Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. 7. 2015

San Francisko - Denver

151.

Matt se protáhne. Uvědomí si jedno. V noci se mu podařilo dostat Zackovi do postele. Bylo to parádní. Začíná jim to krásně jít. Prostě praxe. Potom nemusel skákat dolů do zahrady, kde by ho lapli psi, ale v klidu prošel chodbou. Jen ten kocour se po něm divně koukal, ale je to zvíře, co by komu vykecalo. No a dneska odjíždí. Budou sami.

Na dlouho ne. Ten turnaj. Zack mu neřekl, o kolik jde. Jak jde o peníze, to mu říkal dědeček, tak tam jsou vášně, které nekončí happy endem. Bude tam muset být s ním. Někdo mu musí krýt záda. Zajímalo by ho, kde se to bude konat. Má z toho divný pocit. Zaťukání.

„Dále.“

„Ještě spíš?“

„Ne, přemýšlel jsem o tom turnaji. Je to hodně peněz.“

„Jistě, ale jsou turnaje s větší výhrou. Budu muset dát vklad, hádám tak pět tisíc. Neboj se, vyhraju.“

„O to mi nejde, jistěže vyhraješ, ale jde o zbytek hráčů. Ne, všichni budou takoví poctivci jako ty.“ Zack se na něj kouká, pak se z plna plic rozesměje. „No co je?“

„Nic, Matte, ale jsi první člověk, který mě nazval poctivcem.“

„Vždyť jsi. Obleču se. Jedeme tam hned, a kde se to bude konat?“

Zack ho studuje. Proč ho svým způsobem přitahuje? Je to jeho vytrvalosti? Ještě nikdo o něj tolik neusiloval. „Chceš jet se mnou?“

„Samozřejmě!“ Matt se zamračí. Snad si nemyslel, že ho nechá doma. „Někdo ti krýt záda musí. Jestli mě chceš nechat doma, tak to ne.“

Zacka zauvažuje, proč ho to nenapadlo. „Ani mě to nenapadlo,“ přizná poctivě. Pravdou je, že nebude škodit, když bude někdo hlídat zbylé hosty mimo hráčů.

„To je skvělé.“ Matt Zackovi ovine ruce kolem krku a políbí ho. „Miluji tě. Kde to bude?“

„V Chicagu.“

„Cože? Myslel jsem, že někde na jihu.“

„Ne, na severu a přesně řečeno se pojistili, protože to bude na jezeře.“

„Nelíbí se mi to a proč na jezeře?“

„Kanada. Kdyby něco vzniklo, jsi coby dup na druhé straně.“

„Nechci do Kanady,“ řekne Matt. „Očekáváš potíže?“

Zack se posadí. „Nevím, jedu na něco podobného poprvé. Zajišťuje to nějaký bohatý irský přistěhovalec. Jméno je tajemstvím.“

„Takže tam budeme izolovaní, daleko od břehu bez možnosti vysednutí, tomu já říkám past.“

„Hodně pokerových turnajů se odehrává na lodích.“

Matt se zadívá na Zacka. „Jo, ale ne na jezeře, kde je studená voda. Umíš plavat? Promiň.“

„V pořádku, ale umím. Nic se nestane. Kdyby ano, rozmlátili by to hráči tam na kůlničku.“

Právě toho se děsím, pomyslí si Matt. Zacka by moc bavilo dělat z nějaké lodi kůlničky na dříví. Obleče si kabát. Ozve se opět zaklepání.

„Tak jedete? Nechcete tu zůstat delší dobu?“

„Ne, pojedeme, máme toho dost na práci. Zvládnete to tu?“

Drew přikývne. „Když znáte nepřítelovy plány, je to jednoduché. Kam jedete na ten turnaj?“ zeptá se jen tak mimochodem.

„Do Chicaga.“

Drew ztuhne, přimhouří oči. „Snad ne pokerový turnaj pana Pierce O´Greaneya?“ Matt položí vaky, zadívá se na Zacka. „Včera na večírku se mi doneslo, že pořádá turnaj v pokeru. Má být v Chicagu.“

„Pochybuji, že by to byl jiný. Proč?“ Větří něco zajímavého. „Je snad nedůvěryhodný? Nebo plave v dluzích?“

„To ne. Je bohatý jako Krésus, tedy obrazně. Vlastní kde co a taky podporuje Irsko. Jeho zemí není Amerika, i když jí vděčí za vše, co má, ale zelený ostrov. Problém je, kdo se zúčastní toho turnaje.“ Odmlčí se. Matt pokrčí rameny. Nebude hádat. „Martin. Ano můj drahý bratránek dostal zálusk na tu výhru. Sto tisíc jsou už slušné peníze, s kterými člověk může ledasco podniknout.“

Zack se začne usmívat. Vida nezáživný pokerový turnaj se mění v něco lepšího. „Rozhodně se ho zúčastním. Pojedeš?“

„Ne, pohlídáme Charlottu, ale napište nám hotel, kde se ubytujete. Určitě nepojede, ale má dost lidi na to, aby je tam vyslala. Věřím, že mého bratránka oškubeš jako krocana.“

„Až do posledního peříčka. Je dobrý hráč?“

„Vynikající, ale tobě se nemůže rovnat nikdo.“

Matt se rozzáří. Samozřejmě, že se nemůže. Doc Holliday je jen jeden na světě. Ovšem bude muset být dvojnásob rozvážný. „Budu s ním, dáme vědět, co se děje.“

„Začínám věřit, že bratránek opravdu není ovečkou, ale beranem ve vlčím rouše.“

„Dozvěděl ses něco nového?“

„Nic moc, ale nechcete se aspoň najíst? Spíš pracuji na tom, abych se dozvěděl něco víc.“ Zašklebí se. „Naštěstí mám víc peněz než on. Vzbudím Robina a sejdeme dolu.“

Matt se vítězoslavně usměje. Prořekl se. Mají spolu opletačky. Laškovně se optá. „Neměl by tě budit on jako osobní strážce?“

„Ehm no, ehm byl unavený včera potom večírku. Tak co jdete?“

„Určitě. Zacku, ta chvilka nás nezabije.“ Zack zaváhá, rád by byl už ve vlaku, ale na druhou stranu, není kam spěchat. Do Chicaga se dostanou včas. Ovšem nejdřív si chce udělat menší přestávku. Potřebuje si pár věcí rozmyslet.

 

Ve dvě hodiny stojí s Applem a Tornádem na nádraží a čekají na vlak do Denveru. Moc spolu nenamluvili, co vyjeli z Drewova velkolepého domu. Dlouho nečekají na vypravení vlaku. Když se posadí v kupé, podívají se na sebe.

„Co teď?“ zeptá se konečně Matt. „Rád bych zajel do Popleru. Dlouho jsem tam nebyl.“

„Teď?“ Zack se usměje, vytáhne karty. Mattovi se zablýskne v očích.

„Sázka?“

„Stále nerozhodnutá, ale nyní pojedeme za jistou důležitou osobou. Mám pocit, že to potřebuju.“

„Potřebuju? Za kým? Za Wyattem? Máš snad nějaké zprávy o Clayovi?“

„To ne, pojedeme za madam Julii.“

Matt se zatváří nevěřícně a pak radostí vybuchne. „Je úžasná, skutečně?“

„Zůstaneme u ní tak dva dny, pak vyjedeme do Chicaga. Mám pocit, že potom zatraceně dlouho nebudeme ani sami, ani v bezpečí. Trocha oddechu nám neuškodí a pak na madam se těším. Ovšem nepočítej s tím, že to dopadne jako minule.“

Matt se zardí, když si vzpomene, jak s madam nacpali do Zacka laudanum a potom ho odvezli k doktoru Lockwoodovi. Zvážní. „Zacku, ne jistěže, protože k doktoru pojedeš dobrovolně a necháš se jim vyšetřit. Víš dobře, že se nemoc může kdykoliv vrátit. Už dlouho jsme u něj nebyli. A dobře víš, že to dělám jen pro tvé dobro. Kdybys spolupracoval, nezdrogovali bychom tě.“

Zack studuje Matta. Je odhodlaný a vsadí se, že nějakým trikem by ho tam dostal. Popravdě nijak se mu umírat nechce. I tak je zázrak, že se z toho vyhrabal. Měl být už dávno mrtvý. I doktor Lockwood povídal, že kdykoliv se to může vrátit. Teď má toho hodně před sebou a je tu šance, že chytí Claye. Kdyby byl mrtvý, byl by na to Wyatt sám. Není tím nadšený, ale mohl by to udělat.

„Nesnáším doktory, ale pojedu tam.“

„Jupí! To jsem rád. Bude to krásný výlet a než tam dojedeme, uděláme co?“ zadívá se mlsně na Zacka.

„Zahrajeme si.“

„Pravda výhra bude sladká.“ Zack nic neřekne a rozdá karty. Cesta bude dlouhá a nezná lepší způsob, jak si ukrátit cestu. Vsadí se, že ve vlaku se hraje jak o život.

Vyčkává.

„Dvě karty.“

To má tak dobré nebo zkouší blafovat? Ne, zlepšil se od doby, co se s ním seznámil, taky díky němu, ale na něj nemá. Zavrtí hlavou a přihodí. Mattovi podá dvě karty.

Matt vzhlédne. Nevyzná se v něm. Teď by spíš prokoukl šutr než Zacka. Je nechybnější než socha. „Mám nápad.“

Zack ani nemrkne. „Jaký?“ optá se suše.

„Co kdybychom tuhle partii obvzláštnili?“

Už zase? „Sazka není dost?“

Matt se uculí. Když je se Zackem sám, dokáže myslet jen na jedno. Na sex. „Ty nemyslíš na to co já?“ zeptá se a přihodí. Tyhle řeči ho vzrušují.

„Vědět na co myslíš, odkývnu ti to, ale protože netuším, na co myslíš, pak ti nic neřeknu. Nejdřív mi řekni, na co myslíš ty.“ Je to jasné podle jeho pohledu, cesta je dlouhá, Matt se nudí, ale jsou tu jisté věci…

„Myslím na poslední partii, kdy jsme byli sami.“

„Aha. Myslím, že v tom vlaku bylo dalších tři sta lidi plus průvodčí a strojvůdce.“

Matt se zaškaredí. Proč takový je? „Ano, ale v kupé jsme byli sami. Co kdybychom si to zopakovali?“ Už je vzrušený. To na Zacka vůbec nepůsobí? „Jednu věc za druhou.“

„Jasně, takže dalším krokem bude, přihazuji.“

„Ty si děláš ze mě legraci. Já myslím na svlékání.“

Zack se v duchu usměje. Vždyť to říkal. Sex. Kupodivu má docela chuť si to zopáknout, ale jsou ve vlaku. Každou chvilku sem může někdo přijít. Jediné po čem v životě netouží, je být přistihnutý s kalhotami dole. Zamyslí se. Mohl by, ale je tu ten spratek Martin a Charlotta. Kdo z nich je horší? „Ne.“

Mattovi poklesne brada. To bylo rozhodné ne. Žádné váhání. „Ale…“

„Snad nemusím vysvětlovat, proč nechci. Vykládám.“ Položí čtyři královny.

Mattovi opět poklesne brada. „Jak to děláš?“

„Hrajeme dál?“

Matt se narovná. „Dobrá, proč se se mnou nechceš milovat?“ optá se na rovinu. Je tu snad někdo jiný? Wyatt? Nebo nějaká ženská?

Zack si povzdechne. Nesnáší vysvětlování. „Protože netuším, co Charlotta s Martinem vyvádí a nijak netoužím být nachytán s kalhotami dole, zvláště jejich poskoky. Stačí?“ Zvedne se a odejde. Matt se podívá z okénka. Město už je dávno pryč. Proč na to nepřišel on? Copak myslí jenom spodkem? Zack má pravdu. Nijak netouží zemřít uprostřed milování, i když smrt by to jistě byla krásná. Ale potom nic. Půjde najít Zacka. Omluví se mu. Prochází vagón po vagónu. Vida tamti taky hrají. Nějak mu připadají povědomí, i když jsou starší. Už se k nim chce vypravit, když koutkem okna zahlédne Zacka.

„Omlouvám se. Zapomněl jsem na ně. Máš pravdu.“

„To mám. Trochu jsem se pozapomněl. Vrátím se.“ Nějak se mu Matta zželí, nakloní se k němu. „U madam Julie ti to vynahradím.“ Matt se rozzáří. Nejraději by ho objal a políbil, ale jen přikývne. Ví moc dobře, že co Zack slíbil, to splní. Už se nemůže dočkat Denveru.

 

V kupé se posadí. Zack je rád, že s tím přestal a tak hrají poker o sto šest, až skoro do noci. Jednou zastavili, aby doplnili vodu a potom opět jeli. Vystoupí a protáhnou se. Malá železniční zastávka. S nástupem noci přestanou hrát, Matt si bezostyšně položí hlavu na Zackovo rameno. Usne jako by ho do vody hodil.

„Tak zase nerozhodně,“ zamumlá tiše Zack, aby neprobudil Matta. Jenže moc dobře ví, že to udělal naschvál. Líbilo se mu, jak Matt byl veselý, když vyhrál. Doslova se naparoval a pak klel nebo byl smutný, když prohrál. Rád ho sleduje. Je to jiné než hrát u stolku o peníze. A pak, nechce, aby ani jeden vyhrál. Prostě hrál tak, aby nevyhrál nikdo. Zajímal by ho, zda na to Matt přišel nebo ne, ale řekl by, že ne. Při přemýšlení o pokerovém turnaji, usne, aniž ví jak.

Ráno je vzbudí bušení na dveře. Zívnou a protáhnou se.

„Denver! Přijíždíme do Denveru!“ slyší z chodbičky. Matt vykoukne z kupé. Není sám, i ostatní vykukují, jako by průvodčímu nevěřili.

„Tak jsme tu.“

„Jo.“ Zack si prohrábne špinavě blond vlasy a nasadí klobouk. Prohlédne se. „Mám hlad. Tak přemýšlím, zda madam Julie vede i menší penziónek nebo budeme muset do hotelu.“ Mattova pusa ho trochu překvapí.

„Dobré ráno. Nechceš zajet nejdřív k doktorovi? Později můžeme k madam.“

Zack přikývne. Je to lepší odbyt hned. Potom bude odpočívat, i když to nepotřebuje, spíš Matt. Poslední dobou se mu zdá trochu divný. „Jo, to bude lepší.“ Nesnáší doktory.

„Jenom doufám, že neodjela.“

„Pochybuji,“ broukne Zack. Není nadšený, ale přetrpí to. Jdou dozadu k vagonu, který přepravoval jejich koně. Apple jako vždy vzbudí pozornost a Tornádo spíš kvůli jizvám než kráse. Mattovi je to jedno. Pro něj je důležité, že je to dobrý kůň. Za nádražím nasednou. Svižným klusem vyrazí k sanatoriu.

„Tak jsme tu.“

„To vidím,“ broukne rozmrzelé Zack. Kdyby mohl, vyhnul by se sanatoriu na sto honu, ale Matt by si stejně prosadil svou. „Tak jdeme.“ Zastaví se u recepce. V myšlenkách se opět vrátí k Mattovi a tomu, že je divný. Nebo se mu to zdá? Co kdyby se ho optal, co mu je. Zarazí se. Proč by se měl ptát? Znejistí. Nepřemýšlí nad tím nějak moc?

„Pan doktor Lockwood má právě vizitu, ale můžete počkat.“

„Netušíte jak dlouho? Přibyli jsme až ze San Franciska a musíme do Chicaga.“

„Chápu, ale za půl hodiny by měl končit.“

„Tak dobře, počkáme. Zacku, je ti něco?“

„Jsem v pořádku, nestarej se!“ vyjede hrubým hlasem.

Matt se usměje. „Nesnáší doktory.“ Recepční, postarší sestra, se chápavě usměje. Ukáže jim na čekárnu. Matt chce vzít Zacka za ruku, ale ten se mu vytrhne a zamíří si to k čekárně. Tam se posadí. Přemýšlí nad tím moc. Matt má své nálady jako on. Prostě není ve své kůži, on taky nebývá. Nic se neděje.

Matt mlčí, nechce Zacka ještě víc rozzlobit. Určitě zase není ve své kůži, ale to ti doktoři. Vsadí se, že kdyby mohl, nikdy by nepřiznal, že je nemocný. Ovšem je rád, že sem jel dobrovolně. Nějak pochybuje, že by madam do Zackova zdrogování opět šla. I tak je moc milá. Co asi tak by tam mohli vyvádět, tedy kromě sexu na různé způsoby. Madam je uznalá, určitě budou mít klid. Dají si koupel s horkou vodou. A tu masáž. Snad ještě ty dvě Číňanky má. Byly parádní. Taky ta finská parní lázeň by nebyla špatná. Nemůže se dočkat, až Kaarl upraví jejich dům. To ho přivede na myšlenky, že dlouho nespatří ranč. Měl by tam být a nepoflakovat se po světě, ale opustit Zacka? V žádném případě. Někdo na něj musí dohlédnout. V některých směrech je jak dítě.

„Matte, je ti něco?“

Matt se zadívá na Zacka. Tváří se tak vážně. „Ne, proč?“

„Ale nic,“ zabručí neochotně Zack. „Jedeme k madam. Mám toho dost.“

„Ale u stolku jsi trpělivost sama a počkat půl hodinky nemůžeš?“ rejpne si Matt. Sedí dál. „Posaď se a nevyváděj. Proč ses ptal?“ Snad ho konverzace přivede na jiné myšlenky.

„Nic, jen jsi poslední dobou podrážděný.“

Matt se usměje. „To jsem rád.“

„Cože?“ Zack to nepobírá. „Ty jsi spokojený s tím, že jsi podrážděný?“ Fakt někdy mu nerozumí.

„Ano, protože sis toho všiml a začínáš se o mě trochu zajímat.“

Zack ztuhne. „Tím chceš říct co?“

Matt pokrčí rameny. „Jen to, že si uvědomuješ, že jsme pár a rodina. Rodina se o sebe stará. Tak trochu jsem se bál, že no…“ Nechce, říct odejdeš. Může to udělat kdykoliv.

„Nestarám se.“

„Staráš se, protože o mně přemýšlíš. Být někde jinde, vlepím ti pusu,“ zašeptá mu.

„Nech toho.“ Je mu divně. Je možné, že by to bylo ono? Nikdy žádnou pořádnou rodinu neměl, když nepočítá Wyattovi, ale nikdy nijak moc nepřemýšlel, jak se cítí. Tedy když nepřebrali, ale to on většinou taky. Vždy byl sám, teď je tu ranč, Mary, Šedý vlk a spoustu dalších, včetně Matta. Najednou jede na turnaj, kterým se vyhýbal, aby měl peníze na život v městečku. „Co myslíš, že bych mohl v městečku dělat?“

Matt se udiveně podívá na Zacka. „Ty se nechceš starat o ranč?“

„Samozřejmě, že ano, ale je především tvůj. Raději na koních jezdím, než chovám, i když může to být pěkné,“ říká kostrbatě. Snad Matta neurazil. Opět se zarazí. Nikdy takhle nepřemýšlel. Nikdy nehleděl, co komu řekne, ale vůči Mattovi začíná být ohleduplný. Podívá se po čekárně. Jako nyní. Místo, aby si chověl ve vaně u madam Julie, sedí v čekárně doktora, kterého by zaškrtil za jeho rejpání v jeho životě.  

„Ten ranč je tvůj stejně jako můj, tichý společníku. Díky tobě ho mám, nevzpomínáš?“ Zack si vybaví pokerový dýchánek. Přikývne. Má pravdu.  „Ale jestli bys chtěl dělat něco jiného, můžeš pomáhat Hardymu jako šerif, přivítá to. Nebo otevřít krám nebo zubní ordinaci.“

„Ordinaci?“ Přemýšlel o tom, ale nevadilo by to Mattovi? Musel by taky oprášit své znalosti. Zadívá se na ruce. Snad ještě nezrezivěly. Ale vzdát se svého života kvůli usedlé existenci?

„Ano, ale víš co, probrali bychom to u madam. Taky to nijak nespěchá. Optám se na ranči. Mohou mít jiný názor nebo návrh, co bys mohl dělat.“

„Dobrá.“ Nechce se vzdát potulného života, ale zas na druhou stranu si městečko i ranč Oak little oblíbil. Má tam rád lidí. Není kam spěchat, to řekl Matt. Má to. Nejdřív chytí Claye, potom se uvidí.

„Vítejte. Och pan Grey a pan Darmont. Pojďte. Vypadáte dobře a nepřibral jste trochu?“

„Přibral,“ řekne pyšně Matt. „Dohlížím na něj.“

„Děláte dobře. Počkáte?“

„Může jít taky,“ řekne Zack, který se cítí jako věc, o které se jedná.

Doktor Lockwoode je usadí v křeslech. Zack se svleče. Lockwoode přiloží stetoskop na hrudník. Naslouchá. Jeho tvář je spokojená.

„Výborně. Je to zázrak, že se vám takto rozvinutá tuberkulóza opět vrátila do latentního stavu. Nic podobného jsem nikdy nezažil. Nechcete…“

„Nechci!“ utne ho Zack. Netouží být pokusným králíkem.

„Tušil jsem to, ale kdybyste si to rozmyslel, máte zde vše zadarmo.“

„Takže vše je v přádku?“ zeptá se Matt ustaraně.

„Ano, ale kdyby začal kašlat, raději se k němu moc nepřibližujte. Nedávno jsem diskutoval s jedním svým kolegou, zda nemůže se přenášet dotekem, dokonce vzduchem. Zní to šíleně, ale je to jen další varianta. Stále netušíme, co ji způsobuje.“

„Vzduchem?“ optá se Zacka. Vybaví si svou ordinaci, pacienty, kterému trhal zub. Je to možné? Ale pak Matt… Nakazil ho?

„Ano, ale zatím se to neprokázalo.“

Zack pomyslí, že by mohli na tom zapracovat. Tolik lidí umírá na tu chorobu. Zapne si košili. „Co myslíte, mohl bych změnit jídelníček?“

„Jídelníček?“

„Mléko a tak,“ řekne na rovinu.

„Ach tak. Můžete, ale jakmile by se nemoc vrátila, opět se k němu vrátíte a žádné kouření. S kolegou jsme vypozorovali, že to dráždí plíce.“

„Sakra!“ zakleje Zack. Už vidí, jak je na suchu. Matt určitě dohlédne na to, aby si ani neškrtl. Jeho milované doutníčky jsou v pekle.

„Kouříte?“

„Občas,“ zabručí. „Na rovinu, nehodlám se svých doutníků vzdát, stejně jako whisky.“

Doktor Lockwoode se pousměje. „Nikdo to nechce, jen to nepřehánějte.“

Zack zaskřípe zuby. Proto sem nechtěl jít. Tušil, že zase bude soustu zákazu. Bude si dělat, co on bude chtít!

„Jedna za čas snad neuškodí?“ Zack udiveně pohlédne na Matta.

„To ne. Měl byste častěji sem zajít.“

To tak a skončím jako pokusný králík. Ani za zlaté tele ne, pomyslí si Zack. „Pokusíme se. Je to dálka.“

„Chápu. Tak co říct, jste zdravý, jak je to jenom možné. Hlavně nezapomeňte, kdyby se to zhoršilo, ihned sem přijeďte.“

„Přijede, doktore.“ Klidně Zacka sváže, ale dovede ho sem. „Moc děkujeme, že jste si na nás našel čas.“

„Od toho jsem tu. Pan Grey je skutečný zázrak.“

Osobně si to Matt myslí taky. Unikát v tomhle světě. „To vím. Děkuji ještě jednou.“

„Nashledanou.“

Matt je spokojený. „Tak vidíš, tak hrozné to nebylo.“

„Bylo.“ Jdou zaplatit za návštěvu. „Víš, jak doktor mluvil o tom přenosu vzduchem.“

„Hloupost. Nemoc se nemůže takto přenášet,“ rázně odmítne Matt.

„Nevím, možná na tom něco je. Kdysi jako zubař jsem měl pár nemocných pacientů. Jak bych to mohl dostat? Není to úplný nesmysl. Před otevřením praxe jsem byl zdravý. Dva roky po otevření ordinace, jsem ji dostal. Co když jsem tě nakazil?“

Matt strne, ale potom to zamítne. „Zacku, jsem zdravý jako řípa. Mám zajít za doktorem a vyšetřit se?“ Obrátí se a jde nazpět. Zack ho nestihne zastavit. V duchu nadává. Neměl se o tom zmiňovat. Ale co když Matt přijde s tím, že je nakažený. Mohl by zemřít. Nechce mít na svědomí něčí smrt, zvláště, že by ho nakazil. Zdá se mu to jako celý život, jak tu čeká.

„Jsem zdravý.“ Pohladí ho po tváři, protože nikdo v čekárně není. „A víš co? Jakmile zakašleš, nebudu se k tobě přibližovat. Spokojený?“

Zack pociťuje nesmírnou úlevu. Je zdravý. „Dobrá.“

Matt se usměje. „Tak povinnost je za námi a můžeme si vyrazit k madam Julii. Co myslíš, má u sebe ještě ty dvě Číňanky? Ty uměly moc šikovně člověka zvednout na nohy.“

„Jestli nebude mít, sežene nám je,“ řekne Zack, který ještě pociťuje dozvuky strachu, že by Matt mohl onemocnět.  Nasednou na koně a vyrazí cvalem pryč. Doktor Lockwoode se za nimi dívá.

„Zázrak, skutečný zázrak,“ zamumlá.

 

 

PS: Takže Zack uvažuje o životě v městečku. Tak co byste chtěly, aby dělal? Děkuji za komentáře.

Komentář

U madam Julie - 152.

 
 

Portrét