Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. 12. 2013

 

Opět na cestě
 
144.
 
Zvednou svázaného chlapa a strkají ho směrem k vězení. Muž se celkem nebrání, ale zarytě jde.
„Tak co si myslíš?“
„Je to jasné, ale nejdřív vyslechneme toho chlápka,“ řekne Zack s jemným zvednutím koutku úst. Ujdou jen kousek, když ukáže na nedávno opravenou budovu. „Vida, to nové vězení je nádherné. Nové, pevné, odkud se jen tak člověk nedostane.“
„Jedině nohama napřed nebo do Denveru. Slyšel jsem, že tamní vězení je strašné,“ přisadí si Matt.
Hardy se zakaboní. „Hej, kdo by chtěl ho pouštět?! Tohle nebyla žádná sebeobrana. A propo máme soudce. Opravdického.“
„Cože?!“ zvolají udiveně. Soudce tu skutečně neměli, ale nijak jim tu nechyběl.
„Jo. Přijede za týden. Konečně jsme někoho získali, tak se nebudeme spoléhat na to, zda k nám někdo přijede nebo ne. Myslím, že proto starosta povolil ten výdaj na nové vězení. Chce se před novým soudcem pochlubit, že jde s dobou. Rozhodně kvůli tomu předešlému incidentu to nebylo. Rozrůstáme se, přátelé!“ řekne důležitě Hardy. „Jenže pro takovou špínu, tohle městečko není.“
Zack přikývne. Jeho plán nabývá přesnějších rozměrů. Sice by si musel svou zubařinu oprášit, ale popravdě, co by na ranči dělal? Jen by se tam užíral. Mohl by si otevřít ordinaci dopoledne a odpoledne by byl už na ranči. Jasně nebyl by tam tolik času, ale Matt má své povinnosti a městečko mu přirostlo k srdci. Nebo by mohl dělat zástupce šerifa, ale nesnáší hvězdu. Taky by mohl Mattovi pomáhat. Jen nějak ví, že ke starému životu se už nevrátí.
„Tak tady to je. Šup s ním tam,“ řekne Hardy. Zavře dveře a zazubí se s klíči na prstech. „Je váš.“ Posadí se do křesla, nohy hodí na psací stůl. Úplně bezostyšně začne poslouchat.
„Takže bychom byli rádi, kdybys řekl, kdo tě najal,“ začne Zack.
„Nikdo,“ zavrčí muž.
„Nikdo. Takže to byl tvůj nápad střílet po kolemjdoucích občanech,“ řekne tiše ocelovým hlasem Zack. „Nemám rád, když někdo střílí po mých přátelích.“ A už vůbec ne po Mattovi.
„No a?“
Zack si povzdechne. Někdy ho tupost některých jedinců udivuje. „Nic, jen klidně mohu říct a Hardy odejde.“
„Na mě se neohlížej. Lidi co střílejí ze zálohy, nemiluji,“ prohodí nedbale Hardy.
„Počkat, co chcete dělat?“
„Matte, myslíš, že…“
„Hej, on není Robin?“ vyhrkne z muže.
„Chytrej,“ ocení to Zack. „Není. Takže jsi střílel po nepravém. Takže raději to vybal nebo tady řeknu Mattovi, aby šel zajistit jednu levnou rakev a místo na našem krásném hřbitově. Krank bude jistě nadšený, že získá dalšího zákazníka. Nebo bys sis chtěl zaplatit bohatší pohřeb?“
„Uch, no… Nic. Byla to mýlka,“ dostane ze sebe zoufale, ale na krku cítí oprátku.
„Ten soudce prej je přísnej jako ďas. Věší hned na potkání. Strom tu nemáme, ale starosta nechá klidně postavit popraviště. Po ničem jiném netouží víc, než po prosperujícím krásném a hlavně klidném městečku. Když zjistí, že se tu střílelo a ještě ne do výloh obchodů, ale po ctihodném občanovi městečka a známém rančerovi, nebude váhat. Zajdu za ním.“ Zvedá se, když muž přikývne.
„Hele, jen jsem měl postřelit muže, který bude mluvit tady s tímhle,“ kývne směrem k Drewovi. „Víc nic nevím, přisahám.“
„Ona mě zabije. Kdo?“
„Nikdo. Tím jsem myslel svou starou,“ snaží se rychle vyklouznout.
„A nejmenuje se náhodou Charlotta? Hezká ženuška s černými vlasy a chladnýma očima.“
„Ehm, takovou neznám. Hele, přisahám.“
„Myslím, že lže, ale už víme, co potřebujeme. Hardy je tvůj.“ Zack se zvedne a vyjde ven. Vytáhne cigaretu, protože s ní se mu lépe přemýšlí.
„Víš, že nemáš…“
„Matte, nech toho. Myslím si, že to byla Charlotta, ale jaký by měla důvod? Taky jak se mohla dostat k bance?“
„Mám zajet do Tucsonu?“
„Počkejte, kdo je Charlotta a jak víte o Tucsonu? Kdo je to?“ spustí nechápavě Drew.
„Ale jedna ženská,“ zavrčí Zack při vzpomínce, jak jim upláchla. Celou dobu s nimi manipulovala, jak chtěla. Ďábel v ženské podobě. Ale co ta banka?
„Banka patřila Allisonu. Je možné, aby byla jeho společníkem. Určitě byla, když spolu cestovali za zlatem. Nechovali se jako muž a žena, ale jako partneři, kteří vůči sobě necítí zrovna nijak velkou lásku. Pochybuji, že by ji po smrti odkázal banku.“
„To zjistíme v San Francisku. Mám pocit, že slečna Charlotta vystrčila růžky a touží po něčem, co my nevíme.“
„Omyl, chce naší banku,“ ozve se zarytě Drew. „Vůbec netuším, o kom mluvíte.“
„Kdo chce koupit První Sanfraciskou?“ optá se Matt.
„Nevím. Vím jen, že je to banka z Tucsonu.“
„Tam jich je dost, ale nějak mi instinkt říká, že to bude Allisonova banka. Vsadím se, že slečna Charlotta hledá nové vody, kde by mohla klidně lovit. Nelíbí se mi to. Má duši zločince.“ Zack se zastaví. Příliš mnoho neznámých, ale na druhou stranu ti dva zmizí. V tom případě by mohl pomoct. V duchu zakleje, kam to dopracoval. Kdysi dávno by se na to mírně řečeno, vybodl. Pomáhat lidem, kteří nejsou mu sympatičtí, neměl v povaze, jenže ti dva zaclání. Nebýt Matta, tak by je už odtud vyprovodil na první vlak do Denveru. Takhle budou muset cestovat nejen do Denveru, ale dokonce až do San Franciska.
„Zacku, jdeš? Musíme vymyslet, jak to uděláme s Robinem a Drewem.“
„Vždyť je to rozhodnuté, ne?“
„Myslíš, že bude stačit, když se První Sanfranciská ponechá v rukou dozorčí rady?“
Drew zavrtí hlavou. „To nepůjde. Jednou ročně se musí objevit nebo to spolkne mravokárný spolek, který nikdo z nás nemá v oblibě. Jenže moc dobře rozumím Robinovi. Kdybych mohl, taky bych z pouště neodešel.“
„Já bych žil na dvou místech. V dnešní době telegrafu, to není nic složitého a drát s penězi, která banka má, může natáhnout, kamkoliv bude chtít,“ vloží se do toho snaživě Zack. Představa, že by tu déle zůstali než pár hodin, je mu proti srsti. „No co, aspoň trochu pustí bance žílou. Když se to tak vezme, může ji prohrát v kartách.“
„Při našem štěstí spíš vyhraje.“
„Dejte to na starost Mattovi a ten ty peníze prohraje…Au, nech toho. Vždyť mám pravdu,“ opáčí naštvaně Zack. Nechápe, proč se rozčiluje nad pravdou, že prostě skvělým hráčem nikdy nebude.
„To určitě, ale vykládat to nikomu nemusíš. Ale Zack má v jednom pravdu. Můžete žít na obou místech najednou nebo opravdu Robin má odpor k městu?“
„To ne. On nesnáší rodinu,“ řekne živě Drew. „Popravdě, rodina nesnáší jeho.“
„Musel jim pěkně šlápnout na kuří oko,“ řekne obdivně Zack.
„To ano. Černá ovce rodiny. Snad kromě mě ho nemá nikdo rád, tak jim to oplácí. Otec určitě tím odkazem chtěl naštvat příbuzné.“
„Tomu dobře rozumím,“ řekne procítěně Matt, když si vybaví svou rodinu. Je pravdou, že než se dozvěděli o tom, že je pederasta, tak bylo všechno v pořádku, ale potom ta změna! Nedotkli by se ho ani klackem. Dokonce ani neposlali dopis k dědečkově smrti. Zajímalo by, zda to vědí. „Uděláme všechno, aby se to změnilo. Překazíme Charlotiny plány i rodiny!“ řekne nadšeně.
Přesně toho jsem se bál, pomyslí si Zack. Ovšem mlčí, aby nijak Matta nerozzlobil. Vytáhne hodinky na stříbrném řetízku, které dostal od Matta k prvním Vánocům. Zanedlouho budou druhé a měl by něco hezkého koupit, i když netuší, co by Mattovi udělalo radost. Ovšem určitě budou slavit. Jenže tou dobou by měli být na pokrovém turnaji, ale jak zná Matta, na Vánoce nezapomene.
„Jsem vám vděčný, že mi pomůžete a omlouvám se, že jsem tě přivedl do nebezpečí.“
„Od toho jsme přátele a v pohodě. Zacku, kdy nám jede vlak?“
„Večer. Za tři hodiny,“ zabručí. Sklapne hodinky a schová je do brokátové vestičky.
„Výborně, do té doby stihneme se připravit.“ Otevře dveře do jejich domu. „A když tu nebudeme, může nám Kaarl upravit dům. Co myslíš?“
Zack pookřeje. To je pravda. „Skvělý nápad.“
„Skvělý nápad? Jaký?“ optá se Simply. V ruce drží krajíc chleba a kolem krku mu nechybí zářivě červený šátek v černé puntíky. „Jedeme někam?“
„My jedeme. Promiň, Simply, ale někdo musí hlídat pevnost. Chceme, aby nám Kaarl zde udělal saunu.“
„Saunu?!“ zvolá udiveně Simply. „Nač?“
„Pro očištění ducha, Simply,“ odpoví vážným tónem Šedý vlk. „Je to výborný nápad. Rád s tím Kaarlovi pomohu.“
„Děkuji. Robine, odjíždíme!“
„Kam zase?“ ozve se z kuchyně Maryin hlas. „To nemůžeš tu zůstat aspoň týden? A kdo se jako postará o ranč? Jako myslíš, že může být bez majitele? Matte Darmonte, tvůj dědeček by nikdy takové jednání nedopustil.“
„Můj dědeček by byl prvním, kdo by šel na pomoc přátelům. Mám tě moc rád, Mary, ale budeš tak hodná a připravíš nám jídlo na cestu? Nikdo tak dobré jídlo neumí připravit.“ Políbí ji na tvář. Zack s úsměvem sleduje, jak dokonale Mary zpracoval.
„No dobře a kdy jedete?“
„Večer. Matta se někdo pokusil zastřelit,“ řekne bezmyšlenkovitě Zack. Simply s Mary strnou stejně jako Robin nahoře na schodech.
„Cože?!“
„Zack tomu zabránil. Právě proto jedeme do San Franciska. Robine, jsi v pořádku?“
„Rozhodně je mi lépe, než bylo. Drewe?“ V hlase zní mu nevyřčená otázka.
Ten uhne očima. „Já to s Robinem projednám,“ zamumlá. Jde za ním a odvede ho do malé pracovny. Zavře dveře. Robin je rozzlobený. „Promiň, ale…“
„Co se stalo?“ Pevně svírá hůl, ale vzteky by někomu namlátil. Když dal souhlas, netušil, že ti dva budou mít pravdu a rodina na něj skutečně někoho pošle. „Byla to rodina?“
„Ne. Někdo jiný, alespoň to povídá Matt se Zackem. Někdo, kdo chce převzít banku.“
„kdo?“
„Nějaká žena?“
„Žena?“ zpozorní a potom mu to dojde. „Charlotta?“
„Ano, tak ji jmenovali. Víš o tom něco?“
„Dost,“ připustí. „Musíme ji v tom zabránit.“
„Takže hodláš se tam ukázat a banku převzít? Jednou ročně musíš dokázat, že jsi živý. Matt se Zackem povídali…“
„Nezajímá mě to. Rodina mě nasrala,“ řekne přímo. „Dobrá. Myslím, že stačí, když se ukážu u našeho rodinného advokáta. Znaménko by mělo stačit,“ řekne nevesele.
„Nemusíš. Nějak…“
„Dost!“ Robin k němu udělá krok a prohlíží si jeho vážnou tvář. Slabě si povzdechne a jako by se rozmýšlel, tak nakonec pohne hlavou a políbí ho na tvář. Odtáhne se.
Drew se zastaveným srdcem nemůže tomu uvěřit. Byl to sen nebo ne? Jak to myslel? Srdce se pohne a on zjišťuje, že Robin skoro otevřel dveře. Aniž si uvědomí, co dělá, přibouchne dveře, nakloní se a políbí Robina na rty. Pevně s rozmyslem, ale s hlavou v chaosu. Má pocit, že mu právě vybuchl v těle ohňostroj jako čtvrtého července.
Robin nejdřív neodpoví, ale potom povolí. Přitiskne se k němu úžeji, ale potom udělá krok vzad. Udiveně si prohlíží tvář svého bratrance. Co si vzpomíná, vždy za ním dolézal jako psík, ale že se to vyvine v tohle, netušil.
„Omlouvat se nebudu. Chtěl jsem to udělat už dávno. Půjdeme?“
„Jo půjdeme a nakopeme zadek celé rodině. Já taky ne,“ pronese tiše, že je ho sotva slyšet. Vyjdou ven. „Jedeme do San Franciska,“ oznámí přítomným. Zack si kysele pomyslí, že mohl to tušit, ale pokud to rychle vyřídí, potom budou opět sami, bez Robina. To ho krapet potěší.
„Výborně. Na podrobnostech se domluvíme ve vlaku,“ řekne bezstarostně Matt, který netuší, co se Zachovi honí hlavou. „Jak dlouho pojedeme?“
„Tři dny.“
„Dobře. Simply, můžeš zamluvit jízdenky?“
„Jasně. Jo a o ranč se postaráme, i když Mary má pravdu. O hodně přicházíš. Když se to tak vezme, ani nevíš o nových hříbatech. Rozhodnout koho s kým spáříš, můžeš jen ty,“ s těmi slovy vyjde. Matt pocítí vinu. Simply s Mary mají pravdu.
Zack mu sevře rameno. „Na zimu už budeš doma.“
„Já vím, ale to mě neomlouvá.“ Zadívá se na Robina s Drewem. „Jedeme.“ Dědeček tehdy taky nepřemýšlel, co ho bude stát, když odejde od rodiny. Prostě to udělal.
„Děkuji,“ řekne Robin. „Ale…“
„Ne,“ odmítne kupodivu Zack nedořečenou myšlenku. „Charlottu známe a potřebujete nás tam.“
„Tak dobře.“ Vyjde nahoru stejně jako Matt se Zackem. Rozejdou se do svých pokojů, aby si zabalili. Matt se posadí na postel s přehozem. Měl by být na ranči.
„Už máš… Matte, je ti něco?“
„Ne,“ řekne provinile, protože se nemůže rozhodnout, zda pomoci přátelům nebo se vrátit na ranč. „To nic.“
Zack se na něj zadívá. „Vrátíme se hned, jak to bude možné.“
„San Francisko, poker, závod, domov. Jak dlouho tu nebudeme? A to jsem chtěl původně osedlat Červený plamen.“
„Ale potom bude konec. Jestli chceš, za tvou rodinou nemusíme jet. Můžeme jet příští podzim nebo léto.“
„Ne, pojedeme. Vlastně ani nevím, zda vědí o dědečkově smrti. Všechno mi odkázal, ale přesto by měl otec vědět, že zemřel.“ Vstane, chce zabalit to nejnutnější, když si uvědomí, že nestihl ani vybalit, takže jen vymění oblečení a přidá čisté náhradní. Zauvažuje, zda má vzít si na sebe něco lepšího. Nakonec zabalí i oblek. „Hotovo.“
„Nejsi zvyklý cestovat.“
„Ne, nejsem, ale chci Robinovi pomoci. Dědeček by to taky udělal.“ Přehodí si brašny přes rameno a sejde dolů. „Vezmeme koně. Já beru Tornáda. Zack Appla.“
„Neunaví ho to před závodem?“ zeptá se starostlivě Zack.
„Vůbec ne. Bude to v pořádku. Robine, Drewe, už jste hotoví?“Je rád, že to Zackovi dělá starosti, ale většinou pojedou vlakem, tak si odpočine.
„Skoro.“
„Tady máš, Matthewe Darmonte, ale řeknu ti, nejsem tím nadšená. Patříš na ranč,“ vyčte mu starostlivě Mary, ale přitom Mattovi podává velký koš nacpaný jídlem.
„Já vím, ale dědeček by taky neopustil přátele v nouzi.“
Mary se na něj chvilku dívá, potom přikývne. „To je pravda.“
„Máš pro nás nějaké instrukce?“ zeptá se Simply. Za ním jako mlčenlivý stín stojí Šedý vlk.
„Ne, kdyby něco, vždy pošlu adresu, kde mě můžete zastihnout. Kdyby se něco dělo, mám vás. Děkuji moc. Vyrazíme a až odjedu ten závod, už se nikam nepojede.“
„Do cíle přijedeme všichni,“ řekne Mary. Simply se zatváří nechápavě, ale potom pochopí. Zazubí se. To je celá Mary. Zbožňuje ji a její kuchyň taky. Vyrazí koupit jízdenky, zatímco se všichni ještě chystají. Jako první je Zack, který zašel do knihovny na skleničku whisky. Po chvilce ucítí známou vůní. Zadívá se na Matta.
„Nebude to procházka růžovým sadem.“
„Já vím. Nejraději bych byl, kdybychom jeli hned na ten pokrový turnaj. Proč se vlastně odehrává na lodi?“
Zack se usměje. „Nejspíš, aby nešlo ji tak lehce přepadnout.“
Matt si odfrkne. „Piráti existovali vždycky. Stačí pár člunů…“
„Od toho budeš tam ty!“
„No počkej, chtěl jsem se na tebe dívat, ne hlídat řeku.“
„Budu z tebe nervózní.“
Matt se zamyslí. „Dobře. Musíme jet.“ Zničehonic pocítí obrovskou nechuť někam jet. Rád by tu zůstal, díval se, jak Kaarl staví saunu a sledoval pokroky nových hříbat. Na ranči je tolik práce, že je to až nehezké. Opravdu, až skončí závod, pojede na ranč a zůstane na něm, i kdyby měl obrůst mechem. Vlastně ne, musí ukázat Zackovi, kde se narodil.
„Matte, nemusíme nikam jet.“ Zack mu položí ruku na rameno.
„Ne, pojedeme. S tebou to bude fajn.“ Zack zamyšleně přikývne, ale dál se znepokojeně dívá na Matta. Nelíbí se mu ta jeho tvrdohlavost. Stále ještě nad tím přemýšlí už v kupé, kdy Robin, Drew a Matt plánuji, jak nejlépe provést plán převzetí banky.
„Je to jednoduché,“ pronese po chvilce Zack. „Stačí dát vědět, že o Charlottě víme, a ona se stáhne do Tucsonu.“
„Ty ji nechceš dopadnout?“ poznamená udivený Matta. Řekl by, že Zack ji konečně bude chtít chytit. Když odjížděli od kláštera, byl dost na ní naštvaný a teď se jim opět míchá do života.
„Pokud bude příležitost, potom samozřejmě, ale pochybuji, že na ní něco najdeme.“
„Jsi zástupcem šerifa! A já taky,“ řekne, jako by si to uvědomil až teď.
„Jistě, ale s omezenou působností, takže žádná akce strčení zloducha do vězení se nebude konat. Jedině, že bychom spolupracovali s místní policií a popravdě, nechce se mi do toho.“
Matt přikývne. Moc dobře ví, jak nerad vzal místo zástupce šerifa. Nebýt toho, že byl v ohrožení on a městečko a k tomu vražda u madam Josefíny, nejspíš by odolával. A má pocit, že šerifskou hvězdu chce mít v záloze taky kvůli Clayovi Allisonovi. Toho by rád taky dostal před svůj kolt. Vlastně nikdo není tak děsivý jako právě on.
„Takže napochodovat jako César do Anglie a stáhnout se stejně rychle?“
Zack se zamračí. „Římané vládli Anglii déle než dvacet let.“
Robin se zazubí. „To je pravda, ale i oni utekli.“
Drew s Matem je nechápavě sledují.
„V tom případě holt utíkat nebudeme, ale nechci mít rodinu za zadkem. Jestli si někdo myslí, že je jak buldok, potom moje rodina toho buldoka převálcuje. Je vytrvalejší než vosina v zadku a stejně nelítostná.“
„Jenže s Charlottou se nevypořádali,“ namítne Matt.
„Protože netuší, kdo zatím je. Jestli je to žena, musí být velmi opatrná a chytrá. Moje rodina neuznává emancipované ženy.“
Matta se zachechtá. „Takže proto tvůj otec jim nechtěl dát banku.“
Drew s Robinem se na sebe usmějí. „Určitě. Jak říkám nesnášel prudernost. Kdysi jsem zaslechl tetu Sofii, jak někomu říkala, že byl za mlada pěkný bohém. Ovšem to mu nedělá problém dát banku hlídačkám morálky. Celá rodina, snad kromě pár výjimek by skočila pro peny i z mostu a nevadilo by jim, že tam není řeka.“
Hvizd. „Pěkná rodinka. Takže vy se bojíte, že vás nenechá žít.“
„Tak nějak.“
Matt se zamyslí. „Jak moc umí mlčet ten právník. No - jak se jmenuje?“
„John Wiliam Windows III.“
„Sakra, vy si nějak libujete v těch číslovkách,“ zavrčí Zack.
„Staré rodiny jejichž příchod je datován do doby, kdy v San Francisku bylo jen pár chatrči. A ano, je spolehlivý, protože jeho služeb a služeb jeho syna Wiliama Andrewa Windowse IV.,“ zdůrazní, „využívá celá naše rodina.“
„Tedy, ti musí vědět o pár pořádných kostlivcích ve vašich skříních.“
„Včetně těch, co jsou uloženy dvacet stop pod zemí. Naše rodiny vždy držely při sobě, ale obchod je obchod. Tam city nehrají roli, a přestože jsme svázání i sňatkem, tak starý Windows nikdy nic neprozradil. Je to starý bezcita, který se bude bavit a udělá, oč ho požádáme.“
„V tom případě mám nápad.“ Zack si poposedne. Mattovy nápady mají jednu malou vadu. Vždy mu přitom jde o život a on už má dost jeho hlídání, aby nedošel k úrazu. Jestli zase bude nastavovat krk, tak řekne ne. „Doprovodíme Robina k starému Windowsovi. Jistě ví, kde bydlí. Ty na nádraží se od nás odpojíš, jako bys neexistoval. Advokát potvrdí Robinovu totožnost.“ Tohle zní dobře. Plán je zatím bez té maličkosti. „Potom zaútočíme!“
Aha. Měl vědět, že se to někde zvrtne. „Mohl bych nahra…“
„Nejsi dost starý.“
„Není starý!
„Je moc mladej!“ ozve se výkřiky a kupodivu jediný, kdo mlčí je Robin. Přemýšlí o celém svém životě, o tom jak se bouřil, jak utekl do pustiny, o své pozdější pomstě i setkání s Drewem. Vůbec netušil, že může cítit něco podobného. Polibek, který si dali v Mattově domě, byl jako vichr. Nebyl na to připravený. Pravda toužil po tom, ale na druhou stranu nedoufal, že se to někdy stane. Najednou je tady všechno. Peníze, úspěch, Drew, ale s tím i taky nesnesitelná rodina. Chtěl by být s Drewem, ale nechce být na očích.
„Dost!“ řekne klidným tónem Zack, ale jako by zmrazil veškerý život. Dokonce i Robin na něj civí. Tohle je ten pravý Zack. Ne, ta slupka, co předvádí, ale tvrdej chlap, co viděl kus života a hleděl do hlavně pistole a nejednou. Otázkou je zda to ví i Matt. „Myslím, že bylo dost hádek. Ta první část plánu je dobrá. Vůči té druhé mám výhrady a chlap by měl umět nést zodpovědnost. Buď to odmítni, nebo přijmi.“
Drew už chce namítnout, když ho Matt jemným pohybem zadrží. Zack má pravdu.
„Přijímám, ale chtěli byste mít takovou rodinu, co vám kope hrob a děcka drží lucerny, aby dospělí lépe viděli na lopaty? Já ne.“
„Výborně. Takže musíme jenom vymyslet, jak dosáhnout toho, aby Robina uznali, neodhalili a Charlottu elegantně…“ odkašle si, jak mu dojde, že je nevhodné, aby ženu někam odklízel.
„Odklízel?“ navrhne bezprostředně Drew, když zrudne, protože dojde mu, co řekl.
Robin se rozchechtá. „Chci si o něčem promluvit s Drewem, pokud vám to nevadí. Potom, uvidíme. Možná mám plán, jak všem vytřít zrak.“ Zvedne se. Tvář se mu ještě zkroutí náporem bolestí, ale i tak je to daleko lepší. Nejdřív musí promluvit s Drewem, potom se rozhodne, protože tady už rozhodnutí neleží jenom na něm, ale taky na Drewovi. Měl by totiž pochopit jedno. On je minulost s lidmi, kteří by ho rádi viděli na márách a k tomu mrzák.
„Zajímalo by mě, zda se dohodnou,“ zamumlá Matt.
„Dohodnou?“
Matt se usměje. Zack je skvělý, ale co se týče vztahů, je tak trochu jednosměrný. Potřebuje někoho, kdo mu pár věcí vysvětlí. „Karty?“
„No, pokud chceš prohrát?“
„Proč bych hned měl prohrávat?“
Zack si povzdechne. Nechápe, proč stále odmítá přiznat, že proti Docu Hollidayovi nemá šanci. Vezme karty a rychlými pochyby je zamíchá. Oči mu září. On mu ukáže, kdo má navrch!