Shounen - ai povídky

Zimní sny

Skalnaté setkání – 2

Ráno se Kai s Ravenem vydají do města. Jsou spokojení a nepřemýšlejí o práci, kterou tu má Raven udělat. Prohlížejí si výlohy, v poledne se najedí v restauraci, kterou si našli v průvodci. Musí upřímně přiznat, že je jídlem zklamala, ale není to Klub Spiral s jeho prvotřídním kuchařem. Navštíví muzeum. Najednou se Kai zarazí a otáčí se do stran.

„Ale ne! Neříkej, že zas nějaký artefakt. Co by tady mohl být schováno? Není, že ne,“ dodá tiše, skoro sám pro sebe.

„Ne, někdo po nás jde, ale kdo?“ Pátravě si prohlíží lidi. Nic zajímavého, nikdo, kdo by z řady vyčníval, přesto ten pocit tu je. Za ty měsíce, co pracuje pro knihovníky, naučil se na něj spoléhat. Je jako jeho věrný pes, který ho chrání. I Ravena.

„Necítíš to?“ optá se Ravena. Ten ztuhne, zavře oči, aby se smysly dokázaly lépe soustředit.

„Je mi líto, ale nemám tak dokonale smysly, víš, že moje úloha je tvoje smysly naopak brzdit.“

„Vím. Jdeme do tamté cukrárny.“ Podívají se na nenápadnou cukrárnu s dost omšelým štítem. Sotva je na něm znát namalovaná usměvavá žena. Raven přikývne. Jakoby nic jdou vedle sebe, vyprávějí, ale smysly nastražené. „Možná jen pátrá po někom jiném.“

„Náhoda?“ optá se Raven u umně zdobeného poháru s různými přísadami. Z omšelé cukrárny se vyklubal ráj pro fanoušky všeho sladkého. Otylá majitelka je přivítala s úsměvem. Naložila štědrou porcí a žvatlala o tom, že ji odnaproti cukrárna ruinuje, ale prý tady bude dokonce. Moc tomu nechápali. Ujídali nadšeně zmrzlinu sametovou jako sen.

„Hříšné.“

„Ano.“ Vyndá mobil. „Beo! Jsi tam?“

„Nejsem doma, zanechte vzkaz. Jakmile budu doma, ozvu se. Píp“

„Beo! Nedělej si legrací!“

„No jo, co chcete? Zlobím se na vás. Na oba dva!“

„Beo, dobře, řekni mi, existují lidé se smysly, které by dokázaly nás knihovníky vycítit?“

„Ehm? No nevím,“ přizná nerada. „Popiš mi to lépe.“

„Jen mám pocit, že mně někdo loví.“

„Uch, já se podívám do záznamu. Zavolám.“

„Možná je to jen zdání,“ řekne zamračeně Raven. Zrovna se pustil do koule oříškové zmrzliny, v které jsou opravdu kusy oříšků. Přesně takovou miluje. Zajde sem vícekrát. Měli by v průvodci o této cukrárně psát a ne o tamté restaurací. Nesahá jí ani po kotníky.

„Madam?“

„Ano. Přejete si ještě něco?“

„Vezmeme si nějaké zákusky sebou, ale víte, mohla byste mi dát recept na tuto zmrzlinu?“ usměje se svým nejlepším úsměvem, při kterém taje každé srdce.

Kai si povzdechne. Takto by získal nejspíš i místo v bílém domě. Lidé by se na něj dívali jen kvůli jeho úsměvu.

Majitelka splácne ruce. „Vy ste poznali, že není kupovaná. Dám vám ji. Dědí se v naší rodině strašně dlouho, ale nikdo nechce sem chodit. Počkejte, dám vám své nejlepší věci.“

„Potřebuje pomoc,“ nadhodí neutrálně Raven.

Kai se na něj dívá. „Chceš ji dát do průvodce? Nezkazí ji to?“

„Nemyslím. Ona to dělá, protože tu práci miluje, ne pro zisk. Jsou tu?“

Kai nepatrně přikývne.

„Všimli si toho?“

Kai pokrčí rameny a slízne čokoládovou zmrzlinu. Je fakt božská. „Hele, řekni ji, ať ti dá taky na čokoládovou. Je dokonale hříšná.“

Raven se usměje, ale vzápětí zvážní. Takže není to náhoda. Kdo po nich jde?

„Tak co?“ optá se unuděný Chev v elegantním oblečení vedle sportovně oblečeného Shana.

„Ticho, ptáš se už po sté. To chce čas a trpělivost. Obojí ti zřejmě nic neříká. Denver není malé městečko jako za času svého vzniku. Tehdy by na to stačilo deset minut.“

„Dobře, dobře. Já jen, že jsme mohli počkat. Podívej se módní přehlídka. Má pěkné věci.“

„A co má být, zavři… Co je to?“

„Něco jsi objevil?“

Shane zatřese hlavu, trochu ji vystrčí jako větřící pes. Oči za slunečními brýlemi ožijí. Tohle je zvláštní aura. Nejsou to lovci jako on, ale něco silně podobného. Našli je? Jestliže jsou to oni, potom musí být opatrní.

Chev netrpělivě podupává. Pohled mu padne na restauraci. Uvědomí si, že tím procházením ulic dostal nebetyčný hlad. Na Shana obloženého něčím dobrým. Problém je, že momentálně z toho bude nic.

„Tak co?!“

Shane se k němu otočí. „Cheve, chceš zmlknout navždy?“

„Ne,“ zamumlá. Jediný člověk, který by to dokázal je Shane. Když začne takto mluvit, běhá mu po zádech mráz. Je pryč jeho hezký hlas a místo něho nastupuje plochý bezbarvý, bez kousků citů. I skála má více emocí.

„Promiň.“ Sundá si brýle a přetře oči, jako by ony za všechno mohly. „Jestliže jsou to oni, máme, co dělat s nepřítelem horším než jsem já.“

„To není možné. Vzpamatuj se. Potom by to znamenalo, že jsou to ufouni!“

„A co armáda? Co když se jim povedlo vyvinout super zabijáky?“

„Naše? Hloupost. Jsou ve vývoji na mém stupni, ale bude jim to k ničemu.“

„Nemyslím naši. Americkou,“ řekne trochu netrpělivě Chev. „Jak vypadají?“

„Jsou daleko a neuvidíme je vůbec. Pojď. Pokusím se k nim přiblížit.“ Chev se vydá za Shanem. Už zase ho chytla lovecká horečka. Zní to pitomě, ale jinak to nevidí. Mít ho na provázku, možná by i štěkal. V tuhle chvílí ho nesnáší, ale je pravda, že jim několikrát zachránila kejhák. Najednou vrazí do Shanových zad.

„Co je?“ vykoukne zpoza zad. Napůl čeká, že před nimi se objeví ti dva nádherní muži.

„Nic, jen jsem nic podobného neviděl.“

„Ehm, vysvětli.“

„Když se dívám na vrahy, na ty co zabíjejí, mají auru neklidnou planoucí. Auru spíš energii. Jsou zuřivé, ale tyhle jsou klidné s příměsí jiných energii. Kdybych mohl to přirovnat k barvám tak nejspíš černočervené s hodně zlatou. Bože, co jsou zač?“

„Takovou jakou mám já?“

Shane se k němu otočí. „Jak to bych řekl. Tvoje je jiná než jejich. Není tolik klidná, ale zlatou máš.“

„Zlatá?“

„Ano. Většina lidí ji má, ale ti, co zabíjejí, chybí jim, ale jsou výjimky. Většinou ti, co nemají svědomí, ne těm, kteří se smířili se svoji profesi i životem. Ti mají klidnou auru. Ti, co pořád hledají, jsou nespokojení vášniví, mají ji rozbouřenou. Říkám ti to v barvách, ale já spíš cítím jejich energii. Není to zmatené?“

„Je, ale možná chápu. Ti dva jsou nebezpeční, protože jsou klidní?“

„Ano. Začínám se bát, ale myslím, že musíme víc zjistit.“

„Co, když to nejsou oni?“

„Jsou. Trochu jsem to cítil z těch fotografii, ale nemyslel jsem, že to někdy uvidím.“

„Víš, co Shane? Leze ti to na mozek. Vrátíme se, šéfovi oznámíme, že jsme nic nenašli. Ve dne projezdíme čas na sjezdovkách, v noci se budeme milovat. Vykašleme se na to.“

„Pozdě. Už nás objevili.“

„To je nemožné.“

„Nevím, ale už se nemůžeme vrátit. Jestli po nás půjdou, bude lepší, když hru budeme řídit my!“

„OK.“

Opatrně se ještě přiblíží k těm dvěma. I Chev začíná pociťovat vzrůstající napětí. Jako by jeho zachvátila horečka lovu. Vzpomene si na skoro divokou instinktivní chuť lovit v džungli. Kdy zabíjel s potěšením a dokázal své mučitele lovit po mnoho dní. Dokud všichni nezemřeli. Se Shanem se ta chuť vrací, i když už ji dokáže ovládat.

„Kde jsou?“

„Nedaleko. Sedí, jedí asi. Nevím. Jen je vyciťují. Ve městě není žádný lovec.“

Chev přikývne. Nebyl nadšený tou zprávou, ale Shane mu řekl, že málokdy jdou po tom druhém. Většinou se tiše míjejí. 

„Půjdeme? Chceš to udělat, i když o nás vědí?“

„Ano. Je to moje práce. Má to být nenápadné. Kdo jsou?“

„Nejsou to Knihovníci. Armáda, tajná služba, možná soukromý sektor? Jsou dobří.“

Beethoven Devátá.

„Beo?“

„Nazdar miláčkové. Bože, jak to děláte, že jste ještě hezčí než minulý měsíc?“

„Žena by neměla muži pochlebovat. Mělo by to být obráceně.“

„Pche, neznáš slovo emancipace? Nejsme na úrovni telat! Tak poslouchejte, jste v pořádném maléru. Trochu mi svitlo, až slovo lovení. Jde po vás Lovec.“

„Ano?“

„Nepřerušuj mě. Lovci jsou lidé, kteří mají zostřenější smysly. Dovedou svou oběť vypátrat kdekoliv. Jakmile něco o ní vědí, chytnou ji a nepustí. Jsou rychlí, perfektní zabijáci. Buldoci.“

„A proč o nich nic nevíme?“

„Není jich mnoho a pracují jako vy v utajení. Jsou špičkou mezi špičkou. Pokud vy jste byli známí, oni byli neviděni. Poslední záznam mám o nějakých pokusech a Austrálii. Nijak nás to neznepokojovalo, protože do života se nám nepletli. Naši ochránci jsou lepší.“

„Jak mile vědět, že jsme spodina zabijáků,“ řekne ironicky Raven. „Jdu pro ty zákusky. Potom mi vše řekneš.“

„Ó ne, tak jsem to nemyslela. Vy dva jste byli výjimkou.“

„Je milé vědět, že i v našem světě existují výjimky. Takže co máme udělat?“

„No už vás má. Pokud vás má zabít, pokusí se o to. Pokud na vás narazil náhodou, nevím sama. Ale víš, Kai, bylo by dobré zjistit o nich všechno.“

„Beo!“

„Copak?“ uculí se jako školačka. Pošle mu polibek.

Kai se usměje. „Ty nás chceš vidět mrtvé?“

„Ale ne. Vy dva ho zvládnete.“

„No to je krása. Ahoj.“

„Počkej!“

„Co je.“

„Ty informace, co takhle soukromé divadlo jen pro mě. Prosíím!“

„Beo, pusť si nějaký film. Pa.“

Parchanti nevděční, pomyslí si Bea na druhém konci. Na jedné z obrazovek se objeví dva muži. Znechuceně je pozoruje a potom začne jejich digitální podobu upravovat. Proč jen mě to nenapadlo dřív, zabručí spokojeně, když hledí na dvojníky jejích oblíbenců. Až sem přijedou, bude je muset naskenovat ve všech polohách!

„Tak co?“ V ruce drží krabici se zákusky. Sbíhají se mu sliny, když viděl obsah, ale stejně nejsladší zákusek je Kai.

„Lovci, kteří mají zbystřené smysly. Prý je zvládneme, ale Bea je někdy…“

„Optimistická. Proto?“

„Jedeme. Kolik jsi toho nakoupil?“

Raven se nakloní ke Kaiovi. „Tolik, aby nám to stačilo na Lukulské hody. Z tebe.“ Očima laská rysy Kaie. Hledí do jeho šedých oči a všechno se v něm bouří. Ne chtíčem, ale hýčkat ho. Děkuje všem svatým i bohyním, že dostal možnost ho najít. Děkuje každé minutě, kdy s ním může být.

Vyjdou z cukrárny.

„Pohybují se,“ zašeptá Shane Chevovi. „Někam jdou.“ Pohne se směrem k nim. Soustředěný, nevšímavý k ostatním a přece se obratně proplétá mezi lidmi. Chev přesto mu nenápadně dělá cestu.

„Prozradíme se jim?“ optá se Raven na stanovišti.

„Hej tady! Ke mně!“ zamává na ně černoch. Pohlédnou na sebe.

„Chci vědět, s kým mám tu čest. Nejlepší mezi nejlepšími. Neříká se to o mariňácích v americké armádě?“

„Ano. Dost kruté pomyšlení, že někdo je lepší než my, že?“

„Ano.“

„Vzali si auto.“ Přidá do kroku. „Vědí o nás.“

„Nemožné,“ namítne Chev. „ Je to náhoda.“ Nasednou do taxíku.

„Kam to bude?“ optá se mladík, který odloží mobil. „Tak kam?“

„Budu vás navádět. Problém?“ optá se Shane, který na něj upře oči.

„Ne!!“ Rozklepou se mu ruce, ale vzpamatuje se pod Chevovou usměvavou tváři.

„Neděs ho,“zašeptá Chev Shanovi. „Kostým. Zkouší účinky.

„Uff vylekal jste mě.“

„Doprava, rovně,“ diktuje soustředěný Shane. „Zpomalte.“

„Jedete podle GPS? Hra? Rád se účastním podobných věcí. Dokonce mám pár schránek v okolí,“ vykládá jim nadšeně o hře s pomocí GPS, zatímco Shane mu diktuje trasu.

„Jak to jde?“ optá se Raven Kaie.

Kai se usměje. „Jsou za námi. Nevzpomínám si, kdy jsem se tak bavil. Možná v Rusku.“

„To byla krásná procházka. Co s nimi uděláme?“

„Přece jen jedete na přehlídku?“

„Ano, ale jsme hosté.“

„Tak to jo. Bratranec povídal, že to bude parádní show.“ Začne jim vykládat, co tam vše bude. Prý dokonce i ledové sochy rozseté mezi hosty. A jídla, samé vybrané chuťovky. „Ale víte co, je mi líto, že tam nebudou ženské. Tím myslím na pódiu. Menší zábava, ale povídal, že tam bude jen jedna ve svatebním, ale mezi hosty určitě budou krásné ženské.“

„Sám rád jezdím po státech a hledám schránky. Je to velká sranda. Hele, vy jedete na přehlídku? Proč jste to hned neřekli? Prej to bude bomba! No já si to nemohu dovolit koupit.“

„Netušili jsme to.“

„Aha. Tajný cíl. To znám. Dnes tam bude velká módní přehlídka. Paráda. Nedaleko mám schránku. Možná dostanu nějaký další podpis, od některého z účastníků. To bude sranda.“

„A jak se to tam jmenuje?“

„Amfiteátr v červených skálách. Pořádá se tam všechno možné. Nádherná příroda a kolem no červené skály. Zvlášť takový monument skalnatý. Něco skvostného. Hele, mám na vás počkat?“

„Ne, děkujeme, nevíme, kdy skončíme.“

„Jasně. Najít schránku trvá někdy celé dny. No kdyby jo, tak tady?“ podává jim vizitku s číslem, zatímco řídí.

„Zpomalte.“

„Jasňačka.“

„Tak co?“ optá se, když vystoupí. Kai se otočí k silnici. Je na ní mnoho aut, které sem míří. V kterém sedíš, Lovče?

„Jsou za námi. Je perfektní. Je škoda, že nemůže patřit k nám.“

„Ochránci. Co budeš dělat?“

„Ritto už na něčem pracuje.“

„Oh. Můžeš mít děti. Můžeš…,“ Kai mu přiloží ruku k ústům. „Mlč. O tom to není a dobře to víš. Musel bych mít ženu Ochránce, aby se geny přenesly. Ta není.“

„Počkej, odmítám.“

„Cože?“

„Nebudu rodit.“

Kai vybuchne v smích, až mu tečou slzy. „Neboj, ten nápad jsem Rittovi vyhnal z hlavy.“

„Je ďábel!“

„Ano. Podívej se, stmívá se. Za chvilku to začne. Mohl bych zkusit, Ravene, lásko, pojď ke mně.“

„Ano.“ Přistoupí ke Kaiovi. Ucítí třepotající plamínky v břiše. Všechno se v něm stáhne očekáváním. Ten něžný smyslný šedý pohled. Chce se milovat, ale proč tady, ale je to jedno. On to chce taky.

„Sakra!“

„Co je?“

„Ztratili se mi,“ odpoví nevrle Shane.

„O pan dokonalý není dokonalý. Jak se to mohlo stát?“

„Nevím. Možná hodně lidi.“ Oba vědí, že je to nesmysl. „Nebo…“

„Ano?“

„Změnili svoji energii, ale to je obtížné, to nejde.“

„Shane, ty -  já - oni - jsme všichni neskuteční. Proč by to nešlo? Kdy se mění energie?“

Shane přemýšlí, potom zrudne.

Rozkošný, překrásný, nádherný, skvostný a je jeho, víří v Chevovi.

„Milování, zabíjení, vyvrcholení…“

„Uff hodně. Jdeme.“ Jdou dál, doufaje, že na ně narazí.

„Stačí to?“zašeptá udýchaný Raven.

„Ano, ale je mi zatraceně nepohodlně. Tohle je lov. Baví mě to,“ odpoví taktéž udýchaný Raven.

„Mě taky. Půjdeme. Poznáš ho?“

„Nejspíš ano, ale nejsem si tím jistý. Chceš pokračovat ve svém plánu?“

„Ano. Pro jistotu mám to sebou, kdyby se našla příležitost. Jed mám při sobě. Má to být nehoda. Zástava srdce.“

„Výborně. Jdeme na to. Ravene, podívej se kolik krásných žen i mužů.“    

„A nad tím vládnou peníze, které mají ti nehezcí. Viděl jsi někdy toho návrháře?“

„Ne, proto je to taková rarita. Poprvé se ukáže na pódiu.“

„Kai, jak jsi to stihl přečíst. Kdy?“ optá se pobaveně Raven, zatímco chladnýma očima prohlíží si davy lidi.

„Slyšel jsem to.“ Zastaví se, ruce sevře v pěst. Potom se uvolní. S úsměvem se otočí. „Je tu. Přede mnou.“ V hlavě zformuluje potěšené - vítej.

„To jsou oni.“

„Fuck me.“

„Ano. Zná nás. Co teď?“

„Nevím, Shane. Zabít?“

Všichni čtyři se dívají navzájem do očí. Chlad, podezřívavost se mísí s potěšením. Kai se otočí k Ravenovi. Odcházejí. Shane za nimi. Proplétají se mezi bohatými lidmi, kteří sem přijeli z velké dálky. Ne vždy mají potěšení seznámit se s návrhářem, jehož oděvy jsou na obálkách předních časopisů o módě.

Nevědí jak, ale dostanou se dozadu, kde je chaos z toho, jak se snaží připravit přehlídku.

Mobil.

„Pane?“

„Zabijte je.“

„Cože?“ nechápe Shane.

„Zabijte je. Rozkaz od Výsosti. Našli jste je?“

„Jsou od nás asi metr. Pane, dovolují si vás upozornit, že tohle nepůjde.“

„Chápu. Dělejte, co umíte. Pokud to nepůjde, chci informace.“

„Co chtěl?“

„Zabít je nebo informace. Jak si myslí, že to uděláme?“

„Nožem?“ přiblíží se ke Kaiovi s Ravenem. Ti je mlčky přivítají.

Tlesk, tlesk, tlesk.

„Pánové, dámy, pozor za hodinu to vypukne! Připravte se!“ Muž kolem sebe divoce mává jako větrník. Na hlavě účes snad ze všech možných barev a na sobě perfektní černý oblek jak do opery. Na očích kulaté brýle, ústa přísně stažené.

Za ním vysoká černovlasá žena s notesem v ruce. Nakloní se k němu a něco pošeptá.

„Jak je to možné?!“ Výkřik na okamžik přeruší chaos. Hlavy se pootočí od líčení, aby se vzápětí vrátily k zrcadlům a jemným rukám kosmetiček. Muži zvednou hlavy od oblečení, ale ihned je zaujme oblékání.

Žena pokrčí rameny.

Zabiju tě.

Je mu to líto, ale v očích se lítost neobjeví. Raven se připraví stejně jako Kai na střet.

V tuto chvíli je nezajímá, kde jsou.

Mám rád život.

Kai se usměje na Shana. Tuší, že z té dvojky je on nebezpečnější.

Raven mlčky přikývne Chevovi, který si sundal dlouhý plášť. Nechce být omezován.

Melodie Sleeping sun.

Zabiju tě.

„Omlouvám se. Důležitý hovor,“ omlouvá Raven svůj hovor. V klidu si ho dá k uchu. Chvilku naslouchá vzdálenému hlasu svého zprostředkovatele práce. Zaklapne, pohlédne do olivových očí svého protějšku. Neptají se po jméně. Vědí, že je to zbytečné. Ve vzduchu je cítí napětí.

Hodnotí se a netuší, kdo zůstane na bitevním poli a kdo odejde.

Šedé oči se zkříží s pobavením, že mají stejnou barvu, i když Kai o dost výraznější. Nemrazí ho z podivného lesku, který je v jeho protějšku.

Měl bych, uvědomí si s mrazením Kai, ale to je jedno. Jejich identita nesmí být nikdy odhalena. Nikdo nesmí vědět, že Mylady a Kardinal jsou oni. Nesmí se dozvědět o Knihovnicích. Nic. Tohle musí zůstat tajemstvím.

„Hej, vy tam!“

Kai s Ravenem, Shane s Chevem připraveným zabíjet holýma rukama nevnímají křik.

„Hej, vy tam!“ Kai se ožene, když ho chytne nějaká ruka.

„To je děs. Kde máte make-up a ty vlasy. Sandro, rychle sem! Udělej s nimi něco! Bože, z které agentury vás poslali?“

Chev se pohne, když najednou ucítí drobnou ručku a vřelý úsměv. „Prosím pojďte, upravím vám účes.“ Teprve teď se rozhlédne kolem sebe. Všude kolem něj krásní kluci a oni tu chtěli bojovat. Zbláznili se. Někteří se baví, další sedí v křeslech. Usmívají se, vzrušená atmosféra vládne tímto na první pohled chaosem. Při pečlivějším zkoumání všichni vědí, co mají dělat.

„Tohle mi nebude!“ zaslechne příjemný hlas. Zadívá se na hnědovlasého muže, který se natáčí sem a tam. „Vypadáte báječně,“ zaslechne v odpověď hlas švadleny s metrem okolo krku.

Polonazí i oblečení, trička i výstředné oděvy stejně jako roztrhané džíny nebo dokonalé obleky modelů. Účesy perfektního střihu stejně jako dlouhých nebo holohlavých hlav.

„Mám ho dokonalý,“ ohradí se automaticky při pohledu na dlouhovlasého Ravena, kterému zrovna nějaký muž zkoumá účes. Byl u svého kadeřníka a platí mu nemálo.

„Ale ano, jen musíme ho trochu poupravit, učesat. Kam chodíte? Styl vypadá na Londýn.“ Ani si nevšimne, jak sedí před zrcadlem a na sobě má černou plentu. Bezmocně se chce zvednout.

„Dokonalá tvář. Samet ale to strniště musí dolu. Hladké tváře náš šéf propaguje,“ cvrliká, zatímco prsty nanášejí nějaký krém. Chev ohromeně naslouchá vemlouvavému hlasu. Otočí se bezmocně na Ravena, který sedí vedle něj.

„Hej, vy tam, vy jste jejich manažer?“

Shane se otočí. „Cože?“ On manažer? Vypadá snad na to?!

„Jsou slušní. Angažujeme je. Hele, domluvte se s Kathrin na jejich další účasti.“

„Nejsem jejich manažer.“

„Tak plavte, nejste k ničemu. Co tu vlastně pohledáváte? Modelem nejste a ty oči fujtajbl. Radím vám, sundejte si ty čočky. Nevíte, že lidi tyhle divnosti nesnášejí?! Tímto práci nezískáte.“

Chev, který to zaslechne, málem propukne v smích.

„Držet sakra! Nesnáším nafrfněné modely. Vida, lepší,“ podotkne kosmetička se štětečkem v prstech. Jemně nanáší make-up kolem oči.

Shane je vystrčen ven ze zákulisí. Čerstvý vzduch, ale chybí mu tu… Chev! Chvilku se rozhlíží. „Já nejsem vhodný?“ zabručí vztekle. „Já nejsem model?!“ Neví, zda se smát nebo plakat. Tohle je ponížení. Vždyť mu Chev říká, že je dokonalý. Proč najednou není uznaným přes nějakého pitomého návrháře, kterého hadry se nedají nosit. Pak si vzpomene na ty dva. Jsou nebezpeční a jsou tam se Chevem. Co když mu něco udělají?

Vrátí se do zákulisí, rozhodnutý předstírat, že je manažer. Zadívá se, kde tuší Cheva. Zůstane zírat. Chudák malý. Vedle něj stojí ti dva. Jsou úplně svlečení a kolem nich pobíhají modistky. Občas některou tváří přejde bolestivý výraz.

„Hotovo?“

„Urshu, ano jsou připravení. Ti přesně nám chyběli. Myslím, že ten černovlasý ehm umělecká jména?“

„Jack,“ vysype ze sebe Raven.

„Jack,“ zároveň dodá Kai. Podívají se na sebe. Usmějí se.

„Smith?“ řekne klidně Chev.

Sandra na ně zírá. Neví, zda si dělají legrací nebo ne. „Hele, víte co? Šašky si dělejte z někoho jiného. Můžete být rádi, že jsme potřebovali lidi. Ty jsi Jade, píchne do hrudě Cheva, ty Storm a ty Blondie. Konec OK?“

„Jo, ale my nejsme modely.“

„Hele, mně neoblafnete. Sem dozadu smí jen posádka pana Urshua. Nikdo jiný. Počkejte tady!“

„Co s námi bude?“

„Co by, projdeme se po molu, předvedeme nějaké ty hadříky a bude to?“ pokrčí Chev rameny. „Sh…?“ zasekne se. Zamává na Shana. Ten k nim přijde.

„Nikdy jsem nic takového nedělal.“

Raven pohodí hlavou a udělá pár kroků. Všichni zůstanou stát.

„Výborně, Blondie. Nechápu, že vás neznám. Jste opravdu úžasný a pohybově excelujete. Rozhodně chci vás později představit několika lidem,“ povídá blond žen s jmenovkou Kathrin. Raven zaslechne někde vzadu. „Ten má ale kliku.“

„Začínáme,“ zahučí Chev závistivě. Ani on tohle neodkáže.

„Dnes je výjimečný den, protože…klobouky! Dělejte, jak to, že nemají klobouky?!“

Přiběhne kloboučník a najednou všichni tří mají na sobě péřovou pokrývku. Kai kýchne. Chce si utřít nos, když dostane po ruce. Někdo mu delikátně přisune kapesník. Zapomene, co chtěl. Vysmrká se, když ucítí pod nosem štěteček. Potlačí další kýchnutí. Snaží se odfouknout nějaké pero, které mu stíní oči a dotýká nosu.  

Shane se začne pochechtávat nad jeho výrazem.

„Odcházím,“ zahučí hrabě La Varenne. „Vidě to moji předkové, otočí se v hrobě.“

„Na molo. Vy půjdete spolu!“ přikáže jim nějaká žena a Kai se ocitne vedle Cheva.

„Proč nás chcete zabít?“

„Dej bacha na molo a nezakopni. Příkaz!“

Oba vykročí na molo. Chev ležérně, Kai napjatě. Fotoaparáty je skoro oslní skoro stejně jako umělý sníh, který se na ně začne sypat. Podél mola zahlédnou ledové sochy. Za nimi jde Raven tanečním krokem. Usmívá se. Skoro jako v Itálii, pomyslí si. Dojde nakonec mola, zapózuje, otočí s úsměvem, který oslní přítomné dámy. Vyrazí nazpět.

„Amatéři. Bože, proč mám smůlu na takové Amatéry?!“ Urschua si rve vlasy. Sandra, jeho asistentka, klidně přikáže. „Dolu a další oblečení!“ Dohlíží. Jdou po jednom.

„Já nechci šortky!“ vykřikne Chev, ale je mu to málo platné. Najednou má na sobě vysoké boty a krátké upnuté šortky. Popotáhne si je, aby nebyl vidět zadek. Plesknutí.

Raven se uchechtne, dokud mu nedají sukni. Chvilku na to zírá, když mu dojde, že je to spíš zástěra přes zadek a mužství. Kdo tohle bude nosit? Indiáni?

Kai si lebedí v lehkých kalhotách. „Ještě tohle, zlatíčko. Natáhni ruce. Přesně. Eve, nemám to udělat kratší?“ Obě studují ploché břicho a bradavky. „Ne bylo by to moc vulgární.“ Kai s kamennou tváří vyjde na molo. Tohle by nenatáhl ani prostitut. Potlačí chuť to tričko stáhnout dolu. Je vidět vše. Pogratuluje si, že cvičí. Nadšený řev, když vyjdou ven.

„Kolik ještě!?“ zasténá Chev.

„Nevím, ale jde to perfektně. Děkuji.“ Raven se oslnivě usměje na drobnou holčinu, která mu dala napít brčkem. „Musíte to dělat takhle. Myslím, že je to poslední model.“

Opět na molo. Ztrácejí přehled, co mají na sobě. Odejít to v záři, zapózovat, přičemž si připadají hloupě a zdrhnout dozadu.

„Konec.“

Kolem projde žena ve svatebním a někdo další. Oba vykulí oči. Nevěsta má toho poskrovnu, ženich jakbysmet. Tohle se neujme, usoudí všichni tři.

Shane ještě naštvaný, že ho odmítli, sedí v křesle a pozoruje je. Přemýšlí, proč je chtějí zabít.

Chev, který stojí těsně vedle těch dvou najednou zaslechne tichý šepot.

„Máš šanci.“

„Ne.“

„Co se stalo?“

„Potom ti řeknu,ale je to odvoláno. Miluji tě.“ Ohromující potlesk. Úklony.

„Všichni jste zváni na večírek!“ nadšeně vykřikne Urschua.

„Vidíš, že všechno dobře dopadlo.“

„Jsi moje múza, Sandro.“ Políbí jí ruku, zavěsí se od vyšší ženy a odchází.

„Shane, kde jsou?“ optá se Chev, který si pracně sundal make-up. „Bože, netušil jsem, že je to tak náročné. Proč se mnou nemluvíš? Jsi naštvaný. Proč?“

„To je jedno. Neodkážeme je zabít. Jedeme na sjezdovku.“

Chev ho tiše pozoruje. Je divný. Vždyť nechtěl jet lyžovat. „Ty jsi naštvaný, že tě vyhodil.“ Malé cuknutí u rtů mu dá za pravdu. Začne se nezřízeně smát. Nakonec zvážní, přitáhne si jeho hlavu ke své, políbí. „Miluji tě, není oč stát. Co řekneš šéfovi?“

„Jsou to nájemní vrazi a jejich tváře jsme nikdy neviděli. Budeme muset doufat, že zapomenou i oni na nás. Jestliže ne… Cheve nechci tě ztratit. Jsou příliš dobří i na mě.“

„Neztratíš. Pojedeme lyžovat.“

Vlek v Coloradu

Shane, to jsi udělal naschvál!“

„Neudělal, Cheve jak bych mohl!“ Sedí na vleku a pozorují před sebou dvě postavy v objetí. Shane hledí do nebe.

„To je za to, že tě nechtěl.“

„Ale ne.“

„Ale ano. Jsi naštvaný.“

„A co? Jsem dobrý. Nevím, proč mě nechtěl! Jsem úžasný, sám mi to říkáš!“

„Určitě kvůli očím,“ chlácholí ho dva dny po přehlídce Chev, ale popravdě, kdo by chtěl vlka na módní přehlídce?

„Myslíš?“

„Určitě.“

„Kai, oni jsou za námi, že?“

„Cítíš je?“

„Ano.“

„Jo jsou. Ravene, dole musíme být první my.“

„Kai, ty pochybuješ?“

„Miluji tě.“ Políbí ho uprostřed lanovky. Je o nebezpečné, ale čert to vem.

Chev málem, že nespadne dolu, když Shane se k němu přitiskne a vášnivě políbí. Koutkem oka sleduje ty před sebou. Proč ho najednou líbá? Sám od sebe. Že by tamti dva?

Hlavně nespadnout, tane v myšlenkách všech čtyř. Nespadnout…

Konec