Shounen - ai povídky

A možná ano, pomyslí si o pět minut později, když zahlédne vystrčený zadeček, tekoucí vodu a zvoucí pohled k hrátkám.

„Ty nemáš dost?“

„Ty snad ano? Nebo co tady jinak máme dělat? Možná vařit...“ lišácký tón a výzva.

„Já nikdy.“ Utahám tě, ty mládě, pomyslí si a klekne si k němu. Pohladí rukou zadeček  a začne ho líbat, až sjede podél rýhy k otvoru a začne ho dráždit. Rukou vklouzne mezi nohy a jemně sevře ochablý penis.

Patrik se dívá, jak voda plní spíš prostorný bazének, než vanu. Zavře oči. Má rád, když ho takhle dráždí a hýčká. Povzdechne si a čeká, vlastně neví na co. Na exkurzi po tom domě erotiky nebo na něco jiného? Je to jedno, jen se chce milovat s Tosim až do úpadku. Zavře vodu a přeruší Tosiho hrátky.

„Nelíbí se ti to?“ postěžuje si s úsměvem Tosi a olízne se, jak se před ním zhoupne Patrikův úd.

„Líbí, až moc. Do vany, e... bazénku,“ si vzpomene, jak o tom přemýšlel a ponoří se do ní. Tosi vstane a vstoupí na druhou stranu. Ponoří se blaženě do vody, která ho obejme jako Patrikova teplá náruč.

Oba se na sebe dívají z protilehlé strany bazénku a jemně čeří vodu, která nic nezakrývá.

Když se to tak vezme, tak je tu nádherně. Krásný dům, skvělá společnost, co mi chybí víc, dumá Tosi a hltá Patrika. Voda je horká a rozehřívá ho stejně jako Patrikova noha ve slabinách. „Víš, jsi takový malý ďábelský pokušitel.“

„Já?“ hraje si na nevinného, ale zkoumavě pozoruje, co jeho noha dělá s Tosim. Líbí se mu, jakou má nad ním moc. Moc ho vzrušit a připravit o sebeovládání, kterým se upíři tolik pyšní, i když zas na druhou stranu, co se týče milování, tak tam se to moc neprojevuje. Někdy si říká, jak může vůbec být vhodným partnerem pro Tosiho, který má tolik zkušenosti a stále jich objevuje víc a víc a to nejen na poli milostném, ale vůbec v celém životě. Připadá si oproti němu jako mimino, ale i oproti ostatním.

„Udělají se ti vrásky!“

„Co?“ nechápe Patrik.

„Nepřemýšlej a pojď ke mně, tedy pokud já nemám jít k tobě.“

„A jako proč?“ ale dobře si to uvědomuje. Noc byla nádherná a  ráno rozkošné a bude to pokračovat a nechápe jak, ale Tosi zřejmě ještě může. 

„Možná proto, že tě moc chci?“ Patrik se nadzvedne a přemýšlí, jak se dostat k Tosimu, když ho Tosi chytne za ruku, přetočí, až voda vyšplíchne přes okraj vany a on sedí v Tosiho klíně a do zad se mu tlačí penis. „Nadzvedni se!“ pošeptá mu chraplavě Tostig a Patrik se nadzvedne, když ucítí, jak se do něho tlačí úd a pak jen dosedne. Sevře rty, jak ho to trochu zabolí. Nejspíš na konci dovolené bude pořádně odřený, i když čert to vem. Sedí na Tosim a odváží se lehnout si. Hlavu si položí na levé rameno Tosiho.

„Rozhodně zajímavá pozice,“ jemně se zavrtí, jak v sobě pociťuje plnost. Je to rozhodně dokonalý pocit.

„Líbí se ti?“

„Naprosto. Právě přemýšlím,“ a má co dělat, aby jen seděl, „že bys mohl investovat svoje těžce vydělané peníze do rekonstrukce vany u sebe doma. Takové posezeníčko není k zahození.“

„A což teprve s takovou obsluhou, že?“ zavrní lascivně Tosi a obejme Patrikův pyj rukama. Patrik zasténá. Tohle je kombinace, která ho rozhodně nenechá v klidu.

„No ano, ta obsluha u toho musí být taky.“ Nadzvedne se a říká si, proč jen ho drží. Chce, aby ho hladil. „Ty, Tosi, budeš  mě jen držet nebo i něco podnikneš,“ procedí přes rty už značně nervózně.

„Stačí jen říct, pane.“ Patrika zaujme slovo pane. Že by si to mohl dovolit. Začervená se při představě, že by si mohl poručit, co chce.

„Tak mě hlaď a hned a udělej mi dobře.“

„Jak si přeješ.“ zašeptá mazlivě a jemně stiskne ušní lalůček. Patrik má co dělat, aby nevylétl z kůže. Vzadu Tosiho úd, vepředu jeho ruce a dech na uuuchu... polibek na krku a k tomu slůvka ne zrovna něžná, ale spíš divoká, popisující, co bude dělat v příští chvíli.

Sklouzne rukama ke klínu a otevře široce nohy. Trochu se předkloní a mine Tosiho ruce, až se dostane k jeho varlatům a jemně je sevře. Zaslechne Tosiho nádech a tak mu jemně hladí vnitřní stranu nohou i kousek údu, který není do něho ponořený. Nakonec začne ten kousek, kam dosáhne, dráždit.

„Doprčic, nevydržím to!“ zasténá, odsune ruce Tosiho a začne se nadzvedávat. Ignoruje vodu, která se přelévá sem a tam. Chce uvolnění. Chce, aby se Tosi v něm uvolnil a on taky.

Tosi se nejdřív usmívá, ale pak ho chytí za boky a pomáhá mu v nadzdvihování.

„Už budu !“ zakřičí, až se hlas odrazí od kachliček a přinutí Patrika sednou, zatímco mu pod vodou hladí úd, až vyvrcholí. Patrik si skousne rty a stiskne Tosiho nohu, až se objeví krev. Tosi neodolá, přisaje se k Patrikově krku a začne mu sát krev. Patrik skoro přestane dýchat a nevidoucím zrakem se dívá dopředu, tělo napnuté v agónii orgasmu i sátí Tosiho.

Jemné olíznutí přeruší extázi, kterou pociťoval a Patrik má pocit, že jeho tělo je úplně mimo a nebude ho poslouchat. 

„Bylo to tak dobře, pane?“ řekne už s úsměvem, ale dokonale spokojený Tosi.

„Výborně. Možná přece jen dostaneš za své služby zaplaceno a ještě dostaneš něco navíc,“ odváží se a zvedne se z Tosiho. Na povrch vyplave Tosiho semeno a připojí se k Patrikovu.

„Jste velkorysý pane. Sloužit u vás je potěšením, kterého si nesmírně vážím.“

„Jistě, ale zdá se, že je to tu špinavé.“

„Hned tu uklidíme!“ oba ztuhnou a zadívají se na dveře.

„Sakra!“ zavyje Patrik a ponoří se až po obě uši do bazénku.

„Děkujeme, můžete prosím odejít.“

„Jistě pane. Paní řekla, že máme vše vždy ráno důkladně uklidit, abyste byli spokojeni.“

„No ano, jsme spokojeni a teď zavřete dveře.“

„Jistě!“

„Ony nás slyšely.“

„Jistěže. Hluché nejsou,“ suše poznamená Tostig a začne Patrika líbat. Ten chce něco říct, ale nakonec to vzdá. Když je s Tosim, jeho smysly vypovídají službu.

„Tosi,“ začne Patrik, ale odmlčí se. „Tak dobře, ale nahý se před nimi producírovat nebudu. Odmítám takové ukazování.“

Tostig na to nic neřekne a odstrčí Patrika. Vyleze z vany a pustí sprchu. Patrik vyjde ven a postaví se k němu. Obejme Tosiho a přitiskne se k němu. „Nejsme blázni?“

„Proč?“

„Svatební noc. To je jen pro...“

„Hloupost. U nás se to dodržuje už od dob...“ zarazí se. „Ani nevím odkdy. Asi od středověku, kdy se zavíraly páry do ložnice a...“

„Kvůli pokračování rodu.“

„To je jedno. Jen záminka pro potěšení a nic nedělání. Já si to užívám a je to lepší, než strávit celý den honěním nějakých ryb, lovení zvěře, nebo prohlížením památek.“ Patrik ho poslouchá a už úplně samozřejmě ho myje. „Jen se podívej, co je jiné. Navštívili jsme překrásný kraj, jsme unavení, jsme spolu, spalujeme kalorie...“tady se už začne Patrik nezřízeně smát.

„Dost. Právě jsi mi dokázal, jak je to dokonalá dovolená a stejná jako u ostatních.“ Tostig se spokojeně usměje. Vstane a umyje Patrika. Vystoupí ze sprchy a sundá župan.

„Pokud se tu nechceš procházet nahý, pak si můžeme vzít kimona.“ Patrik nadšeně přikývne. Tostig mu jedno podá a sám vyjde nahý do ložnice.

„Dobrý den, pane!“ zarazí Patrika a zahledí se na župan. Vykoukne z ložnice a uvidí uklánějící se obě dívky. Na sukních mají složené ruce.

„Dobrý den, pane. Omlouváme se za vyrušení.“

„Nic se neděje. Můžete uklidit koupelnu.“ Patrik raději vyjde ven a pohlédne na postel. Kruci, je sněhově bílá. To jako budou měnit prostěradla po každém jejich milování?

„Tady, Patriku,“ Tostig drží kimono a Patrik si ho obleče. Župan pohodí na postel. Vsadí se, že do hodiny zmizí a bude nahrazený jiným.

„Ty ne?“

„Nemám se za co stydět a jdeme na prohlídku toho domu lásky.“

„Spíš sexu, ne.“ Tostig nic neřekne a vyjde nahý ven. Patrik se za ním dívá. Je stejně krásný zepředu jako zezadu a má pravdu. Stydět se nemá za co a když se to tak vezme, tak ani on se nemusí stydět. Prr, zarazí se. Pomaličku, nebo za chvilku bude tady na večírku a dovádět s několika upíry.

„Patriku!“ zakřičí Tosi a Patrik se rozeběhne za hlasem.

„Ano.“

„Tak toto je hudební salónek.“

„Nic moc.“ Tosi mlčí, ale popadne Patrika do náruče a nese ke klavíru.

„Na něm  nebo na sedátku? Nebo v poduškách? Jinak vždy tady někdo hraje do rytmu..“ ušklíbne se. Patrik se rozhlédne kolem sebe. Uprostřed klavír a kolem něj polštáře. Neví, jak se rozhodnout a tak vyhrkne polštáře. Tostig ho jemně položí na polštáře a jeden mu dá pod záda, aby měl lepší přístup k hýždím.

„Jak si přeješ!“ a skloní se k jeho údu.

Já už zas mohu, nevěřícně pozoruje, jak sice pomaličku, ale s obnovenou sílou se zvedá vstříc laskání i umění Tosiho, který klečí mezi jeho nohama a líže ho a tepe po celé délce penisu. Po chvilce přestane a Tosi se přesune tak, že má svůj úd nad obličejem Patrika. Ten ho ochotně začne hladit a jemně ho sevře do úst. Laská ho ústy a přitom svírá rukou a dráždí ho na zadku.

Potěšeně se mu věnuje, jen aby byl větší a pevnější, aby nabyl na síle. Pohladí špičku jazykem a slízne první kapičky. Je nadšený, že se mu to podařilo. Když najednou jeho hračka zmizí, zklamaně zasténá.

„Mohl bys...“

„Dej mi je na krk,“ a už si je tam pokládá. Svůj úd nasměruje k Patrikovu dychtivému otvoru, který dráždil prsty. Patrik zatápe kolem sebe, jak se nemůže ničeho chytnout a tak se nakonec chytne noh od klavíru a zasténá, když do něho Tosi vklouzne, podle něj až moc pomalu a opět a pak už přestane myslet vůbec.

Nevšímá si, jak klavír úpí a on sténá pod Tosiho přírazy.

„Hlouběji! Rychleji!“vykřikne, když ho spirála nese vzhůru a nechce ho pustit ze svého zajetí. Už si ji nepřeje stejně jako chce, aby ho nesla dál a dál, až nebude existovat nic kromě uvolnění těla, které se svíjí a je napjaté, jak do něho proniká, i touhou být konečně ukojený. Prahne po něm jako tonoucí po kotvě. Neuvědomí si výkřik, nic. Tostig naposled přirazí a vystříkne do Patrikova těla. Ani ho nestihl vyndat, ale má pocit, že je z něho sulc, jak je roztřesený prožitkem i námahou. Klesne na Patrika a ten pomalu spustí nohy, ale nechá je roztažené a stále zvoucí. Nepřítomně hladí Tosiho po zádech.

„Jak se ti líbí hudební salónek? A zaposlouchal ses do stenů a výkřiků?“ Patrik si uvědomí, že ještě pořád drží nohy od klavíru, jak se potřeboval něčeho chytit.

„Ne, nestihal jsem nic, kromě tebe a opravdu je nádherný, ale řeknu ti jedno, víc nevydržím, možná až tak večerem.“ Tostig z něho sleze a utře ho i sebe kusem polštáře. Zamyslí se, pak si vzpomene.

„Vstávat!“

„Ani náhodou. Nehnu se. Mám pocit, že jsem rozteklý.“ Zívne. Tosimu se zableskne v očích a zdvihne ho v náručí. Vyjde z pokoje.

„Čaj do...“

„Ranního salónku?“

„Například. Čaj paní Akiko,“ dodá a Patrik se dívá do stropu a drží si ruce v klíně. Sakra, Tosi zase zapomněl na kimono a on se musí předvádět před těmi dvěma mladými a přitažlivými dívkami.

„Kimono,“ zachraptí a Tosi kráčí dál nevšímajíc si ruky, která do něho slabě tluče.

„Děkujeme,“ řekne a zahalí Patrika do kimona, které za ním donesly. Na stole je přichystaná konvička s čajem, jako by to tušily, že ho budou potřebovat.

„Čaj už mohu.“ Tostig pokyne a dívky zmizí. „To je dobrota. Co je to za čaj?“

„Pije se tu vždy, když jsou slavnosti paní Akiko. Každý si ho dopřeje dokonce několikrát,“ řekne se slabým úsměškem a přemýšlí, kdy to Patrikovi dojde. „Je to speciální směs bylinek o kterých ví jen Akiko a které rostou jen v její zahradě a sklenících.“

Patrik zírá na čaj. Je lahodný a krásně voní.

Tostig ví přesně, kdy mu to dojde. Je červený až úplně dole a vzpomene si na lázeň. Rozhodně na to nesmí zapomenout.

„Nechci nic říkat, ale vydělala by na nich milióny.“ Tostig se rozesměje.

„Rozhodně. Doufám, že proti tomu nic nemáš.“

„Nalej pro jistotu ještě!“ nastaví mu odhodlaně šálek. Je opravdu zvědavý, jaký to bude mít účinek, i když když vidí, jak tu stojí nahý, tak je to velmi rychlý a kvalitní čaj. S upřeným pohledem na Tosiho vypije ještě jeden šálek. „Tak co je na programu?“

„Zkusíme herní místnost?“

„Proč ne. Jdeme!“ odloží šálek a vyrazí ven. Na chodbě se zastaví a rozhlédne.

„Doleva a třetí dveře.“ Patrik otevře dveře a zarazí se, když se rozsvítí světlo a osvětlí pouze kruh s polštářky uprostřed místnosti.

„Vítej v herní místnosti.“

„Zajímavé, ale moc nechápu.“

„Posaď se do křesla.“ Teprve teď si Patrik všimne křesel a tak se do jednoho usadí. „Svlékni se. Tady nikdo není.“ Patrik poslechne a přes opěradlo křesla si přehodí nohu. Začne se hladit, ale snad ani to není zapotřebí.

Tostig zatím lenivě přejde k osvětlenému kruhu. Patrik se přestane hladit a vzrušeně se na to dívá. Tostig si vleze na kruh a roztáhne nohy, pomalu se pohladí a lehne si do polštářků. Světlo osvítí jeho dokonalé tělo i zvednutý úd. Patrik si uvědomí, že Tosi nevidí, co dělá, ale on může vše dokonale pozorovat. Jeho ruku, nohy i penis jak stojí.

Tostig sklouzne k hrudi a pak si položí prst na rty. Začne si ho sát a pak se posune ještě víc doprostřed.

„Jak chceš, abych byl? Takhle nebo takhle?“ přetočí se a klekne si na všechny čtyři s pozadím provokativně vystrčeným do vzduchu. Patrik si uvědomí, že kdyby k němu přistoupil, má ho asi ve stejné výšce jako svůj úd.

„Takhle“ vyhrkne, aniž vlastně tuší, oč se jedná, ale cítí jak mu údem doslova pulzuje chtíč.

„Dobře. Na opěradle máš tlačítko. Zmáčkni ho.“ Patrik ho poslušně zmáčkne a udiveně hledí, jak se kolo rozjelo. Pomaličku, ale pohybuje se. „Je to hra láhev a já jsem ... co uděláš?“ Patrik přestane skoro dýchat a rozhlédne se po ostatních křeslech.

„Co uděláš?“ když se jeho hlava otočí naproti němu, ale ob sedadlo. Patrik vstane a přijde k němu. Pořád si uvědomuje, že je ve tmě a přistoupí k němu.

„Já...“ neví, jak pokračovat, ale Tosi se trochu natáhne a špičkou jazyka olízne pohlaví a hravě zakmitá na špičce. Je vzrušené a dychtící po pozornostech.

„Nic nemusíš. Jen stůj a většinou jsou u toho, kdo je místo mě dva. Druhý...“ natočí hlavu ke svým hýždím a pak se vrátí k Patrikovi. Patrik se dívá na osvětleného Tosiho a pak se skloní a políbí ho. Postaví se a Tostig mu vezme do úst úd. Patrik pohybuje bedrami, hladí si varlata a dokonce zajede k otvoru a dráždí se.

Má z toho podivný pocit, ale kupodivu pasívnost i jeho smělost, tma i světlo vytváří atmosféru sexu, vilnosti a erotičnosti. Druhý by byl naproti němu a dělal by to stejné. Dívali by se do očí, zatímco mezi sebou by měli Tosiho. Náhoda, jakou si vybere tělo dva z upírů, kteří sedí v křeslech a nemohou se dočkat, až vstanou a uvolní své touze po těle, které se jim předvádí a on je jedním z nich a zrovna si může dělat, co chce. Tedy ne úplně, ale natáhne ruku a vklouzne do Tosiho vlasů.

Tosi klečí s vystrčeným zadečkem a touží, aby Patrik přešel na druhou stranu a jen tak si ho vzal. Jako někoho neznámého a přece by věděl o něm všechno. Zasténá pod přírazy beder Patrika a přijímá jeho úd v sobě. Potřebuje mě a jemně ho svírá mezi rty, aby to měl, jako by to dělal vzadu. V tuto chvílí je on jediný, kdo mu může poskytnout uvolnění. Spokojený výkřik v něm vyvolá bouři, jako by se udělal sám. Spolkne semeno a slastně přimhouří oči.

Patrik poodejde a sedne si opět do křesla. Neví jak to nazvat, ale právě si vzal Tosiho, skoro jako by pro něho byl jen nádoba, ale čert to vem a zmáčkne opět tlačítko. Chce si hrát. Tosi se usměje, když se kolo začne pomalu hýbat. Co bude asi teď? Patrik se hladí a Tosi si rukou začne tvrdě hladit úd.

Patrik si přestane všímat sebe a dychtivě pozoruje Tosiho ruku, jak se pohybuje po údu, jeho zadeček je tak lákavě vystavený a osvětlený. Má pocit, jako by byl před výlohou svého oblíbeného cukrářství a není otevřeno. Drží v hrsti peníze a nemůže dovnitř a tak se aspoň dívá a představuje si, jaké to bude, až vejde dovnitř, koupí si dobrotu a pak si ji dá do úst a chuť bonbónu se mu pomalu rozpustí na jazyku. Vychutnává si tu dlouho odpíranou dobrotu a nemůže se vyjádřit, co cítí, ale konečně získal to, po čem prahnul.

Teď pozoruje, jak se Tosi hladí zkušeně tak, aby vyvrcholil a byl vzrušený. Dívá se kolem prázdné místnosti. Oba sotva dýchají, jak nevědí, kde zastaví a jestli se zastaví před ním, tak ústy nebo hýžděmi. Jak si ho vezme příště? 

Tosi zareaguje, že se kolo zastaví a opět se přetočí na čtyři. Nedívá se, kde je Patrik a nic nedělá. Přesedl si někam jinam nebo je ve stejném křesle? Kde je?

Patrik se dívá, jak před ním zastavuje osvětlené hýždě. Hladí se, aby byl už vzrušený. Pokojem se nese jen vzrušený dech Patrika i Tosiho.

Na co čekáš? má na jazyku Tostig, ale mlčí. Takže poprvé, ví to, že si ho teď Patrik vezme a všechno v něm se chvěje v předtuše slasti, kterou prožije. Bude to nádherné moci mít v sobě Patrika, cítit, jak do něho proniká a vyvrcholí.

Patrik vstane napjatý do krajnosti a má pocit, jako by to mělo být i pro něho poprvé. Uvědomuje si jak svoje napětí tak i Tosiho. Blíží se k němu pomalu a jako by váhávě a přece se v něm všechno třese nedočkavostí. Jaké to bude. Jaké? Víří a krouží mu hlavou. Jaké? Dotírá na něho stále stejná otázka.

Bude to krásné. Přistoupí blíž a dotkne se ho chvějící rukou. Už několikrát si s ním pohrál a měl v něm prsty, ale tohle bude jiné. Pohladí záda a sklouzne k hladce vyholeným hýždím. Dlouhým pohybem sjede na napjatá stehna a zpět. Rukou zajede mezi nohy, které jsou otevřené. Potěší se prohnutou křivkou zad. Je dokonalý a nádherný jako východ slunce nebo západ, jako něco po čem prahne. Skloní hlavu a políbí ho na kříž. Pomaloučku klouže dolů a vytyčuje si jako by cestičku. Sjede na začátek rýhy a jazykem v ní jede níž a níž. Dobře si pamatuje, co všechno mu dělal Tosi.

Jazykem zakmitá u otvoru a vzpomene si, jak do něho pomalu zajížděly prsty. Klekne si a obdivuje tu nádheru, kterou má před sebou. Poprvé a zasní se.

„Patriku!“ ozve se třesoucím se hlasem plným nedočkavosti Tostig. Prosím, ať už je ve mně, ať ho tam strčí!

„Promiň, ale je to tak krásný pohled, já, prostě jsem neodolal.“

Tostig tomu rozumí. I on má rád ten pohled, když do něho vstupuje, jeho napjaté tělo i jak ho musí držet a pak ucítí prst, jak ho začne dráždit a pronikat do něho. Patrik zapomene na vše kromě toho, jak zajíždí prstem do jeho dírky. Pomaličku přidá druhý a když se vrací, vždy je od sebe oddálí. Ještě a pak tři. Vyschne mu v krku, ale pokračuje fascinovaný pohledem, jak prsty jezdí sem a tam a jak na to reaguje Tosiho tělo.

Neslyší Tosiho sténaní, ani jeho stisknuté rty a už vůbec nevidí jeho zavřené oči, i jak si to vychutnává.

Vytáhne prsty a postaví se. Chytí Tosiho za boky a přiblíží se špičkou svého naběhlého údu k Tosiho otvoru. Zatlačí a trochu ho překvapí, jak tam hladce zajede. Na chvilku zavře oči a snaží si zapamatovat každý pocit, který se v něm sváří. Teplo a je tak nádherně sevřen. Povytáhne ho a opět zasune.

Tostig zasténá slastí. Chybělo mi to promítne se mu v hlavě a cítí, jak se v něm spirála  chystá prasknout. Zaúpí, jak vyvrcholí a na chvilku ochabne. Patrik to sotva zaregistruje a dál se v něm pohybuje sem a tam. Drží ho za boky a občas se skloní, políbí ho, nebo pohladí po zádech.

Snaží se prodloužit svoji rozkoš z pohybu, jak nejdéle svede, ale když mu Tostig sáhne na varlata a jemně sevře, zaúpí a začne se pohybovat prudčeji, až doslova Tosiho vmáčkne do polštářů a nemůže se ani hnout. Pohybuje pánvi proti Tosiho bedrům a snaží se ukojit za jakoukoliv cenu. Nevšímá si už Tosiho, jen ho pořádně drží a pohybuje se divoce proti němu, až se jejich varlata otírají o sebe. Slyší a cítí jejich pohyb o sebe a vzrušuje ho to ještě víc.

„Ještě trochu!“ vyhrkne a přirazí. Zakloní hlavu a vykřikne úlevou, jak z něho prýští semeno do Tosiho těla. Přestane ho svírat, ale stále v něm zůstává a vychutnává si dozvuky svého uvolnění. Láskyplně ho políbí na krk. Tostig se po něm otočí a Patrik z něho pomalu vyklouzne. Dívá se, jak z Tosiho vyklouzne i trochu mléčné tekutiny. Začervená se, když si uvědomí, že je to jeho semeno. Tostig se přetočí a sáhne mezi nohy. Rozetře si je po sobě a spokojeně se dívá na stojícího Patrika.

Patrik si sedne na kolo.

„Muselo to tady být zábavné.“

„To áno,“ lenivě protáhne Tostig. Je strašně zvědavý, jak se to Patrikovi líbílo, ale neodvažuje se ho na to zeptat. Patrik se k němu přitulí, jak jen to omezený prostor dovolí.

„Mohu ještě někdy,“ zašeptá a rukou mu hladí hrudník.

„Kdykoliv budeš chtít,“ zašeptá v odpověď a spokojeně Tosig. Vstane a posadí se. Rozhlédne se kolem. „Tak další místnost?“

„Kolik jich tu je?“

„Dost a víš co, půjdeme do kuchyně.“

„Kuchyň?“ Zná kuchyň. Už se v ní milovali v Tosiho bytě a jednou i u rodičů, když nebyli doma a Patrik se cítil divně. Jako by prováděl něco zakázaného. Tostig se usměje a vyjde ven vlekouc za sebou Patrika.

„Kimono!“ řekne Patrik, když mine obě dívky, které je se skloněnými tvářemi zdraví.

„Kašli na to. Ber je jako inventář.“

„Jenže ten inventář má oči!“ zaječí Patrik.

„No, nikdo není dokonalý a podívej se.“

„To má jako být kuchyň?“

„Ano, to je kuchyň,“ potvrdí mu to Tosi a rozhlédne se po kuchyni, ve které je víc polštářů než nožů, obrovský stůl se správnou výškou, židle měkké i tvrdé a kuchyňská linka s olejíčky a dalšímí věcmi k tomu, aby rozhodně zvýšila rozkoš a ne k pečení a smažení.

„Pochybuji, že se tady někdy vařilo.“ Tostig se uculí a otevře jednu skříňku. Vytáhne něco v lesklém obalu a za chvilku se místnosti rozlije vůně čokolády.

„Patriku, miluješ čokoládu, že.“

„Jistě.“

„Já taky. Tak jdeme na to.“ Sáhne do šuplíčku a vytáhne štětec. „Vidíš, vaří se tu.“ Patrik si pomyslí svoje, když ucítí čokoládu a horkou stopu na těle. Nepálí to, ale je to příjemné a jak tuhne, svírá mu pokožku. Dívá se na tmavé kolečko kolem bradavky a pak jak se dotkne štěteček přímo jí. Tostig poodstoupí a pak ho vezme do náruče a vysadí na stůl.

„Seď a nehýbej se. Jsem Raffaelo a ty moje múza, kterou právě maluji.“

„No rozhodně je to zajímavé a učil ses to někdy?“ zasykne, když štětec obkrouží druhou bradavku a dotkne se jí. Natáhne ruku a sevře ji mezi prsty. Donese je ke rtům a ochutná. Vynikající belgická čokoláda. Miluje ji. Tostig pozoruje, jak jeho dílo mizí v Patrikových ústech. Udělá čáru dolů a pak na stehna, štětcem pomaličku kape čokoládu na pyj Patrika. Patrik se chce dotknout a setřít ji, když mu Tostig ruku odsune a dál mu maže čokoládu na úd.

Olízne si rty, skloní se k údu politému čokoládou a špičkou jazyka ho začne olizovat jako to nejlepší lízátko na světě. Patrik to vzdá a rukama se chytne okraje stolu. Vlastně to není tak špatné, pomyslí si a zasténá.

Tostig si pomyslí, že to je ta nejlepší kombinace, jaká existuje a právě s Akiko ji provedl. Jen on byl ten obraz. Jenže tohle je dokonalejší, než co kdy zažil.

Pomaličku slízává čokoládu a absolutně si ničeho nevšímá, jak je zaujatý hrou jazyka, vůní i chutí čokolády a Patrikem. Na chvilku zvedne oči k rozkoší staženému Patrikově obličeji. Líbí se mu to a on se v tu chvíli cítí ohromně šťastný. Je rád, že ho má.

Skloní se opět k jeho touze a vsaje ho do sebe slízávajíc poslední zbytečky čokolády. Když Patrik vyvrcholí, v Tosiho ústech se mísí chuť semene i čokolády. Tohle mu rozhodně chutná víc, než obvykle. Patrik se nadzvedne, jak si lehl na stůl, mohutně oddechujíc. Seskočí ze stolu a poklepe na stůl.

„Miláčku, teď ty!“ vezme misku čokolády a nevšímajíc si Tosiho, jde ji rozehřát, jak ztuhla.

„Miláčku?“ ucítí zezadu obejmutí.

„Jistě. Nelíbí se ti to oslovení?“ jenže Tostiga momentálně zajímá jen Patrikův zadeček, který se k němu tiskne a vrtí se, jak se Patrik pohybuje.

„Promiň,“ zašeptá, roztáhne mu nohy a donutí ho opřít o linku.

„Co?“ otočí Patrik hlavu a pak jen zaúpí, jak do něho Tosi pronikne až na kořen a začne se v něm pohybovat. Žádné rafinovanosti, žádné pomalu, ale tvrdě do něho zasouvá svůj mohutný úd. Patrik se opře o linku a pozoruje čokoládu, jak se rozpouští. Je ve stejném stavu jako on a nechápe, jak jeho tělo může dychtit stále víc a víc po Tosiho pozornostech. Chce ho cítit, jak v něm je, jak se v něm pohybuje, až oba explodují v mohutném orgasmu a pak ucítí úlevu. Přitisknou se k sobě a políbí.

„Už!“ vykřikne Tostig a přitiskne se k jeho zadečku. Cítí, jak se jeho tělo uvolňuje a na tváří se mu rozprostře klid. Políbí Patrika na záda a ruce dá pryč z boků. Obejme ho a narovná se stále v něm.

„Bylo to nádherné.“

„Bylo a čokoláda je rozpuštěná.“

„Stejně jako já a víš co, co takhle využít teplých pramenů?“

„Pane, budete potřebovat ještě tu čokoládu?“

„Sakra!“ zařve vyčerpaný i uspokojený Patrik. „Tosi, jestli tohle jsou instrukce Akiko, tak už sem nikdy nechci jet a to jsi říkal, že nás nebudou otravovat a budeš vinný za jejich vraždu!“

„Keiko a Ley, pane Tostigu!“ukloní se. Tostig se nadechne a pak se začne smát. Jsou to potvůrky. On je na něco takového zvyklý, ale Patrik, který se schovává za jeho zády, moc ne. Chytne ho do náruče a ztratí se.

„Patriku, už jsou pryč.“

„Jsem z nich nervózní a cítím se ulepený, špinavý a chci skončit ve vodě s tebou a v tobě?“ zašeptá trochu stydlivě a Tosi zakroutí hlavou, jak v něm Patrikova slova vyvolala bouři pocitů a chtíče ho zas mít.

„Tak jsme tady!“ postaví ho na jemnou trávu, která jim pohladí nohy. Patrik zasněně hledí na měsíc a na vodu, ve které se odráží. Na hladině se převaluje pára a vytváří čarovné i hororové útvary jako z jiného světa.