Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 4. 2015

Warnerovic rodinka

149.

Matt se zívnutím se probudí, protáhne. V stejnou chvíli si uvědomí, že vedle něj leží Zack. Taková nádhera, pomyslí si. Nadzvedne se a hledí do probuzené tváře.

„Měl jsi mě vzbudit.“

„Nechtělo se mi,“ řekne Zack. „Včera jsi říkal, že jsi unaven.“

Matt se usměje a položí si hlavu na širokou Zackovu hruď. Když tak spolu spí, je těžko uvěřit, že je to Doc Holliday. „Moc dobře víš, proč jsem to řekl.“

„Chtěl jsi být se mnou, ale ten balkon sis mohl odpustit.“ Ve skutečnosti mu ta bláznivina imponuje. Kdo kdy kvůli němu udělal takovou blbost? „Domácnost už je vzhůru.“

„Zatraceně,“ zakleje nevybíravě Matt. „To znamená kuchařky v kuchyni, pokojské už se nemohou dočkat, až vrhnou na ložnice, hospodyně šmejdí a co neprošmejdí, tak to prohledá majordomus.“ Povzdechne si. V tomhle mumraji se prostě zpět nepozorovaně nedostane. Zbývá jedno. Balkon. Vášnivě políbí Zackovy rty. 

„Koukám, že se vyznáš.“

„Naše hospodyně otci a matce servírovala snídani do postele. Jednou bychom si to mohli vyzkoušet, co ty na to?“ Rukou zašátrá pod peřinami. Mlsně se olízne. Když tak uvažuje, proč se zdržuje nějakým plkáním. Má docela chuť pokračovat v tom, co včera začali. Zack se pohne, pak zaúpí.

„Asi mi něco prasklo.“

Matt toho ihned nechá. „Ukaž. No tak otoč se, nebo raději se posaď.“ Začne odvazovat obvaz. Mlaskne. Nevypadají vůbec hezky. „Zvládneš to. Mám tu opium.“

„Ani náhodou! Raději polomrtvý bolestí než mimo. Jenom to zavaž.“

„Dobře, ale nejdřív mastičku. Kruci, mám ho v druhém pokoji. Miláčku?“

„Ano?“ optá se podezřívavě Zack. Když to takhle říká, pak to znamená jedno. Nebude se mu to líbit.

„Musím přes balkon, ale hned budu zpátky. Chodby jsou plné a já tě nechci dostat do řeči.“

Zack podrážděně trhne ramenem. „Ani náhodou!“

„Ale ano,“ řekne tvrdohlavě Matt. Přes balkon se mu nechce, ale není tu jiná možnost. Chodbou tak rychle nepřeběhne a dobrým lhářem není. Hned by ho prokoukli.

„Matte, opovaž se!“

„Klid. Nic neříkej nebo spadnu,“ zažertuje, ale je v něm malá dušička. Nepřipravený pád je nejhorší ze všeho.

Zack je ticho. Na tohle nebude koukat a dolů, až spadne, taky za ním nepoletí.

Matt si pomyslí, že je to přesně jak očekával. Nikdo nikde. Vyhoupne se na zdobené zábradlí. Teď ten osudný dlouhý krok. Balancuje a odhodlává se. Zack každým okamžikem očekává řev a pád. Nervózní se začne oblékat. Přece jenom je doktor, i když zubní.

Zahradník, který stříhá keře u balkonu, vzhlédne. Slova mu odumřou na rtech, když spatří pánova hosta balancujícího na balkoně. Ihned si uvědomí, že křičet na něj, ať si dává pozor, není zrovna vhodné. Se strachem v očích pozoruje hosta. Každým okamžikem očekává, že dotyčný spadne. Když se dostane na druhý balkon, uleví se mu. Mimoděk se pokřižuje a jde se věnovat opět střihání.

Matt se spokojeně usměje, pak se trochu vykloní. „Zvládl jsem to!“

Zackovi se uleví. Tak přece jen nebude muset Matta obvazovat po tom husarském kousku. Rozhodně příště dohlédne, aby pokoje byly bez balkonu. Začne se usmívat.

 

Drew, když se probudí, rozhodne se probudit Robina tím nejlepším způsobem. Pomaličku odhrne pokrývku.

„Nespím,“ ozve se suše Robin. „Co to vyvádíš?“ široce si zívne.

„Právě se pokouším probudit, překazil jsi mi mé plány.“

„Probudit? Och ach tak. Dobrá, já zase usnu.“ Zavře oči a ztuhne jako poleno. Koho by napadlo, že mu chce zpříjemnit ráno? Tomu se bránit nebude.

Drew se tiše rozesměje, ale pokračuje ve svém plánu. Nejdřív pohladí místečko, o kterém moc dobře ví, že jeho péči ocení. Laská klín, ale údu se vyhýbá, ale nakonec ho sevře do dlaní. Zkušeně ho začne laskat, až přidá jazyk na naběhlou špičku. To už Robin tiše sténá. 

Drewa Robinova slast povzbuzuje k dalšímu výkonu, až najednou ucítí, že stříká. Olízne povadlý úd. „V pořádku?“

„Tak tohle bylo úžasné.“

„A každý den tě takhle probudím,“ řekne mlsně.

„Hm, skutečně?“ Pak něco zaslechne. Uvědomí si, že je to služebnictvo. Vystřízliví. „Tak a mám problém.“

„Jaký?“ podiví se Drew, zatímco si rukou přejíždí penis. „Nevidím žádný. Naopak vidím samé výhody.“

„Jak se odtud dostanu?“ Posadí se, zahledí se na Drewovu ruku. Má se do toho pustit nebo by měl nějak vypadnout? Nakonec odstrčí Drewovy ruce. Přece nemůže ho nechat, aby se udělal sám! Protože už je plně vzrušený, stačí mu pár tahu ústy a pár doteků a Drew s výkřikem vyvrcholí.

„Ach bože, tohle jsem celou dobu chtěl, ty ne?“

Robin pokrčí rameny. „Co já vím? Poslední roky se snažím nějak přežít. Teď spíš přemýšlej, jak se odtud dostanu.“

Drew se usměje, vstane nahý a jde ke koupelně. Rukou zakývá na Robina. Ten jde za svým milencem. Ten právě něco kutí, najednou Robin kouká do svého pokoje.

„Olá,“ zvolá po španělském způsobu. „Tajné dveře, které nechal udělat můj otec.“

„Ehm,“ jen vyhekne údivem Robin. „Tak to o nich všichni ví.“

Drew se rozesměje. „To jsi neznal mého otce. Ta koupelna, proč myslíš, že tu je? Kvůli očistě? Jen výmluva proto, aby si mohl užívat.“ Sevře Robina do náručí. „Přesně jako my si budeme užívat.“

„Byl to bastard!“ V očích obdiv a úcta. „S kým si to tak vášnivě užíval?“

„Co já vím? Je mi to jedno, ale ve tvém pokoji bylo ubytováno dost dam.“ Ušklíbne se. „Vezmi si věci a nějaké služebnictvo nám může být ukradeno.“ Robin dojde pro věci. Drew ho v tajných dveřích vášnivě políbí. „V noci,“ řekne mnohoslibně.

„Stejně otec byl zmetek,“ zamumlá na adresu mrtvého. „Ale předvídavý.“ Začne se oblékat, když zaslechne zaklepání.

„Pane, snídaně. Mám vzbudit ostatní?“

„Ano, Whiste. Můžete.“ Upraví si vázanku v zrcadle. Usmívá se jak kočka po dobré snídani. Ovšem moc nenaspal, když se prohlídne tvář. To se nějak omluví. Vždy skvěle kecal. Vyjde vejn, kde překvapí Matta.

„Dobré ráno,“ řekne rozmarně. Před sebou vidí skvělou budoucnost.

„Dobré,“ zamumlá Matt a široce zívne.

„Nevyspal ses?“

„Ale ne, pořád mě budili psi,“ zalže neobratně.

Drew se podiví, ale nechá to být. Zašilhá po dveřích. „Jdeš k Zackovi?“

„Převaz. Mám od Šedého vlka výbornou mastičku. Včera jsem si na ni nějak nevzpomněl. Hned budeme dole.“ Zapadne do pokoje. Konečně. Ještě chvilku a přiznal by nepřiznané. „Zacku?“ V tom ho uvidí. Je bez košile a tak hltá svůdné nahé tělo. Přistoupí a políbí ho na rameno.

„Jsem tady. Bolí to.“

„Op…“

„Ne, namaž to. Někoho jsem venku slyšel.“

„Drew. Vypadá jako by celý večer měl plno práce.“

„Možná jen zvažoval jak čelit té jejich smečce.“

Matt se usměje. „Nebo dělali to co my.“

Zack zavrtí hlavou. Matt je tak romantický, jak on ne. Proto s ním je? Nebo proč? Zacvičí rukou. Ten obvaz mu vůbec nepřekáží. Za Mattovy asistence se obleče.

„Vypadáš krásně. Jdeme.“ Vyjdou ven, když zahlédnou Robina.

„Dobré ráno.“

„Dobré, bože to byla noc. Ti psi nedali pokoj.“

Matt ztuhne. Psi? Jací psi? Ti určitě byli potichu. No jasně! Byli spolu. Začne se pitomě culit. Jasnější důkaz by nedostal.

„Taky nevypadáte dobře,“ prohodí Robin.

„Nejsem zvyklý spát na břiše,“ prohodí líně Zack. „To se pak těžko spí. Toho kocoura chytnout, tak ho odstřelím. Ještě dobře, že mi to nijak nevadí při práci. Drewe, dobré ráno.“

„Dobré. Na večer máme pozvánku k starostovi města. To se neodmítá. Už jsem tu měl ranní návštěvu.“

„Já to říkal, že ten advokát nebude zticha.“

„Spíš reagují na to právníkovo pozvání. Chtějí si s Drewem promluvit dřív a nějak ho ovlivnit,“ poučí Zacka Matt. „Buď jsou zoufalí, nebo prostě Drewa moc dobře neznají, ale tipoval bych na to druhé.“

„Nechceš být místo mě?“ zašklebí se Drew.

„Ani náhodou! A pak já už osobního strážce mám!“ ukáže prstem na Zacka, kterého tím prohlášením dokonale ohromí.

„To je pravda, je mi to líto, Matte.“

„Nevadí. Já mám svůj ranč rád.“ Veselé se baví a snaží nezavést řeč na psy a na noc. Najednou zaslechnou rozčilený hlas. Drew zvedne hlavu. Oči mu zledovatí.

„Dobrý den, tetičko Martho. Příjemný den, že?“

„Co má tohle znamenat? Jak se odvážil vstát z mrtvých a co znamená ta valná hromada? Prý se to týká tebe!“ Martha aniž by pozdravila, rovnou zaútočí. Matt se zadívá na Robina. Vypadá dost pobaveně, ale jemu osobně by to nebylo příjemné. Vybaví si svou rodinu, která ho s dědečkem a babičkou pohřbila. Taky by se rozčilovali, kdyby se najednou objevil v Memphisu?

„Budeš se mnou mluvit?“

„Teto Martho, není o čem. Sám jsem dostal pozvánku, ale znáš starého Windowse. Nic neprozradí, dokud nemá k tomu pádný důvod. Jistě nám všem to na shromáždění vysvětlí. Nechceš se přidat? A proč myslíš, že se jedná o Robina?“

Zack zadoufá, že ne. Z té ženské by ještě dostal záchvat žlučníku. Nijak netouží…

„Ne! Já tě varuju! Nebudu ti trpět nějaké výstřelky!“ otočí se a odchází.

„Tak to byla sestra mé matky.“

„Kde vlastně je?“

„Na východě. Vsadím se, že jakmile dostane zprávu, nasedne na první vlak.“

„A to se můžete sejít bez ní?“ zeptá se Zack. „Na kolikátou je schůzka?“

„Jistě. Teta Martha má její hlasovací právo. Někdy si členové rodiny důvěřují až moc. Na druhou. Starý Windows si nenechá ujít čaj o páté, miluje tu zvyklost, tak se vsadím, že je to vypočítané akorát, aby to přečetl, oznámil a pokochal se reakcí Warnerovic rodiny a dostal je z kanceláře. Ještě máme čas. Co budeme dělat?“

„Já pojedu do města. Hodlám vypátrat, kde je Charlotta,“ řekne tvrdě Zack. Chce ji už mít z krku, stejně jako ten svatý páreček, co si libuje v intrikách. Po pravdě rád zase odjede na ranč. Tam je to takové přímé, jasné. Není nad to mít padoucha před ústím pistole nebo za hráčským stolkem.

„Možná nebudete muset.“

„Jak to?“

„Jestliže chce naší banku, nezašije se někam jako krysa do kanálu. Bude bydlet se vší pompou. Škoda, že tetička zdrhla tak rychle. Ta by to určitě věděla. Má nejlepší výzvědnou síť ze San Franciska. Nikdo nezná lépe drby ze společnosti.“

„Zavolej ji.“

„Cože?“

„Vsadím se, že tu ještě je,“ řekne lehce Zack. „Pane Whiste?“

„Ano, pane?“

„Je tu ještě paní Martha?“

„Jistě.“

„Já být někým jako ona, pak bych tě chtěl odchytit, kdy nebudeš obklopen svitou.“ Matt se podiví. „Můžete ji, prosím, dovést?“

„Já, pokusím se, pane.“ V očích jindy klidného Majordoma se objeví neklid, přesto se vypraví zdolat heroický úkol. Za chvilku už vidí naprosto nežensky hnát paní Marthu.  

„Tak sis to rozmyslel? A co ti vagabundi? Nezapomeň nechat strhnout tu ohavnou kašnu! Jen špiní památku tvého otce. Je ohavná.“

„Otec ji miloval a v závěti je jasně uvedeno, že v žádném případě se nesmí strhnout. Ani já ne.“

„Cože?! Tak dobře. Whiste, kávu.“

„Už se nese.“

Drew se obrní. „Tetičko, netušíš, kde bydlí paní Charlotta Higgins!“

Martha si odfrkne. „Ta coura? Může si říkat, co chce, ale příslušnicí jejího druhu poznám na sto honu.“ Matta Martha fascinuje. Je to, jako by před ním seděla matka kamaráda, do kterého byl zamilovaný. „Jistěže vím. Způsobila naší rodině větší problémy než Robin. Nechápu, jak mohl přežít. Jen jestli je to on. Ihned napadnu Windowsovo svědectví.“

„To budeš, teto, první. Ještě nikdo se nedovážil jeho slovo zpochybnit.“

„A nechat mu banku?! Zbláznil ses! Vždyť by ji prokarbanil, propil a proděvkařil!“

Matt rychle sevře Robinovu ruku. V duchu se modlí, aby neudělal nějakou nepředloženost. Drewovi se opravdu obdivuje, jak tetičku elegantně zvládá.

„Charlotta,“ připomene lhostejně Drew.

„Ta? v hotelu Royal. A vůbec, kdo jsou tihle?“ zamračeně prohlédne si Matta, Zacka a nakonec Robina. Po všech sklouzne jako by to byla havěť.

„Potkal jsem je v jednom městečku. Vystoupil jsem, protože prý tam chovají krásné koně a přepadli mě. Zachránili mi život. Tady Bob umí slušně zacházet s pistolí a tak mě napadlo, že bych si pořídil osobní ho strážce.“ Zack pozná, že o tom paní Martha moc dobře ví. Chtěla to jen potvrdit? „Znáš to. Město začíná být nebezpečné.“

Martha si nevlídně prohlédne Robina. Ten se klidně věnuje jídlu. Je zvědavý, zda ho pozná, ale v očích není vidět známka prozření. Jestli projde u tety, tak je vyhráno.

„To ano, ale nemusí zrovna jíst s tebou u stolu. Nehodí se to.“

„Zachránil mi život, bude jíst se mnou a doprovázet všude. Nechci skončit někde s podříznutým hrdlem a nemyslím tím jen doky.“

Martha mlčí. „Dost drahý výstřelek, ale můžeš si ho dovolit.“

Drew se usměje. Robin je vzat skoro na milost. Rozhodně nebudou do toho rýt víc, než bude potřeba. Byl přijat jako jeho nákladný výstřelek, jako kus nábytku.

„Stejně ti nevěřím. Tvůj otec, budiž mu země lehká, byl lhář. Máš to po něm. Vsadím se, že něco víš. Jako sestře své matky měl bys mi to říct. Je to pro dobro rodiny.“

„Ale tetičko, já skutečně nic nevím. Přijel jsem včera a najednou tohle, ale jsem rád, že Robin je naživu.“

„Pche! Vždy jsi za ním chodil jako psík. Je dobře, že tě nestáhl s sebou dolů. Budu muset už jít. Mám jednu důležitou schůzku a večer u starosty. A bude tam paní Higgins. Drewe, hezké odpoledne.“ Zbytek naprosto ignoruje.

„Připomíná mi matku mého spolužáka.“

„Fúrie. Ten zbytek je podobný?“

„Víceméně. Záleží, ke které větvi patří. Nejhorší je větev ze strany Wiliama. Pamatuješ si ho. Jsou dost brutální. Nemají rádi intriky, a zatímco Martha by použila jed, Wiliam by rozmlátil hlavu.“ Povzdechne si. „Jen přirovnávám.“

„Nemá právo takhle mluvit!“

„Bobe, kašlu na to. Nic, hlavně, že víme, kde bude Charlotta. Po schůzce u Windowsa vymyslíme plán, jak se zbavit její nežádoucí pozornosti.“

„I tak vyjedu si do města. Potřebuji záložní košili. Pojedu sám.“

Matt zpozorní. Co má za lubem? Dost neobvyklé. Natolik, že pojede s ním. Pak mu svitne. Jako vždy chce Charlottu dostat sám. Osamělý vlk. „Taky potřebuju pár maličkosti,“ řekne nevinně. „Pojedu s tebou.“

Zack sevře čelisti. Má říct ne? „Jak chceš, Matte.“ Odloží ubrousek, vstane a odejde.

Matt za ním hledí. „Je naštvaný, ale přejde ho to.  Radši taky půjdu. Myslím, že zrovna vymýšlí plán, jak mi utéct.“ Lítostivě se podívá na snídani. „Nechte mi ji, ano.“ Vstane a pádí do koníren. No jistě. Zack sice řekl, že pojede s ním, ale už sedí na Applem.

„Zacku, Tornádo, dohoní Appleho!“ křikne za ním. Zavrtí hlavou nad Zackovou paličatostí. Jít sám proti Charlottě. Je blázen, ale krásný. Pacholek, jako by věděl, co chce, mu už přivádí Tornáda. Za chvilku cválá za Zackem. Je mu jedno, zda ho dostihne nebo ne, protože Charlotta je na jednom místě. V hotelu Royal a kde je ona, najde Zacka.

Najednou přitáhne uzdu. Dívá se do kamenného Zackova obličeje. Je naštvaný, oprava, pomyslí si, je nasraný. Nevypadá tak, ale kdyby mohl, tak by ho…

„Řekl jsem jasně, že chci být sám.“

„Já vím, ale nevymlouvej se na nějakou košili. Budu ti krýt záda a pak moc dobře víš, že nemůžeš do hotelu jen tak vtrhnout. Nemáš ani dokonce zatykač a není z ničeho obviněna. Tak co chceš dělat?“

„Něco se najde,“ zabručí Zack. Napětí z toho, že se k němu přidal Matt, ustupuje, ale nejraději by ho poslal zpět k Drewovi.

„Za A je to žena. Za B není to západ. Je to město a tady už soudce Lynch nepanuje.“

„Matte, vím to. Tak jedeme. Jen si chci ověřit, zda je to ona. A máš pravdu. Netuším, jak na ní, ale nějak ji dostat musíme. Je nebezpečná.“

„Mně osobně stačí, když ji překazíme plány a zaženeme zpět do Tucsonu.“

„Opravdu?“

Matt přemýšlí, pak se usměje. „Jistě. Jedeme.“ Popožene koně. Řekl jsem pravdu, uvědomí si. Podívá se na Zacka. „Vadí ti to?“

„Docela jo. Taky vím, že nic nemám v rukou.“ Apple, jako by vytušil pánovu netrpělivost, ještě přidá, takže vedle sebe dost dlouho klušou, až po dvou optáních zastaví před velkou budovou.  Podívají se po sobě. Oba dva najednou sklouznou ze sedel.

„Počkám tu na tebe.“

„Dobrá.“ Zack jde dovnitř a zamíří si to rovnou k recepci. „Paní Higgins z Tucsonu je přítomná?“

„Nesděl…“ Zack vytáhne šerifskou hvězdu od Hardyho. „Chápu. Paní Higgins není momentálně přítomná. Zanecháte nějaký vzkaz?“

„Ne, stavím se tu později. Děkuji za ochotu.“ Vyjde ven. Chvilku jen tak stojí a pak zamíří k Mattovi.

„Tak co?“ vyhrkne nedočkavě Matt.

„Nic. Není přítomná. Pojedeme.“

Matt je překvapený, ale nasedne na koně. „Neměli bychom vyhledat už Windowse?“

„Windows? Nezajímá tě, co chci udělat?“

Matt se usměje. „Ani ne. Nejspíš bych s tím nesouhlasil. A máš divnou náladu. Hele, obchod. Jdeme nakupovat.“

„K čemu?“ zeptá se podrážděně Zack. Ví, že je to bezdůvodné, ale dnešní den je divný.

„Na večer. Jsme pozvání k starostovi. Nevím jak ty, ale nechci tam vypadat jako křupan ze zapadlého města.“ Sesedne z koně a bez okolku vejde dovnitř. Zack váhá, ale moc dobře ví, že Matt má pravdu. Chtělo by to… Aniž si to uvědomí, vstoupí dovnitř. Jak vidno Matt už jedna za ně.

 

„To by člověk nevěřil. Menší úpravy a je to večer na Drewově adrese. Dřív bych musel čekat.“

„Všichni spěchají,“ zabručí Zack. „Co chceš s tím dělat?“

„Co? Máme zdržení a nic sebou. Na ten pokerový turnaj budeš potře…“

„Není to čajový dýchánek.“

„Ne, není, ale hezky můžeš vypadat a pak oblečení dělá hodně. Jedeme k Windowsovi.“ Zack raději přestane. V klidu dojedou před dům Windowse. Už z dálky pozorují mnoho kočárů i jezdeckých koní.

„Tak tomu říkám početná rodinka,“ zasměje se Matt. „No tak, usměj se. Víš, jaká bude legrace?“

„Jo, jako bys předhodil jehně vlkům.“ Když oba zastaví, upřou se na ně zraky všech přítomných. Zack zdvořile nadzvedne klobouk. Někteří to nejistě opětují. Pobaveně sleduje, jak někteří v šoku se dívají, že míří dovnitř.

„Vlci? Co hyeny?“ zašeptá Matt Zackovi. Ten ho vezme za paži a vleče k Drewovi a Robinovi. Při pohledu na známé tváře se uklidní. Není rád středem pozornosti.

„To je jedno.“

„Dámy, pánové, prosím následujte mě,“ řekne mladý muž, který se objeví jako kouzlem. Vede je dál, až se všichni ocitnou ve velké místnosti s křesly. Vepředu stojí bytelný stůl s křeslem. Moc prostoru tam není. Matt nechápe jak, ale zdá se, že všichni vědí, kam se mají posadit.

„Asi budeme stát,“ prohodí k Robinovi.

„Nejsme rodina.“

„Dobrý den, pánové, dámy. Jsem rád, že jste se všichni dostavili.“

„Počet židliček,“ zamumlá Robin. Matt by nejraději vyprskl smíchy. Počítat rodinu dle obsazených židliček je opravdu dost divné.  Jejich by se dala spočítat na jedné ruce.

„Můžete nám říct, pro jste nás zavolal?“ zeptá se hřmotný muž. „Musel jsem kvůli tomu přerušit obchodní jednání.“

„Mám tři hlasy,“ ozve se povědomý hlas. Matt ji přiřadí Marthě.

„Dámy a pánové, prosím uklidněte se.“

„Je to kvůli bance?“

„Neříkejte, že vstal z mrtvých!“ ozve se písklavý hlas. Ozve se šum, jak se na sebe obracejí. Vypadá to, že ne všichni to věděli. Jak je to možné? Že by Windows mluvil? Ale ještě nikdo k Robinovi nepřistoupil. Zadívá se na právníka. Uvědomí si, že i Zack se na něj dívá. Zamrazí ho, když starý muž jim pevně opětuje pohled. Smrt. Na chvilku se zastaví čas a potom se mu uleví. Nikdy to neřekne. Bude se tím bavit až do smrti. Tak neví, kdo je větší zmetek, zda on nebo Warnerovic rodinka.

„Dost!“ na celou místnost zahřmí mohutný hlas, který se ozval jako první. Všichni utichnou.

„Děkuji, pane Warnere. Včera ke mně přišel muž a představil se jako Robin Warner. Jeho totožnost jsem potvrdil.“

Ticho, že by se dalo krájet a pak výbuch.

„Cože?!“ zvolají jako jeden muž. Někteří se začnou rozhlížet. Windows opět čeká, až se uklidní. Matt začíná chápat, proč je svolal na druhou hodinu.

„Vyvolal jsi pobouření.“

„Skvělé to vidět,“ řekne na půl úst Robin. „Ještě chvilku počkej.“

„Neboj. Jen by mohli přestat.“

„Tak dost!“ Tentokrát se postaví Drewova teta Martha v širokém klobouku. „Pane Windowsi, můžete prosím nám vysvětlit celou situaci?“

„Děkuji, paní Warnerová. Jak jsem řekl, muž se představil jako Robin Warner a dle znaménka byl uznán za majitele banky. Ale,“ zvýší pro jistotu hlas, „nepřeje si vystupovat na veřejnosti a za jeho zástupce banky byl prohlášen pan Drew Warner.“

Ticho se rozprostře v místnosti. Všechny oči se upřou na Drewa. Některé spokojené, další rozčilené a jiné nenávistné, to podle toho, ke které větvi Warnerů patří.

„Tímto se banka předává do ruky pan Drewa Warnera,“ řekne do ticha. „Pokud…“

„Já jsem spokojená. Odcházíme.“ Někteří se zvednou. Matt odhadne to na příznivce Drewa. Mezi nimi i Martha.

„Napadám to!“

„Chceme vidět Robina!“ zařve písklavý hlas. V půlce přeskočí. „Já chci, já chci ho vidět! To nesmí! Má být mrtvý!“

„Pan Robin Warner není mrtvý.“

„Ty! To ty!“ Štíhlý muž se prodírá k Drewovi.

„Strýček Sebastien Ivan,“ prohodí Robin. „Nastává chvilka pravdy.“ Vykročí a natáhne ruku. „Stát!“

Muž se zarazí o ruku. V šoku se na ní zadívá, potom na majitele ruky.

Drew se postaví. Klidný ale zvučným hlasem oznámí. „To je Bob Smith, můj strážce. Někdo se mě pokusil zabít, strýčku Sebastiene Ivane. Budeš tak hodný a poodstoupíš?“

Sebastien zaváhá, ale potom zřejmě v něm převládne pud sebezáchovy a ustoupí. „Tohle si vyřídíme!“ Rozzuřeně se obrátí a vyjde. Za ním svita jeho věrných. Zůstanou ti, co nejsou na žádné straně.

„Tak tohle bude navýsost zajímavé,“ prohodí líně mladík s rafinovaným účesem. „Jsem rád, že nejsem ve tvé kůži, ale moc dobře víš, že to napadneme. Náš zástupce bude chtít vidět ověření.“

„Zpochybňujete mé slovo?“ ozve se překvapeně Windows.

„Jistě. Jedná se o banku a několik milionů. Nejsem blázen. Uplatit se dá každý. Bratránku, s tou bankou se musí umět jednat, ty to nezvládneš. Co fúze?“

„Dobře víš, že to nejde.“

„Vím, ale zkouším,“ usměje se drze. „Myslím, že jak jsme tu zbyli, tak to ověření napadneme. Pane Windowsi, připravte se na bitvu.“

Windows povstane. „Ale jistě. Mé slovo ještě nikdo nezpochybnil, ale samozřejmě budu připraven. Pane Drewe Warnere, můžete ještě sečkat? Musíte podepsat různé papíry.“

Matt zpozoruje, že někteří jako by se stáhli. Vypadá to, že Windows má slovo, ale ten mladík se zastrašit nedá. Co budou dělat?

„Drewe?“

„Ano?“

„Opravdu tě chtěli zabít?“

Zack se usměje. No vida, konečně ví, kdo tu je schopen vraždy. Ne v záchvatu, ale důkladně připravené. Jak moc jeho prsty sahají? Možná teprve začínají? Kdo ví, ale Drewa před ním bude varovat. Nenápadní, silní, ale bez svědomí. Nejhorší lidé.

„Jestli chceš vidět jizvy.“

„Jistě, rád si je prohlédnu. Nebude ti vadit moje návštěva a jen tak mimochodem, teta Martha už strhla tu rozkošnou kašnu na nádvoří?“

„Ještě se jí to nepovedlo.“

„Výborně. Tak zítra v šest. Och, budeš na večírku?“

„Jistě.“

„Uvidíme se tam.“ S tím zmizí. Zack ho pozoruje. Je skutečně nebezpečný. Nakonec osamí. Zack vezme Matta a táhne ho pryč. Chce vidět toho mladíka a ostatní. Taky by nebylo dobré, kdyby zůstali. Robin může, oni ne. Venku rychle vyhledá v lehkém dvoukolém kočárků s dvěma nádhernými vraníky.

„Co se stalo?“

„Ten mladík, to je on, chce Drewa vidět pod drnem. Nějak se dozvěděl ještě dřív než všichni ostatní, že Robin žije.“

„Aha, ale když Drew banku převezme nebo skutečně to ověření napadne?“

„Napadne. Otázka, co s tím Windows udělá. No, ten aspoň bude mlčet.“

„Ano, vím. Vyhrožoval jsi mu vraždou.“

Zack se ušklíbne. „Já? Nebyl jsi to náhodou ty? Jen jsem se přidal. Je to parchant, co se rád baví na účet druhých. Byl bych nerad, kdyby tvá práce přišla vniveč. Není to zajímavé?“

„Co?“

„Ráno malá eskapáda, v poledne právník a večer starosta. Takový jsou dny boháčů?“

Matt pokrčí rameny. „Možná? Jsem jen rančer. Co Charlotta?“

Zack popožene Appleho. Charlotta? Po tom načesaném mladíkovi mu připadá jako slabý čajíček. Drew s Robinem budou muset napnout veškeré síly, aby je nedostal. Na druhou stranu jim připraví tolik starosti, že nebudou se kolem Matta motat. Tak to má být. Konečně se rýsuje konec epizody Drew a Robin. Možná má Matt pravdu, že spolu spí, ale jak se říká, co sejde z očí, sejde z mysli.

Komentář

Charlotta - 150.

 
 

Portrét