Shounen - ai povídky

Bílý medicinman

„Milý Bože, že já zatraceně nezůstal na jihu! Co mně tam chybělo? Slunce, tequila a krásné holky. Nic mi nechybělo, ale já ne. Já idiot jsem se musel rozhodnout dobýt a získat nové trhy a jet sem do bohem zapomenuté krajiny. A proč? Pro zisk? Pro slávu? Ne! Proto ne. Chci jen nabídnout své zboží, doktora Poeplera, v zapadákově, kde nikdy nepoznali výdobytky civilizace. Kde se proháněji hrůzostrašní bizoni..cococo to bylo? Uff, jen sova. Vidíš Rosie. Jen sova a ty se tak lekáš. Proč tě nechodím psům jako žrádlo?“

Zastaví se a rozhlédne po bohem zapomenuté krajině. Pak se podívá na hrubou mapu. Zabloudil jsem, nerad si přizná. Někde jsem sešel z cety. Ohlédne se na Matyldu, mulu, která nese jeho veškeré bohatství. A všude sníh. Nesnáší sníh. Popožene Rosie ke kroku. Někde musí být cokoliv, kam by se mohl schovat a ohřát. Nějaký ranč, bouda, tábor, přístřešek, stan... cokoliv. Jenže v dohledu je jen planina, sníh a stromy. V těch by se sotva ukryl.

„Slibuji vám holky, že jakmile se dostaneme do civilzace, což znamená město, dobře stačí městečko, vyrazíme na jih za sluncem.“ Matylda zastřihá ušima a Rosie flegmaticky kráčí klidným krokem jak se na postarší kobylku sluší a patří. Na Matyldě se veze v brašnách a vacích náklad s nápisem Medikamenty všeho druhu doktora Poeplera. Pod tím: Vyléčí vše a co nevyléčí vracíme peníze i život.

„Měla bys sebou hýbnout, jinak neuvidíš stáj,“ zabručí a omotá si kus šály kolem krku, která se mu svezla. Bože zima, že by psa nevyhnal a on se v tom mrazu snaží zcivilizovat západ. Ano. On je průkopníkem a přináší do domů blahobyt a štěstí. Pravda odnáší si peníze, ale zadarmo ani štěstí nehrabe.

„Mrkni se, údolí. Počkej neříkal ten vozka co mi kreslil tu mapu a byl drzý jak bandita, že je tam nějaký ranč. No jo, mluvit neumíš?“ zabrumlá a mrkne se do mapy. „No jo Ll... nějaký ranč. Škrábal hůř než tady naše Matylda.“ Otočí Rosie k údolí a jede.

„Pane, pane, je vám něco?!“ slabě zaslechne. Zamrká a zvedne hlavu. Jak dlouho asi tady stojí? Skoro spadne z koně.

„Šedý vlku, Dakoto, Simply!“ zaslechne a pak cítí jak se kácí do nějaké náruče.

„Teplo.“

„Už je mi dobře.“

„Vítejte na ranči Little oak,“ řekne statná žena a on obrátí na ni svoji pozornost. Ta vůně. Zřejmě hospodyně.

„Co vás napadlo jet v tomto počasí?“

„Chtěl jsem dojet do Popleru a nějak jsme zabloudil.“

„Tak to jste nejspíš špatně odbočil u Kouzelníkovy podkovy.“

„No ano ten vozka co mi dával mapu, zmiňoval se o něčem podobném a divné jméno.“

„Ani ne. Jako všude jinde,“ usměje se Matt. Sejme z hlavy starý klobouk a odejde z kuchyně.

„Kdo je to?“ otočí se na Mary, která jako vždy stojí u sporáku.

„To? To je Matt Darmont, majitel ranče Little oak a nejlepších koní na světě.“

„Aha.“ Obhlédne zkušeným okem vybavení kuchyně. Takové moderní viděl jen v málo domácnostech zde na západě. Určitě bude zazobaný. Ale až se ohřeje...

„A kdo jste vy?“

„Já? Já jsem vážený doktor Poeplere. Mám všechny mediciny na světě, vyléčím každý neduh. Vystudoval jsem v Evropě v Londýně, v Paříží a samozřejmě lékařskou školu v New Yorku. Co nemám já, nemá nikdo.“

„Aha.“

„Cože? Aha. Vy mně neznáte? To není možné! Mně slovutného doktora, který dokonce léčil samotného hádejte koho?“

„Koho?“ otáže se zvědavosti Matt.

„Wyatta Earpa!“ přikývne a zdůrazní jméno.

„Skutečně?“

„Máte mně snad za lháře, rančere? Mně doktora Poeplera, který v New Yorku, San Francisku léčil největší magnáty od železnice? Mně, který uzdravil tisíce lidi a smrt se před ním třese starchy? Pane žádám po vás satisfakci, jako že moje jméno zní Arnold Poepler!“

„My vám věříme. Nechcete tu chvilku zůstat?“

„Bude mi potěšením. Musím politováhodně přiznat, že jsem nečekal takovou zimu a nepřipravil se na ni. Dosud jsem pobýval výhradně na jihu, ale řekl jsem si, že své dovednosti přinesu sem i na sever do hor, aby lidi těžili z let, kdy jsem těžce studoval a učil se. Teď se snažím jen pomáhat lidem od jejich trápení a starosti. Ulehčit jim v neštěstí, které je potkalo.“

„Pak se jistě musíte stavit v městečku Popler. Je sice menší, ale lidé tam rozhodně potřebuji pomoci. Dáte si s náma večeři?“ nabídne Matt s milým úsměvem. Tomu šejdíří s širokým úsměvem a chtivýma očima nevěří ani náhodou.

„Velmi rád.“

„Za hodinku bude, Matte.“

„Copak dobrého bude, Mary?“ postaví se k sporáku a snaží se nahlédnou pod pokličku jako vždycky. „Auuu!“

„Pořád stjený a neposlušný. Kolikrát ti mám říkat, že...“

„..kuchyň je království kuchaře.“

„Samozřejmě. Bude polévka s houbama, bramborová kaše co jsem se nedávno naučila od jedné německé rodiny v Popleru a k tomu něco čemu se říká řízek.“

„Eee Mary, a bude to dobré?“

Mary se nasupí. „Matte uvařila jsem snad něco po čem ti bylo špatně?“

„Mně ne, ale myslím, že Zack byl velmi odolný.“ Posmutní. Pořád mu chybí. Myslí na něj skoro pořád a když je s Applem vidí ho s takovu samozřejmostí. Co asi teď zrovna dělá? jede prérii a stihá s tím zatraceným šerifem toho zločince nebo sedí u karetního stolku a hraje pokr? Nebo... ne tohle si nikdy nepřizná. Není možné, ale je to jeho stála noční můra, kdy vidí jak Zack objímá Wyatta kolem pasu a povídá. Víš Matte, Wyatt je daleko hezčí a mužnější než ty a tak odcházím s ním. Určitě taky někoho najdeš... Pak se probudí a srdce má někde v krku. Už neusne a doufá, že je to jen zlý sen, který nic neznamená a že se sny neplní. Protože jestli ano...

„No ano. Nemusíš mně to připomínat. A chtěl ti ubližít.“

„Matte, už... dobrý večer.“ Do kuchyně vejde Šeý vlk.

„Indián,“ poznamená doktor a zavrtí se na židli a rozhodně nevypadá jako ty trosky co potkává na jihu. Tenhle je ještě z té staré genereace, kteří se už moc často nevidí.

„Ano,“ klidně to potvrdí Šedý vlk. „Matte, mula a kobylka jsou v pořádku,“ a důkladně ignoruje doktora.

„To jsem rád a kde je Simply a Dakota?“

„Myslím, že Simply mu přinesl z lesa kus dřeva.“

„To je dobře. Povídal mi, že chce něco zas udělat. Budu velmi rád.“

Šedý vlk, nic neřekne, usedne za stůl a vytáhne dýmku. Z kapsy košile si vytáhne tabák a nacpe. Za chvilku místnost provoní příjemnou vůní. I Matt ji má rád.

„Šedý vlku... a tak dobře.“

„To je tabák?“ optá se zvědavě doktor.

Mary chvilku ho pozoruje a pak vyjde ven.

„Ano. Něco co si nechává dovážet přes Tvrďase Harryho, co nebere na dluh, a něco tam přidává. Je velký znalec bylinek.“

„To je pro vás dobře.“ Tak tady mi kytičky nepokvetou, pomyslí si kysele, ale nic nedá znát.

„Tady na ty vaše nohy!“ Mary přinese lavor plný vody.

„Panenko Maria, vy jste ta nejzlatější osoba na světě.“

Mary si pomyslí svoje. Vydat se sem na sever v lakýrkách... to může jedině tak zelenáč.

„To víte  jih. Tam je teď příjemně.“ Znejisti, když vidí pohledy přítomných.

„A kde jste byl? A nechcete udělat horkou koupel?“

„Koupel? Ne, děkuji snad jindy.“ Oni se tu koupají, pomyslí si. Je pravda, že mají to tu moderní, ale i tak...

„Dobrý večer!“

Další indián! Kde se to ocitl? Nemají být v rezervacích? „Nemají být v rezervacích?“ zašeptá Mattovi do ucha.

Ten se zamračí.

„Šedý vlk a Dakota jsou rodina!“ pronese přikře. „Simply kde jsi trčel?“

„Ale nahoře u srubu. Minule jsem viděl pěkný kus dřeva,“ poškrábe se za uchem. „Přesně takový jaký chtěl a  povídal tady Dakota. Jenže jsem zapomněl, že to bylo v létě!“

Všichni se rozesměji a Simply se uculí od ucha k uchu. Přijde k Mary a obejme ji kolem mohutného pasu. „Mary, copak bude k večeři?“ ta trochu roztaje a pak se zamračí.

„Sedej pacholku k ostatním. Dneska zkouším něco nového.“ 

„Tak to doufám, že to nebude asi jako poslední moje placky. Pokud vím ani supi je nechtěli žrát.“

„Simply tvoje vaření znamená jedno.“

„Ano?“

„Že bys měl nejdřív si vykopat jámu a pak do ní lehnout a čekat.“

„Není vůbec vtipné,“ zaškaredí se Simply.

„Leč pravdivé,“ pronese suchým hlasem Dakota. V ruce něco drží a soustředěně se v tom rejpe.

„Dakoto doufám, že to nebudu zametat týden! Fajn, řež dál!“ kapituluje při jeho nehybné tváří Mary. Ten pomalu přikývne. Ví, že Mary to nevadí a nadává jen tak.

„Tak bando ke stolu!“ Všichni se uvelebí za stolem dychtiví jídla a doktor Poepler si podstrčí pod sebe lavor s horkou vodou.

„Mary dá se to vůbec jíst... au!“ vykřikne Simply a dívá se na něco žlutého a něco hnědého. Polévka byla výborná a všichni si přidali.

„Simply, ty osle!“ pronese klidně Matt a zvedne oči vzhůru. Tohle říct ženě o kterou se uchází? Ani on, když tady byl Zack neudělal takovou pitomost a nekritizoval ho. Jenže podle něho je dokonalý. Byl by rád věděl co dělá a jestli se vrátí na ranč. Má pocit, že nejen jemu chybí.

Brzy budou Vánoce a on chce je oslavit a rád by ho pozval. Jenže copak ví, kam ho jeho toulavé boty zanesly? Je slavný a on je jen obyčejný nýmand z nějakého koňského ranče.  

„Co mně nadáváš? Maryino jídlo sním i kdyby nebylo k jídlu!“ řekne oddaně a zaboří vidličku do té žlutavé hmoty.

Nepochopí nic. Ale to nevadí. „Kde jste všude byl doktore?“

„V Evropě?“

„Ta je daleko, ale tady na jihu. Na jaře a přes léto a podzim jsme na tom lepší, ale teď v zimě sem nikdo nejezdí a my málokdy se vyprávíme do městečka. Novinky nejsou žádné.“

„No země se pomalu z války vzpamatovává,“ nejistě začne. „Výborné madam. Jste prvotřídní kuchařka. Ani u Rotschildu nevaří lépe.“

„Jen Mary.“ Rozhlédne se po ostatních. „Aspoň někdo má tu slušné vychování.“

„Ale Mary, my... vaříš jak bohyně.“

„Skvělé Mary,“ pronese i Šedý vlk. Dakota v klidu ji a ničeho si nevšímá.

„Simply?!“ výhružné.

„Mary, kdy zas to uděláš?“

Možná tak beznadějný případ přece jen není.

„Ty, doktore co vlastně prodáváte?“

„Doktore Poeplere, prosím.“

„Jasně Doktore. Tak co tam máš v těch taškách?“ zahuší Simply.

„Mám všechno. Všechny léky na jakoukoliv nemoc a pro paní v domácnosti i osvědčené čističe, které vyčisti všechno. Putují po různých cestách a nikdy člověk neví co se stane.“

„No něco bych potřebovala,“ začne váhávě Mary.

„Tak co například...“ vytáhne nohy z lavoru a zapomene, že mu byla zima. Vyběhne ven a přitáhne velký vak, který nesla mula Matylda. „Tohle!“ vytasí se z lahvičkou.

„Univerzální čistič, který vám vyčistí vše. Nezůstane po něm ani skvrnka. Můžete to použít na podlahu stejně jako na nádobí a dokonce i znečištěné oděvy nebo boty jimi vyčistíte do dokonalosti. Stačí jen pár kapek a je to hotové. Žádné praní, žádná námaha, žádné tekutiny a několik prášku, které jen zabírají místo! Na vše vám stačí pouze tahle malá lahvička, která věřte mi a přisáhám na hrob své matky,  vydrží neskutečně dlouho! A tento skvost pouze za deset dolarů! Ano jenom za to, ale jelikož jste pro mně uvařila, udělám vám výjmečnou cenu a prodám vám to pouze za pět dolarů a abyste věděla, že jsem velkorysý a vážím si vašeho zájmu o tento vynikající výrobek, který nemá konkurenci na žádném trhu, přidám vám druhý zdarma! Tak co vy na to? Máte dva výrobky v jednom. Madam, kde za tuhle cenu dostanete tak skvělý výrobek a v tomto množství? Nikde! Jen u mně u doktora Poeplera, který vám tuto nabídku nabízí jen jednou jedinkrát. Vyčistí všechno, žádná skvrna tomuto tekutému likvidači neodolá. Uvidíte, jakmile si ho koupíte, použijete, nebudete už nikdy chtít nic jiného!“

Postaví dvě lahvičky vedle sebe.

„A abyste věděla, že to není vše co vám tu slovutný doktor Poepler nabízí,  tady v té lahvičce až z Evropy, z Benátek, které jsou v Itálii, mám kapky za pouchých dvacet dolarů, ale řeknu vám co dokážou. Pozor právě můžete shlédnout lék na všechny nemoci světa. Trápí vás kašel, rýma, nebo horečky? Tenhle Lék doktora Poeplera vás vyléčí. Stačí pár kapek a můžete jít tancovat, běhat jako by vám bylo dvacet! Má to zázračné složení, které bohužel nemohu prozradit, ale veřte mi, viděl jsem na smrt nemocného starce, který po už dvou kapkách tohoto léku, vyskočil z postele, odhodil berle a ještě se stihl oženit s pěknou mladou vdovou. A tento zázrak po kterém doslova omládnete, je jen za pouhých dvacet dolarů! Ale jelikož jste první zákaznici tohoto slovutného léku pak vám k němu přidám ještě tuto mast. Máte revma, trápí vás bolesti kloubu, trápí vás namožené svaly? Stačí vetřít a bolesti jsou pryč! Vyzkoušený lék, který na našem trhu nemá konkurenci. Jakmile je v prodeji je ihned pryč. Dokonce se o něj už začala zajímat i média v Evropě. A tuhle mast jedinečného léku vám dávám zcela zdarma k této lahvičce léku, který postaví na nohy i týden starou mrtvolu. Věřte, nic trak úžasného jste ještě neviděli a právě vy můžete být prvními zákazníky toho prvotřídního léku. Musím říct, že je to ode mně až skoro nefér, že prodávám tyto obě  věci tak levně a pod cenou, ale já slovutný doktor vyučený v Lodnýně, Paříží a New Yorku, doktor Poepler jsme si vás oblíbil. Věřte nikdy už jindy za tak nízkou ceny tyto dva jedinečné, neopakovatelné výrobky neseženete!“ zakončí a všechny lahvičky i mast vyloží natůl.

Všichni na to zírají jak uhranutí.

„Určitě to všechno vyčisti?“

„Madam! Jste pro mně bohyně kuchyně! Copak bych vám mohl nabídnout něco špatného? Ne, já naopak vám to dávám ještě se slevou a vy mně říkáte toto, ale já vám to dokážu! Vyzkoušíme tento čístici prostředk dejme tomu na této skvrně. Podívejte se a žasněte nad tím. Tato skvrna a tenhle čisticí prostředek v souboji a kdo vyhraje? Dámy a paánové, dívejte se!“ Všichni se nad ním skloní a dívají se na podivnou skvrnu.

Doktor Poepler nalije na hadřík prostředek a slavnostně ho zvedne do výšky. „K tomu prostředku ještě přidám tento hadřík, který má unikátní složení a který používají jen v armádě Spojených států amerických! Ano vážení, já doktor Poepler mám styky s armádou, v které jedině používají tyto hadříky. Nemám jich moc, ale jednu vám přidám k tomu čisticímu prostředku.“ Skloní se a začne drhnout skvrnu. Přestane.

„Dámy a pánové, račte se podívat!“

„Není!“ vydechne užasle Mary. Ostatní na něho pohlédnou, jako by ho viděli poprvé.

„A vy jste mně nevěřili. Musím přiznat, že jste mně ranili, ale já přesto vám vše nabízím za stejnou cenu jakou jsem vám to nabídl poprvé.“

„Já si to vezmu!“

„Dobře děláte madam. Uvidíte lepšího pomocníka v domácnosti sotva najdete. Jste madam chytrá a já takové ženy obdivuji!“ chytne ji za ruku a políbí.

„Pánové a co můj lék! Chcete omládnout? Zřejmě ne, ale to nevadí mám i jiné léky a pak i tohle!“ vytáhne malý flakónek a opatrně ho položí doprostřed stolu.

„Ehc co to je?“ optá se nejistě Matt. Tak ten tedy umí řečnit. Tomu léku nevěří ani za nic a slovutnému doktorovi taky ne.

„Tohle? Tohle je nápoj lásky. Pánové, dámo, ano slyšíte správně. Tohle je nápoj lásky po kterém zahoří k vám osoba láskou!“

„Kolik za něj?!“ vyhrkne Simply.

„Jen dvacet dolarů za flakónek. Víte,“ nakloní se k nim a šeptá. „Je to výjmečná cena a jen pro vás. Milujete někoho a on vás ne? Nevadí. Stačí pár kapiček a máte ji v náručí do hodiny. Tohle slibuji. Ani nevíte kolikrát jsem to vyzkoušel. Víte, proto jsem tady na severu. Jo moje seňorita Maria a pak seňorita Elizabeth a seňora Miguelita. Víte, jenže trochu na sebe žárlili a tak jsem proto tady, ale prosím o tomto pomlčte, prosím vás.“

Mohl by mně milovat. Mohl bych v něm vzbudit...

„A jak dlouho to vydrží?“ optá se chraptivě Matt s vidinou Zacka ve svém náručí jak se ho dotýká, jeho rty na svých a jak ho pomalu svléká.

„Jak dlouho? Měsíc, pak je mi líto musíte ji opět dát pár kapek, ale copak se nevyplatí ta slast, rozkoš z milující ...“

„Nic takového neexistuje a Bílý medicinman neříká pravdu,“ klidně pronese Šedý vlk, který klidně celou dobu jedl. Odloží vidličku s nožem na čistý talíř a jemně ho odsune.

„Cože, pane vy jste mně nazval lhářem! Tohle neprominu a máte pro to tvrzení? Cha nemáte!“

„Moje prabába, babička i matka, které byly proslavené svým uměním bylinek a léčitelstvím v našem kmeni, a které mi předaly svoje znalosti léčení, mi řekly, že nápoj lásky neexistuje. Ovšem...

„Ano?“ optají se dychtivě.

„Něco říkala... počkejte zkusím to přeložit... měsiční vášeň nebo tak nějak. Není to přeložitelné,“ pokrčí rameny.

„Měsiční vášeň,“ uctivě všichni vydechnou. „A vy znáte ten rcept?“

„Jistě, jenže...“

„Sto dolarů.“

„Šedý vlku, proč jsi nám to nikdy neřekl?“ optá se Matt a přikročí k němu. Ostatní s viditelným leskem zájmu v očích to udělají taky.

„Nepatří to k léčení a je to ženský nápoj, který jenom vzbudí milostnou touhu,“ odfrkne si.

„Dám sto dolatrů za recept.“

„Doufám, že ho připravíš!“ zamumlá Simply.

Mary poklepavá vařečkou o dlaň.

Šedý vlk znejistí. „Právě jsem zapomněl něco ještě udělat.“ Rychle se zvedne a vyrazí z kuchyně ven.

„Počkejte já chci ten recept! Počkejte! Zaplatím!“

„Šedý vlku, počkej já ho chci!“ Matt vyrazí za nimi a pak se ohlédne na sedícího Dakotu. V kuchyni nikdo nezůstal jak se vydali lovit Šedého vlka.

„...dvěstě dolarů...!

„...tři...rů...!“ se nese.

„Otec měl mlčet. Touha zatemnila bílým tvářím rozum

„Dakoto, ty pokračuješ v otcových šlépějích.“

„Jistě, učím se  něho tajemství bylin, které po mně převezme syn nebo dcera.“

„Pak jistě znáš ten recept taky!“ posadí se vedle něho a jemně se usměje. Představa Zacka v jeho posteli přitisklého a vášnivě ho líbajícího je tak lákává tak nádherná, že musí to prostě využit.

„Matte, myslím...“

„Dakoto!“

„Myslím, že zajdu za otcem. Potřebuje s tou věcí rozhodně pomoci.“ Vyvlékne se zajetí a uteče.

„Dakoto!“ vykřikne za nim Matta. „Já jen chci ... „ Chci ho sevřít v náručí, zatraceně. Co je na tom špatného? Ve válce, jak říkával dědeček, a v lásce je vše povoleno a dědeček vždycky všechno věděl nejlépe.