Jdi na obsah Jdi na menu
 


27. 9. 2014

 

Dáreček
 
Anime Hetalie
 
Česká republika sedí v nevlídném pokoji Pražského hradu a přemýšlí, zda ušetří tím, že nezatopí. Teď když je ta krize… Nakonec usoudí, že ne a zatopí. Mne si rukama nad ohníčkem a přemýšlí, jak to bylo skvělé, dokud tu s ním žila Slovenská republika. Vše dělali společně a jejich plány byly opravdu dlouhodobé. Ale potom zničehonic bylo všechno jinak. Slovensko si postavilo hlavu a odtrhlo se od něj. Postel byla najednou prázdná, zima větší a neměl s kým spřádat plány do budoucna. Ani se nemohl s kým radovat, když někoho převezl.
Pravda stále je mezi nimi pevný svazek, ale není to už ono. Přece jen nemůže zasahovat do vnitřních věcí Slovenska jako dřív. Myšlenky na rozdělení a tím i zmenšení území se vytratí a on se vrátí k původním.
Dárek. Zítra budou Vánoce. A o Vánocích se vždy setkávají v útulné chatičce na společných hranicích. Problém je, že netuší, co mu má koupit. Českého skla má dost, Fabii taky, poukaz do Karlových Varů mu dal loni, prostě je to velký problém. A k tomu je taková zima, že ho to ruší v přemýšlení. Dřív by skočili do postele, zahřáli se a ještě ušetřili na topení i dárcích.
Takže co koupit? Dumá, přemýšlí… Deset metru přes místnost, deset metru zpátky. Uvědomuje si, že čas se nemilosrdně krátí. Pak se zastaví. Má to! Koupí mu krásný gobelín. Nejen zútulní jeho pokoje v té šeredné Bratislavě, kam odešel, aniž by bral ohledy na jeho city, ale ještě zabrání, aby mu dovnitř táhlo. Tak a teď jenom ho sehnat. Kde by tak pěkný kobereček koupil, aniž by musel zastavit republiku? Má to!
Odborníci na koberce a tyhle věci jsou arabové a především Saúdská Arábie. Obleče se, vezme si teplý kabát, když si vybaví, že na jihu je horko. Nakonec si vezme jen svetr. Ihned vyrazí. Vbrzku stojí před rezidenci Saúdské Arábie. Znechuceně si prohlíží monumentální stavbu z Tisíce a jedné noci. Fakt neznají meze. Vstoupí dovnitř. Mohutný černoch ho ohlásí dunivým hlasem.
„Vítej, Česko republiko.“ Pozdraví ho muž ve sněhobílém kaftanu, turbanu se zlatou sponou a vodní dýmkou po boku.
„Zdravím, Saúdská Arábie.“ Posadí se naproti svému protějšku. Tedy opravdu ten nevkus je zarážející, když se zadívá na pohledné dívky, prakticky polonahé, ale s roušky přes obličej. Jejich mánii zakrývat si obličeje při každé příležitosti nechápe. Posledně při té přestřelce, kdy rozmetali tu kavárnu, by Arábii nepoznal nebýt toho, že měl za sebou hurisku, co odváděla pozornost kolemjdoucích.
„Co tě sem přivádí?“ optá se zvědavě Arábie. Popotáhne z vodní dýmky.
„Menší problém.“
„Problém? To mě zajímá,“ ožije Saúdská Arábie. Miluje problémy, zvláště takové, kdy může nakrknout Spojené státy, aniž by o tom věděly. Občas mu to vyjde.
„Potřebuji gobelín nebo koberec. Něco pěkného, vzácného. Jsem připraven zaplatit.“
„Ach tohle…“ řekne zklamaně Arábie a on doufal v pořádný mezinárodní šok. Česká republika jako islámský stát… To by nakrklo celý svět. Zase nic, ale jednou… „Náhodou tady mám pěkný starý vzácný gobelín. A k čemu to bude?“
„Na ozdobu.“ Přece mu nebude povídat o jeho vztahu se Slovenskem!
Arábie luskne prsty. Dvě dívky, které se prohýbají pod váhou koberce, ho rozloží. „Moc krásný koberec, dekorativní. Dělaný ručně a podívej se na ty barvy. Ozdoba každého sídla. Sáhni si na to. Jediný na světě. Dám ti ho skoro zadarmo, to mi můžeš věřit…“
Ach jo, povzdechne si Česko. Takhle je to pokaždé. Nemůže říct: Sto dolarů. To nejdřív vychválí své podřadné zboží, pak řeknou přemrštěnou cenu a nakonec zlevní o půlku.
„No ano, ale nemám čas do zítřka, Co za něj chceš?“ Kobereček je to pěkný. Aspoň Slovensku Bratislavu zútulní. Jo, kdyby tak chtěl zůstat s ním. S dárky by to bylo jednodušší.
S Českou republikou mám pěkné vztahy, uvažuje Arábie. Do budoucna musí s nimi počítat, tedy dokud nevyrobí atomovku. S ropou a atomovkou si budou moci diktovat. A Evropa bude konečně islámská, tak jak to chtěl odjakživa. K tomu jejich odbornicí za pár šupů pro ně makají, ale zadarmo koberec nedá. Má nějakou čest. „Semtex.“
V Česku to hrkne. Sakra, chtějí vyhodit New York do vzduchu? Ne, že by mu to vadilo, ale Spojeným státům určitě. Přece jen je to velký stát a jeho státeček malý. Než by se nadechl, byl by srovnán se zemí, ale ten dáreček… „Jako pití? To si nemůžeš…“
Arábie si povzdechne. Chápe, že nechce, ale on ten semtex potřebuje. Nutně. Má několik teroristických skupin na špinavou práci a ty pořád něco chtějí. Semtex, C4, zbraně, ponorky… Když jim řekl, že jsou na poušti, pochopili, ale je to s nimi těžké. „Myslím tu výbušninu.“
„Ach tak a kolik bys chtěl? Mám menší potíže, tak kilo…“
„Sto tun.“
Česko se odmlčí. Tak nějak to čekal, ale je pozdě večer a nemá čas už vymýšlet další dárek. Bude muset ustoupit. Sto tun, to je hodně. Ta krize a Spojené státy… Tak padesát tun by mohl obětovat a druhou půlku nahradí prvotřídní modelína z Koh-I-Inooru. Krádež, tedy výměnu, svede na Polsko. Jsou větší a Arábie s těmi pánbíčkáři si to rozházet nebude chtít. K tomu si Polsko se Spojenými státy tykají. Přesně. On jen poskytuje chudší zemí pracovní příležitosti… „Dobrá. Sto tun.“
Arábie se rozzáří. Konečně natrhne Spojeným státům prdel, že to ani Velká Británie neuhasí. „Super a přidám ti k tomu deset jezdeckých velbloudů.“
Česko přemýšlí, zda vůbec Arábie ví, kde Česká republika leží. Podle dárku zřejmě ne, ale neodmítne to. Někam je vrazí… Pražské ZOO nebo prodá Egyptu. „Beru.“
„Tak tady máš. Výborně se s tebou jedná. Nechceš tu zůstat na večeři?“
Bez piva? Ani za ropovod vedoucí přímo do Pražského hradu. „Je mi líto, ale mám jednání s Německem. Víš jak je dochvilné a nekompromisní. Bohužel vážou nás stejné obchodní zájmy, které nemohu ignorovat. Rád bych zůstal, ale chápej, nechci, aby mě opět obsadila na několik staletí, jen proto, že nepřijdu. Člověk se ho těžko zbavuje.“
„Ach Německo. Pravda, pravda. Jsou krapet dochvilní. Tak dobré jednání,“ popřeje mu.
Díky bohu, nebo by tu za chvilku zkolaboval. Česko sebere koberec a vypadne, než Arábií napadne mu vtisknout nějakou tu navoněnou hurisku. Usmívá se. Obelstil Arábii, ušetřil díky modelíně peníze daňových poplatníků a Spojené státy budou ticho, protože vždy může říct, že ten semtex se do modelíny přimíchal náhodou. Krásně to vychází a hlavně má dárek! Už se nemůže dočkat, až uvidí Slovensko.
 
Na Štědrý večer stojí před útulnou chatičkou, kdy jedna půlka stavby zasahuje do Česka, druhá do Slovenska. Stojí přesně na hranicích. Vejde dovnitř. Srdce se mu rozbuší, když vidí Slovensko pracovat. Tiše k němu přistoupí a políbí do plavých vlasů. „Ještě pracuješ?“
„Česko!“ Vstane tak prudce, až povalí židli. Obejme ho. Tolik mu chybí. Ty společné dny, kdy spolu byli, byly kouzelné. Vždy se o ně mohlo opřít, teď je na vše sám a k tomu ty problémy s Ukrajinou. Sice tvrdí, že je nenapadne, ale je to napůl šílenec. Je to jako mít doma pod skříní načasovanou bombu! Mohl by otrhávat kopretinu a říkat: Vybuchne, nevybuchne… „Neslyšel jsem tě. Vypadáš dobře.“ Obdivně se zadívá na štíhlou postavu poznamenanou krizi.
„Ty taky. Co kdybys přestal pracovat a věnoval se mé maličkosti?“
„Promiň. Zapomínám se. Jak bylo?“
„Jak by? Chybíš mi.“
Oba zrozpačití.
„Nechme toho!“ mávne rukou Česká republika. „Jsou Vánoce a já mám pro tebe dáreček.“ Vyběhne a vytáhne z auta koberec. Donese ho dovnitř a rozprostře před Slovenskem.
„A sakra!“ zamumlá Slovensko v šoku.
„Nelíbí?“
„Copak o to, ale myslím…“ zajde dozadu na svou polovinu státu a před Českem přistane stejný koberec. Oba se na něj podívají, pak se rozesmějí.
„Jedinečný… Originální… Starobylý…“
„Já snad Saúdskou Arábii zabiju. Napálila nás.“
„Kašlu na to. Víš co?“
„Co?“ optá se Slovensko.
„Myslím, že bychom měli je trochu provětrat.“ Přistoupí k Slovensku a vášnivě ho políbí. Oba dva klesnou na koberec. Venku se roztančí zářivě bílé vločky a na okamžik zmizí veškeré hranice.
 
Konec
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kawaiiiiii ^^

(Widlicka, 20. 10. 2014 0:24)

Nádherné <3
doufám, že ten semtex pak Arábii za to ořádně osladí ;-)

:-)

(Lachim, 30. 9. 2014 22:00)

Blbost. Ovšem geniální! Poprskal jsem monitor.

,,,,,,

(katka , 28. 9. 2014 16:36)

vtipné prostě skvělé díky

skvelé

(sailorka, 27. 9. 2014 20:28)

Nemala som kto vie aký deň, ale toto mi ho dokonale rozjasnilo. Dávno som sa tak dobre nezasmiala

:D :D :D

(Natali, 27. 9. 2014 19:33)

tak toto som nečakala

...

(Archea Majuar, 27. 9. 2014 18:46)

Miluju povídky na netradiční páry, takže jsem nadšeně na odkaz klikla a nečekala jsem, že najdu něco jednak zajímavého a taky něco k zamyšlení. Často si říkám, jak by to vypadalo, kdybychom zůstali Československem... Každopádně děkuji za pěknou povídku :)

 

Portrét