Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mlha

4. 3. 2007

                                                       Mlha

  „Kagome! Shippo! Sango! Miroku! Kde jste?!“ volá zoufalým hlasem Inuyasha už přes hodinu. Ale je to to opravdu hodina, ptá se sám sebe zmateně. V té zatracené mlze i jeho démoni smysl pro čas selhává. Neví jestli jsou tady minutu, hodinu nebo den. I ostatní smysly jsou ohlušeny a on se začíná doopravdy bát.
  Dostali se do ni zčista jasná jako by nic. Ani si toho nevšimli. Bez varování. Bez temné aury zla bez ničeho a oni viděli jen obyčejnou mlhu hustou jak bílé mléko. Takových už prošli tisíce. Najednou ji byli obklopeni a ztraceni. V ruce má svůj meč Tessaigu a snaží se tu mlhu rozhrnout. Ale lepí se na něho i na meč. Tam, ano možná tam něco zahlédl, možná je to ona, vykřikne v duchu a jeho srdce poskočí radosti. Spěchá k svému cíli. je podivně vzdálen. Už bych u toho měl být a najednou je. Zastaví se a přijde blíž. Shippo. Leží tam Shippo a nehýbe se.
  „Vstávej Shippo!“ Už zase jsi usnul?“ žertuje Inuyasha, ale srdce se mu svírá strachem. Je rád, že někoho našel, ale...ta nehybnost ho děsí. Tichá hromádka. Srdce se mu sevře ještě horší předtuchou. Váhavě natáhne ruku a jemně do něho šťouchne. Nic. Přiklekne k němu a ví, že Shippo už nikoho dobírat nebude, nebude kouzlit svoje liščí kouzla, nebude cumlat lízátka a Miroku ho nebude učit jak správně balit holky.
   Kagome? Miroku? Zděsí se. Jestliže  Shippo liščí démonek podlehl mlze tak ostatní nemají šanci. Zachvátí ho hrůza. Sango a Miroku jeho přátelé. Kagome, kterou miluje. Oni... ne to nemůže být pravda. Jsou silní. Zvlášť Kagome se sílou kněžky Kikyo. A Miroku by nedovolil zemřít Sango. Musí je najít. Rychle. Vyskočí a podívá se na Shippa. Pomalu z něho nic nezůstává. Dívá se na jeho oblečení a na malou hračku, která tam zůstala.
    Hledat. Zoufale hledat. Kde mohou být? Copak je ta mlha tak velká? Proč je nemůže najít? Hledat. Najít. Hledat. Najít. Jen ty slova mu rytmicky buší v hlavě. Tam ano to může být…. Srdce mu sevře ledová pěst strachu. Nechci být zase sám. Nechci být opovrhován ostatními. Nechci být sám. Já…. Já chci mít veselou Kagome, uvážlivou Sango, chlípníka Miroka a neposedného Shippa.
   Jak rychle hledal tak pomalu se blíží k nejasným obrysům před sebou. Rozhrne mlhu Tessaigou a spatří Miroka a Sango v objetí. Miroku zřejmě se je snažil do poslední chvíle chránit a Inuyasha zvedne papírek se súrou. Přijde k nim blíž. Mlha je musela dostat nedávno, protože vypadají jako když spí. Možná spí říká jeho srdce, ale jeho rozum odporuje. Jsou mrtví. Stejně jako Shippo. Apaticky se od nich otočí a Tessaigu vleče po zemi. Nevšimne si, že slabě světélkuje. Jde noha co nohu mine se sklopenou hlavou. Ne nesmí se vzdávat. Je tady přece Kagome. Ta nesmí zemřít ne. Otřepe se a upře svůj zrak do mléčných chuchvalců mlhy. Tam něco tam možná je to ona. Prosím ať je to ona a ať je naživu. Jeho srdce buší jak splašené. Rychle doběhne k bílé postavě.
   ,,Kagome“vykřikne celou svou duší.
  ,,Inuyasho“ ozve se tiše, když k ní doběhne. Pustí meč a obejme Kagome. ,,Hned tě odsud vynesu. Neboj bude vše v pořádku. Uzdravíš se uvidíš!“ Ale ví, že lže sám sobě. Ví to i Kagome. I kdyby ji vynesl mlha ji dostala.
  ,,Já tady zůstanu. Inuyasho ty musíš jít dál. Rozumíš. Nechci abys tady zemřel.“ Říká mu to jako malému dítěti. Inuyasha umí být tak tvrdohlavý. Spotřebovala všechny své síly na tu pitomou mlhu. Takhle skončit. Poté co překonali pasti Naraka a ostatní nebezpečí je dostane hloupá bílá mlha. Kagome zavírá oči. Cítí cosi divného Ta mlha …. Ona má vlastní rozum...vlastní moc, ale taky zákony, které musí dodržovat. Je snad živá? Její síla ji říká, že ne. Je sice stará prastará, ale je vytvořena někým kdo ji obdaroval určitým rozumem, ale nic víc. Inuyasha se nechápavě dívá na úsměv Kagome.
   ,, Ne…..“ ale už nedořekne a ona mizí z náruče Inuyasha  a on drží v náručí jen její šaty.
   „Ne“ vykřikne a sevře její uniformu v ruce. Ve vzpomínkách mu proběhne Kagome jak ji poznal. Kagome se svým věčným osuwari, jak drží luk a střílí, jak táhne batoh plný věcí, jede na kole nebo sbírá léčivé rostliny. Kagome s úsměvem i jak se zlobí, Kagome jak ho objímá, jak ho tahá za uši. Vyskočí a odhodí šaty.
  ,,Sám opět sám“ jeho duše vykřikne. ,,Nechci. Já nechci, nedovolím to“ jeho duše se brání.     
Nechci to zase zažít tu bolest ze samoty! Bolest samoty. Sám, nechci!“ křičí zoufale. Nechci být opět sám. Proč? Proč? Nemohu být šťastný? Sám. Kagome, Sám, Sango sám, Miroku sám, Shippo opět sám. Bolí to. Nechci, nechci. Chytá se za hlavu. Chytne Tessaigu a hlava ne hlava utíká pryč. Pryč od šatů Kagome. Neuvažuje jen pryč. Pryč od samoty bolesti.
   Nechci. Bezmyšlenkovitě odhazuje Tessaigu. Najednou Mlhou projede impuls. Konečně. Zavyje rozkoší z toho jak najednou její zákony ji dovolují použít svoji neomezenou moc. Zavyje opět tentokrát bezmocí. Nemůže to mít. Její tvůrce to v zákonech zákazal. Proč nemůže, lká bezmocí, ale přece jen není to tak úplně, není pravda. Je tady šance a ona ji využije. Řve  a chechtá se škodolibostí. Ale něco  mohu ...chechtá se jak šílená. Zákon to dovoluje. Odhodil svoji ochranu. Chechtá se a jak Inuyasha letí s hněvem, bolestí, ztracen v myšlenkách samoty, vpřed mění ho. Chechtá se a mění. Kolem něho vytváří husté oblaka mlhy, která ho mění. Ani ochranný oděv ji nemůže zabránit v její činnosti.
   Šílený smích se ozývá všude kolem něho, ale Inuyasha nevnímá ten smích, nevnímá nic jen letí s děsem, bolestí vpřed. Inuyasha rozráží mlhu a najednou je na svobodě. Nic nevidoucíma očima letí vpřed. Běží a běží. Mlha se za ním  převaluje a dívá se za ním. Jednou se vrátí. Vrátí se do její náruče a budou spolu. Stejně jako ty ostatní, protože kdo jednou s ní byl tak se do ní vrací. Budou spolu. Zůstane tady a bude čekat. Je nesmrtelná a může si dovolit čekat. Bude můj. Jen MUJ. Nese se za ním výkřik, který nevnímá.

  


  „Jakene!“ promluví na starou blechu Sesshoumaru.
  „Ano Sesshoumaru -sama?“ Ozve se Jaken s holí na které je vidět dvě hlavy. Jedna ženská a druhá mužská s dlouhým vousem.
  „Jak je to dlouho co jsme neslyšeli o Inuyashovi?“
  „O Inuyashovi? Proč se o něho zajímáte?“ Jaken neví co si o té otázce má  myslet. Sesshoumaru se nikdy neptá na svého otravného polodémoního bratříčka. Jedině...Počkejte...Hmmm“ Jaken něco  čmára do země s vyplazeným jazykem jak se snaží.
  „Jakene-sama, Sesshoumaru-sama“ křičí Rin. Běží k nim s nějakými květinami. Je už větší. O hodně větší. Za chvilku bude z ní dospělá žena, pomyslí si Sesshoumaru. Dnes je divný den. Nejdřív se zeptá na svého bratra a teď Rin. Za chvilku se zeptá, jestli oba něco nepotřebuji. Je to hrůza. Asi s věkem nějak měknu. Bude dospělá. Teď nedávno ji musel obstarat nové šaty. Co on vlastně ví co chce žena. Nikdy se o nijakou nezajímal. Uvažuje dál. Zamiluje se do někoho a ...zakroutí hlavou. Opravdu stárneš, ale musí s tím něco udělat.
  „Rin nech toho. Neruš mně. Nevidíš, že počítám?“ Jaken nevrle odhání Rin od sebe.
  „Počítáš? Jejej Jakene a co počítáš? Mohu se podívat! Prosím“ Rin škemrá. Přijde k němu blíž. Jaken něco zamručí a počítá dál.
  „Bude to šest let, pane! To je hodně dlouho.“
  „Šest let?“ Do hlasu Sesshoumaru se vloudí údiv. To je opravdu hodně dlouho. Jeho zrak se stočí na Rin. Musí se naučit různé věci. Je skoro dospělá a nemůže tady s nimi pobíhat. Zneklidni. Ale co s ni? Nechce, aby skončila jako nějaká vesnická ženská. Chce pro ni něco jiného. Svým způsobem má ji rád a patří k němu. Jen z toho má bolesti hlavy. Kam ji má dát, aby se naučila vše co má lidská žena umět. Dáma umět. Není to démon, je to lidské mládě. A on se v tom nevyzná. Sice se vyzná v hodně věcech, ale to je něco co opravdu neumí. Oba jsou zticha a nechávají ho na pokoji.
  „Rin!“ řekne se špatnou předtuchou a upřeně se na ni podívá.
  „Ano Sesshoumaru-sama!“ nadšeně vykřikne Rin, že si ji konečně všiml. A dokonce oslovil. Je bez sebe blaženosti.
  „Já..“ nadechne se a zmlkne. Tyto věci mu nikdy nešly. Jaken se na něho podívá. „Rin budeš už skoro dospělá a musíš se naučit spoustu věcí, které ani já ani tady Jaken neumí a nezná. Takže...“
  „Ale já nechci od Vás pryč.“ Rin svraští obličej pláčem. „Proč mně chcete dát pryč. Budu moc hodna. Opravdu!“
  „Rin!“ozve se výhružným hlasem Sesshoumaru.“Na mně slzy neplatí a zvlášť tvoje.“ Sice to není tak úplně pravda, ale nemůže ji nechat, aby s ním tak manipulovala. „Musíš se naučit věci, kterým my nerozumíme. Takže ať chceš nebo ne tak nás na nějakou dobu opustíš. Rozumíš tomu.“
  Jakenovo srdce při těch slovech poskočí radosti. Opět se svým pánem na cestách sám. Sice má Rin moc rád, ale její žvanění. Bude klid, to ticho nastane až nás opustí. Jeho srdce letí do nebe. Jsem v nebi a jeho mysl se vznáší v nádherných představách On a jeho pán Sesshoumaru-sama.
  „Jakene ty ji budeš doprovázet a dávat na ni pozor. Vidíš nebudeš tam úplně sama.“Jaken otevře svoje oči velikosti šálku a má pocit, že se přes jeho hlavu převalilo něco horšího než stádo prchajících démonů. Ach ne, zaskučí v duchu.
  „Ale Sesshoumaru sama...“odváží se odporovat.
  „Žádný, ale Jakene. Přece ji tam nechceš nechat samotnou, že ne. Vidíš Rin nebudeš tak tam úplně sama a občas tě navštívím.“ Rin se usměje. Bude ji navštěvovat. Roztančí se po palouku. Najednou se před něho postaví a vážným hlasem řekne.
  „Bude se mi stýskat Sesshoumaru-sama, ale  vše se naučím a budu se těšit, moc se těšit na návštěvy.“ Začne opět vesele poskakovat. Opravdu by se měla naučit chovat jako dospělá, napadne oba.
   Jenže kam ji dát, aby ji naučili vše co bude potřebovat? Kikyo je mrtvá. Ta by to zvládla. Kaede ta ji naučí používat bylinky, ale víc ne. Z jeho démoních přítelkyň žádná už jen z toho důvodu, že žádné nemá. Opravdu je to tak těžké. Možná bude vědět ten starý opelichaný dědek Tootsaie.
  „Jakene, Rin jdeme“ aniž jim řekne kam půjdou, natož aby jim řekl něco ze svých myšlenek. Vyrazí a oni za ním. Rin si sedne na ještěra Aa onh a všichni se doslova vlečou za ním. Přemýšlí o tom jak jim to naruší společné soužití. Po třech dnech dorazí k hoře kde sídlí Tootsaie. Jaken zasténá. Nemá rád toho starého kováře. Snad nechce tady nechat Rin, zděsí se. Ne určitě nechce. To by neudělal ani on.
  „Dobrý večer Tootsaie“ řekne zdvořile Sesshoumaru.
  „Aaa...“ Tootsaie jako obvykle pochrupuje. „Mistr! Zachraňte se kdo můžete“ a snaží se schovat v nevelké jeskyni. Ale i pro něho hubeného jako tyčka se  těžko schovává v prázdné jeskyni. Ven. Napadne ho a vyrazí k východu.
  „Nikam!“ Sesshoumaru drží Tootsaie pod hubeným krkem. Ten má pořád snahu utéci a jeho nohy se třepotají ve vzduchu.
  „Lorde. Co chceš po ubohém staré, kováři?“ rozhodne se nakonec uklidnit a zeptat se dosti ublíženým hlasem. To zmáčknutí krku bolí.
  „Přestaň se klepat strachy a poslouchej ty stará bezzubá schránko masa a kosti.“
  „Ještě stále mám tři zuby“ ohradí se do toho Tootsaie.
  „Nepřerušuj mně, abys neměl jen dva zuby.“ Tootsaie zmlkne a tře si krk, jak ho Sesshoumaru upustil na zem. „Potřebuji pro Rin najít nějakou ženu, která by naučila vše co má umět mladá vzdělaná dáma.“
   „Tak to je hračka. Řeknu své staré známé...“
   “Tootsaii! Žádná tvoje stará přítelkyně, která má ještě méně zubů než ty. Myslím někoho z lidského světa. Nějakou vzdělanou, elegantní, milou ženu, rozumíš mi ty starý hlupáku.“
  „Vzdělaná, chytrá, elegantní, milá...“vypočítává na prstech. „To si děláte legraci ne. „ Tootsaie se chechtá jak šílený a jeho tři zuby o sebe klepají.  Sesshoumaru znechuceně ho rukou praští přes hlavu. Tomu naskočí boule o velikosti slepičího vejce.
  „Dobře, dobře pochopil jsem to. „Sedne si a podepře bradu. „Milou vzdělanou...“ mumlá si pro sebe. Všichni se na něho hypnotizovaně dívají co z něho vypadne.
  „Keiko-sama.“ konečně ze sebe dostane. Sesshoumaru se na něho podívá.
  „Kdo to je?“
  „Sestřenice Izaoyi, matky Inuyashi“ řekne váhavě. Nechce se moc zmiňovat o matce Inuyashi. Ví jak Sesshoumaru to jméno nenávidí. Starý příběh ještě otevřený nenávisti těch dvou. Povzdechne si. Na nikoho jiného nepřišel.
  „Keiko-sama. Nikdy jsem o ni neslyšel.“
  „Byla mimino, když se narodil mistr Inuyasha.  Je nejmladší z rodiny. A jaksi...“ nechce říct, že raději ji odklidili z dosahu démonu.
  „Najdu ji.“ Tootsaie jim vylíčí cestu. Je rád, že se nezvaných hostí zbaví a je rád, že si na ni vzpomněl. Je to dost daleko, řekne si mrzutě Sesshoumaru. Potom se podívá na Rin. Potřebuje ženskou ruku a Ildiko ať si co chce říká a nenávidí ji, tak byla dáma. Opravdová dáma. Chytrá a krásná, jinak by neupoutala jeho otce.
  Sesshoumaru vezme k sobě Jakena a Rin posadí na létajícího ještěra. Nemá chuť hledat a putovat za tou dámou několik dní. Chce už to mít z krku.
  Putují už šest dní, když Sesshoumaru uvidí město. Nemá rád vesnice natož města. Hodně lidi, které nemá vůbec rád. Sletí dolu a všichni tři se vydají do města. Rin má oči na vrhu hlavy a neustále se ptá dokud ji Sesshoumaru neokřikne.
  „Aaaa! pomoc! Zachraňte se!“ křičí, utíkají  a zaklínají se božstvy. Sesshoumaru poslouchá s rozkoší to ječení a úpění, který jeho zjev vyvolává. Jaken se hřeje ve výsluní jeho slávy a Rin zatahá za rukáv Jakena.
  „Jakene, proč ti lidé tak křičí?“ ten ji neodpoví. Rin se zaškaredí. Sesshoumaru je přece hodný a není se ho potřeba bát.
  „Co tady chcete? Je to mírumilovné město!“Ozve se přísný hlas. Sesshoumaru si prohlédne  mužskou postavu před sebou, která řekla ta odvážná slova. Kněz.
  „Hledáme Keiko-sama“ řekne chladně a neosobně . „Budeme moc rádi, když nás k ni doprovodíš. Jinak...“ a vytáhne Tokijin.
  „Pojďte! Ale tady Vaše moc neplatí.“
  „Opravdu? Chcete se přesvědčit?“ Po Tokijinu přelétnou modravé blesky. Kněz zbledne. Sesshoumaru přikývne hlavou a zasune meč. Je spokojený. Kněz je vede za město do paláce, který střeží vojáci. Ti ho poznají, ukloní se a otevřou vrata.
  „Jdeme za princeznou  Keiko -sama“ prohodí a vejde dovnitř. Pomalu jde k nějaké budově, když uvidí spěchajícího muže.
  „Sano-sensei rád Vás vidím. Jdete za princeznou hádám. A koho to vedete za návštěvu?“ Podezíravýma očima si měří Sesshoumaru a jeho společnost. Démoni? Neukázali se tady už nejméně třicet let.
  „Ano jdeme za princeznou Keiko-sama. Může nás přijmout?“ Muž je vede do budovy.
  „Jistě. Posaďte se.¨“Všichni se posadí a mlčky se měří. Rin chce něco říct, ale pod neúprosným pohledem zmlkne a celá se schoulí do sebe.
  „Dobrý den, Sano - sensei“ ozve se melodicky hlas. Všichni se otočí k postavě, která to řekla. Sesshoumaru má pocit, že vidí ducha. Je tak neuvěřitelně podobná matce Inuyashi. Stejné oči. Jen je starší než tehdy Ildiko.
  „Tady dé...“zarazí se a zoufale hledá výraz „po Vás něco chtějí.“
  „Jmenuji se Sesshoumaru.“ Nic víc neřekne.
  „Ach.“ řekne Keiko. Ví kdo to před ní je a její srdce se uzavírá. Na tváři nedává nic najevo, ale odmítá je. Ví co ji vyprávěli ženy z jejího klanu o něm , jeho otci, o dítěti , které její sestřenice Ildiko porodila. Polodémon. Sesshoumaru vycítí jak se od něho odtahuje a uzavírá se do sebe. Je mu to jedno, ale hlavně ji musí donutit, aby se postarala o Rin.
  „Keiko-sama. Chci abyste se postarala a vše naučila co má mladá dáma umět tady Rin. Můžete si vybrat. Mohu to tady ničit, dokud nebudete souhlasit, nebo prostě Vás požádám a vy budete souhlasit.“ Rin se zděsí. Přece ji tady nechce nechat u té ženské, která nemá ráda Sesshoumaru-sama.
  „Moc na výběr nemám. Kdo to je? Démon, polodémon nebo Vaše dcera, které se chcete zbavit.“ Sesshoumaru přimhouří oči. Ta její decentní urážka.
  „Je to moje schovanka. Rin.“ Ta se zvedne a trucovitě stojí. Roztomilá holčička a Keiko se podívá na Sesshoumaru. Hrůzostrašný, tak mu říkají ženy, které zná. Ale z nějakého důvodu tu Rin má rád, i když je vidět, že je člověk. Povzdechne si.
  „Nemám na vybranou. Vypadá hrozně. Vlasy, oblečení, boty?..“ vypočítává Keiko.
  „Vše zaplatím. Jaken tady zůstane s ní a já občas se přijdu podívat.“
  „Nejde o peníze, ale naprosto jste se o ni nestaral.“
  „Ale Keiko-sama“ odváží se ho zastat Rin.
  „Rin přestaň s tím. „Ta zmlkne. „Proto chci, aby vše uměla co má umět. Chci taky aby uměla číst, počítat a naučte ji vše o léčení“ vypočítává. Keiko mlčí.
  „Chcete toho hodně.“ Sesshoumaru pochopí narážku.
  „Rin je šikovná. Zvládne to a když ne, tak nic se neděje.“ Otočí se k Rin. „Rin, ty tu zůstaneš  a vše se naučíš. ano.“ Rin se slzami na krajíčku  přikývne. Sesshoumaru se zvedne a podívá se na Jakena. Domluví se očima. Bude chránit Rin jinak si může hledat místo věčného odpočinku. Jaken to potvrdí dost neochotně.
  „Nechám tady Ao onh. Kdyby něco on mně najde.“ Jaken přikývne. Rin chce jít se Sesshoumaru, ale ví, že to nejde. Vyjde beze slova z budovy a zadívá s na oblohu. Opět sám. Konečně.
  „Rin-chan půjdeme. Máme hodně práce.“
  „Ano Keiko - sama. Musím se vše naučit, aby Sesshoumaru-sama byl spokojený.“ Její obrovské oči ve tvaru kočky vyjadřují naprostou láskou, oddanost a bezmeznou důvěru v Sesshoumaru. Tu nezlomím, řekne si v duchu Keiko. Čím si to tak asi zasloužil? zadumá se. Taková oddanost. Podívá se na dalšího člena její domácnosti, mrňavou blechu s holí. Ten ji bude hlídat jako pes jen aby nerozlobil svého pána a velitele.
  Sesshoumaru. Zapomněli ji říct jak je krásný a přitažlivý. Vlastně ho znali jen jako dítě spíš nedospělého. Přemýšlí o tom démonu, který tolik nenáviděl matku Inuyashi, Ildiko. Je do něho zamilovaná? Podívá se na Rin. Bude z ní dáma. Ten bezcitný démon bude překvapen čeho ona je schopná.
  Sesshoumaru zatím venku vyšel z brány a klidným krokem odchází pryč. Konečně sám a volný. Upraví si kožešinu na rameni a sáhne na Tokijin. Mohl by ani neví kam má jít. Z ničeho nic se zastaví. Po vědomý pach. Už jednou jej cítil, ale to už je tak dávno. Ani se nepamatuje kdy ho naposled cítil. Jde k němu a sílí pocit jistoty, že ten pach by mu měl něco říct. Ale co? Nějací muži hází kameny po postavě v červeném, která je schoulena do klubíčka. Někteří berou klacky a začínají ji bít. Sesshoumaru se dívá. Jen ať si vyhraji. Co je mu do nějakých lidských účtu, když záblesk červené mu připomene oděv Inuyashi. Ale ten pach není jeho a i kdyby byl člověk tak by se jim ubránil. Pokrčí rameny a chce odejít.
  Ten oděv nepatří do lidských rukou. Je od jeho otce. Dostal ho sice Inuyasha, ale oděv patří démonům. Obrátí se zpět k postavám. Zábava s asi chýlí ke konci, když neslyší žádný zvuk od postavy v červeném. Za chvilku zemře a oděv bude sundán a prodán. Ztracen. Bůhví co s ním by udělali. Přiblíží se blíž. Opravdu je to šat Inuyashi. Copak  ním asi je?  Nejspíš někde zemřel. Inuyasha by se nevzdal svého ochranného oděvu jen tak. Muži ho koutkem oka zpozorují, ale dál se věnuji své zábavě a to bití postavy v červeném. Je to červené kimono Inuyashi. Teď teprve si je jistý. Červená barva kimona a dlouhé černé vlasy.
  „Dost!“ Tichý rozhodný hlas zastaví některé muže.
  „A to jako kdo říká?“
  „Na Vás ani nemusím mít  své zbraně.“ Chytne jednoho pod krkem a zvedne ho do výšky. Dívá se jak poulí oči a snaží se jeho ruku odtáhnout ze svého krku. Sesshoumaru ho odmrští hodně daleko.  „Tak kdo další?“ Ostatní zdrhnou jak vyplašení králíci. Sesshoumaru přijde k té tiché postavě. Strčí do něho nohou jestli je ještě živý. Ucítí slabý záchvěv života. Otočí ho nohou, aby mu viděl do tváře. Ano je to jeho oděv. Oděv jeho uřvaného bratra. A ten nemá co dělat v lidských rukách. Dívá s se na vychrtlou lidskou postavu s dlouhými černými vlasy. Obličej má rozpálený a jemu je podivně známý a přitom ví, že ho nikdy neviděl. Je špinavý, šmouhy na tváři, modřiny, nehty ulámané a i oděv je špinavý.
  Lidská troska a chce sundat oděv. Z ničeho nic postava otevře oči. Tmavohnědé oči bez výrazu. Jen v hloubce se dává tušit plamínek života.  Sesshoumaru do nich zírá. Ty oči. Kde je jenom viděl? Jsou mu tak známé. Snaží si vzpomenout. Keiko trochu, ale víc jsou podobné očím matky Inuyashi. Ale to je člověk. Inuyasha je polodémon se stříbrnými vlasy a žlutýma očima stejnýma jako má on. Ale ten pach. Už jednou ho cítil. Váhá, ale nakonec mu to nedá.
  „Inuyasha?“ Pečlivě sleduje  oči. Jemné zachvění, jako by postava si rozpomněla kým je. Opět je zavře. Ta lidská troska, že je Inuyasha? To není možné. prostě tomu nevěří. Inuyasha je polodémon a nikdy nevycítil z něho člověka nebo, že by ho viděl jak s se mění. Jistě v démona se umí změnit, ale člověk? Jenže co vlastně o něm ví? Jestli je to on, ne nemohu tomu pořád uvěřit. Lidská troska, žádné jiné přirovnání ho nenapadá.
  A kde jsou ostatní? Co se stalo? je tady sám a v tomto stavu. Štítivě do něho šťouchne nohou. Jasně jak jinak mohl dopadnout. Co sním budu dělat? A vůbec proč bych s ním měl něco dělat? Jednoduše ho tady nechám zemřít. Otočí se a chce odejít. Když se dostal až sem tak ať si to vylíže sám. On už není za něho zodpovědný. Inuyasha je dávno dospělý a odpovědný sám za sebe. Jak já ho nenávidím!
  Klidně odchází a najednou se zarazí. Nemohu ho tady tak nechat. Ne tady v té smradlavě díře. Zadívá se do dálky a povzdechne si. Splním svůj slib otče, ale víc po mně nechtěj. Znechuceně se otočí a dojde k postavě ležícího dál na zemi jako hromádka červeného odpadu. Už ani není polodémon. Váhá. Nemají už nic společného. Mohl by se vykašlat na ten slib, který dal otci. Není už jeho bratr. Dobře, já vím povinnost a ten slib. Dobře nemusíš mně ho připomínat, okřikne své vcelku nepoužívané svědomí. Že zrovna teď se muselo ozvat pomyslí nakvašeně. Vezme ho ke Kaede. Snad ta čarodějnice ještě žije.  Zdvihne ho a nakrčí nos nad zápachem vycházející z Inuyashi.
  Letí do vesnice kde bydlí Kaede, sestra té mrtvé kněžky Kikyo, kterou miloval Inuyasha a která ho přibodla ke stromu na padesát let. Vidíš Inuyasho to je ta lidská láska a důvěra. Zrovna tehdy jsem potřeboval tvou pomoc proti konkurenčnímu gangu koček a ty jsi spal místo mně pomoci. Nesnáším tě. Na chvilku zauvažuje, že ho shodí dolu a bude mít klid, ale svědomí na něho dotírá.
  Po několika hodinách dorazí do vesnice Kaede. Je to lepší než město, ale i tak jsou tu pořád ti ....lidé, odfrkne znechuceně. Cítí na sobě pohledy vesničanů.
  „Kaede!“ křikne a shodí ji ke dveřím Inuyashu. Uvnitř slyší nějaké šustění a kroky. Kolem něho se začínají stahovat vesničané dodávající si odvahy luky a šípy, píky, kosami, tyčemi,  nářadím, které našli a měli  po ruce. Děti a ženy zmizely z návsi už dávno. Sesshoumaru je pohrdlivě pozoruje.
  „Sesshoumaru?! Jaká to vzácná návštěva. Co tě přivádí? Ale pojď dál, nestůj tam tak“ říká Kaede, ale ostražitě ho pozoruje. Co asi tady chce?
  „Něco ti vezu. Uzdrav ho!“ a šťouchne botou do postavy  v červeném.
  „Inuyasha?!“ vykřikne a i přes stáří ho značnou sílou otočí na záda. S naprostým úžasem pohlédne do lidské tváře Inuyashi. Potom pohlédne na měsíc, ale je den. Promne si oči. Začíná asi bláznit. Přiloží mu ruku na čelo a cítí jak hoří. Je nemocný a už dlouho.
   „Sesshoumaru co se stalo? A proč je člověkem?“
  „Nevím. Můžeš se ho zeptat až se uzdraví.“
  „Tak to ne. Ty tady zůstaneš!“ vydá kategorický příkaz.
  „Zůstat tady?“ Hlas Sesshoumara vyjadřuje naprosté pobavení.
  „Ano. Tebe nezajímá co se stalo? A pomoz mi a nestůj tam jak dřevo.“ Sesshoumaru nemůže věřit, že mu nějaká lidská žena takhle rozkazuje. Neví jak se má cítit.
  „Kaede-sama myslíš, že je to dobrý nápad?“ ozve se jeden z vesničanů.
  „Pche je to démon a chlap jako každý jiný. Možná by ho zajímalo kdo je tak silný, že z Inuyashi udělal trosku a změnil ho v člověka. Lze vůbec něco takového udělat?“ Sesshoumaru chytá Inuyashu za límec kimona a vleče ho dovnitř domku Kaede a položí ho na rohož. Sám usedne do kouta. Kaede zatím sundá oděv a vyhodí ho ven. Oba se dívají na nahé tělo Inuyashi. Po pečlivém zkoumání řekne Kaede.
  „Je už dlouho člověkem. Tak šest let. To je zrovna kdy jsem o nich slyšela naposled. Možná se konečně dovím co se tehdy stalo.“ Říká to spíš pro sebe než pro Sesshoumaru. Vezme mokrou látku a začne ho utírat. „Zlomenina, další tady a černá rána...nejspíš má horkost. Nevím, nevím jestli to přežije. Dnesv noci se   rozhodne jestli bude žít nebo ne.  Ty ho budeš hlídat a já dojdu pro bylinky. Některé s musí trhat za úplňku.“ Kaede se zvedne a odejde.
  V osvětlené místnosti zůstane Sesshoumaru a Inuyasha. Ten se k němu přiblíží a pozoruje jak sebou hází a jeho oči plájí horečkou. Po chvilce si uvědomí, že je tam podivné ticho. Jen dřevo v ohništi praská a venku jsou slyšet cvrčci. Z dálky doléhají zvuky vesnice, ale víc nic.
  Inuyasha je ticho. Tak strašné ticho. Nevydává ze sebe ani jeden jediný zvuk. Má otevřené ústa, je slyšet sípavý dech, ale nic neříká, nesténá, dokonce nekřičí. Přeběhne mu z té tichosti hrůza po zádech. Zamračí se nad tím. Položí mu ruku na čelo a až sebou trhne jak je horké. Ucítí na sobě čokoládový pohled Inuyashi. Proč mu nedá pokoj! Co od něho chce? Vždyť ho dostal ke Kaede. Nic víc po něm nemůže chtít. „Ten malý bastard!“zasyčí nenávistně.
  Chce odsednout, ale Inuyasha mu chytne ruku a pevně ji sevře. Na tak tuhou mrtvolu má páry ještě dost, pomyslí si vztekle Sesshoumaru. Chce se vymanit z jeho sevření.
  „Jen ať se tě drží. Neboj neukousne tě. Na to nemá dost síly.“ Kaede drtí byliny a smíchá je s bahnem, které mu dá na hruď. Obklady na čelo a bylinný odvar mu nalije do krku.
  „Teď jen můžeme čekat!“ Kaede sedí u něho a dívá se do jeho tváře. Co se asi stalo? Občas vymění obklady. Podívá se na jeho bratra. Teď jsou opravdu odlišný. Sesshoumaru stříbrný démon a Inuyasha člověk s černými vlasy jako smola. Uzdraví se. Má silný kořínek s touto myšlenkou ji vypadne miska  z ruky a bylinný odvar se vylije. Usne.
   „Tak a mohu zmizet“ řekne Sesshoumaru. Vyprostí ruku z bratrova sevření. Zvedne se a jako zloděj se vytratí ven do vlahé noci. „Tak jdeme. Konečně.“ Vykročí z vesnice pryč na svou cestu za moci.
  „Nechceš vědět kdo to byl?“ ozve se u něho a on se rozhlédne jestli někoho neucítí. Mávne rukou, ale jde dál.
  „Tak silný nepřítel.“ Vytasí Tokijin, ale v lese je naprosto ticho kromě probouzejících se zvířat.
  „Inuyasha troska, silný nepřítel. Kdo je to? Kdo je to? Jak je silný? Co umí? Nechceš vědět?“ ozývá se za ním ozvěnou.
  „Tak jo dostala jsi mně ty stará čarodějnice. Vracím se. Spokojená?“ zahučí zle a otočí se zpět do té zatracené vesnice. Je ranní mlha a on poslouchá zvuky probouzející se vesnice.
  „Je to démon Kaede-sama. Není to neopatrné mít ho tady?“
  „To bude v pořádku. Za pár dní oba zmizí. „
  „Když myslíš Kaede - sama. „
  „Jak jsi to myslela, že zmizíme?“  ozve se za zády Kaede nevrlý hlas Sesshoumaru.
  „Ty a Inuyasha. Musíte pryč. Já tu nebudu věčně a Inuyasha má v sobě pořád auru démona ať si říkáš co chceš. Vypadá jako člověk, ale člověkem nikdy nebude, rozumíš Sesshoumaru. Jestli jsi ho zachránil jen proto, aby za chvilku skončil tak jako teď, tak jsi ho mohl rovnou tam nechat.“ Kaede je rozčílená a nálehavým hlasem mu to vtlouká do hlavy. Sesshoumaru to nedává znát, ale vztekle se na něho dívá. Proč já ho vůbec zachraňoval? Sesshoumaru je ještě mrzutější než obvykle. Vejde do chýše a při pohledu na tělo Inuyashi se jeho mrzutá nálada ještě víc prohloubí. Co s ním má jako dělat?
  Jít spolu? Cestovat spolu? Je mi z toho špatně. Nesnáší ho. Nenávidí ho. Nejlépe by bylo kdyby byl mrtvý. mrtvý Inuyasha dobrý Inuyasha. Ale ani to mu moc nepomůže. Sedí a dívá se  na tu podivnou tichou postavu, která má být jeho bratrem. Proč je tak ticho? Inuyasha byl vždy uřvaný spratek. Bylo ho slyšet na sto honů a on s ním má teď být. Zaúpí. Komu co jsem udělal? Samaritánství se holt nevyplácí. Jestli budu mít ještě jednou takový idiotský nápad, tak doufám, že mi v tom někdo zabrání. Jeho černá nálada se ještě víc prohloubí. Kaede, která vejde do chýše se zděsí a rychle ji dojde co je příčinou té jeho nálady.
  „Je to tvůj bratr“ zkusí to.
  „No právě“ řekne neurčitým pochmurným tónem. “Měl jsem ho tam nechat. Nebýt otce...“ Sesshoumaru je opravdu v hrozné náladě.
  “Možná to bude dobrý.“ Sesshoumaru se ani ne námaha odpovědět na tak stupidní nápad. Dobrý, cha. Kaede zmlkne. Raději ho nechám být. Celý den Sesshoumaru zamořuje svou náladou chatrč. Kaede musí co chvilku vypadnout, aby se nadechla čerstvého vzduchu. Lituje Inuyashu, který tam s nim musí být.
  „Kaede!“ ozve se pochmurný řev z chatrče. Vesničané zvednou oči k nebesům a z rtů jim splývá tichá modlitba. Dobře vědí co dokáže.
  „Co je Sesshoumaru? Děsíš mně a vesničany taky. A Inuyasha je vzhůru. To je moc dobře“ když se podívá na svého pacienta. Ten si stáhl zábal z čela a dívá se jasnýma očima z jednoho na druhého. Poznává oba. Co tady vůbec dělá a k tomu jeho bratr?
  „Je ti lépe? „ zeptá se ho Kaede. Ten přikývne. „Co se stalo? Kde jsou ostatní?“ Inuyasha se zachmuří, odvrátí oči. Potom se otočí ke Kaede a ukáže si na krk. Kaede vytřeští své zdravé oko jak ji to pomalu dochází.
  „Ty nemůžeš mluvit. Ztratil jsi hlas.“ Inuyasha přikývne. Kaede neví co říct a bezmocně nad ním sedí.
  „Rozumím tomu dobře. Inuyasha ztratil hlas. To je nádhera!“  Sesshoumarova nálada se prudce zvýší.  „Nemůže mluvit. Inuyasha nemá hlas“ s každým dalším slovem, každou další pronesenou větou se jeho pochmurná nálada ztrácí.
  Inuyasha na něho metá blesky nenávisti. Jejich oči se kříží a jsou tak výmluvné. Sesshoumarovy nadšením, že Inuyasha nemůže mluvit a Inuyashovy vzteklé, že nemůže odseknout Sesshoumaru. Kaede z toho nemá dobrý pocit a doufá, že ho nenechá v prvním příkopě na který narazí.  
  „Kdy se uzdraví? A mohu pro něho něco udělat?“ Sesshoumaru je najednou jako med a radosti skoro září.
  „Asi tak ještě týden a opravdu nic nepotřebuji, ale víš je tady jedna věc, s kterou nám můžeš pomoci a která nás sužuje“ kuje železo  dokud je žhavé.
  „Aspoň se zabavím než Inuyasha bude zdravý. Co to je?“ Inuyasha by mu nejraději vzteky skočil po krku, ale je slabý jak moucha. Raději zavírá oči, aby se nemusel dívat na jeho obličej. Sesshoumaru je nadšený jako snad nikdy v životě ne.
  „No je to jeden démon v tom lese napravo“ řekne Kaede. Chystali se na něho přišití týden, ale takhle ušetří hodně času.
  Druhý den vyrazí na démona. Ani nestal za to, když mu jedním švihem utrhl hlavu. Vyrazí do vesnice a přemýšlí o Inuyashovi. Co se mu stalo? Je člověk a k tomu nemluví. To je jediný plus v celé té prach mizerné situaci. Nemusí ho poslouchat a jakmile  ho dovede do...Kam vlastně? Co sním? Mohl by odejít a nechat ho ve vesnici, ale najednou se mu do toho nechce. Vždy byl sám. Pak k němu přibyl Jaken. Jenže to je spíš služebník a pak Rin. Děvčátko, které ho krmilo v lese po jednom  střetu s bratříčkem. Oživil ji Tenseigou a nechal u sebe. Jenže je to malá holka. Šest dlouhých let ji měl u sebe. Zvykl si na společnost. Možná by...dělal by mu společnost a jelikož nemůže mluvit. Samé velké výhody a jestli se Inuyasha někde ztratí...pokrčí rameny...tak to nebude už jeho věc. Rozhodne se v jedině minutě.
  Týden uplyne jak voda a Sesshoumaru zjistí, že se opravdu dobře baví tichou nesnášenlivosti svého bratříčka. nevidí v jeho očích vděčnost za záchranu života. Kde pak a je tomu jenom rád.  Jen když má pocit, že ho nikdo  nepozoruje v jeho čokoládových očích se objeví smutek a utrpení. Jeho rty se pohybuji jako by něco říkal, ale žádný zvuk z nich nevychází. Potom se otočí a schoulí do klubíčka. Sesshoumaru to vidí a začíná přemýšlet co se mu opravdu stalo. Změnil se totiž. Není už jako dřív. Netuší, že Mlha mu nejen vzala minulý život, ale i změnila jeho pocity vůči ostatním. Poprvé asi chápe plně co je nenávist, hořkost a bolest.
  Po týdnu oba vyrazí na cestu. Inuyasha se rozloučí s Kaede, která mu dává některé věci co zbyly po Kagome. Hlavně léky. Inuyasha se skoro rozpláče nad těmi věcmi. Dívá s se na věci, které nepatří do tohoto světa. Kaede mu už předtím vysvětlila, že je bude potřebovat.
  „Proč?“ naznačí.
  „Jsi člověk, ne polodémon a s těmi věcmi nezapomeneš a možná ti zachrání život.“ Ten přikývne a mlčky se otočí a dohoní Sesshoumaru. Kaede se za nimi dívá a doufá, že přece jen krev není voda a Sesshoumaru ochrání Inuyashu dokud ten nezíská svoji původní podobu polodémona.

 


   Oba putují spolu už  tři roky a  ta doba je poznamenaná jejich přítomnosti a velkými i drobnými příhodami. Časem se jejich nesnášenlivost obrousila  situacemi do kterých se ti dva dostali, spolu prožili. Začalo to už odchodem z vesnice a pokračovalo to dál.
  Sesshoumaru se z ničeho nic rozesměje.
  „Nemůžeš mluvit. Víš je to pro nejlepší zadostiučinění, kterého se mi mohlo dostat.“ Inuyasha ho chytne pod krkem a přirazí ke stromu. Snaží se ze sebe dostat vše co cítí. Ale ozve se jen výhružný tichý vztek. Vychází z celé jeho postavy, jeho postoje výrazu v tváří.  Sesshoumaru ho velmi snadno odhodí na zem.
  „Už se mně nedotýkej. Jsi jen člověk. Tak nezapomeň.“ Inuyasha se otočí a odchází. Ten se za nim pobaveně dívá. Byli spolu jen hodinu a už je konec jejich společného putování. Najednou slyší kroky a pak Inuyashu. On se vrátil? Úžas, který se mu zračí v tváří pobaví nechtěně Inuyashu. Nemůže tomu uvěřit a zděsí se jeho výrazu. Nesmírné odhodlání a pod ním nenávist a touha tak silná, že ho zamrazí. Nějakým podivným způsobem má jistotu, že ani jeden z těch citů nepatří jemu. Že je tady ještě někdo jiný komu to vše patří.  Copak on ho nenávidí? Kdo je to komu Inuyasha patří? Zvykl si tak na to, že tyto city patří jen jemu, že teď má divný pocit, že je tady ještě někdo další.
  Musím se tam vrátit. Musím se k ni vrátit, myslí si Inuyasha. A Sesshoumaru mi v tom pomůže. Je mi lhostejný, ale je velmi silný. Půjdu s ním a jednou na tu mlhu narazím. Jsem jen člověk, ale jakmile najdu svůj meč Tessaigu a Mlhu, vrátí se mi moje staré JÁ. Kagome, Miroku, Sango, Shippo všechny Vás pomstím. Postaví se z odhodláním před Sesshoumaru. Tázavě se na něho podívá. Jeho starší poloviční bratr. Ví, že ho jen nesnáší. Nenávist už dávno patří někomu jinému. Mlze.
  Sesshoumaru vyrazí přemítaje proč vlastně s ním Inuyasha jde. Určitě ne proto, že si ho najednou zamiloval. Drobné příhody se střídají rychlostí, které ani jeden z nich nezaregistrováva. Napadení démonem a záchrana života Inuyashi, popáleniny žhavou magickou rostlinou Sesshoumaru, jeho léčení. Ochrana Inuyashi. Společné večery v táborech. Lhostejnost, nenávist začíná pomalu mizet. Po půl roce se Sesshoumaru rozhodne zajít podívat na Rin.
  „Zítra se půjdeme podívat na Rin.“ Sesshoumaru začíná si zvykat mluvit k Inuyashovi aniž by čekal odpověď.
  Inuyasha ukáže nad zem asi tak ve výšce osmiletého dítěte. Sesshoumaru zavrtí hlavou.
  „Už ne. Teď je asi takhle velká. Dal jsem ji k vychování k tvé sestřenici Keiko-sama. Jsem zvědavý co se zatím naučila. Je hezká a moc šikovná. „Inuyashu překvapí pýcha v jeho hlase. Sesshoumaru je pyšný na člověka? Divné. Inuyasha ukáže pár centimetrů nad zem. Je to rychlejší než by psal a stejně zkoušel vysvětlit co se tehdy stalo, ale prostě nedokázal to popsat a nějak zamotal se do toho. Takhle jim to oběma vyhovuje a učí se znát sebe jen z gest a odezíraní slov.
  „Jaken? Je s ní. Hlídá ji. To víš nemohu lidem jen tak věřit.“ Inuyasha přikývne. Lehnou si k ohni a spí. Spíš spí Inuyasha a Sesshoumaru ještě bdí. Pozoruje ho. Za ten půl rok si na jeho tichou přítomnost zvykl a začíná mu docela dobře rozumět. Rád by věděl kde nechal svůj meč, ale Inuyasha to neví. Něco říkal o bílé, ale moc to nepochopil. Ráno vyrazí za Rin.
   Po třech dnech putování dorazí k paláci Keiko. Sesshoumaru vejde dovnitř a Inuyasha se zarazí. Keiko-sama. Jeho sestřenice. Nechce ji vidět. Zůstane před palácem. Po chvilce zjistí, že jde sám a vrátí se k bráně.
  „Jdeš?“ Inuyasha zavrtí hlavou, že ne. „Nechceš vidět svoji sestřenici?“ hádá. Inuyasha přikývne. Pokrčí rameny otočí se a vejde dovnitř.
  Inuyasha se opře o bránu a pozoruje před sebou ruch města. Matně si vzpomíná a jsou to spíš mizerné vzpomínky než dobré. Do té doby než potkal Sesshoumaru, tak se potloukal jak se dalo. Na ta dny kdy se dostal z Mlhy tak si nevzpomíná na nic. Vzpomíná si jen jak se probudil v nějakém lese a víc nic. Brzy zjistil, že ani jako člověk nemá v lidském světě místo. Teď už nechápe proč chtěl být démonem a pak člověkem. Jeden laskavý kněz, který ho ošetřoval mu vysvětlil, že kolem sebe má velmi slabou démonickou auru a lidi ji vycítí. Mají z něho strach. Tak se potloukal jak se dalo. A pak uviděl Kaede a Sesshoumaru. Po setkání s Mlhou, jak si ji pro sebe nazval, zjistil, že nenávist k Sesshoumarovi byla tak nicotná. Nemá ho rád a nesnáší, ale ta palčivá nenávist k němu je pryč. Zjistil, že na světě jsou hrůznější věci než jeho poloviční bratříček. Trvalo to dokonce méně než by se nadál a i ta nesnášenlivost se obrušuje. Jsou spolu, ale neví proč. On chce pomstu, ale co chce jeho bratr? Proč se ho dávno nezbavil?
    „Půjdeme. Nestůj tam tak!“ Vyjede na Inuyashu Sesshoumaru. Ten za ním vyráží. Je rozloben, ale proč? Co mu Keiko asi řekla. Když se setmí Inuyasha zastaví. Sesshoumaru jde dál jako bouřkový mrak. Inuyasha se zamračí a chytne ho za rukáv. Vždy chápal, že nevydrží tolik co on. Sesshoumaru rozzloben zastaví. Smete jeho ruku ze svého rukávu.
    „Nedotýkej se mně a jdeme!“ Inuyasha vrtí hlavou, že nejde. Oba proti sobě stojí jak dva berani. Měří se pohledy kdo vydrží víc. Inuyasha natáhne ruce naznačí postavu Rin. Sesshoumaru se zamračí ještě víc. Inuyasha si sedne na zem a čeká.
  „Tak dobře zůstaneme tady.“Inuyasha rozdělá oheň, udělá jídlo. Tak nějak to zbylo na něho a on je člověk a musí víc jíst.
  „Nevím proč bych ti to měl vykládat. Z Rin se stala moc krásná dívka a já nevím co s ní. Učí se, aby mi udělal radost. Je to moje schovanka. Mám ji nechat s Keiko? Nevím co dělat?“ Sesshoumaru je opřený o strom a pozoruje skotačící plameny. Z lesa se ozývají noční zvuky. Inuyasha nakreslí dům. Ale ten si toho nevšímá. Inuyasha ho zatahá za rukáv a ukáže na dům.
  „Dům? žádný nemám, ale nějaký asi budu muset sehnat.“ Inuyasha se dotkne sebe a pak domu.
  „Ty máš dům?“ Sesshoumaru je udiven.
  Inuyasha radostně přikývne. Ano má dům po matce.
  „Proč jsi tam nešel?“ Inuyasha se mu to snaží vysvětlit, ale Sesshoumaru to nechápe. I kresby vše selhává. Nakonec jdou si lehnout. Ráno se probudí a Sesshoumaru vykročí, když ho Inuyasha zastaví. Ukáže na dům a zvedne čtyři prsty. Sesshoumaru záváha, ale nakonec vykročí za svým bratrem. Po čtyřech dnech dorazí na okraj vesnice s komplexem budov. Dojdou k bráně palácového komplexu za mlčenlivé asistence vesničanů.
   „Je tady bariéra Inuyasho!“ pronese a davem se zvedne šumot hlasů. Jméno démona je chránila celou dobu jejich existence a teď je zpět. Do popředí vystoupí starý vesničan.
  „Lorde Inuyasho?“ ozve se a Inuyasha přikývne a otočí se k bráně. Dotkne se ji a brána se otevře. Od smrti matky byla velmi pečlivě zapečetěna. Dívá se na zpustlé nádvoří paláce. Davem zní jeho jméno. Pán se vrátil, se nese od rtů ke rtům.  Inuyasha vejde dovnitř a jeho mysl bloudí v minulosti. Vzpomíná si na lidi, na matku a první poznání kým je. Byly to krásné dny, ale i hořké trpké. Kývne na ostatní.
  Sesshoumaru jde za ním dovnitř a prohlíží si to tady. Inuyasha naznačí Rin a dům.
  „Chceš, aby tady byla.“ Inuyasha přikývne. Sesshoumaru se neptá proč se tak rozhodl, ale jeho nabídku přijme než vymyslí něco jiného. Nikdy tady nebyl. Zkoumavě přemýšlí o tom všem. Dům je krásný a vzadu je neupravená zahrada.
  „Dobře já ji sem přivedu. Nechápu proč mi to nabízíš, ale přijmu to.“
  „Lorde Inuyasho!“ ozve se za ním. Ten se otočí. „Zůstanete tady nebo odejdete?“Inuyasha se v rozpacích otočí na Sesshoumaru.
  „Nezůstaneme, ale budete tady to udržovat. Budeš správce. Až přijde vhodná doba někdo tady bude bydlet.“ Správce se otočí k Inuyashovi. Ten přikývne. Sesshoumaru to pobaví, že najednou je nikdo a nejdůležitější je tady právě jeho bratříček. Nově jmenovaný správce okamžitě začne vydávat rozkazy. Inuyasha se otočí k východnímu křídlu, kde bydlela jeho matka. Jde jako náměsičný tím směrem a rovnou do jejich pokojů. Všude slyší její tichý smích, hlas a pláč, když si myslela, že ji neslyší. Otevře dveře a má pocit, že cítí její vůni, její přítomnost. Otevře truhlu a uvidí její kimona, její věci. U zrcadla její kartáče a dózičky s krémy a parfémy. Vidí sebe jak každé ráno pozoroval jak jeho maminku služky česají.
   „Mám to tady uklidit a vyčistit?“ Inuyasha přikývne. Starý muž pochopí, že zřejmě ztratil hlas. Je šťastný, že dům ožije. Vyjde z místnosti a nechá ho se vzpomínkami.
  „Byla krásná, co si vzpomínám a nesnášel jsem ji“ ozve se za nim hlas. Inuyasha přikývne, ale neotočí se. Postranními dveřmi vejde do svého pokoje. Najde to tam jak opustil i se svými hračkami. Na vrhu je míč. Kopne do něho a dívá se jak s kutálí po podlaze. Lehne si aniž by se staral co je se Sesshoumaru. Ten zatím si sedne na verandu a pozoruje jak budovy ožívají ruchem lidi. Proč to udělal? dumá.
  Ráno oba vyrazí. Inuyasha neví jaký má cíl jeho bratr, ale o svém je naprosto přesvědčen. Vrátit se od Mlhy a pomstít se. Ví, že jednou na ni musíš narazit. Čeká na něho. Sesshoumaru dost často navštěvuje dům a Rin. Pozoruje jak se učí. Když ji dal do péče Keiko ani netušil kolik toho musí zvládnout. Od vedení domu až po psaní a bavení hostů.
   Vypráví Inuyashovi o Rin. Už si zvykl na jeho přítomnost. Oba začínají zjišťovat, že přece jen mohou žít vedle sebe v pohodě a klidu. Začínají s lépe a lépe poznávat a rozumět v každé situaci. Oba jsou tvrdohlaví a neústupní. Jednou musí ustoupit on podruhé druhý. Pozorují se a soudí. Oba mají své tajemství.
  Je to už dva a půl roku co Sesshoumaru našel Inuyashu a ten ho doprovází na cestách. Sesshoumaru se nikdy nezeptal proč ho Inuyasha doprovází a Inuyasha na to proč ho Sesshoumaru zachránil. Rin je sedmnáct a poprvé ji chtějí ukázat kde bude bydlet.
  Jdou za ní, když předposlední noc se utáboří u horkých pramenů. Inuyasha zmizí a Sesshoumaru zírá do plamenů. Není už tam přilíš dlouho? Zvedne se a jde k pramenům. V půlce cesty zaváhá. Nikdy se navzájem nerušili při koupeli, ale tentokrát má špatný pocit. Je bez hlasu. Co když se mu něco stalo?  Je člověkem  není polodémonem. Zamračí se a chvilku zkoumá své podivné pocity, které trvají už nějakou dobu. Vyrazí dál a zkoumá ty pocity, které se točí kolem Inuyashi. Odhrne větve a dívá se jak Inuyasha stojí ve vodě. Myje si něčím vlasy a Sesshoumaru se dívá na něho. Odkašle si, ale zřejmě ho neslyší. Dívá se jak celý se ponoří do vody a na hladině jsou jen jeho vlasy. Zmiz! šeptne mu hlásek. Teď je vhodná doba, ale Sesshoumaru udělá krok dopředu. Praskne větvička pod jeho botou. Nerozumí tomu co to dělá a snad ani nechce rozumět. Inuyasha s vynoří a přehodí si vlasy. Rukama si je ždímá, otočí se k oblečení. Sesshoumarem projde ohnivé vzrušení z jeho těla. Sesshoumaru zvedne ruku k svému oděvu, otočí se a bez ohlédnutí odejde k ohni. Lehne si a zavře oči.
  Inuyasha přijde a podiví se, že jeho bratr už spí. Většinou je ještě dlouho vzhůru. Lehne si a za chvilku už spí. Sesshoumaru se zvedne a dívá se na spící tvář Inuyashi. Zatoužil jsi po svém bratrovi? Zašlo to moc daleko. Je to tvůj bratr? A co má být. Je tady Rin. Odfrkne si. Je to jeho schovanka a dobře ví, proč pro něho Rin nebude nikdy znamenat víc. Proč, ale zrovna on? Ještě pře nedávném jsem ho nenáviděl a on tebe taky . Já vím. To nemá budoucnost. Tak zmlkni, umlčuje svůj druhý hlas. Je tak krásný když spí, šeptá druhý hlas. Ušklíbne se nad tou myšlenkou. Vše bude jako dřív. Určitě, ale sotva usne do jeho snu se vkrádají ne zcela nevinné myšlenky.
  Ráno se probudí se špatnou náladou. Inuyasha si jeho nálady nevšímá a brzy se vypraví na cestu. Tentokrát Sesshoumaru vleče odhodlaně Inuyashu sebou do domu ke Keiko. Inuyasha s brání, ale Sesshoumaru je odhodlaný ho nenechat před bránou jako obvykle. Za chvilku sedí před Keiko-sama a Inuyasha se dívá do svých očí. Jsou stejné jako jeho a jeho matky.
  „To je Inuyasha.“ Keiko zavrtí hlavou. „Rin  už zná všechno?“ Keiko přikývne, ale nemůže spustit oči z Inuyashi. „Chceme ji odvést sebou. „Teprve to ji probere.
  „Co ji dáte místo toho tady“ naznačí rukou místo.
  „To stejné co vy.“
  „Ano?“ Keiko v hlase naznačí jemně nedůvěru.
  „Bude bydlet tam kde bydlela Ildiko-sama.“ Keiko se zarazí.
  „Dobře stejně, bych ji tady nemohla zadržet.“ Otočí se na jednu z dvorních dam a něco ji pošeptá. Ta se zvedne a odejde z místnosti.
  „Sesshoumaru -sama“ ozve se hlasitě a Keiko pokrčí rameny. Do místnosti se vřítí překrásná dívka s kočičíma očima v modrém kimonu s obláčky. Keiko a Sesshoumaru se na sebe s porozuměním podívají.
  „Rin!“ tichý hlas Keiko ji zarazí. Zrudne rozpaky nad svým chováním, ale má tak velkou radost.
  „Omlouvám se Keiko-sama, Sesshoumaru-sama.“ Klekne si trochu stranou a sklopí hlavu. Sesshoumaru-sama si musí myslet, že se ni nenaučila. Ale ona pracovala opravdu tvrdě.
  „Rin-chan.“
  „Ano.“
  „Sesshoumaru-sama si pro tebe přišel a odvede tě do svého domova. „ Všichni se dívají jak se její tvář rozzářuje tichým štěstím.  „Běž se připravit.“ Rin se zvedne a pomalým krokem jak se sluší a patří vyjde z místnosti. Ale Sesshoumaru svým jemným sluchem zaslechne výsknutí a běh.
  „Připravit?“
  „Ano. Zabalit a podobně. Snad si nemyslíte, že ji pustím tak jak sem přišla.“ Sesshoumaru má pocit, že je celý červený.
  „Děkujeme, Keiko -sama. Mohu se nějak odvděčit.“
  „Ne. Rin je velmi milá dívka. Doufám, že Vám nebude vadit, když si sní budu dopisovat.“
  „Ne nebude.“ Oba se odmlčí a měří se skoro jak dva protivníci. Inuyasha se už dávno zvedl a odešel do zahrady.
  „Co je mezi Vámi dvěma. A proč je člověk? „
  „Mezi námi...nic. Proč je člověk nevím. Jen mně doprovází.“ Vycítila snad svým ženským instinktem něco?
  „Myslela jsem, že něco víc. Nevím proč z něho je člověk, ale postarejte se o něho. Přece jen patří k rodině. Tak  se mi můžete odměnit nejlépe.“ Sesshoumaru to přejde mlčením. Nechce uvažovat o svých pocitech k Inuyashovi. Ještě jednu poděkuje Keiko a jde za nim. Dotkne se jeho ramene. Inuyasha  se k němu otočí s úsměvem a důvěrou v očích.
  „Půjdeme. Rin je připravena. „ Oba se rozhlédnou po zahradě a vyrazí k ještěrovi a Jakenovi. „Jakene pojedeš s Rin a já poletím s Inuyashou. Nechce se mi tam vláčet pěšky.“ Všichni přikývnou. Ještěr je obložen zavazadly a za dobu nic nedělaní ztloustl. Sesshoumaru drží Inuyashu okolo pasu s odůvodněním aby nespadl a cítí se velmi spokojený. Je spokojený jak už dlouho ne.
  Jsou už týden  v domě Inuyashi a Rin si hraje na hradní paní. Všichni jsou spokojeni. Vesničané, že hrad ožil  a je v něm opět paní. Inuyasha spokojený, že ho nestraší vzpomínky. Rin spokojena s tím, že má kde žít a že Sesshoumaru je  s ní. Jedině Sesshoumaru je zamlklý a tichý. Cizí by na něm nic nepoznal, ale Inuyasha s Rin vědí, že ho něco doslova žere. Nevědí co a on to nedává najevo, ale je to přítomné. Jeho pohledy po Rin i Inuyashovi jsou tak měnící.
  Po týdnu trápení Sesshoumaru vzdává a rozhodne se na nějakou dobu odejít od Inuyashi. Je to čím dál horší a když ze spánku zamumlal „Inuyasho“ tak věděl, že dál tady s ním nemůže bojovat. Vidí ho den co den a jednoduše jednou podlehne a Inuyashu vyděsí svoji touhou. A ty jeho sny. Zakroutí hlavou. Ze začátku tak jen vzrušující a teď hodí skoro v permanentním stavu vzrušení. Být to někdo jiný než Inuyasha tak ho dávno má ve své posteli. Možná je to tím, že už dlouho nikoho neměl. Možná bych si mohl na nějakou dobu najít. Ale dobře ví, že klame sebe sama. Tak na jednu noc a konec. Jednoho rána vstane dřív než palác a vydá  se na cesty aniž tuší, že ho někdo pozoruje a sleduje.
  Ještě je blízko vesnice, když za sebou konečně vycítí Inuyashu. Zastaví se a čeká, až ho dojde, ale Inuyasha pokračuje v cestě dál, jako by se nechumelilo.
  „Ne tentokrát nepůjdeš!“ Udiveně se zastaví a chytne ho za ruku.“A nedotýkej se mně. Už nikdy!“ Sesshoumaru odtrhne ho od sebe a zadívá se na jeho lidskou dlaň ve své ruce. Pohladí ji a potom jako by si uvědomil co dělá ji pustí. Podívá s se na svoji ruku a pořád cítí dotek jeho ruky. Je tam jako vypálená znak ohně. Sevře ji do pěstí jak chce si ten pocit  uchovat. Otočí se, chce odejít, když ucítí kolem sebe ruce jak ho Inuyasha obejme. Všechno se v něm zastaví. Má pocit, že čas zmizel a vůkol nich nic není. Jsou sami, jen oni dva. Vychutnává si jeho objetí a pak si vzpomene, že to je jen jednostranné. Ne není to správné a čas se vrátí. Tak udělej to, přikáže si. Odtrhne  jeho ruce a otočí se. Vidí naprosto nechápavý pohled Inuyashi a zabolí ho to. Tiše v něm něco praskne a otevře rty. Chce mu to říct, ale nenachází slova. Matně si uvědomuje neklid Inuyashi. Chytne ho, přirazí  ke stromu a přitiskne se k němu celým tělem. Skloní k němu hlavu a začne líbat. Vůbec nebere ohledy na Inuyashu na to jak je ztuhlý. Odtrhne se od jeho rtů a jemně je přejde prstem.
  „Rozumíš teď tomu? Toužím po tobě jako po muži. To není správné. Ne proto, že jsi můj bratr, ale že ty to nechceš a mám tě natolik rád, že nechci ti ublížit.“ Hořce se usměje. „Ještě před třemi lety bych na to nebral ohledy a ty bys skončil v mé posteli. Bylo by mi jedno jak. Ale touha musí tryskat ne být mačkána násilím, víš. Musím pryč jen na chvilku. Nebo navždy. Nevím na kolik dokážu potlačit svoji touhu po tobě . Nikdy jsem nemusel. Vždy jsem dostal to co chci. A teď...promiň“ přitiskne svoje rty k jeho, jemně ho políbí a odmrští ho na zem. Inuyasha leží na zemi a ruku má přitisknutou na rtech.
  Je v šoku a naprosto nechápe co se stalo. Slova mu víří v hlavě, ale nechápe jejich smysl. Prudce si je otře a zděsí se. Nikdo se to nesmí dovědět. Bratr, i když poloviční to není správné. Posadí se a dívá se směrem, kterým odešel Sesshoumaru. Začíná chápat jeho slova a odmítá je. Je tady Kagome, ale ta už je mrtva nebo ztracena. Kikyo je taky mrtvá. Všichni na kterých mu záleželo, záleží odcházejí a teď i Sesshoumaru. Copak je prokletý? Někdy pochybuje že může milovat a že je milován. Dívá se za ním. Nevidí ho už a má pocit nesmírné ztráty.
  Sladký polibek. Nádhera ho cítit na svých rtech. Proč jsem to řekl? Proč jsem to udělal? Neovládl ses. Touha tě ovládla a ty jdeš ve šlépějích otce. Jeho ruka v tvoji tak odlišná a pak objetí. Vše o čem může snít. Vše co bude mít.Už nikdy k tomu nedojde. Inuyasha není na to připraven a nikdy nebude. Má rád ženy. Kikyo, Kagome...ale ještě jednou se ho dotknout, políbit, držet v náručí. Jeho vůně...musím na to přestat myslet. Jen se mučím. Zbytečně.  Ale na druhou stranu to nejhorší má za sebou. Inuyasha to ví. Jak se mám chovat? Jak se bude chovat? Vrať se a postav se tomu. Co na tom, že je to jednostranné. Možná časem...Nebuď tak naivní sváří se v něm naděje i střízlivost. Chlad i vášeň. Vrať se. Stejně dřív nebo později se tomu budeš muset postavit. Není kam utéct. Před sebou ani před svou touhou - chtíčem.
  „Já to vím!“ řekne nahlas. „Je to tak těžké být vedle něho, cítit ho svými smysly. Cítím jeho dech, každý krok jeho nohou, závan vlasů, vůně a to nemusím být vedle něho. Začínám mně to ovládat. Vidět ho a nemít.  A přitom bych ho tak snadno mohl mít. Je jen člověk, ale nechci to. Násilím nic nevyřeším. Buď bude chtít nebo ne. Vrátím se. Nikdy jsem před ničím neutekl a před tím taky nebudu i když vím, že mně Inuyasha odmítne. A on odmítne. Měly by“ v hlase jistotu. Otočí se a jde nazpět, když uvidí Inuyashu jak stále sedí u toho stromu, kde ho políbil. První a snad ne poslední zadoufá. Přistoupí k němu a Inuyasha se okamžitě zvedne. Sesshoumaru vezme jeho ruku do své. V očích zahlédne strach. Jen mžik, ale stačí to. Za bolí ho, že z něho má strach.
  „Půjdeme k Rin.“ Vezme jeho ruku a políbí do dlaně. „Je to na tobě. Buď budeš chtít nebo ne. Násilím tě nutit nebudu, ale doufat mohu ne“ řekne s rozpačitým úsměvem. Nehodí se k němu bleskne hlavou Inuyashi, ale takhle je tak jiný. Líbí se mi, přizná. Jeho oči se dívají laskavě a vidí touhu v nich. Je to zvláštní být objektem něčího zbožňování.
   „Jdeme k Rin se podívat jak tam rozkazuje. Je krásná a vyrostla. Změnila se. I když zase tak moc ne“ zamyslí se nad tím Sesshoumaru.
  Inuyasha se zastaví a řekne
  “ Proč ne On a Rin.“
  „Já a Rin. Za prvé je moje schovanka a za druhé dávám přednost mužům“ to už mu šeptá do ucha. Inuyasha začervená se pod slovy i jeho teplým dechem na uchu. Nikdy by neřekl, že nemá rád ženy. Je tím zmatený a neví co dělat. Jde za Sesshoumaru a pozoruje ho zezadu. Má se rozhodnout, ale on se nemusí rozhodovat. On je rozhodnutý. Musí najít Tessaigu, Mlhu a pomstu. Potom bude nazpět a vše bude tak jako dřív. V hloubi duše ví, že ne vše bude stejný, ale nepřiznává si to. Musí být opakuje si dokola. Musí, musí, musí...
   Další týden uběhne jak voda a Sesshoumaru neví co dělat. Inuyasha pozoruje pátravé pohledy na sobě a někdy mu to vadí a někdy jsou mu příjemné. Pokrčí rameny. Neví jak mu říct, že sním nechce nic mít. S mužem. S nikým nechce nic mít. Ráno sedí u společné snídaně a poslouchají štěbetající Rin.
  „Rin zmlkni!“ ta se zarazí a rozpačitě se podívá po Sesshoumaru. Není mu něco? Vždy se chová spíš chladně, ale dneska je nějak jiný. I Inuyasha cítí, že se něco děje, ale ani jeden nemá odvahu se ho zeptat. Vždy prohodí aspoň pár slov, ale dneska...Není nemocný? napadne Inuyashu. Ne přece jen je démon. Celý den ho pozoruje jak se plouží budovami jako tělo bez duše. Dělá si o něho starost. Přece jen mu nikdo nezbyl. Všichni jsou mrtvi a jediného koho má tak je to Rin a bratr.
  Pozdě večer, když nemůže spát a přemýšlí o celé situaci, zvedne se a tiše jako stín se plíží chodbami k Sesshoumaru. Musí vědět co mu je? Teď, když je tma nikdo není vzhůru možná by si mohli promluvit. Sice nemá ve zvyku se svěřovat, ale ...u dveří záváha, ale nakonec je otevře a vklouzne dovnitř.
  „Tak jsi přišel“ ozve se hlas v místnosti. Je vzhůru a jeho srdce bláznivě tluče.. Inuyasha chce odpovědět, ale najednou mu dojdou slova. Proč sem vůbec chodil? Klidně to mohlo počkat do zítra, ale když je tady tak se zeptá co ho trápí. Přiblíží se doprostřed místnosti, kde v slabém světle svíčky vidí jeho obrys postavy. Nechápe své kroky a nechápe proč jedna polovina přikrývka je odhrnuta. Pořád nechápavě se dívá z rohože na usmívajícího se Sesshoumaru. Když mu to dojde zrudne rozpaky. Určitě si myslí, že se rozhodl s ním spát.
  Jak dnes měl o něho strach , tak zapomněl na jeho slova v lese a na jeho nabídku nocí s ním strávených. Co teď? Sedne si k němu a najednou ani neví jak se má zeptat.
  „Co je ti?“ Sesshoumaru pokrčí rameny co asi tak může mu být.
  „Ty. Co asi mi tak je?“ Natáhne ruku a dotkne se jeho tváře.  Inuyasha vidí jeho spokojený obličej, tak jiný od jeho dnešního, snad jednou mu ...zaváhá a vklouzne pod jeho pokrývku. Sesshoumaru neváhá a hned ho přikryje. Nohama objeme jeho a rukou mu vklouzne pod kimono.
  „Psss. Jen tě budu držet. Nic nebudu dělat“ řekne konejšivě, když ucítí jak Inuyasha ztuhne jak podešev a bojí se i dýchat.“Nezapomeň dýchat!“ napomene ho. Inuyasha sebou zacloumá jak chce pryč, ale drží ho přilíš pevně. Je si sebou tak sebejistý a samolibý, vypočítává jeho špatně vlastnosti Inuyasha.
   Sesshoumaru je jasné, že Inuyasha nepřišel z toho důvodu, že by po něm zatoužil. Spíš chtěl vědět co s ním je. Ale celý den splnil účel a to, že je teď tady v jeho náručí to jen dokazuje. Je tady pro něco jiného, ale to je mu jedno. Je šťastný, že má objekt své touhy tady ve svém náručí kam patří a bude patřit. Zívne si. Inuyasha nebude spát, ale on ano. Už vidí jeho temné kruhy pod jeho hezkýma očima zítra ráno. Slabě se usměje a usne.
   Inuyasha nespí a je napjatý jako struna, která má každou chvilkou prasknout. Snaží se odhadnout co udělá Sesshoumaru, ale kromě ruky pod kimonem nic nedělá. Jednu noc to vydržím a Sess bude spokojený. Zarazí se nad oslovením. Vždy mu říkal Sesshoumaru a najednou tak zdrobnělé. Kdyby se to dověděl...přemýšlí jak by se tvářil na oslovením. K ránu jeho napětí povolí a přemítá, že jeho ruka není tak nepříjemná, spíš krásně hřeje, ale už nepřijde. Jednou mu to úplně stačilo. S ranním zpěvem ptáků se vymaní z něžného zajetí jeho náruče a odplíží se do svého pokoje, kde usne.
  Sesshoumaru ho pozoruje přivřenýma očima jak se vykrádá z jeho pokoje. U snídaně dokonce žertuje s Rin a ta přemýšlí co se zase stalo. To není normální. Možná by se ho měla zeptat, ale dobře ví, jak Sesshoumaru nemá rád osobní otázky. A kde je vůbec Inuyasha? Začíná ho mít opravdu ráda. Ten se ukáže kolem poledne a jak Sesshoumaru hádal s kruhy pod očima a zívá.
  „Měl bys více spát, Inuyasho“ prohodí mazlivým tónem z kterého Inuyashu zamrazí a zmizí než stihne za reagovat. Ten se za ním vztekle podívá. Oba se sobě důsledně vyhýbají až na krátké okamžiky setkání. Nemá rád ten jeho pohled plný touhy  po něm. Připadá si jako chutná svačinka pro démona. Zasměje se a zesmutní, když neslyší svůj hlas. Vždyť má pravdu. Je jenom svačinka. Zvedne hlavu a vidí se opírajícího Sesshoumaru jak ho hladově pozoruje. Ví co po něm chce, ale on ne jednou mu to stačilo.
   Pozdě v noci loví Sesshoumaru zvuky linoucí se palácem a když uslyší otevírané dveře a tichý pleskot bosých nohou kradoucích se chodbami spokojeně se usměje. Rychle si lehne a poslouchá jak se jeho dveře otevírají a kradmé kroky Inuyashi. Odhrne pokrývky a Inuyasha opět pod ní vklouzne. Hned ho zajme jako včera, aby neodešel. Neví proč znova přišel a myslí si, že to neví ani on sám. Ale dneska to bude pro oba jiné. Zvedne hlavu a i když cítí vedle sebe napjaté tělo políbí ho na tvář. Inuyasha chce vyskočit a utéci, ale zase nemůže. Za chvilku se uklidní a Sesshoumaru se přitiskne k němu pevněji. Jestli pak bude i opět vzhůru? pobaveně si myslí. Je tak krásný a nevinný ten můj malý miláček. Kdyby jen věděl jak ho v duchu nazývá. Teď by se zlobil a možná i bude později. Ale tuto stránku jeho povahy moc nikdo nezná a on ji pečlivě před každým skrývá.
  „Sesshoumaru nevíš kde je Inuyasha?“zeptá se ho Rin ráno starostlivě. Má moc ráda oba dva a docela by ji zajímalo co se to s nimi v poslední době děje.
  „Jak já to mohu vědět? Asi málo spal a tak ještě dospává. To víš člověk.“
  „Já jsem taky člověk. Opravdu ne všichni lidé jsou zlí.“ Sesshoumaru s se na ni zadívá. Za ta léta společného soužití zapomněl, že je člověkem. Něco zabručí a vstane od stolu. Rin si povzdechne. Dneska se pustí do zahrady. Je tak zanedbaná a vesničané neví co mají dělat. Vydává rozkazy jak starý generál v bitvě a přemýšlí o dopise od Keiko. Dnes ji bude muset napsat. Inuyasha se neukázal celý den a Sesshoumaru pochopí, že se mu vyhýbá. Je mrzutý a klidně to dává najevo svému okolí. Nakonec zaleze do svého pokoje trucovat.
  V jedenáct nervózně pochoduje svým pokojem a snaží se vycítí jen ten jediný dech, který ho zajímá. Jen ty jediné dveře, které ho zajímají, ale ty se neotevírají. Má nutkání za ním jít do jeho pokoje, lehnout si k němu, přivinout...nějak si rychle zvykl na to, že ho má v náručí. Nakonec si lehne a civí do stropu.
   Je už hodně po půlnoci, když se dveře otevřou a do pokoje vejde Inuyasha. Jde jistě jak už ví, kde leží a čeká na něho Sesshoumaru. Celý den byl ve svém pokoji a rozmýšlel co to dělá. Proč za ním chodí? I když je člověk tak cítí jeho vůni ze svého nočního kimona na kterém trvala Rin pro oba. Vůbec neví co má dělat. Touží po něm, ale on ne. Nebo ano a nechce si to připustit. Řekl, že chce, aby se rozhodl sám a o svobodné vůli, ale pořád ho pronásleduje ten jeho žhavý pohled plný touhy. Jak se má rozhodnout, když cítí jeho zájem o něho. Vyhřívá se v jeho zájmu a byl by pokrytec kdyby si nepřiznal, že mu to nedělá dobře. Hořce si přizná, že od toho polibku u stromu vše bylo příjemné a neudělal nic co by mu vadilo. Kdyby ano měl by důvod odmítnout, ale takhle nemůže přece odmítnout jeho pozornost, která je tak něžná. Povzdechne si začervená. Kéž by byl opět tím démonem jako dřív. Bylo to tak jasné a věděl co dělat, ale teď je člověkem a za těch skoro deset let se toho hodně naučil. Věci, které dřív ignoroval nebo si dělal z nich posměšky. Dřív by vytasil na Sesse Tessaigu, ale teď ne. Je jiný a jiný je i Sess. Nebo spíš se nezměnil a jen ukázal stránky své povahy o kterých neměl tušení. Jen jak se staral o Rin a pak o něho.
  Přemýšlí o tom kolik je hodin. Už asi hodně po půlnoci a on pořád neví co má dělat. jestli tam půjde tak...zvedne se a otevře dveře. Váhavě jde stejnou cestou jako dvě předešlé noci. Otevře jeho dveře a vklouzne do místnosti se srdcem až někde v krku. Přejde jistě k jeho rohoži a jako předešlé noci vklouzne k němu do náruče.
  „Rozhodl ses“ zašeptá měkký hlas hlas Sesse u jeho u ucha. „Nechápu proč a nevíš to ani ty. Vím, že po mně netoužíš“řekne smutně, ale s naději, že to není pravda. Zesmutní, když vidí jeho slabé přikývnuti. „To je škoda, ale přesto tvého rozhodnutí využiji. Jsem sobecký. Měl bych tě nechat jít“ šeptá a rukou ho hladí pod kimonem. Dotýká se ho jako něčeho krásného a křehkého. Dotyky  křídel motýla a přece vzrušujících. „Otoč se!“ Inuyasha poslechne. Ví, že tady v temnotě pokoje v jeho posteli to bude Sess kdo bude mít navrch. Trochu mu to vadí, ale udělá co chce.“Políbím tě. Moc po tom toužím. Už tak dlouho. Nemáš tušení...“ zasměje se. Nad zdvihne se a začne ho líbat. Jemně přejíždí jeho rty a snaží se ovládnout svůj chtíč. Musí na něho pomalu, ale o to sladší pak bude jeho odměna. Není ještě připraven. Odtrhne se od jeho sladkých rtů a přitáhne si ho do náruče.
  “Spí!“ poručí mu a Inuyasha se uvolní a usne. Sesshoumaru zajásá. Přece jen není to tak beznadějné. Zálibně se dívá na něho v jeho náručí. Ráno se Inuyasha probudí se Sessiným polibkem na rtech. Oplatí mu to a začervená se. Políbil ho. Našel k tomu odvahu. Cítí jak se červená a má nutkání se někam zahrabat.
  “ První polibek. Doufám, že jich bude víc.“
   U snídaně přemýšlí o dalším svedení, učení Inuyashi. Pak si vzpomene na chvílí kdy po něm zatoužil. Hned po snídaní vydá příslušné rozkazy . Taková lázeň udělá jim oběma jen dobře. Tedy jemu určitě. Vyčíhá si moment, kdy je Inuyasha sám.
  „Inuyasho“ osloví ho mazlivě. Ten k němu zvedne hlavu a v očích má otazníky. Co pak asi chce? Doufám, že ne, ne za bílého dne. Panikaří a hledá únikovu cestu. Přece jen je to něco jiného ve tmě a něco jiného za denního světla uprostřed paláce.
  „Dal jsem pro nás připravit lázeň.“ Inuyasha si oddechne a radostně přikývne. Sesshoumaru je udiven. Panika a teď radost? Nechápe tomu. Oba vykročí k lázní. Sesshoumaru si v duchu mne ruce nad tím jak to bylo snadné. Když se blíží k lázni Inuyasha zpomalí jak mu začíná docházet, že tam budou oba.
  „Bojíš se?“ ozve se za ním hlas Sesse. Zvykl si mu tak říkat. Zavrtí hlavou. Předstírá, že nemá, ale doopravdy má strach. Vůbec neví co má čekat. Ráno začal dumat o fyzické stránce toho co ho čeká. Přece nepřizná mu, že nic neví. A jaké to bude? Zatím nic se moc nestalo, ale ví, že Sess bude naléhat. Jemně a trpělivě jak má ve zvyku, ale jednou k tomu dojde a on nechce na to teď myslet. Vejdou do lázní. Inuyasha si chce sundat oblečení, ale Sess ho zarazí.
  „Sundám ti to.“ Inuyasha hypnotizovaně se dívá na jeho ruku jak se natahuje k jeho oděvu. Snad to nebude tak hrozné. „Proč zavíráš oči. Jsou krásné. No zvykej si, že budu ti říkat takové věci. Rád se do nich dívám.“ Pod vlivem jeho hlasu otevře oči a dívá se do svých do jeho žlutých oči. Všimne si, že červené kimono má už dole a zbývají jeho kalhoty a košile. Sess je oblečený. Tuší, že bude muset mu sundat jeho oblečení. Ale proč? Co z toho má? Dívá se jak jeho ruka vytahuje jeho košili z kalhot a jeho ruce na své pokožce. Je to stejné jako v noci si říká. Neodolá a musí hladit jeho svaly na hrudi. Skloní hlavu a dá mu polibek na bradavku. Chtěl by víc, ale ještě ne, když vnímá jak  pod jeho dotykem Inuyasha trhl. Odvrátí hlavu, když sessova ruka zatáhne za pásek a kalhoty sklouznou dole. Stojí před ním nahý. Rychle se otočí. Už takhle byl s Mirokem, když  se koupali, ale nikdy ne s někým kdo ho tak hladově pozoruje, kdo ho chce.
  „A teď mi sundej šaty ty. Nebude ti to vadit, že ne.“ Inuyasha zavrtí hlavou, že ne. Moci tak mluvit, říct mu to. Ale Mlha mu to vzala. Zakleje. Nedívá se mu do obličeje. Nechce vidět jeho výraz a snaží se rychle poradit s oděvem. Sundá mu kožešinu, pancíř, košili. Zarazí se nad pahýlem ruky. On sám . Udělal to, když spolu bojovali. Dotkne s se ji a němě se podívá na Sesse.
  „Nebudu tvrdit, že mi to nevadí, ale jestli bys zkoušel mi takhle zaplatit nebo tak nějak tak na to zapomeň.“ Neřekne co, ale oba si rozumí. Sess si sedne na stoličku a stáhne si boty. Postaví se, čeká. Udělá to nebo ne? Inuyasha natáhne ruku k jeho kalhotám. Stáhne ruku a zavrtí hlavou. Sess si povzdychne a stáhne si kalhoty. Inuyasha zahlédne jeho vzrušení a rychle odvrátí hlavu. Sesshoumaru si sedne  na stoličku, odhrne vlasy. Inuyasha vezme mýdlo do ruky a začne ho mýt. Přejíždí mu záda protahuje ho. Nakonec ho opláchne a dívá se jak si Sess myje zbytek těla. Jednou se nebude mýt on, ale budu to dělat já, uvědomí si a zachvěje se. Sedne si na stoličku a začne se mýt. Najednou ucítí jak mu Sess odhrnuje vlasy na stranu a na krku ucítí jeho rty. Drobné polibky pohlazení. Už je to tady? Ne. Sess vezme mýdlo do ruky. Umyje si ho.
  „Takhle by se mi to líbilo víc. Nejdřív polibek a potom...“ vysvětluje mu postup jak se příště budou spolu mýt. Myje mu záda dlouhými rytmickými pohyby, které ho ukolébávají. Líbí se mu jak o něho Sess pečuje. Najednou ucítí na zádech jeho tělo jak se tiskne k němu. Trhne sebou. Je to tak zvláštní, ale ne nepříjemné.
 “Nic co se ti nebude líbít tak neudělám.“ Nevědomky potvrdí Inuyashovo rozhodnutí. „Pojď!“ Otevře dveře do místnosti s bazénkem nebo spíš velkou kádi. Vklouzne do ní a vzdychne nad tím jak ho sevře voda. Je vzrušený, ale ví, že si nemůže dovolit se ukojit. Inuyasha ho napodobí. Horká voda je hýčká a oni si tam leží a pozorují se. Jejich těla se jemně dotýkají a oba jsou tím vzrušení.
  „Dnes večer...“ Sesshoumaru se rozmýšlí jak to říct. „Chci něco víc. Jestli nechceš v tom pokračovat můžeš kdykoliv přestat. Já to nějak přežiji. Prostě ke mně večer nepřijdeš. Budu to brát tak, že nechceš v našem vztahu pokračovat.“ Sesshoumaru ho zamyšleně pozoruje. „Jestliže, ale přijdeš tak každou další noc se posuneme dál a dál až nakonec se spolu budeme milovat. Nevím proč jsi za mnou včera přišel. Vím proč já to chci, ale nevím proč to chceš ty.“ Vezme jeho ruku a pod vodou si přiloží k svému vzrušenému mužství. Inuyasha cukne rukou.“ jednou se tě asi na to zeptám a chtěla bych odpověď. Pravdivou odpověď. „Pustí jeho ruku a přesune se blíž.
  „Jsi krásný, Inuyasho“ osloví ho opět tím mazlivým tónem.
  „Já?“ Inuyasha vytřeští oči.
  „Z mého hlediska jsi krásný.“ Zvedne ruku a pohladí mu obličej a hruď. „Zvykni se na slova, které bys ty říkal ženě.“ Skloní hlavu a políbí ho. Inuyasha mu odpoví. Už si pomalu zvyká na jeho polibky a pohlazení.
  „Dneska v noci pokud ke mně přijdeš budeme muset se naučit dokonale  líbat. Miluji tvoje rty, jazyk. Mohu jen jednu otázku?“ Inuyasha je překvapen.
  „Jistě.“ Naznačí rty. Sesshoumaru se docela dobře naučil odezírat a není to tak těžké vědět co řekne. A stejně by se ho na to zeptal.
  „Měl jsi něco s Kagome?“ Inuyasha zrudne. Je překvapen.
  „Takže nic. A s Kikyo?“ už řekne podezřívavě. Inuyasha zrudne ještě víc a vylítne z vody. Rychle na sebe natáhne oblečení. Sesshoumaru stojí v lázní se svou košili v ruce a nemůže tomu uvěřit. Inuyasha po něm střelí pohledem a uteče. Sesshoumaru se posadí na stoličku.
  „Já myslel, že má nějaké zkušenosti.“ V duchu zakleje. Musel být z něho mimo, když si nevšiml jeho nezkušenosti a to jak líbá. Vůbec netušil, že s Kikyo nic neměl. Byli spolu tak dlouho a obě ho milovaly. Jestli to je tak, tak on by byl jeho prvním milencem, ale ne láskou. To by tak nevadilo no trochu ano, ale to vše mění. Naprosto vše. Bude lepší, když toho nechají. Rychle na sebe naháže oblečení stále ještě v šoku a svými smysly najde rychle Inuyashu.
  Ten se zatím schoval do zahrady za sukně Rin. Sess to určitě nenechá jen tak, ale uprostřed lidi si nic nedovolí. Zrovna drží kus pěkného dřeva, když ho Sess odtáhne z doslechu ostatních. Ani jeden ani druhý nechce, aby ostatní to tušili i když jsou to jen vesničane a Rin.
  „Inuyasho já myslel, že máš zkušenosti...já nechoď dnes ke mně.“ Inuyasha fialoví vzteky.
  „Ty sebejistý zmetku. Tak tobě vadí, že nemám zkušenosti. Já ti ukážu...jestli si myslíš, že můžeš si dělat co chceš tak se mýlíš. Co si vlastně o sobě myslíš? Zkušenosti...jde  ti jen o tohle vyspat se a nechat být. Ty, ty...“ Sesshoumaru se snaží z toho něco pochytit, ale po prvních třech slovech přestane to krupobití slov odezírat. Nestíhá to. „Tak  nedostatek zkušenosti, ty namyšlený bezcitný parchante...“pokračuje Inuyasha. Přece jen věděl, že je v tom nějaký háček, že je to přilíš dokonalé. A najednou si uvědomí, že má v ruce kus dřeva. Nenápadně si ho potěžká a švihne jim Sesshoumaru po hlavě. Moc mu to neublíží, tak nanejvýš jeho egu, pomysli si Inuyasha. Ale příště si možná rozmyslí co chce říct. Odhodí zbytek dřeva a odkráčí k Rin. Aspoň budou třísky na podpal. Tak Sess se přece jen k něčemu dneska hodil.
  Sesshoumaru naprosto vyvedený z míry nechápe co se stalo. Chce zavolat něco za Inuyashou, ale rozmyslí si to. Dřevo je dřevo, ale příště by po něm mohl hodit něco tvrdšího. Zaleze do svého pokoje a opět trucuje. Chtěl jen být džentlmen a on takhle. Vůbec si toho neváží.  Přece je tady celou dobu z donucení, tedy skoro a po něm netouží a  najednou ho praští. Co chce víc? Dal mu přece svobodu. Nemusí za ním chodit. Zesmutní. Dnes nepřijde a samotnému je mu tady hrozně. Vyjde do zahrady a sedí v ni až pozdě do noci. Pozoruje měsíc a cvrkající cikády. O půlnoci se vrátí do svého pokoje. Otevře dveře  a uvědomí si přítomnost někoho dalšího jemu dobře známého. Rychle zavře dveře a přejde k posteli. Inuyasha. Co ten tady dělá? Copak mu neřekl, aby nechodil? Ale neváhá, stahuje ze sebe oblečení a vklouzne k Inuyashovi, který když se ho nedočkal tak šel spát. 
  Tak dnes líbání nebude, pomysli si a stáhne mu kimono. Ten se zavrtí jak ucítí chlad a přitiskne se ke zdroji tepla. Sesshoumaru je naprosto spokojený, když cítí jeho nahé tělo v svém náručí. Konečně může spát. Obejme ho a usne. Ráno se Inuyasha probudí a chce se protáhnout. Ta dobře se nevyspal....trhne sebou, když zpozoruje ironický pohled Sesse. Zrudne, když mu dojde na kom se probudil. Cítí jeho nahé tělo a na břiše jeho vzrušený úd. Po chvilce si uvědomí, že i on jen nahý. Ale jak? Musel mu v noci sundat kimono a on o tom neví.
  „Čas k líbání!“ nedá mu se vzpamatovat a přitiskne své rty k jeho. Hladí je a líbá jemně jako peříčko, ale neustále zvyšuje na ně tlak až ho donutí je otevřít. Rukama mu přejíždí po zádech. Snad se aspoň líbal. Prohloubí polibek a je potěšen, když mu Inuyasha odpoví. Polibek se prodlužuje až oba nemohu dýchat. Inuyasha nakonec z něho vstane a vyskočí z postele. Zaregistruje vzrušené tělo a jeho spokojený výraz.Rychle na sebe natáhne kimono a chce se vypařit.
  „Inuyasho!“ příkaz splyne a on se otočí. Co ještě chce? „Pojď sem!“ Nesnáší příkazy. Neochotně se přiloudá.
„Pravidlo číslo jedna. Pokud budeš odtud odcházet očekávám polibek. Ty můžeš čekat totéž.“ Inuyasha se zašklebí a dá mu rychlý polibek.
  „Pro dnešek to stačí, ale zítra se musíš snažit víc. Pokud dnes...“Inuyasha mu položí ruku na rty. Ten ji rychle políbí dokud má šancí. Inuyasha zrozpačití a raději rychle odejde. Sesshoumaru se podívá na své vzrušené tělo a na dveře. Kruci opět se musí uspokojit sám. Položí si ruku na úd a zavře oči.
  „Nerozumím proč k němu chodím.“ Je tak samolibý, nafoukaný, nesnáším ho, ale ví, že to není tak úplná pravda. Kdyby to byla pravda tak se dnes neprobudí na jeho nahém těle a nebude se mu to tolik líbit.Odfrkne si. Zbláznil se. Opravdu. Najednou opravdu uvažuje, že bude spát se Sessem. Vždyť má rád dívky. Zbláznil se, nebo je očarovaný, nebo je to jeho lidskou podobou, nebo...neví proč. Je tak vytrvalý a ohleduplný, sice diktátorský, ale něžný. Ví jak na něho. Až moc dobře. Asi jsem přilíš dlouho sám, ale ví, že i to není úplná pravda proč za ním chodí.
  Rin je u snídaně pobaveně pozoruje. Je zvědavá jak se to mezi nimi dál bude vyvíjet. A je ráda, že konečně přišla co jim je. Milenecké rozmíšky. Rin se to o nich dověděla tu noc co psala Keiko dopis a najednou zaslechla plížívé krky. Šla se podívat kdo to je a viděla Inuyashu jak jde do pokoje k Sesshoumaru. Když chvilku čekala a nevyšel z nich uchichtla se, šla dopsat dopis a pak spát. Jednu chvilku si myslela, že je do něho zamilovaná, ale nakonec přišla, že ho sice má ráda, ale spíš jako strýčka. Prostě není to ono jak si to představuje. Rozbuší se srdce, zrak se zamží a ona nebude vědět kde je...vzdychne si. Jestli pak někdy někoho potká kdo ji upoutá. Zasní se a ani si nevšimne jak ti dva někam zmizí. Když uslyší hluk rozhlédne se a zamračí se. Už zase nejsou mi k dispozici. Jak to má sama všechno zvládnout? Určitě je neuvidí do večeře. Potom si přijdou, Inuyasha zrůžovělý a Sesshoumaru s pohledem nic ti to toho není a s chladným výrazem ruce ode mně pryč.
  V noci napjatý a zvědavý Inuyasha spěchá za Sessem. Ten už na něho čeká. Dneska ještě ne, ale zítra by už se mohl sním milovat. Touha jim projede jak žhavý nůž a vzruší se. Stačí jen představa jak do něho proniká a nemusí ani ho tady mít. Trochu si dělá starosti jestli po něm touží, ale za chvilku si to ověří. Bude se s nim těšit...ne dost, nebo se udělá ještě dřív než přijde. Poslouchá dveře od jeho pokoje a pak svoje. Usměje se, když uslyší jeho kimono padat na podlahu. Odhrne pokrývku a ucítí jeho nahé tělo vedle sebe.
  „Pravidlo číslo dvě“ ďábelsky se usměje.“Pokud sem přijdeš tak očekávám polibek.“ Sama pravidla. Až bude opět mluvit, řekne mu něco o těch jeho pravidlech.
  Ale to už  se k němu Sess naklání a líbá ho. Oba se líbají a vychutnávají si rty toho druhého. Přestává se tomu bránit a necukne pokaždé, když se ho dotkne, políbí. Začíná se mu to až moc líbit. Dokonce se dnes těšil jak ho políbí a bude hladit. Sess z nich stáhne pokrývku a odhalí jak svoje tělo tak jeho. Inuyasha čeká co bude dál. trochu se červená, ale zvyká si, že ho někdo vidí nahého a on jeho. Za chvilku to už ví, když cítí jeho ruku jak se sune dolu po jeho hrudi, břiše, pohladí ho kolem jeho údu a jak se kolem něho sevře. Tak to mu nevadí, když ucítí jak začne ji pohybovat. Zvětšuje se a...počkat to je něco jiného. Zvedne hlavu z polštáře a vidí jak Sess sklání svoji hlavu a bere ho do úst. Chce protestovat, ale je to tak...tak krásné dostane ze sebe. Stokrát lepší než rukou. Nepřemýšlí o tom a jen vnímá jeho ruku, rty jazyk, zuby jak si s nim hraji, lížou, saji. Už to nevydržím chce říct a vyvrcholí. Cítí jak teplé kapičky dopadají na jeho tělo. Je mu tak dobře. Nejraději by svoji spokojenost vykřičel do světa, ale nejde to. Zvedne se a dívá se jak Sess ochutnává jeho se...co to dělá? Je celý rudý a přetáhne přes sebe pokrývku. Slyší jeho smích. To snad ne. Copak se to dělá? Ale na druhou stranu přece není takový zbabělec a vůbec asi se to dělá takže „Vystrč hlavu“ rozkáže si sám sobě.
   V slabém svitu měsíce vidí pobavený výraz Sesse. Jen počkej. Odhodí pokrývku. Možná nemám dost zkušenosti, ale budu tvým rovnocenným partnerem. Musím se učit, ale uvidíš, že si nebudeš stěžovat. Sesse ještě víc pobaví jeho odhodlaný výraz. Co chce dělat? když vidí jak si klekne. Inuyasha zkusmo si olízne rty a pozoruje co to udělá se Sessem. Hmm funguje to dobře a začne si hladit tělo. Sesshoumaru je na vrcholu blaha, dovede ho vzrušit a on si chce hrát a vzrušuje ho. Ucítí jeho ruku kolem svého penisu. Podívá se na jeho ruku jak ho drží. Z nevinného andílka je sexuální démon. Učí se rychle a snaží se zadržet výkřiky rozkoše. Démon, když ucítí jeho rty jak se sevřou kolem jeho žaludu, saji ho a jazyk ho laská po špičce. Pomalu ho do sebe vtahuje. Nezkušený to si dělal srandu ne a zasténá. Skončil jsem v ráji a tak nechci na zem. Svíjí se pod jeho rty a Inuyasha poslouchá jeho slastné vzdechy.
  Najednou jeho tělo se napne a klesne s výkřikem na prostěradlo. Cítí jak vyvrcholí. Zvedne hlavu a pozoruje jak Inuyasha stejně jako on ho ochutnává. Chce říct, že to nemusí, ale nakonec nic neřekne. Je tím spíš potěšen, ale to jak ho měl v ústech ach taková slast. Jaké to bude až bude uvnitř něho? Natáhne pro ručník a oba utře. Inuyasha k němu se samozřejmě přitiskne. Zívne si a usne jako když ho do vody hodí.
  Ráno je probouzí zpěv ptáků a polibek Inuyashi. Je opravdu důkladný, pomyslí si a najednou vedle sebe nikoho  necítí. Inuyasha je už oblečený. A on ho chtěl pozorovat jak se obléká.
  „Inuyasho, pravidlo tři.“ Ten se otočí. „S oblékáním počkej na mně. Rád se na tebe dívám.“ Inuyasha se zamračí, ale v duchu si řekne No počkej. Pomalým pohybem si stáhne kimono a jak stahuje tak si hladí tělo. Bradavky, břicho, podbřišek a nezapomene si pohladit úd a stehna. Pomalu se otočí kolem dokola a stejně pomalu si je natáhne. Sesshoumaru polkne.
  „Probudil jsem v něm ďábla“ , posteskne si už  do prázdného pokoje. To udělal naschvál. Podívá se na svoje vzrušené tělo, zavře oči a začne se laskat. U snídaně ignoruje oba. Jednou bych chtěl ten ranní rituál vynechat si pomyslí. Tedy pokud by to neudělal Inuyasha. Opaří se jak rychle se napije horkého čaje.
  „Dala jsem Vám připravit jídlo. Nechci vás tady vidět až do večera. A ne, že se někde ztratíte.“ Oba s se k ni otočí. Z tiché ehm poslušné malé Rin vyrostla dračice. Oba bezmocně pokrčí rameny. Ji se nedá odporovat. Ta když si něco usmyslí...Vezmou jídlo a vyrazí ven. Na druhou stranu by to nemuselo být tak zlé, když se usídlí na malém palouku.
  Oba rozloží kus látky a potom jídlo. Inuyashovi se zableskne v očích. Mohl by vyzkoušet pár drobnosti. Sess po mně touží a já taky, ale to si přiznal až včera, když tak snadno s ním strávil noc a nevadilo mu co dělali. Vezme kousek ovoce. Podívá se na něj a pak na Sesse. Ten si prohlíží jídlo co jim dala Rin, když se před jeho obličejem objeví kousek ovoce. Zvedne hlavu a podívá se do čokoládových nevinných oči Inuyashi. Nevinných to zrovna. Po včerejšku ani nápad. Pro něho poprvé, ale to jak ho lízal...Chce si hrát. Zkoušet nad nim svoji moc, ale na to musí být dva. A on si rád hraje s Inuyashou. Vezme kousek ovoce a olízne mu prsty. Inuyasha vezme další a opět ho nakrmí. Tentokrát vezme prst mezi rty a jemně do sebe vsaje a olízne jazykem. Inuyashovi po chvilce dojde co to dělá a co napodobuje. Tentokrát vezme jiný kousek a donese je ke svým rtům. Vsaje ho, polkne a pečlivě si prst olíže. Dívá se do oči Sesse.
  „Dost! jsem už vzrušen.“ Inuyasha se zarazí a přitáhne si jeho ruku do svého klína. Oba jsou překvapeni tím gestem a Sesshoumaru se rozhlédne po krajině. Ne tady ne. Místo toho se podívá na jeho klín a na jeho ruce.
  „Mohu?“ zeptá se. Inuyasha pokrčí rameny. Neví na co se ptá. Sesshoumaru mu položí hlavu do klína. „Nechci se s tebou teď milovat ale dnes večer ano.“Nedodá už jestli ano nebo ne. Oba vědí, že přijde.
  Inuyasha se dotkne jeho stříbrných vlasů. Jsou úplně stejné jako jeho v démoni podobě. Stejné oči. Jen měsíc a pruhy na tvářích jsou jiné a říkají, že jeho matka byla démonka. Dotýká se jich a učí se znát jeho rysy. Ještě nikdy to neudělal a teď ho nechává být. Kdyby byli lidé tak jsou dávno stáří.Kolik jim je osmdesát, devadesát let možná víc a vypadají stále stejně. Jenže on je člověk. Sice na sobě moc změn nepozoruje, ale i on zestárne. V očích se mu mihne strach. Musí najít Mlhu a odzískat svoji původní podobu. Nemá strach ze smrti to ne, ale...
  „Bojíš se té noci?“ mylně si vyloží ten strach v jeho očích. Inuyasha divoce zavrtí hlavou.
  „Těším se. Moc.“
  „To jsem rád. Já taky. Chci tě tak podle mně dlouho. Líbí se mi to...“
  „Co se ti líbí?“ Naznačí Inuyasha.
  „Tvoje ruce v mých vlasech a tvoje vůně a ty celičký. „ Dívají se na sebe a s polibky  zapomínají na čas.  Jen prodlužující se stíny na zemi je varuji, že čas večeře minul a brzy bude noc. Rychle zabalí a přemýšlí, že to nestihnou k večeři.
  „Rin se bude zlobit a hlavně nechci zmeškat noc.“ Vezme ho kolem pasu a vytvoří mrak. Letí jak nejrychleji můžou a teprve před vesnici se spustí na zem.
  „Co Vás zdrželo? Nevíte, kdy máte přijít na večeři?! Jste jak dva malí kluci. Opravdu Vás někam pustit. To chcete sebou strážce nebo co. Bála jsem se...“ Rin je oba hubuje přísným hlasem s rukama v bocích. Inuyasha si gratuluje, že nemůže mluvit. Sesshoumaru se bezvýrazně dívá někam za záda Rin. Najednou ho chytne za ruku a táhne. Dnes vůbec na levity Rin nemá čas. Jindy by se u toho bavil, ale dneska je tady něco důležitějšího a touha jim projede jako šíp.
  „Sesshoumaru - sama já ještě nedomluvila!“ křikne za ním Rin. Ale asi domluvila povzdechne si. Rozzlobeně, ale pobaveně se dívá jak Sesshoumaru  táhne za sebou Inuyashu jako panenku na hraní. Chudák. Nemá vůči němu žádnou šanci. Hádají se? mudruje Rin, když vidí jak se mu konečně vytrhne ze sevření a spolu se hádají.
   Inuyasha zapluje do svého pokoje. „Hlupák je to.“ Dneska se sním bude milovat, ale zítra musí odejít a konečně najít Mlhu. A to nejen kvůli minulosti, ale taky kvůli budoucnosti. Sedí na rohoži a dívá se na měsíc venku. Má jít nebo nemá. ještě může couvnout. Potom už ne. Jakmile se bude s ním milovat...Poprvé se bude milovat. Předtím si myslel, že to bude Kikyo, potom možná Kagome až bude starší a nakonec se bude milovat s tou nejnemožnější osobou na světě. Sessem. Jaké to bude? Bude to bolet, bude to hezké, sakra neví co má čekat. Nemá ani tušení. Ale ví jedno  neublíží mi. Mohl to udělat už tisíckrát a zatím mně dostal tam kam chtěl tak hladce. Jsem zvědavý a toužím po jeho objetí, jeho polibcích. Nechci už být sám a s ním se cítí tak dobře. Možná až moc dobře. Hodí všechny argumenty za hlavu.
  „Táhni do pekel Sesshoumaru!“ řekne. Chci tam jít. Otevře dveře a jde za svou touhou za svým chtíčem. Tentokrát ví přesně proč tam jde. Jako stín projde kolem všech dveří až stane před těmi jedinými, které ho zajímají. Zaváhá a pak je otevře. Světlo? zamrká. Uprostřed pokoje stojí polonahý Sess a jemně si masíruje pahýl. Bolí ho to? Přijde k němu a dá mu na něj polibek. Potom se k němu přitiskne a políbí ho na rty. Nemá na sobě noční kimono, ale svoje oblečení a Inuyasha natáhne ruku a rozváže pásek u jeho kalhot. Sess nechá ho dokončit to co nedokončil v lázní. Kalhoty spadnou na podlahu a Sess z nich vystoupí. Inuyasha si lehne na rohož a protáhne se. Vidí jak Sessovi záři oči touhou. Chce ho a on chce jeho. Jak pro tuto chvílí jednoduché. Olízne si vyprahlé rty. Sess si k němu klekne a políbí ho. Líbají se  nejprve divoce skoro nemotorně se hladí jak se snaží ukojit ten první hlad po sobě. Sesshoumaru je na pokraji ovládání a nejraději by se do něho ponořil hned. Být v něm, cítí ho  to je jako splněný sen. Nechápe  proč se nenáviděli. Pohladí ho a vtiskne  se mezi jeho nohy. Je to pro něho nezvykle cítit váhu Sesse, ale podvoluje se.
  Sesshoumaru ho hladí a potom do něho velmi opatrně a pomalu vstupuje. Dívá se mu do oči jestli nevidí záblesk bolesti, ale vidí zvědavost touhu vše. Dal by cokoliv za jediný jeho výkřik rozkoše, za jediný slastný výdech, ale musí se spokojit s výrazem tváře a oči. Jsou nádherné stejně jako on. Vstoupí do něho celý a zaúpí rozkoší jak je pevně sevřen. Chvilku čeká než si Inuyasha zvykne na jeho vpád. Políbí ho. Inuyasha přemýšlí o pocitech které zakouší poprvé. Nic podobného ještě nezažil a docela se mu to líbí. Ze začátku trochu nepříjemné, ale teď je to takové vzrušující. Jen hmm ta poloha..prostě není to ono. Zavrtí se.
  „Chvilku počkej. Zvykneš si.“ Inuyasha přemýšlí o čem to mluví. Zas ten hlas nemůže zas nic říct. Pohne nohama a zjistí, že je to lepší, ale pořád to není ono. Sess ho zatím líbá a hladí po celém těle. Je to lepší, když je nemá roztažené a natažené. Pokrčí je. Hmm lepší.
  „Oviň si je kolem mně“ řekne Sess a on to udělá. To je ono skoro vykřikne, ale proč nic nedělá. nebo je to všechno? Sjede mu po zádech na hýždě a sevře je. Sess se začne pohybovat. Vytahuje se opět vniká celou svou délkou do jeho těla. Pomalu, ale Inuyasha nechce pomalu. Oba dva své pohyby sladí a stříbrné a černé vlasy se proplétají. Sess zrychlí a vykřikne do jeho krk jak se snaží ztlumit svoji vášeň.  Nechce se mu vystoupit, ale nakonec to udělá a lehne si vedle něho. Pohladí ho a políbí, ale je tak ukojen, že nechce se mu nic dělat. Inuyasha si klekne k němu. Sess pozoruje jeho nespokojenou tvář. Sklouzne očima na jeho penis, ale přece  byl zároveň sním tak co je špatně?
  „Jsi pomalý. Chci rychleji.“
  „Já mám zrychlit“ řekne. Inuyasha rozpačitě přikývne. „To nejde.“
  „Proč?“
  „Protože jsi člověk. Je mi to líto, ale mohl bych ti ublížit a to nechci. I tak se s tebou zapomínám.“ Inuyasha se rozzáří. Chtěl by mu tolik toho říct a že chce víc. Začne ho líbat a sklouzne níž. Je to nenasyta, když je v jeho ústech a cítí jak opět je vzrušený. Oba usnou až k ránu po celonočních hrátkách.
  „Auu to bolí. Dávej pozor“ ozve se rozespalý hlas Sesshoumaru. Podívá se na něho a na to jak sebou hází. Je celý v horečce uvědomí si s hrůzou. Už jednou ho tak viděl. Tehdy před roky když ho zachránil. Rychle ho obleče a přehodí si šikovně přes rameno a odnese do jeho pokoje. Nikdo ho nevidí.
  „Rin!“ bouchá na dveře, až je skoro prorazí.
  „Sesshoumaru? Co se děje?“
  „Inuyasha je asi nemocný. Celý hoří. Pojď!“ Vleče ji za sebou. Rin se neptá jak to ví.
  „Nemocný. To je divné. Včera byl jak rybička.“ Přiklekne k němu a dá mu ruku na čelo. Hoří. Je celý rozpálený. Studenou vodu. Potom její pohled sjede na fialové rty. To je divné.
  „Počkej!“ křikne. Sesshoumaru se obrátí a vrátí se k Rin. „Svlékni ho.“Sesshoumaru zrudne, ale udělá. Kdyby neměla takovou starost o Inuyashu asi by se bavila nad jeho rozpaky. Zepředu nic není vidět, ale na boku má tři napuchlé šrámy a nějaké modřiny.
  „Sesshoumaru příště musíš být opatrnější. Tvoje jedovaté drápy nejsou pro démony nebezpečné, ale Inuyasha je teď člověk. Buď počkej až bude polodémonem nebo buď opatrnější. Něco s tím provedu. Zajdu na bylinky. Beru si sebou ještěra a ty ho chlaď.“Vyjde ze dveří. Sesshoumaru dojde, že o nich Rin ví. Dojde pro studenou vodu a chladí jeho tělo. Je to moje vina. Včera jsem se musel zapomenout. Promiň už se to nestane. Dotýká se šrámu a je na sebe naštvaný. Kde ta holka vězí? Už dávno tady měla být. Ta přiběhne za hodinu celá zrůžověla.
  „Mělo by to vytáhnou ten jed z rány a hodně tekutin. Já musím ještě pro bylinky.“ Připraví obklad a dá mu napít a zmizí jako pára nad hrncem. Sesshoumaru zakroutí nad hromadou bylinek. Ještě víc? Ale on léčení nerozumí. Jindy by se šel za ní podívat, ale tentokrát má starost o Inuyashu.
  „Asi ty bylinky a obklady funguji“ řekne Rin po jedné prohlídce a opět se vypaří. Za dva dny je po horečce a jedech taky. Rin je pořád na bylinkách a Sesshoumaru pořád bdí u Inuyashi.  Třetí den se dívá do čistých nezkalených oči horečkou.
  „Už to nikdy nedělej. Vyděsil jsi mně.“ Inuyasha chce vstát, ale je slabý. Opět. „Já. Víš té noci.“ Inuyasha přikývne. Pamatuje si na tu noc plnou milování. „Nedával jsem pozor a poranil jsem tě. Promiň. Už vícekrát se to nestane.“ Inuyasha zvedne jeho ruku.
  „Jed. Dědictví po matce. Zapomněl jsem. Pro démona nic nebezpečného, ale pro člověka smrtelné. Rin tě vyléčila a ví to o nás.“ Inuyashu to utvrdí v tom, že se musí  vrátit do své původní podoby.
  Pátý den nemoci Inuyasha je zdravý. Zítra odejde ať se Sessem nebo bez něho. V noci se opět plíží chodbami do jeho pokoje. Otevře dveře a vklouzne k němu. Ten se probudí.
  „Inuyasho co tady děláš? máš být v posteli. Ve své ne v mé“ ještě dodá. Sesshoumaru se zvedne a rozsvítí svíčku. Inuyasha k němu přistoupí a řekne.
  „Zítra.“
  „Zítra. Co bude zítra? Co chceš říct?“ Inuyasha ukáže na sebe a na něho.
  „Zítra. ty a já. Tak to ne. Ještě nejsi zdravý.“ Mysli jen na jedno zoufale si pomysli Inuyasha.
  „Inuyasha chce zítra odejít a ptá se tě jestli půjdeš sním“ ozve se hlas Riny. Inuyashovi se rozzáří obličej a mohutně přikývne. Pošle Rin vzdušný polibek.
  „Zítra nikam nepůjde. Je nemocný. A potom co je to za pitomost. Jasně, že půjdu s tebou.“ Inuyasha ho políbí. „Před Rin nemusíš.“ Ta se zašklebí a zavře za sebou dveře.
  „Inuyasho proč byla Rin oblečena?“ Inuyasha zvedne hlavu. Sesshoumaru to neví?  Tak to bude pro něho nepříjemný šok. Je tak unavený. Jde si lehnout a čeká až Sess zhasne světlo a vezme ho do náruče. Spokojeně se zavrtí.
  Ráno už jsou na cestě. Rin se postará o vše.
  Inuyasha nevysvětlil Sesshoumaru proč chce odejít, ale je rád, že s ním jde. Na večer se utáboří jak dřív. Inuyasha váhavě přistoupí k Sessovi. Bude to stejné jako dřív nebo jiné? Sesshoumaru si ho přitáhne do náruče.
  „Nevím proč chceš odejít. Nevím co hledáš, ale pomohu ti“ Inuyasha mu dá polibek. Povzdechne si. „Nebudeme  se milovat dokud jsi člověk. Nechci tě ztratit. A neodmlouvej“ když vidí záblesk v jeho očích. „Dobře rozumím. Taky to chci. Ani pro mně to není lehké. Vyděsil jsem se, když jsi byl nemocný. Jestli chceš můžeme se mazlit“ zašeptá toužebně. To se možná udrží. Inuyasha radostně přikývne.
  Putují už dlouho a Inuyasha hledá Mlhu. Sesshoumaru už pochopil co hledá, ale nemohou ji najít. Po půl roce se vrací k Rin.
  „V žádném případě. Vdávat se. Ani náhodou. Kde je vůbec ten zbabělec. Chci ho vidět!“
  „Já si chci Rin vzít. Miluji ji.“ Sesshoumaru zaprská jak ucítí kočku. K tomu démon-kočka. Nesnáší kočky.
  „Zmiz mi z oči. Rin se nebude zahazovat s nějakou prašivou kočkou.“ Ten zaprská a jeho drápy se vysunou, ale snaží se ovládnout a neskočit po tom psovi. Inuyasha pobaveně pozoruje vzteklého Sesse.
  „Sesshoumaru. Miluji si ho a taky si ho vezmu“ řekne tvrdým tónem Rin. Sesshoumaru s se zastaví. Dívá  se na svou Rin. Je už velká. Žena. Odtáhne ji z doslechu ostatních.
  „Spala jsi s ním?“
  „Co je to do toho? Já se taky neptám s kým spíš. Ale ne.“
  „Dobře. Já ho přijmu jen kvůli tobě Rin, rozumíš.“ Ignoruje její slova s kým spí.
  „Takže jak se jmenuješ?“ Pravda je, že je hezký. Ne tak jako Inuyasha, ale něco do sebe má. Štíhlá pružná postava, černé vlasy se stříbrným pruhem. Jen ty kočičí uši by nemusel mít a zelené démonické oči kočky. Nemá rád kočky.
  „Guren a jsem z klanu panterů.“ Pronese to hrdě. „Jsem jejich vůdce.“ Sesshoumaru přikývne. Je to silný klan.
  „Až bude Rin osmnáct můžeš si ji vzít za tu dobu se můžete vídat. Ale Rin je člověk. Doufám, že si to uvědomuješ.“ Guren přikývne.
  „Moje sestra je polodémonka.“
  „Takže Ti nemusím nic vysvětlovat jak svět přijímá polodémony. „ Nedívá se na Inuyashu, ale cítí jeho pohled ve svých zádech. „A ještě něco. Chci obydlí odpovídající Rin. Nemusí to být něco velkého, ale myslím, že si rozumíme.“ Guren přikývne, přejde k Rin a políbí ji. Sesshoumaru zaprská.
  „To si dělejte v soukromí. Inuyasho jdeme nebo za sebe neručím. Rin musím to strávit.“ Ta přikývne. Sesshoumaru ji má rád a nakonec se s Gurenem smíří.
  Sesshoumaru vzteklý si rázuje směrem, kterým nikdy nešel. Inuyasha za ním běží a poslouchá jak si mumlá.
   „Kočka. Proč zrovna kočka? A k tomu panter. Nesnáším kočky v jakékoliv podobě. Fuj. Aspoň je démon. Ale ta holka vkus má. To se ji musí nechat. Je po mně.“ Mumlá  pořád dokola to stejné už dva dny co jsou na cestě. Inuyasha ho nechává vyzuřit se. Ten se zastaví a civí před sebe. Mlha pitomá mlha. Jak já nesnáším kočky. Udělá krok, když je odhozen Inuyashou a poslouchá jeho skřehotavý hlas jak mu Mlha vrátila hlas..
  „Sessi nne nechoď...nebezpečí..zústaň. Jáá musím jít. Volá...“ porozumí a dívá se jak Inuyasha vletí do Mlhy.
  Dívá se na chuchvalce přelévající se mlhy. Mléčně bílé mlhy.  Vezme větev a hodí ji na okraj. S úžasem se dívá jak větev  roste, pučí lístky a najednou vše zčerná a větev umírá. Vytáhne Tokijin a mávne jim před sebou. Cítí jak Mlha, ta co ji hledá Inuyasha, objímá meč a saje sílu meče a jeho. Rychle se odtáhne a Mlha zavyje vzteky.
  „Mám tě. Jsi můj a nepustím tě. Vrátil ses. Čekala jsem tu na tebe!“ šeptá Mlha okolo něho. Inuyasha proráží Mlhu a cítí jak jeho život tentokrát uniká. Ale ví, že jakmile bude ve smrtelném ohrožení jeho meč Tessaiga se ozve. Klečí na zemi a chvěje se když ucítí tep svého meče. Vstane a jde k němu. Už opět bloudí, ale tep meče ho tentokrát vede spolehlivě. Krok za krokem se k němu blíží. Mlha řve, ukazuje mu věcí, prosí ho, škemrá, vyhrožuje, aby nikam nechodil a zůstal v jejím náručí. Staví před nim přeludy přátel i nepřátel tak jak čte v jeho myslí, ale rozhrnuje ji a jde dál. Natahuje po něm ruku. Má ho a cítí jak se mění v polodémona. Zavýskne. Tessaiga zpívá, světélkuje a chvěje se jak ho chrání. Mlha řve, ale zákony nemůže ignorovat. Musí s se ho vzdát, nechat ho odejít, ale nechce.
  Tvoří přeludy jeho přátel. Shippo, Kagome, Sango Miroku, ale on ví, že jsou mrtví. nejsou tady. Přeludy krásek jak ho lákají. Nepřátel zvoucí, aby s nimi bojoval. Jedno lákadlo za druhým. Netuší o duších, kteří s se ho dotýkají a bezhlesnými hlasy ho prosí o vysvobození. Jde dál a náhle najde VĚCI. Sbírka jakou nikdy neviděl. Meče, hračky, oděvy koše..neví kam se dřív podívat. Nerozumí té hromadě věci posbíraných a naházených na sebe jen tak bez skladu a ladu. Obchází tu děsivou hromadu věcí a ví, že tak něco hrůzného neviděl. Ta hromada vyzařuje tolik zoufalství, smutku, strachu, bolesti a utrpení,  že  se tím dusí. Spěchá pryč od té hromady věci.  Mlha řve kolem něho, ale on běží pryč a Mlha skučí zklamáním. Vyběhne pryč a narazí do Sesshoumaru.
  „Jdeme!“ a táhne ho pryč jako by měl v patách samotnou smrt.
  „Počkej co to bylo?“ Sesshoumaru vidí Inuyashu v jeho polodémoní podobě a jeho meč. Holý meč bez pochvy.
  „Mlha. Mysleli jsme, že je to obyčejná mlha. Všichni zemřeli. Jen snad Kagome. Ne ona nemohla zemřít. myslím, že něco takového říkala. Ztratila se mi z náruče. Musím za ni Sessi. Musím ji vidět. Počkej tady...“ políbí ho a rozletí se pryč.
   „Kagome! Kagome! Štve mě ještě víc než ten Rinin panter. Určitě ji miluje. A co to mělo znamenat Sessi. Nejmenuji se tak. Jaký Sess. Počkej až se ukážeš.“ Klesne ke stromu.“Pitomče“ a neví jestli to platí pro něho nebo pro Inuyashu.
  Zvedne se a přejde k Mlze. Pozoruji ji a poslouchá. Bílá obyčejná mlha jaké viděl tisíce.  Není nic cítit, ale naprosto nic a přece z Tokijinu vysávala život. Tokijin ne, ale co když Tenseiga. Tasí ji a dotkne se Mlhy.
  „NE!“ vykřikne hrůzou. Vidí jak v mlze jsou uvězněny tisíce duši a životů, kteří skončili svůj život  v jejím smrtelném náručí. Bezhlesné výkřiky tváři stažených hrůzou. Tak tímhle musel projít Inuyasha.
   Tak proto se změnil. Dřív byl takový nezodpovědný, divoký a nerozvážný.  A pak když ho našel byl jiný. Jako by se mu stalo něco víc. Už ví proč s ním šel a nakonec jsou spolu. V Mlze si musel uvědomit nicotnost své nenávisti a počínání. V jediné jedné chvíli dospěl. Sesshoumaru se zachvěje, když si uvědomí, že mohl zemřít. Tak snadno přijít o život. Nic by se z toho nestalo. Má poděkovat Mlze, nebo ji zničit. Ne musí, musí ji zničit. Ne oni dva ji musí zničit. Slíbil, že počká tu na něho. A jestli se vrátí a bude chtít, tak opět spolu budou pít z poháru lásky. Odejde a utáboří se hlídající Mlhu s vytasenou Tenseigou, která ho bude chránit stejně jako Tessaiga Inuyashu. Stáhne Tenseigu a odejde od mlhy tak daleko, aby na něho nedosáhla.

   
 

   Inuyasha letí s větrem o závod, celý šťastný, že může mluvit, že je polodémonem a k tomu Kagome možná žije. Běží s myšlenkami na Kagome tři dny až dorazí ke studni. Konečně a zastaví se u studně. Kolikrát se ji pokoušel překonat jako člověk, ale pokaždé ho odmrštila. Skočí a cítí jak se ho zmocňuje starý známý  vír a jak pluje nebesky ozářeným tunelem. Jsem tady. Na druhé straně. V době Kagome. Se všemi těmi podivnými věcmi. Je tma. Vyskočí nahoru a rozrazí dvířka studně, které byly zapečetěny. Neuvažuje proč. Vystoupí ven a a zarazí se jak je vše skoro jiné. Maličkosti a přece je to tak odlišné. Před domem sedí nějaká starší paní. Inuyasha zachytí pach Kagome, ale není doma. Možná je ve škole. Rozhodne se na ni počkat.
   Co asi řekne až ho uvidí? Bude veselá i smutná, že se tak dlouho neviděli a možná mu vynadá. Pak ho obejme a kagomina maminka mu udělá něco dobrého. A budou si vyprávět. Zarazí se. Vyprávět - nemůže říct Kagome co dělal celou dobu a zvlášť poslední dobou. Začervená se. Tady v tomto světě mu to připadá jiné než tam. Zahlédne vystupovat nějakou ženu s taškami v ruce. Asi kagomina maminka.
  „Kagome konečně jsi doma“ ozve se hlas té starší paní. Inuyasha v jedné sekundě pochopí, že deset let je deset let a vše se změnilo. Kagome je velká a on tady nemá co dělat. Vyrostla a je podobné své mamince. Deset lety myšlenek na ni a jedno si neuvědomil a to, že Kagome je člověk. Vrátí se tam odkud přišel. Seskočí ze stromu ve chvílí kdy před dům vyjde Kagome.
  „Inuyasho! Jsi to ty? Jsi naživu! Já jsem tak šťastná!“ přiběhne k němu s úsměvem a slzami v očích. Bouřlivě ho obejme. Na chvilku se vrátí v čase a vzpomene si kolikrát ho tak objímala. Jen byla menší. V očích ho zaštípou slzy, ale rychle si je utře, aby je Kagome nezahlédla. Přesně to čekal. „Co se tehdy stalo? Co je s ostatními a s tebou?“ No tak řekni něco.“ Inuyasha odvrátí oči. Kagome mu čte odpověď ve tváří.
  „Všichni?“ Inuyasha přikývne. „Tušila jsem to. Celou dobu jsem to věděla a přesto to bolí. Tak moc to bolí.“ Kagome usedne na lavičku, kde před chvílí seděla její maminka. „Chtěla jsem se vrátit“ řekne tiše“ale bez střípků jsem byla nemohoucí. Nešlo to. Tolikrát jsem to zkoušela a když ty jsi nepřicházel ...já...“ odmlčí se. „A co ty? Co s tebou bylo? Naposled jsem tě viděla v mlze.“
  „Mlha mně proměnila v člověka bez hlasu a bez moci. Smrtelníka. Nemáte to jednoduché.“ Sedne si vedle ni. „Nevím proč mně nezabila. Potloukal jsem se jak se dalo. Chtěl jsem přijít se tady podívat , ale studna mně nepustila. Nakonec mně našel Sesshoumaru.“
  „Sesshoumaru?! Pamatuji si jak jste pořád valčili. Změnil jsi se. Jsi tak jiný. Co dělá? Jsem tak ráda, že žiješ.“ Dívají se na sebe. Napětí je skoro nesnesitelné.
  „Kagome já...“
  „Mami..auu!“ Z domu vyběhne holčička a ručičkou se chytne za sukeň Kagome, klopýtne. Inuyasha pochopí, že deset let bylo deset let a minulost už nepůjde vrátit. Jenže chtěl ji vůbec vrátit? Kagome zvedne holčičku a je celá v rozpacích.
  „Já...“ neví co říct. „To je Sango. Jsem vdaná. Já pochop...“ Inuyasha přikývne. Je mu smutno. Oba vzpomínají, ale ani jeden nepřestal žít. On patří tam a Kagome sem. Mlha jim vzala všechno. A možná to tak mělo být. Musí se vrátit tam kam patří a Kagome? Pohladí Sango po hlavičce. Tak to bude lepší. Zvedne se.
  „Inuyasho!“ Ten se otočí.
  „Ano?“
  „Zachraň aspoň ty ostatní co jsou v té mlze.“
  „To nemusíš říkat. Zničím ji.“
  „Inuyasho..“ ozve se váhavě. „Máš tam někoho s kým jsi šťastný? Víš jak to myslím.“
  „Ano mám tam někoho kdo na mně čeká. Já tedy doufám, že na mně čeká.“ Kagome se usměje.
  „To jsem moc ráda.“ Dívá se jak jde ke studni. Vrací se tam kam patří. „Nevracej se“ dodá. Je šťastná, že žije, ale ona patří už navždy sem k Sango, k svému muži Hojovi. Je ráda, že ji nepožádal ve věci hledání drahokamu. Oba v tu chvílí nechali minulost minulosti. Je jiný vyspěl jako by ho něco někdo změnil. Možná obojí neví. Vejde dovnitř do domu.
  „To byl Inuyasha.“
  „Ano, ale můj život je tady. Změnil se víš, Inuyasha.“ Maminka ji obejme, když vidí jak se ji otřásají ramena. „Pořád ho mám ráda“ a rozpláče se. Cítí jak slzy odplavují vše. Najednou je ji tak nějak lehčeji. Už nemá pocit zrady. Vše bude v pořádku. Zůstane ji jen vzpomínka na Inuyashu a na středověk. Mimoděk si vzpomene na všechny, které tam poznala. Kaede, Shippo, Miroku, Sango, Rin, Jaken i Sesshoumaru. Málem by zapomněla na Kiraru. Dostala se z toho nebo ne? Zapomněla se zeptat na ostatní. Teprve teď definitivně minulost se stala vzpomínkou a Kagome cítí jak za ní se zavřely dveře zároveň s odchodem Inuyashi.
  Zatím  Inuyasha projde tunelem mezi světy a vleče se krajinou jako bez duše. Vrací se k Mlze a k Sesshoumaru. Svému polovičnímu bratrovi a milenci. Zní to tak teď po setkání s Kagome nepatřičně, ale zvedne hlavu a zadívá se do dálky. Touží po sobě, ale láska? Neví. Miloval Kikyo, mocnou a krásnou kněžku, Kagome s její sílou a přece tak jinou. Může se odvážit milovat ještě jednou? Tentokrát svého bratra, milence? A je vůbec milován? Může doufat nebo to tak má nechat být. Dřív je dřív a ta Mlha, roky kdy žil jako člověk ho změnily ať chtěl nebo nechtěl.
  Sesshoumaru po něm zatoužil jako po člověku, ale teď je démonem. Chtěli to oba, aby se stál opět démonem, už kvůli společným večerům. Ale co když jeho nynější podobá vyvolá odpor, nenávist jako před tím vším co se stalo? Ale to se nedozví dokud k němu nepřijde a nepostaví se mu tváří v tvář. Váhá, ale potom si vzpomene na Mlhu a na tu hromadu příšerných věcí. I kdyby už ho nechtěl, i kdyby se rozešli tak Mlha musí být zničena. Čeká na něho nebo odešel? Rozeběhne se. Za tři dny stojí v táboře Sesshoumaru.
  „Děláš rámus, že vzbudíš každého v okolí sta mil.“ Ozve se mu a Inuyashovi poskočí radosti srdce. Je tady. Zůstal. Ale dělá jako by nic.
  „I tebe? To snad ani není možné“ řekne trochu laškovně s úsměvem. Má takovou radost, že ho tady našel a nic na tom nemění, že Sesshoumaru je zachmuřený. Nedovede už ho nikdy nenávidět. Ne potom co poznal Mlhu a už vůbec ne po společných nocích.
  „I mně. Spal jsem tak sladce“ ušklíbne se. Sedne se a dívá se na svého stříbrovlasého bratra. Je tak stejný a tak jiný. Něco se dověděl. Proč tam nezůstal? Napůl čekal, že se už nevrátí. Ale změnil se opravdu až tak moc? No brzy to oba zjistí jestli půjdou spolu dál nebo se rozejdou. Ani neví co on teď chce.
  „Co Kagome?“ zeptá se zvědavě. Přece jen ji miloval. Neví jestli ji ještě miluje a ani to nechce vědět. Inuyasha si sedne.
  „Zapomněl jsem na těch deset let. Má holčičku. Jmenuje se Sango. Po, ale ty víš po kom, že. Je moc roztomilá.“ Odmlčí se a Sesshoumaru pochopí.
  „To je mi líto.“
  „Jsem rád, že je naživu a šťastná. Neví o nás. Neřekl jsem ji o tom. Jen, že jsi mně zachránil. Nic víc. Nevím jestli by to někdy pochopila, když to nechápu ani já. Víš myslím, že je tam spokojená. Nepatří sem. Pojďme spát. Zítra musím udělat něco s tou příšerností. Protože to je čistá hrůza.“
  „Pomohu ti.“
  „Nemusíš. To je moje věc. Mám s ní pár nevyřízených účtů.“
  „Já vím, ale dotkl jsem se Mlhy Tenseigou.“ Inuyasha zvedne tázavě hlavu.
  „Aaa.“
  „Bylo to děsivé. Poprvé v životě jsem cítil hnus, odpor nedá se to popsat. Pomohu ti a neodmlouvej mi. Jsem starší. Zapomněl jsi?“
  „Ne a kdyby tak stejně mi to připomeneš. A to jsi neviděl co je uvnitř Mlhy. Nezdá se to, ale je to dokonalá noční můra.“ Oba si lehnou, ale nemohou spát. Přemýšlí o Mlze a hlavně o sobě. Co bude dál? Nakonec se otočí k sobě a konečně mohou spát.
  Otevře oči a vyskočí. Kde je Inuyasha? Zdálo se mu to vše? On i celý rozhovor? Ne je tady, když ho zachytí svými smysly. Je tak neopatrný copak neví jak je to tady nebezpečné a pak si vzpomene, že je démonem. Raději se po něm podívám jestli je v pořádku. Neuvažuje, že je démon. Má pocit, že se o něho stále musí starat. To s Kagome ho mrzí, ale na druhou stranu je rád, že se vrátil. Sice kvůli Mlze, ale je rád. Za chvilku stojí u nepřilíš vzdálených horkých pramenů. Má pocit deja vu, ale rozhrne větve. Zastaví se. Je to tak stejné. Inuyasha si myje vlasy a stojí nahý ve vodě. Jsou to jiné prameny, ale pocit stejný. Udělá krok. Tehdy si ho nevšimnul, ale dnes a Inuyasha se na něho podívá. Udělá krok a pod jeho botou praskne větvička. Zvedne ruku k svému oděvu a dokončí to co neudělal tehdy. Pomalu si svléká oděv. Má pocit, že někdo celou situaci začaroval. Zastaví se na okraji pramenů. Je vzrušený. Ne úplně, ale je.
  „Mohu?“ Oba neví na co se vlastně ptá. Jestli jen vykoupat nebo se ptá Inuyashi na svolení se s ním milovat. Sesshoumaru by chtěl, ale chce to i Inuyasha? Ten přikývne. Neví co dělat. S tímto nepočítal a ještě k tomu tak brzy. Chtěl by čas si to rozmyslet. Dívá se na jeho nádhernou postavu a na jeho vzrušení. I on sám je vzrušený z toho jak se tam na břehu svlékal. Tak mučivě pomalu.
  „Nádhera. Rád se koupám. A horké prameny od jisté chvíle miluji.“ V očích se mu zableskne. Inuyasha nechápe. „Ty to nevíš, ale jednou když ses koupal, tak jsem tě viděl jak se koupeš. Myslím, že právě tam poprvé jsem po tobě zatoužil. Skoro jsem se svlékl a vstoupil k tobě, ale ovládl jsem se.“Zasměje se. Inuyasha poslouchá jeho smích. Co mu na tom připadá tak zábavného? „A teď se situace opakuje. Sice trochu jiná, ale mám pocit jakoby jsme byli začarováni. Stejná situace jako tehdy. Nebudu předstírat, že jsem tady jen pro koupel. Není to pravda a vůči tobě taky ne. Chci se s tebou milovat. Jen tak. Prostě se milovat bez toho co bude s Mlhou, co bude zítra. Držet tě v náručí...  “ hlesne jak neví co má říct dál. Dívá se na něho. Klidně a s touhou. Neví co udělá Inuyasha. Teď je to na něm.
  Inuyasha přemýšlí. Tak takhle to začalo. Nevěděl to a teď chce se s nim milovat bez závazku bez ničeho. Jen prostě ho držet a on to chce taky. Má to na svědomí ta Mlha? Neví a najednou chce totéž. Prostě se jen milovat. Být s někým sdílet něco pěkného, sdílet s někým pocity, rozkoš. Sdílet ho dát něco ze sebe. Vstane ze svého místa a přejde k Sesshoumarovi.
  Tomu se rozzáří oči. Chce se sním milovat. Chce to jako nic na světě. Je zvědavý co dál udělá. Pořád ho něčím překvapuje. Ten k němu přistoupí a jednoduše se k němu stulí, posadí se na nohy a svoje nohy  ovine kolem pasu. Přitiskne mu rty k jeho. Zmizelo vše. Minulost, vztah a zůstal jen čistý pocit radosti a chtíče. Sesshoumaru cítí jak se jejich údy o sebe otírají. Inuyasha se na něm pohybuje a přitom se líbají. Ztratil ten ostech a uvědomí si, že nemusí konečně brát na něho ohledy. Vydrží jeho chtíč jeho touhu. Chce být v jeho těle, uvnitř něho a ..vstoupí do něho. Dívá se jak Inuyashovi se jeho oči rozšíří bolesti a potom je přimhouří. Sklouzne mu jednou rukou na záda. Hladí ho. Hladí se navzájem. Čeká, ale není člověk a trochu té  bolesti snese. Začne se pohybovat. Vezme jeho ruku a přiloží na svůj penis.
   „Dráždí mně. Chci to vidět.“ Sesshoumaru to udělá a Inuyasha se dívá jak  ho hladí a dráždí. Je vzrušený. Kolem nich voda vytváří vlnky, ale ani jeden si toho nevšímá. Tiché výkřiky rozkoše tlumí pára z pramenů a vše zmlklo. V dálce se převaluje Mlha.  Inuyasha na něho dosedne a dál ho svírá v sobě. Dívá se jak ho dráždí jednou rukou. Skloní se a líbá ho.
  „Jsi tak agresívní, ale líbí se mi to.“Řekne Sesshoumaru. Inuyasha se zasměje. Cítí jak už bude. Vstane a stoupne si před něho. Sesshoumaru neváhá a vezme ho do rtů. Olízne špičku a pak si ho vtáhne do sebe. Rukou mu svírá bok a potom mu dá na zadek. Hladí ho a zajede mez půlky. Dráždí ho a on sténá pod jeho rukou a zkušenými ústy. Ještě chvilku a bude a cítí jak vyvrcholí. Sesshoumaru vstane a vezme za ruku Inuyashu, rozhlédne se a pak uvidí kámen. To je ono. Vede ho k němu, otočí a Inuyasha se opře o kámen. Sesshoumaru mu odhrne vlasy, přisaje se na krk a zároveň do něho vstoupí. Inuyasha vzlykne rozkoší, když ucítí jeho rty i jeho úd hluboko v sobě. Sesshoumaru ho hladí po zádech a občas mu vtiskne polibek na záda, na krk, na bok. Rozkošnicky se v něm pochybuje a dává si na čas. Vychutnává si spojení obou těl a jak se v něm pochybuje. Poslouchá Inuyashu i sebe. Tiché vzlyky slasti. Těžko se ovládá a vlastně si znova připomene, že nemusí. Zesílí stisk a začne přirážet víc.  Už mu je všechno jedno jen se chce uvolnit. Popohání ho vlastní chtíč po ukojení. Vykřikne a uvolní se. Oddechuje a hladí Inuyashu. Líbá ho na záda, na krk. Vystoupí a dívá se jak mu po stehnech teče jeho semeno, jak se mísí s vodou. Otočí ho k sobě a dá mu polibek.  Přitiskne si ho k sobě a vnímá, že je vzrušený.
  „Chceš mně?“ zeptá se. Inuyasha neví co říct, ale že by mohl být uvnitř něho ho celého rozechvěje.
  „Ano. Já jen nevím...“ připadá mu to divné, že by si měli vyměnit role. Sesshoumaru se zamyslí. Chytne ho za ruku a vleče ho z pramenů pryč.
  „Lehni si“ řekne něžně. Inuyasha si lehne na trávu a dívá se jak Sesshoumaru s k němu klekne. Za chvilku pochopí co chce udělat a než se stačí vzpamatovat tak cítí jak bere jeho úd do své ruky a zavádí si ho do těla. Je to tak jiné, než normálně. Líbí se mu to, ale stejně má raději, když ho cítí v sobě. Natáhne ruku a začne ho hladit. Září mu oči, pomysli si. Je tak jiný než obvykle. Není tak nepřístupný a chladný. Ale to již se na něm Sesshoumaru začne pohybovat a Inuyasha mu pomáhá se nadzdvihovat. Dívají se do svých tváří a vidí každou vlnku rozkoše, každý sten z úst, přivření oči. Oba cítí, že za chvilku bude a Sesshoumaru skloní svoji hlavu a umlčí jeho výkřik polibkem. Lehne si na něho pořád spojen a Inuyasha ho obejme. Leží spolu v náručí dokud Sesshoumaru nevstane. Natáhne se po oblečení, ale Inuyasha ho zastaví. Chytne ho za ruku.
  „Vykoupeme se, ne.“ Ten záváha, ale odloží věci a jde do pramenů. Sednou si vedle sebe. Vychutnávají příjemnou náruč vody a uvolnění po milování. Nakonec se umyjí a oblečou se. Inuyasha se samozřejmostí milenců mu pomáhá v oblečení. Jako by se nic nezměnilo, jakoby by byl pořád člověk. Teď pro tuto noc jsou jen  milenci nic víc. Jdou vedle sebe. Občas se zastaví a políbí.
  „Víš, že jsi úplně jiný než obvykle. Dřív jsi byl tak nepřístupný, chladný, sarkastický, nepříjemný démon.“
  „Taky jsi se změnil z uřvaného spratka. Kdo měl pořád poslouchat ty tvoje směšné výlevy. A změnil? Já ani ne. Jen je těžko být s někým nahý a být nepřístupný. A já mám rád sex. A s tebou nejraději.“
  „Ty Sesshoumaru, tobě nevadí, že jsem tvůj bratr?“
  „Tobě to vadí?“odpoví otázkou. “Jsem démon. Žiji déle než je možné a když to vezmu nemám moc na výběr partnerů. A střídat je? Myslíš, že jsem takový? Víš já potřebuji něco cítí k tomu druhému. Jinak už dávno si najdu někoho jiného. “
  „Vadí? Já nevím, jen lidi mají jiné měřítka. Takže mně máš rád? “ Inuyasha opatrně vyzvídá. Sesshoumaru ví na co se ptá, ale zatím mu neřekne. Až jak se rozhodne.
  „Lidi. Nemám rád lidi. Dobře pár výjimek se najde, ale ty jsi se chtěl stát démonem ne.“ Záměrně vynechá jeho otázku.
  „Ano chtěl a nějak jsem ten důvod cestou ztratil.“ Pokrčí rameny. Mají spolu tolik času, kolik chtějí. Nejdůležitější je Mlha a potom oni. Vše opět rozhodne ta zatracená Mlha. Sesshoumaru se po očku dívá na Inuyashu. K čemu ty otázky. Bratr a pak jestli ho má rád. Zamrazí ho. Nechce se mnou být? Jemu nevadí, že je jeho bratr. Nějak ty důvody se ztratily cestou jak řekl Inuyasha. Opovrhoval jim a když s nim byl poznal, že to neměl zrovna lehké. Náznaky, maličkosti, které mu uklouzly, ale on si dal celou pravdu dohromady. Kolik lidi ho milovalo? Matka, Kikyo, Kagome, otce nepoznal na rozdíl od něho. A kolik jich ho nenávidělo. Mohl by jich vyjmenovat nespočet. Sebe na prvním místě a posledního nicotného démona konče. Je paradoxní, že on Sesshoumaru se zamiloval do svého opovrhovaného bratra a nakonec ještě k tomu do jeho lidské podoby. Zajímalo by ho jestli aspoň něco k němu cítí Inuyasha. Když se to tak vezme kol a kol, tak ho svedl. Nedal mu moc na vybranou. Možná by mohl být šťastnější s ženou. Zachmuří se.
  Co mu je? Nikdo by to nepoznal jeho výrazy, ale on zná už každý jeho výraz a teď nad něčím uvažuje. Chtěl by znát jeho myšlenky. Chtěl by vědět proč On. Dojdou k tábořišti a Sesshoumaru si ho přitáhne do náruče jak byl dřív zvyklý. Zarazí se, ale Inuyasha se mu stulí do náruče.
  „Nějak jsem si zvykl. Nemohl bych usnout.“ Ale oba ještě bdí. Sesshoumaru už skoro spí, když zaslechne.
  „Vždy o úplňku se měním v člověka.“ Sesshoumaru chce něco říct, ale nakonec mlčí. Nebylo asi pro něho lehké říct jeho největší tajemství. A on nic nevěděl. Vydal se mu do rukou. Dřív by toho nelítostně využil. Teď se bude těšit na tu noc, kdy ho bude moci hýčkat a chránit. S úsměvem a rukou pod jeho kimonem konečně usne. Inuyasha chvilku čeká na jeho odezvu, ale nakonec uklidněn usne. Možná nic neslyšel.
   Ráno oba stojí proti mlze.
  „Sesshoumaru nevíš jak ji zlikvidovat? Všechny moje útoky ji projdou jako máslem. Nebude se bránit, abych mohl použít Zpětný úder. Nebude bojovat tak jak jsme zvykli.“
  „Popravdě já taky ne.“ Inuyasha je omráčen. Když to neví jeho démoní bratr tak co budou dělat? Sednou si a upřeně zírají na Mlhu, která se převaluje sem a tam. Inuyasha si povzdechne.
  „Zkusíme své všechny útoky a uvidíme.“
  „Sanko-tesso!“ Ale ohnivé drápy projdou jako nic a nezůstane ani stopa po nějaké akci. Roztrhne si předloktí a smočí své drápy v krví.“Krvavé půlměsíce!“ vyšle do mlhy, ale projdou ji jak by tam nebylo nic. Rána se prakticky hojí ihned. Inuyasha vezme Tessaigu  meč ,který ho chrání. „Větrný šrám!“ ale i po tomto útoku zůstávají jen dlouhé rýhy v zemi nic víc.  „Zkus to ty!“
  „Jedovatý bič!“ ale šlehnutí nesvede nic. Podobně jako bratr vyrobí jedovaté šipky, ale ty jen proletí a zmizí v nenávratnu. Vytáhne Tokijin meč, který nenávidí Inuyashu a spustí energetickou smršť. Jen odlesky a nic víc. Pokrčí rameny. „Tak co teď?“
  „Možná. Zkusíme to nic za to nedáme. Říkáš, že Tenseiga se dotkla toho mraku?“ Sesshoumaru přikývne.“Dobře takže vezmi Tokijin a vypusť na mně energii.“ Inuyasha obejde kousek mlhy a zakřičí „TEĎ!“ Sesshoumaru zvedne Tokijin a vypustí jeho energii na bratříčka. Energie se prodírá dovnitř a kupodivu nějak nabaluje na sebe chuchvalce mlhy. Inuyasha skočí do mlhy, snaží se neposlouchat její šťastné vytí, že je opět s ní. Napřáhne Tessaigu vytvoří svůj vlastní vír a protne energii Tokijinu. Energie se zastaví a točí se kolem mlhy nabaluje ji více a více a vrací se na Sesshoumaru. Ten stojí s Tokijinem v ruce a čeká na přilív energie. Nic podobného v životě neviděl.
  „Tenseigu!“ slyší Inuyashu „ta tě ochrání!“ Okamžitě odhodí Tokijin a před sebe napřáhne Tenseigu. Vír narazí na Tenseigu a zavyje  jak Tenseiga svoji moci rozprskává energii a chrání Sesshoumaru. Je slyšet hluk, sténání a pískot, řev. Na místě kde byla mlha je vidět kus černé země.Inuyasha se zašklebí. Vyšlo to.
  „Znova!“ vykřikne Sesshoumaru. Oba postupují kolem Mlhy a likviduji jeden kus za druhým. Jsou vyčerpaní, ale s vlastní vůli postupují dál a dál. Kolem nich se nese křik mučených a výkřiky bezmocí, strachu. Zlikvidují takhle celou Mlhu až se dostanou k její podstatě. Už dávno zmizely lehké chuchvalce mléčné mlhy a zbyla jen její syrová přítomnost, její nelidskost. Inuyasha ví co je za tou bílou blánou, která se pohybuje pod náporem věcí, duší. Rostla a živila se celá staletí tím co lapila do svého bílého objetí. Oba jsou vyčerpaní, ale když vidí tu hrůznost tak znova se postaví proti sobě a snaží se nevnímat vítězoslavný chechot.
  Napřáhne Tokijin a vypustí jeho smrtonosnou energii, kterou Tessaiga svým Zpětným úderem vrací, ale nepomáhá to a energetická koule mine Sesshoumara a letí dál v svoji cestě lesem zanechávajíc za sebou brázdu. Oba se na sebe bezradně podívají a pak na své meče.
  „Nejde to, ale proč? Zkusím ji. Je to naše poslední naděje. Nemůžeme to tady nechat.“ a vytasí Tenseigu. Napřáhne ji k bláně a vše kolem zavyje bezhlesnými výkřiky  duši narvaných do blány. Oba jsou ohromeni tou sílou, která ten výkřik doprovází. Sílou vůle zavřou oči, aby ji aspoň neviděli, ale nepomáhá to a oni jsou paralyzováni její skutečnou moci. Moci ovládat a vysát duše lapených. Sesshoumaru se zkřivenou tváři stáhne Tenseigu a zvuk na chvilku utichne a oba slyší jen vzdálené skučení. Inuyasha padne na kolena a Sesshoumaru se opře o Tenseigu. Jsou zpocení a bledí pod tím neúprosným zážitkem. Pod tou hrůzou uvězněných duší. Inuyasha napřáhne Tessaigu a dotkne se Tenseigi. Má pocit jako by ty dva meče se přitahovaly, aby je chránily.
  Uslyší tichý zpěv. Rozhlédnou se, ale pak jim dojde, že oba meče zpívají nad tím, že jsou pohromadě jako kdysi. Inuyasha se zvedne.
  „Je tady tišeji.“
  „Ano.“ Spojí meče a udělají krok k bláně. Oba meče zpívají a částečně přehlušují ten příval výkřiků duší a Mlhy, která začíná chápat, že její existence je ohrožená. Posílá jim obrazy a věci dávné tak jak je vidí jen ona. Oba je vnímají, ale spíš jako vzdáleně a tlumeně. Dělají krok za krokem , ale i tak jim to trvá dlouho. Děsí je síla a nestvůrnost Mlhy, ale udělají poslední krok a dotknou se blány. Tiše praská pod meči jak starý pergamen a protrženou dírou se sypou věci nasbírané Mlhou za staletí. Věci držící své majitelé v zajetí a vyživující Mlhu. Z blány se stává poprášek a kolem nich proplouvají duše vysvobozeny z předmětů. Jemně se jich dotýkají a děkuji za vysvobození ze zajetí trvající staletí. Z utrpení, které jim Mlha přinesla. Co duše to pohlazení . Vděčnost je obklopuje jak neviditelný plášť. Oba tam stojí a dívají se na drobná světýlka okolo mečů, kteří stále zpívají svou píseň jednoty. Nevidí průhledné postavy, jen malé světýlka kolem nich. Ví, že jsou to duše. Duše, které strádaly v moci zlověstné síly. Jsou šťastní, že noční můra skončila a odcházejí do země zemřelých, kde na ně čeká konečně mír. Rozhlédnou se kolem sebe, ale už duše necítí. Rozpojí meče a slyší tichý výkřik nesouhlasu. Podívají se na hromadu už neživých předmětů. Inuyasha zvedne modrou mašli a zachvěje se při představě holčičky která ji měla na sobě a kterou pak celá staletí obývala. Položí ji k ostatním věcem.
  „Musíme je pohřbít Sesshoumaru.“ Ten přikývne a do černé země zabodne Tokijin. Zčernala zem praská a tvoří se mohutná propadlina do, které se věci jako by samé dobrovolně vrhaly. Inuyasha tvoří větrný šrám a jemně tam věci shazuje. Ještě jednou a přikryji to zeminou. Pustý černý kopec. Snad jednou tady to pokvete, zadoufá Inuyashu. Podívají se na sebe. Rozumí si dokonale. Už tady nechtějí být ani vteřinu. Promluví, až je za nimi. Neohlížejí se.
  „To byl dobrý nápad Inuyasho“ pochválí ho.
  „Stejně dobrý jako tvůj s tou Tenseigou.“
  „Budeš potřebovat novou pochvu na Tessaigu. Krásně zpívali. Zajdeme za Tootsaiem a dáme ji vyrobit a zeptáme se jestli neví něco o tom zpěvu.“
  „Tak ten nás rád uvidí.“ Sesshoumaru po něm střelí pohledem. Jak to myslí?
  „Je mi líto tvých přátel.“ Raději poznámku přejde mlčením.
  „Ano, ale jsem šťastný, že jsou pryč z té Mlhy.“ Oba se odmlčí.
  „Co se týče nás...“
  „Ano Sesshoumaru?“
  „Já ehm...“
  „Ano“ řekne trpělivě Inuyasha. Za ty roky v lidské podobě se naučil být trpělivý. A vůbec proč by mu to ulehčoval.
  „Půjdeš doufám na svatbu Rin“ vypraví ze sebe zoufale. Inuyasha se široce usměje. Jaká to nádherná příležitost potrápit jeho jinak dokonalého bratříčka.
  „Jistě. Chci vidět jak si strýček Sesshoumaru hraje s jejími dětmi- koťaty.“
  „Koťata? Děti?“ V jeho hlase se ozývá panika.
  „Jistě. Dýchej zhluboka to pomůže. Znáš to ne.“ vysvětluje jak ve škole. „Kluk a holka mají děti. Víš jak se dělají ne? Nebo to chceš vysvětlit? Takové roztomilé holčičky a kluky no a v případě Rin to můžou být koťata. Roztomilé...“
  „Inuyasho nemáš náhodou někde schovaného nepřítele, kostru ve skříní kdokoliv, cokoliv. Co Naraku?...“ v hlase se ozývá panická hrůza. „A samozřejmě, že vím jak se rodí děti!“ vyjede vztekle. „Ale ani jedno ani druhé nemám rád.“
  „Děti řvou a koťata mňoukají“ provokuje dál při líčení strýčkovského života. Ten se na něho vztekle podívá.
  „Zmlkni!“
  „A páchnou a moc se vyptávají...“ snaží si vzpomenout ještě na něco.
  „Zmlkni!“
  „Jistě jak chceš a co se týče nás...“
  „Nehodlám opět spát sám!“ řekne na rovinu otřesen vizi sebe samého v náručí s kotětem. Je ještě bledší než obvykle si pomyslí Inuyasha.
  „Ano já taky ne. A meče ...“
  „Dobře.“
  „Takže k těm tvým pravidlům. Víš některá se mi nelí...“
  „Mlč!“
  „Já jen chci ti vysvětlit svoje stanov...“ narazí do Sesshoumaru a jeho obličeje.
  „Byl jsi mně milejší, když jsi mlčel.“ Inuyasha se vytáhne na špičky a něco zašeptá mu do ucha, polaská jazykem krk.
  „Opravdu bys byl raději kdybych mlčel.“
  „Dobře občas můžeš promluvit. Víš nezdám se na to, ale opravdu mám rád ticho.“ Vykročí doufaje, že Inuyasha zmlkne. Trochu se mu zasteskne po časech kdy celé dny mlčel. Inuyasha se rozesměje a dohoní Sesshoumaru.
  „Ta pravidla...“ Sesshoumaru rezignovaně zastaví, aby si vyslechl přednášku On a jeho pravidla.


Konec

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nádhera

(Widli, 26. 2. 2010 21:55)

Teda, co povídka to perla. A tahle teda má supr lesk! Úžasné, nádherné, kawaiii... docházejí mi superlativy.... prostě žůžo ;)
Nechápu, jak jsi dokázala tak nádherně popsat Sesshoumara, jak svádí Inuyashu :D
Máš nádherný talent zaujmout, převyprávět příběh a vylíčit jemnosti v těch nejžhavějších barvách.
Doufám, že se k psaní těchto tematicky zaměřených yaoi-shounenai příběhů ještě hodně krát vrátíš ;) budu doufat.

o.O

(bronwyn, 16. 2. 2010 15:38)

tak to bola pecka,:P hrozne sa to podarilo, ja ten par tak zboznujem(ja som asi moc perverzna,pretoze oblubujem bratske yaoi napr.: sessho x inu a sasuke x itachi su tie naj. pariky)ah, fakt to bolo suuuper

...

(Broskynka, 5. 10. 2008 15:59)

Veľmi krásny poviedka , čítam ju teraz už 3 krát ale stále sa mi pači rovnako ak nie viac. (ospravedlnujem sa ,že som to neokomentovala hneď po prvom prečítaní ) veľmi sa mi páčia poviedky na ich dvoch , je to také zaujímavé. Aj keď málokde na ne natrafím . Tu ich je však dosť a čo je doležitejšie sú vo vysokej kvalite. Dúfam ,že tu niekedy ešte niečo na tento pár pridáte. ....

www.ff-ff.blog.cz

(Nini, 16. 5. 2008 21:46)

Hmm no tak je to nechutný představovat si toho krásnýho sexi Sesshyho jak obíjmá Inua líbá a...a... tak mě to zaujalo natolik že jsem to prostě musela číst až do konce. Ten konec se povedl ze všeho nejvíc. No tak přes počáteční odpor k této dvojici musím uznat že píšeš fakticky bombasticky a napínavě

Námitka na Barbaru a hlavne na hellgirl

(LiLian, 29. 12. 2007 2:48)

Omlouvam se jestli tam budou nejaky chyby psala sem to ve 02:30 v noci(ale tak dlouhej komentar sem jeste v zivote nenapsala)

No ono ani nezalezi na tom jestli je gay nebo ne, ale tohle je shounen-ai(no myslim si ze spis yaoi) povidka a tady tak moc nezalezi na tom co tam delaj(samozdrejme je to vyhoda a je to pak i vic kawaiii mnohem vic nez kdyz se jenom napise,,a zustal tam pres noc" apod. to me fakt vzdycky namichne, sem moc rada ze tady si autorka nebrala ostychy), ale spis jak se to vsechno vyviji, jakou to ma na sebe navaznost, jak je ten pribeh podanej, jakej vubec ten pribeh ma logiku a v neposledni rade jak pusobi na ctenare. Jestli ctenar nedokaze odtrhnout oci od monitoru a musi si to docist az do konce(ne ze bych tady nad tim nesedela anecetla si povidky az do 02:30) tak je to podle me velmi dobre napsana povidka. No a jestli se ti nelibilo ze se Sess zamiloval do Inu, a bylo to napsany prakticky uz nekde v prvni ctvrtine(no ono to bylo spis jen tak naznaceny ale jelikoz je to shounen-ai(yaoi) povidka tak to bylo uz celkem jasny, to si nemusela docitat a rovnou to zavrit). A popravde ani nevm co jinyho si cekala v rubrice InuYasha, jelikoz Sess a Inu jsou nejzadanejsi dvojce z tohohle anime. Shounen-ai(yaoi) je taky umeleckej zanr stejne jako komedie, drama, horor, roman, atd..... tak neni treba ho nijak odsuzovat, knam do cech se holt vlivy z japonsky kultury jeste nedobelhaly(bohuzel ja chci aby u nas taky byly bezne obchody s anime a mangou buuu) a tak na to nejsme zvykli.
Jestli se nekoho tenhle komentar dotknul tak se omlouvam ale holt tak to citim ja, jo a malem bych zapomela autorko mas tady skvely povidky moc se mi libej doufam ze v nich budes poracovat =)

Sesshoumaru že je gej???

(Barbara, 23. 11. 2007 19:31)

Ahoj, ja myslím, že je to moc prima a ty příběhy jsou fakt skvělý, jenom mi trochu vadí, že jste ze Sesshe spravili geje. Nechápu proč, ja myslím, že je jako postava moc prima a vubec se mi to na neho nehodí a také se mi to moc nelíbi... Ale jinak jsou ty príběhy moc prima, opravdu. Supr!!!! :-D

Tohle se mi

(Psí Hvězda, 11. 7. 2007 9:53)

moc líbilo... Nečekala bych, že Sess bude tak trpělivý, že mi vůbec bude sympatický :-), ale byl. Strašně ráda bych celou sekci Inuyasha (a nejen tu) viděla na www.napoj-lasky.com. Nejsem sice jejich majitelka a provozovatelka, ale jako občasná přispívající a téměř už člen redakce můžu jednat s autory, kteří mě zaujmou. Pokud nemáš k těmto stránkám nebo k čemukoliv souvisícímu vyslověně negativní vztah, ozvi se mi, prosím, na sirius333@centrum.cz. Probereme v soukromí všechno okolo, jo? Pokud nesouhlasíš se zveřejněním svého díla kdekoliv jinde, alespoň uvedu ve svých doporučeních odkaz a minirecenzi na tyto stránky.

perfektní

(Raven, 4. 3. 2007 13:55)

je to moc dobré Kat@)--
hlavně to:tvoje pravidla a strýček:-)