Jdi na obsah Jdi na menu
 


30. 4. 2011

Zvonek vypráví

1.

Spoutané duše

Čarovný zvonek ze země Symerie se rozezvučí příběhem, který zapadl už dávno v zapomnění. Letí do všech zemí, aby okouzlil i potěšil srdce, které dovedou naslouchat jeho vyprávění. Cink, cink…

 

Eamon a Ramon – mistr vláken, vlastní Zrcadlo jedinečného. Jeho druhem je Ramon ze severu

Dart a kapitán Lie – mistr blesků a Prozřetelností, Lie, člověk bez magických schopností

Dra´lll -  démon, kterého Eamon spoutal při bitvě.

Skrank a Liana – zakladatel mistr Krvavé magie, který vyšel u úkrytu. Liana léčitelka

Jarmi a Ley Fay – mistr mořské magie, mistr krvavé magie.

Osil   - mistr vedoucí krvavých mágů

Javie – krvavý mág

Drayena – mistr léčitelka

Theo – mistr času, ale zároveň Strážce mrtvých

 

Muž v dlouhé černé tunice zdobené jantarovým vyšíváním spěchá chodbou. Dlouhé světlé vlasy má sepnuté stříbrnou sponou s modrým drahokamem uprostřed. Obličej mladíka je zamračený, jak jen snad obličej může být. Nikoho si nevšímá. Pouhým pohybem ruky se mu otevírají dveře do místnosti, chodeb. Nakonec dorazí před dveře, které zdobí zlato a zvláštní proměnlivé ornamenty, které lidské oko nedokáže zachytit. Po stranách stojí stráž, která je chrání vlastním životem i životem svých mečů. Nechají muže projít velkými dveřmi, které se ihned zavřou.

„Mám toho dost!“ vykřikne rozzlobeným hlasem, který se rozlehne pod kupoli sálu. Ženy i muži v různých tunikách s označením, kdo kterou magii ovládá, se k němu otočí jako jeden muž. Udiveně si ho prohlížejí.

„Co ti přeletělo přes nos, Darte?“ optá se starší, ale stále krásná mistr léčitel Rikie, po jejímž boku stojí v tunice usměvavý muž. „A proč jsi nás svolal?“

Dart, mistr Blesku a Prozřetelností zaváhá, ale potom se rozhodne. „Eamon! Jsme uprostřed války. Armády nemrtvých se hnuly z jihu i severu. Jsou na cestě k nám! Zrcadlo Jedinečného, které zůstalo tolik let neobsazené, zeje prázdnou, protože ho odmítá. Musíme ho donutit, aby se ujal své role! Potřebujeme vůdce!“

„A jak chceš nejmocnějšího z nás donutit, Darte?“ ozve se výsměšný tón nástupce Taa´ - mistra krvavé magie, Olisa. „Nikdo z nás nevládne takovou moci. Dokonce ani já nemohu přimět Jedinečného, aby se ujal své role. Ty snad ano?“

Dart se ještě víc zamračí. „Já to vím, ale pokud…“

„A opět opakovat bitvu s Dra´lllem? Nebuď směšný.“

„Ticho!“ řekne klidným hlasem Rikie, až všichni umlknou. Její slovo má váhu mezi mistry Červených věží. „Nemůžeme ho k tomu donutit, ale musíme řešit vzniklou situaci. Darte, víš snad něco nového nebo jsi nás sezval, jen aby sis vylil na Eamona zlost, že nedělá, co má dělat?“

Dart se posadí do svého křesla. Za sebou cítí kapitána stráže, který jako jediný může být přítomen shromáždění, aniž by patřil mezi mistry magie nebo rady. Před několika léty se stal jeho láskou, milencem, druhem, i když je smrtelníkem. Dlouho váhal, zda se k němu má připoutat, ale bitva s Dra´lllem mu ukázala nicotnost takového myšlení. Mohl být mrtvý, aniž by mu cokoliv řekl. Miloval ho.

„Darte, je snad něco, co nám máš říct?“ ozve se protentokrát Lao, mistr ohně. I bez použití síly z něj sála teplo. „Vtrhneš sem jak velká voda a vykřikuješ. Musíš uvést důvod, proč jsi nás shromáždil nebo jsi zapomněl na pravidla?“

Dart povstane. Odkašle si. Na kapitána Lieho se nepodívá, i když by rád. „Jak dobře víte, bude válka.“

„To víme,“ řekne netrpělivě mistr Lao. „Řekni nám něco nového!“

„Válka se odehraje před branami Věží.“

V místnosti, kde jsou jen křesla a zrcadlo Jedinečného, se rozhostí ticho. Všichni se zaraženě po sobě dívají. Nemohou tomu uvěřit, ale od bitvy s Dra´lllem je to něco jiného.

Uvěřil mi, zajásá jediná duše, ale vzápětí se v kapitánovi Liemu rozhostí smutek. Sevře pevněji jílec meče s planoucím drahokamem.

„Bohužel. Je mi líto, musíme mrtvé zastavit.“ Dart se rozhlédne po přítomných. Dává tím důraz na své slovo i na váhu svého jednání.

Smích, který se rozezní je mohutný, ale zároveň slabý, jako by to nebyl člověk. Někteří tiše zaúpí. Dart vztekle sevře ruce. Podle něj Eamon udělal hodně chyb. Někdy jednu blbost za druhou, ovšem nejhorší bylo, že nechal Dra´llla žít. Kdyby mohli, všichni co tu jsou, by ho poslali na Věčnou cestu. Nesnášejí ho, ale Eamon říká, že je důležitý. Podle jeho osobního názoru je důležitý jedině jako mrtvola k pitvání.

Na křeslo, které je neobsazené, se vyšplhá malý démon. Rozvalí se, jako by mu patřilo. „Nevíte, o čem mluvíte! Jak chcete zastavit nenávist, které trvá ne deset let, sto let, ale několik tisíc let? Já vím, o čem mluvím!“ olízne si rty jazykem.

„To my víme, ale pokud se tu odehraje bitva, potom je po Věžích,“ namítne Dart. Zaškrtit ho holýma rukama.

„Výborně, konečně mě přestane poutat. Budu svobodný.“ Zamne si ruce s drápy, od kterých odlétnou neškodné jiskérky. „Konečně dobrá zpráva! Omyl to je vynikající novina!“

„S tím bych nepočítal, Dra´llle.“ Uprostřed místnosti se objeví muž v modré tunice žáků školy, ale bez insignie. Ruka objímá jiného muže.

„Omlouvám se, odejdu.“ Úklona nádherného hnědovlasého muže, který se vzápětí otočí a odchází. Očima se rozloučí s mužem, který ho sem přivedl.

Eamon se zarazí, ale nechá Ramona odejít. Rukou si přivolá jednoduchou židli. Kapitán Lie Ramona vyprovází ke dveřím. Dart ho sleduje, ale opět nedává najevo, že by byli něčím víc, i když všichni v místnosti ví, že ti dva patří k sobě.

„Bohužel Dra´lll má pravdu. Nenávist, která plane tisíce let, nedokážeme jen tak potlačit nebo rozmluvit a naše magie je neúčinná.“

„Máme nechat zničit Věže? To neudělám!“ ozve se Olis. V srdci má strach, protože právě Věže z nich udělaly právoplatné mágy a ne pronásledovanou zvěř, kterou po staletích zabíjeli, jen proto, že ke své magii používali krev.

„Ne. Ani já bych je nenechal zničit. Musíme něco udělat, ale nevím, co. Ley Fay a Jarmie, nechť vstoupí.“ Ozve se šumot, ale nikdo se neodváží protestovat. Dva unavení muži vkročí dovnitř. Uprostřed pokleknou sluncem zalité místnosti. Na sobě mají prostý oděv poutníku, ale notně zaprášený. Nic nenapovídá, že by to byl mistr krvavé magie a druhý mistr mořské magie.

„Můžete nám říct, co se děje na severu?“ optá se jich Eamon.

„Strach mezi lidem. Síly takzvaných čarodějnic, které tam byly utlačovány po staletí, se zvedly. Podařilo se nám některé zachránit. Ubytovali jsme je v prázdné budově pro žáky, ale mají strach. Jsou jak lapená zvířátka, ale nemohli jsme je tam nechat,“ promluví jako první Jarmi.

 „Ley Fay, pokusil ses komunikovat s mrtvými?“ optá se Osil. V jejich moci je komunikovat se světem mrtvým a chodit po jejich cestách, i když to nedělají často.

Ley Fay přikývne. „Jarmi, mi poskytl krev. Ano. Mrtví jsou rozzlobení, nenávidí svět, do kterého se narodili, kde zahynuli, ale nemohou ho ovládat. Nemohou se pomstít živým, neboť jim brání vlákna, která chrání náš svět a ten jejich. Našli si jiný cíl. Nevíme, jak k tomu došlo, ale nejspíš trhlina, opravdu nevím. Našli mrtvého, rozzlobeného člověka bez nadání, který byl na jihu umučen mágy. Došlo ke konfliktu, kdy nikdo se neptal, co je zač, proč je mrtvý. Rozešli se, aby řekli ostatním.“

Povzdech se nese místnosti.

„Vydal jsem se po stezkách mrtvých na jih. Nenávist z obou stran se na mě valila, že jsem jí byl zahlcen.“

„Málem prošel Proměnou. Nebýt Eamona, přešel by na druhou stranu!“ zvolá rozzlobeně Jarmi. „Ztratil bych ho.“

„Byla to moje povinnost. Musíme ochránit svůj domov,“ odsekne mu Ley Fay.

„Já to vím, ale máš povinnost i vůči mně!“ namítne rozzlobeně.

Eamon povstane. „Ley Fay, Jarmi děkujeme. Odpočiňte si a Rikie, prosím, řekni Drayen i dalším léčitelům, aby se postarali o uprchlíky.“

„To je samozřejmostí.“ Na chvilku zavře oči. Ré, v tunice mistrů, protože nedávno složil zkoušku a jako její druh má právo být přítomen zasedání, ji podepře. „Hotovo.“

„Děkuji. Musíme rozhodnout co udělat. Darte, odkud víš, že bitva proběhne před našimi branami?“ optá se zvědavě Eamon.

„To je pravda. Odkud? Jak?“ ozve se z různých úst.

Dart sevře rty.

„Je to snad jedna z tvých vizí?“ optá se zdvořile Ré, jak se patří na někoho, kdo sem nepatří i patří.

„Je to pověst!“ ozve se kapitán. Ostatní v šoku se po něm ohlédnout. Dart se zamračí.

„Pověst?“

Dra´lll ze sebe vyrazí skřehotavý smích. Drápy škrábnou křeslo, které ale zůstane netknuté.

Kapitán stráží uctivě poklekne doprostřed místnosti. „Omlouvám se, že jsem vám vpadl do rozhovoru. Za svou neuctivost zaplatím. Ano je to pověst. Moje babička byla potomkem Liany – mistryně, co se zamilovala do Skranka.“

„První mistr Krvavé magie. Všem ej známé, jak krvaví mágové přišli do Věží.“

Kapitán skloní ještě hlouběji hlavu. „Ano.“

„Kapitán za svou opovážlivost jistě zaplatí. Nemá co tu dělat! Omluvte jeho troufalost,“ ozve se lehce rozčilený hlas Darta. Měl tušit, že se ozve. Proč to jenom nenechal na něm? Nebudou mu věřit. Pověsti jsou dobré k draní peří nebo jako vyprávění malým dětem. Nepatří sem.

„Počkej, mistře Darte. Mě to zajímá.“ Dart, který došel k Liemu, se zastaví. „Mluv, kapitáne Lie. Historie mě vždy zajímala,“ promluví Eamon. „Na legendách nic není špatného. I Strážce knihovny byl jen pověstí.“

„Liana a Skrank měli děti, ale jedno se narodilo bez magického potenciálu, ale o tom se nemluvilo. Moje babička je přímým potomkem jich dvou a já také. Ovšem v naší rodině se už nikdy nikdo s magickým potenciálem nenarodil. Liana nám zanechala dvě věci. Meč s drahokamem a také knihu.“

„Knihu?“

„Ano,“ přikývne vážně Lie. „Pro naši rodinu je posvátná.“ Uvědomuje si vedle sebe zlatovlasého Darta, ale víc než jeho, si uvědomuje jeho hněv. Porušil jeho příkazy. Nebude rád, ale nemohl ho nechat zesměšnit. Odnesl by to za něj, že uvěřil jeho báchorce. Naléhal na něj, aby to řekl ještě někomu. Dart díky jeho naléhání svolal radu. Mohl by za to zaplatit.

„Kdo přesně zanechal meč a kdo knihu?“ ozve se z ničeho nic hlas, při kterém se v lidech rozezní skryté touhy. Oči se obrátí k Dra´lllovi, který zcela vážně se dívá na kapitána.

Kapitán překvapeně zvedne k démonu hlavu. Zajíkne se pod jeho pohledem. Je nádherný, čarovný, omamující.

„Dost Dra´llle, nebude to fungovat,“ zarazí jeho sílu Eamon.

„Kazíš každé potěšení,“ zabručí Dra´lll, ale nijak líto mu to není. Vypadá to, že bude válka a on války rád, protože on je démon – ten, který žije z válek. Kapitán se vzpamatuje.

„Meč zanechal Skrank a knihu Liana.“

„Artefakt prvního mistra? Ty nosíš tu vzácnost u sebe?!“ vykřikne zděšeně Osil, kterému se po faktu, že existuje meč prvního mistra, vrátí hlas. „Okamžitě předáš meč do naší úschovy!“

Dart zabrání Osilovi dojít ke kapitánovi. „Ne! Co se to opovažuješ?“

Osilovi zahoří v červených očích, které získal při složení mistrovské zkoušky.  „Ten meč patřil našemu zakladatelovi. Má možná, ne možná, ale určitě má magický potenciál, který vidí jen krvaví mágové. Nedovolíme, aby ho nosil obyčejný smrtelník, který neumí s něčím tak vzácným zacházet!“

„Až do této doby, to zvládal výborně,“ podotkne Dart.

Sálem se opět rozlehne smích, který některým vlije do tváří krev. „Eamone, jsou jak stádo bab na náměstí. Hádají se o pitomý meč, který nejspíš může jen nosit přímý potomek Liany. Ti lidé jsou hloupí!“ řekne tak opovržlivým hlasem, že Osil zrudne.

„Bohužel Dra´lll má pravdu,“ souhlasí s ním kapitán. „I kdybyste se snažili, meč nevytáhnete. Dokáže to jedině Skrank nebo moje rodina.“ Povstane, hlavu stále sklopenou, odepne si od pasu meč, který položí opět na zem. Drahokam se zamihotá duhovou září. Všichni očarovaně si ho prohlížejí. I Dra´lll přestane dělat z nudy psí kusy a sleze z křesla. Přistoupí k němu, natáhne k němu ruku. Drží ji, i když jeho tvář se křiví bolestí nebo snad zlostí? Eamon taky přistoupí. Natáhne ruku. Na tváři se mu rozlije úleva. Nechápe, k čemu meč byl stvořen, ale zlo to není. Popadne Dra´llla a posadí ho na křeslo. Dra´lll si prohlíží střídavě zbraň a svou ruku.

„Vládnout tím mečem mág, mohl by zlikvidovat svět. Mizím.“ Luskne prsty a zmizí.

„Konečně je pryč,“ promluví Lo. „Co tím myslel?“

„Nevím, ale když to řekl, tak jistě mluvil pravdu. Tohle by neřekl jen tak. Kapitáne Lie, co ta kniha?“ optá se ho Eamon.

Vysoký černovlasý muž pokrčí rameny. „Nevíme. Zápis se objevil nedávno.“

„Jak nedávno?“

„Nevím. Nedívám se do knihy každý den. Jen náhodou jsem ji ukazoval mistru Dartovi. Našli jsme tam ten zápis. Liana ji sepsala pro nás. Jsou to jenom pověstí, možná…“

„Nejsou to pověstí. Možná tak vypadají, ale zdá se, že Liana, buď se setkala s někým, kdo uměl předvídat nebo měla tu vlastnost sama, ale potom by znamenalo…“ Odmlčí se, v hlavě mu to víří všemi možnostmi, potom se nadechne. „Potom by to znamenalo, že přivedla Krvavé mágy do Věží naschvál!“

„Není možno!“ řekne Rikie v červených šatech. „To by bylo zapsáno, ale není to tam. Jistě, každý se pokouší odhalit možnost vidět budoucnost, ale…“ rozmáchne se rukama v beznaději. Všichni se rozpačitě odmlčí, protože vědí, že má pravdu, protože Liana byla její předchůdkyně, mistr léčitel. Dokonce i Dart, který je mistrem Prozřetelností, vidí budoucnost jen málo.

„Není popsáno, jak se to stalo? Nic kniha neříká? Mohli bychom ji vidět? Je přístupná i nám nebo je zakódovaná krví?“ Ozývají se hlasy jeden přes druhý.

„Mě by spíš zajímalo, proč právě byly tyto poklady svěřeny do rukou normálních lidi,“ začne Lot, mistr vody, který je oblečen v bílé, jak truchlí pro svého druha. Všichni se k němu obrátí. „Jde o to, že tak mocné artefakty by byl bezpečnější zde za zdmi Věží. Prosím, kapitáne Lie, neuraz se.“

„Nevím proč, ale plníme přání naší prabáby.“

„V pořádku. Meč si vezmi a pilně ho střež,“ řekne Eamon a tím umlčí hlasy. Na kapitánově tváři se objeví prchavý úsměv. Se sklopenou tváří, vezme meč, který si k pasu nepřipne. „Rád bych a myslím, že i ostatní by rádi tu knihu viděli. Bude to možné?“

„Jistě. Hned pro ni…“

„Dojdu pro ni já, kapitáne Lie,“ řekne Dart a vyjde ven. Kapitán pochopí, že je rozzlobený. Proč? Když to pomůže v bitvě, pak by měl být rád, že je tu naděje, že je nesmetou hordy mrtvých.

Mistři se posadí do svých křesel. Uklidní se, i když v hlavě jim víří neskutečné možnosti.

„Odklonili jsme se od hlavního tématu. Válka!“ Slovo dopadne do místnosti a vyvolá zachmuřené výrazy. „Už v prvních ročnících se učíme,“ pokračuje klidným hlasem Lot, „že svět mrtvých a živých je od sebe oddělen vlákny, které brání, aby jedna skupina zasahovala do druhé. Samozřejmě kromě krvavých mágů, kteří tuto schopnost mají, ale i ti jsou velmi obezřelí.“

„To ano. Při cestách po stezkách mrtvých hrozí smrt a dokonce bychom nemuseli projít proměnou,“ přitaká živě Osil.

„Počkat!“ přeruší ho Rassert, krvavý mág. Už delší dobu se mračí a chce něco říct. „Omlouvám se,“ řekne Osilovi. „Proč čarodějnice ze severu neprojdou proměnou?“

Eamon si povzdechne. „Nemohou.“

„Nechápu to, proto nám to vysvětli Eamone. Jestliže projdou Proměnou, říkal jsi, že se dostanou do ráje, kde přebývají jako podstaty. Jsou v klidu. Proč ony ne?“

Eamon se posadí do svého jednoduchého křesla. Na hrudi se mu skví medailon od dračího Strážce knihovny. Už dávno ztratil svou funkci, ale on ho má jako památku. Cítí stále z něj moc, ale netuší jaká je. „Ano, to je pravda a já vám i to ukázal, ale oni netuší o Proměně, o které se učíme. Končí v smrtelných plamenech, které ničí jejich dar, aniž ho pořádně rozvily. Provází je nenávist. Lituji, že jsme se nikdy o sousedy nezajímali.“

„Nikoho nemohlo napadnout, co se tam děje a ty země jsou těžko přístupné. Naše země je dost velká,“chlácholí ho Rikia, léčitelka.

„Já vím, ale teď tu máme tenhle problém! Ne, je to naše chyba. Až to skončí, napravíme naši chybu.“ Mistři souhlasně přikývnou. „Proto jsou v zemi mrtvých, kde se jejich moc rozvinula.“

„Proč neterorizují své mrtvé?“ pronese kysele větrný mistr.

Ley Fay v pozadí sebou trhne. „Oni to dělají, ale nestačí jim to.“

„Je to postavené na hlavě!“ zabručí mistr duchů Baal.

„Ano. Mohl bych se vrátit k té válce?“ požádá je Lot. „Náš svět je chráněn, pak, jak se může dotknout našeho světa? Dokonce podle té knihy proniknout až k nám?“

Eamon chvilku přemýšlí, potom přikývne. „Může. Vlákna při střetu se zničí. Bude vytvořen průchod. Musí se ale vyvinout obrovská síla, ale já věřím, že oni to dokážou. Bohužel.“

„Pak stačí posílit vlákna, stěnu mezi jejich světem a naším. Ať si tam dělají, co chtějí.“

Eamon se zasměje a s ním Osil. „Víš, Lote, promiň, ale jak chceš zabít mrtvého? Jejich válka může trvat věčnost. Nebudou bojovat u našich bran, pokud je to pravda, jeden den nebo dva, ale roky. Jak dlouho vydržíme udržovat vlákna chránicí světy?“

Rozhostí se ticho a všem dojde hrůznost toho, co se může stát. Dvě armády nemrtvých, střet, který naruší ochranná vlákna. Oni mezi nimi a jsou bezmocní.

„Mrtví konečně najdou možnost jak se pomstit živým!“ ozve se Dart s knihou v ruce. Dveře se opět zavřou.

„U Dra´lllových chlupatých koulí.“

„Nemám je chlupaté. Jste v pořádném maléru,“ řekne s hlasitým lupnutím Dra´lll, který se venku nudil. Někteří by ho něčím praštili, ale nemohou v místnosti, kde je zakázáno používat magii.

Lot se obrátí k Eamonovi. „Ovládáš nesmírnou magii, můžeš tomu zabránit?“

Eamon bubnuje prsty o opěradlo. „Nevím. Opravdu nevím. Cítím vlákna, která spojují svět, cítím je, když vezmu je do ruky, Musím být opatrný. Jsou mezi nimi vlákna chránící tento svět a svět Proměny. Už jsem se s nimi spojil. Pomohou nám.“

Všem se rozjasní úsměv.

 „Nerad bych to dělal,“ promluví tiše Eamon.

„Proč?“

Eamon se obrátí k Lotovi. Má tam druha, ví, že by rád ho viděl. „Jestliže nám pomohou, mohou se ztratit navždy. Jejich podstaty.“ Mistři strnou. Dokonce i Dra´lll.

„Musíme si poradit sami,“ prohlásí Lot, který to rychle pochopí. Ostatní přikývnou.

„Ano.“ Dart podá knihu Eamonovi. Ten ji otevře na poslední straně. Jeho oči doslova lítají po řádkách poslední stránky.

 

„… a přijde nenávist z Jihu jak velká vlna, kterou nelze zastavit. Je živena smrtí těch, kteří se nemohli bránit a jež trpěli. Vykonají své s neutuchající sílou.

Sever jako vlna přijde před Červené věže, které stojí od nepamětí. Přelijí se přes ně jako potopa nebo vichr, který nelze spoutat. Příroda, duchové, živly i lidé stejně jako mágové budou běsnit a trpět těmi, kteří se chtějí pomstit.

Zničeno bude vše, tak jak mi to bylo řečeno…“

 

„To tam nebylo!“ vykřiknou jako jeden muž Lie i Dart. Eamon se na ně udiveně podívá.

„Je to tu napsáno. Čtu to.“ Oba k němu přijdou, protokol ne protokol. I ostatní se k němu nahrnou.“

„Nebyla tam zmínka o tom, že ji to bylo řečeno! Kdo to byl?“ Dart to nechápe. Přece zápis končil slovem: Pomstit.

Mistři se na sebe rozpačitě dívají.

„To kdybychom věděli. Rozhodně na pověstech něco bude. Takže bitva se odehraje tady, před branami.“

Osil mávne rukou. „Mohu něco navrhnout?“

„Jistě.“

„Rád bych vyslal své lidi na Stezky mrtvých. Budou hlídat voje mrtvých. Budeme na ně připravení. Snad ještě máme čas. Proč jenom tady?“ zanaříká. „Našli jsme tu domov, i když to nebylo nezištné, ale chápeme to.“

Eamon mu položí ruku na rameno. „Patříte mezi nás, ať pohnutky byly jakékoliv a budete tu patřit i nadále ať se stane, co se stane.“

Osil skloní hlavu. Ostatní přisvědčí. Rikia se usměje.

„Jsi dobrý vůdce. Měl bys zasednout…“

„Ne! Osile prosím vyšli své lidi. Budeme čekat na první zprávy. Myslím, že musíme promyslet, co s tím.“

„Co se optat Strážce knihovny?“ promluví dychtivě Dra´lll, který se tu opět zjeví s lusknutím drápů.

„Kdybychom věděli jak pozvat Strážce do našeho světa, už bych to udělal. Pokud vím, posledně jsi to byl ty, kdo ho vyzval.“

„To bylo tím, že se snažil zničit knihovnu,“ řekne škodolibě Lot. Ostatní se zasmějí, i přes vážnost situace. „Promiň, ale nebudu tak hloupý, abych se pokusil ji zničit.“

Dra´lll zrudne a vztekle zmizí. Na tvářích se vykouzlí úsměv i taková úleva. Mají cíl a Dra´lll je prostě démon. Osil vyjde z místnosti. Za ním jde kulhající dívka v hávu mistra. Ještě zahlédnou, jak přistoupí k Osilovi a něco mu říká. Polibek na rty, potom přikývnutí.

„Co budeme dělat my?“ optají se další mistři.

„Pomůžete jim. Zkuste získat zásoby krve, pomohou nám. Rikie, prosím zmobilizuj léčitele, ale hlavně byliny, masti, pracujte, kolik můžete. Budeme vás potřebovat. Pokuste se najít nějaká nová kouzla. Mistře Baale, prosím požádej duchy, ale i své žáky i mistry o prohledání knihovny.

„Duchové…“

„Ne. To zařídí Krvaví mágové. Až nastane bitva, budeme je potřebovat. Nechci riskovat, že by v rozhodujícím okamžiku tu nebyli. Odpočívejte.“

„Eamone, i když nechceš přijmout zrcadlo Jedinečného, pak ale slušně velíš. Chci podat návrh k mistrům větru Raovi a Damonu, mistru nestvůr.“

„Ano?“ optají se ho oba dva.

„Rád bych, aby jeden z vás jel na sever, druhý na jih.“

„Proč? Jde tam Osil se svými lidmi.“

Ball, který přijal jméno po svém bratrovi se ošije. „Nevím jistě, nechci oslabit Věže, ale co když vlákna nevydrží pochod a místy se potrhají. Na lidi by to mělo hrozný dopad. Chci je uchránit, evakuovat z oblasti pochodu. Nechápu, proč zrovna my, ale mám tam rodinu, někteří taky, žijí tam děti, z kterých mohou být mágové. Prosím.“

„Rao, Damon, co vy na to?“

Damon přikývne. „Beru si sever, ale musíme mít někoho, kdo by nám hlásil dopředu, kudy půjdou. Nějakého krvavého mága.“

„Beru si Jih, taky bych chtěl. Nemá cenu přijít, až když to propukne. To nezmůžeme nic, i když můžeme povolat nestvůry s podzemí.“

„Požádám Osila. Děkuji.“ Mistři se pomalu rozcházejí. Rao s Damonem jdou spolu. Živě se dohadují, jak to provedou.

Irina s Jadeit, mistři proměny, přistoupí k Eamonovi. „Půjdeme taky. Proměníme se v rychlé sokoly a podíváme se na naše sousedy.“

„V pořádku, ale nechci, abyste se úplně vysílily. Budeme vás potřebovat.“ Obě se ukloní. Odcházejí vedle sebe. Eamon si přetře oči.

„Jsi unavený. Ramon na tebe čeká,“ řekne Dart.

„Vím. Půjdu. Možná to bude poslední odpočinek, který si budu moci dovolit. Darte, Lie děkuji moc. Je lepší vědět než nevědět nebo tušit. Připravíme se a ochráníme Věže. Až to skončí, budeme muset hodně věci zvážit.“ Vydá se ke dveřím.

„Samozřejmě.“ Dart s Liem osamí. Chvilku jsou ticho, jako by nemohli uvěřit, že jsou konečně sami.

„Jak ses mohl odvážit předstoupit před ně!“ začne Dart s tváři zbrázděnou hněvem. „Proč jsi mě neposlechl?!“

Lie se mu odhodlaně postaví. „Nechtěl jsem, aby tě považovali za blázna. Víš, že by to tak dopadlo. Nikdo pověstem nevěří, dokonce ani ty ne. Přesvědčoval jsem tě dlouho.“

Dart zvedne ruku, jako by ho chtěl uhodit nebo vyslat kouzlo hněvu, ale spustí ji.

„Jsem jen ubohý kapitán…“

„Ještě jednou se tak označíš a otluču ti to zeď! Nejednej za mě! Už nikdy. Své rozhodnutí si vyjím sám!“

„A ty za mě!“ odváží se rozkřiknout i kapitán, ale vzápětí se zastydí za ten výbuch hněvu. K jeho povolání ani osobě to nepatří.

„Zesměšnil jsi mě!“

„To není pravda. Jsem jen člověk, u mě by snáz to prošlo a vidíš, prošlo to. Ctihodný Eamon tomu uvěřil a prověřil to. Nic se nestalo…“ Chce se ho dotknout, ale Dart se uhne. Lie posmutní.

„Ano prošlo, ne zrovna tvou zásluhou. Mohl jsi být mrtvý, nechápeš to?“

Liemu se na tváři objeví výraz překvapení. „Cože?“

Dart ho vezme za paži a vleče ho pryč. Dveře sálu se otevřou, zavřou, znaky se zavlní a ustálí, přesto je těžké se na ně dívat.

„Tak jak jsem to řekl. Jsem unavený. Sál mistrů má svou vlastní moc. Dovede požehnat stejně jako zabít, když má pocit, že je to narušitel.“

„Jsem kapitán, jak to že nic nevím?! Proč tam potom jsem?“

„Pozůstatek starých dní. Protokoly. Místnost se sama postará, aby byl tam klid. Nevšiml sis znaků na dveřích? Mohl jsi být mrtvý!“ vykřikne. Potom se zastaví, tváři mu kmitne něco neidentifikovatelného. Políbí kapitána na tvář, aby vzápětí zmizel. Kapitán se za ním ohromeně dívá. Usměje se. To je celý Dart. Snad mu odpustí, ale tohle je věc, kterou netušil. Zamrazí ho, když si uvědomí, že nemusel žít. K tomu bitva. Jeho už druhá. Sevře jílec meče, potom ho vytáhne. Světlo se odrazí od modrého kamene. Ví, že je zvláštní, protože za celou dobu co ho má, nepotřeboval naostřit, vyleštit nic. A drahokam stále září stejným svitem. Je i pevný, protože meče se o něj lámou. Jedině kouzla by ho mohly porazit, ale nebude stát proti kouzlům. Musí připravit strážné, vojáky, které naverboval k nadcházející bitvě. Nepochybuje, že to bude bitva mágů, ale někdo musí chránit je od živých a mrtvých. Někdo na to bude muset dávat pozor. Doufá, že Dart… Ne, plete se. Dart bude v první linii a on se bude muset dívat.

Jeho úkolem bude ho chránit, protože je to jeho úkolem, protože ho miluje.

 

Osil spěchá do podzemí Věží, které obsadili. Líbí se jim temnota i pach, který tu vládne. Málokdo sem zavítá, ale jim to nevadí. Miluji ticho, které tu vládne. Vstoupí do místnosti, kde jsou shromáždění všichni krvaví mágové. Není jich moc, protože ne každý je způsobilý k používání této magie. Chce to jistou bezohlednost a tvrdost, kterou ne každý má. Podívá se do jednotlivých červených očí barvy krve. Ti, co ještě neprošli mistrovským stupněm, mají je jen lehce načervenalé.

„Co se mluvilo nahoře, mistře Osile?“ Ten se posadí do křesla. Cítí se prázdný unavený, ale kupodivu i šťastný, protože mohou pomoct chránit svůj domov.

„Před branami Věží se odehraje bitva mrtvých.“

Výkřiky, údiv i otázky, které se slijí do jedné.

„To je špatné, mistře. Mrtvé nemůžeme podruhé zabít,“ řekne jeden z mistrů.

„Ano. Současný Jedinečný nás požádal, zda bychom se vydali Stezkami mrtvých. Přikývl jsem i za vás. Ti co se stali mistry, půjdou. Žáci je budou podporovat, ale je to pouze na vás,“ prohlásí. Ví, že je to zbytečné, ale mají právo volby, stejně jako když jejich předchůdce Skrank se ptal ostatních, zda chtějí vyjít na světlo.

„Já jdu!“ ozve se ode dveří Ley Fay. Po boku mu stojí mořský mág Jarmi.

„S čím se tam setkáme?“ optá se uvážlivě vysoký muž s orlím nosem a bystrýma červenýma očima.

Ley Fay se nadechne, do očí mu vstoupí bolest. „Nenávist tak mocná, že ji nemůžeme ignorovat.“

V místnosti nastane ticho. Javie se dotkne oděvu. Svleče se. Osil si nařízne předloktí. Nakreslí kruh, kam Javie vstoupí. Ley Fay jde za ním a potom další dva. Posadí se, jak jsou. Jarmi stiskne rty, rozřízne si předloktí, kde je nedávna jizva. Krev skane do klína. Místnosti projede vzrušení, červená barva získá na síle, černá zaplane temnotou. Vše se začne motat. Jarmi rychle ustoupí do pozadí, zaváže si ruku. Posadí se. Za chvilku to zopakuje a potom opět, dokud bude potřeba. Ostatní odejdou, aby si odpočinuli, až budou potřebovat vystřídat.

Osil stojí v pozadí. Natáhne ruku, aby otevřel tajná dvířka, která je vázáná na zvoleného mistra. Vytáhne knihu, kterou položí doprostřed.

„Vraťte se k ní, k nám.“

Jarmi se sevřenými rty se dívá, jak tělo jeho druha ochabne, ale stále sedí. Už tu není, ví to, ale nemůže nic dělat. Ostatní ho před Ley Fay varovali, ale on si nedal říct. Příliš se k němu zavázal, příliš se k němu připoutal. Jak říkává: Láska si nevybírá. Vstane stejně jako ostatní, odváže si obvaz a krev skane na místo, kde byla krev. Posadí se. Čeká.

 

 

Komentář

Spoutané duše - 2.