekl začátek útěku. Jak ti je?"

"Lépe. Odpočinek pomohl. Chtělo by to zbraňě. Asi nedodržím svoje slovo, že nebude masakr. Jenže to jsem dost často nedodržel."

Raven si jemně položí obličej na hrudník Kaie. Začne se smát. "Jako doktora Wilcoxe? Byl to tvůj nápad, pamatuješ?"

"Například a víš, že jsme pozváni na jeho svatbu." Raven k němu zvedne hlavu. Chce ho políbit na rty, ale bojí se, že bude i přes to všechno co řekl odmítnut. Kai pozoruje jak jeho oči zesmutní.

"Musíme jim vymyslet nějaký svatbení dar."

"Co cesta do Věčného města?"

"Radši ne. Kdo ví jak bude to tu  vypadat po našem odchodu. Radši Paříž. Město lásky. Nikdy jsme tam spolu nebyli. Hodně věci jsme neudělali."

"Uděláme. Tihle Synové," Kai se pomalu  posadí a hlavou se skoro dotýká stropu "mi nezabrání v životu. Jdeme do kláštera."

"Rozkaz Kai." Kai se na něho smutně podívá. Ve skutečnosti si není ničím jistý. Není jistý, že ho nezradí a není si jistý, že to zvládnou i společnou budoucnosti. Co když ho zradí podruhé a věřit zrádci? Zamračí se zasykne jak ho tělo zabolí. Neměli odpočívat. Všechny rány se rozbolely a teď sténají pod námahou, kterou chce po nich.

 Raven se od něho odpoutá a opatrně otevře dveře. Vyjde ven a rozhlédne se po chodbě. Ticho až ho to zaráží. Zlověstné ticho před bouřkou.

"Chceš rozpoutat peklo, Rafaeli? Nebo spíš Ravene, Mylady." Raven ztuhne a zvedne se. Ví, že proti Takashimu nemá šanci. Ne proti jeho pistoli.

"Jak?"

"Antonio," jednoduše odpoví. Kai se zatím vysouká a vzpomene si na slova Ravena. Takashi střelba.

"Zdravím." Vlastně proč ne. I smrt se má pozdravit.

"Zdravím Kardinale. Rafael si velmi pochvaloval tvoji střelbu a já ji moc dobře znám. Popravdě, vždy jsem toužil záhadného Kardinala poznat." Kai se posadí na zem a opře se o zeď.

"Je mi líto, že nemohu vám podat ruku, ale znáte to sám. Člověk si někdy nevybírá a po ruční práci Samuela a Ray..."

"Samuela?" přeruší ho Takashi.

"Jo. Popravdě jsem rád, že skončím takto a ne jako oběť Kopí osudu." Takashi má pocit, že se mu něco zabodlo do těla. Tak proto se tak moc změnil. Skoro ho nepoznal, když na jeho příkaz vypustil Sirény. "Jak mi včera myslím oznámil, tak hodlal ze mně udělat panenskou obět pro Kopí," zasměje se. Raven má chuť se k němu otočit a vidět jeho tvář a smích. Hlas který v něm probouzí jeho pozapomenuté já.

"Smějete se." Ravena si vůbec nevšímá.

"Proč ne. Jednou se umřít musí." Raven k němu přistoupí a Takashi ustoupí v ruce zbraň.

"To ano. Unikl jsem jednomu peklu. Myslím, že mi bylo souzeno a jen jsem je oddálil. Možná celou dobu jsem žil v pekle. Chytej Ravene a doufám, že něco po tom pěkném městě zbyde." Raven chytí zbraň a hodí ji Kaiovi. Takashi se otočí od nich.

"Budu jim to muset říct, kde jste a málem bych zapomněl." Pootočí se hodí jim krabičku s náboji. Raven ji chytí a Kai je zvědavý jestli ho zabije. Takashi jde a pořád čeká, že ho Rafael zabije.

"Změkl jsi tam a možná naopak zesilil." Klidným krokem odchází od těch dvou.

Kolem něho proběhne jedna z mnoha hlídek. Další a až  třetí zastaví a řekne o tom kde uprchlíky viděl. Pak si vyndá špunty do uši a rychle si je dá do uši. Nechce být omámený až se peklo probudí. Docela si to vychutná. Když se to tak vezme tak spáchal harakiri, které měl udělat dávno.

Kai s Ravenem zatím se snaží dostat pryč. Pliží se chodbami, kolem nich tiše pišti krysy a za krk jim občas spadne kapka vody. Raven vytáhne krabičku a jeho tvář ozáří virtuální realita.

 

"Našla jsem je,"ozve se tichý hlas Rhin. "Jihozápadní chodby."

 "Pozdě," řekne Geneviva a mračí se. Telefonem to okamžitě hlásí a nedořekne a pomalu spustí telefon do klína. Mezi nádherným zpěvem, který rezonuje ve vzduchu se mísí pisklavý ton telefonu. Rhin statečeně ještě chvilku pokračuje a pak spustí ruce z klávesnice stejně jako každý z tohohle oddělení. Všude se zastavil čas, který určoval tempo života Společenství. Sirény zpívají a nikdo kdo je živý a má sluch neodolá tomu zpěvu.

Vpředu kráčeji tři ženy a vyluzují nádherný zpěv. Za ni jdou vybrani lidé v čele se Samuelem. Ten se usmívá a vychutnává zpěv. Je to poprvé co ho slyší. Dřív by jim podlehl stejně jako ostatní, ale zřejmě Kopí ho chrání. Za nim jeho lidi se špunty v uších. Jdou klidně do jihozápadních kobek, kde byl spatřen Ochránce se zrádcem. Zabiji je zítra jako oběť pro Kopí, aby úplně uvolnili jeho moc.

Katakomby se ponoří do nic nedělání a i Takashi s úsměvem poslouchá tichý zpěv, který je slyšet i přes ucpávky, ale který se jen lehce dotýká jeho duše a mysli. Je to lepší zažít peklo, protože i ten zpěv je chaos. Ženy, které dlouhá léta byli geneticky i chirurgicky připravovany pro úlohu Sirén. Sirény, které slyšel i Odysseus a omámily by ho kdyby nebyl přivázán ke stěžni. Jsou tak nádherné a smrtíci. Přežiji to? Neví a lapá celou svoji bytosti zpěv Sirény.

I Kai je poslouchá. Vábí ho to k nim jako můru k světlu.

"Ravene slyšíš to?"

"Ano vypustili Sirény. Je to zbraň, kterou používají pro ovládnutí osob a Joss to používal pro vymývaní mozků. Kolikrát jsem seděl a nevěděl kde jsem, co jsem dělal, nebo nedělal. Kým jsem a co jsem. Stačilo mně poslouchat ten jejich hlas. Je to jako droga, která se vlije do žil a zůstane v ni. Smrtící jed. Kdo jednou je zaslechl stane se na něm závislý. Vlastně nejdéle jsem jim odolával. Raymond povídal, že mám nějakou přirozenou imunitu vůči ovládnutí. Hypnóza na mně například nepůsobí. Ale pokud se ke mně přibliží blízko i já nakonec podlehnu a otočím se k nim. Můžeš na mně mluvit cokoliv!"

Pohlédne do Kaiovy tváře, která je naprosto bez výrazu a jen v očích vidí spoutání. Dostali ho. Co má dělat? Přehodí ho přes rameno a snaží se běžet. Utéci tomu sílícímu zvuku písně. Bože cítí jak jeho nohy jsou stále těžší a těžší. Každý krok je jako krok v bahně. Neví jestli udělá ten další. Potřebuje si zacpat uši, ale čím?

Píseň pokračuje a je blíž.

Raven se zastaví a otočí k písni, když uslyší zvon. Zamrká a pohlédne na hodinky. Poledne. V očích se mu objeví slzy úlevy jak mohutný zvuk zvonu přehluší zpěv. Rozeběhne se. Musí to stihnout, musí se odtud dostat pryč jakýmkoliv způsobem. Nemohou ho dostat. Nemůže se dostat opět pod vliv Sirén.

Pamatuje, jeho tělo si pamatuje jak toužilo po zpěvu, jak bylo ochotno udělat cokoliv pro to aby je slyšel znovu a on to dělal. Každý to udělal. Nikdo neodolal jim kromě mistrů. Jenže ti měli svoji vlastní moc a kdo ví čím byli. Zastaví se a shodí Kaie z ramene. Nemá moc času. Poslední uder a opět je ticho jen v dálce zní hlas lákajících Sirén. Musí se soustředit. Proč je to tak těžké? Má pocit, že se brodí něčím mazlavým, něčím co ho nechce pustit a celá jeho bytost prahne po tom, aby si sedl a počkal až k němu ty svůdné tóny dojdou a on znovu naplno vychutná tu nádheru rozkoš, kterou nikdo mu nemůže dát, jen ony. Polkne a pak se rozeběhne proti zdi.

"Kurva!" zaúpí jak narazí do zdi a bolest přehluší všechno. Nic necítí, neslyší, vnímá jen tu bolest, která se přelévá z fialové do žluté. Snaží se soustředit na plánek chodby. Tak blízko. Zvládne to. Bude to jen mžik. Rychle popadne Kaie a zaskučí jak jim projede bolest z rozraženého čela.

Zaplatí za svoji pitomost, za svoji zradu. Mrkne na tvář Kaie a pak se podívá vzhůru. Kašle na to, ale jestli jsou ty mříže napevno. Opět mrkne na plánek. Nedaleko je dům se sklepem. Mohl by tam se pokusit vyjít na světlo a tělem se mu pliží jako jedovatý had zpěv, který ho ochromuje a nutí se vzdát. Vyšplhá nahoru a ucukne rukou jak si uvědomí, že je na silnici. Chce nadzvednou.

"Kurva!" zasyčí opět sprostě. Je mu to jedno. Začíná být zoufalý jak nevidí cesty úniku a Sirény jsou blíž. Nejde to. Nějaký pitomec byl až moc pořádkumilovný. Jistě jindy by byl rád, ale ne teď. Rychle seskočí dolu. Skoro skončí na Kaiovi, který připitomělé poslouchá líbezné tóny Sirén. "Čert vem všechny ženské!" rozpřáhné se a vrazí mu facku. Druhou a třetí.

"Proč mně mlátíš!" uslyší. Zvedne ho jak se tim bitím Kaie trochu vzpamatoval, ale i tak jeho smysly podléhají okouzlení, které mu říká. Stůj!Stůj! Jak rád bych to udělal. Vlastně neví co ho žene dál. Tady a má pro tentokrát kliku. Vytáhne zbraň a začne střílet. Možná ten zvuk to přehluší. Odhozí zbraň, kterou sebral Rayovi a vystřílí zásobník od Takashiho. Dveře jsou uplně rozstřílené, ale jemu je to fuk. Cítí jak ještě chvilku a bude konec. Rozeběhne se proti dveřím a do nich. V těle i mozku mu vybuchne ohňostroj barev a bolestí a slyší sebe řvát i Kaie. Vyrazí po schodech na horu. Nerozhliží se napravo nalevo a  nakonec vyrazí slabé dveře vedoucí dál do domu. Dům. Sesune se na levnou předložku u dveří. Dostal se z toho. Zachránil Kaie.

Strachy se otočí dolu a pořád je slyší. Ven, kde je hluk. Kde jsou lidé. Neodváží se je stihat. Popadne Kaie do náruče a vyběhne z domu. Je mu to jedno jaký je to dům. Zastaví až na ulici a zamrká před oslňujícím světlem. Nejraději by klesl na kolena a rozplakal se. Rozhlédne se. Musí sehnat taxik. Okamžitě.

"Můžeš mně postavit," řekne Ravenovi Kai a rozhlédne se po tom nádherném pohledu hlučné ulice. Drží se za břicho a rozhliží a pak se jeho oči rozšiří. Ne to je náhoda nebo není a on pracuje pro Syny? Ne nevěří tomu. On nepracuje pro nikoho nebo ano? Přesto to zkusí. "Najdi taxik, ano."

Raven má chuť se zeptat jestli to zvládne, ale nakonec ho nechá opřeného u zdi domu a jde se podívat po taxiku.

"Potřebuješ pomoci?" zazní hlas a Kai potvrdí, že je to on. Chad. Muž s kterým si píše. Muž kterému měl kdysi dávno předat něco důležitého a zažili spolu menší dobrodružství v městě plné bank.

"Za námi pokud možno. Nesmí nás sledovat. Prosím."

"Nikdy moc se nepoučíš, co?" Kai se křivě usměje.

"Díky Chade. Někdy to ani nejde. " Chad nepatrně  pokrčí rameny a postaví se ke dveřím. Vytáhne cigaretu a spíš než ulici sleduje dům. Jsou tam lidi a nebezpečí, ale když jeho přítel potřebuje pomoci. Popravdě vypadá jako by po něm přeběhlo stádo divokých koní.

"Můžeme jít. Bude to v pořádku."

Vleze do vozovky rovnou před taxikem. Slyší kletby a nacpe Kaie i sebe do taxiku. Nadiktuje adresu. Opře se o polštářované sedadlo. Konečně v bezpečí. Oba dva. V hlavě mu jen viří kdo byl ten muž s kterým se tak důvěrně bavil Kai. Ale jsou v bezpečí a to je důležité.

 

"Je v domě, Samueli." Ten se usměje.

"Pošlete pátrače. Neuniknou nám bastardi a musíme najít jinou oběť. Lepší by byli ti dva, ale pokud nejsou seberte kohokoliv a jakékoliv množství. Pokud nenajdeme vhodné lidi venku musíme najít uvnitř nás. Kopí je vybíravé." Muž přikývne a zadívají se na vyražené dveře. Nedaleko nich stojí Sirény, které se netečně dívají před sebe. Na obličejích mají černé náhubky, které jim zabraňuji dělat to jediné kvůli čemu byli stvořeny.

Samuel vejde do domu, který obývá. Vyjde po schodech do druhého patra a do ložnice. Odloží na stolek Kopí osudu. Ten Ochránce se ukázal jako dobrý protivník a jak Kopí žíznivě do sebe nasávalo sílu. Bylo to fantastické citit tu moc. Přistoupí k oknu a vyhlédne ven na ulici. Zajímalo ho čím ovládl Rafaela. Pozoruje lidi jak zmateně pobíhají po ulicích.

Mravenci v mraveništi. Bez kontroly. Potřebuji pevnou ruku a on ji má. Sevře ruku do pěsti a usměje se.

"Jste moji miláčci!"

Dole zatím jako stín se opatrně pohybuje Chad. Před chvilkou se někdo pokusil vyrazit ze dveří a on neomylně poznal Lovce. Nesnáší tyhle lidi, kteří myslí, že jsou všemocní. Tiše dva zlikviduje. Toho nahoře musí nechat pryč. No tentokrát se Kardinal dostal do pěkného průšvihu. Snad se dostane pryč. On splnil to co slíbil, když uciti nepatrný pochyb za sebou a uhne se. Závan černě a konec. Vytáhne nůž ze zad dotyčného a očisti ho. Vyjde ven a vyklepe z pouzdra další cigaretu. Neměl by kouřit a tak nakonec ji rozemele mezi prsty a vyrazí na schůzku s Allanem. Bude mít zpoždění, ale promine mu to.

 

"Pět euro... deset. To se bude muset vyčistit."

"Hned." Raven vyskočí z taxiku a přeběhne k bráně kláštera. Zazvoní a uvidí tvář stejné jeptišky jako předtím.

"Deset euro?"

"Nejsme...a jistě. Chvilku." Okénko se zavře a pak vyjde ven.

"Bůh vám žehnej a vašim dětem taky," udělá znamení kříže a pak políbí růženec. "Tady máte vašich deset euro dobrý muži," podává mu bankovku.

"Ehm to bude v pořádku," zakoktá taxikář pod upřeným pohledem ženy. Kai vystoupí a Raven ho zachytí.

"Bůh vám to oplatí." Udělá ještě jednou znamení za odjiždějícím taxíkem a podepře Kaie z druhé strany.

"Co se stalo?"

"Uvnitř. Potřebujeme ošetření. Oba dva." Kai se předkloní a zakašle. Raven ho vezme do náruče a vejde do kláštera. Marie ho vede na ošetřovnu.

"Kai Ravene...co.. proboha!" vykřikne Darius, otočí se a běží k sobě pro léky. Co se stalo? Už si myslel, potom co je informovala Christina, že bude konec a zatím sem dorazili. Jenže v jakém stavu? Vypadá to jako by je převalcovalo ragbyové družstvo Titánu. Rychle se začne hrabat v tašce. Měl bys se spojit s Daemonem, že akce nebyla úspěšná, ale nejdřív se musí pokusit zachránit Kaiův život.

Posadí se na lůžko. Jak jen to vysvětlí ostatním? Kopí padlo do rukou nepřítele a jejich poslední Ochránce... ne on se uzdraví. Od čeho u nich pracují ti nejlepší lidé? Dokáže to. Vstane, kopne do dveří a vyrazí k ošetřovně.

"Máš to?"

"Jo a chci vysvětlení."

"Potom, Dariusi. Zachraň ho, prosím tě." Darius vytáhne dvě ampulky.

"Vítejte zpět. Co to děláte?"

"Matko představená to asi není pohled pro vás." Ta si odfrkne. Za ni stojí Christina.

"Nechte toho, ano. Viděla jsem víc než tušíte. Máme výborné sestry."

"Věřím vám, ale tohle potřebuje nejvíc. Už to vyzkoušel a známe ty léky. Má v sobě drogy a další látku o kterých ani nemusíme vědět. Dostali ho do ruky."

"Za deset minut u mně v kanceláři. Christino ty taky ano." Darius nic neříká a bezmocně hledá žílu. Nakonec to v bodne do jedné velké fialové modřiny začínající hrát  do žlutá a stiskne injekci. Raven mu zatím vloží do úst tabletku a donutí ho to polknout. Kai na chvilku otevře oči.

"Díky moc. Dariusi, musí tu zůstat, jasné." Darius nechápe, ale přikývne. Kai zavře oči a za chvilku se propadne do spánku podobného kómatu. Raven si absolutně nevšímá Dariuse. Jen co zjistí, že je Kai v pořádku odejde. Nemůže tu zůstat. Možná je zbabělec, ale sejde znovu do katakomb. Neví jak to zvládne...no nejspíš to nezvládne vůbec s úsměškem si přizná.

"Musíme za matkou představenou," promluví tiše Christina. "Jsem ráda, že jste se vrátili." Raven nepatrně přikývne s očima upřenýma na nehnutou tvář Kaie. Nejraději by tu zůstal u něho a díval se do jeho tváře a snažil se zachytit každé jeho pohnutí.

"Christino někdo by měl zůstat u něho. Kdyby něco, aby nás informoval." Hoří vědět co se stalo, ale ovládá se. Napětí je i vidět na Christině.  Ravenovi se vůbec nechce odejít, ale nakonec když vidí jak tam na něho čekají jde pryč. U dveří už čeká Marie, která místo aby zaplatila deset euro, požehnala taxikáři.

"Nebojte. Jsem vyškolenou sestrou a dřív jsem sloužila na pohotovosti. Člověk tam zažije toho víc než za celý život. Bude u mně jak v bavlnce a kdyby něco zavolám. Mám mu něco dát nebo podobně?"

"Ne. Moc děkujeme. Jen nás informujte. Já..." Raven se odmlčí. Je zbytečné říkat, že Kai je celý jeho život a on jedním jediným činem to důkladně zpacká. Opravdu je osel střižený idiotem a nabarvený na zeleno. Měl poslechnout instinkt a nechodit do Říma. Jenže samotného Kaie by nikdy nenechal sem jít. Sice nevěděl co ho čeká, ale to ho neomlouvá.

Co se tam stalo? Musí to vědět. Musí a teď k tomu ta audience u matky představené. Snad poprvé v jeho dlouhém životě neví co dělat. Bez informací se cítí tak k ničemu, tak bezmocně, slabě nemohoucně. Určitě se tam něco stalo špatného, ale co? Co?! Viří Dariusovi v hlavě jedna myšlenka za druhou.

"Matko představená," tiše řekne Christina.

"Pojďte dál a sedněte si. Ty taky Christino. A teď chci slyšet všechno co se tam dole stalo." Raven se zahledí do přísné tváře této ženy v roušce. Pak pohlédne na obraz. Určitě Leonardo. Nádhera o které svět neví.

"Zradil jsem. Předal jsem Synům Enochovým Kaie a Kopí." Odmlčí se a čeká.

"Cože? Jak jsi mohl? Vždyť jste spolu a nemohu tomu uvěřit! Proč!? A chci všechno vědět a hned!?" Darius se zvedne ze židle a křičí na Ravena.

"Uklidni se Dariusi a sedni!" ozve se klidným hlasem Magdalena. Christina je napnutá a překvapená, ale ovládne se a jen visí na rtech Ravena co řekne.

"Jak mám sednout? Kopí fuč, Kai málem mrtvý a on klidně řekne že je zrádcem! Jak mám být proboha klidným?!"

"Dovedl sem Kaie nazpět," utne jeho lamentaci Magdalena. "Takže sedni a mlč. Chci slyšet od něho proč? A on to jistě řekne." Darius zafuní a vztekle se posadí do židle, kterou odsune daleko od Ravena.

Tomu je z jeho jednání smutno, ale chápe to proč na něho Darius křičí. Co nechápe je ledový klid matky představené.

"V minulosti jsem patřil k Synům Enochovým. Vychovali mně. Je to trochu složitější, ale do včerejšího dne, když jsme před nimi stanul jsem nic netušil." Začne vyprávět co se stalo a i Darius nakonec zamračeně poslouchá. Pak vyskočí, když dojde Raven k vyprávění jak utekli.

"Jdeme a hned!" rozčileně vykřikne a popadne ho za ruku. Začne ho tahat ze židle a Raven má pocit, že vidí místo něho ducha. "Musíme božíčku to ne, snad... ne... " šeptá zoufale. Raven se omluvně ohledne po matce představené.

"Christino," a naznačí hlavou k dveřmi. Christina přikývne. I ona nechápe výbuch Dariuse. Ze začátku byl vzteklý, pak pohrdlivý a nakonec měl ve tváři zvědavost a teď ten výbuch hrůzy? Co to má znamenat? Běží za nimi seč ji síly stačí. Doběhne do cel, kde přespávají a vrazí ka Ravenovi. Nikde a pak zaslechne.

"Kde to je? Beo, ty potvoro kam jsi to zašila?" Přejde ke dveřím kde bydlí Darius a otevře dveře a zavře je. Bože Raven je fakt třída. Nakonec zakašle a otevře dveře. Raven se obrátí nahý jak ho bůh stvořil a  pokrčí rameny.

"Nebojte nezbláznil jsem se," řekne hlava v kufru a na to. "Heuréka mám to!" Vyleze a v ruce drží malý přístroj. Christina upře oči na přístroj jen aby se nemusela dívat na nahého Ravena. Nějak ji to rozrušuje.

"Co je to?"

"Když jsi začal vyprávět o útěku něco mi vrtalo v hlavě. Jednoduše máš v sobě štěnici."

"Cože?" Christina něvěří svým uším. Štěnice v něm?

"Nenapadlo mně to. Ale proč nás nenašli dřív?" zadumá se Raven.

"Nevím Ravene, ale hned zjistíme pravdu. Ty, Christino co tady děláš?"

"Matku představenou zneklidnil tvůj výbuch a tak mám zjistit co a jak." Darius přikývne a začne skenovat. Raven se zvědavě dívá na přístroj, který je tichý a pak Píp. Píp. Oba polknou. Šíje. Raven se automaticky poškrábe na zátylku.

"Tak to nevím jak odtamtud to dostaneme. Budu muset do nemocnice."

"Pochybuji, že to doktoři zvládnou. Počkej zkusím se spojit s Beou." Raven se začne oblékat. Je vzteklý, i když to nedává na sobě znát. Být označkován. Ti parchanti.

"Ty Dariusi a co když Kai?"

"Potom. Beo, prosím tě máme malý problém. Raven a zřejmě Kai mají v sobě špióna. Aha, aha.. ehm co.. no jak myslíš. Dobře." Zavře telefon a pak se znechuceně podívá na černý přístroj, který jim ukázal štěnici v Ravenovi. "Stačí obrátit funkci a prý zneškodni jakékoliv vysílání." Pak se poškrábe po hlavě. "Nejsem technický typ, ale zkusím to." Začne se dotýkat tlačítek  a mumlat slova. Raven s předkloněnou Christinou jsou na něho nalepení jak jsou zvědaví. Jen aby se to podařilo. Prosím, se modlí v duchu Raven.

"Jsem dobrý!" vítězoslavně zvolá po půlhodině Darius.

"Konečně. Málem jsem se ukousal nudou," odvětí Raven a Darius se zaškaredí.

"Ty zmetku! Nejraději bych tě přetrhnul jako hada. Víš co jsi udělal?"

"Jo vím to až moc dobře a teď to odstraň a můžeš udělat i něco s tím, že jsem jim podřízen?" Darius přístroj zamíří na krk a na jednou se ozve vysoký tón, který vnímají. Nastaví něco podruhé a projede jim zbytek těla.

"Hotovo a jdeme za Kaiem. Ten tón zrušil snad všechno, ale až to skončí tak budeme muset udělat testy a tentokrát nebudeš mít na vybranou." Což se náramně hodí. "Myslím, že to bude mít taky," pokračuje v mluvě a Darius vyrazí v čele s Christinou za Kaiem. Spěchají chodbami a skoro nikoho nepotkávají.

"Sestry se pořád ještě modlí. Já .. ." hlas se ji zlomí. "Je to hrozné. Měla jsem jít tam s vámi."

"Ne. Tak to mělo být a je to v pořádku. Aspoň jsi jim řekla co se stalo."

"Měli jste na mně počkat. Ne takhle by nás dostali všechny. Vymyli ti mozek? Kdo to mohl tušit. Měli jsme přece jen udělat ty testy. Přišlo by se na to. Tolik chyb. Je to i naše chyba. Nejen tvoje," říká Darius. Christina otevře dveře a vejdou na ošetřovnu. Darius začne přístrojem přejíždět Kaiovo tělo. Napjatě čekají tón a nic. Raven pohladí tvář Kaie a začíná si všímat jak modřiny začínají pomalu mizet.

„Zřejmě jim nestal za to.“ Raven přikývne. Je rád.

"Zdá se mi to nebo vypadá lépe?" ozve se z ničeho nic Christina a přibliží k němu obličej. Darius a Raven mlčí.

"Jdeme zpět k matce představené a Ravene budeme muset se připravit na návštěvu."

"Ano. Christino, zbraně,"

"Jistě. Hned zavolám strýčkovi. Snad ještě neodjel." Raven se ještě zamyslí co bude potřebovat. Možná by byly dobré granáty. Jo spíš by potřebovali raketu země země. Nic menšího a vykouřit je. Jojo plamenomet, ten by...

"Neee!" slyší Christinin výkřik. Zvedne oči a zjisti, že zatímco přemýšlel o zbraních došli do pracovny a ona klečí za velkým stolem. "Matko...Magdaleno." Darius s Ravenem přispěchají a odvrátí oči.

"Christino. Jsi v ..ořádku. Dej jim to. Zvlád... jsi teď ty ma..." Christina si přitiskne tělo k sobě a pláče. Zvedne k nim oči.

"Říkala, že cítí svůj konec. Jednou i já tak dopadnu. Nastupuji na  její místo. Teď není čas na hořekování." Položí ji na koberec a zatlačí oči. Jak si poradí bez ni? "Nevím proč ji zabili. Nic jim neudělala." Otře si slzy, ale oči ji neposlouchají a dál pláče. Popotáhne.

"Co když to nejsou oni?" namítne Darius.

"Ne jsou to oni. Podívejte se. Musí to být oni. Víte, když jsem sem přišla donutila jsem strýčka, aby nám tady dal pár věcí." Otevře notebook a zmáčkne pár tlačítek. Raven s Dariusem stoupnou si za její záda. Christina převijí kameru.

"Poznáváš někoho znich?"

"Jsou to oni a tohle podívejte se. Můžeš kameru zaměřit na tu ruku ?" Christina se sevřenýma rty a napuchlýma očima popotáhne a vystřihne obrázek. Pak zaměří ruku.

"Kopí osudu," vydechne Darius.

"Přesně tak. Musíme to sídlo vypálit a to hned. Nemáme nic co by proti síle kopí zmohlo.“ Christina je poslouchá a váhá. Magdalena ji řekla, že má jim tu věc dát, ale může jim svěřit tu cennou věc do rukou? Co když jim to Raven taky dá? Zaposlouchá se do sebe.

"Něco existuje." Zavře oči a povzdechne si. Zadívá se na matku představenou jak leží bez života na koberci. Promiň mi to, říká ji v duchu. Měla jsem tu být. "Mám vám to dát. Prosím počkejte tady." Otočí se k obrazu a Darius s Ravenem poodejdou. Christina zavře oči a nahmatá výčnělky. Přejde ke dveřím

"At se děje co se děje nechoďte dolu, rozumíte."

"Ano." Oba se s úžasem dívají jak miyí v černotě chodby.

"Co myslíš, že tam mají?"

"Je to divný řád, Dariusi. Nevím. Jen vím, že ten kdo zabil matku představenou je pěkný parchant. Víš moci zaútočit teď by bylo nejlepší."

"Proč teď?" optá se zvědavě Darius, ale to už uslyší kroky Christiny i její hlas něco si šeptajíc.

"Po čtyřista letech tento šál shlédne prvně světlo." Udělá poslední krok a položí to na stůl. Přejde k obrazu a zmáčkne výčnělky. Tajná chodba se okamžitě zavře.

"Co je to?" Darius s Ravenem přistoupí k šálu.

"Je to šál Maří Magdalény, který chráníme přes dva tisíce let. Je to šál, který měla Maří Magdaléna, když ukřižovali Ježíše Krista a její slzy se vpily do tohoto plátna."

"To je..." Darius rozpaky neví co říct. Slyší o něčem takovém poprvé a sice vypadá staře, ale neví. Jednouše neví co si má myslet o tom všem.

"Jaké má schopnosti?"

"Jaké. Jen jednu. Neutralizuje moc Kopí osudu."  Christina se posadí za stůl a klidně se dotkne plátna.

"To není možné. Síle Kopí se..."

"Já tomu věřím. Žádna zbraň není ultimátní. Vždy je něco proti zbrani. Tak proč ne proti Kopí. Jak se to použije?"

"Nevíme," řekne rozpačitě Christina. "Šál nikdy nebyl použit. Jestli chcete můžete to zkusit, ale pod jednou podmínkou."

"Jakou?"

"Šál, Ravene se musí vrátit sem do srdce řádu. I tak je riziko, že ti ho dávám, ale Magdalena to tak chtěla. Možná i to tušila. Řekla, že kopí musí být použito," Darius zalapá po dechu. Tohle ví jen on a Daemon. nějaká Matka představená i když jeptiška to nemohla vědět.

"Dariusi?!" ozve se výhružně Raven. Darius si odkašle

"No ehm no... děkujeme."

"Dariusi, nechceš, abych proti tobě použil sílu, že ne." Ten se začertí.

"Fajn měla pravdu. Kopí musí být čas od času použito jinak by to bylo špatné, takže... nemůžeme to ovlivnit. Jenomže jsme mysleli, že ho použije Kai a ne Synové. Taky dost záleží kdo to použije, víš. Jenže ty jim ho naservíruješ na stříbrném tácu i s našim Ochráncem."

"Nemohu za to a napravím to. Vydám se tam znovu."

"Jedině přes mou mrtvolu. Něvěřím ti ani co by se za nehet vešlo!"

Christina sleduje jejich souboj a pak si odkašle. Nic. Asi proto schovávali šál před muži. Jsou jak malé děti. Odkašle si podruhé a pak zařve "DOST!" Oba zmlknou a otočí se k ni.

"Omlouváme se." Raven šťouchne Dariuse do boku. "Zaútočíme hned teď. Jen se dojdu podívat na Kaie."

"Proč teď? Já s vámi nemohu, i když tentokrát půjdu. Máme za ukol střežit šál a on jde odtud pryč. Jdu s váma." Zvedne sluchátko do telefonu a vytočí číslo Clarissy.

"Clarisso, prosím tě můžeš přijít k Magdaléně." Zavěsí. "Sednout oba dva!" Oba si sednou a Raven se dívá na šál stejně jako Darius.

"Chris... nee," Clarissa rychle přejde ke Christině a klekne si k matce představené. "Mluvila o tom. Nechtěla jsem tomu věřit." Udělá rukou křížek na čele a její zrak padne na stůl. "Snad to není..." Christina pochmurně přikývne. Clarissa poklekne a začne se modlit. Chrisitna ji položí ruku na rameno. Ta zvedne k ni hlavu.

"Musím ho chránit. Půjdu za šálem. Je to moje povinnost. Víš co máš dělat."

"Ano, ale raději bych chtěla, kdybys ses vrátila a nemusela bych dělat toto," a položí ruku na tělo představené řádu.

"Já vím a  vrátím se. Děkuji za vše. Půjdeme za Kaiem." Vezme do rukou šál a jde chodbami k ošetřovně. Všichni vejdou dovnitř. Ravenův zrak zaletí ke Kaiově tváří. Je v pořádku.

"Dariusi kdy se probudí?"

"Až to bude potřeba a teď vysvětlí proč bychom měli jít do katakomb teď hned."

"Z jednoduchého důvodu. Někdo, nejspíš ten muž s Kopím vypustil Sirény. Znáte legendu o Sirénách."

"Odysseus?" optá se váhávě Darius.

"Ano. Pamatuji si jak jsem poslouchal jejich čarovný zpěv. I tu ránu jsem si způsobil, abych přehlušil jejich volání. Je to jako droga, která, ale přetrvává v člověku ještě pár hodin co ji poslouchali. Jsou jak omámeni a jen málo z těch co tam jsou měli špunty v uších." Raven se ušklíbne. "I na Kaie to působilo jako jed. Proto, kdybychom se tam vydali teď hned, nebylo by to možná tak hrozné. Povídá se, že mistři jsou proti nim imunní." Marie si v klidu čte knihu a nevšímá si toho co mluví. Zato Christina kroutí hlavou.

"Víte dokud jsem vás  nepotkala, tak žádné Kopí, žádný šál, žádné Sirény nebyly. Jediné co existovalo bylo jak přežít římskou dopravu a nehavarovat. Minulost proti tomu..."

"Ravene," slabé zašeptaní.

"Ano." Raven se skloní nad Kaiem.

"Tohle myslím taky,"brumlá si nespokojeně Christina, když vidí, že mrtvola už mluví.

"Slyšel jsem. Půjdeme tam spolu."

"Kai ne to nejde. Přece nemůžeš. Ještě nejsi zdravý. Řekněte něco!"

"Jak dlouho trvají ty účinky?"

"Přibližně tak den. Někdo se vzpamatoval rychleji. Kupodivu nováčci rychleji než ti, kteří poslouchali jejich zpěv déle." Christina si Kaie pečlivě prohlédne.

"V deset v noci jdeme. Všichni. Žadné soukroné akce netoleruji. Pokud bude Kai moci, ponese šál. Plán je jednoduchý. Vnikneme tam, zabijeme ti co budou při smyslech, sebereme Kopí a vypadneme."

"Knihu taky."

"Dobře tak Knihu taky. Šál až do střetnutí ponesu já. Potom ji dostane Kai. Pokud Kai ho nebude moci použít, tak použiji ho já. Je to jasné."

"Jistě."

Christina odejde. "Je to generál v hábitu," poznamená Darius.

"Je to naše Matka představená, mladíci a budete se k ni chovat s úctou nebo pocitíte můj hněv. Ta dnešní mládež,“ zamumlá sestra u Kaiovy postele a opět se ponoří do četby. Všichni na ni pohlédnou, ale mlčí. Raven si přitáhne řidli ke Kaiově posteli a vezme ho za ruku, ale po chvilce cítí jak ohabne. Položí ji na bílou přikrývku.

"Jdeme. Teď už nic nehrozí." Raven se zvedne a vyjde na chodbu. Chvilku jde po boku Dariuse a pak se k němu obrátí.

"Po akci odejdu. nemohu..."

"Blbče, ale jak chceš. I když možná to bude pro něho lepší. Stejně ti odpustil a nechápu proč, i když možná vím." Raven se zamračí a pak mu zvědavost nedá.

"Proč?"

Darius se na něho vítězně podívá. "Kvůli jídlu. Možná .. auu to jako za co bylo. nechápu proč za pravdu se musí trpět," a mne si postižené msíto. Raven se od něho vztekle vzdaluje. Tak jídlo? Jo. Pitomec je Darius. Kai ho má rád a ne kvůli jídlu. Pitomec jsem já a ne on. Jenže jak to ospravedlnit? I když, začne se usmívat a pochechtavat, možná má pravdu. Otočí se dokola, aby zjistil kde je. No bude hledat a až to najde tak něco dobrého Kaiovi uvaří a nakrmí ho, že zapomene na nějaké kobky a co se tam stalo. Začne hledat cokoliv co by vzdáleně připomínalo kuchyň. Po půlhodině hledání v prázdných chodbách kláštera najde kuchyň. Strčí do ni nos. Ujde zhodnotí prvním pohledem vybavení. Trochu zastarala, ale ty svazky sušených i čerstvých bylinek jsou lákáve. Snad dotyčné nebude vadit, že použije její království. Zavře dveře a zamne si rukama. Velká lednice slušně zásobená vším možným. Zelenina, šunka, dokonce i sáček mandli a těch sýrů! V hlavě se mu začíná rodit co uvaří. Prohledá zbytek a najde schované pár láhvi.

"Zřejmě pro léčebné učely," zamumlá si.

Zřejmě mají tady rádi jídlo nebo neví proč ty zásoby. Vytáhne indgredience a začne vařit. Trochu hudby nebude škodit a pustí si tiše nějaké italské melodie. Usměje se. Ty dovedou spravit člověku náladu.

 

 

Tak vida osm hodin a  mám všechno připraveno.

"Co tady děláte a kdo jste?" Otočí se k hlasu vyjádřující úžas a nevoli.

"Moc se omlouvám sestro, ale dovolil jsem si připravit malé pohoštění pro svého nemocného přítele. Víte co se říká, že láska..."

"Jistě že to každý ví. Ukažte! Jestli jste moji kuchyň použil k nějakému kuchtění kaše tak... Oh. To má být pro jednoho?"

"Je to velký jedlík."

Ta si ho prohliží. "Můžete si to odtud odnést pod jednou podmínkou." Raven znejisti. Nerad by si nějak řád rozhádal a zrovna někoho kdo tady vaří. S kuchaři člověk se má mít za dobře.

"Jakou?" Proč každý pořád má nějakou podmínku a hlavně tady sestry.

Sestra se zazubí. "Maličkost. Zítra nám tu uvaříte."

"Dobře a děkuji. Víte máte výborně zásobenou kuchyň. Něco takového jsem nečekal a bylo tu radost vařit. Udělal jsem italské jídlo na počest vašich potravin a italského národa," skládá ji poklony ještě ve dveřích. Ušlo to a vyvázl docela slušně. Na to, že ji tam nechal hromadu použitého nádobí. Měl by si raději pospišít, než ho zavolá nazpět a bude chtít po něm úklid.

S tácem přikrytým obrouskem spěchá za Kaiem. Už vidí jak se nadšeně rozzáří. Má rád jeho jídlo a naposled dělal snídaní u Kaie doma. To bylo ještě všechno tak idylické. Tehdy se smáli a byli štastni. Nic netušili o Knihovnících nic netušili o Synech Enochových. Některé věci se nedá vrátit.

Stojí před dveřmi ošetřovny a tác opatrně vezme do ruky. Zaťuká a za chvilku má otevřené dveře.

"Spí?"

"Ano. Tiše. Potřebuje spánek i když ty léky co dostal jsou uplný zázrak."

"Experimentální. Doufám, že nebudou mít vedlejší účinky." Položí tác na stolek.

"Ale to dobře voní. Sestra Barbara vařila?"

"Kdepak. Trochu jsem se snažil."

"To je víc než trochu se snažil," poznamená sestra Marie se zájmem. Ta vůně je božská.

"Ravene to jsi ty?"

"Jo. Jak ti je?"

"Blbě, ale ta vůně. Vařil jsi?"

"Na posilnění a no říkal jsem si, že jsem ti dlouhou nic neuvařil." Podepře  Kaie a Marie mu podloží záda polštářem.

"Tak sem s tím. Mám hlad jak vlk. Po tomhle jídlu budu zdráv jak rybička. Musíš mi říkat co je co. Víš jaký jsem ignorant." A popravdě rád poslouchá jeho hlas jak ho poučuje.

"Tak to první co jíš tak to je Salát z Rucculy. Lístky Ruculy polité olivovým olejem, pokapané octem Moldena a posypané plátky sýra Parmazán a tenkými sušenými křupavými plátku šunky. Sestry mají moc dobře zásobenou kuchyň. Chutná?"

"Tu šunku a parmezán jsem poznal. Moc dobré a co dál?"

Raven se usměje a pak si vzpomene. Zamračí se. "Kai kdo byl ten muž u toho domu, když jsem sháněl taxík?!"

"Nikdo. Starý známý. Och bože to je dobrota. Máš tam zákusek?"

"Ještě nejsi ani u druhého jídla a chceš už zákusek? Jestli mi to neřekneš nedám ti ho." Kai se zamračí. To by mu neudělal. Mrkne se na tác.

"Jeden známý, kterého jsem potkal kdysi dávno v Zenevě. Něco jsem mu měl doručit a no jinak od té doby jsem ho neviděl. Zachránil nám život." Raven se ještě víc zamračí. Nechce, aby byl v jeho životě jiný muž. Jen on. Musí ho nějak vyeliminovat.

"Hmm. Nebudeš se sním přilíš často vídat." Kai se málem zadusí tortellini, která mu zaskočí. Jak to proboha myslí?

"Ravene pokud vím, právě jsi mně zanechal v katakombách připoutaného ke křeslu mistra Raymonda, jak mu říkáš. Nebylo to moc příjemné a ty mi vyčítáš známého, kterého jsem viděl po X letech?" Raven zrudne.

"Promiň mi to." Začne žmoulat kus pokrývku. "Já jen nevím jak to bude dál. Víš nevím jak ještě po tom všem se mnou můžeš mluvit. To jsou ručně dělané tortellini s masovou směsi a polité omáčkou ze tři druhů sýra." Odmlčí se. "Marie nechcete můj zákusek?" nemá na něj chuť. Vůbec ten muž mu znechutil všechno.

"Děkuji moc ráda." Raven ji podá zmrzlinový pohár s lžičkou. Kai pochmurně dojí výborné tortellini a olízne lžící od sýrové omáčky. Raven mu vezme talíř a podá pohár.

"Tajné zásoby nevím koho. Vanilková zmrzlina politá Baileys. Jednoduché a dobré, trochu jsem to vylepšil na drobno sekanými praženými mandlemi. Já se omlouvám. Nemám ti cokoliv vyčítat. Jen no," zardí se. Nechce přiznat, že  na toho neznámého žárlí. Na jejich společnou minulost o které on nic neví. Povzdechne si. Kai nabere na lžičku zmrzliny a pomalu ji olízne, zvažujíc co říct.

"Já nevím. Jen jsem věděl, že přijdeš. Možná po tom všem je mi to jasnější. Jen vím, že nechci být sám jako předtím. Zůstaneš se mnou. Nevím jak bych sám čelil těm ufounům." Raven vykouzlí nesmělý usměv a jestli Kai ještě něco řekne, asi se rozbrečí. Tolik ho miluje.

"Měl jsem v  sobě štěnici. Na krku. Ty jsi byl čistý a zřejmě ani nepotřebovali mít tě pod kontrolou. Po desáte tam půjdeme. Cestou ti vše vysvětlíme," začne odněkud jinud.

"Bude to masakr."

"Možná ani ne, protože budou oblouznění Sirénami."

"Takže to má být odsouzencovo poslední jídlo?" zažertuje Kai. "Ten Takashi se mi líbil."

"Ne. Spíš jsem si chtěl vyžehlit svoji minulost. Darius povídal, že..." Kai se začne smát. I Raven s Marii se začnou usmívat.

"Darius! Zrovna on. Jsi osel, ale vyžehlil sis to. Kolik nám zbývá času?"

Raven s k němu nakloní. "Bohužel na příjemnosti trochu málo."

"Všechno nemůžeme chtít, ale bude to lepší. Těším se až to skončí."

"Otázkou je jestli to skončí."

"Nějak se živit musíme." Raven přikývne, když uslyší ťukot a dovnitř vejde Darius a Christina, oba v tmavém.

"Jdeme?"

"Až to dojím." Darius s Christinou se nadechnou a při té vůni, která tam ještě je, se mlsně  olíznou.

"Počkáme venku." Christina chytne Dariuse za ruku a vytáhne ho ven na chodbu.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Super

(Keiro, 9. 7. 2008 9:49)

I´m so happyyyyy. :D

Skvělý. Sirény. Ani ve snu by mě tohle nenapadlo. Hodně se mi líbil dramatický útěk z katakomb. Opravdu za obrovskou 1.

Mám strašně ráda Dariuse, takže jsem nesmírně šťastná, že se tady objevil. :D

chci ti moc poděkovat za tak úchvatný cyklus a těším se na nějakou tvou novinku, i když mému milovanému Ravenovi s Kaiem se to sik nevyrovná. :)

KYAAAA

(Kitsune, 4. 7. 2008 22:46)

šup na ďalší, diel. Teraz nie som schopná zmysluplného komentára. Ale aspoň priebežne: výborné. Čím ďalej lepšie (ak sy to vôbec dá) XD