Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. 3. 2015

San Francisco

147.

Tak jsme tady, pomyslí si Matt. Zívne, narovná se. Má pocit, že jeho svaly se během spánku přesunuly někam jinam. Něžně se zadívá na Zacka, který má dlouhé nohy nějak dané pod sebe a klobouk stažený do očí. Během dlouhé cesty hráli poker jak o život. Samozřejmě trochu Drewa s Robinem oškubal, ale Matt dobře poznal, že se drží zpátky. Přece jenom jsou to přátelé.

„Už jsme tady?“ ozve se nezřetelný hlas zpod klobouku.

„Jo. Plán začíná. Musíme si dát pozor na Charlottu a její poskoky.“ Položí ruku za krk a snaží se uvést krční sval do provozu. Moc to nejde, ale i tak lepší něco než nic.

„Myslíte, že už tu budou?“ optá se Drew. Roztáhne ruce a snaží se protáhnout.

„Je to možné. Drewe, vyjdeš jinými dveřmi než my. Musíme se postarat…“

„Svedu to sám.“

„Robine, nech toho. Takový byl plán, nebo ho chceš změnit?“

„Ne, Drewe, ale nejsem nemohoucný starý dědek.“

„Zatraceně, nejsi dědek!“

Matt se zahledí na Zacka. Říká mu: Vidíš to taky? Měl jsem pravdu, ale Zack ho ignoruje. Dívá se ven. Vlak zpomaluje. Bude lepší, když vyjdou jinudy. Musí ochránit Matta. Na Robina kašle.

„Tak jo. Souhlasím.“

„Výborně.“

„Doufám, že koně jsou v pořádku. Byla to dlouhá cesta.“

„Rozhodně se měli lépe než ty a pak, byl jsi u nich několikrát.“

„To byl. Víš, že pojedu ten závod.“

„Budeme v cíli,“ odpoví hbitě Robin. Zack se v duchu zašklebí. Nejraději by jim to zatrhl, ale prostě nemůže. Taky by se mohli mezi ně přestat montovat. Možná by jim mohl nabídnout líbánky, ale nejdřív bude ten turnaj. Musí získat nějaké peníze. Taky mu chybí vzrušení ze skutečné hry.  Vůbec neuvažuje, že prakticky veškeré peníze, které ranč vlastní, jsou z jeho výhry.

„Těším se. Až se vrátíme na ranč, bude sedlání a potom prodej. Až se narodí hříbata Červeného plamene, můžeme žádat dost peněz. Dokonce jsem uvažoval o jeho osedlání. Je rychlý a i když se začíná dávat přednost anglické krví, věřím, že právě španělská bude výhrou.“

„Tím chceš říct, že se začíná tvrdě dělit na čistokrevné a nečistokrevné?“

„Bingo. Bez původu kůň nemá prostě šanci. Jenže podle mě rychlost nemají jen angličtí plnokrevníci a pak všichni mají společný původ v arabských plnokrevnících. Jestli jsou Angličané na koně snobi, potom arabi třikrát víc. Jejich rodokmeny jsou staré i pět set let. Hřebcům se klisny nevybírají podle schopnosti, ale podle rodokmenů. Získat jakéhokoliv arabského plnokrevníka je nemožné a přitom jejich krev pobíhá volně na prériích.“

„Víš toho hodně. Odkud?“ optá se zvědavě Robin.

„Dědeček. Než odjel do Ameriky, sloužil jako vrchní podkoní u jednoho šlechtice. Vše co vím, naučil jsem se od něj.“

Zack pozná, jak moc mu chybí, ale podle toho, co mu Matt říkal, tak pochopil, že ho zachránil od svěrací kazajky. Musela to být mimořádná osoba. Odejít do Ameriky, postarat se o ženu, získat jmění, potom opět odejít a začít od nuly. To by nezvládl jen tak někdo, ale on k tomu byl velmi úspěšný.

„Vysedáme. Drewe?“

Drew se nerad loučí se Robinem, ale dobře ví, že jinou možnost nemá. Dotkne se krempy klobouku. „Tak odpoledne.“

„Dobrá a dávej na sebe pozor. Ti dotyční by se mohli rozhodnout, že může jim být na překážku.“

„Neboj se, ale myslím, že jediný, kdo by mě chtěl odstranit, by byla moje vlastní rodinka,“ ušklíbne se Drew. Vezme vak a vyjde ven.

„Otřesná rodinka,“ zamumlá Matt. Vstane, vezme věci. „Jdeme, ať to máme z krku. Tak si říkám, zda by nebylo nejlepší všechny zlikvidovat.“

Zack se nadšeně usměje. Vida, konečně přemýšlí jako on.

„Byl by klid, ale to nemůžeme udělat, že?“

„To asi ne.“

„Dobrá, nejdřív koně, potom jedeme k tomu právníkovi.“ Všichni tři vystoupí. Zack se rozhlíží, zda neuvidí někoho podezřelého, ale na perónu je tolik lidí, že je to marné. Vyrazí k vagónu s koňmi.

„Jako vždy středem pozornosti,“ zamumlá nadšeně Matt. Přibližují se ke svým koním. Apple jako vždy středem pozornosti pro svou krásu. Tornáda si skoro nikdo nevšimne. Pousměje se. Jsou osedlaní a tak je převezmou a vyrazí do San Franciska. Tak nějak rád by už měl tuhle příhodu za sebou. Ale nyní se musí soustředit, aby vše dobře dopadlo.

„Robine, kde sídlí ten právník?“

„Dole. Jedeme. Vezme nás, i když nebude doma. Stačí potvrdit mou totožnost a mám tušení, že nám půjde na ruku.“

„Vážně? Není to právník?“

Robin přikývne. Pozoruje město. Od té doby, co tu byl naposled, se rozrostlo neuvěřitelným tempem. „To ano, ale má v povaze vše řídit. Osobně si myslím, že má pod palcem půlku města. Po tomhle do jeho sbírky přibudeme i my. Naprosto mi to nevadí. Je to šakal s instinkty vlka. Musím se přiznat, neřekl jsem to Drewovi, přece jenom má svou rodinu docela rád, i když jsou to hyeny, ale rád je dostanu a pěkně si s nimi pohraju. Nesnáším je všechny, oni nesnáší mě. Co dodat. Co u vás?“

Zack se zadívá na holičství. Musí připomenout Mattovi madam Julii a Denver. „Já? Dlouho jsem ji neviděl. Myslím, že si myslí, že jsem zemřel.“

Matt je překvapen. Ještě ho o rodině neslyšel mluvit. Dokonce ani Wyatt nic neříkal a ten často vypráví o své početné rodině. „Já taky. Vlastně jsem pro ně zemřel.“

Robin se na ně zadívá. Ti dva jsou tak různorodí, ale je rád, že je poznal. Vlastně je dal dohromady Clay. „Tak by mě zajímalo, co dělá Clay.“

„Nepřipomínej mi ho!“ řekne prudce Zack. Kdyby mohl, pověsí ho do průvanu a zapomene. Pije mu krev. Kdyby se tak ozval Wyatt, že má stopu. Hned by se za ním rozjel.

„Dostaneme ho,“ uklidňuje ho Matt. Pak bude mít Zacka jen pro sebe. Zachmuří se, zda si něco nenalhává, ale pak nad tím mávne rukou. Nikdy by neřekl, že s ním bude spát, že někoho bude mít. S budoucnosti si hlavu nebude lámat. Jak to přijde, tak to bude. „Rozrůstá se to tu. Měl jsi pravdu, Robine.“

„Jo, a víš co? Nelíbí se mi to. Je to jako mraveniště. Kdysi se dalo odsud vidět do zátoky, dneska? Absolutně ne.“

„Robine, vím, že jsme o tom už mluvili, ale seš si jistý, že ten právník nebude kecat? Přece jenom je to právník.“

„Nemyslím si to.“ Pomalu vjedou do uliček, které jako by byl z jiného světa. Výstavní domy obklopené zahradami. Některé domy nejsou vidět, ale jiné mají krásné bílé průčelí. Zastaví se před pěkným domem. Jsou vpuštění dovnitř, ale muž ve fraku jim oznámí důležitě, že pan John Wiliam Windows III. Je momentálně nepřítomný.“

„Je ve své kanceláři?“

„Do čtvrté hodiny, pak pan Windows má hodinu golfu.“

„Cože má?“

Muž kamenně zopakuje, že hodinu golfu.

„Chápeme.“ Zack vytáhne hodinky, okázale se na ně podívá. „Děkujeme, dobrý muži, za ochotu, snad pana Windowsa ještě zastihneme v kanceláři. Pánové, odjíždíme. Poroučím se.“ Pokývne hlavou. Matt má co dělat, aby nevyprskl smíchy. Když jsou pryč, rozesměje se.

„To bylo skvělý, ne Robine?“

„To tedy jo,“ řekne s širokým úsměvem Robin. „Konečně ho někdo usadil. Je šlechtičtější než ti s modrou krví. Tak jedeme. Chci to mít z krku.“ Popoženou koně. „Hej, co je to golf?!“

Matt se pousměje. „Hra zbohatlíků. Neříkej, že jsi to nehrál?“

„Možná, ale spíš ne. Já se k smetánce moc neměl. Spíš než na hřišti jsem trávil čas v saloonech a venku. Klasická černá ovce, o kterou si nikdo neotře nohy. Prr, jsem tady.“ Přivážou koně a zadívají se na čtyřpatrový velký dům. Na jedné straně u vchodu jsou pozlacené cedule.

„Druhé patro, pánové,“ řekne mladý muž, který sedí u stolku. Po tmavém koberci vyjdou do druhého patra. Hledat kancelář nijak nemusí. Na jedné straně je starý Windows, na druhé straně má kancelář jeho syn. Matt si prohlíží luxus. Nepřekvapuje ho, protože kdysi v takovém žil. Jeho otec měl to stejné. Luxusní čekárna, ale později už jen za nemocnými jezdil.

Robin razantně zaklepe. Aniž čeká na vyzvání, vejde dovnitř. „Dobrý den.“

„Už je po čtvrté, pánové. Jestli cokoliv potřebujete, jděte za mým synem.“

Robin se ušklíbne. Vypadá to, že ho starej Windows nepoznal. „Jmenuji se Robin Warner. Jdu si pro tu banku.“ Zack s Mattem stojí za Robinem jako strážci s kamennými tvářemi. Zatím nechávají všechno na Robinovi.

Windows s napolo navlečeným kabátem ztuhne. Nevěřícně si prohlíží Robina. Váhá. Je to on nebo není? Jistá připomínka tu je, ale ten hrb a oblečení a ti dva za ním? Bylo by to možné? Vypadá spíš jako nějaký zlatokop než bankéř.

„Jsem to já.“

„To budete muset dokázat, mladý muži.“

„To očekávám. Mám vám ukázat znaménko?“

Starý Windows si rozmyslí partii golfu a svleče si kabát. Tohle je daleko zajímavější. Odloží ho na koženou pohovku. „Budete muset. Bez toho nemohu potvrdit vaší totožnost. Věřte nebo ne, ale bylo tu pár mužů, kteří si mysleli, že První Sanfranciská banka patří jim a mě oklamou. Rychle odtud vypadli.“ Nadzvedne obočí.

Robin si začne rozpínat kalhoty. Matt se otočí. Tohle asi vidět nechce. Prohlíží si vitrínu s poháry, diplomy. Udělá krok, ale pak se zrazí. Zvědavost…

„Dobrá, pane Warnere. Musím říct, změnil jste se od svých mladých let.“

„I vy, pane Windowse.“

„Takže podepíšete papíry a zítra vás uvedu jako majitele banky. Znáte se na situaci? Není zrovna lehká. Šlo by zítra?“

„Nevadí vám, když vás ještě chvilku zdržíme?“

Advokát se posadí do velkého koženého křesla. „Prosím, usaďte se. Doutník? Whisky? Zdá se mi, že nejste svým dědictvím nadšený.“

Matt se Zackem se usadí do dalších křesel, už ne tak přepychových. Jsou docela zvědaví na to, co bude následovat. Matt si zatím prohlíží právníka. Menší, ale vitální bělovlasý muž s nosem jak skoby. Na očích brýle a oči, které hoří zvědavosti.

„Popravdě ne, ale taky nedovolím, aby to získala charita. Banka patří do rodiny.“

Windows se usměje. „Vypadá to, že nejste až tak černá ovce rodiny, jak o vás váš otec tvrdí. Pak tedy, co chcete dělat? Vzdát se banky? To byste tu nebyl. Musím se přiznat, že jsem zvědavý na váš plán.“

Robin se nadechne. „Chci mít v bance dozorčí radu s výkonným ředitelem v čele. Budu na banku přes něj dohlížet. Jistě znáte mou rodinu.“ Windows se usměje. Sanfranciští Warnerové, to je na dlouhé lokte. Všichni by se navzájem zabili nebýt peněz a strachu, že by to mohli převzít nějací cizáci. „Stojím trochu v nevýhodné pozici. Nerad bych, abych byl pod palbou cele rodiny, která si myslí, že jen oni svedou řídit banku. Nakonec bych podlehl a rodině tu banku za klid duše dal. A to nechci. Vyhnali mě, zřekli se mě, otec mě vydědil.“

„Ale jistě. Rád vám pomohu, jak jen si budete přát, pane bankéři,“ úmyslně zdůrazní nové Robinovo postavení. „Zřejmě po mě chcete, abych potvrdil, že jste tu, ale neudával, kým jste.“ Robin přikývne. Matt si pomyslí, že Robin měl pravdu. Starej právník se právě teď baví. Nezná všechny okolností, ale Robinovi půjde na ruku možná jen proto, aby na celou věc přišel. „Není problém. Ovšem budete mi muset sdělit, kdo je vašim výkonným ředitelem.“ Tajně doufá, že ne ti dva chlapi, co sedí za ním. Jeden vypadá jak zelenáč z prérie a druhý jako pokoutný hráč. Oba nebezpeční, ale rodiny v San Francisku by s nimi zametli pod koberec. Na prérii jsou žraloky, ale zde v San Francisku jen běličkou.

„Pan Drew Alexander Warner.“

Matt vyprskne smíchy. Tak tohle netušil. „Nevšímejte si mě, prosím vás. Kdybych bral to doslova, měl bych za svým jménem římskou III.“ Windowse stejně jako Zacka překvapí tón i mluva. Windows si ihned poopraví názor. Takhle zásadně se mluví dole na jihu v bohatých rodinách. Mají takový zvláštní specifický přízvuk.

„V pořádku. Předpokládám, že pan Drew Warner to ví.“

„Ano, jsem s ním domluven. Popravdě má tu nejtěžší práci.“

„Odolat rodině?“

„Jistě. Jsem rád, že mi vyjdete vstříc. Doufám, že tohle si necháte pro sebe.“

„Ale jistěže. Nikdo se to ode mě nedozví, to vám mohu slíbit. Ještě k jednomu. Mám tu návrh na spojení vaší První Sanfranciské banky s bankou v Tucsonu v čele s paní Charlottou Higginsovou.“

„Bože! Ona ho zabila! A k tomu měla odvahu zfalšovat papíry. Pochybuji, že by si ji vzal. Bral by ji jedině jako milenku,“ spustí rozčileně Zack. Vstane. Je jen málo lidi, kteří mu unikli, a Charlotta je jednou z nich. „Nepochybuji, že její minulost dobře znal. Navzájem se využívali, ale Charlotta vyhrála.“

„Prosím?“

„To je dlouhý příběh, pane Windowsi, ale šlo o zlato a stříbro. Ta žena je Černý Karlo, šéf Tucsonského podsvětí. Posledně unikla šerifu Wyattovi Earpovi. Mohu se optat, zda o ní víte něco víc?“

Windows je překvapen, ale zase ne tolik. „Ta žena vystupovala sebejistě. Doložila všechny papíry a chce mluvit s majitelem o sloučení. Touží rozšířit aktivity. Překvapilo mě, že žena je v čele banky, ale vysvětlila mi, že se musí postarat o sebe a dítě. Celý návrh mám v trezoru. Pokud do ní chcete nahlédnout, můžete, ale podle mě vypadá velmi dobře a nabídka není špatná.“

„To je divné, dítě?“ ozve se Matt.

„Dítě? Nemyslím. Není to žena, která by měla dítě. To zavání něčí víc. Ale teď je řádným občanem. Něco dokázat ji bude těžko. I když na rozdíl od Warnerů je schopnější s tím vrahem.“

„Vrahem?“

„Někdo mě chtěl zabít v Popleru, kde mě zpráva o dědictví dostihla. Matt a Zack jsou majiteli ranče Little oak, kde jsem se léčil. Nabídli mi, že mě a Drewa, jenž mi přinesl zprávu o dědictví, doprovodí.“

Rančeři? To by odpovídalo. Teď, ale jak to celé srovnat. Rozhodně Robina neprozradí. Ne, že by na tom neměl zájem, ale trochu se pobaví tím, jak se budou snažit zjistit totožnost pana Warnera. Změnil se neuvěřitelně a nebýt toho znaménka, pak by ho vyprovodil. „První co udělám, že podepíšete papíry. Poslední vůle rozhodně nic neříká o tom, že byste nemohl stát v pozadí banky. Jako druhý krok bych navrhoval svolat celou rodinu a představit vaše rozhodnutí. Musíte být připravení, že napadnout to.“

„S tím si poradíte.“

Windows skloní hlavu. „Samozřejmě. Taky představím pana Drewa Alexandra Warnera jako výkonného ředitele. Jako třetí krok bych odmítl nabídku paní Higginsové.“

„Budeme ji sledovat. Nevzdá se tak snadno. Myslím, že tady něco pořádně smrdí,“ promluví Zack.

„Z toho jsem měla celou dobu obavy. Pořád mi to nedalo, ale fúze bank jsou na denním pořádku. Jistě dostanete tutéž nabídku od Warner bank.“ Rozhodně bude mít dost práce, pomyslí si Windows. Zajímalo by ho, jak hodlá Robin řídit banku, ale Warnerové mají zlaté prsty. Do čeho se pustí, z toho se sype zlato. Drew bude v pořádku, možná Robina usměrní, anebo možná, až taková černá ovce není. To ale přinese čas a on chce být u toho. Rozhodně z toho nebudou nadšení.

„Děkujeme. Zítra přijdeme hned ráno. Myslíte, že byste ještě dnes mohl dát vědět mé rodině, že jsem naživu?“ Robin se radostně ušklíbne. To jejich plány dokonale smete. Už vidí, jak mu nadávají, že raději nechcípl.

„Není problém. Jestli mě omluvíte, zařídím papíry a další věci na zítra. Golf už stejně nestihnu. Pánové, pane Warnere, rád jsem vás viděl.“

„My taky.“ Sejdou dolů. Zack se rozhlédne. Příliš rušno. Bude tu těžší Matta chránit.

„Nemusíš. Nemyslím…“

„Já si myslím, že ano. Jedeme do…“

„K Drewovi.“ Matt je najednou zvědavý na ten palác. Jeho rodina byla bohatá, ale podle toho, co slyší, tak Warnerovi jsou jedním z pilířů města. Jak říkala jeho matka: Nechutně bohatá rodina. Teď si myslí, že jim bohatství záviděla. Mimoděk potřese hlavou, aby zahnal myšlenky na svou rodinu. Zack ho po očku pozoruje. Možná se mu zdá, ale od Drewova příjezdu se chová trochu divně. Měli by zajet za madam Julii do Denveru. Trochu se rozptýlit. Nebýt Robina, kterého Matt by nyní neopustil, tak by ho tam zatáhl. Popravdě potřebuje taky menší odpočinek.

Opět vjedou do čtvrti, která je na pohled bohatá, ale pozemky několikrát větší. Najednou uvidí oceán. Matt popožene koně.

„Není to nádhera?!“

„To ano.“ Všichni tam stojí a dívají se na západ slunce. „Vyhlídka. Každý by zde chtěl mít dům, ale vždy někdo ze starousedlíků překazí nákup pozemků, ale myslím, že jednou to někdo koupí. Už jsme blízko. Ani jsem si neuvědomil, že už tak pokročila doba.“ Rozhlíží se po prostředí, v kterém vyrůstá. Jména rodin mu vyvstávají v paměti. Je ohromen, že si to pamatuje ještě po těch letech.

„Chci vidět tu fontánu.“

„Jsme na ní pyšní, tedy strýček byl.“

„Rodina ne?“ optá se zvědavě Matt.

„Mužské pokolení určitě, co se týče ženské větve, no, bylo to dost nejednoznačné. Ovšem strýček si stál na svém. Byl jak tvrdohlavý mula a měl ještě jeden koníček.“

„Jaký?“

„Erotické knihy. Obrázkové.“

Matt zčervená, protože mu to připomene jeho červenou knihu. Pochybuje, že by ty knihy měly stejný obsah, ale určitě podobný.

„Matt má taky jednu. Je velmi poučná.“

„Opravdu?“

„Ehm no ano, ale netuším, kde je.“ Nejraději by Zacka zabil. To musí vybreptat takovou intimnost? „Panečku, nádhera.“ Dům napůl v západním napůl v jižanském slohu. Bílý zázrak uprostřed zahrad.

Dojedou k schodům vedoucím dovnitř domu. Odněkud zní štěkot psů. Po jejich pravé ruce je Fontána. Opravdu ji zdobí nahé vyzývavé ženské. Necudnost, by řekl se smíchem jeho dědeček. Potom zvedne oči k fasádě. Snad stovky oken.

„Ohlaste panu Drewowi Warenovi bratry Smithovy,“ řekne majordomovi, který by jako z oka vypadl tomu od Windowse. Sesedne z Appleho.

Matt vyprskne smíchy. Hurá bratři Smithovi jsou zpátky. Zbožňuje to! Wyatt by se určitě taky pobavil, ale osobně je radši, když tu je Robin, ne Wyatt.

Zack po něm koukne. Je jak malý kluk. Co ho zase pobavilo? Bylo by lepší, kdyby tu byl Wyatt. U něj ví na čem je, ale Robin… Snad má Matt pravdu a konečně se usadí.

„Sledoval nás někdo?“ zeptá se Robin. Nezměnilo se to tu, pomyslí si. Jen možná keře jsou větší, něco málo přibylo, ale jinak to tu vypadá stejně.

„Ne, což je podezřelé. Buď jsme měli kliku, nebo Charlotta to vzdala,“ řekne hned Matt. Zacka i Robina to udiví. „No co, chtěl jsem si být jistý. Nějak…“

„Matte, Zacku, Robe! Vítejte v mém domě. Jsem rád, že jste přijali mou nabídku. Zachránili jste mi život,“ vysvětluje tisícům uším, které tu jsou, ale nejsou vidět. „Přijímáte mou nabídku?“

„Rob ji přijal,“ začne hrát s Drewem hru. Jestli tu jsou špehové a jsou určitě, pak do půlhodiny to bude vědět celá rodina.

„Výborně! To jsem rád. Vrátil jsem se dneska. Jste tu delší dobu?“

„Asi dva dny. Nakupuju tu koně.“

„Och, jistě. Prosím, pojďte, rád bych vysvětlil, co po vás budu chtít. Pane Whiste, to je pan Rob Smith, který jak doufám, přijme mou nabídku a bude mým osobním strážcem. Někdo mě chtěl zabít. Pánové dnes zůstanou u mě. Prosím připravte pokoje.“

„Pane! Chápu, hned to zařídím.“

„ A připravte na terase občerstvení. Něco uvidíte.“ Robin se usmívá. Vypadá to, že Drew má všechno na háku. To jak nepřítomné rodině vysvětlil, kdo jsou, bylo perfektní. I Matt to dobře hrál.

Drew jde jako první. Otevře dvoukřídlé dveře a vstoupí do zahrady. Už jeho otec dal upravit terén tak, aby byl výhled na moře hned z domu.

„No, rozhodně ty pozemky, které jsme míjeli, nepotřebujete.“

„Naopak, je to výhodná investice,“ řekne prudce Robin.

Zack se rozhlíží, pak suše pronese. „Robe, jsi jen strážce, nic víc.“ Posadí se k stolu. Ostatní jsou zaražení. „Tohle si nech na dobu, kdy tě nikdo nebude slyšet.“

Do mé ložnice ihned napadne Drewa. V noci, by spolu mohli probrat pár věci. Včetně nápadů i toho, jak pořídili u Windowsa. Zack má pravdu.

„Zacku, mohl by ses chovat slušněji,“ napomene ho zamračený Matt.

„Ne, má pravdu. Ujelo mi to. Nesmím zapomínat, kdo jsem.“ Robin se posadí do stolu. Tohle se tu nezměnilo. V jeho rodině jsou jen dva domy s výhledem na oceán. Ten Drewův a jeho rodný dům. Nechce tam být. Jeho domovem teď bude místo po Drewově boku a jak věří, bude to místo, odkud ho nikdo nevyhodí.

„Občerstvení, pane Warnere. Pan…“

„Dnes nejsem pro nikoho doma. Zítra.“

„Ano, pane Warnere.“ Majordom s lehkou úklonou odejde.

„Není tu krásně?“

„Vždy jsem ten dům obdivoval,“ řekne tiše Robin.

Drew se k němu nakloní. „Je tvým domovem, pamatuj si to,“ řekne měkce. Mrkne se po Mattovi a Zackovi, ale ti nehnou brvou. Matt přemýšlí, kde ty pokoje asi budou mít. Potřebuje trochu rozptýlit a Zack taky. Dneska v noci rozhodně nemíní spát. Naspal se dost ve vlaku a měl by připomenout Zackovi, jak moc ho miluje. Tělo mu zaplaví slastná předtucha.

„Už chápu, proč jsi sem spěchal. Spěchal bych taky, ale já mám rád širé dálky. Nebyl bych spokojený v městě. Tohle je už pro mě moc civilizované.“ Zadívá se na Matta. S rozmyslem řekne. „Mám rád ranč Little oak. Myslím, že po těch toulkách klidně bych ho mohl nazvat domovem.“

Matt se široce usměje a zaplaví ho něha.